No dobře. Jak moc do hloubky? V jaké složitosti sestavy? V jaké kvalitě chemické a zpracování? Proto jsem předeslal, že úplně měkké. I to úplně měkké je však uvnitř a těsně po povrchu magnetické. V mých knihách je podstatou hmoty magnetismus. Už elektrony, tedy aspoň ty zabudované v hmotě jako valence, jsou jenom řádově vyšší magnetickou strukturou elektrických polí, takže "do hloubky" je u mně magnetické vše hmotné. Měl jsem však na mysli vnější magnetické projevy materiálu a tím klasické vnější pole.adam.benda píše: .... každé feromegnetikum vystavené magnetickému poli vytváří své vlastní pole. ....
Slovo "propustnost" v tomto pořípadě vidím jako poněkud nešťastný termín, i když jakž takž použitelný. Pokud si zmapuješ geomagnetické pole v nějaké lokalitě, pak v ní vrazíš do země železnou tyč a zmapuješ geomagnetické znova, shledáš, že tyč stáhla lokální strukturu geomagnetického pole do nějaké míry na sebe a že udělá v geosiločárách jakési dvoustranné hrdlo (v pohledu shora), jako podélný řez hodinovým sklem (přesýpaček), stoja v jeho nejužším místě. Pokud vezmeš řekněme železnou kouli, nebo krychli, vrazíš ji mezi dva magnety do pole, které nemá sílu ji permanentně zmagnetizovat, ať s ní točíš jak s ní točíš, nechová se jako stálý magnet a točení významně neodporuje (kromě Lenzovy indukce). Taky kolem ní nenajdeš pilinama strukturu jaká je kolem stálého magnetu. Alespoň já ji nikdy nenašel. Stejně tak nevytvoří ferromagnetický nástavec připlácnutý na pól magnetu protipól na své vzdálené straně, ale naopak stáhne svou blízkou stranou pole stálého magnetu těsněji k pólu magnetu. Odtud mé tvrzení, že ferromagnet si nevytváří své vlastní pole, ale pouze "recykluje" vnější pole, či se ho zůčastní a že ho koncentruje.
"Propustnost" by vyjadřovala analogii vody proudící krz molitan, ve kterém je ďoura. Dá se to tak vidět a proudnice vody udělá v díře i vír za příznivého (dostatečně kulatého) tvaru díry a tím i to hodinové sklo a jistá analogie zde je. Jenže, pokud se podíváš na to, jak je magnetickému poli propustná řekněme překližka, nebo sklo, či zinkový plech, je vidno, že teprve diamagnetismus lze jaksi považovat za sníženou schopnost materiálu propouštět magnetické pole. Pokud bys použil analogii proudnice vody u ferromagnetu, bylo by to stejné, jako kdyby měla voda v "divoké" řece snahu proudit krz každý balvan, místo kolem nich.
Ferromagnety jsou v tomto ohledu velice zvláštní materiály a permanentní magnet jimi lze i prakticky "magneticky vyzkratovat". To, že takový magnetický zkrat ferromagnet nezahřívá pak silně naznačuje, že jde o dost jiný jev než elektrický proud (což nezvládl Leedskalnin) a že ani analogie chování elektrického odporu materiálů, tedy jejich propustnosti elektrickému proudu, není zcela na místě.
S laskavým pozdravem, Slávek.