y píše:Prečo sa trápiš pestovaním biomasy keď trávy je všade dosť? Naštuduj si biorafinerie. Separácia vláknin , proteínov atď, do fermentora ide iba "čistý džús". Objem reaktora je potom iba 1/5 oproti štandardu, + proteíny + iné. Žiadny zápach . Neviem ako vyjdeš s teplom.
Ano, v létě je trávy všude dost, stejně tak jako slunečního svitu a průměrné teploty vzduchu. O tom není sporu. Jde mi spíš o to zjistit, jak velký prostor zastavěné plochy nějakého skleníku je nutný pro kontinuální plnění domácího fermentoru průběžně, tady tak říkajích nafurt.
Ano jedna metoda je v létě posekat louky v širém okolí a stahovat biomasu v podstatě ke spálení (a nenechat ji na místě vzniku),
anebo moje metoda může být třeba: Podsklepený dům, sklep jinak nevyužitý, tedy cca 150 m2 kryté plochy.
Chci vyzkoušet, když každý den zasadím jedno semínko kukuřice, a
když počítám maximální nárůst zelené hmoty cca 2 měsíce, budu potřebovat místo na 60 rostlinek kukuřice a po dvou měsících se cyklus může uzavřít. Zjistím že na kontinuální spotřebu 1 rostlinky denně bude třeba potřeba 3 m2, takže takový podsklepený barák s nevyužítým sklepem 150 m2 může dávat kontinuálně 50 rostlinek denně jaro/léto/podzim/zima. Nejde mi o plody, nebudu to žrát. Když dvouměsíční rostlina kukuřice bude vážit 2 kg, může to být denně až 100 kg biomasy k fermentaci. Bez potřeby hektarů luk. 100 kg biomasy denně může dát až 50 m3 bioplynu, ať nežeru 20 m3. U nás doma topíme plynem a za posledních 10 let máme průměrnou denní spotřebu plynu 5 m3 denně. Tzn. přes zimu 10, přes léto nic.
A ještě jedno ano, máš pravdu v tom, že současná praxe, naházet všechny sračky do jednoho baňochu a děj se vůle aláhova, přičemž je těžké ukočírovat potřeby vsádky pro různé fáze, řečeno slušně, není zrovna efektivní.
Ale myslím, že jsem se zmínil, že chci vícestupňový fermentor. Dnešní stav poznání v reálném světě už počet oddělených částí vyhnívače zvýšil na dvě, přičemž ta první je jen na homogenizaci a hydrolýzu vsádky. Po třech dnech to nahrnou zas do toho baňochu. Už toto samo o sobě zvýší stabilitu produkce a vývin metanu. Hi-tech dnešních dnů je lisování toho homogenizovaného sajrajtu, do baňochu jde jen tekutina, digestát (sušina) se lisuje do pelet, které se pak zase spálí. Bonus ve stabilitě produkce, zvýšení výnosnosti metanu až na 70 %.
No a já to mám namyšleno na 5-ti komorový fermentor s recyklací procesní tekutiny, pro zajištění pufrovitosti, abych nemusel shánět exkrementy čehokoliv. O zázračném snížení celkového objemu vyvíječe při zachování objemu bioplynu se zatím taky píše jen v diplomkách.
Takže ano, čteme stejné články a stejné informace. Zbytek už je na každém z nás.
Ale o něco se s vámi musím podělit. Ještě tak navíc k tomuto. K tomu pěstování čehokoliv pod rodinným domem (který mimochodem ještě nemám) mě přivedl ještě za totáče jeden takový šikovný človíček. Původně jsme k němu šli jen dělat zabíjačku. Z ulice normální rodinný domeček v běžné zástavbě. Pod polovinou baráku měl kompletní bourací šlachtu, profi, kolejnice, pařák, kotle, stoly, myčka, pračka, rychlomražák. Večer jsme odcházeli s pašíkem kompletně zpracovaným v přepravkách, hotový úplně všechno. Polívky, tlačenky, jitrnice, to byl koncert.
Ale jak jsme tak při jedné štamprli vyšli na dvůr, tak se pochlubil co má pod druhou půlkou baráku.
Tak jsme se na sebe s tchánem jen tak nechápavě podívali, co by tak mohlo být pod půlkou baráku ? Drůbežárna s průměrným osazením 400 slepic. Jo, neřekl jsem že u té šlachty měl ještě nějaký strojek, mě to připadlo jak mlýnek. Ten človíček byl soběstačný (alespoň finančně určitě) už za totáče. Vyráběl takzvaná nekonečná vejce pro dva brněnské interhotely.
To mi bylo 28 let a moje nazírání na svět a společnost dostalo první velkou ťafku.
Ještě že jsme v relaxu. Chci tím říct, že cesty k soběstačnosti jsou opravdu velmi, ale velmi různorodé. Nemusí to být jen energie, i když ta má výhodu ve své univerzálnosti.
Dost už.
JiMi
