....další pokračování myšlenek předchozích příspěvků:
Prof.Koukolík mluví ve své knize " Vzpoura deprivantů " o souvislostech dnešního častého vymývání mozku:
....proč jsou někteří lidé zrůdy, bez ohledu na to, zda se chovají kriminálně, nebo zákonu unikají a jsou z nich lidé někdy nesmírně mocní, bohatí - a oblíbení. Kniha hledá odpověď na otázku, kdo jsou lidé, o nichž hovoří současné zprávy sdělovacích prostředků, klinické zkušenosti i historické příklady, a proč se dopouštějí takových činů. Teoretická možnost, že tito lidé nejsou nemocní a nejde ani o poruchu osobnosti, ale o druh parazitní evoluční strategie a krajní variantu lidské normy...
Lidskou skupinu, o které je řeč, popisují autoři v první části publikace nazvané Nestvůry. Druhá část knihy s názvem Nástroje a sociální prostředí pojednává o nástrojích užívaných deprivanty k ovlivňování lidských skupin, zejména
o skupinové hlouposti, iracionalitě, propagandě, absurditě a antivědě, dále o sociálním prostředí, které se na vzniku, vývoji a činnosti deprivantů podílí. Poslední, třetí část, pojmenovaná Obrana, popisuje mechanismy snižující pravděpodobnost vzniku a omezující vliv deprivantů.
Podrobnější rozbor knihy je zde:
http://docs.google.com/viewer?a=v&q=cac ... 3QVM6ANitg
Cituju část:
"....Domníváme se, že
vliv deprivantů ve společenských institucích, kultuře, vědě, veřejném životě roste.
Máme dokonce za to, že projevy skupinového deprivantství dosáhly v současnosti takového stupně a
rozsahu, že
je možné mluvit o vzpouře deprivantů. Tato vzpoura reálně ohrožuje lidství.
Základní znaky deprivantů jsou následující:
1. nedostatek síly vůle, sebezaměření
2. neschopnost tvůrčí spolupráce
3. ničivost vůči čemukoliv odlišnému
4. parazitizmus
Deprivanti uznávají jediný cíl a tím je moc. Uznávají jen to, co jim moc dává nebo ji posiluje. Moc
je totiž nástrojem kontroly nad něčím, co je však naštěstí ve své podstatě nekontrolovatelné –
neustále se vyvíjející a nepředvídatelné bytí. Tuto potřebu kontrolovat a ovládat mají proto, že
došlo ke zmrzačení či dokonce amputaci jejich niterného základu normality. Projevem normality
myslíme schopnost být sám sebou. Okolní svět pak není jevem s objektivní hodnotou, ale nástrojem,
prostředkem k dosažení toho, co si usmyslí....."
Prof.Koukolík pokračuje:
".....1. Citově významná vazba mezi matkou a dítětem měla a má základní význam pro přežití - původně
šlo totiž o ochranu před dravci. Evoluce nepočítala, že dravce dokonale vyhubíme, ani že matka
bude při péči o dítě volat mobilním telefonem nebo se dívat na televizi. Dítě je nastaveno na pohled z očí do
očí, broukání, hlazení, na společný blízký a intimní vztah.
... nepřítomnost citové vazby doslova mrzačí neuvěřitelné možnosti dětského mozku. Stejně
mohou mrzačit dospělé lidi válka, uprchlictví, násilí, drogy, bezdomovectví.
Na druhé straně počet postižených dětí zřetelně neodpovídá velikosti rizika. Koukolík tento fenomén
nazývá odolné děti – ty jsou vůči ohrožujícím vlivům prostě odolné.
To je způsobeno jednak dědičnými vlivy jednak vlivy prostředí – celkem 23 vlivů (11 dědičných a 12 jsou vlivy prostředí).
Některé vlivy prostředí:
- zaměstnání matky mimo domácnost
- pevná pravidla v rodině a uznávané hodnoty
- samozřejmě pevná citová vazba aspoň k jednomu dospělému
K nejméně vlivným faktorům (co se týká množství lidí nikoli kvality možné změny) patří – na rozdíl od všeobecného mínění – zásah zdravotnických či církevních institucí...
Bezpečná vazba mezi matkou a dítětem bohužel není zárukou vývoje normálního nedeprivantního jedince.
...vývoj citového života a s tím i pro vývoj schopnosti rozlišovat dobré a zlé,soucítit atd,atd....:
Poměrně často se můžeme setkat s mimořádně inteligentními, vysoce vzdělanými a nesmírně
výkonnými lidmi, kteří úspěšně stoupají v sociálním žebříčku - kteří jsou však v citové oblasti natolik
nevyvinutí, že kdyby je to postihlo v oblasti intelektu, pohybovali by se v pásmu od idiocie k debilitě.
Můžeme si proto zobecnit prostý fakt:
jakákoli
proměna v lidském sociálním prostředí proměňuje činnost a stavbu nervových buněk mozku a
jejich spoje. ... Ve zlém
nebo v dobrém. Prostě to probíhá a je to tak - výživné při „dobru, drasticky ničivé při zlu". Šmytec.
Ještě VIDEO eseje prof.Koukolíka:
http://media.bloguje.cz/773626-vzpoura-deprivantu.php