huhu píše: ... Takže i u ustáleného stavu jsou to fotony, kvanta elmag. energie. ...
Pojem kvantum vychází z vědecké a nevyhnutelné potřeby něco nějak počítat. Bez počítání je věda v
a s počítáním se zase dna dobrat nedá. Stejně jako žádná dvě jablka, tedy dvě makroskopická kvanta, nejsou stejná, nejsou stejné ani jakékoliv dva fotony, ale statisticky se to dá do značné míry při těch
kvantech pominout. Buhužel to ale svádí k závěrům, že skoro stejné fotony jsou naprosto totožné a ztratí se fakt, že i dva fotony "stejné" frekvence jsou závislé na nesourodosti prostředí, řekněme gravitačního pole, po jehož složkách se vlní a kteréžto pole taky není lokálně stejnorodé ani hustotou, ani orientací svých složek. Snad se to dá přirovnat k honění elektrického proudu přes měděnou vlnu, i když dost blbě. Směr a intenzita různými směry se bude vždy lokálně v měděné vlně dost měnit, i když na elektrodách to vyjde skoro nastejno v kterémkoliv směru.
Jinak, jednoho krásného dne někdo ověnčený tituly dojde na to, že elektrický proud je koherentním vlněním celé struktury materiálu (na rozdíl od tepelného vlnění) a že s nějakým postupem elektronů ani s nějakým předáváním virtuálních fotonů nemá elektrický proud nic společného kromě toho, že při postupu vlny el. proudu dochází k přeskupování valenčních spojení v materiálu, které také udávají magnetickou strukturu pole kolem vodiče. Je to do očí bijící a proto to asi není snadno rozpoznatelné. Přitom je naprosto jasné, že stejně jako se přeskupují domény a krystaly a tím i mezikrystalické valence v zmagnetizovaném železe, k témuž nutně dochází i v měděném a jakémkoliv drátu. Těmto změnám podléhá z běžných vodičů nejvíce a nejrychleji hliník a proto se časem začne rozpadat, stejně jako se časem, i když daleko delším, začne rozpadat i měď. Přesně z tohoto důvodu po hliníkových drátech nic není oproti mědi. Tento jev přeskupování je jasně rozpoznatzelný u poklesu napětí v síti po připojení spotřebiče.
Na stejnosměrný by hliníkové dráty až takovým problémem nebyly, specielně tam, kde se proud moc často nevypíná a je relativně stálý a skutečně stejnosměrný, a ne pulsující. U vodičů, specielně pod stříďákem, dochází ke krystalizaci a tím snižování počtu mezikrystalických valencí. Dochází jednak k tomu jevu, že se tím zvyšuje odpor vodiče díky sníženému počtu drah, po kterých se vlnění proudu může pohybovat a jednak k tomu jevu, že zvětšené krystaly do jisté míry potlačují chaotické tepelné vlnění materiálu a tím usnadňují postup vln elektrického proudu materiálem. Tyto dva jevy se vzájemně do značné míry vyrušují co se týče vodivosti, ale rozdíl mezi vodivostí nového a starého drátu stejného chemického složení a průřezu existují.
Napětí je hodně jiné zvíře a v podstatě jde o stabilizovaný piezoelektrický efekt v materiálu, nebo v chemické baterii, vyvolávaný změnou, nebo změnami geometrie valenčních spojení. To už se také dostáváme k nemožnosti postupu elektrického proudu nevodiči. Celá elektronová teorie je jen poněkud užitečná berlička. Apropo, elektrický proud nepostupuje jenom jedním směrem, dnes díky elektronové konvenci od záporu na klad, ale oběma najednou a věčná otázka, jde-li proud od záporu ke kladu, nebo obráceně, je pitomou otázkou se dvěma stejně pitomými možnostmi odpovědi.
Virtuální fotony jsou krávovina. Jakmile foton vznikne, a to i z vakua, tedy eterického vlnění které se někde správně potká, tak už taky někam dorazí a je eventuelně absorbován. Částice, které se říká virtuální foton není fotonem, ale čímsi zatíkm nepojmenovaným vlastním jménem a může a nemusí se stát elektronem, nebo pozitronem a může zaniknout stejně rychle, jako vznikla. To záleží na tom, jak se vlnění eterických složek potkalo a v dané lokalitě poskládalo. Jako povinná literatura by mělo posloužit pokusnictví jistého Ralpha Sansburyho, které je velice výmluvné a někde je tu přiložené (v anglině). Jasně poukazuje na to, co to vlastně je foton. Akorát, že ho vědové překřičeli, protože jim výsledky pokusnictví absolutně neleze do krámu a nemaj dostatek inteligence na to, aby význam Sansburyho pokusnictví pochopili,natož ocenili, i když naprosto jednoduše dokládá, co to vlastně je foton a jeho závislost na prostředí eterického, či gravitačního pole, což jsou dva termíny pro jedno a totéž. Dájí se k těm termínům přiřadit i termíny orgone, podsvětí, vákum, geometrie prostoru a spousta dalších, včetně elektrického pole. Tyto už jenom popisují různé vlastnosti různých převládajících geometrií, frekvencí a orientací složek řekněme toho vakua.
Ahoj, Slávek.
