Aktuálně: Nový finanční systém - SPDR nabízí doživotní měsíční rentu, oddlužení. financování vlastních projektů. Více zde... Město Krnov - Přímá pomoc jedné domácnosti postižené povodní.Více zde...
Citace: "V r. 1932 začal Viktor Schauberger pracovat na „ušlechtilé vodě“ (Edelwasser) a uplatnil patent na přípravu této vody, kterou vyráběl v generátoru tvaru vejce, do vody přidával určité minerály, nechal ji proudit ve tmě cykloidním pohybem a nakonec vháněl oxid uhličitý. Voda byla obecně považována za velmi osvěžující a lidé na ni ve frontě stáli před jeho domem. Skutečně měla tato voda po rozboru podobné vlastnosti jako minerálka. Schaubergerovi se začalo říkat „Wasserzauberer“, což znamená „vodní kouzelník“. Měl z toho ale nepříjemnost - byl zatčen, protože přestoupil zákon o léčivech, neboť jako laik nesměl zušlechťovat vodu umělým způsobem". :D
Co by asi tak řekli tehdejší úředníci na dnešní pokusy s MMS a dalšími podobnými?
The fact that a new idea is ridiculed doesn't increase its likelihood of being eventually found to have merit. Most new ideas, even in science, fail, and are quietly swept under the rug of history - D.E.S.
Viktor Schauberger toho sice napsal povícero, ale mimo jiné i jednu povídku, která může být zajímavá i dnes.
xxx
Viktor Schauberger, otištěno ve Wiener Tag č. 3381 ze 16. října 1932
Učenec a hvězda v ledové krupce.
Zvláštní, avšak pravdivá událost.
V jednom vídeňské časopise se již před delší dobou objevilo přímo absurdně znějící tvrzení, že:
1. všeobecně rozšířený názor, že Slunce je míč z ohně a tekutého kovu o velmi vysoké teplotě a
2. definice vody pomocí stejně tak známého vzorce H2O,
jsou dvěma největšími vědeckými omyly, jejichž důsledkem je jak hospodářské zhroucení všech kulturních států, tak i nezaměstnanost, postihující stále širší okruh obyvatelstva.
Několik dní poté, co se článek s tímto tématem objevil v novinách, dostavil se do redakce onoho časopisu představitel vědy, který upozornil redaktora ne právě vybíravými výrazy na obludnost podobných nesmyslných tvrzení, jež jsou nanejvýš vhodné k tomu, aby natropily chaos v hlavách mladých a dosud nezralých lidí. Zástupce vědy požadoval okamžité odvolání s poukazem na to, že časopis otiskl novinářskou kachnu respektive že někomu naletěl na špatný žert. Redaktor se zdráhal vyhovět tomuto požadavku, protože se obával, že by tím poškodil jméno svého časopisu.
Z téhož důvodu se redaktor také snažil podnítit učence, aby zaujal stanovisko ve věci předmětného sdělení a přimět jej k pronesení poněkud objektivnějšího posudku. Poukazoval na to, že jak učí historie, nejvýznamnější objevy a vynálezy pocházely obvykle od úplných outsiderů a zdůrazňoval, že kdyby byla obě autorova tvrzení alespoň částečně správná, bylo by nutné provést takové změny v rámci celého národohospodářství, jaké dosud svět neviděl.
Naléhavými slovy popsal redaktor možné následky, které by byly spojeny s uznáním a s vyjasněním obou těchto omylů. Nastínil, co by to znamenalo, kdyby ta hrozná nezaměstnanost konečně skončila, kdyby byly miliony lidí zachráněny od smrti hladem a kdyby naše děti, čelící dnes chmurné budoucnosti, mohly zase očekávat zlepšení těchto poměrů, jež jsou den ode dne děsivější.
Redaktor se dále pokoušel vykreslit, že jsou-li obě tato fundamentální tvrzení skutečně omylem, pak by se muselo změnit nejen celé školství, ale i spousta zákonů a mnohá státní zřízení, protože v tom případě by se celé pracovní obory, jako jsou zemědělství a lesnictví, vodohospodářství a energetika a s nimi celá řada poznatků na poli fyziky, chemie, botaniky, geologie apod. stály na falešných základech a byly tedy nesprávné. Poukázal na stále rostoucí nedůvěru našich dětí a na jejich odmítavé stanovisko vůči našim metodám práce, jež nám přinesly zatím jenom nezaměstnanost, jim však již přinesly absolutní beznaděj. Závěrem poznamenal, že i on sám, ještě před uveřejněním onoho převratného článku, nabyl přesvědčení, že toto děsivé zhroucení celého hospodářství nebylo náhodné, nýbrž že mohlo být důsledkem těžkých chyb, které jakýmsi způsobem spáchali naši vědci a národohospodáři.
Po delším úsilí se učenci podařilo přivést novináře, který nebyl na tomto poli příliš silný v podpatcích, k poněkud jinému pohledu na věc a nakonec se oba shodli na tom, že časopis otiskne v nejbližší době odpovídající vyvrácení těchto neslýchaných tvrzení, pod které se podepíšou někteří další vědci. Redakce proto byla vyzvána, aby podobné články v budoucnu odmítala.
Spokojen s tímto výsledkem, vydal se starý pán na cestu domů, v myšlenkách si již formuloval porážku, kterou uchystá autorovi oněch nesmyslných a směšných tvrzení. Ve svém rozrušení učenec přehlédl, že se rozpoutala mohutná bouře a náhle se po dlažbě začaly kutálet ledové kroupy. Náhle jej do hlavy trefila kroupa zvíci holubího vejce a tak se starý pán kvapně uchýlil s bolestivou boulí na hlavě pod ochranná křídla domovních vrat.
Po krátkém čase bouře přešla. Se stále silnějšími bolestmi hlavy se učenec opět vypravil na cestu domů a po návratu se na chvíli oddal klidu. Ze své pohovky spatřil učenec dvě ledové kroupy, které přistály skrze otevřené okno uprostřed pokoje a nyní se pomalu ohřívaly působením slunečních paprsků, dopadajících na parkety jeho pokoje, a nyní utvořily potůček a začaly se rozplývat.
Bez ohledu na to, že si při pohledu na ledové kroupy o velikosti větší než vlašský ořech teprve uvědomil nebezpečí, z jakého se mu podařilo vyváznout, brzy převážil jeho vědecký zájem, který v něm probudila okolnost, že uprostřed těchto ledových krupek zahlédl jasnou a třpativou stavbu krystalické soustavy, s jejímž původem si bezvýsledně lámalo hlavu již nemálo učenců. Když tak uvažoval o tomto obtížném problému, uvědomoval si stupňování trýznivé bolesti hlavy. Tehdy jej napadla myšlenka, která byla celou dobu nasnadě, aby použil jako obklad proti stále silnějším bolestem podobnou kroupu, která mu způsobila jeho bouli.
Sotva položil ledovou kroupu na poraněné místo, už začala jeho bolest odeznívat a v blahodárném chladu se učenec vrátil k nakousnutému problému záhadné hvězdy v ledové krupce, přičemž pozoroval pomalu se rozpouštějící kroupu na parketách.
Záře hvězdy v ledové krupce byla čím dál intenzivnější, až učenec, ležící na pohovce, nabyl dojmu, že se mu pár jasných a chladných očí zavrtává přímo do mozku.
Aniž by se od něj ty oči odvrátily, vzpřímila se k učencově údivu na parketách šedivá postava a to, co zprvu vypadalo jako voda z rozpouštějících se krup na parketách, byl plášť, do něhož byla zahalena. Postava rostla stále rychleji a pak pomalu přistoupila k učenci a začala s ním hovořit.
Už desítky let vyučuješ ve škole, že Slunce je ohnivý kotouč z tekutých plynů o teplotě vyšší než 6 000oC, už desítky let označuješ vodu, tuto krev Země, nesmyslným vzorcem H2O. Mnozí z tvých žáků, které učíš těmto nesmyslům, stanou se později sami učiteli nebo z nich jsou mocní úředníci. První z nich šíří tvé učení stále dál, ti druzí je prakticky uskutečňují, poslušni zákonů. Tvé učení nachází své kořeny v hlavách všech těch milionů lidí a tím nepřetržitě roste i tvá autorita, protože tvé učení se stalo základem všech vědeckých i úředních profesí a spolků, jimž podléhají všichni občané. To, co vzešlo z této setby, je však zhoubné; vždyť právě tím začíná zkáza přírody, která nemá sobě rovné. Díky tvému lživému učení nedojde pouze k tomu, že bude pomalu ale jistě zničeno veškeré štěstí tvých spoluobčanů, narušuješ svým učením celý Vesmír a dokonce tím poškozuješ i mne samotného, při vší mé nekonečné rozlehlosti a nekonečném klidu, a nutíš mne přijít z velké dálky, abych ti spadl na mozkovnu, aby se ti v ní rozsvítilo.
Učenec pozoroval s nevěřícím výrazem svůj protějšek a potřásal přitom hlavou. Postava však klidně pokračovala: Kdyby byla voda jenom H2O, jak si představuješ, pak by na tvé zemi neexistovaly žádné rostliny, žádní živočichové a také žádní lidé. Vždyť voda není ve skutečnosti H2O, která v každém organismu působí jako jed, a není také znečištěna různými látkami, jak s takovou chutí tvrdíváš.
Látky, které označuješ za nečistoty ve vodě, jsou ve skutečnosti přísadami, dodanými podle receptu – jedná se o uhlíkaté látky, jež byly Sluncem vyzvednuty z nitra Země, aby vybudovaly veškerý život, tedy i ten tvůj. Jakým právem označuješ tyto látky, pro život tak důležité, za znečištění, když ty sám by ses jistě bránil se vší rozhodností, kdyby tě někdo označil za produkt znečištění.
Nyní ti chci vyjevit pravdu, abych potěšil lidi, žijící v bídě a chudobě, a zejména ty nevinné děti, jimž jsou již ve školách neustále vnucovány tvé lživé nauky a které jsou odsouzeny k strastiplnému zániku, protože si musí svou vlastní prací, postavenou díky tvé lživědě na falešných základech, zničit veškeré předpoklady pro svůj život.
Chci ti říci pravdu, abys sám dokázal vyřešit tento problém, problém, po jehož řešení dnes marně pátrají mnozí lidé, aniž by je dokázali nalézt, protože jsou tvým lživým učením zaváděni na falešnou stopu. Proto je ti svěřena povinnost, kterou nemůžeš odmítnout, bez ohledu na následky, které to pro tebe může mít, neboť nic z toho, co jsi až doposud učil, neodpovídá skutečnosti.
Veškerý život v přírodě je založen na uhlíkatých sloučeninách, jež pocházejí ze zbytků vegetace a jež se zúčastňují zmíněného procesu výstavby, ovlivněny přitom kyslíkovými skupinami, jež se společně s vodou dostávají do hlubin Země, a jež jsou slunečním teplem vyzvednuty opět na její povrch.
Tento proces je možno přirovnat k jakémusi dýchání takzvaného životního prostředí, které se odehrává následujícím jednoduchým způsobem za pomoci Slunce a také – jak ti snad již konečně začíná být alespoň poněkud jasné – za pomoci vody.
Jak známo, voda je také nositelkou tepla. Jakmile vyjde časně zrána Slunce, rozšíří se v životním prostředí teplo, čímž se posune hranice mezi atmosférou a stratosférou směrem vzhůru. Toto posunutí přechodové vrstvy se však projeví pouze do určité hranice, vymezující životní prostředí nahoře i dole, pod zemskou kůrou, a uzavírající je v podobě dvou nulových zón.
Poloha jednotlivých hraničních vrstev uvnitř přechodové zóny je proměnlivá a v menším rozsahu se mění díky každodenním teplotním rozdílům mezi dnem a nocí a ve větším měřítku pak tato změna polohy probíhá teplotními změnami při bouřkách a dochází k ní i díky rozdílům mezi jednotlivými ročními obdobími.
Díky přibližování a vzdalování obou nulových zón se do sféry životního prostředí dostávají shora kyslíkaté skupiny a zdola zase příslušným způsobem připravené uhlíkaté sloučeniny. Tímto jednoduchým a zároveň nádherným procesem je vyvoláno dýchání celého životního prostředí a tím vzniká doslova a do písmene tep Země.
Tento dýchací proces je v zásadě nevyhnutelný a nezbytný, neboť jeho prostřednictvím se dostávají stavební látky do atmosférické vody. Ony stavební látky se pak zúčastní stavby všech různých vegetačních forem, k nimž patří v nejširším slova smyslu i Slunce, za spoluúčasti teplotních změn střídáním dne a noci.
Voda, stoupající z hlubin a obsahující mnoho uhlíkatých látek, mění při překročení spodní nulové vrstvy o teplotě 4oC své vlastnosti ve vztahu k rozpustnosti respektive své sedimentační schopnosti.
Voda, jež se při překročení této zóny dostává do pozemského vegetačního prostoru, musí pod vlivem vzdušného kyslíku sedimentovat vyzvednuté uhlíkaté látky v podobě malých krystalických zárodků.
Voda je po čase ochuzena o uhlík, přibírá však kyslík a klesá, neboť je proto těžší, po západu Slunce do hloubky i se svým kyslíkem, který pak začne být v uhlíkové sféře při vysokých teplotách silně agresivní a začne zde vyvolávat potřebné procesy oxidace. Produkty těchto oxidací se pak pod vlivem Slunce, neustále zvyšujíce svou hodnotu, dostávají s vodou na zemský povrch.
Podobné, avšak co se týče smyslu zákonitostí opačné procesy se odehrávají v oblasti nad horní nulovou zónou.
Uhlíkaté sloučeniny, vynesené vzhůru prostřednictvím vodní páry, se musí z určitých důvodů, jež zde nemohu sáhodlouze vysvětlovat, na své cestě neustále zdokonalovat, až se nakonec po překročení výše zmíněné hranice horního nulového bodu změní jejich vnitřní stavba a s postupným ubýváním vodíku pak ztrácejí svou vznosnost. Vysoce jakostní uhlíkaté sloučeniny nyní spěchají ke Slunci, kde se pod vlivem extrémně nízkých teplot nacházejí ty nejjakostnější kyslíkaté látky v koagulované podobě. Zde se transformují tyto vysoce kvalitní uhlíkaté látky do svého nejvyššího vývojového stupně – do podoby čisté energie.
Záření, jež se pak vrací z této oxidační pece, prochází na zpáteční cestě procesem oxidace za vysokých teplot a prodělává tedy opačný proces. Oblast od Slunce až po horní nulovou vrstvu, která se nyní nachází v záporném teplotním spádu, zahrnuje oblast záření, v níž zprvu nelze vnímat energetické paprsky, vysílané Sluncem, a oblast světla, kdy jsou již tyto paprsky částečně transformovány do podoby světla. Oblast mezi horní nulovou vrstvou a zemským povrchem, jež rovněž vykazuje negativní teplotní spád, by měla být označena jako oblast realizace tepla.
Co se děje s vodíkem, který se postupně uvolňuje na cestě ke Slunci?
Následkem extrémně nízkých teplot v těchto výškách postupně krystalizuje a po překročení horního nulového bodu dosahuje svého nejvyššího agregátního stavu, tedy pevného skupenství, čímž se z něj stává jemný led.
Nyní vstoupí na scénu proces, který je nesmírně důležitý. Každý z těchto jemných krystalků ledu skrývá ve svém nitru zrníčko silně zhuštěného kyslíku. Jemný krystal nabude přijetím silně zhuštěného krystalického kyslíku větší hmotnost a překoná tím vznosnou sílu, jež se vyskytuje v těchto velkých výškách a jemné ledové tělísko začne klesat ve smyslu zákona o zemské přitažlivosti.
Jakmile se tyto krystalky dostanou do nižších a teplejších oblastí, jemný led se rozmrazí. Nosný vodík změní přechodem horního nulového bodu svůj skupenský stav a roztaje. Kyslík, jenž se při tomto pochodu uvolní, smísí se se vzduchem za současného snížení své reaktivity a vytvoří tím poněkud méně strukturovaný vzdušný kyslík.
Analogický proces najdeme uvnitř Země, i když tentokrát s převrácenými zákonitostmi. S atmosférickou vodou přecházejí do půdy nejen hustější kyslíkaté látky, ale částečně i velmi hodnotné uhlíkaté sloučeniny. Bez spolupůsobení těchto látek by nemohlo správně proběhnout rozpouštění solí v kořenové zóně a ani rozpouštění solí, uložených v ještě větších hloubkách.
S pomocí těchto agresivních kyslíkových a uhlíkatých látek se nyní rozpouštějí půdní soli a jsou přeměněny na dusíkaté skupiny. Teprve ty mohou být dokonale zpracovány rostlinami, protože voda, stoupající společně s mízou vzhůru mízními kanálky, prochází novou transformací, jež se však nyní uskutečňuje s přispěním Slunce. Tentokrát může proběhnout transformace v cukry a škroby, respektive celulózu. Část těchto ušlechtilých uhlíkatých látek však spěchá – jak jsem již zmínil – vzhůru k Slunci.
Bez těchto zákonitostí by se stavba jakékoliv formy vegetace jednoduše nikdy neuskutečnila. Při narušení těchto procesů, jež jsou nejvyšším zákonem, začne probíhat odbourávání, destrukce, která může postihnout veškeré vegetační formy.
Při náhlé změně teploty, která je rovněž známkou narušení přírodních pochodů, dojde k tomu, že dříve popsané jemné krystalky ledu včas neroztají a dopadnou až na zemský povrch.
Na své cestě dolů procházejí oblastí velkého chladu a díky extrémnímu chladu, který samy vyzařují, obalí se tyto krystalky novou a pevnou vrstvou ledu, která se neroztříští ani odporem vzduchu a tak dojde k tvorbě velkých ledových bolidů, z nichž každý ve svém nitru skrývá onu záhadnou hvězdu. Jeden z nich tě dnes poranil.
Jak si jistě vzpomeneš, o obrovském chladu těchto hladkých ledových krup, pocházejících až z těch nejchladnějších a nejnedostupnějších oblastí stratosféry, hovořil i geniální výzkumník Hörbiger.
Ostatně i bez Hörbigera by ti mohlo být jasné, že známá plynná mlha se už podle těch nejjednodušších zákonů mechaniky respektive termodynamiky může tvořit pouze při nízkých teplotách a proto v těchto zónách prostě nemohou být vysoké teploty, o nichž stále hovoříš. Vy učenci jste ovšem zvláštní svatoušci. Každý z vás se trvale staví mimo veškeré souvislosti a svou jednostrannou specializací se stále více vzdaluje od reality a od skutečného přírodního dění. Proto muselo dojít k tomu, že každý z těchto speciálních oborů vykazoval zdánlivě jistě velké úspěchy, jejichž využití a účinky změnily tvářnost světa. Ve svém součtu jsou všechny tyto účinky tak silné, že již ovlivňují i vývoj malého dítěte a negativně ovlivňují jeho smýšlení a pocity, jakož i celou jeho bytost, a nutí je najet do kolejí, jež jsou odcizeny od přírody, a tím berou probouzejícímu se človíčku spojení s přírodou, které mu bylo dáno do vínku již při narození. Jen tak to mohlo dospět tak daleko, že se lidstvo dočkalo toho hrozného neštěstí úpadku a nebezpečí zániku. Na lidstvo, jež dalo přednost jednostranně mechanické technice před organickou technikou a postavilo tak proti matce Zemi mocnější a výkonnější techniku, než je ta její. Jediným možným důsledkem vašeho obrovského omylu může být nyní pouze hrozná bída, jíž padnou za oběť obrovské masy lidí a jež se vám již dnes šklebí v ústrety v té nejmilosrdnější podobě z dětských očí, z očí zoufalých matek a z očí bez naděje – z očí starých lidí.
Tak daleko se dostala ona bytost ve svém výkladu. Pokud učence poněkud znervózněly věcné vývody jeho protivníka a zejména jeho dokazování prostřednictvím zákonů termodynamiky, během něhož se cítil, jako by po něm střílel jeho vlastními zbraněmi, poslední obvinění jej již připravila o poslední zbytky duševní rovnováhy.
Vztekle vyskočil, hned se však zhroutil s výkřikem bolesti zpět – a probudil se.
V místě, kam si před čtvrthodinou položil improvizovaný ledový obklad, pociťoval palčivou bolest. Rychle proto zavolal lékaře.
Lékař konstatoval těžké prochladnutí hlavy a okamžitě zahájil v tomto duchu terapii. Navzdory starostlivé péči se stav jeho pacienta neustále zhoršoval a horečka nepřestávala stoupat. Lékař byl v tomto nepochopitelném případě zcela bezradný.
Na opakovanou otázku lékaře se s ním učenec podělil o svůj traumatický zážitek. Konečně začalo lékaři pomalu svítat, že se i se svou terapií vydal nesprávným směrem, protože se v tomto případě evidentně nejedná o prochladnutí, výbrž o zánět pojivové tkáně.
Když je méně strukturovaný vzdušný kyslík schopen vyvolat při střetnutí s uhlíkem, stoupajícím z hlubin Země, transformace dalekosáhlého významu, a když kyslík, obsažený v atmosférické vodě, dokáže způsobit ještě dalekosáhlejší přeměny, jaká nebezpečí pak musí vyvolat agresivní kyslík o vysoké hodnotě, jenž je obsažen v jemné krystalické formě, v krvi nemocného pozemšťana s bolavou hlavou, zahřáté energetickým vyzařováním uhlíkatých sloučenin, jež jsou k dispozici v bezprostřední blízkosti!
Pod dojmem tohoto nového poznatku si lékař okamžitě uvědomil obrovské nebezpečí, jež ohrožovalo život jeho pacienta. Přímým vlivem kyslíku, uvolněného z ledového krystalu do horečkou postižené učencovy hlavy, vzniklo nebezpečí rozkladného rakovinného procesu, takže došlo k jevu, který bohužel musíme sledovat již téměř ve všech našich lesích.
Vznik onkologického onemocnění je u stromu v důsledku toho, že dřevo, vyžadující stín, je vystaveno přímému vlivu Slunce a kapilárami stromu stoupá voda, ochuzená o uhlíkaté sloučeniny, zato obohacená kyslíkem. Kyslík, jenž začíná být agresivní při teplotě, zvýšené následkem přímo dopadajících slunečních paprsků, způsobuje rozklad tkáně a její zbytnění, které mají za následek rakovinné útvary, jimž může padnout za oběť klidně i celý les.
Protože lékař nyní změnil díky novým poznatkům svou terapii, pacient se uzdravil.
Proslýchá se, že již celé měsíce pracuje na odpovědi, kterou slíbil redaktorovi dotyčného časopisu.
poota píše:Viktor Schauberger toho sice napsal povícero, ale mimo jiné i jednu povídku, která může být zajímavá i dnes.
Zdravím - poota
Nazdar Petře,
+1 za snahu. Jenže. Ten závěr. Kyslíkaté pod vlivem slunečních přímých parsků atd.
Chybí u toho vysvětlené, japato přijde, že není rakovinou prosyceno vše živé, na co svítí přímo slunce celý boží den od rána do věčera od povrchu hlíny až po ten nejvyšší lísteček, nebo koneček. Mluvéme o nejen stromech samotářích, ale i trávě atd.
Při vší úctě k panu Schaubergerovi a jeho práci, snahám a výsledkům, se nemohu zbavit pocitu, že si důkazy dost přizpůsoboval, aby se mu hodily do jeho teorií, jak jimi vergloval, nemluvě o tom, že ačkoliv měl vynikající pozorovací příležitosti a talent, stejně tak jako vynikající selský rozum, nepodařilo se mu samotnému vyhnout přesně těm nešvarům, které vyčítal vědě. Podobně jako mnozí jiní si uzpůsoboval standartní terminologii k obrazu svému a jedinný člověk, i když ne ve všem. který kdy rozuměl tomu co říká, byl možná on. Zde se mi velice líbí Wilhelm Reich, který si toho moc nepůjčoval a razil svou vlastní terminologii.
Shauberger měl samozřejmě pravdu, že slunce nefunguje jako (jednoduše řečeno) rozžhavená masa kovu a plynů, to dnes ví každý. Vždyť od vynálezu atomovky, tedy té vodíkové, je to nucleárně fúzická koule vodíku moderovaná asi pánem bohem, tedy alespoň že prej. No, asi taky ne až tak docela. Pokud totiž, a je to jak na uřehtání, tak k beku, se člověk kdykoliv do těch oficiálně definitivních teorií naveze dost mladý, má šanci se dožít toho, že vše bude, a to i oficielně jinak, než si ustele v hliněný posteli ............... a zase blbě, jak se zajisté dozvědí jeho potomci. Ono to totiž bude o dost komlexnější a ty teorie v tom budou jaksi všechny, nebo skoro všechny, pěkně prolnuté, jenže to je na vědu moc složité a plácat z cesty jí prochází, tak co se otravovat s pravdou?
No, stejně díky, že jsi to sem dal. Na tohle jsem v té své sbírce nenarazil.
S laskavým pozdravem, Slávek.
Je-li tvá přítomnost ve výhni okolností, vyuč se kovářem své budoucnosti.
Zdravím
nevím jestli ste někdo vyděl ten dokument o kterém jsem výše dával odkaz ale už je ke stažení.... http://www.uloz.to/8611112/tajny-projek ... b-t-cz-avi
jsou v tom zmínky o fakt velice zajímavých a velice jednoduchých přístrojích (něco pro zdejší koumáky) co nějak svím zpusobem ruzně ovlivnují vodu a.... no prostě fakt nutno vydět.....
Jsem svobodný, protože dělám to co chci a ne to co musím......
The fact that a new idea is ridiculed doesn't increase its likelihood of being eventually found to have merit. Most new ideas, even in science, fail, and are quietly swept under the rug of history - D.E.S.
Zdravím
toho grandera asi chápu ,to je něco jak klasickej magnetickej přístroj na upravu vody ne??..
ale ten ruskej přístroj v začátku ,kde jak sem pochopil asi pomocí elektrolízy rozkládají vodu teda alespon podle těch bouchajících bublin sem usoudil a pak to pouštějí do oběhu...asi něco jako bych hnal vodu třeba přes trko ne?....ale nebude se mě někde hromadit a tlakovat ten vodík a kyslík???...na jakým principu toto asi pracuje?....okysličování vody???.. nebo nějaký nabíjení???....
Zajímavý byli aji ty něco jako medailonky ze vzory pomocí posvátné geometrie pomocí kterých nabíjeli vodu......
a ještě zajimavější ten vysoušeč zdí....ale to se tu myslím už před léty někde trochu probíralo.....
no každopádně pro laiky zajimavé věci.... http://www.flickr.com/photos/mirahorian ... 237501789/ http://www.flickr.com/photos/mirahorian ... 237501789/
Jsem svobodný, protože dělám to co chci a ne to co musím......
laik píše:
co???
mužeš to prosím trošku blíž vysvětlit???.....
nemůžu,to už nejde
koukni na ten obrázek a povšimni si , co je označeno slovy :" grander highly structured information water with the natural frequencies of the earth`s magnetic field "
takže v jádru teda jde o klasickou magnetickou upravu vody???...
Peter kdyby šlo jen o tu hydrodynamickou kavitaci jak píšeš -změna rychlosti a tlaku v závislosti na pruřezu potrubí-,tak by mě muselo fungovat doma i to, když se voda z hlavního řádu cpe se přes 3\4 ventil dál do 1¨(coul) trubky poté do zpět do 3\4 pak do 1\2 přes další ventil do 3\8 trubky a poté přes malí tírky v baterii do 1\2 raminka baterie a poté zas přes malí sítko ven.......no ta voda to má chudinka ale komplikovaný co, než se k nám dostane???.....a my po těch jejích utrapách s ní třeba jen spláchnem hov.....a skoro nikdo jí za to ani něpoděkuje...
Jsem svobodný, protože dělám to co chci a ne to co musím......
Všechny kapaliny mají určitou mez pevnosti v tahu. U čisté vody je to přibližně 325 MPa. Experimenty ukazují že v reálné kapalině vzniká kavitace již při napětí, jehož absolutní hodnota je řádově menší než absolutní hodnota pevnosti kapaliny v tahu. To znamená že ke kavitaci dochází na "nejslabším místě" a nikdy ne v celém objemu kapaliny současně
To jsem našel v jedné chytré knížce, skoro chytřejší než její autor.
Jinak kavitace je dost obsáhlá problematika.
Souhlasím že je vrchol neeko-logičnosti aby jsme si nechali pracně čistit vodu a dopravovat ji na velké vzdálenosti a pak s ní akorát spláchli hov.a. Doma už pracuji na nápravě
ještě jeden postřeh k tomu Granderovi.
Jelikož mícháním tužkou ve vodě se kavitace dosahuje obtížně a amulety zřídka mění povrchové napětí vody , nebo její radioaktivitu , zamyslel jsem se nad tím ještě jednou. Všichni víme , že materiály jako třeba dural ochotně mění strukturu krystalické mřížky. U vody na to nejsme zvyklí , protože její vlastnosti nezkoumáme a nijak moc nám nevadí , když zkřehne ( u duralu to je v letectví otázka života a smrti )
Podle toho videa a podle toho co Grander říká si myslím, že jen našel v přírodě vodu se specifickými vlastnostmi ( asi v té štole kde ji pil z vodopádu ) a všiml si , že voda z vodovodu při "kontaktu" s touto ochotně přijímá její vlastnosti. Žádný zázrak. Prostě jen jiná struktura. Možná by toho jevu šlo dosáhnout i jinak.
Non
:D 
