Mám co povídat... Mě žluč zvedá moje máti dnes a denně - tím, že se do všeho tentuje, má prd co na práci, pořád povídá, jak má strašně moc práce, řeší již vyřešené věci, nikdy si není schopna zapamatovat nové věci, není schopna zavřít pusu, když jí řeknu aby chvíli nemluvila, ptá se na pitomosti a za půl hodiny se zeptá na to stejný, když někdo mluví, tak neposlouchá. Na co šáhne, to se porouchá a svádí to na ostatní. Nerespektuje svobodu a potřeby ostatních, vnucuje je jim potřeby, které si myslí, že ostatní nutně potřebujou (musíš se najíst, vždyť si ještě nic nejedl, obleč se, atd.). Když po ní chce někdo s něčím pomoct, tak moc ochotná není, protože ona už tolik toho napracovala a ten druhý ještě neudělal v baráku NIC...Saint-Jimmy píše:Každou chvilku vám někdo "hne žlučí"...
Taky je celkem příšerný, že nemá absolutně cítění fyziky, což vyvolává konflikty - také ohledně teorie porouchání věcí. Jednou se mě ptala, proč tím větrákem foukám na radiátor, když větráky se používají jenom v létě, když je horko, protože foukají studený vzduch. Měl jsem v pokoji zimu a potřeboval jsem z radiátoru dostat maximum do místosti - neuvěřitelné.
Absolutně nechápu, jak může za jeden den zaflákat tolik nádobí. Pak si stěžuje, že musí umývat takovou hromadu nádobí...
Prostě hrubohmotný konzumní člověk, co se akorát čumí na TV a umí akorát to, co se naučil do 20 let. Vařit taky moc neumí... a ani se nepoučí - například guláš dělá stále s gumovým masem.
Můj otec tu neměl klid, který potřeboval, tak se odstěhoval. Jeho matka je to stejný jako moje máti, jen bydlí o patro výš. Zvláštní je, že za to, že se můj otec odstěhoval, podle báby a mojí matky můžu já.
Už jsem si na to zvykl, tak mi to nepřijde nijak zvláštní, je to prostě moje rodina a tím, že v tom jsem celý život, tak to považuji za normální. Takže se ani nedivím, že jsem měl po dobu svýho života tolik zdravotních problémů. Jen teď nevím, jestli je to dobře nebo špatně.
no ale to patří spíše do vlákna o etikoterapii