Vzhledem k tomu, že většina z nás je dost ve tmách, o co všechno u DMSO jde, hlavně pak jeho případná jedovatost, nebo škodlivost pramenící z úst mnoha demagogů, přikládám pojednání, i když poněkud všeobecné, které poukazuje na jeho hlavní vlastnosti, stejně jako na důvody, proč je DMSO drženo stále v nějakém podezření z nekalosti.
http://www.dmso.org/articles/information/muir.htm
DMSO: Mnoho Použití a Veliké Spory
Maya Muir
Abstrakt
Dimethyl sulfoxide (DMSO), coby vedlejší produkt dřevařského průmyslu, je používán jako průmyslové ředidlo od roku 1953. Je také jedním z nejvíce zkoumaných a nejméně porozuměných farmaceutických látek naší doby, alespoň v USA. Podle Stanley Jacoba, Mu.Dr. a bývalého šéfa programu transplantace při Oregonské Universitě Lékařských Věd v Portlandu, existuje ve vědeckých časopisech přes 40000 článků zabývajících se chemií DMSO, spolu s tisíci laboratorními studiemi, které průkazně svědčí o širokém spektru jeho léčebných vlastností. (Viz Hlavní Vlastnosti Připisované DMSO) Celosvětově bylo publikováno zhruba 11000 vědeckých článků o jeho klinických a lékařských aplikacích a ve 125ti zemích světa, včetně Kanady, Velké Británie, Německa a Japonska, předepisují doktoři DMSO na nejrůznější neduhy a bolesti, na záněty, sklerodermu, interstitial cysticis a zvýšený lebeční tlak způsobený revmatismem.
Přesto to všechno FDA
(Food and Drug Administration) v USA povolila použití DMSO pouze pro konzervaci živých orgánů určených na transplantace, pro interstitial cystitis a na léčení močového měchýře. DMSO vyšlo z módy ortodoxní medicíny, což mnohé vedlo k přesvědčení, že bylo zdiskreditováno. Pravda je o hodně komplikovanější.
DMSO: Historie a Spory
Historie DMSO jako léčiva počala v roce 1961, kdy Dr. Jacob vedl Program Transplantací při Oregonské Universitě Zdravotních Věd. Počalo to tím, kdy poprvé zvedl láhev bezbarvé tekutiny. Zatímco zkoumal možnosti DMSO jako případné konzervační látky orgánů pro transplantace, velice rychle rozpoznal, jak rychle a hlubokpo proniká pokožkou, aniž by ji poškodilo. Udělalo to na něj veliký dojem a tím počal jeho životní výzkum tohoto léku.
Novináři se brzy o jeho objevu dozvěděli a netrvalo dlouho, kdy jak novináři, tak farma průmysl a pacienti s nejrůznějšími chorobami skočili na tuto novinu. Protože DMSO bylo možné obdržet pro průmyslové účely, pacienti byli schopni se jím sami ošetřovat. Tento prvotní, nevšední veřejný zájem, se však křížil se schopností Dr. Jacoba, nebo později FDA, dohlédnout na to, že experimentování s DMSO a jeho používání jsou bezpečné a pod kontrolou. To mohlo přispět k nedůvěře široké, ortodoxní, lékařské komunity k DMSO.
Proč tedy, pokud má DMSO alespoň polovinu vlastností, které mu přičítá Dr. Jakob a další, je dnes stále ještě na vedlejší koleji medicíny v USA? “Je to jak rvát hranatý kolík do kulaté díry,” říká Dr. Jakob. “Nesleduje přímku kulky jednoho prostředku na jednu nemoc. Je to aspirin naší doby. Kdyby měl být aspirin vynalezen dnes, čelil by stejnému problému. Kdyby vám dnes někdo dal bílou pilulku a řekl vám, že vám zažene bolení hlavy, srazí vaší vysokou teplotu, pomůže zabránit infarktům a mrtvicím, co byste si o tom mysleli?
Druzí citují hlavní vedlejší účinek DMSO, podivný odér. Zápach podobný česneku, který se nese na dechu krátce po použití, a to i když jsme jím namazali jenom pokožku. Tento zápach zajisté neusnadnil dvakrát slepé studie. Ty jsou založeny na tom, že ani doctor ani pacient neví, jestli jednají se skutečným léčivem, nebo podstrkem. DMSO se ohlásí velmi rychle samo během několika minut.
Další, například Terry Bristol, candidát na Ph.D. z University of London
(USA) a president Institutu pro Vědu, Inženýrství a Veřejnou Politiku v Portland, Oregon, který pomáhal Dr. Jacobovi s jeho výzkumem v šedesátých a sedmdesátých letech věří, že zápach DMSO snad mohl odradit farmaceutické firmy díky tomu, že by s tímto problémem odrazovalo trh. Avšak daleko horším problémem pro tyto firmy byl fakt, že žádná z těchto firem si nemohla DMSO patentovat, což je významným kritériem, protože klinické testování, vyhovující FDA, stojí miliony dolarů. Tento problem je korunován tím, říká Mr. Bristol, že DMSO by se svým širokým spektrem účinnosti konkurovalo spoustě drog, které tyto firmy už mají na trhu.
FDA a DMSO
Během první vlny nadšení kolem DMSO se šest farma firem pustilo do klinických studií. Nato jakási žena v Irsku zemřela následkem alergické reakce po používání DMSO a několika dalších drog. Ačkoliv přesná příčina její smrti nebyla nikdy ustanovena, tisk její smrt přiřkl DMSO. O dva měsíce později ukončila FDA klinické studie v USA, citujíce jednak tento případ a jednak změny oční rohovky u některých laboratorních zvířat, které byly vystavené několikanásobně vyšším dávkám DMSO, než by kdy bylo použité u lidí.
(U lidí a primátů vůbec se další rozsáhlou studií potvrdilo, že tímto problémem netrpí)
O nějakých 20 let později a po stovkách dalších laboratorních, stejně jako lidských studiích, nebyla žádná další smrt hlášena a také nikdy nikdo neohlásil, ani nedokumetoval žádné změny v lidských očích. Nicméně, od té doby zamítla FDA sedm žádostí provést klinické studie a povolila pouze jednu v případě intersititial cystitis
(bolestivý zánět stěny močového měchýře z příčin neznámých) a následovně bylo DMSO pro tento účel FDA schváleno na předpis.
Dr. Jakob věří tomu, že FDA “blackballed”
(termín znamená očernění a odstavení, či zašantročení čehosi) DMSO a že se aktivně podílela na ubití zájmu o DMSO, které by mohlo ukončit mnoho trápení. Jack De la Torre, Mu.Dr., Ph.D., profesor neurochirurgie a fyziologie University of New Mexico Medical School v Albuquerque, průkopník použití DMSO při uzavřených zranění hlavy praví: “Před lety měla FDA mindrák, protože se domnívala, že DMSO je nějaký druh hadího oleje”
(snake oil = znamená podvodná medicína). Spousta lidí
(v FDA) byla otevřeně proti této sloučenině zaujata přesto, že o ní téměř nic nevěděli. S novou administrací této agentury se situace poněkud změnila.” FDA nedávno Dr. De la Torre's povolila klinické studie v jeho oboru.
DMSO proniká membránami a zmírňuje bolest.
První kvalita DMSO, která učinila na Dr. Jakoba veliký dojem, je jeho schopnost pronikat membránami, což je schopnost, která byla ověřena nesčíslnými dalšími výzkumy. Tato jeho schopnost je závislá na jeho koncentraci do 90% roztoku. Nejefektivnější koncentrací při průniku pokožkou se ukázala být 70-90% koncentrace a kupodivu tato schopnost nad koncentrací 90% klesá. I nižší koncentrace jsou však dostatečné na proniknutí membránami a 15% koncentrce DMSO pronikne stěnu močového měchýře.
Navíc, DMSO je schopno dopravit přes membrány drogy, některé lépe, například morfiium sulfát, penicilín, steroidy a kortizone, a některé hůře, například insulin. Co dopraví snáze a co hůře záleží na molekulární váze, tvaru a elektrické struktuře molekul. Tato vlastnost uschopňuje DMSO, aby se stalo novým systémem doručování drog do těla, čímž by se snížilo riziko spojené s infekcemi při porušení pokožky.
DMSO se snad nejvíce používá pro zevní tišení bolesti při 70% koncentraci ve vodě. Laboratorní výzkum napovídá, že DMSO snižuje bolest blokováním okrajových nervových C vláken. Několik klinických studií prokázalo jeho účinnost, ačkoliv jedna studie tento projev neshledala. Byly testovány popáleniny, řezné rány a kloubní pohmožděniny
(jako zvrtnutý kotník). Úleva prý trvá až 6 hodin a je okamžitá. Spousta sportovních i olympijských týmů ho používala, ačkoliv hodně se jich přeorientovalo na jiné přípravky. Pokud se aplikování DMSO přeruší, zmizí i jeho účinky.
Dr.Jacob se nechal slyšet před zdravotní pod-komisí US senátu v roce 1980: “DMSO je jednou z mála látek, u kterých je možno demonstrovat účinky před zraky svědků … pokud bychom zde před komisí měli pacienta s vyvrtnutým, oteklým kotníkem, aplikace DMSO by byla následována znatelným splasknutím během hodiny. Nic jiného tohle nedokáže”.
Chroničtí pacienti musí často DMSO aplikovat až 6 týdnů, než dojde ke změně, ale mnoho z nich pak hlásí úlevu, které se jim nedostalo žádným jiným způsobem.
DMSO a záněty
DMSO redukuje záněty několika způsoby. Jednak je to antioxidant, který odstraňuje volné radikály, které se shromažďují v místě zranění. Tato schopnost byla pozorována při testech s laboratorními zvířaty a u pacientů s ulcerative colitis
(vředovým zánětem tlustého střeva) při dvojnásobně slepé, nevybíravé studii v Baghdádu. DMSO také stabilizuje membrány a zastavuje propustnost poraněných buněk.
213 pacientů se záněty močo-genitálních cest bylo studováno V Cleveland Clinic Foundation v Clevelandu, Ohio, v roce 1978. Badatelé se shodli, že DMSO přineslo významnou úlevu většině pacientů. Doporučili ho pro všechna zánětlivá onemocnění, která nejsou způsobena infekcí, nebo nádorem a při kterých jsou příznaky velmi silné, nebo při kterých všechny konvenční metody selhaly.
Stephen Edelson, MD, F.A.A.F.P., F.A.A.E.M., který praktikuje medicinu v Environmental and Preventive Health Center of Atlanta,
(prostředí a preventivní léčba) používal DMSO ve velikém rozsahu během 4 let. Říká k tomu: “Používáme ho IV
(injekce do žil) stejně jako lokálně. Používáme ho na kdejaký zánět, od lidí s revmatismem přes lidi s chronickou bolestí spodní páteře, imunním syndromem silikonové jedovatosti až po kerýkoliv autoimunní process. DMSO nevyléčí. Jde o příznakový přístup v době, kdy se snažíte zjistit, co pacientovi způsobuje jeho problém. Když pacient přijde s revmatismem, dáme je na IV DMSO, asi tak 3x týdně, zatímco se snažíme přijí na příčinu choroby. Je úžasné, jak se zvýší jejich pohyblivost a jde o skutečně dramatický process.”
Dr.Edelson říká: “Co se týče postranních účinků, pacienti občas dostanou z IV DMSO bolehlav a záleží to na dávce. Pokud dáte velikou dávku, dostane (pacient) bolehlav a my používáme vysoké dávky. Použil jsem až 30ml IV během pár hodin. Zápach DMSO je problém. Někteří muži se musí vystěhovat z ložnice. To je v podstatě jedinný problem.”
DMSO je první nesteroidní protizánětlivý přípravek objevený od doby aspirínu. Mr. Bristol věří, že právě tento objev donutil farma průmysl ke hledání dalších nesteroidních protizánětlivých látek. “Řekly si, když to dokáže DMSO, musí existovat i jiné látky. Ostudou však je, že DMSO je méně jedovaté a má méně postranních účinků než kterákoliv z nich.
Collagen a scleroderma
Scleroderma je vzácné, debilizující a někdy smrtelné onemocnění, které vzniká nenormálním nárůstem colagenu v těle. Tělo oteče, pokožka, hlavně na rukou a obličeji zrohovatí a nánosy vápníku v kloubech znemožňují pohyb. Únava a dýchací potíže mohou následovat spolu s nezbytnou amputací postižených prstů. Příčina sklerodermy není známá a dokud se neobjevilo DMSO, neexistovala účinná léčba.
(V rámci omezených vědomostí - Autohemoterapie)
Mu.Dr. Arthur Scherbel z oddělení reumatických onemocnění a patologie v Cleveland Clinic Foundation, uskutečnil studii s použitím DMSO u 42 pacientů se sklerodermou, kteří již bezvýsledně vyčerpali všechny možné konvenční metody léčení. Dr. Shrebe a jeho tým shledali, že stav 26ti ze 42 pacientů se výrazně a významně zlepšil. Došlo k histo-toxickým změnám s hojením ischemických vředů na koncích prstů s následnou úlevou bolesti, ztuhlosti a zvýšení síly. Badatelé poznamenali: “Mělo by být zdůrazněno, že toto nebylo nikdy před tím pozorováno s jakýmkoliv jiným druhem léčby.” Badatelé v jiných studiích došli k podobným závěrům.
Pomůže DMSO při revmatismu?
DMSO a jeho použití v případě revmatismu a jakýchkoliv problémech se nevyhnutelně, díky jeho vlastnostem tišení bolesti, protizánětlivostí a změkčení colagenu, uplatnilo proti revmatismu. FDA ho přesto nikdy na revmatismus nepovolila a ve skutečnosti zde odmítla tři žádosti klinických studií. Navíc, jeho použití při revmatismu zůstává sporné. Robert Bennett, Mu.Dr., F.R.C.P., F.A.C.R., F.A.C.P., profesor medicíny a šéf oddělení revmatických nemocí v Oregon Health Sciences University (Stejná jako Dr. Jacoba) tvrdí, že jiné přípravky jsou účinnější. Dava Sobel a Arthur Klein provedli své vlastní informativní studie na 47 revmatických pacientech s použitím DMSO za účelem publikace jejich knihy Arthritis: What Works (Revma: Co Pracuje) a dospěli ke stejnému závěru.
Nicméně, laboratorní studie naznačují, že schopnost DMSO odstraňovat volné radikály poukazuje na jeho důležitou roli při léčbě revmatismu. Komise Klinických Testů Drog
(Committee of Clinical Drug Trials) Japonské Revmatické Asociace uskutečnilo výkum s 318 pacienty na několika klinikách za použití 90% DMSO, ze kterého vyvodila, že DMSO zmírnilo bolesti kloubů, zvýšilo rozsah kloubní pohyblivosti a sílu uchopení, i když se to týká především novějších případů revmatismu. Metoda je široce používána v bývalých zemích SSSR na kdejaký druh revmatismu stejně tak jako v mnoha dalších zemích světa.
Dr. Jacob je stále přesvědčený, že DMSO může hrát významnou roli v léčení revmatismu. “Promluvíte-li si s veterináři, kteří pracují při kde které dostihové dráze, tak zjistíte, že tam těžko najdete zvíře, které nebylo léčeno pomocí DMSO. Žádný veterinář nedá zvířeti něco, co nepracuje. Navíc, u koně neplatí placebo efekt.
DMSO a trauma centrálniho nervového systému
Dr. De la Torre, ve své době experimentoval na Chicagské Universitě se zraneními centrálního nervového systému. Zatímco pracoval na laboratorních zvířatech, zjistil, že DMSO odstraňuje mozkové otoky a tlak rychleji a lépe než jakákoliv droga. DMSO take stabilizuje krevní tlak, podporuje dýchání a zvyšuje až 5x vylučování močí, zatímco podporuje prokrvení míšního kanálu směrem k místu zranění. Od té doby bylo DMSO použito u lidí s vážnými zraněními hlavy, původně u těch, u kterých se zvýšený lebeční tlak nepodařilo snížit jinak a to i přes použití manitolu, steroidů a barbiturátů. U lidí, stejně jako uzvířat, se DMSO prokázalo být první drogou, která výrazně uvolňuje lebeční tlak, který je největším problémem u vážných zranění hlavy.
Dr. De la Torre praví: “Věříme, že DMSO může být velice dobrým produktem v případě mrtvice a to je velice devastující problém, který postihuje daleko víc lidí než zranění hlavy. Udělali jsme několik předběžných klinických zkoušek a máme spoustu zvířecích údajů, které ukazují, že jde o velice dobrou látku pro rozpouštění trombóz.”
Další možné aplikace DMSO
Bylo uvažováno o spoustě dalších použití DMSO na základě úvah o jeho kvalitách a schopnostech,které byly testované jenom v malých klinických studiích, nebo na laboratorních zvířatech. Mr.Bristol naštvaně hovoří o mnoha důležitých poznatcích, které nikdy nebyly dále zkoumány díky potížím s financováním a protože: “pokud máte ve svém záznamu, že jste se zabývali DMSO, je to jak polibek smrti.” Jde prostě o příliš sporné téma. Následuje vzorek dalších možných použití DMSO.
DMSO je dlouho používáno k podpoře uzdravování
(ran). Lidi, kteří ho drží po ruce, ho často používají na malé řezné rány a spáleniny a shodují se, že se po něm rány rychle vyhojí. Několik studií dokumentuje použití DMSO na poškození měkkých tkání, při jejich lokálním odumírání a na kožní vředy a spáleniny.
Několik vlastností DMSO ve spojitosti s rakovinou také vzbudily pozornost. V jedné studii s krysami bylo shledáno, že DMSO zpomaluje šíření jednoho druhu rakoviny
(melanoma) a prodloužilo přežití u jiného druhu rakoviny. V jiných studiích se zjistilo, že DMSO ochraňuje zdravé buňky před účinky chemoterapie.
Hodně už bylo napsáno o světové antiobiotické krizi a odolnosti bakterií (viz: Alternative & Complementary Therapies, Volume 2, Number 3, 1996, pages 140-144) I zde se nabízí pro DMSO role. Už v roce 1975 bylo výzkumem zjištěno, že DMSO je schopno tuto odolnost u některých bakterií zničit.
Navrch schopnosti DMSO snížit lebeční tlak po zranění, naznačuje práce Dr. De la Torre, že DMSO může zabránit paralýze díky své schopnosti včasně vyčistit zbytky rozpadlých buněk a zabránit zánětu, který brání krvi se dostat k postiženým svalům, které pak odumírají.
Díky své silné antioxidační schopnosti by DMSO mohlo pomoci zpomalit některé příznaky stárnutí, ale velice málo prací bylo věnováno této možnosti. Jedovatý šok, radiační nemoc a infekce byly označeny jako stavy, které DMSO také příznivě ovlivňuje, stejně jako spoustu jiných zdravotních stavů, kterých je příliš mnoho, než abychom je zde jmenovali.
DMSO v budoucnosti
Bude DMSO kdy v USA sedět na regálech lékáren coby legální lék předepsaný na spoustu nemocí, u kterých má svou platnost? Budou kdy provedeny patřičné studie, nutné ke zjištění, kdy a na co má tato látka nejlepší účinky? Vzhledem k potížím, na které DMSO doposud narazilo a následný vývoj drog, které plní některé z funkcí DMSO, je Mr. Bristol na pochybách. Avšak jiní, například Dr. Jakob a Dr. De la Torre vidí povolení DMSO na interstitial cystitis a novější povolení zkoušek při traumatech lebky jako důvod k optimismu. Povolení pro cisticis znamená, že doktoři ho podle vlastního uvážení mohou nyní používat i jinak, což dává DMSO nová oprávnění.
Dr. Jacob stále věří, že DMSO by ani nemělo být nazýváno drogou, ale spíše novým léčebným principem s dalekosáhlým dopadem na medicínu na mnoha jejích úsecích. Je-li tomu tak se však nedozvíme bez rozsáhlých a veřejně publikovaných zkouškek, které závisí na chuti badatelů se zabývat důkladnými studiemi na toto téma, jež je stále nepopulární mezi farma firmami a investory, kteří by je financovali. Že jde o aktuální problém dosvědčuje i výmluvný fakt, že badatelé s povolením uskutečnit klinické zkoušky, týkající se povolení DMSO na lebeční traumata, si musí vyhledat zdroje financování sami.
Dr. Sherbel řekl v roce 1980 před vybranou komisí Amerického Sboru Představitelů
(U.S. House of Representatives) na stárnutí: “Rozpor, který opřádá efektivitu DMSO, není založen na dobrém základě a klinická účinnost může záviset na individuální dispozici různých pacientů. Pokud je jedovatost DMSO opakovaně prokazována jako minimální, nemělo by být používání DMSO nijak v praxi omezováno. Klinickou účinnost DMSO lze snadno rozpoznat během praktického použití k naprosté spokojenosti všech, pokud nebude praktickým doktorům bráněno v jeho používání. Počet pacientů a množství telefonátů pacientů doktorovi velice rychle rozhodne, jestli je prostředek účinný, nebo ne.”
Možná je předčasné požadovat kompletní rehabilitaci DMSO, ale je na čase se dožadovat kompletního vyšetření celého spectra jeho schopností.
Je-li tvá přítomnost ve výhni okolností, vyuč se kovářem své budoucnosti.