poota píše:.... Ovšem čím větší topeniště, tím je i větší výkon. A pokud je větší, než je právě potřeba, tak se výkon reguluje menším množstvím paliva a nebo menším množstvím některého vzduchu, nejčastěji primárního....
Mnohasečná zbraň. Ono jde hlavně o to si sesumírovat, co vlastně člověk of kamen chce a pokud chce vše, nezbývá, než mít dvoje. Ze zkušenosti vidím jako ideální staré sporáky jak na vaření, tak na vytápění. Jenže do těch s mokrým dřevem jít nešlo. Uvařily, zatopily, vodu zehřály a žádná veliká obsluha.
Samozřejmě souhlasím, že topit málo ve velkém topeništi je jak honit tirák motorem z Favorita.
Osobně považuju za nejlepší kombinaci vyloženě na vytápění, která snese i nějaké to mokré dřevo s přihlédnutím na konstrukci baráku:
- Barák zděný uvnitř a izolovaný zvenku. Nevím který syčák, nebo vůl, si vymyslel to dělat naruby, ale tady se to jinak než naruby prakticky nedělá. Vnitřní zdi totiž drží teplo, které si z topení natáhnou a vnější izolace drží teplo ve zdech.
- kamna s relativně velkým topeništěm, neizolovaná, aby se získávané teplo vyzařovalo a vedlo co nejvíc do místnosti, kde teplo chceme a to co nejdříve po zatopení, aby se vyhřívala místnost a ne že to teplo foukat se spalinama do komína. Čím víc šamotu a podobných izolací v kamnech, tím dýl trvá, než se to zehřeje a hlavně tím víc tepla jde místo vyzářením a ohřevem vzduchu do místnosti spalinama ven
Šamot byl dobrý na to, že chránil železo kamen před vysokými teplotami a tím je chránil před rychou oxidací a zničením. Topeniště by mělo být válcovité, v podstatě jako je flaška na propan a ze žáruvzdorné nerezi. Kulaté proto, že hrany trpí neustálým ohýbáním a brzy by se topeniště v rozích rozlítlo. Kulatý topeniště je prakticky nafurt. Rošt s rozumnou vůlí pouze vložený a vyndavací a podpěry roštu solidně zavařené.
- dobrého teplouše (gajo) na dopálení spalin hned za kamna, opět žádný šamot, může být i z pohliníkovaného železa, s přisáváním sekundárního vzduchu, aby mohl člověk pálit prakticky na dvakrát. Rozpálí se topeniště, přivře se vzduch do topeniště, čímž se zpomalí spalování v topeništi a dřevo se více méně destiluje, aby plyny hořely povětšinou až v teploušovi s otevřeným sekundárním vzduchem. Tím se prodlouží doba spalování, spalování je prakticky tak čisté a dokonalé jak jen je možné a zkoksované dřevo v topeništi po vydestilování taky shoří líp a hoří dýl s tím, že člověk musí přehodit vzduch z teplouše zase na topeniště. Teplouš jako dva v sobě vložené válce na stojato, ale může být i na ležato, ďoura vnitřního válce ventilovaná, prostor mezi válci hore dole zaslepený s tangenciálním vstupem pro spaliny a tangenciálním výstupem. Spaliny opět rotují a prodlužuje se tím čas průchodu a tím množství vyzařování tepla do místnosti stejně jako předávání tepla vedením do vzduchu v místnosti. Taky pochytá popilek a je s tím třeba počítat. Nejvýhodnější je sice stojatý, se vstupem nahoře a výstupem dole, ale nese to problém se zatápěním, pokud je v místnosti teplota skoro stejná, neřkuli nižší než venku. Pak je třeba teplouše nejdřív ohřát, aby komín dostal tah, což se dá udělat teplometem.
- Zděný vnitřní komín pokud možno středem domu s relativně velikou dutinou, (jako třeba krb) kde do něj jdou spaliny, aby si tam chvilku pobyly a měly čas ohřívat zdivo komína, pokud možno opět válcovitou, nebo trochu konickou a opět s tangenciálním vstupním otvorem, aby se spaliny v dutině opět točily a nešly hned nahoru. Komínová ďoura už je OK hranatá. Spirálovitá rotace plynu jak skrze komínovou komoru tak skrze komín totiž opět prodlouží čas průletu plynů a tím čas na to, aby se komín ohříval a to cca 4x oproti klasické verzi. Rotující plyn je mechanicky stabilizovaný a nedochází k tomu, že ti foukne vítr zpátky do kamen a táhne stabilně a dobře. (
proto dávaj na tovární komíny spirály, ale není mi jasné, proč zvenku a proč to dělaj naruby, když tangenciální vstup do komína by udělal lepší práci popřípade s nějakou kroucenou lamelou vnitřní
) Zase se ještě ohřívá komín a člověk si přihřeje i patro, pokud je, nebo podkroví.
- mřížka na komíně může být problém. Co pracuje fajn je klec. Problém s mřížkou je ten, že když potřebuješ popálit papíry, nebo papundekl, může se ti lehce stát, že vločky zuhelnatělého materiálu ti mřížku zalepí a máš starost. Kamna jedou a hromada čoudu jde do cimry. S tím teploušem ale tento probém mizí, pokud je stojatý a vývod je tak průměr teplouše nade dnem.
Takový systém dovoluje topit jeden nášup jaro a podzim, dva nášupy v zimě za den pokud byla velká slota anžto byly velký okna na jih a to velice pomohlo a v celém baráku krásně teplo ve dne v noci, pokud člověk dokázal (u mjně to šlo) teplo nějak rozvést, třeba i otevřenýma dveřama. Já měl topení pod obytnými místnostmi, vyhřálo mi to podlahou hlavní podlaží a dveřama i horní ložnice a pod obytnými, prádelna atp. plus dosušování dřeva, takže barák voněl dřevem a nebyl v zimě problém s vlhkostí vzduchu. Kdybych to měl býval platit na naftě, nebo plynu, o elektrice nemluvě, tak se nedoplatím, a to byl barák postavený po americku s tím, že jsem doizoloval, kde izolace nebyly žádné. To tu kdysi taky frčelo. Dřevěná, vysádrovaná bouda. Během deseti let jsem nemusel čistit komín, teplouše jsem vysypal jednou za 3 roky a vybrání "krbu" přišlo až když jsem se stěhoval do bytu ... a, jaká kondenzace?
Jo, a pokud je člověk mrcha shnilá jako já a nechce se se zatápěním moc párat, buďto si pořídí rošt se žlábkem, což jsem měl já, nebo vezme plechové víčko či konzervu, naplní to směsí 3 díly vyjetého oleje a 1 díl benzínu, nebo podobně, naleje do žlábku, nebo do konzervy a podpaluje bez štípání polínek na zátop a podobných vymožeností a velice snadno a rychle
Tahoun na komín je snad 200 let starý vynález. Určitě to znáš. Vypadá jak torso těla bez zad, hrudí kryje návětrnou stranu, místo hlavy větrnou lamelu a točí se to vždy hrudí do větru.
S laskavým pozdravem, Slávek.
Je-li tvá přítomnost ve výhni okolností, vyuč se kovářem své budoucnosti.
