Psychické příčiny nemocí a jejich odstraňování.

[Ilem]

To co si můžeme přečíst v tomto vlákně je velice poučné ale jak na to

Lze to vnímat velice pozitivně. Jako ozdravný proces. Prostě planeta se zbavuje svých parazitů. Když bereš antibiotika, taky si zničíš i simbiotické mikroorganizmy a doufáš, že ty se obnoví dřív, než ty patogenní. Přesně tak se chová planeta. Plankton se obnoví během pár desítek, stovek, možná tisíců let. Ale než se znovu vyvine člověk - to bude trvat. Je to pozitvní, jen u toho nemyslet na sebe.

[kutil]

Dotaz:
Jak mohu v tomto prostředí myslet pozitivně a vyhnout se depresím
Díky
H.v.

Lze to vnímat velice pozitivně. Jako ozdravný proces. Prostě planeta se zbavuje svých parazitů. Když bereš antibiotika, taky si zničíš i simbiotické mikroorganizmy a doufáš, že ty se obnoví dřív, než ty patogenní. Přesně tak se chová planeta. Plankton se obnoví během pár desítek, stovek, možná tisíců let. Ale než se znovu vyvine člověk - to bude trvat. Je to pozitvní, jen u toho nemyslet na sebe.

Ilemku ty seš na mně ták hodné....
Já vím že příroda si vždy poradila s tím co jí škodí a v současné době jí nejvíce škodí člověk grrr
Nejsmutnější na tom je, že to odskáčí nejen nevinní lidé, ale především život na zemi jako celek. Je mi z toho smutno protože jsem zažil potok za barákem plný havěti, mnoha druhů ryb, raků atd... Tenkrát sem se nebál napít z potoka, dnes si raději ani nenamočím ruce abych nechytil nějaký exém , výsledkem činnosti pouhé jedné generace je mrtvá řeka
Já nemyslím na sebe, já už mám zenit života za sebou, ale mám 4 vnoučata a když vidím do čeho rostou a co je čeká .... raději dál nemyslet.
Těžko se hledají pozitivní myšlenky když o důsledky lidské činnosti zakopáváš na každém kroku....
Musíme enem vydržať a proto si říkám kde jsou ty krásné zlaté časy kdy to nestálo za hovor-grrr

Lidičky promiňte, dnes mám den blbec a vše vidím černě. Ono zase bude líp
H.v.

[hanka]

........Dotaz:
Jak mohu v tomto prostředí myslet pozitivně a vyhnout se depresím

Je fakt, že prognóza světa z toho pohledu, jak píšeš, je špatná. Jsem ale přesvědčená, že to tak špatně nedopadne, a lidé se nakonec vzpamatují...

Když si někdy dělám starosti více, než je zdrávo, vracím se zpátky a pročítám, co se napsalo. Tobě doporučuju totéž, napřklad body Jardy ovčáka tady:
http://www.upramene.cz/forum/viewtopic. ... &start=120

Ve Tvém případě například:
- netrap se ničím, co nemůžeš ovlivnit
- neber nic osobně
- všechno zlé je k něčemu dobré
- udělej vše pro to, aby jsi změnil, co chceš změnit, ale nebuď závislý na výsledku. Ať tomu věříš, nebo ne, VŠECHNO JDE TAK, JAK MÁ JÍT.

Ahoj, Hanka

[hanka]

Žárlivost a závist.

Jedná se o příbuzné emoce, vyvěrající z pocitu méněcennosti a nejistoty.
Člověk, který přijímá lásku s pocitem jistoty a věří tomu, koho miluje, nikdy nebude žárlit, aniž by měl v ruce důkaz nevěry. Žárlivost vzniká z pochyb o sobě samém a z pocitu bezcennosti.

Tato emoce na sebe bere různé formy a jednou z nich je právě žárlivost na skutečného soka, který je lepší než my. V tom případě se soustředí na rivala a naše pocity mohou být oprávněné. Pokud projevíte svoji žárlivost před milovanou osobou, může to být osudná chyba. V takové situaci nemůžete dělat nic jiného, než se nenechat tímto pocitem ovlivnit.
Použijete-li techniku „no a co“, vytvoříte si obranu a bolestná emoce ztratí svůj účinek, místo aby pronikla do vašeho podvědomí.

Žárlivost může být i blíže nedefinovaná, bez určitého objektu. Zde hraje svou roli strach a předjímání. Žárlivý člověk se bojí, že se na scéně objeví někdo, kdo nastoupí na jeho místo, nebo že existuje rival, o kterém neví. Na vzniku této emoce se podílí nedůvěra k člověku, kterého milujeme. Ale láska bez důvěry nikdy nemůže vést k ničemu dobrému, naopak je zdrojem velkého trápení. Extrémní žárlivost je paranoidní, jako v případě muže, který chtěl odhalit ženinu nevěru a vyslýchal ji v hypnóze.

Závist je běžnější než žárlivost, ale opět pramení z pocitu nejistoty a méněcennosti. Bývá zaměřena proti rivalovi na jiných polích, než je láska, jako například v podnikání, nebo proti vlastníkovi vytoužené výhody nebo hmotných statků.

[hanka]

Relaxace.

Projevem nervového napětí je neschopnost odpočívat.

Mnozí lidé nedokážou odpočívat, jednoduše nevědí jak. Chronické napětí je nesmírně škodlivé jak fyzicky tak i psychicky, a často je hlavní příčinou vzniku psychosomatické choroby, například žaludečních vředů. Relaxace pomáhá uvolnit nervové napětí, alespoň dočasně. Jestiže se naučíte relaxovat, dokážete se do značné míry zbavit chronického napětí.

O metodách relaxace byly napsány celé knihy, např. Musíte relaxovat od Jacobsona – který nazval svoji metodu „progresivní relaxace“ – bohužel k osvojení této techniky je zapotřebí několika týdnů. Existuje i mnohem jednodušší a dokonce účinnější metoda, kterou se můžete naučit během tří nebo čtyř pokusů, ale je téměř neznámá.

Tuto techniku popsal Frederick Pierce v knize Mobilizace středního mozku. Pierce nazval svoje relaxační cvičení „dekubitis“, což znamená „poloha vleže“. Je založeno na principu, který sám objevil. Jednou při hře v kuželky pocítil v paži únavu. Ve chvíli, kdy odložil kouli do přihrádky, jeho pozornost upoutalo něco jiného, a když pak chtěl kouli znovu uchopit, vyklouzly mu prsty z děr. Unavené svaly se naprosto uvolnily. Když se vědomě pokoušel paži uvolnit, nikdy se mu to tak dokonale nepodařilo. Na základě experimentů vyvinul relaxační cvičení, založené na tomto principu. Pokud je skupina svalů, jako například noha nebo paže, unavená, pak pokud od nich odpoutáte pozornost, svaly se automaticky úplně uvolní.

[hanka]

Jak relaxovat.

Abyste pomocí této metody dosáhli naprosté tělesné relaxace, je nejlepší si lehnout. Můžete to zkusit vsedě, ale výsledek nebude tak dobrý.
Cvičení je rozděleno do šesti cviků. První je nejlépe provádět vsedě na posteli a ihned po jeho dokončení si lehnout. Zavřete oči, a co nejvíce uvolněte krk a ramena. Pak otáčejte velmi pomalu hlavou čtyřikrát po směru hodinových ručiček a snažte se svaly ještě více uvolnit. Pak pohybujte hlavou v opačném směru a otočte s ní čtyřikrát proti směru hodinových ručiček.

Jakmile jste hotovi, lehněte si na záda a okamžitě zvedněte pravou nohu asi 30 centimetrů nad úroveň postele. Napněte svaly co nejvíce tak, aby se rychleji unavily. Zatímco držíte nohu zvednutou, začněte postupně myslet na svaly od prstů až po kyčel. Po celou dobu cvičení mějte zavřené oči. Vizualizujte si svaly „vnitřním zrakem“. Tak odpoutáte pozornost od svalů na krku a ramenou, takže se automaticky kompletně uvolní.
Držte nohu zvednutou, dokud se neunaví tak, aby vás stálo značné úsilí udržet ji v této poloze. Může to trvat od jedné minuty do tří nebo čtyř. Až pocítíte silnou únavu, nepokládejte ji pomalu – nechte ji těžce spadnout, naprosto ochablou. K tomu, abyste ji dokázali nechat takto ochable spadnout, je třeba určité praxe. Ve chvíli, kdy pravá noha dopadne, zvedněte stejným způsobem levou nohu a zpevněte svaly. Okamžitě soustřeďte myšlenky na svaly levé nohy a opět postupujte od prstů ke kyčli. Podle toho, jak dlouho vám trvá, než se svaly na noze unaví, budete možná muset tento myšlenkový postup třikrát nebo čtyřikrát velmi pomalu zopakovat. Pak necháte nohu spadnout.

V tom okamžiku zvednete pravou ruku jako při nacistickém pozdravu, jen s tím rozdílem, že zatnete pěst. Napněte a zpevněte svaly, aby se rychleji unavily. Projděte si v myšlenkách svaly od špiček prstů až po rameno a krk a tento postup opakujte, dokud se paže neunaví. Paže jsou lehčí než nohy, takže to bude trvat déle. Stejně jako nohy, i paži byste měli nechat spadnout bezvládnou, jako ten příslovečný hadr. Stejně tak postupujte u levé paže, ke které obrátíte myšlenky v okamžiku, kdy pravá paže dopadne.

Až necháte spadnout i levou paži, odvraťte od ní myšlenky tím, že si se zavřenýma očima představíte na stropě nad sebou kruh. Představujte si, že má v průměru 120 cm. Sledujte ho očima po směru hodinových ručiček. Pak postupujte opačným směrem a objeďte ho čtyřikrát proti hodinovým ručičkám. Měli byste postupovat velmi pomalu. Poté si představte místo kruhu čtverec se stranami dlouhými 120 cm. Objeďte je očima čtyřikrát po směru hodinových ručiek a čtyřikrát opačným směrem.

Tím jste dokončili všech šest cviků. Pak byste měli ještě chvíli ležet a vychutnávat uvolnění, kterého jste dosáhli. Obraťte myšlenky od očí k něčemu příjemnému.
Po třech nebo čtyřech cvičeních dosáhnete značné dovednosti a budete sami překvapeni, jak hluboce se uvolníte.

[hanka]

Jak pracovat s touto relaxační metodou.

Abyste metodu zvládli, měli byste cvičení provádět alespoň jednou denně po dobu dvou týdnů. Později ji můžete použít, kdykoliv pocítíte napětí. Naučíte se být uvolněnější v každodenním shonu a brzy pocítíte účinky relaxace.
Samozřejmě se nevyhnete situacím, které ve vás vyvolávají napětí, ale v mezidobí budete mnohem uvolněnější. Napětí již nebude chronické. Nervózních návyků se sice nezbavíte, pokud je nepřekonáte jiným způsobem, ale poněkud se změní. Zvládnete-li relaxaci, stanete se lepším médiem pro autohypnózu.

Popsané cvičení se poněkud liší od Pierceovy metody. Autor doporučuje pokládat končetiny velmi pomalu, místo abyste je nechali náhle spadnout. Z vlastní zkušenosti ale vím, že náhlé spuštění je nejlepší, ale můžete si to sami vyzkoušet a zjistit, co vám lépe vyhovuje.

[hanka]

Uvolňování napětí pomocí hlubokého dýchání.

Další technikou, která pomáhá při překonávání nervového napětí je hluboké dýchání.
Příznivci jógy si již ověřili, že dechová cvičení jsou velmi užitečná. Jsou přesvědčeni, že mají pro uchování zdraví obrovský význam. Tato cvičení se postupně vyvíjela minimálně po dobu dvou tisíc let. Bývají složitá a studenti jsou upozorňováni na nebezpečí, které v sobě skrývají, pokud se necvičí pod vedením zkušeného učitele.
Uvedu jednoduchý cvik, který je velmi účinný, a nemůže vás ohrozit, pokud cvičení nepřeženete.

Nazývá se cvik 4-8-4. Při provádění byste měli zaujmout příjemnou, pohodlnou polohu se vzpřímeným tělem, rameny dozadu a hlavou vzhůru. Levá paže spočívá uvolněně podél těla nebo s dlaní na klíně. Pokud jste leváci, pak by v této poloze měla být pravá ruka. Zvedněte druhou ruku k obličeji, s prsty u sebe a nataženým palcem. Stiskněte palcem pravou nosní dírku, takže budete dýchat pouze levou dírkou, a zhluboka se nadechněte. Nádech by měl trvat zhruba čtyři vteřiny. (Můžete pomalu počítat „jedenadvacet, dvaadvacet, třiadvacet, čtyřiadvacet.)
Nyní zadržte dech a počítejte stejným způsobem do osmi. Během počítání uvolněte pravou nosní dírku a stiskněte ukazovákem levou dírku. Až napočítáte do osmi, vydechněte pomalu pravou nosní dírkou – výdech by měl opět trvat čtyři vteřiny, a snažte se dokonale vyprázdnit plíce.
Držte levou dírku stisknutou a opět se během čtyř vteřin nadechněte pravou dírkou, až do maximálního naplnění plic. Přesuňte ruku, uzavřete pravou dírku a uvolněte levou. Po dobu osmi vteřin zadržte dech a pak vydechněte během čtyř vteřin levou dírkou. Tím se cyklus uzavře.

Zpočátku by mělo cvičení obsahovat čtyři takové cykly. Je dobře cvičit ráno po probuzení a pak znovu večer. Stačí však cvičit i jednou denně. Po určité době lze zvýšit počet cyklů na šest i osm, ale pokud se vám bude točit hlava, počet cyklů snižte.

Jóga a vaše zdraví.

Takové dýchání zvýší obsah kyslíku v krvi a pročistí vám plíce. Budete se cítit velmi dobře. Budete mnohem uvolněnější a plní energie. Výsledky rozhodně stojí za těch pár okamžiků, které musíte cvičení věnovat. Někteří pacienti říkají, že po tomto cvičení se na nějakou dobu zmírnily jejich pocity úzkosti. Pomáhá při některých psychosomatických onemocněních, jako je astma nebo zánět průdušek. Astmatik by měl pochopitelně cvičení provádět pouze v době, kdy netrpí výraznými dýchacími potížemi, a už vůbec ne během záchvatu.

Jogíni nazývají životní sílu či prvotní energii „prána“ a jsou přesvědčeni, že při tomto cvičení se prána hromadí v plících a tkáních. Kyslík je součástí prány. Teoreticky se tak stimuluje celý nervový systém, tělo i smysly.

Jogínská cesta k uzdravení je založena na intenzivní koncentraci (které lze dosáhnout až po dlouhém nácviku) a na použití autosugesce, které následují po tomto dechovém cvičení. Cvičení je však prováděno až do stadia silného pocení a úplného vyčerpání. Má se provádět na slunci a také ve vodě při koupání a mnohokrát opakovat.

[hanka]

Schultzova metoda.

Je to metoda, kterou dr. H. Schultz nazval autogenní trénink. V berlínském institutu si profesor Vogt všiml, že za určitých podmínek se některé pokusné osoby byly schopny uvést do hypnotického stavu přímo, svými vlastními silami. Pokud se této schopnosti využívalo často, vymizely některé obtíže, jako např. bolesti hlavy nebo únava. Na základě toho vypracoval J.H.Schulz techniku, která vedla k hypnóze bez zásahu druhé osoby, tedy k autohypnóze. Nazval ji „autogenní tréning“.

Tento postup vzbuzuje u subjektu neobvyklé pocity, např. určité nezvyklé tíhy a tepla v končetinách. Opravdu pak dochází v organismu osob ke změnám. Není to iluze. Na základě objektivního lékařského pozorování bylo prokázáno, že fyziologicky pociťované změny nebyly jen zdánlivé, ale skutečně existovaly a byly neuvěřitelné.

K dosažení tohoto stavu se doporučuje určitá relaxační metoda, např. když si jde člověk, trpící nespavostí, lehnout.
Chcete-li usnout, lehněte si a zavřete oči. Pokud jste v nočním úboru a v posteli, dostaví se spánek. Provádíte-li cvičení během dne pro uvolnění a odstranění únavy, nelehejte si. Posaďte se na pohodlnou židli nebo do křesla. Navíc budete potřebovat několik polštářků – pod hlavu, pod každé koleno, tak, aby byla noha neznatelně pokrčená a ne zcela natažená, ruce volně podél těla a pod každý loket dejte polštářek, aby paže nadzvedal. Tím se vyhnete nepříjemnému přeležení. Vědomě upravte rytmus dýchání – dýchejte zhluboka, pomalu a co nejpravidelněji. Načež začíná cvičení.

Soustřeďte se na levou paži. Je nehybná, těžká, opírá se o podložku, je tak těžká, že s ní nemůžete a ani nechcete hýbat. Současně máte v paži pocit většího tepla.
Levá paže je stále nehybná, ale přestaňte na ni myslet. Soustřeďte myšlenky na pravou paži a postupujte stejně.
Totéž proveďte s každou nohou.
Nakonec nechte znehybnit a ztěžknout celé tělo.

Toto cvičení je nejúčinnější v lehké hypnóze. Je to stav, který vzbuzuje euforický pocit uvolnění. Vnější život mizí a na jeho místo nastupuje mnohem intenzívnější život vnitřní. „Duše ovlivňuje tělo“, říkal dr. Schultz, který si na lehkém hypnotickém stavu cenil právě zintenzívnění vnitřního života a také skutečnosti, že někteří lidé k této trochu neobvyklé hypnotizaci mají přístup sami.

U stejných subjektů se ve stejnou dobu projevila změna průběhu vln vysílaných mozkem, což odhalily testy a EEG měření. V období aktivity vysílá mozek určité vlny, které se liší od vln vysílaných v hypnotickém stavu. Vlnám v hypnóze říkáme alfa vlny, vlnám při normální aktivitě beta vlny.

[jarda ovčák]

Schultzův autogenní tréning je opravdu obrovský pojem a prostor pro sebezdokonalování v té nejryzejší podobě.
Je to tak obrovská věc, že mám velikou radost, že to hanka vyštárala a zde předložila,i když jeho dílo je velice obsáhlé a důkladné, a dle mého v tomto oboru jednoznačně nejlepší....
I když vím a chápu, že hanka bojuje s větrnými mlýny.....
Kdo z lidiček je ochotný si připustit, že nemoc může mít psychický základ.... to by znamenalo, že nejsme dokonalí a můžeme mít psychické potíže....stejně je má každej a chceme si nalhávat a utěšovat se sebeklamem,že to tak není a konstruujem si pro nás méně bolavé konstrukce všeho typu.
Žijeme v době velice duševně namáhavé a pokrytecké, vyčerpávající, svazující i zavazující.
Přiznat si bolístku na duši je totiž první krok k uzdravení. nemusíme o tom nikomu říkat, ale sami sobě MUSÍME přiznat barvu. Bez toho příčinu neodstraníme a budem si do konce svých dní masírovat důsledky, mnohdy marně se pídíc po čarovném šlehnutí proutkem, kořenu mandragory, či divotvorné pilulce, která nám zcela jistě přinese kýžený výsledek.Jak říká známej psychoterapeut.... každej v tom jedem, někdo víc, někdo míň a každej jinak a po svým.Kdyby ne, tak svět vypadá jináč.......
Když si tohle uvědomíme, nebudeme mít tolik zábran si to vyjasnit sami před sebou. Když se to nalezne a pojmenuje, případně vysloví někde potichu v koutku potmě osamotě, je vyhráno.........
chápu sice, že nelibosti budou plný talíře, ale někdo to říct musel.

[Slavek Krepelka]

Přiznat si bolístku na duši je totiž první krok k uzdravení. .........
chápu sice, že nelibosti budou plný talíře, ale někdo to říct musel.

Nazdar Jardo, u mne je libost 1+ Hance už to ani neříkám

Abych si přisadil, největší mentální hřích, kterého se většina z nás dopouští sama na sobě, je marná snaha si sami sobě lhát. To prostě nejde a zatraceně se to mstí. Lhaní druhým je u slušných lidí jenom důsledkem lhaní sobě samým a rodí se z toho zanícenci typu Savonaroly. Jsou však ti, kteří druhým lžou pro zisk a mentální problém s tím nemájí. Z těch se pak líhnou ti nejůspěšnější podvodníci a bacha na ně. Dají vám okamžitě pocit důvěry, pokud nejste zatraceně opatrní. Okouzlí vás a hned jste o nějaký ten peníz, či něco, lehčí.

Ahoj, Slávek.

[hanka]

Právě to chci - přimět lidičky (samozřejmě jen ty, co o to stojí) aby se podívali do svého nitra. Každý z nás má dva metry - jedním měří jiné a druhým měří sebe, ale ten druhý měří tuze špatně....a tím prvním jako kdyby jsme chtěli vykompenzovat chybu druhého, a všechno to, co chybí tomu druhému metru máme u prvního metru 2x... pak je hodně těžké najít tu správnou míru , důležité je přiznat si to, a chtít to změnit.
Je zajímavé, jak lehce se odpouští sobě samému to, co se u jiného vnímá jako neodpustitelná chyba. Nejvíce to mají ve zvyku tzv. "manipulátoři", s nimi je ale každá řeč marná. Je to nejhorší kasta lidí - jsou právě takoví, jak o nich, Slávku, píšeš, páchají největší škody na jiných lidech. Ti na tohle vlákno ale nechodí .... , možná by nebylo marné si o nich taky popovídat, ať víme, jak je poznat a jak se proti nim bránit. To už je ale o něčem jiném.

Chci se podělit o radostné zjištění - mezi lidem je důležitost psychiky a konkrétně pozitivní myšlení už hodně rozšířeno. Používají to dokonce i mladí lidé!
Jsem teď na prázdninách s mými vnuky 14 a 17 let. A jenom zírám, jaký význam tyhle děti přikládají psychice a kolik toho vědí o pozitivním myšlení! Když mám sto chuťí se nad něčím zlobit - obvykle kvůli nočnímu štěkání psů, kteří mě pořád budí ze spaní (- a že tam těch psů je! ), úplně vážně mi radí, abych změnila myšlení - prý dělám chybu, že to štěkání očekávám, mám si prý představovat, jak je dobře, že ti psi v noci hlídají a že jejich štěkot je mi vlastně sympatický ! Přiznávám se, že se to jaksi pořád nemohu naučit, moje myšlenky jsou vůči těm psům negativní, ať dělám co dělám, ale uhodili hřebík na hlavičku - skutečně jejich štěkot dopředu očekávám a mám na ně tak vycvičený sluch, že je slyším, i když mám v úších nacpané "špunty". Jasně, musím změnit myšlení, jenom pořád nemohu nalézt tu správnou formulku, kterou by moje podvědomí přijalo .

O autogenním tréningu se dá napsat skutečně mnoho, ale snad i tenhle zkrácený popis někoho osloví .
Tvoje další téma, Jardo, podpořím pár příspěvky, napsal jsi to hezky, a nemyslím si, že to někdo ze čtenářů tohoto vlákna bude nést nelibě. Myslím si, že tady chodí ti, kteří se sebou už něco dělají, nebo sek tomu chystají.... .

Slávku, dík, já to dělám taky tak, jinak to s Tebou při Tvé aktivitě ani nejde

[hanka]

JAK PŘEKONAT POCITY MÉNĚCENNOSTI A KOMPLEX CHUDOBY.

Jen málo lidí netrpí pocity méněcennosti. Je až překvapující, kolik lidí považuje sebe sama za bezcenné či méněcenné. Takové pocity nás velmi svazují. Je nanejvýš pravděpodobné, že i vy trpíte těmito pocity, možná mírnými, možná silnými. V rámci vašeho programu byste se jich měli zbavit. Často totiž zabrání člověku, aby se pokusil udělat něco, co by docela jistě zvládl.

Pocity méněcennosti pramení z podmíněných reflexů a jejich výsledkem je chybné sebehodnocení, které pak způsobuje mnohé těžkosti. Komplex chudoby je úzce spřízněný s pocity méněcennosti.

Změnou sebehodnocení můžete mnohého dosáhnout. Jste tím, za koho se považujete, a vaše podvědomí uskutečňuje představy, které o sobě máte.
Pokud počítáte s neúspěchem nebo pochybujete o tom, že uspějete, podle zákona opačného účinku určitě sklidíte neúspěch. Je životně důležité vidět se ve správném světle.


Máte tělesné vady?

Další příčinou tohoto strašáku méněcennosti může být váš zevnějšek. Každé znetvoření může být zdrojem ponížení, například rozštěp horního patra. Vrozené vady vyvolávají rozpaky a pocity méněcennosti. Někteří lidé, kteří byli zmrzačeni při havárii, také trpí těmito pocity.

Mnozí lidé mají právě díky tělesným vadám velmi nízké sebehodnocení. Jedná se o takové vady, jako jsou poruchy sluchu, slabý zrak, vady řeči, obezita, velmi malý vzrůst, atd. Pokud jsou tyto vady psychického původu, což se často stává, lze je odstranit – například obezitu. Jestliže je vada taková, že není možné udělat téměř nebo vůbec nic, pak může vyvolat poruchy osobnosti.

V tom případě je třeba změnit sebehodnocení tak, aby si člověk uvědomil svoji cenu. Pokud se podaří v něm probudit zdravou sebelásku a sebeúctu, chování ostatních vůči němu bude odrazem jeho vlastních názorů. Musíme si uvědomit, že DRUZÍ NÁS HODNOTÍ PODLE TOHO, CO SI O SOBĚ MYSLÍME SAMI. Jestliže se člověk přestane trápit kvůli svým vadám, budou i ostatním připadat nepodstatné.
Muž malého vzrůstu by si měl například uvědomit, že kvalita je důležitější než kvantita. Je dobré mít na mysli, že opravdoví přátelé nebudou vašim vadám věnovat pozornost.

Každý z nás instinktivně touží po tom, aby byl milován a vysoce oceňován. Člověk oplývající tělesnou krásou je často natolik zaujat sám sebou, že není schopen dávat lásku a vážit si druhých. Vřelý člověk, který má porozumění pro ostatní, je přitažlivý bez ohledu na vzhled nebo případné tělesné vady. Žena, která si myslí, že je ošklivá, by si měla vzpomenout na George Sandovou, známou francouzskou spisovatelkou. Tato žena měla v sobě tolik laskavosti a osobního magnetismu, že se do ní zamilovávali mladíci i tehdy, když jí bylo šedesát nebo sedmdesát. A přitom měla koňský obličej a nebyla nijak krásná.

Málo lidí si uvědomovalo, že F. D. Roosevelt, postižený obrnou, nemůže chodit. Protože jeho osobnost byla „silnější než život“. Většina lidí jej milovala. Helen Kellerová byla od narození slepá, ale překonala svoje postižení a je dalším příkladem člověka, jehož život byl úspěšný navzdory tělesné vadě. Tito lidé sami sebe správně hodnotili.

Je třeba mít opravdovou sebeúctu. V takovém případě může k lepšímu sebehodnocení pomoci autohypnóza a sugesce.

[hanka]

Jak se v dětství vytvářejí pocity méněcennosti.

Pocity méněcennosti se začínají vytvářet již v prvních letech života. Rodiče často kladou na děti přehnané nároky a pak se na ně zlobí a vyčítají jim neúspěchy. Od potomka se očekává, že bude geniální jako jeho otec a matka. Dítě se pak začne bát o něco se pokoušet, protože má obavy, že neuspěje, což na jeho hlavu přivolá záplavu výčitek. Měli bychom se učit ze svých chyb, jedině tak můžeme uspět. Pokud nás někdo trestá za neúspěch, blokuje tak naši iniciativu.

Stejným prokletím může být pro dítě přestarostlivělý rodič. Vedeni láskou a snahou pomáhat našim milovaným drobečkům jim často neposkytneme prostor, aby něco udělali sami a tím se učili. Jestliže jim neumožníme, aby řešili své problémy vlastními silami, těžko se naučí, jak co dělat. Jako rodič vím, jak často jsem v pokušení „pomoci“ a jak těžko odolávám. Občas mě děti zarazí velmi případnou poznámkou: „Nech mě, já to udělám.“

Zdá se, že někteří alkoholici se rekrutují právě z řad rozmazlených malých spratků. Jejich přehnaně ochranářští a shovívaví rodiče za ně všechno udělali. Nikdy se nenaučili o sebe postarat. Když pak tyto děti dospějí a mají se postavit na vlastní nohy, nedokážou čelit realitě a hledají únik v alkoholu.

V nepříznivé situaci je i mladší dítě, zvlášť pokud je stejného pohlaví jako starší sourozenec. Snaží se soutěžit se starším bratrem, ale má jen malou šanci na úspěch. Pokud jej povzbudíme a vysvětlíme mu, že od něj nikdo nečeká, že dokáže to, co starší dítě, vyrovná se s tím a neztratí sebedůvěru a víru ve vlastní schopnosti.

Jen málokteří rodiče jsou odborníky na výchovu dětí a dětskou psychologii. Všichni rodiče se dopouštějí chyb. A je pravda, že potomci dětských psychologů bývají často příšerně rozmazlení. Je totiž snadné radit ostatním, co mají dělat, ale těžké je to aplikovat na sobě.

Neuvážené poznámky rodičů mohou proniknout do dětského podvědomí a změnit se ve fixní ideje, které později působí jako posthypnotické sugesce. Pravděpodobnost jejich zafixování se zvyšuje, pokud je dítě citově rozrušené, například když je potrestáme. Tím stoupá sugestibilita.

Řeknete-li zlobivému dítěti“ „Ty jsi ale ošklivý“, nezní to tak hrozně. Ale když to slyší znovu a znovu, může myšlenku přijmout a má pak nutkání chovat se ošklivě. Chlapec je sice zlobivý, ale v jádru pravděpodobně není špatný. Ošklivý taky znamená zlý. U dospělých se často setkáváme s podobnými výroky, které byly zadupány do podvědomí. „Jsi k ničemu“. „Nikdy nic nedokážeš“. „Nikdy neuděláš, co ti řeknu“. „Jsi jen malý rebel“. „Když ti řeknu, abys něco udělal, uděláš přesný opak“. „Jsi hloupý“.

[hanka]

Vyprávění hypnoterapeuta:

JAK JSEM JEDNOHO MUŽE ZBAVIL PODIVNÉHO NUTKÁNÍ.

Některé ze zmíněných výroků hrály roli v podivném případě mladého muže, který ke mně přišel úplně zoufalý. Sdělil mi, že nutně potřebuje pomoc psychiatra, že navštívil už pět psychiatrů, ale u každého byl jen jednou.

Řekl: „Mám nutkání dělat vždy přesný opak toho, co mi řeknou, zvláště pokud je to řečeno pozitivní nebo rozkazovací formou. Naštěstí jsem zdědil dost peněz, takže nemusím pracovat, pochybuju totiž, že bych vydržel v nějakém zaměstnání. Když jsem šel k těm psychiatrům, sepsali si moji anamnézu a pak mi řekli: ‚Přijďte příští týden‘, nebo něco podobného. A já se k nim nemohu vrátit. Prostě to nejde. Co mám dělat? Dokážete to odstranit pomocí hypnózy?“

Řekl jsem mladíkovi, že nevím, ale že uvidíme, co se dá dělat. Problém byl, jak ho zhypnotizovat. Vážil jsem pečlivě každé slovo a řekl jsem: „Jak vás mám zhypnotizovat? To nejde – vás není možné zhypnotizovat. Potřeboval bych, abyste cítil, jak vaše oční víčka těžknou a brzy by se zavřela, ale vidím, že je máte otevřená, a místo aby těžkla, jsou určitě čím dál lehčí a lehčí a čím dál více otevřená. Místo abyste se uvolnil, což je k navození hypnózy potřeba, sedíte tu a jste čím dál strnulejší a škrobenější. Vidím, jak jste napjatý. Nemůžu vás zhypnotizovat, když jste tak nervózní. Místo aby jste byl ospalý a letargický, jste čím dál bdělejší a bdělejší.“

Pokračoval jsem dál v tomto duchu, říkal jsem přesný opak toho, co jsem zamýšlel, a za pár minut byl pacient v hluboké hypnóze. Poté jsem mohl zjistit některé důvody jeho rebelie a negativismu. Pramenily z podobných poznámek, o jakých jsme se zmínili, vyslovených popudlivým a panovačným otcem, který jej zároveň často trestal. Našel jsem tedy klíč, ale působily i další příčiny. Následně byl schopen absolvovat další léčbu u psychiatra, protože jeho případ nepatří k těm, kterými se zabývám.

Podobné reakce, i když ne tak vážné, se vyskytují poměrně často. Dr. Hull z Yale podnikl mnoho vědeckých experimentů s hypnózou. Jeden z testů hypnotibility vypadá tak, že člověk, sloužící jako médium stoji před hypnotizérem, který mu dá pokyn, aby upadl naznak. Hull přitom zjistil, že zhruba každý dvacátý člověk místo toho upadne dopředu.