vonQ píše:Ahoj .... Nechame li spadnout brko s kladivem na mesicnim povrchu, jak nam demonstroval jeden astronaut, je vice jak jasne, ze rychlost a gravitacni zrychleni neni totez.... Budeme li vychazet z tohoto experimentalne overeneho predpokladu ...
Dovolím si částečně oponovat. Z mnohé evidence je dosti patrné, že celé výpravy Apolo na měsíc byly snad nejvelkolepějším podvodem známé historie lidstva. Dovolávat se těchto "výprav" považuji osobně za urážku zdravého rozumu. Oponenture čistě osobní. Nicméně stejný pokus ve vakuu na zemi se za takový důkaz dá považovat již po několik století a odvolávání se na "náměsíčné" vycházky není zapotřebí.
vonQ píše: Kdyby mohla zeme spadnou na mesic, padala by s naprosto stejnym g.zrychlenim jako mesic na zemi.
Osobně považuji toto tvrzení za více než odvážné, zvláště pak pro to, že je celkem snadno laboratorně ověřitelné Cavendishovým pokusem s tou změnou, že budou použity koule nestejných hmotností, z nichž bude na střídačku jedna upoutána. Osobně jsem skálopevně přesvědčen, že zatímco hmotnější koule méně hmotnou kouli snadno přitáhne, opačně to tak snadno nepůjde.
- Jako nepřímý důkaz může posloužit princip vznášení se elektrostatického lifteru a to i ve vakuu, pokud má někdo tušení, co se za ním skrývá.
- Za další důkaz lze vzít i Newtonův zákon gravitace. Byť i je poněkud nepřesný, kvantitativně to zmákne dostatečně blízko. Ačkoliv je vzájemná přitažlivá síla dvou těles (podle Newtona) jen jedna, tudíž veličina, která je produktem hmotností dvou těles klesající se čtvercem jejich vzájemné vzdálenosti, tato stejná síla nutně akceleruje hmotnější těleso pomaleji, než akceleruje těleso méně hmotné. V praktickém vesmíru tento případ funguje tak, že díky této nerovnováze hmotností orbituje Měsíc (pro všechny praktické účely) kolem Země. Pokud by váš vývod měl mít nějaké opodstatnění, Měsíc a Země by tančily kolem středu přímky vzájemné spojnice jejich středů.
- Za nejukrutnější pak protiváhu Vašemu tvrzení mohu doporučit jednoduchý pokus s magnety, jedním velmi hmotným, a druhým relativně málo hmotným. Velice rychle si ověříte, že zatímco "malý" skočí z arbitrárně stejné vzdálenosti na "veliký" velice čiperně, velký se vydá k malému velice váhavě, pokud vůbec bude schopen překonat tření o podložku.
vonQ píše: Gravitace nebo presneji silove gravitacni pole vznika POUZE mezi hmotnymi telesy intermedialni informacni vymenou. Informacni vymena je VZAJEMNA nikoliv jednostranna. ....
A co jako přesně vyjadřuje termín "sdílená informace"? To jako si spolu něco ty dva šuškaj a na základě toho šuškání se k sobě mají jak moja s mojů? Nikoliv pane. Slova "informační výměna" atp. tak jak jste jich použil, je naprosto nic nevysvětlující a v žádném připadě ji nelze považovat za princip způsobující, či zdůvodňující cokoliv, tím méně gravitační přitažlivost mezi dvěma tělesy. Byl byste tak laskav vonQ, a mohl nám zde alespoň nastínit, co se podle Vás za těmi tajemnými slovy skrývá? Jak to ta sdílená informace dělá, že ty dvě tělesa přitahuje? Osobně umírám zvědavostí. Jeví se mi totiž stejně nic neříkající jako ortodoxní ne-vysvětlení jak to dělá nějaký boson, či co, že prý jeho výměnou dochází opět k přitažlivosti čehokoliv. Opět jde o nic nevysvětlující tajemný termín přestírající nějaké vědění, kterého se zoufale nedostává. Stejně tak se nedostává ani ve Vašem, ani v ortodoxním případě vysvětlení, kde se bere nekonečná energie, která je podle všech fyzikálních zákonů ortodoxní literatury nutně ztrátová, pokud by mělo docházet k takové výměně, nemluvě o tom, že výměna by měla podle všech zkušeností s výměnou nějakých částic způsobovat spíše sílu odpudivou, protože každé ze dvou těles, ať už jde o atomy, molekule, nebo planety, nutně musí absorbovat kinetickou energii čehokoliv, co nějak absorbuje a alespoň částečně do své vlastní kinetické energie a pohybu stejného směru jako je výsledný vektor všech absorbovaných částic. Stejně tak opačně, při vyzáření hmotné částice nutně musí těleso reaktivně reagovat, pokud tedy Vaše "informační výměna" či ortodoxní boson nepoužívají raketový pohon, a výsledkem je opět pohyb tentokrát proti směru vyzářené, či emitované, chcete-li, částice. Jelikož si nedovedu v hlavě srovnat silovou, či energetickou hodnotu kinetické (či jakékoliv) energie "výměny informace", a to v jakémkoliv směru, nezbývá mi než se otázat, jak to ta informace, kterou zde uvádíte jakožto technický termín, dělá a co to ta informace vlastně je, jak ji definujete. Pokud by Vám moje otázka přišla velice naivní a nehodná odpovědi, vězte, že na té odpovědi budu muset velice důsledně trvat.
S pozdravem, Slávek.