Fórum U Pramene

Jsem zašťoural poněkud hlouběji u Archimeda. "Těleso ponořené do kapaliny je nadlehčováno silou, která se rovná váze kapaliny tělesem vytlačené." Jde o neodiskutovatelnou pravdu a Archimedes neučinil chybu. Ta přišla až s Newtonovou interpretací tohoto jevu, kdy do něj zamotal předpoklad (naprostou fantasii), že gravitace působí na tělesa naprosto bez ohledu ke kvalitám látek kromě jedné vlastnosti, a to jakési hustotě. Pan Bohr to ještě "vylepšil" svým atomovým modelem, kdy hustotu nacpal do jakéhosi atomového jádra v podobě jakýchsi částic a to jen pro to, aby šlo cosi jaksi počítat, takže nám vznikla kvantová fyzika a spousta pověr. Ve skutečnosti dnešní kvantum-mechanické pokusničení a různé pokročilé mikroskopie poukazují na fakt, že to atomové jádro vlastně ani částicové vůbec není, není pevné tak jak si to představujeme a že jde o dynamické pohybové procesy a ne o dlažební kostičky. Akorát, že vědi se zuby nehty drží starých dogmat čekaje na mesiáše, který snad příjde s novou konceptuální pitomostí.

Jenže.

1) Magnetické pole kašle na domělou hustotu přemětu a řídí se kvalitami interakcí mezi kvalitami magnetických polí a kvalitami látek. Proto máme i supramagnetismus, lineární sčítání síl závitů elektromagnetu oproti nelineárnímu sčítání síl štosovaných magnetů a od ferromagnetismu až po diamagnetismus. Jak jsem již poznamenal i jinde, jeho přitažlivost a odpudivost jsou zase jen pověrou. Jakákoliv látka, třeba kus železa (krom diamagnetických) je magnetickým polem pouze přitahována bez ohledu na orientaci. Tvrzení, že se sama takto stává magnetickou je nesmysl, je pouze vodičem, stejně jako je vodičem gravitačního pole každá známá materie za známých podmínek. Odpudivost dvou magnetů není dána ničím jiným, než podmínkou udržení řekněme SJ-JS orientace. V momentě kdy je tato podmínka porušena, dochází ke spontání reorientaci a přitažlivosti.

2) Statické elektrické pole které taky kašle na domělou hustotu látky a přitahuje podle kvality předmětů. (O různých kvalitách pole zatím nic nevím, nikdy jsem to neštudoval, ale vsadil bych se, že taky není elektrostatické pole jako elektrostatické pole.)

3) Van der Waals pole, tedy pole přitažlivosti mimo jiné s projevem kapilární elevace a deprese. Tady lze okamžitě poznamenat, že toto pole má s gravitačním jedno společné a to, že není polarizované jako elektrické a magnetické. Na straně druhé však zcela jasně vykazuje rozdíly jak v závislosti jeho síly na teplotě, materiálu a kvalitě povrchu, pozorovatelné na proměnlivosti indexu lomu světla kolem drátu, či hrany materiálu (kterýžto lom gravitace samozřejmě způsobuje také jak známo dlouho před Einsteinem, i když toto je pozorovatelné jen kolem hvězd a galaxií atp.)

Máme tedy na talíři minimálně tři známá pole, magnetismus, Van der Waals a elektrostatické pole, jejichž interakce s materiály jsou závislé na čemkoliv, jenom ne na domělé hustotě danné látky. Z toho vyplývá poměr 3 fakta oproti jedné doměnce.

Z uvedených polí se mi jako nejzajímavější jeví právě Van der Waals pole. Co se týče praktických znalostí, můžeme se podívat

3a) do starých vedických spisů Indie a ihned nám vyleze princip Viman, u kterých (ne všech, byly používány i jiné principy) bylo jasně popsáno, že železná nádoba naplněna do nějaké míry a možná úplně rtutí a kontrolovaně ohřívaná, dospěla do momentu kdy takový kotel dokáže vznášet nejen sebe, ale celou vimanu. Pole žhavé rtuti (nejspíše pod tlakem vlastních par) se dokáže rozepnout natolik, že způsobí (buoyancy) vztlak svého zdroje a všeho co obepne v ravitačním poli a jeho částečným vytěsněním.

3b) na nesmírně výraznou a celkem vyjímečnou kapilární depresi rtuti, oproti většině známých látek, například i vody. To jen poukazuje dále na předešlé.

3c) na konec druhé světové války (WW2), kdy si někdo dal práci a vystopoval nevídané Německé zásilky rtuti přepravované (potopenými a později vyzvednutými) ponorkami určenými pro Japonsko.

3d) prý "bajky" o Německých UFO. http://discaircraft.greyfalcon.us/index.html

3e) velice výmluvný symbolismus swastiky, což je v podstatě princip Clemova motoru a dávný symbol věčné rotace, či pohybu, který jasně svědčí o tom, kudy se ubíraly ideje fašistického Německa, kteréžto se ale vymkly kontrole elity stojící za IG Farben, dnešní BASF a další.

Z mého pokusničení a pozorování jasně vyplývá, že lom světla kolem drátu, nebo hrany, je způsoben právě Van der Waals polem. Stejně tak lom světla v optickém hranolu je způsoben tímto povrchovým polem a ne mechanickým povrchem hranolu. To lze ověřit i schopností tohoto pole vést světlo, které dopadlo pod dostatečně ostrým úhlem, po povrchu skla a kde čeho, což je podmíněno i mechanickým zpracováním, tudíž kvalitou povrchu, tedy mechanickými vlastnostmi, které se podílejí na vlastnostech povrchového pole.

Zde se zároveň dostáváme ke "slavnému" dvou-štěrbinovému pokusu Thomase Younga neslavně interpretovanému jako důkazu vlnové funkce světla. On totiž fachá i bez štěrbin pokud pustíme paprsek světla přes drát, nebo proti hraně bysnys karty, a samozřejmě jak s bílým, tak s homogenním (laserovým) světlem. Už to, že pokus pracuje s bílým světlem jasně říká, co byli ti vědi za chytráky, že jim nedošlo, že ta vlnová teorie není sice nesmysl, ale že tento pokus není jejím dokladem a že vlny "světla" takto nefungují.

Na straně druhé jim ale i trochu křivdím, protože si to vysvětlovali s tím, co věděli tenkrát, a toho bylo ve své době o dost míň, než kolik je k vědění dostupno dnes. Tohle je jeden z největších průšvihů. Ti studovaní se totiž vůbec nekouknou zpět a nerevidují staré koncepty ve světle nových poznatků.

Pokud se podíváme i na skutečnost, že fotony světla jsou žhavým předmětem jako je slunce, či vlákno žárovky, vysílány stejně chaoticky jako je chaotický pohyb molekul, což fyzika velice dobře ví právě díky poznání laserového světla, mělo by být jasné, že celá interpretace pokusu Thomase Younga je naprostý nesmysl. Přiložil jsem dole fotku matnice v černé komoře, kdy byl použit drát bez jakékolv dvojité štěrbiny a slunce jako zdroj světla. Je naprosto jasně patrné, že jde o lom spektra, ne o nějaké vlnové rušení. Ony jsou ta pole totiž šlupkovitého charakteru stejně jako magnetická pole stejně jako cibule. Fotony jsou takzvané wavelets (jednotlivé vlnky a dost zajímavé) ne koherentní vlny jako je vidíme na vodě a jak nám to lámou do hlavy interpretace Younga a malujou do učebnic.

Bohužel, tento interpretační omyl dnes už několika století dal vzniknout kvantové mechanice, na které se podepsal především pan Bohr se svým modelem atomu, pro který neměl jiných důvodů než svou fantasii, starořecký předpoklad (fantasii), že hmota se dělí na stále menší částice a vědeckou nutnost vše převádět na čísílka, aby se to dalo počítat. Nicméně, pozitivum je, že se pan Bohr dopracoval k principu kvantového skoku, což není nic jiného než jakási kapacitance řekněme atomu, kdy si nasbírá dostatek energie nižšího řádu jen aby se vybil jednotkou energie vyššího řádu. Foton je je pouhým efektem, nikoliv energií. Nejde nezbytně přesně o elektrický náboj, ale například funkce VandeGráfu je vynikající analogií. V mnoha případech jde o atomy detektorů, které takto akumulačně fungují, jak poukazuje Sansbury zde http://upramene.cz/forum/viewtopic.php?p=66906#p66906 které jsou za tak zvaný kvantový skok zodpovědné, nicméně jde v principu o totéž jako u VDG.

Vrátíme se ale k Van der Waals poli. Na krátké vzdálenosti sice tomuto poli říkáme jak mu říkáme, ale čím je jeho dosah vzdálenější materiálu, tím více se pole jednotlivých materiálů prolínají a tím se stává pole universálnější ve svých vlastnostech, jenom aby dostalo jméno gravitační. Zde nám hodně chcíplý zakopaný pes smrdí na to, že gravitační pole tělesa jako je planeta, nebo hvězda, nebo seskupení galaxie, nezávisí jen na jeho "hmotnosti", ale také na jeho kvalitě. Z toho také vyplývají hrubé nepřesnosti v odhadech gravitačních sil řekněme Měsíce a Slunce a Země a Evropy a a a a. S přihlédnutím k dávno ověřenému faktu, že gravitační konstanta stejně jako síla přitažlivosti nad oceány je velice měřitelně vyšší než tytéž nad pevninou jasně hovoří, že i takzvané všeobecné gravitační pole má své závislosti na kvalitě svých složek. Další experimentální fakt, že rychlost světla a gravitační konstanta nejsou konstantní jak se nám vědi snaží nakecat opět poukazuje na to, že vše je jinak a že koncept mas je sice prakticky použitelný, ale zdaleka ne pravdivý. Jako perlička, úředníci měr a vah nad tímto problémem fikaně vyzráli a překopali jednotku délky tedy plati-iridiový arbitrární metr, na délku, kterou světlo urazí za nějakou tu mikrosekundu. Tím nám pořídili gumový metr a zrušili pár paradoxů, akorát že není moc praktický pro zedníka.

Sečteno a podtrženo, masa jakožto fyzikální veličina je sice matematicky velice dobře dokumentový předpoklad a velice prakticky použitelný koncept v mnoha směrech, pokud člověk nehledí na anomálie a na podstatu gravitačního pole. Pokud člověk přihlédne k anomáliím a souvislostem, projeví se pojem "mass, masa, hmotnost" pouze jako neudržítelný, nebo alespoň velice napadnutelný koncept lidského ducha, který ušel špatným koncem Hmotnost ve skutečnosti neexistuje jinak než jako závislost jakýchsi relativně neprostupných procesů (hmoty) na jakýchsi relativně prostupných procesech, které dohromady dávají gravitaci. Jinými slovy, váha a setrvačný koeficient jsou danné složením lokálního gravitačního pole a jeho kvalitami a hustotou, stejně jako hustotou procesu hmoty a kvalitami látky.

S pádem totality konceptu hmotnosti se také potvrzuje historická platnost alchemie, která brala v potaz i duševní kvality člověka. Jak známo, tato disciplina pochází z dob kdy lidé ještě byli schopni nejen přemísťovat pro nás neuvěřitelně masivní kvádry, tento nějakých 100,000 tun

ale také opracovávat i obsidián s nesmírnou přesností a nepochopitelným způsobem s tím, že dokumentace, kterou generace autorit stále ničí poukazuje na to, že lidský duch a lidské tělo dokáží věci, které dnes díky dogmatismu nejsme schopni až na vzácné vyjímky ani připustit, natož uskutečnit, například Leedskalnin a spousta šamanů, nemluvě o Danielovi Parmelau z Quebecku.

Čert vzal fyziku. Nic po ní není kromě zničené planety a spousty promarněných lidských životů.

S laskavým pozdravem, Slávek.

Som rád že je tu vlákno gravitácia. trochu zareagujem na Slávka, elektrické pole samostatne v priestore nemôže existovať vždy musí byť v pohybe. Magnetické pole je dôsledok pohybu elektrického poľa a pôsobí proti vzniku v el. poli tzn. že môže existovať len ako vlnenie, môžme hovoriť o elektromagnetickom poli. najmenšia časť elektromagnetického poľa je fotón, (na to treba predstavivosť aby sme mohli takto diskutovať. mne sa zdá predstava gravitácie ako súčasť vlnenia fotónov. vieme že gravitácia pôsobí aj na fotóny a samotný fotón má aj určité gravitačné účinky, aj keď niektorý hovoria opak, ale vieme že má svoju vlnovú dĺžku a dva fotóny môžu pôsobiť v superpzícii (anihilácia elektrónu s pozitrónom. ak si odmyslíme anihiláciu tak aby sme mali len fotóny začnú nám už vznikať určité hmotné častice, tie podľa higsovho poľa dodávaju hmotnosť smerovým bosónom s ktorých sa po rozpade začínajú vznikať už hmotné častice a vzniknú aj silné sily. samotné najmenšie častice majú aj svoj náboj. tu som sa zastavil nad jednou skutočnosťou čo keď fotón okrem vlnovej dĺžky má aj svoju gravitáciu? Napr. pri anihilácii sú dva fotóny v superpozícii a vznikajú častice s opačným nábojom. my si môžeme higsove pole vysvetliť aj ináč ale meranie bude rovnaké (LHC. Mne je najbližšia M - teória. Moja tória je že elektromagnetické pole je späté s gravitáciou cez fotóny.

Tu sa musím trochu poopraviť. Gravitačné pole a elektromagnetické pole by boli späté ale higsovo pole nie je späté s elektromagnetickým poľom dodáva časticiam ktoré nemajú nulovú pokojovú hmotnosť ich konečnú hmotnosť. Otázka je prečo zoberie hmotnosť Z bosón z higsovho poľa, vyzerá to tak že je to pôsobením dvoch fotónov ak by sme si to vyjadrili vlnovo tak by nám to vyšlo, s toho vlastne vychádza teória superstrún. Takže moja predstava je fotón by mal mať aj svoju gravitáciu, resp. inú hodnotu ktorá keď reaguje s higgsovým poľom tak vznikne hmotná častica. Počas vzniku častice nám vzniknú aj silné a slabé interakcie, podľa zachovania hmoty a energie.

zdravím čtoucí. nedávno jsem zde u mě měl člověka, co se zabývá fyzikou a vědou související. měl chvilku času, tak jsme podebatovali ....mimo jiné i na tema Gravitace....budu ho citovat..."gravitace , to je problém. Přitažlivost zemská je gravitace....v kosmu na rotujícím satelitu vznikne gravitace - přitažlivost....absolutně podobná té zemské...není mezi nimi rozdíl..." konec citátu...

.už jsme tady na toto tema hovořili....kdosi mě kdys odpověděl, že rotující gravitace je odstředivá síla....fyzik řekl, ano podobá se gravitaci...má stejné účinky....pak ale viz příspěvek výše přirozená gravitace nemá žádnou spojitost s elektromag. polem, nebo odstředivou silou vyrobíme elektromag. pole....jsem celý zmatený martin p.s.

martin11 píše:zdravím čtoucí. nedávno jsem zde u mě měl člověka, co se zabývá fyzikou ...

Neznaje souvislosti, žežko říct, co ti vlastně o rotujícím saletiltu říkal. Pokud mluvil o vzniku odstředivé síly, to je fajn a memůže být jinak. Pokud by se mělo kolem rotujícího satelitu vytvářet přitažlivé gravitační pole, tam bych s tím měl potíže. On sice nějaké má, ale síla by pokud vím neměla záležet na rotaci, i když rotací vzniká elektrostatické pole, tedy změna v charakteristice gravitačního pole. Cavendishův pokus mnohokrát opakovaný jeho olověné koule nerotoval. Měsíc taky zrovna moc nerotuje a stejně tak ne hory, nebo člověk, a přesto mají svou vlastní měřitelnou gravitaci v rámci všeobecné gravitace.

Pro Maroše:
S těma učebnicovýma teoriema je to vše velice báchorečné a velice si cením, když si to někdo dokáže nalejt do hlavy a ještě si namluvit, že tomu nějak rozumí. Avšak, v momentě kdy se člověk dopracuje k tomu, že u gravitace jde pouze o působení Van der Waals síly na větší vzdálenost než pár milimetrů, takže u objektu z různorodých materiálů jde o pole velice promíchané z polí různých vlastností a tedy pole s jaksi zprůměrněnými vlastnostmi, je celá ta naše fyzika konceptuálně v kouři i s bosonama.

Gravitační pole vůbec není problém, já si ho docela cením. Problém je s lidma, kteří si vymýšej pitomosti a tvářej se chytře, čímž mám na mysli celé vědování. Včera jsem si dal do googlu klíčová slova: "gravitation anomaly" jen abych jak jsem předpokládal zjistil, že gravitační pole fšeho se skládá ze samých anomálií. Něco se dá okecat různorodostí "hustot" těles, ale je toho dost málo. To mluvím o ofiko anomáliích. Sídlí v té blbé gravitační Newtonově a stejně tak Einsteinově teorii aj černá hmota a energie, kterých je prý po vesmíru 95-96% oproti 4-5% viditelné hmoty a prokázaných energiích. Ona totiž ta černota vyplývá nikoliv ze skutečností, ale z blbých teorií, podle kterých se jede.

Osobně jsem teorii barev, lomu světla a Youngova experimentu zavrhl už na základce, čímž jsem se těma blábolama které na tom vědi narostli jak dub nikdy dál moc nezabýval. Osobně vidím největší problém v tom, že nám vědové velice zřídka popíšou co to vlastně spáchali a jak a jenom na nás chrlej své interpretace, které bych považoval za srandovní, kdyby nebyly tak žalostné. On je veliký rozdíl mezi tím říct že nějaké zařízení za danných okolností nějak reagovalo a mezi vyplivnutím interpretací v rámci předpokladů.

Vezmu-li v potaz například Sansburyho experimenty, které jasně prokazujou, že jakési fotony jsou jenom druhotným projevem chování změn nějakého pole, v tomto případě změny napětí (ne nezbytně elektrického, spíš mechanického) ale popřípadě i elektrického zpolarizování složek gravitačního pole mezi řekněme baterkou a matnicí, kterýžto foton je magneticko mechanickým efektem téhož, a že energie fotonů je pouze doprovodným, ale ne zcela závislým projevem změn v gravitačním poli, objevuje se velice výrazně jistota, že všechny jevy nazývané poli (kromě gravitačního) jsou jenom různými funkcemi pole gravitačního. V tom případě je dost pošetilé hovořit o poli elektro-magnetickém a poli tomto a onom. To jsou vše jenom projevy charakteristiky různých manipulací gravitačního.

Z toho už se taky dá odvodit proč a jak funguje telepatie a další "paranormální" jevy, lze z toho odvodit jak to vesmír dělá, že je inteligentní, informovaný a od minulosti do přítomnosti, avšak ne do budoucnosti vševědoucí a de fakto živý na spoustě úrovní, od neviditelné směrem k atomu a i směrem k vesmíru. Ale to už mluvím o tom, čemu se říká bůh podle jiných takových dogmatických vykladačů, papežů a jiných darmožroutů.

Hele, jestli máš polarizační folie na světlo, dej si dvě křížem a podívej se krze ně proti žárovce. Něco se dozvíš i o polarizaci světla, kterážto teorie se ti ukáže taky jako pitomost, protože ty folie sice odblokujou světlo všude kromě na přímé lajně vize, kde světlo pronikne a ukáže se jako malý světlý bodík. Prdlajz polarizace. Fólie je soustava velice protáhlých optických čoček, jak lze zjistit z výrobního procesu fólií, která světlo více méně rozptyluje až na katr, který vzniká jednak mezi čočkami a jednak probíhá středy těch čoček . Jde v podatatě o více méně paralelní systém křivek a rovných čárek propustnosti světla.

Ty obrázky, co malujou do učebnic o refrakci (lomu světla) a jak funguje jsou k ničemu. Když už tak mluvíš o produkci fotonů díky kvantově energetcké degradaci elektronu, je nasnadě, že řekněme vlákno žárovky vysílá velice chaotické světlo i vtom smyslu, že fotony opoštějí vlákno chaoticky jaksi po jenom mimo to, že i v různých vlnovách délkách. To snad by mohlo stačit na to si uvědomit, že obrázky v katechismech fyziky vysvětlující lom světla v hranolu a Younga jako funkci koherentních vln, jsou naprostá ptákovina. Pro představu si lze udělat v hlavě modýlek řekněme vášnivé kulometné přestřelky mezi dvěma nepřátelskými zákopy. Jaké koherentní vlny? Jde pouze o ty sekundární mechanicko-magnetické fotony postupující matricí gravitace více méně jako šroubovičky, takže jaksi tří rozměrné vlničky. Jak dlouhé a kolik vlnek na foton záleží.

Pokud momentálně natlučeš cívku s jádrem z nitroglycerinu šokem stejnosměrného proudu daleko převyšujícím hodnotu, kterou by ustála na stálo, a v tom momentě ji "vyhodíš do luftu" tedy rozškubeš, její magnetické pole nemá kam zkolabovat a máš z toho, tedy ne ty ale armáda, elektromagnetickou bombu, kterážto dokáže zničit prakticky jakkoliv stíněnou elektroniku, protože ty mnohavlnné fotony mají dost energie na to, aby pronikly čímkoliv nekovovým v zařízení (izolacema a za roh) a staly se elektrickým proudem v čemkoliv kovovém v zařízení, tedy v drátech, o hodnotách převyšujících kapacitu elektronckých součástek.

Světlo Maroši a elektromagnetické vlnění řekněme radiových vln jsou kvalitativně dvě naprosto rozdílné záležitosti. Stejně tak gravitace je naprosto rozdílná záležitost of toho, co nám jako její vysvětlení předkládá věda. Pokud se člověk osvobodí od teorií a tvrdě jede pouze po pozorováních a pokusnictví s tím, že v principu porozumí i funkcím detekčního a vysílacího zařízení a poskládá si jich hodně na hromadu, dá se dohrabat ke konsistentnímu konceptu o co jde. Z fantazií se skutečná fyzika umotat nedá kromě dílčích matematických procedur k počítání toho a onoho.

S laskavým pozdravem, Slávek.

písal som len o overených faktoch, napr. pôsobenie dvoch fotónov alebo ak chceš elektromagnetických elementárnych vĺn ktoré pôsobia v protifáze. meraním sa skutočne získa mezón ktorý je už hmotný aj keď je nestáli. ostatné časti môjho príspevku nie sú podstatné. podstatné je to že vzniká normálna hmota pôsobením fotónov. nedá sa to normálnejšie opísať iba fotónmi, nemám poruke tabuľu. gravitačné pole je závislé na hmotnosti s toho vyplýva že gravitačné sily sú násobkom hmotností. každá častica vyprodukuje určité gravitačné pole ktoré je ale veľmi malé. tu sa mi nesmieš smiať je to iba moja predstava. častica sa vytvára pôsobením dvoch fotónov ktoré sú superpozícii. každý fotón má spin 1 tzn. že nemá antiprotón a je dipól. ale vlnenie môže byť v protifáze (superpozícia fotónov. gravitón potrebuje kvadrupól (potrebuje priestor tzn. musí mať spin dva. ale dosť nezmyselného teoretizovania. s toho som dedukoval že jeden fotón má niečo podobné ako pol gravitóna a pôsobením dvoch získavame priestorovú časticu (gravitón či je to tak alebo onak sa dozvieme neskôr ale zatiaľ sú to iba moje predstavy získané s overených faktoch.

maroš píše:písal som len o overených faktoch, napr. pôsobenie dvoch fotónov alebo ak chceš elektromagnetických elementárnych vĺn ktoré pôsobia v protifáze. meraním sa skutočne získa mezón ...

Prdlajz mezon a prdlajz fakta. Pouze tvá víra. Získá se teoretická (navíc ještě statistická, protože jeden mezon se nedá ani vyrobit ani zachytit) interpretace chování testovacího zařízení za danných podmínek. Oni frajeři hovoří o jednotlivých fotonech, ale nikdo ještě žádné jednotlivé fotony z ničeho nevypustil. Vždy jde o paprsek. No a normální hmota. Normální hmota je stálá, ne virtuální, tedy přechodná. To že z toho "mezonu" zase vyletí při rozpadu fotony jen hovoří o tom, že se světelné paprsky dokážou lokálně a momentálně za nějakých okolností zamotat.

Ty teorie jsou filosoficky úplně totéž, jako když katolický farář vykládá bibli podle toho, jak je mu zrovna nařízeno Vatikánem. Kdybys měl tuchu, že už to co se měří jako elektrický proud a napětí v detektorech je pouze teoretickým výkladem měření, jehož funkce je opět pouze teoretickým výkladem chování detektoru, asi by Ti došlo, že fakta prakticky neexistují kromě toho, jak se například zachovala rafička na voltmetru za jaké situace. Člověče, věda dodnes neví co je elektrický proud, jak funguje a proč. Jedinné co má je jakási velice pomýlená představa, že jde o nějaký postrkávací tok nějakých teoretických elektronů. Proč myslíš, že je těch částic už snad tisíc? Čím vyspělejší diagnostika a čím víc pokusnictví, tím rozdílnější výsledky, tím složitější výklad výsledků a tím rozsáhlejší Zoo částic z nichž spousta ani nebyla nikdy zjištěna byť i v rámci teorií. Sand nejsrandovnějším je neutrino.

A víš co? To ten elektrický proud prý jede drátem více méně rychlostí světla. Logicky je to s elektronama naprosto neudržitelné, protože to by mohlo fungovat jedně za té okolnosti, že elektrony by v naprosto přímé lince aby z toho nebyl kulečníkový karambol, což by snad ještě ale mohlo obstarat stejnosměrné, ale už ne střídavé magnetické pole vodiče, musely by být absolutně tvrdé a narážet jeden do druhého prakticky rychlostí světla, nebo by musely sedět těsně jeden na druhém a pak letět rychlostí světla, být tvrdší než ložiskové kuličky, což zase nevyhovuje funkcím takzvaných elektronů například v Roentgenové trubici a při refrakci, protože podle téže vědy jde vlastně o vlny a ještě k tomu s točivým momentem (ne spin číslem, ale laboratorně prokázanou rotací v bublinkových a kondenzačních komorách) atd. a navíc by se nějak bravurně musely vyhýbat atomovým jádrům a kličkovat mezi nimi, tedy pokud by člověk měl věřit atomovému modelu kterékoliv doposavadní generace.

Nikoliv Maroši. Celá fyzika je hejno slonů stojících na jedné kuří noze a ještě hliněné. Že ty si něco přečteš v knihách a věříš tomu, že jde o ověřená fakta, z těch hlášek nedělá fakta.

Naprosto vědecky mohu historicko-statisticky naprosto přesnou a jednoduchou matikou se stoprocentní jistotou prokázat, že všechny současné teorie jsou mylné, protože každá současná pouze korunuje dlouhou řadu předešlých, bez vyjímky mylných a je šuma fuk o jakém odvětví vědy je řeč.

S laskavým pozdravem, Slávek.

Slavek Krepelka píše:To jako že si maj lidi počkat na tu hudbu budoucnosti

Slávek.

No, ještě můžeš chytit a rozkódovat signál z LRO http://technet.idnes.cz/vlajka-na-mesic ... vesmir_vse

Je tedy fakt, že v mlžení jdou do detailu a dokonce vytvářejí fakestránky http://www.genecernan.com/

A s těmi pásy ti to tady vysvětlují tak, aby to pochopilo i děcko : http://technet.idnes.cz/podvod-american ... vesmir_kuz


muck

sgt. belek píše: ... A s těmi pásy ti to tady vysvětlují tak, aby to pochopilo i děcko ...

Děcko pochopí i Sana Clause. Cituju:
Protiargument: Není pravda, že by průlet Van Allenovými pásy byl smrtelný. Tvoří je lehké částice protonů a elektronů ze slunečního větru, na jejich odstínění stačí lehčí materiál, jako je hliník anebo vysokohustotní polymer.

Máš ty vůbec tušení co je tohle za kráčovinu, nebo jsi skutečně děcko? Nic těžšího než neutronové záření neexistuje aby se tomu ještě říkalo záření.

Navíc tyto pásy obklopují Zemi jenom částečně.


Aha, oni tam tim Saturnem teda letěli přes pól, co? Z Floridy

A pokud se týká slunečních erupcí, expedice Apollo létaly v době nízké sluneční aktivity, erupce už umí astronomové předpovědět a v době těchto letů se žádné velké nevyskytly.

Asi tak jako počasí na sobotu, ale napřesrok. Kdyby mně tím sluncem někdo už pár měsíců nefedroval, jak to s nim a erupcema je ve skutečnosti a jak ve snech astronomů, možná bych se namáhal si to ověřit. Takhle nemusím. Ten člověk co tohle vypotil nemůže být nikdo jiný než ředitel klubu optimistů co si s manželem koupili kočárek.

Slávek.

Ďík za reakciu na môj príspevok Slávku. písal si v predchádzajúcom príspevku o neutrónovom žiarení. neutrón sa po niekoľkých minútach sám rozpadá nedá sa urýchliť ale len veľmi ťažko odtieniť a ešte predtým fotónom neudáva hmotnosť higgsové pole. zaujímal by ma tvoj názor na gravitačné pole najmenších častíc hmoty "atómu", mali by podľa teba gravitačné pole aj protóny? Píšem o protónoch pretože sú stabilné.gravitácia je dalo by sa povedať funkciou hmotnosti (neviem to ináč povedať.

maroš píše: ... neutrón sa po niekoľkých minútach sám rozpadá nedá sa urýchliť ale len veľmi ťažko odtieniť.

a) Dávají neutronu nějakých 15 minut životnost, což zas není relativně tak málo. Ale:
a1) Pokud se zahloubáš do životností částic, je experimentální záhadou jak to přijde, že kosmické částice, které jsou nějak specificky kalkulované jako danné, řekněme přirozený mezon kosmického záření a mezon vyprodukovaný kolizemi v akcelerátoru mají nesmírně rozdílné poločasy rozpadu. Je to prý dáno podstatně vyššími rychlostmi kosmických a částice se rozpadají až poté, kdy byly dostatečně zpomaleny. Ve skutečnosti je to děsný hlavolam, protože jejich původ může jít podle vědů hodně daleko, asi aj mimo galaxii a pokud se člověk podívá na teoretické zpomalení s časem, je naprosto a zhola nemožné aby tomu tak bylo, protože by mnohé kosmického původu musely začít s rychlostí velice nadsvětelnou.
a1a) Možnost je, že je něco na trase "Sigma Orion" -- Země urychluje, nebo lépe řečeno udržuje jejich rychlost, což by znamenalo elektrostatické působení, což není absolutně vyloučeno a elektrostatika podle hodně vědů, i když zakřikovaných, hraje ve vesmíru převelice důležitou roli. Jdou až tak daleko, že gravitaci samotnou vysvětlují jako funkci elektrostatických polí. Osobně to až tak nevidím, ale elektrostatika ta definitivně a prokazatelně svou velice významnou roli hraje.
a1b) Částice vznikají v meziplanetárním prostoru v rámci Solárního systému, maximálně blízkého okolí. Z čeho a jak je otázkou, ale i zde se dá schrastit vysvětlení v podobě stabilizace virtuálních částic pocházejících z poskládání vibrací v gravitačním poli v dané lokalitě a čase natolik intenzivního a směrově vhodného, že z toho vznikne skutečná částice.

Můžeš si vybrat, ale osobně se přikláním k tomu, že obě možnosti jsou fajn. Co se týče a1b, podívej se na gama bursts (výbuchy gama záření) které nemají žádný rozpoznatelný původ, mají šílené energie které převyšují energii gama záření ze supernov. Je ale otázkou, vzdálenost. Bude li zdroj meziplanetární prostor, pak samozřejmě se jevi energie daleko vyšší než kdyby došlo ke "gama výbuchu" řekněme někde u Alfa Centauri. Bohužel, dostat se k detailním popisům měření mi není dáno, takže nemám po čem pořádně jít.

a2) Pokud se člověk podívá na Hafele-Keating experiment http://www.teslaphysics.com/Chapters/Chapter030-H-K.htm s césiovými hodinami na letadlech letících na západ a na východ a rozdíl ve frekvencích césiového krystalu interpretovanoho jako Einsteinovský časový posuv, lze se domnívat, že relativní rychlost částice v rámci gravitačních polí porušuje symetrii pole částice, čímž jí znemožňuje přeskupení a tím rozpad a má za důsledek i zpomalení vibrace částice jako je atom césia. Zde se lze podívat i na závislost délky roku mezi rovnodennostmi díky podobnému efektu, tentokrát zakřivení dráhy Slunce kolem středu galaxie obíhaného Zemí. Struna udělá zaručeně totéž, pokud bude vibrovat příčně řekněme na odstředivou sílu v odstředivce. Protáhne se dráha na straně od středu rotace a v podstatě jde o rozdíl periody dvou perpentyklů kolem osy struny a jejich součet, protože výška kmitu na straně síly od středu rotace je vyšší než na straně ke středu rotace. Z toho lze celkem snadno vykoumat, že všechny částice mají své pole a jestli mu chceš říkat Van der Waals (VdW), nebo gravitační, je mi fuk, ale VdW je přesnější termin. Pokud by ti pomohla analogie, dej si k sobě dva magnety a přečti si třeba pilinama jak vypadá. Pak mi řekni, kterému tomu magnetu to pole vlastně patří. Takhle je to i s gravitačním polem. Ono je společné všem částečkám hmoty, ale jeho struktury už nezbytně ne a proto podstruktury gravitačního, které jsou ke zjištění v rámci gravitačního, ale mají specifické vlastnosti, dostávají specifická jména jako třeba elektrostatické pole, přičemž se zapomíná, že jde o pole jedno.

b) Neutron se urychlit samozřejmě nějak dá, jinak by nelítal po všech čertech. Řekněme ale, že ho nelze urychlit v akcelerátorech elektrickým polem. To jen znamená, že je netečný elektrostatické vazbě a indukci, což už sám název napovídá. To by snad nemělo být žádné překvapení. Dá se ale přidržet magnetickým polem a dá se jím usměrnit stranou, takže magnetickým polem urychlit logicky lze, jenom na to ještě asi nikdo nedošel jak.

c) Že se neutron blbě stíní je přímým důsledkem toho, že je elektricky netečný.

Existence neutronu je sice vykalkulovaná, ale skutečně potvrzená experimentálně alespoň v tom smyslu, že neutronové záření existuje a je vyrobitelné několika způsoby včetně atomovky. Co už ověřené jako fakt není vůbec je to, že v této podobě existuje jako součást atomového jádra. To je jen zdělaný dohad a podle mne velice na pováženou. Vem to takhle, mám kouř puse a rozhodnu se kroužek. Ten vypustím a chová se jako částice, drží si tvar, drží si i rychlost, má kinetický moment jakoby setrvačnosti, i když za ní není ani dost masy ani dostatečná rychlost, ale dokud byl v hubě, žádný kroužek to nebyl. Podívej se na youtubišti na delfíní vzduchové kroužky jak si s nima šibalové hrajou, stejně jako ochechule, a dohromady matou docentům už tak pomatené palice a dobře jim tak. Jsou to bubliny, nebo částice? Jak to, že pokud to defín foukne ke dnu, dá delfín takovou bublinou na i Archimedovi. Je vůbec možné, že se nás snažej něco naučit? To je totiž daleko vědečtější věda než všechny matematické spekulace. Pěkně si ty videa prolez, tady se dá začít.
http://www.upramene.cz/forum/viewtopic. ... Dni#p94131
http://www.upramene.cz/forum/viewtopic. ... 16#p118516

Z a, b, a c bych osobně v rámci svého konceptu předběžně usoudil, že jde o paprsky částic, které jsou každá samostatným uzavřeným Meisnerovým polem (magnetické pole supraconduktivity bez materiální podstaty a nutnosti návaznosti na elektrický proud) v podobě toroidu. V tom případě by měl mít kinetickou masu, tedy moment hybnosti a nutně nějak podléhá gravitačním silám, nicméně mi není známo, za bylo kdy ověřeno, že podléhá setrvačnosti a tím i váze.

maroš píše: ... a ešte predtým fotónom neudáva hmotnosť higgsové pole.

Chybí mi experimentální kontext abych se k tomu mohl vyjádřit.

maroš píše: ... zaujímal by ma tvoj názor na gravitačné pole najmenších častíc hmoty "atómu", mali by podľa teba gravitačné pole aj protóny?

Stejně jako u jednotlivých materiálů bych toto pole viděl jako pole Van der Waals síly. KAždá částice je součástí všeobecného gravitačního pole a je v něm vyvázaná. Spíše je otázkou, jestli má každá VdW. Na to odpověď nemám, jenom předpoklad, že ano, a to tím silnější a komplexnější, čím nepravidelnější a strukturálně komplikovanější je částice. Snad si ty částice zkus představit jako tornáda, která mají různé mohutnosti, struktury a tvary, podle nich i stabilitu a řadu projevů, které také nejsou konzistentní od tornáda k tornádu. Když si k tomu připočteš, že u částic jde o statistické záležitosti a nutnost kvantizovat, je nasnadě, že i kařdá jednotlivá částice poze spadá do teoretické kategorie, což ale vůbec neznamená, že řekněme všechny muony jsou naprosto stejné.

maroš píše: Píšem o protónoch pretože sú stabilné. Gravitácia je dalo by sa povedať funkciou hmotnosti (neviem to ináč povedať.

Máš to obráceně. Hmotnost je "funkcí" gravitace. Gravitace je totiž danná od přirození, zatímco hmotnost je lidský koncept vyvozený z působení gravitace na částicový fenomén. Je velice důležité si příčinnost neustále uvědomovat a přehodit se to logicky jako třeba rovnice nedá. Jde o příčinnost doměnky pozorováním. Nelze logicky z doměnky odvodit příčinu, i když věda se s tím nesere a to je také její veliký problém. Takhle je to se všemi fyzikálními zákony. Ty následují odpozorovanou příčinnost, ne že jsou příčinou podle které se příroda řídí, jak se mi to snažili ve škole nalámat do kebule, což se jim zaplať pámbu nepovedlo. To, že ty příčinnosti nejsou ani náhodou všechny pochopeny dává vznik všem paradoxům a že každá teorie je z nich prakticky umotaná.

S laskavým pozdravem, Slávek.

Ďakujem Slávku takto som si to aj ja predstavoval možno som sa zle vyjadroval ale súhlasím s tebou. ešte by som mal doplňujúcu otázku, čierna diera alebo neutrónová hviezda mala by mať menší polomer. súvisí aj pomer hviezdy voči svoje čiernej diery pri veľkosti polomeru ktorá dosiahne čierna diera na jej gravitačnom poli? hlavne by som súhlasil že častice sa vytvárajú vlnením elektrického poľa v higgsovom poli.

maroš píše: ... čierna diera alebo neutrónová hviezda ...

Pokud se začneš hrabat sérií návazností teorií, dojdeš na to, že oba tyhle bubáci sedí na Einsteinově postulátu nadčasovosti světla (přes Hublovo pozorování červeného posunu světla se zdáleností), a tedy na neschopnosti světla ztrácet svou energii s postupem času, protože si Berta rychlost světla určil jako své absolutní teoretické hodiny, opět bez jakéhokoliv racionálního důvodu. Nejde o žádný ověřený fakt, ale o předpoklad, výmysl, pro který není žádné empirické zdůvodnění. Naopak, z jeho teorie naprosto jasně vyplývá, že relativní rychlostí pozorovatele k paprsku světla dochází k Doplerově posunu. Empiricky má každá frekvence světla jinou energii a má-li každá jinou energii, Einstein popírá svým postulátem to, co je měřitelné. Čaruje jak Merlin (ne GeWo), protože teoreticky mění energii světla aniž se ho jakkoliv svým pozorovatelem dotkl. Pokud je základní kámen teorie empiricky i logicky blbost, jakože ta Einsteinovina je celá blbost, i všechny teorie které se na původní teorii odvolávají jsou blbost. Jedinné co z teorie zbývá je matematický postup, který dává nějaké částečné prakické použití, ale tím to končí. Dám Ti jednodušší příklad takových ptákovin pro ilustraci.

Bernouli a tlak v proudící kapalině v zužující se trubce, kdy průměr trubky klesá ve směru k výpustí. Slovní interpretacer matiky říká, že tlak v toku kapaliny je závislý na rychlosti kapaliny v tom kterém průměru zužující se trubky. Zhruba to tak maticky skutečně funguje a čím nižší je rychlost, tím vyšší je tlak. Avšak, tato conceptuálně vyjádřená závislost je ve skutečnosti naprosto doprasená a funguje pouze v tomto případě. Pokud kapalinu pustíš obráceně, tenkým koncem trubky dovnitř a velkým průměrem ven, zkolabuje jak matická závislost taku na ryhlosti tak to slovní, konceptuální vyjádření matiky a ve skutečnosti dojde přesně k opaku, čím nižší rychlost, tím menší tlak.

Tohle je jedna snad ze sta Achilových pat všech interpretací matiky. Oni Ti kořeni se ztratí v závislostech na podmínkách. To ani nemluvím o tom, že pokud by nějaká hmota (černá díra atd.) měla sama na sebe kolabovat pod působením docentrické síly, dojde nutně k nukleárnímu rozpadu, což je empiricky ověřená záležitost. Další věc je, že gravitace jako taková strukturlně kondenzuje do valenčních (nepolarizovaných i polarizovaných) spojení atomů a stává se funkčně jaksi magnetickou. Einstejnovy noční můry nemají s realitou nic společného, jeho chápání gravitace a hmoty a vlastně všeho byly a jsou kráčoviny na EMC² a pokud budeme chtít mluvit o černých dírách, je tu na to sekce stejného jména, ale to už bude o něčem jiném než o astronomii.

Ono to je famózní si třeba přečíst v magazínu že vědci našli někde ve vesmíru černou díru. Jenže když se člověk podívá na původnější zdroj, zjistí že tvrdí, že vědci zachytili ve vesmíru nějaký projev něčeho, nejčastěji neznámý a jinak zatím nepozorovaný zdroj gama záření a že tento jev se shoduje s teorií černé díry. Pokud se pak podíváš ješte hlouběji zjistíš, že kdysi před tím někdo našel na nebi jiný zdroj gama záření a teoreticky namyslel jak tento jev napasovat na teorii černých děr. Takhla se dělá Maroši high tech věda a vyrábějí černé díry, neutronové hvězdy, černá hmota, velké třesky atp.

S laskavým pozdravem, Slávek.

Viz Příloha.
S laskavým pozdravem, Slávek.

Velice zajímavé!
A měl bych k tomu taky něco.
Všimnul jsem si, že když se na mě kočka uloží ke spaní, tak mám dojem, že mění svoji váhu. Nejdřív je "těžká" normálně, což bych definoval asi tak, že tlak, který na mě vyvíjí, je odpovídající její váze. Když se uvelebí a začíná usínat, tak ten tlak výrazně stoupne - odhadnul bych to tak na jedenapůl až dvojnásobek její váhy. Jak pokračuje v usínání, tak se tlak zvolna vrací k výchozí hodnotě, ale pokračuje ve snižování přes ni dál, až se zdá, že kočka neváží skoro vůbec nic, dokonce jakoby se snad vznášela. Nijak blíž jsem se tím nezabýval a odložil jsem to s tím, že je docela možné, že kočky dokážou nějak ovlivňovat gravitaci nebo spíš působení gravitace na ně, což by se muselo prokázat nějakým vážením. Ovšem nedokázal jsem kočku přimět žádným způsobem k tomu, aby usnula na váze, takže jsem to odložil s tím, že se také může jednat jenom výsledek nějakých interakcí mezi našimi tělesnými schránami a našimi psýchami. Předpokládám, že i tento vliv tam bude, protože ji s usínáním většinou následuji

Zdravím - poota