Fórum U Pramene

Pro drobné odlehčení sem zařazuji zdánlivě s tématem nesouvisející kratochvilnou rozprávěnku, která
pojednává o něčem, co nikdy nebylo, ač klidně být mohlo, jako kdyby se to opravdu událo.

I byl kdysi kdesi zřízen Výzkumný Ústav s neomezeným grantem, od okolního světa dokonale izolovaný
a od běžné reality zcela odtržený, jak je ostatně u podobných institucí obyčejem. Jediným smyslem
jeho existence bylo zkoumání podivuhodného Předmětu, o němž bylo známo pouze to, že se označuje
podivným názvem „hodinky”.
Po zevrubném vědeckém prozkoumání Předmětu byla schválena oficiální definice v tomto znění:
„Hodinky jsou dutý předmět čočkovitého tvaru, se všech stran krytý pláštěm ze slitiny zlata, který je
členěn do tří dílů dvěma kruhovými spárami a který je navíc z blíže neurčeného důvodu opatřen několika
různě tvarovanými výstupky neznámé funkce.”
Za normálních okolností, tedy kdyby nebylo následující řady nešťastných událostí, mohl být touto
definicí zcela naplněn smysl Ústavu, jakož i plně ospravedlněna jak jeho existence, tak i čerpání grantu.
Jenže neštěstí nechodí po horách, ale po lidech, takže jeden mladý laborant, naprosto proti nejdůležitější
zásadě vědeckého zkoumání, pohnul exponátem, přičemž na spodní ploše Předmětu objevil záhadný
nápis „18.12.1887", což k dovršení všeho zlého ještě svědomitě zapsal do Denního Záznamu Projektu.
Jak je každému jasné, touto kardinální chybou zabránil vyřešení objevu seriózní vědeckou metodou, tedy
jeho utajením. Vedení ústavu se tak rozhodlo pro méně elegantní řešení, tedy vytvoření hypotézy, že
„Hodinky” jsou kultovním předmětem, jehož účelem je v zašifrované podobě zaznamenat pro věčnou
paměť Nejvyšší Moudro - Formuli. Pro její získání bylo neprodleně zřízeno Dešifrovací Oddělení Ústavu,
které má být povždy vybavováno vždy tím nejmodernějším zařízením, které je k dispozici. Tím ovšem
došlo k situaci, že než se toto Oddělení naučí dodanou techniku ovládat, přijde další dodávka mnohem
dokonalejší techniky, jejíž zcela nové ovládání není v lidských silách zvládnout dřív, než dorazí další a
dokonalejší vybavení. K řešení šifry tedy v praxi nikdy nedošlo, což ovšem díky dalším obratům ve vývoji
Projektu nikdo ani neuznamenal, a Dešifrovací Oddělení tak bylo navěky odsouzeno k nejvyšší pracovní
vytíženosti, aniž by dodalo sebemenší výsledek.
Týž laborant svou další naprosto nezodpovědnou manipulací s Předmětem způsobil samovolné odskočení
horní vypouklé kovové plochy, pod níž bylo vypouklé okénko, kryjící ciferník s dvojicí ručiček. Bystrozraku
vědců samozřejmě neunikla jejich rozdílná délka, pročež byly nadále zvány Malou a Velkou Rafií. Část
vědců, později zvaná Rafiáni, prohlásila tuto část „Hodinek” za stěžejní, a tvrdila, že smyslem
Obou Rafií je jedním koncem na sobě spočívat a svými rameny svírat úhel. Opoziční část, zvaná Ciferiáti,
naopak hlásala, že Konečné Tajemství skrývá Ciferník a geometrie jeho dělení, což zdůvodňovali i řeckým
písmenem Omega tamo zobrazeným.
Vzhledem k tomu, že Ústav každý nový názor prezentoval v odborném tisku další definicí, ztratil ve
vědeckých kruzích pověst seriózního Ústavu a byl nucen nadále publikovat pouze v bulvárním tisku.
Mezi Rafiány došlo k rozkolu, protože jejich radikální křídlo se rozhodlo zkoumat rotaci obou Rafií jako
jedinou možnou cestu dalšího výzkumu, za což byli pohrdavě přezváni na Rotariány. Tvářili se, že to
nesou hrdě, a na zlost konzervativním Rafiánům objevili, že pohyb obou rafií je sice podivným, ale přece
jenom nějakým způsobem synchronizován.
Jejich dalším objevem bylo, že Velká Rafije provede plných dvanáct rotací za dobu, kdy Malá Rafije
jenom jeden. Navíc tvrdili, že právě na tom závisí vzájemný úhel mezi nimi a dokonce se chvástali,
že jej dokáží vypočítat. Rafiáni kontrovali tím, že je naprosto zcestné přisuzovat Rafiím možnost
synchronizování vzájemného pohybu, protože nejsou schopné si „uvědomovat” existenci čehokoli
jiného, než sebe sama, takže o existenci a natož pak poloze druhé Rafie nemohou mít ponětí. Rotariáni
tedy ve snaze podat pádný důkaz svolali Velké Sezení, kde hodlali dokázat poměr oběhů 1:12ti.
Důkaz se ovšem nezdařil, protože nikdo z přítomných nebyl schopen neusnout již po několika obězích
Velké Rafije, takže Rotariáni byli pouze nařčeni, že Rafijemi tajně postrkují. Aby i tak došlo k nějakému
rozhodnutí, co má být oficiálním názorem Ústavu, rozhodlo jeho vedení, že se povedou Disputace.
Na těch každý účastník přednese svůj názor, a ten, který z nich ostatní přijmou, bude veřejně vyhlášen
jako jediný správný. Přednášení názorů na Disputacích narazilo na nepředvídanou překážku, spočívající
v tom, že ne každý z vědců si pamatoval, který názor zastává, a dokonce se stávalo často i to,
že někdo začal přednášet jeden názor, poté ztratil nit, a dokončil názorem naprosto odlišným. Nápravu
zjednalo vedení Ústavu nařízením, že každý přednášející je povinen mít před sebou svůj názor písemně
vyhotovený a pouze jej předčítat.
Vědci tedy předčítali před nimi ležící názory, dokonce se někdy stávalo, že to byly i názory jejich vlastní,
ale nikdo z nich neustoupil ani o píď. Když už se zdálo, že k žádnému pokroku nemůže dojít, přišel kdosi
s tím, že je nepravděpodobné aby „Hodinky” existovaly pouze v jediném exempláři. Že tedy zkoumáním
dalších Hodinek bude možné rozhodnout, co je jim společné a čím se naopak liší, tudíž i co je a co není
důležité. To rozdělilo Ústav na dva tábory. Jeden, zvaný Primariáni tvrdil, že úkolem Ústavu je zkoumat
pouze Primární Předmět, který jako „Hodinky” byl Ústavu při jeho založení předán. Kvantiáni jim
oponovali tím, že zkoumáním co největšího kvanta podobných Předmětů zkoumají právě ten Primární.
Za vědě přínosnější názor byl jako obvykle zvolen ten, který si vyžaduje další, pokud možno nemalé
náklady. Přitom se zjistilo, že původní definice je nedostatečná a zastaralá, takže byla pracně sestavena
nová, podle které se měly další exempláře vyhledávat. Převaha Rotariánů mezi Kvantiány dala vzniknout
definici, podle které se za Hodinky mají považovat předměty obsahující dva svými konci spojené prvky,
pohybující se vůči sobě v poměru 1:12ti. Na námitku, že tento poměr nemusí být jediným možným
pro Hodinky, byla definice změněna na „synchronizovaně se pohybující v nějakém stálém poměru”.
Další změna připustila, že prvky nemusí být spojené, a další připustila i jiný počet prvků. Toto dohadování
o správnou definici se tak stalo vlastně prvním tvůrčím počinem na půdě Ústavu. Na základě definice
„cokoli, co obsahuje dva a více prvků pohybujících se navzájem ve stálém poměru” pak začaly být
shromažďovány informace o předmětech či přímo předměty samé, které tuto podmínku splňovaly.
O jednotlivých předmětech pak byly vedeny učené disputace, které začasté připomínaly spíše lítou řež.
Mnoho předmětů definici odpovídajících však přece jen bylo rozhodnuto k hodinkám nezařazovati
- neprošel například bicykl, automobilová převodovka, kladkostroj, vrtačka a mnoho dalších. Definice tedy
očividně nebyla dosti přesná a po delším rokování, několika slovních a jedné fyzické insultaci byla doplněna
o „pohybující se stálou rychlostí” a „svůj pohyb navenek zřetelně demonstrující”.
Podle této opravené definice již bylo snadné za hodinky počítat i stopky, věžní hodiny, náramkové
hodinky, sluneční soustavu, Staroměstský i Olomoucký orloj, a po jistém váhání i dvojici čísel kolem
dvojtečky na monitorech počítačů. S počtem zařazených předmětů stoupalo i nadšení, které ovšem
nikterak nesdílela přehlasovaná menšina Primariánů. Ti se uchýlili do ústraní řka, že všechno tohle
poblouznění je marnost nad marnost, a že daleko důležitější je objevit, co vlastně způsobuje pravidelnost
chodu Primárního Předmětu, a kde se bere síla, která to všechno udržuje v pohybu. Obě tyto záhady
se časem sice podařilo objasnit, ale očekávaný věhlas a udělování cen se nekonalo, protože synchronizaci
zajišťoval zcela prostý převod ozubenými koly. Ovšem počet těchto soukolí byl impozantní a natolik
komplikovaný, že se jej nepodařilo zcela pochopit, zvláště když je v něm ještě kdesi zařazeno podivně
sem tam kmitající kolečko.
Otázka zdroje energie byla dokonalou blamáží, protože se ukázalo, že onen mladý laborant, který svou
nedisciplinovaností objevil zatím stále ještě nedešifrovaný nápis na zadní straně Předmětu, a posléze
i odklopil přední víčko, měl na svědomí ještě další hřích, kterým bylo to, že se stalo jeho oblíbenou
zábavou každodenně ráno Hodinkám natáhnout péro prostřednictvím vroubkované vyčnívající korunky,
k čemuž se po předešlých dvou „objevech” již neměl odvahu přiznat. Za trest byl tedy přeřazen do
Dešifrovacího Oddělení, a právo natahovat Primární Předmět se stalo výsadou Nejvyššího Primariána,
jehož povinností bylo dokonale a navždy utajit výsledky jejich bádání. Ostatně Primariánů, zdržujících
se převážně v zšeřelých zákoutích, si nikdo příliš nevšímal, protože Ústavem otřásal nejnovější
poznatek, podle něhož prokazatelně existují také hodinky s jedinou ručičkou. Tento fakt ovšem vyvolával
nutnost revize všech předchozích definicí. Jak dosavadní vývoj výzkumu ukázal, největšího pokroku bylo
vždy dosahováno právě prostřednictvím definic, které tím byly povýšeny na nejdůležitější zbraň v rukou
vědy. Není se tedy co diviti, že revize všech dosud používaných zbraní a nové prověření všech
dosavadních poznatků vzbuzovalo takový děs v celém Ústavu.
Nicméně právě sem jsme dospěli, a co bude dál, můžeme se pouze postupně dočítat v bulvárních
plátcích, kde Ústav svoje výsledky a objevy průběžně prezentuje, většinou na posledních stránkách.

Zdravím - poota

P.S. V posledním čísle Bulváru byla zpráva, že vedením Ústavu byla pověřena skupina Poziciánů, kteří
zastávají názor, že smyslem "Hodinek" je nastavovat Rafije do pozic, z nichž každá má nějaký zcela
specifický, dosud neobjevený, nicméně pro lidstvo stěžejní význam.

Pepo, asi nejlepší bude, když zveřejníš svou upravenou KH s akcentem na anihilaci. T.j., když napíšeš jak doopravdy probíhá u každého případu kdy k ní musí dojít. Jedno jestli to jsou Tvé písmenné formulace částic, kvarton nebo už před delší dobou zveřejněný obrázek jak vakant přechází přes kvarton. Pokud by v kvartonu anihilace byla možná určitě by k ní v něm došlo, protože vstupující vakant-singlon by musel předat nějakým způsobem energii témuž typu singlonu, který je na druhé straně s kvartonu jiným z něj vytažen. Ale ten jiný musí být předem exitován, což chápu jakože se mu dostane z vnějšku nějaké energie a tedy dříve než projde vtáhnutí singlonu by měla proběhnout anihilace a vyzáření oné energie do okolí. Tak by se mělo stát u VŠECH více či méně exitovaných kvartonů.
To, že si mohou elementy kvartonů po anihilaci existovat, tedy jejich nebytí až na jistý prd-prostor o jistém kritickém průměru, by bylo současnými možnostmi možno experimentálně potvrdit. Pro mne zbytkoá energie po anihilaci a existence jakýchsi částicových chromajzlů je fyzikální nóvum.

Ostatně je pro mně nóvum i sdělení v citovaném Tvém textu:

........Jendo, stejné je to s protoely v objemu kvartonu. Všichni nasměrovaly svá materiální působení na subprotoely (Jendo, to je novinka pro označení částic sukvartonového prostředí, čili 2. suteríénu) uvnitř a chtějí se tam zařídit podle sebe. A to je ten vzájemný klinč: neguji si tím své hmotné působení vně kvartonu! Tedy ač je uvnitř kvartonu hodně „živo“ vně kvartonu, tj. pro všechny vnější pozorovatele má ten kvarton nulové hodnoty: hmotové, nábojové i grupové. (a tedy vlastně pro "svět" neexistuje; nepůsobí na něj) Takový kvarton je ve stavu nasycení! Jenže a to je tragedie hledačů VN, aby mohly protoely uplatnit své hm. působení vně kvartonu a tedy konat práci (vytvořit hm. pole), musíš je nějak z toho kvartonu dostat ven. Čili soustředit ke kvartonu tak velký zdroj hm. působení aby překonal tu jejich vzájemnou antipodní vazbu, abys zvrátil tu totální dostředivou asymetrii subkvartonového pole uvnitř kvartonu a vytvořit opačnou tj. odstředivou asymetrii subkvartového pole, tak, abys protoely vyvlekl ven z objemu kvartonu. (Oni jsou dost promiskuitní: jdou s tím kdo má větší vliv). Nepřipomíná Ti to lidi? Laughing........

Je to dost dlouho, když jsem se Tě ptal jestli vakant-singlon je tvořen nějakými další pidivakantíky. A ejhle, už jsou na světě. Hochu, ve mně stále narůstá pocit, že dřiv než se mi podaří Tvou stále komplikovanější a z mého pohledu stále méně pravděpodobnou teorii pochopit, tak se z ní zblázním. Uřčitě pochopíš, že je pro mne lepší na ní zapomenout a udržet si zbytek svého duševního zdraví.

Jestli má Smolin a i Ty výhrady ke QED je to jeho a Tvá věc, mně zcela její definice hmoty vyhovuje, právě proto, že je vlnová, až do doby než bude na základě experimentů a poznatků, které jsou nám dosud nedostupné, vypracována jediná pravdivá, skutečnosti a znalostem odpovídající definice hmoty. Možná, že to nikdy nebude a množina definic a jejich relativnost bude zachvána na věky. Ona rozmazanost je přesně tím čím dokazuji nerozlišitelnost, v mikru, hmoty od prostoru. Princip pravděpodobnosti, míra nejistoty a tolerance jsou těmi, kteří brání zániku reality.Princip pravděpodobnosti jsi svým inkvizitorským koštětem, svým popisem reality, zcela vymetl.

Jak jsem Ti také už psal, realitu lze více či méně pravdivě v co největší možné komplexitě popsat, ale nikdy konstruovat. To platí všeobecně, i o mně.

Asi si vůbec neuvědomuješ, že princip pravděpodobnosti musí fngovat, být součástí, i Tvé KH.

Jeník-Pd

Poznámečka:
Přečtí si Pootu a jeho úvahu o hodinkách. Je skvělý. Kéž bych se narodil úplným drontem. Je úžasné co se Drontovi, dnes už bájnému ptáku, může zrodit v jeho tak malé mozkovně. Dávám body.

Schneiderku,
abych Tě nějak přivedl na veselejší myšlénky, zkusím se Tě otázat, kterak se Ti líbí či nelíbí moje "globulky"?
Při jich strastiplném vývoji jsem myslel i na Tebe a jak se Ti zalíbiti, i když jsem svůj modýlek směroval na Sokratea, že co on na to a kterak by se mu to tlouklo či rezonovalo s jeho kvartouny. No a vidíš, čeho
jsem se dočkal - jen to žbluňklo jako když to do vody hodím, Sokrateus kolem nich chodí jak kolem horké
kaše a hlavně aby se nespálil, kdyby do nich náhodou dloubnul - a přitom by to byl takovej hezkej
2. suterén. A mám v rukávu ještě i třetí, ale copak to má cenu něco tak pěkného tahat na světlo Boží?
No, třeba ještě dozraje čas, tedy to co je/není vlastností/produktem hmoty/lidí.
Ale zpátky ke globulím - jsou hmota i energie, mohou kmitat a docela i různými kmitočty, je to
kvantované a přitom takové jako rozmazané - ani nevím, čím bych Tě ještě honem navnadil, no co,
třeba zabereš i na tak malou návnadu.
Zdravím - poota

Popravdě řečeno jsem z toho všeho štajf. Já, co se týče globulí, jsem měl za to, že jde o Tvůj svérázný popis kvartonovky. Je fakt, že nakládané cibulky v láku mě připadaly jako trefná podoba kvartonového vakua. Musel bych si znovu text pročíst, což třeba zítra udělám. Zatím, i když je to zdánlivě dětský požadavek, zkus promyslet jejich anihilaci. Jako by nestačilo, že anihiluje 1. suterén teď přibyl i suterén druhý. Čili nejde jen o cibulky, ale o lák. Na to už skutečně nemám. Jak lze zbytkům protoelů po anihilaci dodat energii tak, že vstanou z mrtvých a znovu se stát plnohodnotnými protoely a ihned neanihilovat znovu, ale za čas, až splní svou kvartonovou povinnost.
Takže jen doufám, že globule neanihilují, tedy jsou na tom podstatně líp.
Zdravím a jdu zase spát. JSCH-Pd

//Je to dost dlouho, když jsem se Tě ptal jestli vakant-singlon je tvořen nějakými další pidivakantíky. A ejhle, už jsou na světě.//
Jendo, raději si to najdi než něco napíšeš. Je to užitečná zásada!. Psal jsem o předpokládané (logické) existenci subkvartonového prostředí, (2. suterén) (protože i protoely se v něčem a vůči něčemu pohybují. Ale napsal jsem Ti doslova, že musí přijít nový Hofstädtter se svými „střelami“ nejspíš protoelovými, který „osahá“ ty subelementy 2. suterénu. Takže to Tvoje ejhle je veskrze falešné! Takže na kvartonovce není nic komplikovanější, jenom Ty více zapomínáš.

// Jestli má Smolin a i Ty výhrady ke QED je to jeho a Tvá věc, mně zcela její definice hmoty vyhovuje, právě proto, že je vlnová, až do doby než bude na základě experimentů a poznatků, které jsou nám dosud nedostupné, vypracována jediná pravdivá, skutečnosti a znalostem odpovídající definice hmoty.//
Takže pro Tebe je normální, že např. elektron se „zrodí“ při „rozpadu“ neutronu a tedy známe na 100% místo jeho počátku. Potom se tenhle diskrétní elektron, podle QED, propadne do neurčita: nachází se prý, s určitou pravděpodobností, všude ve vesmíru (a možná i kousek vedle) až tu náhle, když některý atom znenadání změní svoje atomové číslo o jednotku došlo nám, že to asi způsobil ten všudepřítomný elektron a je už zase na 100% lokalizován; je tam v tom atomu. Sláva, máme ho! To je radosti, to jsme ani nečekali, protože máme to jedinečnou QED. Jendo, jestli si myslíš, že tahle středověká magie je racionální fyzika, tak je mi tě líto. A silně mi to připomíná film: Klamáni až do soudného dne. Ale je to Tvoje volba.

Když si tak zakládáš na vlnovém charakteru QED, tak mi, prosímtě polopaticky a kauzálně vysvětli co to je a proč vzniká kolaps vlnové funkce!!! Jaká je její fyzikální podstata! Nenech mě moc dlouho čekat, nebo si budu myslet, že to nevíš!! Ale i tak se nemusíš za to stydět; neví to prostě nikdo! Pasuje jim to prostě do vzorců, ale neví proč! Nemám-li pravdu, dokaž mi to výroky známých fyziků!!! Rád si to přečtu! Přečti si co o pravděpodobnostech napsal A. Einstein a nebo Feynman, nebo Dirac.

//Asi si vůbec neuvědomuješ, že princip pravděpodobnosti musí fngovat, být součástí, i Tvé KH.//
Ne, nemusí a ani nesmí! Taková fyzika je na 2 věci! Jendo, s takovouhle pravděpodobností bych ji velkým obloukem vyhodil! Zásada kvartonovky je: realizuje se vše fyzikálně možné; teď a tady. Přeber si to. Jestliže QED nezná podstatu elem. částic a jejich hmotových polí, tak blouzní o vyší moci a pravděpodobnostech chování. Nic jiného jí nezbývá! Obhájci QED dokonce s vážnou tváří tvrdí, že elem. částice se chová jinak když se na ni někdo dívá. To už je čistá magie! Chybějí už jenom opéřovaní šamani.
////Hochu, ve mně stále narůstá pocit, že dřiv než se mi podaří Tvou stále komplikovanější a z mého pohledu stále méně pravděpodobnou teorii pochopit, tak se z ní zblázním. Uřčitě pochopíš, že je pro mne lepší na ní zapomenout a udržet si zbytek svého duševního zdraví.//
Jendo tohle svědčí více o stavu Tvé mysli, než o stavu KMV. Pomůže-li Ti zapomnění, neváhej, kvartonovka tím neutrpí!
Re: poznámečka: Nad textem pooty jsem na rozpacích co tím chtěl 'básník' říci. Věřím, že nám nějak to své, jistě zajímavé romaneto, blíže vysvětlí. Sok

sokrateus píše:... Nad textem pooty jsem na rozpacích co tím chtěl 'básník' říci. Věřím, že nám nějak
to své, jistě zajímavé romaneto, blíže vysvětlí.

Dílko se mělo původně vysvětlit čtenáři "samo", avšak psáno brkem škobrtavým, úkolu tomu nedostálo.
Trestem pak autoru špatnému budiž svůj paskvil vysvětlovati.
Zamýšleno mnou bylo sepsati jakous paralelu, kdy vzata věc obecně dosti známá, a ukázáno jest, jak
z různých směrů lze na ni pohlížeti a kterak i snadno dá se zblouditi z cesty, kteráž ku kýženému
úspěchu vede. Rozličné názory na bádání, kteréž uvedeny, měly pak býti nápodobou názorů našich
ku kvartonům vyjadřovaným. Kupříkladu jistý Sokrateus mohl by se poznati třeba i ve výroku:
"Rafiáni kontrovali tím, že je naprosto zcestné přisuzovat Rafiím možnost synchronizování vzájemného
pohybu, protože nejsou schopné si „uvědomovat” existenci čehokoli jiného, než sebe sama,
takže o existenci a natož pak poloze druhé Rafie nemohou mít ponětí."
A různí jiní v různém jiném. Leč zůstalo u pouhého přání, takže mi není, leč se co nejpokorněji za zbytečné
zdržování omluviti, což tímto tuto neprodleně činím.
Zdravím - poota

My, co vzhlížíme k Drontům jako duchovním velikánům, tento text jsme pochopili a za svůj přijali. Ba i širší souvislosti uchopili a dobře se pobavili, i hluboce zamysleli.
Díky Ti , Poota, i Vám Pánové, Vaše příspěvky jsou neméně hodnotné.
V úctě zůstávám Vaším věrným čtenářem, leč neználkem.

Kvartonový model vakua (KMV) podle lajky
Vytvořená na přání kolegy Sokratea, který má snad pocit, že bych jako fyzikální laik, nebo možná právě proto, mohla pro zájemce popsat jeho kvartonovou hypotézu jazykem srozumitelným pro všechny.

Na úplný úvod, doufám, že to bude čtení poutavé, stejně tak, jako bylo poutavé studium pro mě. Tuším, že jednou ze záruk bude vysvětlení několika fyzikálních jevů, se kterými se špatně srovnáváme, a jejichž osvojení nám dalo kdysi zabrat.

K tomu je ovšem nutné, alespoň pro tentokrát, připustit teoretickou možnost, že žijeme v neviditelném pevném útvaru, podobném krystalu. Nejen, že v něm žijeme, ale my jsme ten krystal, a vše je ten krystal. To, že se v něm něco děje, je zásluhou poruch jeho jednolitosti. Odměnou za tuto „překonanou“ představu však bude např. vysvětlení jevu vlnové interference částic na dvojštěrbině, věc podle mě zásadní na této teorii, anebo jev posuvného proudu ve vakuu, což zase za srdce své teorie považuje sám její autor. A mnoho dalších, např. hypotéza umí na jiném principu vysvětlit relativistické i kvantové jevy.

1. Hmota v nehmotném krystalu

Představme si průzračný krystal, který bude nárazem narušen. Objeví se v něm trhlina, nebo několik trhlin, a tyto trhliny už budou viditelné, pravděpodobně zbělají, bývají i nositelem elektrického náboje. Tyto trhliny budou mít svůj svět, budou se vnímat navzájem například jako partneři, ale my, kteří se na ně koukáme zvenčí, už je nezajímáme. Nemusí to být jen trhlina, krystal může narušovat nějaký úlomek z její mřížky, který se posunul o kus dále, v případě nepříliš pevného krystalu je to možné. Tento úlomek je tam navíc, bude viděn a viděno bude i jeho zdeformované okolí. Úlomek překáží a tlačí do sousední struktury, tím ji protahuje, a tato se pak objevuje nově před očima, např. jinak ohýbá světlo… Bude-li úlomek odstraněn, a nedošlo-li k trvalému narušení struktury, po odstranění úlomku se krystal opět srovná do neviditelnosti.

Na podobném principu by mohl fungovat i náš svět. Pokud si lze částici představit jako oblast narušenou nějakým úlomkem uprostřed, máme vysvětlení pro interferenci částic a částicově-vlnovou dualitu:

Zkrácená citace z knihy Stručnější historie času (Hawking):
„Pozoruhodným důsledkem vlnové povahy, který lze přímo potvrdit pozorováním, je vzájemná interference (skládání) mezi skupinami částic. Velmi proslulý je v této souvislosti pokus s přepážkou se dvěma štěrbinami. Posvítíme-li na jednu stranu přepážky, malá část světla projde, vlny procházející štěrbinami se nemusejí na stínítku potkat ve stejné fázi, v některých místech tedy zesílí. Na stínítku za přepážkou je charakteristický obraz sestávající ze světlých a tmavých pruhů. Ještě pozoruhodnější je to, že úplně stejné pruhy se objeví i tehdy, když žárovku nahradíme zdrojem částic, např. elektronů, vystřelovaných proti přepážce. To je opravdu podivné, protože při jediné otevřené štěrbině žádné pruhy nedostaneme. V důsledku interference se v některých místech množství zaznamenaných částic zesílí. Teď si představme, že budeme posílat elektrony štěrbinou pěkně jeden po druhém Dojde i v tomto případě k interferenci? Selský rozum napovídá, že dráha každé částice povede právě jednou nebo druhou štěrbinou, takže výsledný obraz po x pokusech by měl vypadat jako normální rozdělení. Přesto i jednotlivé elektrony vytvářejí interferenční pruhy. Každý z nich tedy musel projít oběma štěrbinami a interferovat sám se sebou!“
Viz přiložený obrázek 1

Nejdříve ještě poznamenáme, jak se s tímto jevem vypořádal Richard Feynman: (citace z výše uvedené knihy) „vlnově-částicovou dualitu lze elegantně znázornit pomocí tzv. součtů přes historie. Podle tohoto přístupu nemá částice jedinou historii či prostoročasovou křivku. Místo toho se předpokládá, že při pohybu z místa A do místa B prochází všemi cestami, které v A začínají a v B končí“.
Viz přiložený obrázek 2

Je to ještě trochu složitější z hlediska skládání vln jednotlivých cest, ale ve výsledku … je to stále rozpačité. Pokud má částice letět pouze jednou, přesto má přitom stihnout obletět několikrát místnost, ne-li celý svět, a zinterferovat přitom sama se sebou.

Vedle tohoto rozboru drah, se my zde zaměříme spíš na tu částici, jaká by asi měla být, aby se takto chovala. Představme si tedy částici ve tvaru poruchy krystalu, vyvolané nějakým úlomkem uprostřed. Trhlina/porucha nemá nikde konce, její vliv se vzdáleností od zdroje sice slábne, ale zarazí se definitivně až vlivem jiné poruchy. Může se v krystalu pohybovat, neboť to vlastnosti dovolují, stejně jako se pohybují vakance ve skutečných krystalech. Vyšleme-li takovouto částici – pohyblivou poruchu, tak její původce, např. úlomek, sice projde jen jednou ze štěrbin, ale menší část její struktury projde i druhou, a za přepážkou spolu zinterferují, protože tak jako úlomek způsobuje poruchu, tak porucha může ovlivňovat vzájemnými přitažlivými silami pohyb úlomku. Zdroj poruchy (úlomek) nadále označujme jako vakant, poruchu jako hmotové pole.

Takovýto shluk sil si lze rozhodně představit jako plnohotnotný zdroj jevu na dvojštěrbině. Pokud se zde zeptáte na to, jak si představit foton, dočkáte se poprvé v životě konkrétní odpovědi. Foton je totožný shluk poruch okolí, jako má částice, ovšem s malým rozdílem, nemá uvnitř úlomek. Je silou odtrženým pozůstatkem pnutí z jiných poruch (zářením). Je to v souladu s pozorováními, která říkají, že foton má taktéž vlnově-částicovou dualitu. Ale zase může i beze stopy zmizet, to opravdu může při předání své energie, pozbyde svého pnutí a porucha zmizí.

Později se dostaneme i k elektrickým jevům, a k již zmíněnému posuvnému proudu ve vakuu, který lze také považovat za nepřímý důkaz existence kvartonů; říká jen, že v tom vakuu jsou nějací nositelé el. nábojů. Tj. že tam není prázdno.
-------------------------------------------------

Jen malá poznámka:
Já osobně vidím největší přínos Gabčina počinu v prezentaci obrázku č. 2. Demonstruje názorně obrovskou beznaděj kvantové elektrodynamiky QED, při interpretaci interference částic na dvojštěrbině, údajném srdci QED. Elem. částice, díky benvolenci QED, mají nenulovou pravděpodobnost ocitnout se v témže okamžiku kdekoliv ve vesmíru. A protože i naše zeměkoule je složena jen z elementárních částic: protonu, neutronu a elektronu může se s nenulovou pravděpodobností celá zeměkoule ocitnout v Oortově kometárním oblaku, na samém okraji sluneční soustavy, kde teploty „dosahují“ hodnoty tuhnutí vodíku a příští rok, pro změnu, se proletíme ke Slunci blíže než Merkur; ať se pořádně všichni opálíme. 500 – 600 °C bude možná někomu stačit i na kremaci. A buďme rádi, že jednou s námi neopustí celou Galaxii. Tak takovéhle netušené možnosti nám umožňuje pravděpodobnostní QED. Ano, pravděpodobnost popsaného extrémního chování naší zemekoule je, podle fantazie QED, nenulová; záleží jen na tom jak se rozhodnou elem. částice naší zeměkoule; kamže s námi poletí! Jsme zajatci jejich rozmarů. Nikdo neví co se zítra se zeměkoulí pravděpodobně stane!

Jsem zvědav jak si Gábina poradí s dalšími závěry KMV. Soky

Ještě než pustím druhý díl, já nemám problém se synchronizací rafiček.
Ty úlomky samozřejmě vnímají své pole, navzájem se přitahují. Tato pole se zase elektromagneticky nebo jinak odpuzují s jinými poli, takže se nejen nesrazí, ale i tvoří atomy, a ty pak hmotu jak ji známe. I celý ten hmotový systém funguje jak ho známe, pohání rafičky. Přestože mají tuto vzdálenou vazbu, tak úlomky (vakanty) rozhodně nejsou navázány pevně jeden na druhý, jestli bylo to celé myšleno takto .... no to ale safra ani ty blbý protony a elektrony jak je zná ofic. fyzika. Už děti na ZŠ ví, že se to všechno hemží a je to samá mezera. Lidi! Co takhle vrátit se kus na začátek KMV, se mnou
---------
Ještě: tedy normálně ve všem funguje setrvačnost, síla, hybnost, akorát se to přenáší v něčem dost jiném, než to vidíme
---------
Tak jdu tvořit ten druhý díl..

Taky si trochu přihřeju polívčičku. Pootíku, ano, obě rafie „nevědí“ proč se pohybují a protože nemají "voči", tak o sobě nic nevědí.Hlevně, že o sebe neškrtnou! Synchronizaci jejich pohybů obstarává pohonný mechanismus, jímž jsou rafie, sestavené z vakantů, vakuem vlečeny! Dělají jen to co po nich chtějí jejich asymetrická hmotová pole. Jen to mají v popisu práce. Asymetrii jejich hm. polí jim zařídil jiný makrosoubor vakantů; mezi kvartony mu všichni nadávají Homiš. Soky

sokrateus píše:... „nevědí“ proč se pohybují ...

Sokratýsku, v tom máš pravdu. A taky máš pravdu, že si nepamatují, co bylo před chvílí, takže pro ně
neexistuje "historie". Proto taky netuší, co se s nimi bude dít za chvíli. Voni holt nemají ten člověčí
pohled a tu schopnost si to nějak srovnat a něco z toho srovnaného vyšpekulovat. My člověci tu
schopnost máme, takže je naší přímo povinností ji využít. Už to, že víme, že existují i jiné, než jenom
nejbližší, tedy "na dotek" kvartony, nám dává proti vakantům obrovskou výhodu. Jestliže ji nevyužijeme
a zůstaneme jenom na tom, že krom těch nejbližších už žádné jiné kvartony nejsou, že je jenom
"tady a teď", takže nic nebylo dřív a nebude ani žádné potom, tak jsme zahodili svoji hřivnu, jsme se
svým poznáním na úrovni vakantů, a zmítají námi jenom tajemné a nepoznatelné síly, z neznámých
důvodů se odkudsi nenadále vynořující a stejně neočekávatelně do tajemna mizící. Aby právě toho nebylo,
vytváříme uměle nejrůznější i prakticky neexistovatelné pojmy, jako třeba čas a nebo dokonale prázdný
prostor. Přes tyhle "vymyšlenosti", které leckdy nedokážeme definovat ani tak, abychom se aspoň
na tom shodli, se snažíme dostat k tomu co je, co bylo a co bude, a v dimenzích tak mrňavých,
že tam nejde nakouknout jinak, než nějakým špekulováním. Takže jen tak uboze šmátráme v temnotách
slepeckou holí našeho rozumu, a to nejlepší, co tak ještě můžeme, je navzájem si říkat, co jsme kdo
svou holí našátrali, a pokusit se z toho nějak složit to, jak to tam opravdu vypadá.
Zdravím - poota

Zdravím Tě poránu, pootíku. : Pod tohle cos sem v noci pověsil se můžu bez výjimky podepsat. Jestli to ovšem bude mít pro Tebe nějaký význam. Hele, nemáš Ty, tak jako já, duchovní kořeny ve staré, dobré Heladě? Člověk musí hluboko smeknout před tím co se skromnými, spíš primitivními prostředky dokázali vymyslet. Když jsem před 10 léty projížděl maloasijským pobřežím místy jako je Troya, Bergama, Miletus, Ephesos, Helikarnassos a jiná, která už mi vypadla z paměti silně jsem to prožíval; co ti Heléni a mořské národy už tenkrát dokázali, když ve střední Evropě ještě 'lezli po stromech'.
No, jak pravil básník: je sláva otců skvostný šperk pro syny, však kdo chceš ctěn být, dobuď cti si sám. Nezdá se, že by dnešní Řekové na tohle dbali.

Jinak jsem zvědav co nám Gabča dalšího v kvartonovce přichystá. "Vyhrožovala": mi, že to bude podle její hlavy. Myslím, že má dobrou hlavu. Máme se na co těšit. Soky

Josefe!
Zdá se, že jsi zapomněl na statistickou povahu reality hmoty. Že by se celá zeměkoule jako celek ocitla kdesi tam, jak píšeš, je mnohem méně pravděpodobné než, že se Ti za Tvůj život podaří projít metrovou zdí. Čím menší měřítko tím vyšší pravděpodobnost, že se tak může stát. Ovšem pak nejde o celou zeměkouli, ale jen o její malou mikrosoučást.
Je nepochybné, že jakýmkoliv měřením se ovlivní chování měřeného v místě měření. To lze lehce prokázat i kvartonovkou. Takže nemáme zcela relevantní jisté informace z jakéhokoliv jediného fyzikálního pokusu. Až jejich kontrolní množina provedená za přísných podmínek dává informaci, která je s VYSOKOU PRAVDĚPODOBNOSTÍ PRAVDIVÁ. Ale i pak vysvětlení daného jevu může být zcela mylné.
JSCH-Pd

I já se k Pootovu textu plně hlásím. zejména poslední věta je přesně o tom co jsem chtěl říci, ale bohužel neuměl.
JSCH-Pd