Psychické příčiny nemocí a jejich odstraňování.

[hanka]

- pokračování...

3. kritérium

Průběh rakoviny odpovídá přesně průběhu zpracovávání obsahu konfliktu, který rakovinu vyvolal. To se týká jak intenzity, stupňování a přerušení, tak také délky trvání i úplného zklidnění choroby. Z toho vycházejí následující teorie o rakovině:

1. Rakovina vzniká blokádou tělesné obrany, která byla vyvolána nesprávným psychickým programem.
2. Rakovina se vyvíjí tak dlouho a v takové míře, jak dlouho tento nesprávný programa trvá.
3. Jestliže je vyvolávající událost vyřešena, přestává být rakovina aktivní.

Vývojové období rakoviny podle doktora Hamera:

a) rakovina prsu: 2 až 3 měsíce
b) rakovina průdušek: přibližně 18 měsíců
c) rakovina děložního hrdla: 12 měsíců
d) rakovina plicních laloků: 7 měsíců
e) rakovina vaječníků: 5 až 8 měsíců
f) rakovina dělohy: 5 až 7 měsíců

Teprve po uplynutí této doby je možné rakovinu poznat. Tento okamžik závisí na vnějších faktorech, jako například na lokalizaci, citlivosti a podobně. Tolik výzkum doktora Hamera.

Naše zdraví zrcadlí tedy to, jaký život vedeme. Pokud chce člověk svůj zdravotní stav zlepšit, musí zlepšit svůj způsob života. Onemocnění je vždy signálem, abychom opustili cestu, na níž se nacházíme.
Nejnáchylnější na rakovinu jsou lidé, kteří potlačují své emoce. Jakmile zažijí nějakou osobní tragédii, nemohou své reakce zvládnout a ty je přemohou.
Doktor Masaharu Taniguši říká právem, že rakovina je následek bujení negativních pocitů v mysli. Tělo odráží jen psychické dění. Jestliže je tedy v těle něco cizího, ukazuje to, že je něco cizího, čeho je třeba se zbavit, i v duši.

Jaký význam má toto poznání, ukazuje výzkum v USA, který byl proveden u čtyř tisíc pacientů trpících rakovinou. Všichni bez jediné výjimky prodělali v minulosti nezvládnutou fázi deprese, a to také signalizovalo začátek jejich onemocnění.
Rakovina se přitom neprojevuje jen v těle, nýbrž i v myšlení, v partnerství a v zaměstnání. Proto také nemá smysl léčit jen tělo. Psychické metastázy zachvátí tělo znovu.

Co tedy přináší prevence rakoviny? Když je odhalen rakovinný nádor, když se dá nahmatat, má za sebou již osmdesát procent svého vývoje, nachází se v posledním stádiu a někdy už tvoří metastázy. Obranný systém těla se již dávno zhroutil.

[Iv]

Animal napsal: Omyl , ako sa potom dá vysvetliť to stúpajúce množstvo novorodencov s vrodeným rakovinovým bujnením kaď matky týchto detí sú alebo boli v priebehu tehotenstva a v čase pôrodu evidentne bez akýchkolvek príznakou rakoviny ?

Hanka má pravdu, že původ rakoviny je v prvé řadě hledat v psychice, za tím si stojím a výzkumy to potvrzují. Ke Tvé argumentaci sdělím jen to, že se stále pohybuješ jen na povrchu věcí a stále si myslíš, že máš pravdu. Prostě ji nemáš, je nutné si uvědomit, že plod (již živá duše) v matce vnímá velmi intenzívně okolní vibrace a spíše informace zpracovává formou telepatie - obrazů. V dnešní nemocné společnosti jsou vibrace, převládající velmi negativní až stresující od daných zákonů Univerza, tak se nediv, že se již hned při porodu rodí s touto diagnozou. Tento trend bude narůstající - příroda si najde páky sama, jak se zbavit nádoru v podobě dnešní společnosti. Teď to řeknu trochu ironicky s pozadím pravdy, aspoň u těch tvorů, kteří ctí určité zásady harmonie Vesmíru, kdybych byl v bříšku matky dnes a cítil a viděl ty obrazy hrůzy dnešní společnosti, asi bych taky chtěl rychleji ukončit tuto naplánovanou pouť a to bez pomoci selekce Vesmíru..... Vše má širší souvislosti, je to jen zkráceně napsané, ale podstata tam je, takže Hanka má pravdu !!!! A to jsem ještě nezačal hovořit o většině dnešních matek, jež jsou už tak otrlé, že ani ty hrůzy společnosti nevnímají a jsou zahleděny jen do svého vnitřního světa atd....

[hanka]

Co je třeba dělat

V první řadě je třeba si vzniklý problém uvědomit a zpracovat ho. To lze provést terapií založenou na pohovoru, reinkarnaci, psychoterapii, nebo změnou životní filozofie. Rozhodující je přesvědčení člověka, návrat k prapůvodu jeho bytí.
Místo, kde se rakovina nachází a řeč symptomů nás přesně informuje o tom, ve které oblasti spočívá problém, který nemoc vyvolal. Jestliže byla rakovina po celou dobu aktivní, máme také jasnou informaci i o okamžiku jejího vzniku. Přitom je však třeba vzít v úvahu i to, že problém může nějakou dobu dřímat.
Jestliže je konflikt vyřešen, není zase tak důležité, co se s rakovinným nádorem stane. Není tomu třeba věnovat pozornost: buď se ztratí, nebo se může zapouzdřit. Opět záleží na způsobu řešení konfliktu.

Je třeba také co nejvíc zvýšit práh obranyschopnosti těla, protože léčivá síla, kterou máme v sobě, je nejlepší lékař.
Především se musí změnit způsob života, aby se už v budoucnosti nemohly neřešitelné problémy objevit.
Kromě toho by se mělo optimálně upravit stravování a člověk by se měl vyhýbat všem požívaným jedům. K nim patří především nikotin, alkohol a nadměrné množství kofeinu. Člověk by se měl pokud možno vyvarovat masa a denaturovaných potravin.
Protože se nemůžeme vyhnout jedům v životním prostředí, musíme alespoň podpořit tělo, aby se mohlo bránit a zbavovat se jich. (Hodně mohou pomoci pivovarské kvasnice, které podporují a chrání játra jako hlavní orgán likvidující jedy, a které navíc také normalizují střevní flóru.)
Je třeba vypátrat a odstranit ložiska nemocí a narušená místa, jako jsou chronicky zanícené mandle nebo vedlejší nosní dutiny a špatné zuby nebo jizvy. Udržovat správné pH těla.

Čemu je třeba předcházet

V první řadě by měl člověk preventivně dbát na pravidelnou duševní hygienu. Při večerním ohlédnutí je třeba uplynulý den zpracovat, aby nezůstaly žádné nevyřešené konflikty. Kromě toho by se měl člověk při ranním přemýšlení o očekávaných situacích na začínající den připravit a vyvolat ve vědomí pozitivní chování.
Existuje mnoho faktorů vyvolávajících rakovinu, ale jen jediná primární příčina této choroby, a to znečištění a otrava vnitřního světa. Navíc je tu ještě i sekundární příčina rakoviny - totiž strach z nemoci, který je přímo pěstován a podporován tzv. "osvětou" o různých příčinách rakoviny.

Hodně pomáhá následující cvičení fantazie: Živě si představte, jak silné bílé krvinky napadnou a zničí slabé rakovinné buňky.ˇČlověk by měl přitom naplnit své vědomí pozitivními myšlenkami. Najděte v sobě jistotu, že je vaše tělo dostatečně silné na to, aby si s nemocí poradilo, že vyvolávající faktor pozná a odstraní a rakovina tak zmizí. Pokud pacient věří v tuto schopnost svého těla, postupuje vnitřní ozdravný proces jistě a rychle.

Nejdůležitější však je přesvědčení člověka, tedy návrat k principu zařazení v tvorstvu. Platí, že je třeba poznat smysl života a prohlédnout z iluzí o narození a smrti. Člověk, který se považuje za věčně žijící duši a je připraven splnit svůj úkol v harmonii s životem, ten nemůže rakovinou onemocnět.

[jarda ovčák]

Já nevím, mě tydle žabomyší války tak intenzívně pijou krev...
Animal krom jiného napsal hrozně důležitou věc, kterou bychom neměli nechat vyšuměl. Téma acidobazické rovnováhy versus psychika.....
Vím, že to je těžký, ale zkuste se přenést přes osobní úhly pohledu, zkuste se nemotat do slovíčkaření, ale dejměž tomuto tématu šanci. Jináč bude opuštěno právě skrze nečitelnost. A to by bylo věru veliká škoda.
Nechci animalovi stranit, to určitě ne, je to šílenec, ale kdo nejsme.

[hanka]

Já nevím, mě tydle žabomyší války tak intenzívně pijou krev...

Máš pravdu, je to žabomyší válka - prosím Tě, Rivale, mohl by jsi naše osobní výpady přesunout do Boxovárny?
Zároveň prosím ostatní, aby věci, které se netýkají Psychických příčin nemocí směrovali tamtéž...

Díky, Hanka.

[hanka]

O důležitosti acidobazické rovnováhy není pochyb, proto jsem se o ní zmínila i v kapitolce Co je třeba dělat. Psalo se o ní už tolikrát, že jsem ji už zvlášť nevypichovala, soustředila jsem se na důležitost pozitivního psychického přístupu - když i téma zní Psychické příčiny rakoviny.

Samozřejmě nechci bránit dalšímu doplňování - všechno, co pomůže při zbavování se rakoviny je tady vítáno (ačkoliv, jak jsem napsala na začátku, na téma rakoviny je hovořeno ve více vláknech), i když se netýká psychiky...

[hanka]

Upřímný smích léčí. Kdy jste se zasmáli opravdu od srdce? Pokud odpověď nezní "dnes" nebo dokonce musíte začít přemýšlet, kdy to mohlo být, je nejvyšší čas zase se začít smát.
Zkuste si někdy uvědomit, čemu se můžete opravdu od srdce zasmát. To, co jeden považuje za hlasitý křik a halekání, může být pro druhého jen pošetilý úsměv. Ale je úplně jedno, jak a čemu se smějete, hlavní je, abyste se smáli každodenně, nejlépe několikrát denně.Můžete si být absolutně jistí, že už samotný smích výrazně zlepší váš zdravotní stav a pravděpodobně i prodlouží váš život.
Smích je zázračný prostředek a je zadarmo. Když se smějeme, naše bránice masíruje břišní orgány, zvyšuje se prokrvení těla a povzbuzuje se trávení, stejně jako krevní oběh. Pulz se zrychluje a tělo se lépe prokrví. Aktivuje se tvorba tělu vlastních hormonů štěstí, takže celé tělo je naplněno báječných pocitem pohody. Optimalizuje se imunitní systém, rozpouští se vztek a stres, a my máme veselou a optimistickou náladu. Smích dokonce zklidňuje bolesti, rozpouští napětí a zlepšuje náš tělesný i duševní postoj. Jednou větou: Smích je prostě nepostradatelný, nic nestojí a je velmi účinný.
Také úsměv má podobný účinek. Když po dobu jedné minuty vytáhnete koutky úst tak daleko vzhůru, kam až je to možné, a ještě tam chvíli setrváte, určitě se vám viditelně zlepší nálada - velmi dobře to zná ten, kdo si přečetl Norbekova a provádí jeho "svalový korzet" . Úsměv je velmi doporučeníhodná dlouhodobá terapie s mnoha vítanými vedlejšími účinky.
Jinou nápomocno terapií, kterou můžete sami pro sebe podstoupit, je "duševní půst". Znamená to pustit všechno, co nepřispívá k pocitu štěstí - především vztek, stres, žárlivost, hněv, starosti, závist, strach a smutek. Naplňte se energií radosti, optimismu, blaženosti, lásky a čehokoliv dalšího, co vám dělá dobře, a zažijete pocit, že máte sami ve svých rukách své zdraví i to, jak dobře se cítíte a jak moc si užíváte život

[NAVAR]

Je to brácha o porozumění a on je to někdy „babylon” (hodně lidí má stejný cíl ale nedomluví se). Taky to je o pravdě, ta jako taková neexistuje 100%. Když třeba řeknu že slunce svítí. Je to pravda a není…. Svítí, svítí málo, svítí hodně, jenom ve dne a co v Americe a co když zhaslo a než se to dozvíme bude to trvat 8 minut (čas za který dorazí světlo od slunce na zemi). To že slunce svítí je jenom částečná pravda, tak je to i s pravdou a třeba ohledně té rakoviny. Osobně přikládám k názorům jak Hanky tak i Animála svoje váhy. Tím myslím že každý vliv má faktor určité síly na vznik rakoviny a to je zase dáno „rezistivitou“ jedince.
Hezky o rakovině hovoří dr. Rusnák, to by člověk řekl že za všechno může jenom psychika ale zase nevěřím tomu že kdyby se „zenový buddhista“ brodil rakovinotvorným sajrajtem že rakovinu nedostane.

Já nevím, mě tydle žabomyší války tak intenzívně pijou krev...
Animal krom jiného napsal hrozně důležitou věc, kterou bychom neměli nechat vyšuměl. Téma acidobazické rovnováhy versus psychika.....
Vím, že to je těžký, ale zkuste se přenést přes osobní úhly pohledu, zkuste se nemotat do slovíčkaření, ale dejměž tomuto tématu šanci. Jináč bude opuštěno právě skrze nečitelnost. A to by bylo věru veliká škoda.
Nechci animalovi stranit, to určitě ne, je to šílenec, ale kdo nejsme.

[1220]

................

přidávám doufám zajímavý odkaz
http://www.kokert.cz/elpy/2000-2.pdf
O smíchu je toho tam celkem dost.........
odkaz se k obrázku nevztahuje

[hanka]

Souhlasím s Tebou, Animale, škodolibý smích člověku neprospívá, ale škodí, protože je založen na špatném vztahu k druhému člověku. Kdyby jsi nevytrhával věty z kontextu, tak by jsme se bez problémů shodli - píšu přece, že upřímný smích léčí a dále rozvíjím tento upřímný smích, který jde od srdce. Neupřímný smích nikdy od srdce nemůže jít. Aby se člověk mohl neupřímně smát, musí být sám neupřímný - a neupřímnost není vlastnost, kterou bych tady někdy doporučovala, aspoň to mi přiznej. Vždyť celé toto vlákno je nabádáním, aby se lidé zbavili negativních pocitů a vlastností, které jim škodí (a neupřímnost k nim patří také).

A je skutečně jedno, čemu se člověk upřímně (t.j. z čistého srdce) směje. Všechno záleží na tom, jaký má smysl pro humor. Ten, kdo má silně vyvinutý smysl pro humor (pozor, ne pro výsměch!), se směje často a takřka všemu - to ale neznamená, že se směje neupřímně nebo škodolibě. Jiný člověk, který má menší smysl pro humor, se zasměje jen občas, protože nevidí stejnou komičnost situace, ale něco přece jen také vidí. A lidé, kteří nemají žádný smysl pro humor (nebo jen velmi malý), komičnost nevidí nikde a protože ji sami nevidí, myslí si, že ti, kteří se smějí, jsou neupřímní. Zbytečně pak ostatní obviňují z neupřímnosti a přetvářky.
Ovšem ani to, že někdo nemá smysl pro humor, ještě neznamená, že je špatný, protože se nesměje! - to si zase obvykle myslí ti, kterým připadá komické takřka všechno. Je škoda, že lidé nemají pochopení pro jiné lidi a když má někdo vlastnosti, které sami nemají, obviňují je a zlobí se na ně (myslím na ty lidi). Všechno je to o vztazích. Myslím si dokonce, že jen málo lidí je skutečně špatných - lidé jsou prostě jen JINÍ, než jsme my a měli bychom pro to mít pochopení a přijmout to jako fakt.
Proto píši o tom, že když má mít člověk zdravé (dobré) vztahy s jinými lidmi, musí začít nejprve sám u sebe, snažit se změnit sebe, ne ty druhé. Jiná cesta skutečně není.

[hanka]

................

přidávám doufám zajímavý odkaz
http://www.kokert.cz/elpy/2000-2.pdf
O smíchu je toho tam celkem dost.........

Díky, je to zajímavé... .( Vida, dr. Nešpor používá stejný "svalový korzet", jak ho doporučuje Norbekov - a vůbec to nevypadá špatně - pamatuji si ho, když se ještě neusmíval - velký rozdíl - jako psychiatr (nebo psychog..?)dobře ví, co prospívá... ) .

[hanka]

Obezita - nadváha.

Vzájemná souvislost mezi tělem a duší je naprosto zřejmá u stravovacích návyků. Již pro malého kojence není příjem potravy jen ukojením základní potřeby, ale především měřítkem toho, jak je milován a jak je o něj pečováno. Toto spojení zůstane víceméně zachováno po celý život. Máme-li později pocit, že nejsme dostatečně milováni, nebo nám chybí bezpečí, vede nás prvotní instink k větší konzumaci jídla, abychom nechali zase ožít prapůvodní bezpečí.

"Hlad po lásce" se však tímto způsobem ukojit nedá. Poté, ci jsme se najedli, jsme sice sytí, ale nenaplnění. Vnitřní prázdnota zůstává. Tento mechanismus vyvolává i nuda a nenaplněný život. Ve skutečnosti hladovíme po lásce, uznání a bezpečí. Ne nadarmo lidové rčení říká, že láska prochází žaludkem a že bychom někoho samou láskou snědli. Když se nám v dětství něco obzvlášť dobře povedlo nebo jsme zažili něco nepříjemného, dostali jsme od matky "za odměnu" něco sladkého, a tak, když to život nedělá, odměňujeme se později sami. To pak vede ke vzniku "špeků ze žalu", a tím i k nové frustraci a trápení, které přímo vybízí k tomu, aby se ukojilo dalším jídlem.

Také touha po něžnosti a blízkosti se tělesně projevuje jako hlad, a tím, že se ukojí, zvětšuje se kontaktní plocha naší kůže. Teoreticky se tím přirozeně zvětšuje i kontaktní plocha naší kůže. Teoreticky se tím přirozeně zvětšuje i naše šance navázat kontakt s jiným člověkem. Korpulentnost, která s tím souvisí, se navíc postará o to, že už nás nikdo nemůže přehlédnout.

Za nutkáním jíst se tedy skrývá slabost vlastního Já, která má být kompenzována pozorností zvenčí, což samozřejmě nepřináší žádné řešení. Slabé vlastní Já je však zase příčinou malého úspěchu nebo dokonce obav, které se opět zahánějí jídlem. Člověk se vnitřně užírá svým strachem a frustrací a pokouší se zaplnit vnitřní prázdnotu. Stává se to obzvlášť často, když se i rodiče obézního člověka chovali obdobně. Dotýčný necítí při jídle nespokojenost, strach, zklamání, smutek, nejistotu, frustraci, osamělost, napětí, depresi, nedostatek lásky. Co však skutečně hledá, je kontakt, bezpečí, něha, úspěch, uznání a láska.

Otylý člověk tedy s sebou vleče věci, které mu ztěžují život, především nesprávný obraz sebe sama. Hluboko uvnitř si samozřejmě uvědomuje, že v podstatě svého bytí takový není. Odmítá to, jaký je. Tím však nemůže životní energie volně proudit a neřešené problémy na něm ulpívají ve formě tělesné váhy a ztěžují mu život dvonásob. Musí se tedy naučit odbourat svoji fasádu, odstranit blokády, nehrát už cizí role a zbourat zeď své obrany, protože jeho život je jen proto tak těžký, že si ho sám ztěžuje.
Jestliže však beru život tak těžce, znamená to také, že to se mnou život nemá lehké. Neustále stojím v cestě sám sobě., svému vlastnímu Já. Můj život je nudný jen proto, že bráním tomu, aby volně proudil, že nechci, aby se okamžik skutečně naplnil.

Obézní člověk však neodmítá jen sám sbe, ale většinou i své okolí. To, co mu na jeho okolí vadí, mu ve skutečnosti vadí na něm samotném.
Ostatní jsou jen zrcadlem, které mu život nastavuje, aby se poznal. Neměl by se už pokoušet být jiný nebo napravovat okolí, ale skutečně a beze všech výhrad být sám sebou. Jestliže jsem opravdu sám sebou, necítím už ani potřebu být středem pozornosti, protože pak se už netočí všechno kolem mého malého Já, jelikož žiji ve středu svého bytí, spočívám v sobě, ve svém nitru, jsem středobodem svého života a mohu nechat ostatní, aby byli takoví, jací skutečně jsou.

[hanka]

- závěr.

Shrnutí:

Nadváha ukazuje
- touhu po naplnění, po životě v hojnosti, jistotě a bezpečí
- staré vzory chování, například dojíst všechno jídlo na talíři. Pak je člověk "hodný" a splní očekávání druhých.
- nesplněná očekávání jiných lidí. Přeji si dostávat víc lásky a a náklonnosti místo toho, abych jí víc dával.
- přání mít zásoby na horší časy, touhu vlastnit, křečkovat, hromadit pro budoucnost, tím však nežiji tady a teď.
- odmítání vlastní nespokojenosti, strachu, zklamání, smutku, nejistoty, frustrace, osamělosti, napětí, deprese a nedostatku lásky
- fakt, že nesplňuji svůj "vnitřní obraz", protože chci být jiný, a tím už nejsem sám sebou, protože hledám "hojnost", žiji v nedostatku sebe sama
- můj pokus být víc než jsem, snahu být dokonalejší, větší, silnější, dělat lepší dojem, být považován za "váženou" osobu
- skutečnost, že si nedovolím brát věci na lehkou váhu, že nesu těžce i sám sebe
- fakt, že neumím nechat život volně proudit a žít v radosti a lehkosti
- mou nudu vyvolanou nenaplněním. Protože nenaplňuji okamžik, zůstávám nenaplněn i já sám
- to, že nežiji sám se sebou v míru, že chci být jiný, než jsem
- skutečnost, že chci mít to, co sám sobě nedávám - uznání, bezpečí, něhu a lásku

Co je třeba dělat

Člověk se musí zbavit všech měřítek, nesmí si už přát být jiný nebo něčím víc, ale měl by si konečně dopřát být sám sebou. Musí se brát takový, jaký je, a s radostí se stát tím, kým ve skutečnosti je. Neměl by sám sebe vystavovat tlaku, protože tak narušuje vlasní vnitřní harmonii.
Nahromaděné energie se musí odstranit, je třeba ponechat životu opět volnou cestu a nechat život i ostatní takové, jaké jsou.
Zbavte se své představy, jak hubení byste měli v ideálním případě být. Akceptujte svět takový, jaký je.
Neberte žití už tak těžce a poznáte, že to život myslí ve skutečnosti dobře. Myslete na to, že nemusíte udělat nic, abyste byli dobří, protože už dobří jste.
Uvědomte si svou jedinečnost. Ještě nikdy neexistoval stejný čloěk, jako jste vy, a nikdy ani takový existovat nebude. Jste skutečně jedinečný.

[hanka]

Srdeční infarkt

Srdce je motorem našeho života, a proto je úzce spojeno se vším, co námi hýbe. Je závislé na dostatečném tělesném pohybu a centrem našich citů, protože ty námi také "hýbají". Vidíme to na výstižné charakteristice, kterou vyjadřuje lidová mluva:
Srdce poskakuje nebo se může rozskočit radostí. Srdce člověku buší až v krku nebo se leknutím skoro zastaví a někdy spadne i do kalhot. Je možné se do něčeho pustit celým srdcem, vzít si něco k srdci.. Něco člověku leží na srdci nebo může někoho do svého srdce uzavřít. Z rytmu srdce vyvede buď příliš velký, nebo moc malý pohyb, fyzický nebo psychický, tedy silný cit nebo takový cit, který si člověk nepřipouští.
Lidé s nemocným srdcem nechtějí naslouchat svému srdci a nejraději by všechno vyřizovali hlavou. Jestliže srdce klopýtne nebo vynechá, je to vždy jistou známkou vykolejení, narušení pořádku, vnitřního rytmu. Nechceme-li svému srdci naslouchat, pak nás k tomu donutí.

Angina pectoris znamená "úzký hrudník" a můžeme ji chápat jako málo prostorné srdce, zúžení citového života a ztvrdnutí, úzkoprsost a dominance vlastního ega.
Při srdečním infarktu se srdce doslova rozskočí. Pokud svému egu přikládám nadměrnou váhu a nenechám už své srdce mluvit, izoluji se od života.
Srdečnímu infarktu předchází také srdeční neuróza, neopodstatněný strach o vlastní srdeční činnost. Srdce tak nutí k zvláštní pozornosti a změně života ze strachu, že by mohlo jednou selhat, protože já sám se mu odpírám. Člověk se srdeční neurózou má strachm že by se mu mohlo srde zastavit, že by zůstal "bez citu". nadměrně své srdce pozoruje, aniž by mu doopravdy naslouchal. Tak dochází ke vzniku stísněného prostoru, který postižený při srdeční neuróze prožívá jako strach.
Při angině pectoris se projevuje omezení citového života na tělesné úrovni jako zúžení přítokového cévního systému, jako jeho zhroucení. Lidová mluva hovoří o ztvrdlém nebo dokonce zkamenělém srdci. Jak při srdeční neuróze, tak i při angině pectoris nedostává srdce dostatek potravy, nejprve psychicky, později i fyzicky.
Extrémně rozumný člověk vypadá proto "bez srdce", má "studené srdce". Také u toho, kdo se pokouší jiné ovládnout a manipulovat jimi, nebo svou lásku po ztrátě milovaného člověka "zamkne na zámek", se mohou objevit potíže se srdcem. Jako infarkt je označován okamžik, kdy se zúžená céva úplně ucpe a tkán srdečního svalu, která leží za zúženým místem, není už zásobována kyslíkem, protože krev nemůže být dále transportována. Zda dojde k slabému nebo silnému srdečnímu infarktu, závisí na tom, jak velká část srdce není prokrvovaná. Srdeční infarkt nepřichází nikdy náhle. Prvními varovnými signály jsou píchání u srdce, bolesti v ramenou, které vyzařují do celé levé paže, nebo pocit sešněrovaného hrdla. Zda však věnujeme těmto signálům pozornost, je otázka jiná. Existuje však i "němý" infarkt, který vyvolává jen velmi malé nebo dokonce vůbec žádné potíže, a proto ho člověk ani nezpozoruje.
Musíme si uvědomit, že každý infarkt poškozuje srdeční sval a omezuje výkonnost srdce. Proto bychom se měli vyhýbat všemu, co by mohlo infarktu napomoci: nadváze, tučné stravě, potravě chudé na balastní látky, kouření. Především však platí zásada vyvarovat se psychických zátěží, jako jsou hněv, strach, rozrušení, stres a netrpělivost.

Srdce je životním centrem člověka, protože přestane-li bít, náš život končí. Dokud žiji, bije srdce bez přerušení, to znamená, že se nemohu zastavit, musím stále pokračovat v cestě. Jestliže se zarazím, nemůže už ani moje srdce volně bít. Dochází k tomu především tehdy, když klademe velký důraz na myšlení, následkem čehož máme "těžkou hlavu". Čím méně skutečně žiji, tím méně žiji ze srdce, čím víc plýtvám myšlenkami na minulost nebo budoucnost, tím víc energie odnímám svému srdci.

[hanka]

Co je třeba dělat

Při všech srdečních poruchách by se měl člověk zeptat sám sebe, zda žije ještě ze srdce, jestli při rozhodování naslouchá také svému sdci, nebo se rozhoduje většinou jen hlavou. Porucha totiž v sobě nese vždycky výzvu, aby člověk víc naslouchal srdci, citům, intuici a vlastnímu Já. Neměl by na všechno jít rozumem a žít pouze rozumem, protože myšlení a láska si vzájemně překážejí.
Měl by se také zeptat, jestli má srdce i pro sebe, pro své potřeby a požadavky, a co ho případně "tíží na srdci". To, co má člověk na srdci, je třeba také vyjádřit, aby ho to už nemohlo tísnit.

Žít srdcem znamená nechat život plynout, nechat mu volný průběh, žít s lehkostí bytí. To znamená nedělat si kvůli všemu starosti, nelámat si hlavu a nepokoušet se dělat vždycky všechno správně, protože když člověk žije ze srdce, odpovídá tomu i jeho konání. Ten, kdo jde cestou srdce a žije své pravé Já, nepotřebuje žádné schválení svých činů zvenčí. Poznal sám sebe, našel se a bere se takový, jaký je. Miluje a žije sám sebe, nežije už rozumem, nýbrž z moudrosti srdce, centra svého bytí.

Poruchy srdečního rytmu o sobě mohou dát vědět "klopýtáním srdce", jeho zvýšeným až zběsilým bušením, stavy závratí a nepravidelným pulzem. Těžké poruchy srdečního rytmu by se měly rozhodně léčit, protože narušená činnost sdce škodí krevnímu oběhu a zásobování jednotlivých orgánů kyslíkem není zajištěno v dostatečné míře.

Člověk má dvě centra: srdce a mozek, tedy rozum a cit. Při poruchách srdečního rytmu se srdce chová bláznivě, protože jeho majitel se už nenechá pobláznit, je citově strnulý, není už možné s ním hnout. Řídí se rozumem a své city si už nepřipouští nebo si je připouští jen nedostatečně. Srdce nutí svým vykolejením nemocného k tomu, aby naslouchal opět svému centru, svému středu. Příliš mnoho věcného myšlení vede ke ztrátě centra, původního nejvlastnějšího Já, a tím i ke strachu.
Slovo strach pochází z latinského výrazu "augustus" a znamená "úzký". Jestliže je strach z vlastních citů příliš velký, takže vzniká strach z vlastního rytmu, nechává si mnoho lidí zabudovat kardiostimulátor. Tím se však podřizují cizímu rytmu, který zůstává stále stejný. Neřídí se již citem, ale podle stroje. U harmonického člověka je naproti tomu srdce i mozek, rozum a cit v rovnováze - takový člověk našel svůj střed. Proto by také nikdo neměl dělat nic jen napolovic, ale měl by svému konání věnovat srdce, aby získal sám sebe. (pozn. totéž říká i Čtvrtá dohoda )

(Citováno z knihy K. Tepperweina "Co ti napoví nemoc" pro ty, kteří knihu nemají ale cítí potřebu vědět o vlivu psychiky na jejich problémy).