Topení dřevem

[ceskymo]

Pooto, tak jsem ani nemusela do vsi - tady mam manual, kde na str. 13 je rozkres a po nejakych vylepsenickach neni ani vidu. Tak asi nezbyde nez doma vyrobit.... mam tu pozinkovanej plech, z toho by to asi slo, ne?

[poota]

Haha, komin!

Máš můj nehynoucí obdiv
Kdybys měla pocit, že Tě něco nadnáší, tak je to tím

Zdravím - poota

[ceskymo]

Hihihi, uz litam!
Dekuju, ale dala jsem to vsechno sem spis v nadeji, ze to pomuze ostatnim (jako treba Igimu)... reseni jsou to povetsinou primitivni, lec ucinny.
Vysledkem je topeni bez spaleni baraku a prilehlyho okoli a bez uduseni se

[poota]

Pooto, tak jsem ani nemusela do vsi - tady mam manual, kde na str. 13 je rozkres a po nejakych vylepsenickach neni ani vidu. Tak asi nezbyde nez doma vyrobit.... mam tu pozinkovanej plech, z toho by to asi slo, ne?

Jsi holka odvážná, ale tohle nebude jenom tak.
Plech na tohle nestačí, to by musel mít tloušťku tak 3 mm a asi ani ten by tam moc dlouho nevydržel - opravdu jenom litinové pláty a ty se zatraceně blbě obrábějí. Proto se litinové díly odlévají přímo do žádaného tvaru a velikosti. Navíc tam máš komplikaci v tom, že jsou stěny "dokulata". Například ten deflektor musí k zadní stěně přiléhat bez mezery, takže jeho zadní hrana by musela být do poměrně přesného oblouku. U Jotulů je na zadní stěně pod deflektorem taková římsa, na které deflektor zadní hranou leží, aby těsnil.
Na Tvém místě bych se do toho bez možnosti originálních dílů raději vůbec nepouštěl a byl bych rád, že to vůbec nějak topí. Na využití tepla bude u nich výhodnější udržovat "oheň" spíš v přední části u dvířek, než vzadu a nebo po celém dně spalovacího prostoru. To je asi tak všechno, co se s tím dá dělat.

Zdravím - poota

[Igi]

Díval jsem se včera po inzerátech na ty kamna a narazil jsem na kamna na vyjety motor. olej. Jak jsem to trošku študoval, tak mi to přijde jako ideální řešení-nepotřebuje to komín, jen rouru ven, vyjetej olej by šlo sehnat si myslím a lepší než se tahat se dřevem. Mají tyto kamna nějaká negativa? Asi do nich půjdu(jestli se mi vůbec podaří postavit tu boudu :-D )

[poota]

Kamna na vyjetý motorový olej se probírají v http://www.upramene.cz/forum/viewtopic.php?f=2&t=2825 a také v http://www.upramene.cz/forum/viewtopic.php?f=3&t=1368 - asi tam budou i nějaké zkušenosti. Tady se soustřeďujeme hlavně na topení dřevem a nebo i dřevem.

Zdravím - poota

[kutil]

Kamna na vyjetý motorový olej se probírají v http://www.upramene.cz/forum/viewtopic.php?f=2&t=2825 a také v http://www.upramene.cz/forum/viewtopic.php?f=3&t=1368 - asi tam budou i nějaké zkušenosti. Tady se soustřeďujeme hlavně na topení dřevem a nebo i dřevem.

Zdravím - poota

Ahojky vespolek,
poota ví že sem se jeden čas zabýval spalováním dřeva. Pro přímé vytápění objektů od malých kubatur až po 1000 m3 obestavěného prostoru jsou dle mých osobních zkušeností nejlepší kanadská kamna Bullerjan viz odkaz....
https://www.google.cz/search?q=bullerja ... 24&bih=536
Nepotřebují rošt a výměna ohřátého vzduchu je obrovská aniž by to zvedalo prach v místnosti. Jediná nevýhoda že pokud je místnost znečištěna kouřem, tak ten se rozptýlí do celého prostoru (trpí kuřáci).
Já si je svařil na chatu, přidal rošt a když jsme přijeli v zimě, stačilo pár polínek a za dvě hodky bylo ve vymrzlé chatě 20 i více st. C a na stěnách se třpitila jinovatka Vyvětráním sme se zbavili velice rychle klasické vlhčiny, prostě ideální topení dřevem
H.v.

[poota]

Dostáváme se tím k tomu, ze existují tři základní způsoby předávání tepla od kamen do prostoru. Ten první je konvekční a při něm se ohřívá nějaké médium, které to teplo "odnese" někam jinam a tam ho teprve předá. V případě Bulerjanů a vůbec kamen s dvojitým pláštěm, se ohřívá vzduch. Výhodou tohoto způsobu je, že se dá ten teplý vzduch relativně snadno rozvádět i do dalších místností a vytápět jím snadno třeba i vyšší podlaží. Při vytápění jediné místnosti dochází k tomu, že u stropu je "vedro", u podlahy "zima" a dost dlouho trvá, než se prohřejí stěny. Dalším oblíbeným médiem pro distribuci tepla od kamen je voda, takže kamna s patřičným výměníkem mohou sloužit i jako etážové a nebo dokonce ústřední topení.
Ten druhý způsob je sáláním - kamna mají jednoduché stěny bez masivní vyzdívky a většinou i zasklená dvířka. Teplo, které z nich sálá, ohřívá hlavně pevné předměty kolem a teprve od nich se ohřívá vzduch. Prohřátí místnosti je rychlejší a rovnoměrnější, ideální umístění kamen z hlediska ohřívání prostoru je uprostřed místnosti. Tímto způsobem se obtížněji vyhřívají sousední místnosti.
Třetím způsobem je akumulace tepla do nějaké hmoty, která teplo zpočátku pohlcuje, aby ho mohla později ještě dlouho vydávat. Typickým příkladem jsou kachlová kamna, různé pece najmě pak finská, a také pravá raketová kamna. U tohoto způsobu se většinou oheň nijak nereguluje a topí se "naplno", protože momentální přebytek výkonu pohltí akumulační hmota kamen. Výhoda je v tom, že na plný výkon pracují kamna s velkou účinností a taky v tom, že se nemusí topit nepřetržitě, protože teplo je k dispozici ještě dlouho potom, co už v nich nic nehoří.
Z těchhle tří způsobů není u žádných kamen jenom jeden jediný, ale v různém poměru jsou tam vždycky všechny tři, přičemž jeden z nich většinou převládá.

Zdravím - poota

[Slavek Krepelka]

Dostáváme se tím k tomu, ze existují tři základní způsoby předávání tepla od kamen do prostoru. ...

Naprostý souhlas. No a když má člověk sálavá kamna s konvekčním teploušem za kamnama a to ve spodním patře baráčku, navíc s tím, že může použít nucenou cirkulaci rozvdem teplovzdušného topení řekněme olejových kamen, a zděný komín za teploušem procházející samozřejmě všemi patry a středem baráku, má teplo velice rychle po zatopení díky konvekci, zanedlouho poté i vyhřáté zdi a stropy díky sálání, a i dlouho po vyhasnutí kamen díky teplu, naakumulovaném v cihlách (kamenech) komína, které převážná většina lidí frká pánubohu do oken blbejma venkovníma komínama bez teplouše, popřípadě vnitřníma s plechovou izolovanou vystýlkou a tady i vysádrovanýma dřevěnýma.

S laskavým pozdravem, Slávek.

[poota]

No jo, von takovej komín je vůbec kapitolka sama pro sebe
V komíně má především vznikat nějaký tah, který má mít nějakou optimální hodnotu vzhledem k okamžitým poměrům hoření v kamnech. Hoření v kamnech se mění a zrovna tak se mění i třeba tlak vzduchu a jeho vlhkost a taky směr větru, což má vliv na okamžitý tah. Takže v souhrnu se jedná o několik na sobě nezávislých proměnných veličin, včetně teploty vlastního komína. Zjednodušeně řečeno, snažíme se, aby byl aspoň nějaký tah i při nepříznivých okolnostech a smiřujeme se s tím, že při všech ostatních bude nejspíš buď "akorát" a nebo třeba "moc".
Hlavním problémem komína je fakt, že spaliny musí mít určitou minimální teplotu, aby v komíně nekondenzovala voda a dehet. Zvýšením teploty spalin odchází zbytečně moc tepla komínem, takže se používá raději tepelné izolování komína a spaliny o něco chladnější.
Osobně mám pocit, že ideální komín by měl mít vnitřní rouru zvenku ohřívanou nebo vytápěnou a že by měl sám a automaticky měnit svůj tah, třeba změnou své výšky - což je značně nereálné.
Masivní komín s velkou akumulační schopností se bude dlouho prohřívat, takže také pomaleji nabíhat na plný tah. Zato ještě po vyhasnutí kamen bude dlouho hřát, ale také současně intenzivněji odsávat skrze kamna teplý vzduch z místnosti, než komín tepelně méně setrvačný.
V každém případě je rozumné mít možnost nějakou klapkou ovládat, lépe řečeno škrtit odtah.
Trochu příznivější situace se spalinami je u kamen s CB (= Clear Burning, čisté spalování), u kterých je ve spalinách méně dehtotvorných složek.
Dokonale je tato situace řešena u pravých raketových kamen, které mají svůj vlastní vnitřní "komín" a navíc dokážou spálit i všechno, co by se mohlo někde usazovat - odvod spalin z nich tak může být veden i vodorovně a třeba pod podlahou.

Zdravím - poota

[kutil]

........ V případě Bulerjanů a vůbec kamen s dvojitým pláštěm, se ohřívá vzduch. Výhodou tohoto způsobu je, že se dá ten teplý vzduch relativně snadno rozvádět i do dalších místností a vytápět jím snadno třeba i vyšší podlaží. Při vytápění jediné místnosti dochází k tomu, že u stropu je "vedro", u podlahy "zima" a dost dlouho trvá, než se prohřejí stěny.........
Zdravím - poota

Čau chlapi, kókám že teplo je v současné době potřeba
Kdo nevyzkouší, nepochopí
Právě u toho Bullerjana je ta obrovská výhoda že samotížkou bez ventilátoru stahuje horký vzduch od stropu k podlaze tím, že nasává ten nejstudenější u podlahy nebo těsně nad ní. V ostatních místnostech se to možná vrství ale v místnosti s Bullerjanem neéé
No a páč ta výměna vzduchu je velmi intenzivní, tak za hodku po zatopení již v místnosti cirkuluje u Bullerjana a tedy i u stropu např. 25 st.C a u podlahy 20 st. C proto není zima od nohou
S tím prohříváním stěn máš pravdu protože mám chatu s cihel stěnu 30 cm a ta je promrzlá durch a v chatě je v době zátopu třeba i mínus 10 st.C.
Po zatopení je brzy (velice brzy) vzduch teplý a v místnosti je příjemně. Teplý vzduch rychle proniká do nábytku i dek apod. a neexistuje ten nepříjemný pocit když sednete na studenou židli-brrr. No a že stěny se oteplují pomalu? Vůbec nevadí, na ty se nesedá
Protože sem si Bullerjanka dělal sám, tak sem přidal rošt do přední části právě k vůli tomu rychlému zátopu a za roštem je šamotová cihla kde v noci pomalinku tleje nějaký ten pařízek nebo větší poleno. Bullerjan v noci enem dýchá a ten pokles teploty k ránu není skoro poznat.
Prostě já nedám na toho B-janka dopustit

Tak se mějte a užijte si v klidu a pohodě ty nastávající svátky
H.v.

[Slavek Krepelka]

No jo, von takovej komín je vůbec kapitolka sama pro sebe

Nejen to, ono to souvisí i se samotnou stavbou domečku a kde v něm ty kamna jsou.

a) Někdy dochází k inverzi, když je uvnitř větší zima než venku, převážně na podzim a na jaře. Pak se děje i to, že komín táhne před zatopením dolů, místo nahoru a tím dochází k hrůznému čazení právě podpáleného topiva dovnitř, než se tah případně otočí díky ohni, a může to být docela starost. Pokud to nějak jde, dá se tah otočit před zapálením ohně nahřátím komínových trubek, řekněme letlampou, a definitivně při všech vstupech do kamen zavřených.

b) Co se týče izolování zděného komína, nedává mi to vůbec žádný smysl. Na tah nemá vliv prohřátí komína, ale pouze povrchová teplota vnitřku komína (a hlavně spalin). Vzhledem k tomu, že jde o vyschlé zdivo a tím pádem celkem slušný izolant, ohřeje se vnitřní povrch relativně velmi rychle. On už izolovaný je.

c) Co se týče regulace případného nadměrného tahu, tedy průtoku spalin komínem, ta je daná tím, jak moc jsou otevřené násosky čerstvého vzduchu do kamen, takže zde taky nevidím žádný veliký problém, pokud je potrubí před komínem rozumně těsné. Akorát je nutno si to po hlídat, než oheň hoří relativně stálým plamenem. Spíš bych si dal bacha, aby nebyl průřez vnitřku komínu příliš veliký, ale tolerance je relativně hodně veliká. Můj byl krbový 6" x 9" = 150cm x 225cm, tedy počítaný na to, že cca 80-90% průtoku padne na vzduch, který obchází plameny, a fachal výtečně i s kamnama, ato jsem tlačil spaliny z hořejška kamen k podlaze do zadeklovaného krbového prostoru přes teplouše a teprve potom vzhůru komínem.

d) Co se týče zadehtování, je to problém paliva a kvality spalování, ne komína. Důležité je už rozpálit dřevo co nejrychleji při zatápění a definitivně se vyhnout dřevu mokrému a pálení pneumatik a když, tak spolu se dřevem a přikládat, až když je pěkně rozpálené a jen po malých kouskách. No, sranda starnou, nikdy jsem nikde, ani v Praze (uhlí a brikety), ani na boudě (dříví, převážně jilm), ani v domečku (jakékoliv dříví od osiky přes smrk po javor a dub, ba i nějaký ten cedr, překližka a dřevotříska) nikdy žádný dehet v komíně nenačapal. V Libni na uhlí byl trochu problém se sazema, na boudě s ničím a v domečku taky ne. Když jsem po cca 12 letech otevřel zadeklovaný krbový prostor, přes který šly spaliny, byl v něm hlavně popílek a něco sazí a komín prakticky čistý, bez nánosů sazí. Po nějakém viditelném, či hmatatelném dehtu ani stopa.

e) Co se týče vodní kondenzace: "No a co?" Ta vzniká pouze v úplném začátku po zatopení a velice rychle vyschne. To by člověk musel dostat spaliny pod 100°C během běžného topení a to přeci jen nevidím jako běžně proveditelné. Navíc v těch spalinách zas tak moc tepla mezi 100°C a řekněme 60°C už není, aby stálo za to ho dolovat. Podle mne je to zbytečná starost. Naopak, pokud bych to vzal naprosto teoreticky bez ohledu na to, jestli se kondenzace má šanci nějak moc na vnitřku komína usadit, maximálně předá na vnitřní povrch komína kondenzační teplo a pomůže ho do začátku ohřívat. V tom případě by i kondenzace páry ze spalin měla svůj půvab.

f) Odtah vzduchu po vyhasnutí kamen je skutečně trochu problém, ale těžko řešitelný. Na to, aby člověk do komína nepustil studený vzduch, by potřeboval klapku na vrchu komína a pokud by ji člověk nezavřel až po kompletním vyhasnutí ohně v kamnech, má príma šanci se otrávit. Zavírat to dole je sice jaksi možné, ale i když jsou trubky těsné a dvířka a vdechy do kamen taky, pořád ještě komín dost ochlazuje konvekce, pokud má relativně velkou ďouru.

g) Konečně do toho májí taky co kecat pořizovací náklady, ale při troše filipa se dají drasticky omezit.

Na popsanou chatku definitivně izolovat a nejdřív bych se koukl po nějakejch malinkejch nafťáčkách, popřípadě topení z autobusu, či tiráku, poku je elektrika, a naftu bych ještě zkusmo řezal vyjeťákem, než bych došel na nějaký rozumný poměr. Propan asi bude dost drahej i kdyby se použil propanový teplomet, ale chce si to trochu popočítat. Možná je to to nejrozumnější. Pokud kamna, tak hodně vyšamotovaný, aby topily i kus do noci a aspoň komerčního teplouše na komín (Gájo).

S laskavým pozdravem, Slávek.

[poota]

Stále ještě mě nepřešla snaha o vytvoření vařiče, na kterém by se dalo (případně) vařit pro celou rodinu i po více dní.
Nejrůznějších systémů existuje celá řada a vybrat mezi nimi "ten pravý" je velice těžké. Po pravdě řečeno, každému z nich vždycky k dokonalosti něco schází, takže je to rozhodování mezi tím, co oželet lze a co nikoli. Tím chci říct, že moje závěry nejsou všeobecně platné a kdokoli může dojít ke zcela odlišnému řešení, které mu bude vyhovovat mnohem lépe.
Jak již nadpis naznačuje, rozhodl jsem se pro vařič zplynovací, s odhoříváním paliva shora dolů.
Tento systém má výhodu v čistším hoření, teplejším plameni a lepším využití paliva.
Nevýhodou je nutnost drobného suchého paliva, které je potřeba mít připravené předem a případně ho transportovat i s vařičem. Přípravu se snažím obejít použitím peletek, a to i přesto, že se mi dosaváde jeví spíše jako obtížně spalitelný sajrajt, než vhodné palivo - praxe rozhodne.
Za mnohem větší nevýhodu považuji "dávkové" topení, při kterém je doba vaření předem dána množstvím paliva. Pochopitelně dochází pouze k jedné z předem daných situací - buď je vařeno podstatně dřív, než náplň dohoří, takže dál už se topí úplně zbytečně, což kromě plýtvání palivem není nijak kritické.
Druhá varianta vypadá tak, že náplň dohoří dřív, než je vařeno, takže je nutné vaření přerušit, vařič vyprázdnit, znova naplnit novým palivem a znova roztopit, po kterouž dobu vařená krmě spokojeně stydne. S přijatelným zkrácením této doby jsem se rozhodl vypořádat způsobem, který v nadpisu naznačuje to podivné "sem-tam", které spíš než naznačení, kde momentálně jsem, má znamenat jistou obousměrnost prezentovaného soustrojí. Abych zbytečně dlouho nenapínal, chci vyzkoušet vařič dle vodorovné osy dokonale symetrický, který umožní stejný způsob spalování i po svém převrácení vzhůru nohama. Což by mělo umožnit s nepatrnými přestávkami topit/vařit neomezeně dlouho.
Zatím tedy popis, časem dodám i fotky celé té "složitosti", po té i případné zkušenosti, které když by se ukázaly být příznivé, tedy předvedu v praxi na jarním srazu.

Vnější plášť tvoří asi 15 až 20 cm dlouhá komínová roura o průměru 120 mm. Pláštěm vnitřní zplynovací komory je děrovaný o 20 mm kratší tahokov, svinutý do průměru 100 mm, tedy tak, aby se do něj dala volně zasunout s obou stran víčka, tvořená kulatými plechovkami od bonbónů.
Vnější plášť i zplynovací komora jsou soustředné, navzájem spojené příčnými distančními šroubky, každý s třemi maticemi. Šroubky jsou od krajů tak daleko, aby vnější matice nepřekážela vnějšímu víčku.
Na vnější plášť se volně nasazují shora i zdola "kouřová" víčka na průměr 125 mm, která mají středový otvor o průměru asi 60 mm. Pro lepší promíchávání hořících plynů je vhodné okraj tohoto otvoru nastříhat do hloubky asi 15ti mm a vzniklým jazýčkům vždy jednu polovinu v úhlopříčce přehnout dolů.
Na vnější straně víčka jsou dvě zkřížená žebra cca 17 cm dlouhá a asi 2 cm vysoká. Místo pravého křížení jsou použité dva pruhy ohnuté do pravého úhlu a uprostřed sešroubované. Vnější víčka nesou na svislých distančních šroubech, držících současně i žebra, ještě výše zmíněná vnitřní víčka, která mají pouze u obvodu dna několik krátkých štěrbin pro průchod dřevoplynu nebo nasávání primárního vzduchu. Celé uspořádání je naprosto symetrické, což během provozu umožňuje vařič překlápět.
Po sejmutí horního víčka se vařič naplní palivem, tedy buď krátkými suchými klacíky a nebo peletkami, na ně shora se nalije tekutý podpalovač nebo gel, případně dá pevný podpalovač a zapálí se. Až oheň přestane kouřit, tak se nasadí horní víčko a umístí se hrnec.
Pokud je potřeba oheň delší, než na jaký stačí první náplň, tak se ještě před jejím dohořením sejme hrnec a odstraní se horní víčko. Na ještě žhavou vrstvu hořícího zbytku náplně se nasype další palivo, nasadí se zpátky horní víčko a celý vařič se obrátí vzhůru nohama, aby mohlo palivo opět hořet seshora. Podle potřeby lze celý proces libovolně opakovat.
Po skončení vaření nebo topení se zbylý popel dá snadno vysypat.

Doufám, že jako předkrm to stačí

Zdravím - poota

[Slavek Krepelka]

Stále ještě mě nepřešla snaha o vytvoření vařiče, na kterém by se dalo (případně) vařit pro celou rodinu i po více dní.

Spodek vnější plechovky eventuelně s mřížkovým otvborem otvorem, který může sedět na odstavných nožičkách na odsypávání popela a dodávání sekundárního vzduchu. Neuzavřená otočná podložka sedící na vnější trubce a obepínající vnitřní trubku s víčkem přemosťujícím neuzavřenou část podložky pro regulování primáru.

S laskavým pozdravem, Slávek.

[poota]

Zatím všechny moje pokusy s tomuto podobnými systémy ztroskotaly na nedostatečném tahu, který je závislý na rozdílu výšky horních okrajů vnější trubky a vnitřní trubky, tedy v Tebou naznačeném řešení. Prakticky tentýž problém vzniká i při řešení quazi-raketových kamen, kdy se přikládá do kratší svislé roury a odtah je druhou vyšší rourou. Při dostatečném převýšení je mizerná jak skladnost, tak i stabilita.
Tím samozřejmě nechci nikoho sebeméně zrazovat - pokud to považuje za nadějné, ať to vyzkouší a třeba se mu to osvědčí.

Zdravím - poota