Jim68 píše:No, já tedy jsem manažer....a musím se nás zastat...

. Když jsem začal řídit svou firmu, asi tak před dvaceti lety, tak jsem se pohyboval po takové sinusoidě výkon/vyčerpání/malér/běžný provoz. Abych to eliminoval, začal jsem studovat (!!) ve třiceti a za svoje ekonomii a management. Od té doby jsme každý rok zdvojnásobili obrat, zaměstnal jsem celou vesnici a měl jsem tolik zakázek, že jsem jich musel dvě třetiny odmítnout. Ve společnosti byl už ředitel, jen jsem dohlížel na obchod, bylo tam 30 lidí na trvalák a že měli super platy!! a sto lidí na živnost..... Teď už to nedělám (nějaký zdravotní problém) a tak jsem na relax nastoupil jako marketing manager do jednoho koncernu. Měl jsem tam kolegy managery, kteří byli za A)ze školy a nebo za B)z praxe.
Typ A se bez autority potácel od zdi ke zdi, neskutečně rychle převlékal kabáty, všeobecně neuměl pracovat s lidmi, jeho útvar v chaosu... a nakonec byl vyhozen a nahrazen opět typem A (generál byl totiž taky typ A),
Typ B s absolutní autoritou vládl svému oddělení a odevzdával skvělé výsledky, tudíž o něm nikdo nevěděl, naopak, vyšším výkonem v rámci koncernu způsoboval problémy ostatním a byl také vyhozen
Za rok a půl, co jsem tam byl, se na 7mi postech vystřídalo 19 (!!) lidí. Pro fabriku peklo. Teprve pak nový majitel vyrazil na hodinu generálního...a byl klid.
Oddechl jsem si , když jsem tam skončil (ano, jsem typ B), ale se svými podřízenými mám i po třech letech skvělé vztahy.
Tím chci říci: management je o pozici a ryba smrdí od hlavy. Sebeschopnější manager nepovýší - leda ve filmu. V těch organizacích jsou karty rozdány majitelem a ten dosadí hlavu. A tak dále. Schopní lidé podle mě pracují ve svých firmách - protože si mohou vytvořit svoji strukturu a v té se zařadit.
Chudinky třetí a čtvrté třídy (vyjímky prominou) se učí managerem být za pochodu, v cizích firmách a za cizí prachy. Je to zoufalé. A pokud jsou dobří, musí z té firmy odejít - přerostou ji. Takže tam vezmou zase A...
Sleduji i ty vyhozené kolegy - Ačka si vždy přestupem pohorší...Bčka to postupně dotahují na nejvyšší posty, protože teď v krizi je úmrtnost Ačkařů velmi vysoká...
Takže život managera , to je odpovědnost a nejistota. A taky strašná konkurence. Nemám ambice si to zopakovat. To raději znova vlastní fabriku....

Raději používám slovo vedoucí. Ono slovo manager se dříve tak nepoužívalo. Jinak souhlasím, zpětně to analyzuji dle svých zkušeností a máš pravdu.
Taky jsem si to vyzkoušel na pozici vedoucího, jenomže to bylo o lidech a nad sebou jsem měl lidi dobré, dokonce skvělé a nad nimi ty Áčkaře.
Mít nad sebou Áčkaře je děs a spolupracovat s Áčkařem je taky děs.
Periodou /vyčerpání/malér/běžný provoz, jsem si prošel taktéž a pak jsem si řekl že se na všechno můžu vykašlat. Šedá myš bez ambicí….. mám klid.
Teď si představ že po sametové šaškárně část soc. podniku vyrazila odnož kapitalistického podniku. Všichni áčkaři se jak krysy u potápějící lodi přesunuli na „novou loď“ a zaujali pozice u kormidla.
Pod sebe najali pracanty béčkaře kteří je drželi, takže vzniklo něco jako kapitalisticko socialistický bordel s áčkaři. Samozřejmě fluktuace lidí typu B byla velká, lidi typu A zůstávají dodnes.
Po x letech co jsem zjistil že krom nabořeného zdraví a poplácávání po rameni to bylo k ničemu a vypadnul jsem. Byla to moje chyba že jsem tam zůstal dlouho protože jsem byl mladý ambiciózní pitomec co si myslel že „managerům s osmitřídkou“ natrhne řiť. Dnes už jsem slevil, nemám ambice, nepotřebuji uznání a ani horentní honoráře, stačí mi jen když mne áčkaři nebudou štvát.
Čím výš se lidi typu A dostanou tím je to horší, schopný člověk si umí poradit na jakémkoliv postu.
Kdysi jsem narazil na knihu Zmrdi Vohnouti a My, tak jenom pro pobavení úryvek.
Honza pracoval jako konstruktér v týmu, kde právě docházelo k masivní instalaci zmrdů a přechodu z druhého do třetího stádia zmrdifikace. Říkali jsme, třetí stádium je terminální. Honzovým šéfem byl takzvaný psychozmrd, tedy zmrd, který při "řízení" uplatňuje psychologické metody. Honza musel čas od času vyplňovat dotazníky, jak by chtěl umřít nebo na co si myslí, že umře. Kromě všech negativ, která práce se zmrdy přináší, k tomu přistupovala ještě značná morbidita, donašečství a vzhledem k třetímu stupni neveselé perspektivy. Honza správně usoudil, že tam nemá co pohledávat a podal výpověď.
Zmrdi ze začátku jako by nic. Opájeli se radostí, že je zase další nezmrd pryč a v tomto zmrdifikačním rauši jim ani nedošlo, že na ně nebude mít kdo dělat.
Jednoho dne mi zvoní telefon. Honza. Právě se balil. Povídá, přijď se na něco k nám podívat - to jsi ještě neviděl. A taky že ne. Byl jsem svědkem toho, jak se zmrdům v hlavách rozsvítilo. Stáli kolem velkých tabulí označovaných pin-wall a pomocí různých schémat se pokoušeli vyřešit následující problém : jak přerozdělit Honzovy úkoly tak, aby dál nemusel nikdo z nich nic dělat. Nahoře na tabuli stálo slovo KRIZE! Byl jsem rád, že to zmrdům došlo, ale moje radost neměla mít dlouhého trvání.
Jak to dopadlo?
Zmrdi přenesli Honzovy úkoly na zbývající nezmrdy. Zmrdi dovedli obrátit nálož odpálenou kamikazem proti nezmrdům. Jak říkám, jsou to hrozný parchanti.
Není ani tak důležité najít "kámen mudrců" jako cesta k němu.
To co není vidět a ani není možno měřit nelze už z principu prohlásit za neexistující.
Pomož si sám, protože ti stejně nikdo jiný nepomůže.
Moderátor raději žádný než vadný.