kacha píše: ........ vaše diskuse je nepochybně zajímavá. Má však jeden zásadní nedostatek. Chybí jí bezprostřední vazba k názvu tohoto vlákna t.j. vazba na strukturu prostoru. Mnohé by se ve vztahu k této fyzikální entitě jevilo pochopitelnější.
Nazdar Kacho,
Ne zrovna moc souhlasím, že barvy spektra viděny ve světle poznání toho, že nemají na lom světla skleněným hranolem vliv, nemá přímou vazbu na to, z čeho je vlastně umotaný prostor. Z toho lomu pro mne vyplývá, že fotony, pokud to vůbec existuje,jako že asi anu) mohou být stejně barevné jako třeba vánoční koule a že ty koule poletí po zahození drahou podle všech předpokladů stejnou za stejných podmínek, ať mají barvu jakoukoliv. Vzhledem k tomu, že foton je jaksi na hranici hmotnosti a nehmotnosti částic a vůbec částicové, materiální existence, tak ta barva musí být nějaká vlastnost těchto částic, která je už za hmotnem. Ve světle pokusů Ralpha Sansburyho s přímým měřením rychlosti světla pomocí Pockellových optických diod a z jeho podivných výsledků taky leze jakási podvojná existence světla, naznačující, že světlo je buďto umotané ze dvou složek, nebo že světlo využívá nějakou složku prostoru ke své propagaci. Tato složka se pak jeví tak, že rychlost šíření signálu světla má jednu rychlost nekonečnou a jednu rychlost tak nějak kolem oficielní rychlosti světla. V podstatě se jedná o potvrzení mnoha prací jiných, mezi jinnými celkem známé pokusnictví Kozyreva a jeho torzních polí, ale taky se můžeme vrátit až k Hertzově nekonečné rychlosti elektrické složky signálu radiových vln, tedy nekonečná rychlost šíření elektro- a rychlost světla pro -magnetické u elektromagnetických vln, kteréžto Hertzovo pokusnictví bylo odhlasováno tehdejší akademií do říše nepřípustna a zatím se nenašel rytíř, který by ho osvobodil.
S těmi barvami to sice vypadá triviálně, protože na to nejsou potřeba nijaké zvláštní přístroje a vidíme je, ale zase se to asi vrací k tomu prostoru a z čeho je asi utkaný. Toho Sansburyho mohu poslat v Anglině. Nemám poslední dobou čas něco moc překládat. Stáhnul jsem si ho, když to bylo nové a ještě na netu. Od té doby se někdo postaral a taky to odhlasoval do říše nepřípustna.
Co se týče té kvantovky a Slunce, no, není to náhodička, že nejenom Slunce, ale v podstatě všechny hvězdy by musely být nějak nukleárně krásně a relativně nesmírně spolehlivě moderované, aby buďto neuhasly, nebo nekřáply? Sem tam nějaká tedy křápne, ale moc toho procentuálně není a vždy po tom podle stargazers zbyde kus hvězdy, tak zvané jádro, prý čistě neutronové
nekřápnuté (a zase svítící do daleka, tedy žhavé a rozsévající "prý tepelnou" a světelnou energii), což se jaksi neděje ani s plutoniovejma, ani s vodíkovejma bombama. Taky dost chyběj nejen jakási teoretická neutrina, ale zároveň naprosto neteoretické neutrony. Ne úplně, ale definitivně ne v množstvích, která by to musela být podle vodíkové fúze atomovky v rámci nutně znečištěného a tím nedokonalého procesu. Jaksi to z toho sluníčka moc neleze, nemluvě o hromadě gama, kterého by taky mělo asi být daleko víc.
Něco nukleárně přeměnného se v tom Slunci určitě děje, stejně tak asi v útrobách matičky Země, ale ta čistě teoretická fúze vodíku na helium to zdaleka nepokreje, hlavně pak pokud si pořipomeneme, že teplota korony podle fyziko-stargazers několikrát převyšuje teplotu povrchu Slunce. Jenže to zase má co dělat se spektrálními rozbory a může to tedy být zase všechno jinak. Teplota se usuzuje z barev spektra a pokud barva má prd co do činění s teplotou, či energií fotonu, jsou takové údaje k ničemu.
Zde se tedy můžeme taky pozastavit nad tím, proč je infračervené světlo normálně červené, ale proč červené světlo není zdaleka vždy infračervené. Od červeně natřené zářivky se moc neohřeješ a červená žárovka nehřeje o nic víc než nenatřená, akorát že při ní nereaguje mnoho fotografických materiálů, což také stojí za povšimnutí v této souvislosti, žeáno Martine?
Je v tom vůbec bordel, protože rubínový lazer, který je označován za hodně horký, nepropálí ani červený ani průzračný pouťový balónek, ale spolehlivě propálí všechny balónky jiných barev stejně jako ocelový, opticky nevodivý plech. Z toho jasně vyplývá, že teplota v materiálu vzniká až jako důsledek nějakého vzájemného rušení barev laserového paprsku s něčím barevným v materiálu a že laserový paprsek je sám o sobě studený. Z toho se dá vrátit k infračervenému a vyvodit, že infračervené nese sice hromadu jakési energie, stejně jako laserový paprsek může, ale že ta energie není tepelná a na tepelnou se mění teprve interferencí (rušením) na, nebo v materiálu. Také se dá předpokládat, že pokud by laserový paprsek nebyl studený, těžko by bylo možné ho použít k měření pozice a vzdálenosti Měsíce. On by při svém průniku vzduchem a i tím prostorem měl chladnout, ztrácet energii a dost rychle mizet, že? No a to se očividně neděje, alespoň ne dostatečně rychle. Ten laser se musí na materiálu, nebo v materiálu něčím opřít, aby došlo k přeměně jeho energie na tepelnou a jako opěrka mu očividně slouží neshodnost barvy. Průzračný balónek barvu nemá, tak se nemá taky čím opřít, zatímco v červeném se nějak shodne s nějakou frekvencí v materiálu a zase se nemá čím opřít. No vida, ten průzračný balónek vlastně dokazuje, že v takzvaně bílém světle žádné barvy obsaženy nejsou a že nejde o světlo bílé, ale nebarevné, což je dost podstatný rozdíl.
Člověk by se také měl pozastavit nad tím, že mnoho lidí má schopnost vidět aury lidí a zvířat a rostlin a kde čeho. To nedává sice fyzikální smysl, jenže fyzika je psána poloslepci, kteří auru nevidí. Já ji sice taky nevidím, ale nejsem natolik zaslepený, abych nutně měl lidi, kteří ji vidí, za lháře. Pokud si člověk uvědomí tento jev, je jaksi nasnadě, že jde o jakýsi hologram, který nepotřebuje žádnou materii, pokud tou materií není vzduch, k nějakému odrážení jakéhosi světla, jakýchsi fotonů, aby se mohly pozorovateli strefit do oka. Má to ale barvičky. Dál tohle nebudu teď rozvíjet, ale tato lajna úvah taky vede dost daleko směrem k pochopení, co je vlastně prostor.
Takže, vše souvisí se vším a podle mne prostor zatraceně a přímo souvisí s barvami a lomem světla v optickém hranolu, což také jaksi souvisí s lomem světla kolem hvězd a galaxií. Už leta žiju v domění, že zákon: "
Hůl do vody ponořená vypadá jak nalomená" je daleko důležitějším zákonem a otvírákem na oči než celá Newtonova silná trojka, založená na několika mizerně vyspekulovaných předpokladech a perfektně provedených pokusech s ručením omezeným laboratorními podmínkami a kupeckými počty.
S laskavým pozdravem, Slávek.
Je-li tvá přítomnost ve výhni okolností, vyuč se kovářem své budoucnosti.