Prostor

[Schneider]

Rád bych požádalo pana Kachu, aby konečně na tytostránky umístil svůj, delší dobu slibovaný text. Ať je možno o něčem konkrétním hovořit. Zejména mě zajímají výsledky pokusů. Málokdy má člověk příležitost se dovědět něco z první ruky.
Díky a těším se. JSCH

[kacha]

To chce osobní kontakt. Beskydy 2011. Můj mobil: 603 106 848.

[kacha]

Využije někdo mé nabídky na osobní setkání ? Nebo je pro Vás přijatelnější čekat a čas od času mě pobízet,a tím nepřímo naznačovat,že něco záměrně tajím,a proto zdržuji a dramatuzuji?

[Schneider]

Já rád nabídku využiji, ovšem mohu to využít kvůli srdci až pominou letní vedra. nyní jedu do lázní. Termín oznámím zde, třeba bude mít zájem někdo jet také. JSCH

[kacha]

Miro,kdykoliv . přeji Ti brzké uzdravění.

[kacha]

Kladu si otázky , které nebyly zatím vůbec v teoretické fyzice položeny. ..... Jsem abych pochyboval o všem.

Tady máš Kačo konflikt. Pokud si člověk nedokáže, nebo se k tomu nedostane, si probrat ty pochybnosti a začít znovu od začátku, zakládá své otázky na neurčitostech a dostane se tam, že si klade naprosto nesmyslné otázky. Tohle je Janův případ a dá se říct že případ všech, i můj. Je to jenom otázka míry. V momentě, kdy se ve schematu znalostí objeví nesrovnalost, lze se jedině zastavit a vyřešit ji, než se pokračuje. To by byla věda podle mého gusta. Jenže akademie nepřizná že neví a místo skutečného tvrdého a neúprosného výzkumu hlasuje. Hlasuje už dlouhá století a podle toho to taky vypadá. Stala se z toho politika, která nemá s věděním nic společného kromě cucání živobytí z druhých atd. a produkování dílčích technických úspěchů založených na matematicko empirickém výzkumu bez jakékoliv znalosti podstaty závislostí.

Feynman, jeden z těch kterých si ještě celkem vážím to shrnul dost přesně.
"Nestraší mne to, co nevíme. Straší mne to, kolik z toho co víme, víme špatně."

Jako vše, nesprávný začátek se nedá už nikdy spravit a musí se znova a to úplně znova.

S laskavým pozdravem, Slávek

Slávku, "sqkvěle," řekl jsi to téměř a zcela výstižně. V tom je podstata všeho. Jenom omezenci věří v Boha prezentovaného v jakémkoliv náboženství. Ještě větší blbci věří ve vědecký mainstrenment tj. ve všechny jím prezentované teorie.
Víra v boha je mravně přípustná. a ničím neohrožující individuální existenci. Víra v aktualní fyzikální teorie je v rozporu s pudem sebezáchovy a všechny kteří v ní věří čeká obrovské zklamání v nicotě. Nic se totiž nedozví.

[Schneider]

//Jako vše, nesprávný začátek se nedá už nikdy spravit a musí se znova a to úplně znova.//
JAK?
To nám Slávku řekni. Konkrétně, reálně a bez rad hraběcích .


JSCH

[Slavek Krepelka]

//Jako vše, nesprávný začátek se nedá už nikdy spravit a musí se znova a to úplně znova.//
JAK?
To nám Slávku řekni. Konkrétně, reálně a bez rad hraběcích .


JSCH

Nazdar Jane,
nevím co jsou rady hraběcí a nejsem si jistý, že každý můžeme úspěšně začínat od stejného začátku. Já jsem začal od několika, ale nejdříve jsem si probra gravitaci, vzal jsem Newtona za slovo a za těleso jsem si vzal každou molekulu. Udělal jsem si matematický, zjednodušený model Země a dospěl jsem zcela vědecky k závěru, ža tak jak to počítal Newton a počítá se to podle něj dodnes alespoň do středních škol, je to pitomost.

Namaluj si na kostičkovaný papír kružnici a do každé křižovatky si dosaď molekulu s masou 1 a propočítej si vektory přitažlivých sil všech molekul se všemi ostatními molekulami v té své modelové Zeměkouli. Pak si přidej po ose po čtverečku další řadu molekul vně té své modelové země a zase to propočítej v každém bodě mimo zemi, jakou silou Země přitahuje tu molekulu. Vyjde Ti z toho, že nesilnější vektor dostředivé síly gravitace v rámci Zeměkoule je u povrchu a že vně Země to jde po jakési podivné křivce připomínající křivky pevnosti při trhání oceli.

K tomuhle jsem si přidal jak se mění síla přitažlivosti magnetů s tvarem magnetů a ačkoliv jsem tím tenkrát nic nevyřešil, měl jsem v ruce dobrý začátek na to, abych so osvobodil od vědecké Newtonovské interpretace funkce gravitace. Toto byl jeden ze záchytných bodů, který mi otevřel dveře k jinému pohledu na gravitaci. S elektrikou jsem začal vlastně historií toho vědeckého modelování a představ ve srovnání s moderními praktickými pozorováními a pokusy a s očividnými fakty a nelogičnostmi teorie. Pak jsem pošpekuloval o vakuové elektronce a co vlastně se dá na tomto vynálezu pozorovat, tedy napařování stěn kovem mimo jiné. Podíval jsem se na vakuové napařování kovem třeba i vlněného svetru, nebo polyetylénu, a byl jsem doma s nesmyslností Thompsonova a hlavně Bohrova elektronu, stejně jako s představou, že to, co svítí červeně v elektronce jsou nějaké elektrony. To odporuje i vlastní elektronové teorii společné polarity náboje. Pěkně jedno po druhém a hodně se vracet a nebudovat, dokud člověk nemá vyřešené nesrovnalosti a nestavět, dokud si člověk neprobere hodně různých začátků, i optiku.

Například v optice Ti nakukali (mně taky), že modrý optický "filtr" odfiltruje všechny frekvence světla kromě modré. OK. Jak to příjde, že když dám za modrý "filtr" žlutý "filtr", mám z toho zelené světlo?

Bláboly Jane. "Učené" a naprosto nesmyslné bláboly lidí, kteří nejsou schopni samostatného logického myšlení a života a proto se přiživují čurárnama pasujice se vzájemně na inteligenty oblbujíce tím ostatní.

Koupil jsem si kdysi ty barevné "filtry" a pokusničil Jane, uvažoval, znova pokusničil, četl o pokusničení a spekuloval a pokusničil, až jsem došel tak daleko, že jsem zjistil, že barva má prd společného s fotonovou frekvencí světla a jeho lomem v hranolu. Vem si prism, pusť si přes něj dirkou sluníčko, nebo i žárovku na kus papíru a dávej si před něj i za něj barevné "filtry" a znač si hranice spektrálních přechodů a pozoruj ty přechody, zatímco ty filtry vkládáš do paprsku světla před a za hranolem. Něco velice důležitého, hodnotného a podstatného se dozvíš o optice a barvách, daleko pravdivějšího a stručnějšího než v těch nejučenějších knihách. Tím se nepřímo taky dovíš o nesmyslnosti spektrálních analýz rychlosti světla a la Michelson Morley pomocí rušení světla a barviček a děr v barvičkách. Toto, Jane, je začínat od začátku, i když jsem měl asi říct od začátků a je jich a toho hodně.

Jedině tedy mohu doporučit snad začít tam, kde víš hodně o praktických výsledcích, nebo je pokusničení lacinka a jednoduché, a konfrontovat vše s interpretacemi maticko-fantastických teorií. Osobně, pokud vidím IBM scanning tunelling microscopy, vím na tuty to, co jsem věděl skoro na tuty už dávno, ještě jako kluk, že žádné elektrony nekrouží kolem jádra atomu jako planety. U IBM je to na očích. Proč věřit uším a "autoritám" a ne vlastním očím?

Na to, abys mohl stavět znovu, je potřeba pobourat staré, protože je plně zastavěno. Pobourat staré se dá jedině fakty, ne spekulacemi o zastavěném, i když spekulace jako takové pomáhají tvořit nové, ale musí být také nové a hlavně logicky navázané na skutečně známá fakta. Dále pak nenechat žádné svinstvo paradoxů za svou lodí. pokud se něco začne prát, vyřešit.

Ahoj, Slávek.

P.S. Jsetli jsi tohle chytil Anri, pouvažuj o tom, co nám jde ze sluníčka společně se světlem v souvislosti s tou optikou. Fotonová optika je jenom malou částí skutečné optiky a skutečná optika je jenom malou částí toho, co skutečně v prostoru existuje a proudí. Ne, nemám to dořešené, ale patří do toho orgon, "prostor", "éter" atd. Je to moc obsáhlé.

[A(&F)]

Fotonová optika je jenom malou částí skutečné optiky a skutečná optika je jenom malou částí toho, co skutečně v prostoru existuje a proudí.

... ...

[Schneider]

Ahoj Slávku!

1. Ke gravitaci: To, že gravitace koule řekněme velikosti Země ze statisticky homogenní hmoty je nejvyšší na jejím obvodu, by měl vědět každý školák. Gravitace postupně směrem ke středu je stále nižší, protože je snižována působením gravitace vrstvy hmoty nad měřeným bodem. To je v každé učebnici. Pro mně je záhadou, proč stejný efekt není předpokládán i pro celý Vesmír za předpokladu jeho prostorové hogennosti. Třeba je, ale neměl jsem štěstí s textem na toto téma se setkat.
Celková velikost její hmotnosti není tímto efektem ovlivněna. Takže její velikost je dána množstvím a atomovým číslem - hmotností atomů a dalších částic, ze kterých je koule tvořena. Což lze u každé koule vhodné velikosti ověřit vážením.
2. Míšení barev: Jak jistě víš existují dva základní druhy míšení barev - subtraktivní míšení hmotných barev, smíšením přesně stejného množství tří zakladních barev - červená, modrá, zelená vznikne teoreticky černá barva.
- aditivní míšení barev světla. Zde teoreticky přesným smíšením vznikne bílá.
Takže důkazem existence žluté vzniklé subtraktivním míšení barev je Tvá obrazovka a miliony barevných odstínů, které lze takto vytvořit.
Podstata chyby v Tvém příkladě je, taková: Vznik zelené použitím žlutého filtru na modré je způsoben tím, že obě barvy modrá i žlutá jsou směsí barevného fotonového spektra v různém poměru, ze kterých nakonci filtrací vznikne směs pro zelenou. Nezapomeň, že na konci je oko se svými svlastnostmi.

3. Postavit ptákovinu na místě zbouraného starého je dost snadné. To co je nesnadné a za čím je obrovské množství práce a úsilí hlav tisíců velmi inteligentních a vzdělaných lidí je snaha falzifikací vytvořených nových hypotéz a teorií ověřit jejich pravdivost. Jde o ověření jejich bezrozporností. Takže podle mne se furt nebourá a nestaví nové, jen to co je prokazatelně nesprávné se nahrazuje správnějším. V čemž se s Tebou shoduji.

4. Konečně jsem si půjčil přečetl knihu: Fyzika v potížích. Autorem je Lee Smolin, přední kanadský fyzik. Tu knihu doporučuji si přečíst nejen Tobě, ale všem, kteří se účastní diskuze. V ní je obsažena diskuze o čem píši v bodě 3., ale jsou tam také svědectví o tom jak to v kruzích vědeckých chodí. Vřele doporučuji. Ušetří se mnoho zbytečné diskuze.Je tam popis vzniku nové hypotézy DSR-2, která praví, že rychlost světla je v Planckově měřítku mnohem vyšší ovšem jen za vyjímečných extrémních podmínek. Hypotéza se nazývá deformovaná specielní teorie reletivity nebo také duhová.

Zdravím JSCH.

[Slavek Krepelka]

Ahoj Slávku!

1. Ke gravitaci: To, že gravitace koule řekněme velikosti ......
2. Míšení barev: Jak jistě víš existují dva základní druhy míšení barev.....
3. Postavit ptákovinu na místě zbouraného starého je dost snadné. To co je nesnadné a za čím je obrovské množství práce a úsilí hlav tisíců velmi inteligentních a vzdělaných lidí .....
4. Konečně jsem si půjčil přečetl knihu: Fyzika v potížích. Autorem je Lee Smolin......
Zdravím JSCH.

Nazdar Jane.
Ptal jsi se mne, jak začít od začátku. Odpověď jsem Ti dal:
"V podstatě si ověřovat ty nejzákladnější jevy a jejich funkce a vztahy".
Radši si počteš, počti, ale pak se nediv, že v tom máš maltu.

S laskavým pozdravem a přáním mnoho štěstí v dalším teoretickém bádání, Slávek.

[Schneider]

1. K míšení barev. Zapomněl jsem uvést aditivní míšení barev. Stačí si na tiskárně vytisknout barevný obrázek. Jak ze tří barev modré, červené a zelené lze vyrobit žlutou? Kdo maluje ví, že žlutá patří k čistým barvám, jen nepatrné množství zelené, modré ji nevratně ,ušpiní,. Nejde o to, že by u ostatních barev nedocházelo k témuž ovšem v daleko méně zjevně. V podstatě namíchat čistou žluť, červeň a modrou je nanejvýš obtížné. Snad laboratorně.

2. Nevíš co jsou hraběcí rady a řeči. Přesně exemplární příklad jsi učinil v textu o míšení světla. Nejdřív dáš žlutý filtr na modrý a končíš otázkou proč výsledkem je zelené světlo. Pak oznámíš, jak proti oficielním znalostem je všechno jinak a že je to ovšem všechno mnohem složitější a končíš. Z toho všeho se člověk nedoví jedinou kloudnou informaci. Jestli to je jinak a ne tak, tak proč!! Pokud to poslední vysvětlení schází jde jen o řeči hraběcí. To vůbec neznamená, že se nelze mýlit, jsme jen amatéři. Ty máš snahu všechno prověřovat, zjišťovat jak mnoho z oficiální fyziky je špatné a jak je to správně, já se chci aspoň v hrubých rysech dopídit jak to s nejvyšší pravděpodobností skutečně je a čím a z čeho jsem tvořen i já. Vždyť i u živé hmoty jde jen, díky daným příhodným vnějším podmínkám, o využití principů chování a možností organizování téže hmoty a prvků tvořících vesmír.
Mnoho z toho co jsem si myslel a obhajoval je dnes pro mě pasé. Byl jsem ,donucen, časem být stále skeptičtějším k informacím a tvrzením, kterých se mi dostává, naučt se neházet vše staré přes palubu jen proto, abych byl ,in,. Hlavně naučit se ukládat mnoho informací mezi ne a ano a o tom, kterou přijmout jako pravdivou rozhodovat pomocí v čase získaných dalších informací což se stále mění. Fyzika, realita je příliš složitý strom. Než se nějaká větev uřízne chce to znalosti nejlepšího sadaře. I ten mnohdy udělá chybu a odvržené je objeveno po čase znovu.

3. Ty, Slávku, oproti mně máš obrovskou výhodu, že můžeš na internetu k anglickým textům. Tam je možno najít mnohem více pravdivějších a hlavně lépe ověřitelných informací než jich je k dispozici v češtině. Je skutečně obtížné najít texty, které mají profesionální úroveň a které lze jako pravdivé přijmout. Pochopitelně každá pravdivost je proměnná v čase. Jen skutečné pravdy přežívají. Tato poslední věta je také hraběcí. Žádná pravda nemá v čase stále stejnou kvalitu, ta se mění v čase probíhajícimi změnami, interakcemi s novými znalostmi. Vůbec by mi nevadilo, kdybys občas nějaký zajímavý text v češtině uveřejnil na fóru.
Pěkné prožití léta Ti přeje JSCH.

Daleko nejpříjemnější je zkoumat záludnosti fyziky na prkně s plachtou.

[Slavek Krepelka]

Nazdar Jane,

Sem teď dostat vzkaz je práce pro Herkulese.

Prosím Tě, pořiď si ten hranol a ty "filtry" a pohraj si. Ono je to totiž na pohled velice jednoduché, ale popisovat to je na velice dlouhé lokty. V kostce to probíhá tak, že se barvy spektra těmi "filtry" mění stejně, atˇuž se ty "filtry" předkládájí před hranol, nebo až za hranol, zatímco geometrie pruhů spektra se nemění.

Z toho vyplývá, že lom světla skleněným hranolem do pruhů spektra a tedy různé úhly lomu bílého světla má sice vliv na barvy pruhů spektra, ale takzvané "barvy" bílého světla, ze kterých se údajně bílé světlo skládá, nejsou příčinou lomu světla do spektrálních barevných pruhů a do rozšiřujícího se pásu světla v porovnání s originálním paprskem štěrbiny. Jinými slovy, barevné frekvence světla nezpůsobují lom světla v optickém hranolu a musí pro tento jev existovat jiná příčina, o které nemá fyzika, jak ji známe, ani potuchu.

Stejně tak se dá usoudit ze skládání barevných "filtrů", že žádné světlo nefiltrují kvalitativně z bílého světla, ale že frekvence přicházejícího světla, tedy ať už bílé, či barevné frekvence, pokud jde o frekvence, jako že je to navýsost pravděpodobné, mění na frekvence barevně jiné, že jde o transformaci frekvencí v barevných "filtrech" a o transformaci bravných frekvencí odraženého světla povrchem barevných těles, nikoliv jakési filtrování. Kombinace pokusů s hranolem a "filtry" a jenom s "filtry" se vzájemně potvrzuje do té míry, že celá "teorie" skladby bílého světla ze tří, či jakéhokoliv množství barev je neudržitelná. Je to jinak, ale jak přesně, tedy co je příčinou a jakou roli vlastně hrají barvy ve světle a jak to vše se světlem funguje nevím.

Pokud si s tím pohraješ, snad vyzkoušej taky zopakovat Newtona a pustit třeba zelené světlo škvírou přes dva hranoly tak, aby se jako Newtonovi zase poskládalo spektrum prvního hranolu do sjednoceného paprsku druhého hranolu. Vsadím se, že to složené bude zase zelené.

Je to na Tebe dost nehraběcí? Jako se vším, je daleko lépe si to omáknout, než o tom číst a mudrovat nad věcmi, které známe jenom z doslechu.

S laskavým pozdravem, Slávek.

[Ilem]

Prosím Tě, pořiď si ten hranol a ty "filtry" a pohraj si. Ono je to totiž na pohled velice jednoduché, ale popisovat to je na velice dlouhé lokty. V kostce to probíhá tak, že se barvy spektra těmi "filtry" mění stejně, atˇuž se ty "filtry" předkládájí před hranol, nebo až za hranol, zatímco geometrie pruhů spektra se nemění.

Pochopil jsem správně, že když odfiltrovaným, například zeleným světlem prosvítíš optický hranol, že za hranolem se to zelené světlo rozloží na všechny barvy spektra? To teda musím vidět Nebo jsem to pochopil špatně?
Podle mě, když dáš před hranol zelený filtr, bude za hranolem zase jenom zelená, jen trochu zlomená. Zatím, co když dáš filtr za hranol, budou před filtrem všedhny barvy spektra, ale za filtr proleze zase jenom zelená. Ale to vůbec není stejné a geometrie pruhů spektra se sakramentsky mění, kromě zelené, v tomto případě. A fyzika to vysvětluje nprosto přesně a jednoznačně už někde ve čtvrté třídě základní školy. Čím víc tě čtu, tím víc mám dojem, že buď vás učil fyziku tělocvikář, nebo jsi vždycky na hodině fyziky chyběl.

[Schneider]

Fyzika je příliš složitá a komplikovaná než abych byl badatelem ve všech jejich oborech. Tento schematický popis mi k životu stačí:

Disperze (rozklad) světla

Dopadá-li na optické rozhraní dvou prostředí bílé světlo, lomené světlo již není bílé, ale jeho okraje jsou zbarvené (jeden červeně, druhý fialově - viz obr. 14, na kterém je zobrazen přechod z prostředí opticky řidšího do prostředí opticky hustšího). Bílé světlo se tedy při lomu rozkládá na barevné složky. Tento jev se nazývá disperze a je důsledkem závislosti velikosti rychlosti světla na jeho frekvenci (resp. na vlnové délce). Velikost rychlosti světla se zpravidla s rostoucí frekvencí zmenšuje a nastává tzv. normální disperze.
Vzhledem k tomu, že platí , projevuje se disperze světla různými hodnotami indexu lomu optického prostředí pro světla různých frekvencí: Index lomu optického prostředí se při normální disperzi s rostoucí frekvencí zvětšuje. Schématicky je normální disperze znázorněna na obr. 15.

Disperzi objevil experimentálně se skleněným hranolem britský fyzik Isaac Newton (1643 - 1727).

Světelné vlnění určité frekvence se nazývá monofrekvenční. Vzhledem k tomu, že mu odpovídá jistá barva, používá se i starší termín monochromatické světlo. Vlivem disperze světla se paprsky monofrekvenčního světla různých barev lámou pod různými úhly lomu. Nejvíce se láme paprsek fialového světla, nejméně pak paprsek světla červeného. Disperze svědčí o tom, že bílé světlo je složeno z jednoduchých (barevných) světel, které již dále nelze rozložit. Každému monofrekvenčnímu světlu odpovídá určitá barva.

Monofrekvenční světlo je jen idealizace, v praxi neexistuje. Skutečné světlo představuje různě široký interval vlnových délek, který je ovlivněn vlastnostmi zdroje světla a dodatečnou úpravou světla (např. barevnými filtry, …). Nejvíce se monofrekvenčnímu světlu blíží světlo z laseru.

Jen dodatek: Mluvíme-li o barvách, většinou mluvíme o zkušenosti svého lidského oka dané jeho schopnostmi barevného vidění. Se psem nebo chobotnicí či chameleonem bychom si třeba na toto téma toho moc neřekli.

JSCH