Fórum U Pramene

StepanPepan píše:

la píše:

Ambler píše:A nebolo by možné ten blesk rozvetviť...

Tohle je docela prodejná dekorace,ale jinak bych to nezkoušel.

Tady se neodehrává žádné větvení, tady jsou do plexiskla urychlovačem nastřílené elektrony, které se pak najednou nechají odtéct pryč. Tohle není větvení, ale sbíhání!

Jistě ,to jde i opačně .Materiál se nabije ionizací a pak vybije.Je to akorát to zařízení trošku dražší.
Možná jsou hlavně zajímavé ty podmínky ,rychlost změny a materiál musí mít schopnost být kvazineutrální.
Kvazineutrální znamená je nabitý ,ale proti okolí se tváří neutrálně.Proto to může vzít do ruky,jinak by si udělal úraz.
(třeba:plexi,čistá voda,led, plasma,atd)

buky píše: A zopakuji ještě jednu otázku z které se ti bude dělat nevolno: Raketa ve vesmíru bude zrychlovat 9,8m/s, v raketě zvednu závaží pomocí navijáku přes jednoduchou kladku, pak závaží pustím a bude roztáčet buben který bude pracovat jako alternátor a bude žhavit vlákno žarovky (zátěž). Dojde palivo a raketa bude pokračovat v zetrvačním pohybu.

Proč přestane závaží konat práci, kam se zrazu poděla potenciální a kinetická energie ?

Pavěda má dokonce větší logiku jak věda, že?

Nazdar Buky,

Definitivně jseš vytrvalý. Já Ti to zjednoduším, voda na tvůj mlýn. Mezihvězdná raketa je vyslána na cestu do prostoru. Eventuelně se dostane do vlivu černé díry. Nikdy se tudíž na zem nevrátí.

1) Co se stalo s její potenciální energií vzhledem k zemskému gravitačního pole?
2) Co se stalo s její potenciální energií vzhledem k slunečnímu gravitačnímu poli?
3) Co se stalo s její potenciální energií vzhledem k Mléčné dráze?
4) Kde se vzala její nekonečná potenciální energie vzhledem k černé díře vzhledem k její nekonečné gravitaci?
5) Raketa byla vcucnuta černou dírou a skončila ztlačena do ničeho ve středu černé díry nekonečnou energií černé díry, co se stalo s nekonečnou potencionální energií rakety vzhledem k černé díře?

Atd. atd.

Je tedy jasné, alespoň některým, že energie je veličinou relativní a zákon o jejím zachování a nezničitelnosti atd. je totální, naprostá a nelogická kocovina předešlých století. Navíc je zcela jasné, že potenciální energie tělesa před pádem nepatří tělesu, ale matičce zemi. Slovní formulace "Těleso má takovou a takovou potencionální energii při takové a takové váze do takové a takové výšky" je v absolutním vesmírném smyslu nelogická a nepravdivá a platí jenom v relaci k zemi.

Ahoj, Slávek.

adam.benda píše:

martin11 píše:...no nastala zajímavá otázka....teplo teče do zimy nebo naopak.....studený se od teplýho otepluje, nebo teplej od studenýho ochlazuje....někde jsem to dys zahlíd....ale nějak se vědci nemohli dohodnout....m11

Oni mají v tomhle vědci naštěstí už jasno.. Přenos tepla (přenos tepelné energie) je tzv. tepelný tok. Mezi dvěma látkama dochází k tepelnému toku = z jedné látky se teplo odvádí a do druhé se přivadí.

Vážně Adame?
Myslím si, že to nebude až tak docela pravda. Pokud si vezmu do úvahy "Black Body Radiation" = Vyzařování Černého Ťelesa, připadá mi ten princip pouze z teplého do studeného přitažený za vlasy. Ono totiž tepelné vlny vyzařuje vše, co má teplotu vyšší než 0°K. To znamená, že studené těleso vyzařuje tepelné záření nižších frekvencí než těleso teplé. Není důvodu si myslet, že teplé těleso neabsorbuje tepelné záření nízkých frekvencí.

Pokud se jedná o vodivost tepla, i když přistoupím na teorii, že jde pouze o mechanickou záležitost chaotického pohybu molekul, stejně tak jako teplé těleso rozkmitává molekuly chladného tělesa, chladné těleso tlumí molekulární pohyb teplého tělesa.
Takže, zásadně nemohu souhlasit s Tvým výrokem, že v tom mají vědci jasno.

S laskavým pozdravem, Slávek.

Slavek Krepelka píše: Takže, zásadně nemohu souhlasit s Tvým výrokem, že v tom mají vědci jasno.

Slávku, sice Ti rozumím, ale formuluješ to ne zcela přesně.
Vědci v tom mají "jasno", to znamená družně se dohodli na tom, že budou tuhle věc prezentovat takovým způsobem, který nebude kolidovat s jejich ostatními "vysvětleními" natolik okatě, aby vzbuzoval nějakou nedůvěru k jejich konstrukcím. Tím je zajišťována konzistentnost věech jejich zákonů.

V jisté části obyvatelstva, která s některými zákony současné vědy přichází do styku trochu důvěrněji, vzniká postupně stále sílící přesvědčení, že věda dokáže velice přesně a důkladně popsat, změřit a spočítat nejrůznější projevy fyzikálních a chemických dějů, ale jejich podstata jí zůstává stále utajena. Takže na nejprostší otázky, jako třeba "co je teplo", "co je elektřina", "co je magnetizmus", "co je gravitace" a tak dále, odpovídá pouze svými dohady a logickými konstrukcemi, které vydává za ověřená fakta. K tomu si ještě důsledně udržuje nimbus neomylnosti na základě toho, že se vždycky jedná o nejvyšší dosažené poznání, které je ochotna na základě nejnovějších výzkumů kdykoli posunout dál a výš.
Cudně ovšem nezmiňuje to, že jakéhokoli poznání dosahuje za neúměrně vysokých nákladů. Paradoxní je, že k daleko přesnějším výsledkům v této oblasti docházeli a docházejí duchovní osobnosti "východních" filosofií, a to téměř zadarmo, doslovně třeba "za misku rýže".

Zdravím - poota

poota píše: V jisté části obyvatelstva, která s některými zákony současné vědy přichází do styku ...... Paradoxní je, že k daleko přesnějším výsledkům v této oblasti docházeli a docházejí duchovní osobnosti "východních" filosofií, a to téměř zadarmo, doslovně třeba "za misku rýže".

Zdravím - poota[/offtopic]

Nazdar Petře,

Ani bych ten Tvůj příspěvek nepovažoval moc za mimo téma. Nicméně, aniž bych to tušil, dostal jsem se tím k zajímavé shodě. Nevím kde jsem již něco přihodil o tom, že foton je jenom jakýsi momentální smotek s vlnovou charakteristikou pohybující se po téměř lokálně paralelních vláknech aetherových proudení a že tím smotáním se v jeho lokalitě aetherové proudění mění na magnetický projev vyššího řádu a dá se považovat (no celé jsem to takhle vlastně nepopsal) za základní útvar hmoty. Tím se dostávám k tomu, že magnetické pole je zase poskládáno z takových smotků s tím, že jsou návazné, do mnohem silnějších vláken magnetického pole.

S tou teplotou se to těžko vědě vysvětluje, proč vlastně vůbec vyzařuje nějaké teplo. Skákání orbitálů to rozhodně dělat nemůže, ale chaotická vibrace atomových vazeb, kdy se vazby střídavě natahují a zkracují, to definitivně dělat mohou a frekvence atomárního a molekulárního pohybu by pak také odpovídaly do značné míry frekvencím vyzařovaného světla, nebo tepelných paprsků.

S Brownovým pohybem je to vůbec vachrlaté a vypadá to, že nějaký Einstein (Kinetická Teorie Plynů), či kdo, vyvodil poněkud správný závěr (molekulární pohyb, nikoliv KTP) z naprosto nevhodného úkazu. To se stává. Vezmeme-li si originální Brownův objev pohybu pylu na vodní hladině kapky pod mikroskopem, mělo by nám snad být jasné, že poměr velikosti zrnka pylu k velikosti molekul a shluků vody je nepředstavitelně veliký. To bychom pak mohli očekávat, že hladina zčeřená mírným vánkem by měla šanci chaoticky sem tam postrkovat Titanik. To asi přeci jenom ne a ten Brownův pohyb bude zapříčiněn něčím jiným a osobně bych si vsadil na to, že je to způsobeno náhlým rozpínáním molekul a molekulárních shluků kapalin při odpařování. Pokud by někdo dal pod mikroskop kapku oleje s nějakým tím pylem, hádám, že žádný Brownův pohyb by se nekonal, jako se nekoná na kusu železa.

Tohle je vše to, o čem se Petře zmiňuješ. Jednotlivé malé sklípečky spoučasných vědeckých závěrů se zdají stravitelné samy o sobě dlouhým opakováním, ale jak dá člověk dohromady víc než jednu a začne se v tom nimrat, je z toho na zvracení.

Ale abych se vrátil k tomu fotonu a magnetickému poli. Pokud si zadám za příčinu vyzařování fotonů tělesem chaotické prodlužování a zkracování atromových vazeb, musím pro něj najít příčiny a mám kam šáhnout jedině tehdy, když připustím že aetherové toky "prostoru" se aktivně zúčastňují tohoto procesu a buďto dodávají, nebo odvádějí energii fotonových řetězců hmoty, které pak vyzařují (či absorbují) světlo, nebo teplo, ale definitivně poněkud chaotické vyzařování (a absorbci) jednotlivých fotononů v mnoha frekvencích, ze kterých se skládá i spektrum světla materiálu, ať už vyzařované, nebo absorpční. S tím se dostávám k magnetickému poli a k tomu, že fotonové řetězce magnetického pole musí nutně mít původ v pravidelném vlnění alespoň části materiálu magnetu, nebo drátu pod el. proudem a že jsou nevyhnutelnou součástí tohoto proudění a že jde o postupné vlny strunového charakteru v materiálu a že el. proud je pouze zase vlněním materiálu, ale oproti teplu synchronní, probíhající po vazbách jednak mezi atomy, molekulami a krystaly, ale také po vazbách atomových jader.

Už jsem tímto zrušil orbitály a tímto také nutně musím zrušit starou řeckou představu, že atom je shluk nějakých kuliček protonů a neutronů, která přežívá dodnes. Jde spíše o kulové a provázané síťky opět se strunovou charakteristikou. Pokud by se jaderné struktury nezapojovaly do vlny el. proudu jako celky, což vzhledem k velikým rozdílům velikostí atomových jader vodičů nevidím jako moc pravděpodobné, ale nevylučuji, asi by se el. proud nekonal. Zde však nutno podotknout, že teplá superkonduktivita mně spíše napovídá, že se jádra vlnění zúčastňují jako celky. Takové síťové struktuře jader ve skutečnosti odpovídají dva praktické pokusy.

1) Kvarky byly odvozeny z analýz odrazů elektronového paprsku o protonový paprsek v atomových akcelerátorech. Vyplývá z nich, že i struktura protonů a neutronů je nikoliv tří-částicová, jak nám to vědci rádi dávají ke zkousnutí, ale trujůhelníková, což zatím potvrzuje fakt, že se ta struktura nedá na samstatné kvarky při nejlepší vůli rozbít. Počet kvarků je již dnes detailnějšími analýzami nikoliv na třech ale na snad 27 kombinacích, což dává náhled na to, že segmenty žbrblínkovité, trojůhelníkovité struktury nukleárních částic podléhají momentálním změnám frekvencí, spíše než tomu, že jsou nějak charakterově rozdílné.

2) Hudsonův pokus s ORME, kdy dal ten svůj materiál před východem slunce na šutr a vedle něj postavil tužku na tupý konec a koukal (a chytře si dal dobrý odstup) co se bude dít. Jak sluníčko spatřilo pidihromádku ORME, vylítl z ní mohutný záblesk. Na šutru zbyla akorát stále ještě stojící, ale ožehnutá tužka a po ORME ani stopy. To bych považoval za dost dobrý důkaz, že se kov v takovém stavu skutečně rozletí pouze na fotony. On toho výzkumničení Hudson udělal daleko víc, například to zkoušel v peci prohnat elektrickým obloukem, přičemž ORME vždy zmizelo beze stop a wolfram elektrod se vypařil.

Takže, vše souvisí skutečně se vším a specializací se člověk moc daleko neprokouše a do hloubky je to pochybené, protože bez těch všeobecných znalostí i velice důkladný a náročný výzkum vede téměř vždy k fantastickým a špatným závěrům, ber kde ber, a blbě se ty závěry nějak logicky a bez paradoxů vysvětlují už samy o sobě, nemluvě jak to nechce jít dohromady. Už i ten Brownův pohyb.

S laskavým pozdravem, Slávek.

Poznámka:
ORME = Orbitally Rearanged Monoatomic Elements = Orbitálně Přeměněné Monoatomické Elementy - Soukromý výzkum Davida Hudsona, který to nazval taky špatně neuvědomivše si, že cokoliv monoatomického je nutně plyn . Tak to vypadá, když jde sedlák na rady k veličinám vědy, jmenovitě k Puthofovi. Jinak je ale výzkum velice dobrý a pečlivý. Dost se dá vygůglovat a pokud by byl zájem, mám na to v kompu spoustu informací, které dnes na netu už nejsou k nalezení (angličtina). Ony ty upravené kovy dovedou ještě jiné věci, ale to si zájemci musí dohledat, ty už mně moc nezajímaly a do hloubky nezajímají, byvše založeny na sobeckosti a aroganci jak osobní, tak národnostní.

Slavek Krepelka píše: ...To snad ne. Pokud by tohle měla být pravda, jakože není, špatně ba se komukoliv vysvětlovala veliká spousta vědeckých disciplín...

Mě vždycky zvedne mandle když si vzpomenu že fyzika si nechává říkat exaktní věda. Například když si vemu teplotu varu vody z tabulek exaktní fyziky tak tam se uvádí že za normálního tlaku je teplota varu vody(chemicky čisté vody) 100°C. Pokud se na tuto exaktní informaci spolehnete a budete očekávat že se vám chemicky čistá voda bude vařit při sto stupních celsia tak se také můžete opravdu exaktně opařit.
Jelikož mnozí vědí že tato teplota sama o sobě a o normálním tlaku není exaktní tak do vody přidávají varné kamínky.

Abakuk píše: Mě vždycky zvedne mandle když si vzpomenu že fyzika si nechává říkat exaktní věda.

Nazdar Abakuku, myslím, že jsi to dal omylem někam jinam. Fyzika se za exaktní vědu pokud vím nepovažuje. Tuto vlastnost si myslím vyhražuje pouze matematika a svým způsobem má recht. Ony ty číslíčka sama o sobě v rámci systému matických pravidel nelžou, i když i zde jsou jaksi ďoury, jako jsou například nekonečná čísla a matematické procedůry, které k nim vedou. Známý paradox je výpočet času maratónského běžce rovnicí a to tím způsobem, že běžec uběhne polovinu dráhy za 2 hodiny, polovinu poloviny za hodinu, polovinu polovina z poloviny za půl hodiny a počítáno touto procedůrou nikdy do cíle nedoběhne. Jenže zde jde o špatnou volbu matematické procedůry a i v matice se dají očividně dělat koniny.

To ale ještě neznamená, že se matika dá exaktně interpretovat, ba naopak. Pravidla vědy jsou: když to smrdí a bouchá, je to chemie, když je to slizké, je to biologie a když to nepracuje, je to fyzika. To mám alespoň od fyzikáře ze střední školy
Ahoj, Slávek.

Slavek Krepelka píše: Nazdar Abakuku, myslím, že jsi to dal omylem někam jinam. Fyzika se za exaktní vědu pokud vím nepovažuje. Tuto vlastnost si myslím vyhražuje pouze matematika a svým způsobem má recht...

Také Vás zdravím,
no je možné že jsem se spletl, ale měl jsem za to že přírodní vědy se považují za exaktní(to slovo by mělo znamenat přesné), což by ovšem bylo naprosto proti logice. Říkat že to co jsem já vyvodil svými smysly z provedeného experimentu že je pravda je poněkud "buranské". To že je nějaký fyzikální experiment v rámci možností opakovatelný to lze uznat za fakt, ale to co se z toho vyvodí nelze považovat za přesný závěr.

K té matematice a nekonečnu jsem nedávno viděl nějaký dokument na TyTrubě a tam říkali že když si představíme na přímce osu realných čísel která je tedy nekonečná a na té samé ose množinu iracionálních čísel( tato čísla vyplňují prosor na ose mezi reálnými číslami) tak je logické že iracionálních čísel musí být větší nekonečno než je nekonečno reálných čísel. . A z matematické logiky to musí platit.

Abakuk píše:.. je logické že iracionálních čísel musí být větší nekonečno než je nekonečno reálných čísel.

Když už jsi zmínil iracionální čísla, tak existuje člověk, který tvrdí, že iracionální čísla jsou nereálná, takže v reálném světě nemohou existovat, či přesněji řečeno, nemohou realitu vystihovat. Že tedy reálný svět je pouze ten, který obsahuje pouze reálná čísla. Ber to ovšem jenom jakýsi můj bledý odvar z jeho názorů, které si můžeš podrobněji a přesněji vyjádřené prostudovat na jeho stránkách, které tu již kdesi kdysi byly zmiňované.
http://www.tichanek.cz/

Zdravím - poota

K té matematice. Spíš je to do paradoxu
Minulou sobotu mě napadlo u snídaně:
V týdnu nejím housky ( sním nula housek )
V sobotu jím 3 housky
Kolkrát víc housek sním v sobotu ? 0x3=0 . Nulakrát, kdybych v sobotu snědl sto housek, stejně sním nulakrát víc kalorií než v týdnu......

huhu píše:K té matematice. Spíš je to do paradoxu
Minulou sobotu mě napadlo u snídaně ..

To máš jako když najdeš na ulici pětku. Nic jsi neinvestoval, takže jsi udělal nekonečně vysoký profit, ale v kapse máš furt jenom pětku
Ahoj, Slávek.

pokračování na pretrvávající nejasnosti kolem kg:

Výroky by mohly být napsány spíše takto:
-Teleso o hmotnosti 1kg váží ve volném pádu opet 1kg, protože pádem se hmotnost telesa vyjádrená v kg nijak nemení.
- Teleso s hmotností 1kg ležící na stole váží opet 1kg, protože teleso ani v tomto prípade neztrácí hmotnost.
- Akcelerované teleso s hmotností 1kg váží opet 1kg, protože se opet jeho hmotnost nevyparuje.

Poslední veta je jenom kombinace predešlých. Takže jak to vlastne je? Pokud nepoužíváme jednotku kg jak byla ustanovena, nejde o slovíčkarení, ale zásadní neznalost. Vážení je definováno jako porovnávání hmotností, tak laskave uznejme, že se v techto prípadech hmotnost zadanou v kg nemení. Pokud nekde napíšu, že neco váží v KG, tak to znamená opet hmotnost, a NIJAK ne sílu, nebo tíhu.
Takže konečne oddelujme sílu, tíhu od hmotnosti, a sílu s tíhou nevyjádrujme v kg.

V tomto udelaly bordel i učebnice s učiteli, s tím, že prestali akceptovat, že hmotnost prvotne nevyjádruje, jak je neco težké, to je až dusledek. Nekdo nepochopil podstatu veci.

...a jak se dívám výše ve vláknu, tak ani 2 roky nestačily Slavkovi na to, aby doložil, že umí kontinuálne a bez dodání energie, jakýmkoli smerem a zpusobem udelat výtokovou rychlost vyšší, než sqrt(2*g*h) , jinak dost postrádá smysl jeho kritika, kterou mi napsal. Klidne bych mu pak uznal nebo napsal na to patent.

Dobrý den pane Akord,
doufám že to nebude offtopic ale konečně mě to došlo jak jste psal o energii že je uměle vytvořená veličina která nám jenom popisuje relativní stav.
Ukazuje se to například na příkladu že já jakožto běžec po zemském povrchu mám sílu na dosažení rychlosti řekněme 30 km/h a víc už to "nejde". Jenže to neznamená že já nemůžu svojí silou dosáhnou rychlosti 100km/h změřeno k povrchu země. To znamená že já nemám dostatečnou sílu abych se celou dráhu odrážel od povrchu Země a dosáhl tím rychlosti 100km/h. Tím mám na mysli že když se rozeběhnu na povrchu země na svojí relativně maximální rychlost 30km/h a poté přeskočím na plošinu která má výrazně vyšší hybnost než já ale stejnou rychlost tak oproti ní můžu zase zvýšit svoji rychlost o 30 km/h a zase přeskočit na plošinu která musí mít oproti zemi tentokrát rychlost 60km/h a tak dále. Ve finále jsem svojí a jen a pouze svojí malou silou dosáhl rychlosti 100km/h(když má plošina stejnou rychlost jako já tak mě žadnou energii dodat nemůže, ale já ji svojí silou můžu energii ubrat totiž akce a reakce) změřeno k povrchu země ale neporušil se tím zákon zachování energie protože když jsem se rozebíhal např. na plošině která má rychlost 100km/h na rychlost 130km/h tak jsem ji ekvivalentí množství energie ubral.

Máš v tom velký guláš.
Na dosažení 30 km/h musíš mít nikoli sílu, ale výkon - ve wattech.
Na udržení rychlosti 30 km/h po nějakou dobu musíš mít energii - ve watthodinách.
Tím, že běžíš po povrchu země rychlostí 30 km/h tu energii neubíráš a zrovna tak ji neubíráš nějaké pohyblivé plošině.

ťuťu píše:Máš v tom velký guláš...

To definitivně.
Mě nešlo o fyzikálně přesné popsaní běžícího člověka (očividně bych to ani nedokázal) ale o popsaní myšlenky tak aby byla co nejjednodušeji pochopitelná. Podstata mé myšlenky byla ta že i když můžu dosáhnout napřímo oproti vztažné soustavě určité rychlosti (tedy energie) tak z využitím mezisoustav lze dosáhnou vyšší rychlosti a to tak že mezisoustava mě žádnou energii sama nepředává ale moje akce na ní vyvolá reakci. Tudíž je to moje síla(výkon) která zajistí vyšší rychlost než kdybych chtěl změnit svou rychlost napřímo.