poota píše:Palo píše:.. Osobně jsem přesvědčenej, že tu kyselost, kterou jsi naměřil nedělá vyloučená "nežádoucí" kyselina chlorovodíková z organizmu, ale jiné kyseliny. To by chtělo rozbor, aby bylo jasné, co ta "překyselená moč" obsahuje. ...
Močí se vylučují zbytečné a přebytečné látky. Jestliže jich je v moči víc, tak to vůbec nemusí znamenat, že jich taky v krvi a v těle je rovněž nadbytek. Mám pocit, že to znamená jenom to, že jich tělo vylučuje víc, což činí nejspíš z toho důvodu, že si chce zachovat v těle těch látek optimum.
Měření kyselosti moči je snadnější, než měření kyselosti krve, které by mělo být směrodatnější. Možná by bylo dobré porozhlédnout se po nějaké tělesné tekutině, která je snadno dostupná a nesouvisí přímo s vylučovacím ústrojím. Pot je také vylučovací ústrojí, a tak mě napadají sliny - ovšem nevím, jestli jsou dostatečně probádané a také dostatečně směrodatné. Ale zase se snadno odebírají, takže by to za pokus nejspíš stálo.
Zdravím - poota
Hele Petře, Palo a Batlesi
Petře 1+
, Palo to ode mne schytal včera. (do prdele, dal bych Ti 1+, kdyby tahle věc fungovala alespoň většinou. Fčera
se mi ji podařilo máznout Palovi a dnes to Tobě nejde ani přes Tvůj profil a za chvíli si přestanu pamatovat, komu ji vlastně všemu dlužím a kolik. Do psí díry a hadí prdele.)
Hele Petře, tohle jsem mohl napsat i já. Máš recht. Pokud se mne týče, je pH vyjádřením snahy těla se zbavit toho či onoho.
Batlesi, popřemýšlej si o tom, vím, že to velice dobře umíš. HCl je něco jako prací prášek. co je těle za svinstvo, to ten prášek vypere. Pokud je v tom moc minerálů jiných než kysličníky, okysličí a vyhodí jako kyseliny. Pokud je v těle moc okysličených minerálů (SO4 atp), vyhodí jako kyseliny, pokud je v těle moc minerálií, jako jsou CaCO2 atd. okysličí a vyhodí jako kyseliny. Pokud je v těle málo mineríálií, ochloruje a následovně zhydruje na třeba CaOH a podrží v těle.
Výsledkem bude vždy okyselení odpadů, tedy moči. To, že je spousta lidí, kteří propadli dojmu, že stav pH moči je ukazatelem pH krve a tkání, ještě neznamená, že mají recht. Proti tomu totiž stojí fakt, že močí se člověk zbavuje přebytků. Pokud tedy jsou přebytky kyselé, je přebytek kyselost. Fajn. Potom čím více, tím lépe. Možná tedy nejde o inteligenci buněk, ale o inteligenci toho, nebo těch, kteří nás mají na svědomí jako stvořitelé a kteří se vyznali v chemii lépe než kdejaký propagátor falešných teorií, i když se vydává za příro.
Je totiž, v těch třicátých, doloženo, že ta HCl srovnává pH krve a tkání ať už kyselé, nebo zásadité, do jakéhosi optima. Jaksi jde možná o chemii jako takovou. Odpad je odpad. Je jedno, jestli je na vyprání prádlo zmaštěné tím nebo oním, čím víc je zmaštěné, tím víc se odstraní nečistot kterými zmaštěné jest.
Další věcí je, a to platí pro všechny, Batlese, mne, Pala, kohokoliv, co se vlastně děje na psychické úrovni. Bacha na to. Bacha na výsledky, i když se proti nim celkově nedá nic praktického namítat. Batlesi, jdeš do toho tělem i duší, nemáš to srdce nikoho odmítnout a to je něco, co nemá s chemií nic společného. Přístupů je spousta a úspěšnost je pestrá. Podívej se na problémy s placebo. Nějakých 35% úspěšnosti medikamentu je placebo efekt oficielně uznávaný i ortodoxní medicínou a to ortodoxní medicína neví pořádně o čem mluví.
Felčar, který má skutečně zájem vyléčit vyléčí daleko víc lidí než felčar, který se živí, i když jedou podle stejné šablony. Stejně tak lze mluvit o přístupu pacienta k felčarovi. Pokud pacient důvěřuje felčarovi, má neúměrně větší šanci, skoro jistotu, se uzdravit, i kdyby ho felčar léčil cyankáli, než pacient, který má k felčarovi nedůvěru a ten ho léčil tím neskvělejším medem, co kdo jiný namyslel.
Zde se střetá jakýsi placebo efekt s chemií a silně zkresluje výsledky léčení jednotlivých felčarů. Palo se na to dívá hlavně z pohledu chemie a musím přiznaz, že já se také ubírám touto cestou, i když v hloubi duše vím, že cesta psychologické závislosti je jaksi mocnější. Je to dost průser, tedy pro mne, protože to dělám jenom proto, že ta chemie je mi více srozumitelná. V podstatě chci říci, že výsledky mohou být jednak chemické a jednak psychologické a že, dle Tvého popisu přístupu k potřebným lidem mi připadá, že u Tebe jde velice o psychologický efekt, asi více, než o chemický, metodologický efekt, na rozdíl od Palova přístup , i když Palův přístup má tuto složku nezbytně také.
Sakra, už jsem měl být v pelechu!
Abych to nějak skončil, snad jenom tolik, že úspěšnost léčitelských porad je jak v chemii, tak v osobním ocenění pacienta, tak v pacientově ocenění felčara a nedají se z toho odvozovat jiné závěry, než skutečné "osobní" úspěchy felčara a konec konců i pacientů, bez ohledu na to, je-li přístup "intuitivní, nebo "vědecký", protože je zatěžko je realisticky oddělit.
Osobně tedy vidím stále HCl jako chemicky druhý, nejúležitějšíí element lidského metabolismu po kyslíku, ale z pohledu psychologického to je poněkud méně významné.
No vida, naprosto upřimně jsem se dozásadil C2H5OH protože život je pes jak říkal Jirka Šlitr atp. a chtěl bych Vám všem, Nám všem, jenom přát, abychom se spíše domluvili ze všech stran o jednotlivých aspektech zachování zdraví, než se o nich dohadovat, i když dohadování v únosné míře považuji za velice konstruktivní. Jde však o tu únosnou míru. Jsem diletant a jako diletant se dívám na věci z mnoha úhlů, byť i zatvrzele. ano, dokážu být zatvrzelým diletantem, a hrozně by se mi líbilo, kdyby i všichni další zatvrzelci, byť i specialisti, dokázali na chvíli, vlastně na dlouho, se zahledět na problémy lidského žití na soužití ve světle jaksi spíše širokém, i když třeba zdánlivě méně jasném.
No jo, jdu spát, všem lidem dobré vůle, jmenovitě zde posledně silně zůčastněným, Petrovi, Palovi i Jirkovi, vše nej, perte se a žerte se, ale respektujte se,
Slávek.
Je-li tvá přítomnost ve výhni okolností, vyuč se kovářem své budoucnosti.
Skleničkové pokusy nelze srovnávat s vnitřní inteligencí těla. 
Vše má svůj vysoký význam. Ale je to celkově dost málo, pro nastolení dobrého zdraví.
. V posledních dnech se ale přidala i nevolnost... nevím, co s tím a jak dál. Mám takový podivný pocit v žaludku, ztrácím chuť k jídlu.