ESP a Silvova metoda

[pepo.bn]

Páni zdravím Vás . Poota neviem na kolko ťa to poteší , no po opetovnóm prečítaní si tvojich príspevkov v tomto vlákne , musím žialbohu konštatovať , že to čo si tu doposial k téjto ,,veci'' dal , tak to zatial nie je o ceste k ESP , i keď na druhú stranu musím uznať , je to zaujímavé čítanie . Základným predpokladom ESP je ,,SLOBODA MYSLE'' a to doslova ! . To čo tu ty prezentuješ je o ,,OVLÁDANÍ MYSLE'' a to je o niečom uplne inóm , ako ESP . Jediné čo majú spoločné je ,,štart'' (autohypnóza) , no potom ,,to'' už ide každé svojou vlastnou cestou . PePo

[Elektro]

Páni zdravím Vás . Poota neviem na kolko ťa to poteší , no po opetovnóm prečítaní si tvojich príspevkov v tomto vlákne , musím žialbohu konštatovať , že to čo si tu doposial k téjto ,,veci'' dal , tak to zatial nie je o ceste k ESP , i keď na druhú stranu musím uznať , je to zaujímavé čítanie . Základným predpokladom ESP je ,,SLOBODA MYSLE'' a to doslova ! .

V tomto s tebou súhlasím. Lenže!!! Slobodu mysle máš len tesne po narodení a to len dovtedy, kým nezačneš vnímať svoje okolie a jeho podnety. Potom už tvoja myseľ začína odpovedať na podnety okolia a začína sa prispôsobovať tomuto okoliu. Zatiaľ ešte nevieš, čo je dobré a čo zlé. Ale už v tejto fáze sa tvoja myseľ smeruje ešte ako slobodná, či pôjde cestou najmenšieho odporu, alebo bude klásť odpor. Postupne, ako zisťuješ, čo je dobro a čo zlo, sa smerovanie mysle koriguje, ale už nie ako slobodné rozhodnutie, ale ako reakcia na podnety okolia (či pôjde cestou najmenšieho odporu, alebo bude klásť odpor). Tvoja slobodná myseľ zatiaľ v tebe pretrváva, ale už začína byť ovplyvňovaná okolím a jeho podnetmi. Stále sa môžeš rozhodnúť na základe vyhodnotenia podnetov z okolia v konfrontácii s nadubnutými vedomosťami, či pôjdeš cestou najmenšieho odporu, alebo budeš klásť odpor. Lenže toto rozhodnutie je už ovplyvnené podnetmi z okolia, ktoré vplývajú na tvoje rozhodnutie. A tu nastáva ovplyvňovanie tvojej mysle a keď sa pozrieš na súčasné dianie okolo seba, zistíš že je to o ovládaaní mysle smerom, ktorý vyhovuje tomu, kto reguluje tvoje okolie.
Teda je to o tom, že je jedinec presvedčený o svojej slobode mysle, ale pritom nezaregistroval moment v ktorom došlo k zdanlivo slobodnému rozhodnutiu mysle, ale už ovplyvnenej podnetmi z okolia.
Teda ESP (mimo zmyslové vnímanie) tak to chápem, je od nášho narodenia ovplyvňované a smerované podľa potreby malej hŕstky, ktorá nás chce ovládať, a nie podľa potrieb jedinca (jeho osobnocti). Preto je naše vnímanie smerované k majetníctve, zábave a neschopnosti hlbšie sa zamyslieť nad naším konaním, čo vlastne upevňuje ovládateľnosť našich "SLOBODNÝCH ROZHODNUTÍ". Preto všetky zmienky o duchovnom vzdelávaní a raste jednotlivca sú už v náznakoch tvrdo a nemilosrdne potláčané.

To čo tu ty prezentuješ je o ,,OVLÁDANÍ MYSLE'' a to je o niečom uplne inóm , ako ESP . Jediné čo majú spoločné je ,,štart'' (autohypnóza) , no potom ,,to'' už ide každé svojou vlastnou cestou . PePo

Teda čo tu prezentuje je fakt o ovládaní mysle, ale žiaľ v súčasnom vývoji spoločnosti to ide ruka v ruke so snahou jednotlivcov o slobodnú myseľ.
No už som toho natáral... Ak to niekomu vadí, nezazlievam mu to, ale takto to cítim a potreboval som to dostať zo seba.

[pepo.bn]

Elektro zdravím ťa . Zaujímavý názor . Musím uznať , to tvoje prirovnanie ,,Slobodnéj mysle k mysli novorodenca'' je velmi výstižné . Tento stav mysle je možné dosiahnuť bez ohladu na vek a to nie len istým druhom treningu (autohypnóza) ale aj za použitia istéj ,,medicíny'' , čo mimochodom vőbec nedoporučujem vzhladom na možnosť s velmi velkov pravdepodobnostou ,,zablúdenia'' . Za tento príspevok máš odomňa bodík . PePo

[Anonymní]

I samo hledání čehokoli je akcí která účinně brání uvědomění.Stačí
sebou přestat "vrtět" a připustit to "obyčejné", co je..

[poota]

Sice jsem to již zmiňoval, ale bez zvýraznění to zřejmě není dost výrazné. Silvova metoda je JINÁ, má JINÉ cíle a používá JINÉ prostředky. I když se ledasčím ledasčemu podobá, jedná se pouze o podobnost. Tento vlak jede sice STEJNOU krajinou, ale po JINÉ koleji, čímž vzniká odlišná perspektiva. Zcela drobnými a až u obzoru se zde mohou jevit předměty z jiného vlaku viděné jako veliké a blízké, a pochopitelně také naopak. Zde se jedná o VĚDOMÉ a AKTIVNÍ působení v oblasti tzv. podvědomí, přičemž za své KONÁNÍ také neseme plnou ODPOVĚDNOST. Aktivita v této dimenzi je právě tím, co nám dává jinak nedosažitelné možnosti, i když z pohledu jiných systémů je nejvíce "rušivá". Srovnávání s nimi je ovšem vítané, protože tím je možné se s nimi i trochu blíže seznámit.
Vrátím se ještě k minule uváděnému příkladu "racionálního" snižování nadváhy. Pokud jste se nad ním alespoň trochu zamysleli, došli jste určitě k závěru, že nejjednodušší cestou ke změně nadváhy je snížit "plánovanou" váhu ve svém záznamu v Informačním Poli.
Zatím se všechno zdá být poměrně jednoduché a prosté - v každé buňce máme spirálu DNA, ve které je detailně zakódováno, jak má celý náš organizmus vypadat. Pro informace, které je nutné uložit mimo naše tělo, máme v Informačním Poli náš záznam, s kterým můžeme celkem kdykoli komunikovat, což se děje jaksi "na pozadí" prostřednictvím Inteligence. Ve skutečnosti je nejdůležitější právě to, co je nejmíň zřejmé a nejobtížněji uchopitelné - Inteligence. Právě ona je rozdílem mezi živým a mrtvým tělem, i když obě mohou být jinak po všech stránkách identická. Tohle není nic nového a všechny víry a náboženství se na tom shodují, i když používají jiné názvosloví. Nejběžnější je asi pojem duše, který souvisí i s osudem a stěhováním duší či převtělováním. Převtělování si spojujeme s východními naukami, ale bylo také součástí západního křesťanství. Z Bible bylo někdy kolem třetího století jako nepříliš vhodné koncilem vymazáno.
Definovat nějak duši se raději nebudu pokoušet, protože to neumím, a navíc by to rozpoutalo asi i dost zuřivou diskuzi. Ale něco málo se o ní dá napsat i tak. Tedy duše je to, co dělá člověka člověkem. Odněkud se v jistém okamžiku objeví a od toho okamžiku se již nejedná o živou organickou hmotu, ale o člověka. Ten má, s jistou tolerancí, předurčen svůj osud, a také dané určité poslání. Pokud vše probíhá tak, jak má, připadá na jednoho člověka jedna duše, která se jeho úmrtím navrací tam, odkud přišla, přičemž se její existence nemusí nijak výrazně projevit. O převtělování, nebo též stěhování duší, se většinou věří, že duše, která právě opustila jedno tělo, se může rovnou (nebo po nějaké "čekací" době) přestěhovat do těla nového, právě vznikajícího. V duchovní dimenzi ovšem neexistuje čas tak, abychom mohli říci, co následuje po čem. Zjednodušeně řečeno, všechno existuje zároveň, takže není problém, aby se "zítřejší" duše převtělila do "předloňského" těla. Silvova metoda používá místo pojmu duše pojem Individuální Vědomí. To koresponduje s Kolektivním Vědomím, které se prezentuje také jako morfogenetické pole. Protože k jejím nástrojům patří i techniky pro regresní přístup do minulosti (i prenatální), vysledovala zajímavý jev, kdy tentýž minulý život je vázán k více jedincům. Což naznačuje, že Individuální Vědomí si nemůžeme představit jako "kuličku" stálého objemu informací, ale spíš jako štamprli "tekutiny", kterou vyfasujeme na cestu životem. Po ukončení našeho života se ta naše štamprle Individuálního Vědomí vyleje do oceánu Kolektivního Vědomí, s nímž se promísí. A pro další bytost, do které se "převtělujeme", se z toho oceánu nabere nové štamprle jejího Individuálního Vědomí. V něm bude tedy část původně našeho Individuálního Vědomí, ale zároveň i části mnoha dalších. Tak také zřejmě funguje mimogenetický přenos dovedností - jestliže jistou dovednost získá určité množství jedinců, objeví se tato dovednost najednou u celého druhu.
Další vlastností duše je její osud nebo karma. Je tím dáno, co nás čeká. Některé části jsou předurčeny poměrně volně, takže například předem dané uklouznutí může skončit pouhým výronem nebo také invaliditou. U těchto událostí o následcích rozhoduje to, na jakém stupni pozitivity (nebo negativity) se právě nalézáme, takže tuto část můžeme aktivně ovlivnit. Některé jiné věci jsou dané napevno a musíme jimi projít aniž bychom je mohli nějak ovlivnit. Proto se nám může velice snadno stát, že náš pokus o napravení některého problému nemá patřičnou odezvu. Zde platí pravidlo, že pokud není ani po třetím pokusu kladná reakce, v napravování již nepokračujeme, protože daný problém buď není touto metodou řešitelný a nebo souvisí s karmou.
Některé vlastnosti duše se dají vysledovat nebo odvodit, například když všechno není úplně "správně". Příkladem je násilná smrt, kdy duše nemá možnost dokončit svůj cyklus, takže celá nebo její část zůstává volná "v prostoru". Pro dokončení cyklu se potřebuje napřed spojit s tělem. Těla bez duše ovšem k dispozici nejsou, takže se může jenom přidat k některé jiné duši, která tělo má. Podařit se jí to může pouze tehdy, když má nějaká bytost narušenou vazbu mezi tělem a duší, například prokletím, karmou nebo vlastním přičiněním. Bytost s více dušemi nutně trpí zmatkem, vzniklým narušenou komunikací nebo komunikací s několika záznamy v Informačním Poli. Podle počtu a velikosti fragmentů nebo kompletních cizích duší se bude jednat o člověka pronásledovaného neštěstím, duševně narušeného člověka a nebo o tzv. víceznačnou osobnost. V tomto směru se jedná jen o jakési rámcové vymezení, protože je v tom stále daleko více nejasností, než nějak použitelných indicií. Fenomén víceznačných osobností se nedá zmínit jen letmo, takže ten si necháme napříště - poota

[poota]

Víceznačné osobnosti jsou velice zvláštní a zatím ne zcela probádaný fenomén. Už jen s prostým vysvětlením toho, oč se vlastně jedná, mám potíže, protože nějaká výstižná definice chybí, a nebo ji neznám. Jde o situaci, kdy v jednom fyzickém těle přebývá několik "lidí", kteří se v jeho užívání střídají. Pokud by se jednalo o stále totéž naprosto stejné tělo, ve kterém by se střídalo několik "mentálních" uživatelů, nebylo by to příliš zvláštní a navíc by se to těžko objevovalo - tento stav je možná tedy daleko běžnější, než bychom čekali. U víceznačných osobností dochází navíc k tomu, že každá "osobnost" si "společné" tělo fyzicky přizpůsobuje. Tím také došlo k odhalení tohoto jevu a jeho lékařskému zkoumání. Nesleduji poslední vývoj na tomto poli, ale předpokládám, že výsledky jsou stále stejně rozpačité a dají se shrnout asi takto: prokazatelně jeden a tentýž člověk může mít diagnostikovánu nějakou chorobu (nebo několik chorob), přičemž po nějaké době, řekněme během několika dnů nebo hodin, tato choroba zmizí a je diagnostikována choroba jiná (jiné). Při sledování této osoby dochází opět po jisté době ke zmizení nově diagnostikované choroby a návratu choroby původní. Doba setrvání v jednotlivých "chorobách" se nedá předem odhadnout a není jasné, na čem závisí. V tomto jednoduchém příkladu se jedná pouze o dvě "osobnosti". Jsou popisovány pacienti s až dvanácti "osobnostmi", z nichž některé mohou být i "dětské". Dětské osobnosti se neliší vzrůstem nebo vzhledem, ale například "dětskými" reakcemi na dávkování léčiv. Takže pacient, který užívá několik dní stejnou dávku nějakého léku, bez něhož by se jeho stav zhoršoval, najednou zkolabuje na předávkování, protože se náhle pronikavě zvýšila jeho citlivost na podávaný lék. Po zvládnutí situace se zjistí, že lék nebylo proč podávat, takže se vysadí a stav pacienta se po několika dnech či hodinách začne opět horšit, protože má nedostatek původního léku, který opět akutně potřebuje. Ten se tedy opět nasadí a za čas pacient opět kolabuje. Tímto způsobem se mohou objevovat i mizet třeba alergie, bradavice, žaludeční vředy, cukrovka, vysoký nebo nízký tlak a spousta dalších. Přitom některé se projevují pouze odlišnou funkcí orgánů a jiné i přímo jejich změnami, které se objevují nebo mizí během "přechodu" mezi osobnostmi. Rychlost těchto fyziologických změn nám dává představu o tom, jakých fyzických změn je tělo "technicky" schopno, jinak řečeno, co od něj můžeme v mentální sféře žádat. Rozhodně je to několikanásobně víc, než bychom si dokázali i při nejoptimističtějších odhadech vůbec představit.
Existence víceznačných osobností odhaluje skutečnost, že struktura DNA není tím, co určuje konečný výsledek, že je to pouze něco jako materiál nebo nářadí, jehož prostřednictvím ta "naše štamprle" vytvoří právě nás. Že pokud vyměníme "štamprli" za jinou, vznikne nám z téže DNA někdo jiný. Dále máme prokázáno, že těch "štamprlí" se může jedním tělem projevovat střídavě několik, takže se jedná vlastně o několik do jisté míry samostatných jedinců. S tím ovšem souvisí mnoho závažných otázek, jako například stupeň odpovědnosti jedné z těchto osobností za činy těch ostatních. Jak jsem již zmínil, různé osobnosti se nemusí nutně projevovat fyzickými změnami, takže se může klidně stát, že na konci rozhovoru nepostřehneme, že mluvíme s někým jiným, než s kým jsme rozhovor začínali, navíc to nemusí tušit ani ti dva či více jedinců, s jejichž tělem tento rozhovor vedeme. Zatím jsem pro jednoduchost prezentoval "osobnosti" jako samostatné, mezi nimiž dochází k "přepínání" mezi jednou a další. Jenže to přepnutí je plynulé a dochází k němu během určité doby, kdy původní osobnost slábne a sílí osobnost následující, podobně jako prolínání ve filmu. Během prolínání existují obě osobnosti zároveň, ovšem vždy v jistém procentuálním poměru postupně se měnícím. Některá "těla" také hostí třeba několik osobností, které se projevují (a třeba ne všechny) zároveň, přičemž mohou být "namíchány" v sice různém, ale pevném poměru, nebo se mohou (třeba jen některé z nich) postupně střídat v tom, která z nich bude momentálně dominantní. Přitom se dá předpokládat, že stejně jako mohou mít jednotlivé "osobnosti" zcela oddělené záznamy v Informačním Poli i oddělená "štamprlata", mohou mít záznamy i "štamprlata" do různé míry propojená, se společnými částmi, jakousi obdobou křížících se souborů - kdo je v počítači zažil, ten ví, co takové jediné křížení dokáže s počítačem udělat.
Toto vše jistě probíhá z nějakého důvodu a podle nějakých pravidel či zákonitostí, ale zatím netušíme ani proč, ani jak. Pokud pávě tohle je to, čemu říkáme duševní poruchy, pak opravdu není psychiatrům co závidět.
Na dnešek je toho tak akorát, příště se zase vrátím k druhé půli kurzu - poota

[poota]

To lajos: je správné neztrácet čas s něčím, co Tě nijak neoslovuje a nepřináší Ti nic nového.

V jiném vlákně kippukoika prezentuje zajímavý článek Grega Bradena, který souvisí i s ESP, takže sem dávám ještě odkaz:
http://www.matrix-2001.cz/v2/default.aspx?aid=2986

[poota]

Vrátíme se zpátky ke kurzu, a to do jeho druhé části. Do této doby se absolvent při sestupu do hladiny mentálně přesouval na nějaké místo, které mu bylo něčím sympatické, na kterém se cítil příjemně a uvolněně, a na tomto místě i mentálně pracoval na řešení problémů, převážně svých osobních. Pro efektivní řešení všech problémů, tedy například i problémů lidí nám zcela cizích a neznámých, je potřeba mít odpovídající prostředí, vybavené všemi potřebnými nástroji. V Silvově metodě se toto místo nazývá laboratoř a absolvent si ji vytváří kolem sebe. Pro její stvoření imaginací jsou dána poměrně přesná základní pravidla, která určují vše, co je důležité - například orientaci vzhledem ke světovým stranám či oddělenost od okolního prostoru. Vnitřní vybavení je také určené dosti přesně, aby nechybělo nic, co je potřeba k pohodlné práci i odpočinku. Je to poněkud překvapivé, ale v laboratoři se i spí, protože je to dokonalé odstínění všech nepříznivých vlivů a negativního působení zvnějšku, navíc není potřeba vystupovat z hladiny a vizualizovanou laboratoř rušit.
K nejdůležitějšímu vybavení patří obrazovka přes celou jižní stěnu, pohodlná pracovní židle s područkami, dokonalý pracovní stůl, který se sám přesunuje do nejvhodnější polohy, hodiny, věčný kalendář a dvě kartotéky, jedna pro problémy mužského charakteru, druhá ženského. Veškeré vybavení si každý vytváří sám podle svého tak, jak to považuje za nejlepší a jak mu to nejlépe vyhovuje. Může mít sklo a chrom, leštěný mramor, umělé hmoty nebo přírodní dřevo a kámen - co se mu líbí. Hodiny analogové čtyřiadvaceti hodinové, kukačky nebo digitální. Kartotéky s lístečky nebo na monitoru, údaje se mohou zobrazovat i ve vzduchu. Nic není nemožné, každý může mít to nejlepší, co si dokáže vymyslet. Inspirovat se může úplně čímkoli, vybavení je možné doplňovat i vylepšovat. Žádný zázrak není tak vyjímečný, aby nemohl denně sloužit. Co může být krásnější, než nastavit dlaň a mít v ní právě to, co potřebuji, a když už to není potřeba, tak jenom otočit dlaň dolů a ono to prostě zmizí (apropó, taky prohrabáváte hromady toho, co jste měli v ruce, a podle toho, jak to bylo dávno, nastavujete hloubku "vrtu"? Po kolikátém neúspěšném vrtu prohlašujete pořádek za bordel?).
Součástí vybavení laboratoře jsou i rádci. Jsou vžda dva, jeden je muž a druhý žena, takže i zde je působnost rozdělena na mužskou a ženskou oblast. Své rádce si každý vybírá sám. Vybírá si takové osoby, které mu podle jeho přesvědčení mohou být nejvíce platné - vybírat si může mezi žijícími i zemřelými, mezi osobami historickými i mýtickými, příbuznými i zcela neznámými. Kvalita rádců nezávisí na jejich podobě a ani na kvalitě vybraných osob. Rádci jsou personifikované komunikační kanály k Vyšší Inteligenci, a jako takové mají neomezené schopnosti a nikdy se nemýlí. Ovšem jejich "zviditelnění" je dílem konkrétní osoby, která jejich schopnosti může svým postojem limitovat. Zjednodušeně řečeno, jsou přesně takoví, za jaké je považuje - má-li je za geniální, jsou geniální, jestliže o jejich schopnostech pochybuje, mohou se mýlit. Jejich cena je v tom, že mají přístup ke všem informacím včetně těch, ke kterým my máme přístup zapovězen. Zakázané informace nám samozřejmě neposkytnou, ale na základě jejich znalostí nám pomohou najít správné řešení.
Například máme cestovat do nepříliš vzdálené ciziny a rozhodujeme se mezi vlakem a letadlem. Jeden z možných vlaků a jedno z možných letadel budou mít závažné potíže, což naši rádci předem vědí, ale nesmí prozradit. Ovšem pokud se jich zeptáme, jestli máme jet a nebo letět, navrhnou nám lepší variantu, případně nám poradí, kterým vlakem nebo kterým letadlem. I v tomto případě je důležitá správná formulace toho, co vlastně chceme.
Právě při "instalaci" rádců do laboratoře se výrazně projevuje to, že se nejedná pouze o naši vlastní imaginaci (jako třeba při vybavování laboratoře nábytkem), ale o interakci mezi naší myslí a Vyšší Inteligencí. Skutečně vytvoření rádci totiž vůbec nemusí vypadat tak, jak jsme si je původně představovali, a dokonce se může stát, že naším rádcem bude úplně jiná osoba, než kterou jsme původně vybrali. Takový rádce se nám představí a vysvětlí nám, že takhle je to správné, protože on je pro nás vhodnějším rádcem než ten, koho jsme si představovali my. Rádci také velmi často oplývají různými podivnostmi ve vzhledu či jednání - není jasné, proč tomu tak je, ale ať již vypadají či jednají jakkoli, fungují vždycky naprosto perfektně, samozřejmě ovšem jenom pokud jim plně důvěřujeme. Rádci vystupují jako dvě naprosto samostatné osoby, jejich vztah mezi sebou navzájem může být velice rozdílný - vůbec nesouvisí třeba se vzájemným vztahem obou předloh, tedy pokud se znaly. Pomoc rádců je neocenitelná vždycky, když nevíme jak dál. Dokonce i v situacích, kdy si myslíme, že je nám všechno úplně jasné, je dobré se s nimi poradit - leckdy bývají jejich návrhy překvapivé, ale vždy se dříve či později ukáže, že naprosto správné.
Pro dnešek to stačilo, příště se podíváme na léčení "na dálku", které již s ESP přímo souvisí - poota

[pepe]

Poota , vzhladom na to , že si bol ,,vyslišen'' , nemusím sa ti predstavovať . Osobne si myslím , že týmto posledným príspevkom si trochu ,,uletel'' a to nielen od Silvu (je to moj osobný názor) . Priznám sa ti , dúfam že nieje ,,všem dnúm konec''. Myslím si , že je nie len evidentné ale aj v záujme ,,nás'' pokračovať v polemike . Pepe

[morse59]

Zdravím Vás všechny. Dovolte abych napsal několik zkušeností s tímto zajímavým fenoménem. Všechny korektní způsoby duchovní práce na sobě samém vedou vždy k jednomu cili. Vždy se jedná o poznání svého opravdového já. Každý adept se dříve nebo později začne ubírat tímto směrem,pokud ovšem nezblbne inklinací k wodo nebo třeba satanismu.
Všechny techniky jako jóga,autohypnóza,nebo Silvova metoda v podstatě formuje stejným způsobem stejný materiál. Protože tady Poota rozjel hodně zajímavé téma a dobře to podává,tak se zmíním o mých zkušenostech se Silvovou metodou. Funguje! A to velmi dobře a řekl bych že i nejrychleji. Navíc má výhodu v tom,že staví prvotně na materializmu a tím vytváří velice účinnou ochranu před nepříjemným a nebezpečným dotekům z tzv.astrálu. Ta posledně popsaná výstavba laboratoře se dřív prováděla v evropském esoterizmu jako "knihovna a studovna" no pokrok je pokrok. Kdo toto úspěšně zvládne,tak může projektovat do dalších myslí. Jinak ESP je pouze pro někoho na cestě bonus,nebo ukázka toho ,co lze dosáhnout. Funguje to i jinde,ale není to smysl duchovní práce ani konečný výsledek. Poota pokračuj děláš záslužnou práci,která většinou spouští ten správný impulz pro to aby člověk Prozřel.nebo alespoň začal. Ahoj Morse59

[1220]

. Poota pokračuj děláš záslužnou práci,která většinou spouští ten správný impulz pro to aby člověk Prozřel.nebo alespoň začal. Ahoj Morse59

Kdo tu cestu nezačal, pro toho bude v Tvém podání lákavá a ziskem z ní bude poznání některých osobních positiv i negativ. Pepo či vlastně pepe si možná myslí, že vytvářet si pomocníky, kteří nejsou ve skutečnosti jinými bytostmi než Ty sám je zavádějící. Nemusí tomu tak být, protože se stejně časem sami demaskují.

K.
hodnocení: +1

[poota]

To pepe: vítám Tě do nového života. O "úlet" se nejedná, při vysvětlování se držím velice striktně Silvovy metody a nepřidávám k ní nic, co do ní nepatří. Pokud se jedná o moje osobní dojmy nebo zkušenosti, doufám že je dost zřetelně odlišuji.

To Karel m: rádci nejsou jenom oddělené části pouze mého "já", jsou v nějakém poměru namíchané s částí Vyšší Inteligence. To jim dává možnost samostatné existence a jednání, které je na mojí vůli nezávislé. Jsou to autonomní virtuální bytosti, které se sice s postupem času mohou vyvíjet či měnit, ale rozhodně to nejsou nějaké masky, za kterými se něco jiného schovává. Alespoň já jsem žádný náznak něčeho podobného nepozoroval , a to se svými rádci žiji zhruba dvě desítky let. Jejich schopnosti, vědomosti a zkušenosti jsou díky přímému napojení na Kolektivní Vědomí mnohem vyšší, než moje - já osobně je považuji za naprosto dokonalé. Směrem ke mně ovšem fungují jako filtr, takže mi poradí co, ale neprozradí proč. A rozhodně to nejsou žádné loutky, které by byly ochotné skákat, jak si vzpomenu. Pokud se mnou v něčem nesouhlasí, tedy pokud o jejich názor projevím zájem, sdělí mi to zcela otevřeně a "natvrdo". Párkrát jsem již také po jejich reakci zůstal jako opařený a následně jsem díky nim měnil svoje přístupy.

Až dokončím popis druhé části kurzu, chci se ještě trochu rozepsat o některých zkušenostech a osobních poznatcích - poota

[1220]

Ztratily by ihned veškerý vliv a jejich sféry vlivu to je jejich život. Cesta je ale zatraceně delší a časem přide ta chvíle, nechci ale předbíhat ani nemohu.Do té doby budou reálně existující.
Na hoře Meru říká legenda žije Jeden. Od nepaměti tam žije. Posledních
šedesát let nesestupuje do údolí a jenom sedí. Někteří říkají, že to značí změnu, někteří o tom v životě neslyšeli.........

K.

[Návštěvník]

Myslím že to jde i bez "satelitů vědomí"

[poota]

Léčení na dálku je završením celého základního kurzu a využívá se při něm prakticky všech získaných dovedností. Napřed popíši jednodušší případ, kdy chceme takto léčit někoho, koho osobně známe nebo jsme se s ním alespoň jednou setkali.
Pro napojení na jeho osobní záznam si stačí, pochopitelně v laboratoři, tuto osobu před sebou představit. Jakmile se před námi objeví, jsme napojeni na její záznam a můžeme rovnou začít napravovat její problém. Předem zdůrazňuji, že osoba, která před námi stojí, není skutečná, ale je to jakýsi virtuální dvojník, který nereaguje, nekomunikuje a nic necítí. To je výhodné, protože můžeme pro "opravu" použít zcela libovolný postup. Nejlepší a také nejúčinější je takový, o kterém jsme přesvědčeni, že bude nejúspěšnější. Takže raději rovnou příklady.
Chceme řešit nedomykavost srdečních chlopní. Abychom se k nim dostali, vyjmeme osobě srdce. Jak? Zcela jednoduše. Natáhneme ruku, vnoříme ji osobě do hrudi, srdce uchopíme a vytáhneme z těla ven. Pohyby rukama provádíme skutečně a objektivně. Zpočátku můžeme při podobných úkonech mít velice různé pocity, ale ty s postupující praxí vymizí a vše nám bude připadat zcela normální a běžné. O tepny a cévy se starat nemusíme, ty se prostě natáhnou, nakolik je třeba a krevní oběh to nijak neovlivní. Pokud bychom měli pocit, že se nám bude lépe pracovat bez krevního oběhu, můžeme všechna "potrubí" bez obav od srdce odpojit, protože i krevní oběh je zde pouze virtuální a ten skutečný pouze znázorňuje. Ovšem "pro pořádek" je při navracení srdce správné vše opět napojit. Ale pokračujmež. Potřebujeme se dostat ke špatně fungujícím chlopním, což je možné dvěma způsoby. Buď srdce otevřít, nebo sáhnout dovnitř podobně, jako jsme si sáhli pro srdce, abychom jej mohli vyjmout. Jakým způsobem budeme srdce otevírat, záleží opět pouze na nás. Můžeme ho prostě jenom rozevřít, můžeme z něj "sloupnout" povrchovou tkáň jako slupku pomeranče, můžeme jej rozříznout skalpelem - ten se nám v ruce objeví sám, jakmile ho potřebujeme a po použití zase neznámo kam zmizí. Také stačí pouze ukázat a máme vnitřek srdce volně přístupný. Nezáleží na tom, který postup zvolíme, ale záleží na tom, jak důkladně a do detailu ho provedeme, samozřejmě volíme vždy ten, který považujeme za nejlepší.
Chlopně máme před sebou a důvod, proč tak špatně fungují je jasně vidět. Nejčastější jsou zvlněné a ztvrdlé okraje, které také mohou mít praskliny nebo trhliny, mohou být neokrouhlé, také se mohou vyskytnout otvory. Všechny tyto vady odstraníme jak nejlépe to jen lze. Pokud potřebujeme nějaké nářadí, třeba specielní žehličku na zvlněné chlopně, bez váhání si ji představíme a rovnou použijeme. Totéž s prostředky, potřebnými pro změkčení, zvláčnění, natahování, spojování, lepení a látání. Cokoliv potřebujeme si stačí pouze představit a ihned to máme k dispozici i s požadovanými vlastnostmi - při jejich definování opravdu není skromnost na místě. Zde se fantazii meze opravdu nekladou, naopak jí není nikdy dost. Když dáme srdce do pořádku, vyzkoušíme, zda správně funguje a jestli chlopně opravdu dokonale těsní a dobře otvírají - nejlépe to jde tak, že do nich střídavě foukáme a sajeme z nich vzduch, jako u jakéhokoli jiného ventilku. Dobře fungující srdce opět pečlivě uzavřeme, vrátíme do těla a zkontrolujeme krevní oběh. Stačí si část krve před srdcem obarvit třeba na modro nebo na zeleno, a pozorovat, jak postupně prochází malým i velkým okruhem, aniž by obarvený úsek nějak prosakoval nebo se ředil.
Naznačený postup s malými obměnami platí i pro jiné problémy, které se týkají třeba kostí. Vadnou kost vyjmeme a vadu napravíme - ohnutou narovnáme, špatně srostlou rozpojíme třeba laserem nebo rozpouštědlem vadných srůstů a opět slepíme, je dobré po slepení ještě celou kost impregnovat jednou pro dosažení tvrdosti a po druhé pro větší pružnost. Kosti lze také, samozřejmě po změkčení, natahovat do potřebné délky. Pokud máme pocit, že pro opravu není nutné orgán vyjímat, můžeme opravu provádět bez "demontáže", tedy přímo v těle. Kameny, písek, různé usazeniny a naplaveniny rozmělníme a vypláchneme, můžeme použít kartáč, vytěrák, tlakovou vodu, orgán můžeme i obrátit naruby a sprchovat - důležité je pouze to, aby po proceduře byl zcela čistý.
Kouřením zadehtované plíce vyjmeme a vypereme, dle mých zkušeností jsou na to nejvhodnější dřevěné necky, valcha a mýdlo s jelenem - pokud se k tomu někdo odhodlá, měl by se připravit na opravdu silný zážitek. Právě v této souvislosti chci upozornit, že tím, že kuřákovi vyčistíte plíce, mu sice usnadníte dýchání, ale současně v něm vzbudíte dojem, že jeho potíže ještě zdaleka nejsou tak velké, aby s kouřením musel přestat.
Podobným způsobem se řeší i jakékoli jiné problémy, které na vizualizovaném těle vidíme. Na logickou otázku, zda je možné, aby tak jednoduchý způsob léčení mohl fungovat, odpovídám: Ano!
Pokud totiž změním v nějakém osobním záznamu nemocný nebo poškozený orgán na orgán, který je v perfektním stavu, dochází při nejbližší a každé další konfrontaci s tímto záznamem k nesouladu mezi záznamem a skutečností, a to až do té doby, než se skutečnost shoduje se záznamem. Biologická inteligence je naprogramována tak, aby se všemi prostředky snažila dosáhnout souladu skutečnosti se záznamem. Pro ni ovšem neexistují pojmy jako horší nebo lepší, vždycky se snaží pouze o co nejdokonalejší shodu.
Na jedno pokračování by toho bylo přece jenom trochu moc, takže příště ještě pokračujeme v léčení na dálku - poota