Prostor

[Slavek Krepelka]

Vysvětlení kavitace je postaveno na domněnkách

Nazdar Kykyrido,

Poptám se po kouskách, mám v tom nejasnosti o čem specielně mluvíš. Mluvíš zde o mechanicky vyvolanou kavitaci nebo kavitaci vyvolanou jiným způsobem? pokud jde o mechanickou, třeba u locdní vrtule, jsou nejasnosti s jejím vznikem, průběhem, nebo zánikem?

Kavitační bublina, setrvačností vody roste do té doby, než v ní vznikne silný podtlak nebo téměř vakuum. Stěna bubliny se protrhne a nasaje vodu rychlostí převyšující rychlost zvuku.

.
A to jako změřil kdo a jak? Teoreticky je to naprostá kravina. Vakum je kritické slovo. Přetlak nikdy nebude vyšší než vnější tlak proti vakuu. Jak bys řekl že se dá akcelerovat voda na nadzvukovou rychlost, molekule nebo litr, to je jedno, mluvíme o hydraulickém tlaku, obtékající řekněme lodní šroub remorkéru po dráze mikroskopické vzdálenosti přetlakem nepatrně větším než je jedna atmosféra? To je mi dost nová fyzika.

Díky tomu dojde lokálně k obrovskému zvýšení tlaku a nárůstu teploty.

Pokud není jedinný fyzický důkaz pro takovou událost a proposice je v přímém nesouladu s normální, praxí ověřenou fyzikou, tak se nic takového neděje. Žádné nadzvukové rychlosti, žádné zvukové bariérové šoky a žádné vysokánské teploty z těchto důvodů. Pokud však někdo skutečně důvěryhodně poměřil vysokánské teploty, tlaky atp, u mechanicky vyvolané kavitaci, nesmírně rád se nechám poučit. Bude to ale muset být odborná literatura.

Světelné záblesky jsou jen odezvy kavitačních bublin a neví se, co to ve skutečnosti je. Každopádně, teplota kolabující kavitační bubliny je tak vysoká, že odpaří i platinu.

Jen jestli ta teplota nemá elektrický původ? Tam je to všechno jinak. Je to totiž velice lokalizovatelné na rozdíl od ohřívání nějakými neprůkaznými nadzvukovými mikro šoky. Kondenzace v mracích produkuje dost pozoruhodné elektrické výboje a není důvod se domnívat, že se tak neděje i v mikroskopickém měřítku.

Jinak jsem si na účet Huhu prošel permeability of helium. Leze to krz mnoho polymerů, leze to krz sklo, ale krz kovy, alespoň standartní potrubí nikoliv.

Kdyby se podařilo vyrobit takovou kapalinu, která by pouhým zamícháním lžičkou od kafe kavitací vařila, je vyhráno.

No, vodu si uvaříš i v injekšní stříkačce, ale moc se od toho neohřeješ, nemluvě o nějakém opaření. Stačí dost silné prsty a vodu v ucpané stříkačce natáhnout. Mezi námi, takhle se dá velice snadno testovat odpar (odpařuje, vyvařuje, nebo se nic neděje) i těkavých látek třeba z barev a podobně.

Jak však bylo výše řečeno, záleží na chemickém složení, bo kavitace funguje jen za přítomnosti plynů v kapalině, respektive, bez kterých nevznikne kavitační bublina. Zkus ultrazvuk...

S nutnou přítomností plynů bych to viděl dost černě, i když v praxi budou přítomny skoro vždy. Je to otázka akcelerací a setrvačností spolu s teplotami a bodem varu tekutiny při jakém podtlaku. Nicméně, přítomnost plynu definitivně podpoří kavitaci, to beru.

Ahoj, Slávek.

[martin11]

Pánové děkuji vám za připomínky a odborné hodnocení problemu, něco jsem věděl něco ne. Jen si nejsem jist s tím mixerem, protože vyvolat umělou kavitaci je trochu něco jiného nežli proti ní bojovat. Umělá kavitace asi nebude o lodním šroubu, vrtulce v mixeru nebo o nějakém čarpedle. také nemám jakoukoliv možnost zkoumat, kde se bude kavitace tvořit lépe / typ kapaliny/ takže vždy jen voda. Plyny ve vodě rozpuštěné jako průvodní jev kavitace. Pravděpodobně to bude vždy jen směs plynů....budeme tomu říkat vzduch. V mém pokusu to bude vždy při normálním tlaku vzduchu, jediné rozdíly budou při tlakové výsi nebo níži....takže zanedbatelný rozdíl. Firma v USA / video poslal La v jiném vláknu - kavitace....tam by také patřila tato diskuse / na principu umělé kavitace již nějaké ohřívač vyrábí, princip netají. Muj nápad jak umělou kavitaci vytvořit je trochu jiný a nikde jsem o tom, jak to chci udělat, nečetl...takže pokus omyl. Jako netechnik...jsem výtvarník, mě je utajena jakákoliv matematická souvislost, takže ani tuto vědu do toho tahat nebudu. Stroj sestrojím, napustím vodou. zapnu elektromotor a uvidím co bude....jsou, budou 3 možnosti....voda na vstupu a výstupu se neohřeje...voda se ohřeje , ale málo.....a zbožné přání....na vstupu voda 20°C na výstupu pára....pak oslovím ing hlavy, stroj předvedu a budeme měřit / někdo bude měřit/ spotřebu elektřiny a množství tepla tím zažízením vyrobené...to už nebude snad problém....Jednoduché a bezproblémové.....pokud by nááááhodou zařízení chtělo vodu ohřívat, pak bude následná možnost laborovat s jiným mediem....Glykol, olej, a cokoli jiného, nehořlavého...
Tak , děkuji za pozornost...do roka a do dne ......zdraví m11

[kykyrida]

V žádném případě se nenechám zmanipulovat do role odpovídajícího. Je lehké klást převážně hloupé dotazy - nic to nestojí a vždy se z toho vyjde s čistým štítem.

[huhu]

hledám nějaký pramen , který by mi pomohl určit kapalinu nejvíce náchylnou na vznik kavitace

martin11e -. str. 10 a 11 http://www.vutbr.cz/www_base/zav_prace_ ... e_id=27956

je tam popsáno to , co jsem se ti pokusil lidovým vyprávěním říct o plynech. Myslím , že je to tam srozumitelně.
taky z toho pochopíš , že nejen kapalina má vliv na vznik kavitace , ale i matriál tech válců.

[kykyrida]

hledám nějaký pramen , který by mi pomohl určit kapalinu nejvíce náchylnou na vznik kavitace

Nějaký emulgátor, třebas polyoxyethylensorbitanmonooleát. Destruktivní účinky se výrazně zlepší přihříváním topným tělesem.

[Slavek Krepelka]

V žádném případě se nenechám zmanipulovat do role odpovídajícího.

Výborně. Mluviti stříbro......... Aspoň že víš, kdy se do toho nepouštět

S kap. heliem pracuji, tak neoblbuj.

http://books.google.ca/books?id=tfLWfAx ... es&f=false
Huhu angličtí pokud vím V češtině jsem nic na tohle nenašel. Samozřejmě nevím, jestli s kapalným héliem pracuješ, či ne, ale pokud ano, tím hůř. Tohle bys pak měl vědět z hlavy. Pokud víš, oblbuješ ty.
Jedinnou noticku na téma jsem našel zde a není vyloženě odborná.
http://www.reflexcz.cz/?download=solary ... rvt_ii.pdf
Citace "Toto sklo se vyznačuje mnohem menší propustností pro hélium a vodík, než běžné bórokřemičité sklo, což zároveň s větší tloušťkou materiálu zvyšuje životnost kolektoru."
U toho skla jde asi spíše, tedy podle odborníků, o rozpustnost helia ve skle.

Injekční stříkačka není kavitace - jasně píši, že ...pouhým zamícháním lžičky od kafe kavitací... nikoliv podtlakem.

Aha, takže mechanická kavitace na trailing straně vrtule od lodě není důsledkem tvoření částečného vakua? Ono sire slovo cavity znamená dutina. Tím netvrdím, že jde o stejný jev ve svých důsledcích, ale v principu jde u obého o podtlak. Sám to píšeš, žeáno.

Nic méně, začínal jsem slovy, že vysvětlení kavitace je souhrn domněnek postavených na indiciích z reálného vnějšího měření nebo pozorování - rozvětvený zápis. Tím jsem odpověděl na 99,99 % všeho.

Dobře, že jsi to připomenul. Jenže proti těm doměnkám stojí fyzika vakua a akcelerace atd.

Není nová fyzika a tvou vortexovou neuznávám.

Oh, mohl bys mi prosímtě dát odkaz na moji "vortexovou fyziku? Rád bych to zkouknul a seznámil se s tím. Jmenuju se Křepelka , nikoliv Schauberger. To se snad nedá poplést?

[huhu]

já bych kykyridu nevinil z toho , že oblbuje
Už jednou se mi stalo, že reagoval na téma věcně správně, ale uplně z jiného úhlu pohledu. To se stává . Vím z vlastní zkušenosti, že pokud mám zažitý jeden pohled na věc , těžko se přijímají jiné. V tomto případě jde pouze o rozšíření vědomostí. Kykyrida nebude blbec. Jen je potřeba překročit vlasní stín.

Nás to ale vrací do hry s úvahou o tom , z čeho je spletená hmota , jestli jen z energetických polí, tak dává smysl Philadelpský experiment, magie a - a to hlavně - heldání potenciálu využitelné energie z prostředí kolem nás.

Od děcka hledám hranici mezi hmotou a energií. A tady se naskýtá možnost reálně působením energie stvořit hmotu. Rozpadem hmoty se energie uvolňuje, to se ví. Kdoví , co se ve skutečnosti děje v CERNu.

[poota]

.. Od děcka hledám hranici mezi hmotou a energií. A tady se naskýtá možnost reálně působením energie stvořit hmotu. Rozpadem hmoty se energie uvolňuje, to se ví. Kdoví , co se ve skutečnosti děje v CERNu.

Teoreticky je to úplně jednoduché.
Energie, jak se ví, je nezničitelná, dá se pouze přeměňovat. Nevzniká ani nezaniká. Jestliže se rozpadem hmoty
uvolňuje, tak je určitě možné ji skládáním hmoty vázat. Dotaženo ad absurdum - hmota je pouze "uskladněná"
energie. Dokonce je i spočítáno, kolik energie hmota "obsahuje". Takže už jenom stačí maličkost - najít ten fígl,
kterým se z nějaké energie vytvoří nějaká hmota. Obdobný fígl bude potom na přeměnu hmoty v energii.
Předpokládám, že na různé hmoty bude potřeba různé množství energie, takže jakmile budeme ovládat oba fígle,
tak už bude možné přeměnit nějakou "hutnější" hmotu na energii - a část té energie zpátky změnit v nějakou méně
"hutnou" hmotu. Taky se bude místo pracného a energeticky náročného obrábění moct použít přeměny energie přímo
v potřebnou součástku z libovolného materiálu.
Vidina krásná přesladká - už se na to těším.

Zdravím - poota

[adam.benda]

Teoreticky to má šmak.
Prakticky to bude cesta k totálnímu šílenství.

A jen tak pro příklad... Kdyby se povedlo přeměnit vodu ve skleničce na "čistou energii", bylo by to tolik energie, která by udělala z Evropy jeden velký kráter.

[poota]

... Kdyby se povedlo přeměnit vodu ve skleničce na "čistou energii", bylo by to tolik energie, která by udělala z Evropy jeden velký kráter.

Jestli můžu v té pohádce pokračovat:
A v tom kráteru by napřed vyrostla tráva, pak i keře a po nich stromy. Už za deset let by tam tekly čisté bystřiny a všude by bylo plno šťastné a spokojené zvěře. Prostě úplně stejný ráj, jaký byl v Evropě před příchodem prvního člověka.
A až by zas nějaký přišel, tak ani nemusí zvonit zvonec a krásné pohádky je konec

Zdravím - poota

[Slavek Krepelka]

já bych kykyridu nevinil z toho , že oblbuje

Nazdar Huhu, to si musíš přebrat sám.

Nás to ale vrací do hry s úvahou o tom , z čeho je spletená hmota , jestli jen z energetických polí, tak dává smysl Philadelpský experiment, magie a - a to hlavně - hledání potenciálu využitelné energie z prostředí kolem nás.

Od děcka hledám hranici mezi hmotou a energií. A tady se naskýtá možnost reálně působením energie stvořit hmotu. Rozpadem hmoty se energie uvolňuje, to se ví. Kdoví , co se ve skutečnosti děje v CERNu.

Osobně to vidím v principu dost jednoduše. Jsou pole, jejíchž složky komunikují v podobě vláken mezi shluky hmoty oddělenými vzdáleností. Snad by se to dalo přirovnat komunikaci generátoru s elektromotorem, kdy za "prostor", tedy jeho jednu dimenzi slouží vodič. Jsou také pole, kde je generátor vyzkratovaný, akorát že drát nemá odpor. Potom je geometrie pole uzavřena do okruhu. Tohle je nesmírně zjednodušeno, ale rozvedu-li to na rozdíl mezi polem statické elektřiny a magnetu. Zatímco u statické vidíme póly, dva objekty, které jsou odděleny vzdáleností, tedy dimenzí Euklidovského prostoru, nebo dimenzema prostoru, i když tady dole na zemi povětšinou vyplněným vzduchem, vidíme magnetické pole jako dva póly jednoho objektu, jehož geometrie je uzavřená jenom kolem jednoho kusu hmoty.

U statiky se tedy dají póly materiálně oddělit a komunikace "indukce" mezi nimi probíhá i přes nesmírné vzdálenosti. U magnetického je pole uzavřeno samo na sebe, na svůj "zdroj". Přiblížíme-li nabitou ebonitovou hůlku ke kousku papírku, papírek odpovídá ebonitu opačnou polaritou komunikace pole ebonitu, kterážto komunikace má i tu mechanickou vlastnost, že se vzájemně přitahují. Přiložíme-li magnet k železu, pole magnetu tím pouze deformujeme, ale zase to má za následek vzájemnou přitažlivost. Siločáry u obou jasně ukazují, že čím je menší vzdálenost mezi magnetem a železem, nebo dvěma objekty pod statickou indukcí, tím je pole zhuštěnější.

Složky těchto polí se dokáží za daných podmínek prolínat, vázat i dělit. Zatímco složky el. statického pole jsou zároveň složkami magnetických polí, magnetická pole nejsou složkami el. statických polí. Dá se to dát do analogie nití a provazů. Zatímco nitě jsou složkami provazu, provaz není složkami nitě. Jde o dvě kvantitavně a do jisté míry kvalitativně různé systémy posloupnosti jsoucna. Proto je v magnetismu hmoty naskladována nepředstavitelná energie. Hmota je v podstatě zásobníkem velice zhuštěných a vyzkratovaných "elektrostatických" vláken sjednocených do vláken polí magnetických. Statiku jsem uvedl jenom jako názorný příklad jakési "jemné" struktury komunikace energií. Jde o vzájemnou geometrii, formu a harmonie složek těchto nití, jestli se projev pole bude nazývat elektrostatika, gravitace, orgon, magnetizmus nebo nějak jinak.

U toho magnetismu jde hlavně také o to, že čím je pole intenzivnější, tím je vlákno, složka pole užší a pod větším pnutím. Dá se to jakž takž přirovnat k změnám tloušťky lana pod různě velkým zatížením, akorát že u složky magnetického pole, jeho vlákna, jde o spontání vnitřní pnutí, tedy energii kosmickou. Tohle samozřejmě platí pro složky, tedy vlákna všech polí a všeobecně pak i pro ta pole. Stačí se podívat na železné piliny kolem svářecího kabelu, jak se stahují a roztahují se změnami ampér v kabelu. Lze to také pozorovat na elektromagnetu řekněme magnetické vrtačky zasejřené šponama.

Otázka co je to prostor a z čeho se skládá je záležitostí definice. Euklidus to namyslel velice vhodně s tím, že prostor definoval jako abstraktní objem popsaný veličinami tří koordinátů. To totiž umožnuje se na prostor dívat nezaujatě a nepřikládat mu nějaké vlastnosti kromě relativní velikosti. To nám taky umožnilo se na objem třeba cisterny koukat nezaujatě z technologického pohledu, bez ohledu na to, jestli bude obsahovat, nebo obsahuje vodu, nebo vzduch atd. Předefinováním prostoru na něco, co má nějaké vlastnosti, došlo ke zmatení jazyka. V tu ránu zde mizí rozdíl mezi abstrakcí a jakýmisi vlastnostmi něčeho, obsaženého v abstraktním množství prostoru. Toto předefinování znehodnotilo termín "prostor" a zamlžilo ho, jinými slovy nám nadělalo v jazyce nepěknou paseku. Od té doby se dohadujeme, jestli je prostor bandaska s vodou, nebo vzduchem atd. ačkoliv může zárověň obsahovat spoustu jiných věcí, které snad jen tučíme. S tím se dnes potýkáme a naprosto zbytečně. Nejde vůbec o vlastnosti prostoru, ale o vjastnosti polí v té které části prostoru obsažených, pokud se na to díváme dílčím pohledem. Jenže dílčí pohled je zase dost matoucí, protože opomíjí právě vlastnosti komunikace spousty forem polí na úžasné (kosmické) vzdálenostl. Problém je, že dílčí objemy prostoru nelze oddělovat jinak než pouze teoreticky a nelze se domnívat, že se dobereme toho, co se v nich všechno vyskytuje a jak to na sebe vzájemně působí. Pokud nevíme co je to slon, kde se vyskytuje, co žere, kam kráčí, jak se rodí a žije atd., těžko si ho vysvětlíme dokonalým studiem a poznáním jeho trusu, nebo řasy. Euklidovský prostor vlastnosti nemá. Vlastnosti má to, co se v něm vyskytuje. Tento náhled nás vymaňuje z problému a dohadů, jaké má vlastně vlastnosti něco, o čem mnoho nevíme. Einštain to vzal docela pochybenou zkratkou a nadělal z nás hňupy, či ještě lépe řečeno, nadělali z nás hňupy Ti, kteří z něj udělali hvězdu, protože se jim tahle slovní akrobacie hodila do krámu mlžení skutečností.

Ahoj, Slávek.

[martin11]

... Kdyby se povedlo přeměnit vodu ve skleničce na "čistou energii", bylo by to tolik energie, která by udělala z Evropy jeden velký kráter.

...jojojo +1 .....jen maličkost....ještě nějak domyslet, z čeho je ta energie.... jestli to nááááhodou opravdu není anomálie času m11

[huhu]

Náš problém Slávku je, že si potřebujeme pořád na něco sáhnout. Jak to nejde uchopt, jsme v koncích.

[poota]

..ještě nějak domyslet, z čeho je ta energie.... jestli to nááááhodou opravdu není anomálie času m11

Elfí,
já to vidím úplně dokonale naopak - pro mě je čas vlastností hmoty, takže potažmo i energie ve hmotu proměněné - bez hmoty a nebo energie čas neexistuje, teprve s nimi vzniká a kontinuálně probíhá. Ale skutečně jenom ve fyzickém světě normálních trojrozměrných předmětů. V jiných, než fyzických dimenzích má čas charakter vektoru a lze s ním manipulovat, to znamená zrychlovat nebo zpomalovat a také přesouvat oběma směry a vyhledávat v něm libovolné body. Nevím, jestli dochází změnou jeho rychlosti také ke změně jeho hustoty, spíš předpokládám, že ne. Ale rozhodně není možné jej zakřivovat a třeba z něj vytvořit smyčku tak, aby se v nějakém místě křížil - to lze jenom ve sci-fi - a přísně vědecké literatuře, která je "pohádkami pro dospělé".
Souvisí to i další vědeckou berličkou, prezentovanou jako časoprostor. Ta má naznačovat, že existuje několik prostorů a několik časů, jejichž kombinacemi vzniká nesčíslné množství časoprostorů, které mohou existovat paralelně a přitom na sobě nezávisle. Je to sice blbina, ale na zamotání šišky je to docela dobré
Promiň, jestli Ti beru nějaké iluze.

Zdravím - poota

[Slavek Krepelka]

...jojojo +1 .....jen maličkost....ještě nějak domyslet, z čeho je ta energie....

Nazdar Martine, říkalo se tomu (energii) svého času také "Dech Boží". Mně to osobně vyhovuje stejně jako mnoho jiných nic neobjasňujících termínů, možná nejvíce ze všech, včetně "Anomálie Času" . Ono podle toho tvého postupu by zase člověk dospěl jenom k otázce "Co a z čeho je čas?" Víš to? Jsem samé ucho jak to vidíš ty. Pro mne je čas jenom posloupnost událostí měřená nějakými hodinami pro potřebu jakéhosi standartu. Jde o stejnou abstrakci jako je Euklidovský prostor a připisovat jí jakési fyzikální příčiny, vlastnosti nebo důsledky považuji za nelogické. Pojem čas existuje jenom v našich představách a už jedinná fyzicky nevratná událost ve vesmíru (budu-li bombastický tak třeba výbuch supernovy, ale klíč spadlý do kanálu i utroušené slovo to také dokážou) potírá jakoukoliv představu, že by se kdokoliv mohl pohybovat v čase jinak, než se v něm pohybujeme všichni a vše. To by se totiž muselo vše dění ve vesmíru zastavit a začít odmotávat pozpátku, pro vše a pro všechny. To nemá nic společného s cestováním duše atp. protože i zde jde nutně o vývoj a tedy posloupnost událostí. O tom, že jsou všechny události minulé v jakémsi archlívu univerza nemám pochyb. Že jsou tedy dané i podmínky k jaksi přibližným předpovědím věci budoucí, je tímto také danné a stává se. Jde to do jisté míry i kupeckou matikou, zkučenostmi ze stavů podobných a intuicí. Jsou věci, které nám budou navždy unikat, protože každá odpověď produkuje více než jednu otázku.

Takže, co a z čeho je podle Tebe čas a co si představuješ pod pojmem "anomálie času"?

Ahoj, Slávek.