Slavek Krepelka píše:1) Pokud má někdo pocit, že lze potenci ředěním hnát do nekonečna, nutné se mýlí. Ono to někde musí vyvrcholit a pak začít zase padat dolů. Velice sprostě a hrubě řečeno, příliš silný signál informace je buňkám ohlušující a je ignorován, zatímco příliš slabý je neslyšitelný a tím opět ignorován.
Tak tady se neshodneme.
Potence neurčuje "sílu" informace, ale funguje jako "adresa", do které vrstvy jemnohmotného těla má být doručena.
Slavek Krepelka píše:2) Je nasnadě, že každá aplikace autopatie odpovídá momentálnímu stavu těla, které si samo stanoví diagnostiku a ihned reaguje produkcí spousty antitoxinů, ...
V tomhle problém není, je to spíš o tom, kolik má tělo energie k tomuto úklidu - Čehovský to definuje jako vitalitu organizmu.
Každý zdravotní problém má původ v nějaké vrstvě jemnohmotného těla. Pokud skutečně vysokou potencí zahájíme "úklid" v příliš vysoké vrstvě, tak se bude tou potencí řešit i velké množství problémů najednou. Tato potence bude mít velký záběr a ten může být i větší, než na kolik stačí organizmu síly, takže ty všechny problémy nedořeší. Je to asi tak, jako kdybychom měli uklízet luxem, a museli úklid skončit v okamžiku, kdy je jeho sáček plný. S menším luxem toho na jeden zápřah uklidíme míň a můžeme pokračovat až po jeho vysypání. Takže budeme uklízet třeba jenom po jednotlivých místnostech.
Když startujeme na nízké potenci, tak máme jistotu, že tělo nepřetížíme a vyčistí se problémy, které mají kořeny v nižších vrstvách.
Na další preparát použijeme potenci vyšší, takže se v této etapě budou čistit jenom problémy od této vyšší vrstvy až k vrstvě, ve které jsme začínali minule. Tělo opět není přetížené, takže čištění je opět správné.
Dejme tomu, že máme k dispozici pouze tolik vitality, aby stačila na ten druhý krok a nasadíme rovnou tu druhou potenci. Tělo začne s čištěním a dostane se až k vrstvě, ve které jsme v minulém příkladu začínali. Tam mu dojdou síly a dál se už nedostane, takže mu zůstanou nevyřešené všechny problémy, které měla řešit ta nižší potence.
Problémy řeší autopatie od nejmladších k nejstarším.
Má je tedy podle něčeho chronologicky seřazené a předpokládám, že to souvisí právě s těmi vrstvami. Chronické nemoci se s postupem času vyvíjejí z lehčích forem do stále závažnějších. To znamená, že napřed by se měly odstraňovat ty horší formy, třeba jako astma, a teprve potom ty lehčí, jako třeba průdušky nebo kašel.
V předchozím příkladu mám pocit, ale možná mylný, že jsme začali dávat do pořádku napřed ty lehčí formy a na doléčení těch chronických už nedošlo, že tam vznikají určité nedodělky, ke kterým bude následně mnohem těžší se nějak dostat.
Zdravím - poota