Psychické příčiny nemocí a jejich odstraňování.

[poota]

.. Poděkujmež občas za to, že smíme být tam, kde jsme, být tím, kým jsme a můžem baštit brambory s máslem. ..

+1
Jak skvěle se právě teď máme, zjistíme hned, jak o něco z toho přijdeme.
Stačí zvrtnutý kotník, bolavý zub, zácpa, průjem, ledvinová kolika, nestartující auto, vybitý mobil, rozsednuté brýle, ukradená peněženka s doklady ...
Je toho opravdu strašně moc, co jsme si zvykli brát jako naprostou samozřejmost!

Zdravím - poota

[hanka]

Jak se tedy zbavit tohoto zhoubného citu?
Jakékoliv chování člověka má i svůj pozitivní záměr. Pýcha, jako způsob myšlení a vnímání okolního světa, má také pozitivní záměr - cítit svou jedinečnost, hodnotu a výjimečnost v tomto světě. Uvědomit si své předurčení. Je to snaha o dokonalost, přání cítit se klidně a komfortně, přání dát o sobě vědět celému světu.

Každý člověk chce cítit, že v tomto světě nežije zbytečně, že jeho život má nějaký smysl. Ale cítit svou významnost a výjimečnost prostřednictvím vyvyšování nad ostatní, znamená nosit v hlavě program ničení ostatních světů. Vždyť pokud jsem lepší a jsem výš, ostatní jsou horší a jsou níž. Jenže ve skutečnosti na jemné úrovni jsme si všichni rovni. Pýcha rodí nejvyšší podvědomou agresi, která se vrací jako velice výkonný program sebezničení v podobě úrazu, neštěstí, nevyléčitelných onemocnění a nakonec smrti.
Je důležité si uvědomit, že lidé nejsou špatní nebo dobří, lepší nebo horší. Jsou jednoduše lidé a my je děláme takovými, jakými je chceme vidět. Čím více se člověk vyvyšuje, tím hlouběji padá. Čím lépe chce vypadat před ostatními, tím hůř o něm budou mluvit.
Pyšný člověk je uzavřený. Tím, že si nepřeje přijmout svět jiného člověka, ochuzuje a zubožuje svůj. To nakonec přivádí k osamělosti a smrti.

Mnoho nemocí vzniká kvůli pýše a je důležité zbavit se tohoto pocitu.
Do ordinace přišla žena středních let s těžkou depresí. Nemoc doprovázelo silné bolení hlavy a nepříjemné pocity v těle. Vyzkoušela již prakticky všechny způsoby léčby. Senzibilové a zaříkávačky také nepomohli. Během ordinace, v hypnotickém stavu se obrátila na své podvědomí, aby zjistila příčiny nemoci. Dostala odpověď, kterou nečekala.
„Vyvolal jsem nemoc, abych tě mučil," odpověděl podvědomý rozum. „Chci, aby ses cestou mučení a trápení zbavila pýchy, chvastounství, povýšenosti a soustrasti s lidmi. Potom ti lidé přestanou závidět. Jedině tehdy najdeš klid, až se zbavíš těchto pocitů."

Sestavte si program osvobození od pýchy. K tomu se v první řadě naučte brát na sebe odpovědnost za svůj život, za svůj osud. Ihned odpadne potřeba obviňovat někoho a také sebe.
Naučte se přijímat jakoukoliv situaci ve svém životě bez naříkání a ukřivděnosti. A nejen přijímat, ale děkovat Bohu, svému podvědomému rozumu za tyto události, byť by se na první pohled zdály jakkoliv negativní. Jednoduše je třeba se naučit nacházet pozitivní stránky na jakékoliv situaci. Občas jsou zřetelné, jindy skryté před naším vědomím a často pochopení toho, jaké pozitivní ponaučení jsme z ní vytěžili, přichází později.

"Ihned po ukončení školy jsem odjel do Leningradu, abych nastoupil na Vojenskou lékařskou akademii. Rodiče si velmi přáli, abych se stal důstojníkem a lékařem, ani já jsem nebyl proti uniformě. Avšak kariéry vojenského lékaře jsem se musel vzdát, jelikož jsem neuspěl u zdravotní komise. Nelitoval jsem toho, ani jsem se nezarmoutil a ve stejném roce jsem nastoupil na vysokou lékařskou školu. Po uplynutí několika let jsem s vděčností vzpomínal na lékaře v Akademii, kteří mě „potopili"při zdravotní komisi."

Co je to přijetí? Je to hluboké chápání toho, že žijeme ve velice harmonickém a spravedlivém světě a všechno, co se nám v životě stává, je třeba přijímat bezpodmínečně, bez naříkání a pocitu křivdy. Ať se vám přihodí jakákoliv situace, přijměte ji jako danou Bohem. Projděte jí klidně. Zastavte své myšlenky a popřemýšlejte - čím jste ji vytvořili? Použijte v praxi ty zákony, o kterých již víte: „Vnější odráží to vnitřní" a „Podobné přitahuje podobné". Jaké důležité ponaučení máte vytěžit z této situace?

Naučit se přijmout situaci je umění. V křesťanství se tomu říká pokora.
Naše vědomí je v pozici pozorovatele a hodnotitele těch životních zkušeností, které nám nabízí náš podvědomý rozum. Proto vědomě můžeme vyjádřit nespokojenost, ale podvědomě je třeba situaci přijmout. My sami vytváříme všechny události svého života. To vnější lze změnit jen tehdy, když měníme něco uvnitř sebe.
Naučte se odpouštět lidem a přijímat je takové, jací jsou. Fakticky, když odpouštíme člověku, odpouštíme sobě. Pamatujte si, že každý člověk žije ve svém světě a vytváří svůj unikátní svět. Právě tímto se určuje výjimečnost a jedinečnost každého člověka.

[jarda ovčák]

Netřeba to však lámat složitě přes koleno.měnit se a změnit se.....
Zkoušeli jste pomoci bezmocnému, potřebnému????
Jen tak, bezpodmínečně, nezištně??? Někomu, komu hodně teče do bot, kdo je v kaši, kdo to chce zabalit???
že sami potřebujete pomoct???
No jasně že jo. Všichni potřebujeme pomoct.....
Ale věřte, že ten pocit za to stojí a spolehlivě vytěsní jakékoli náznaky zhoubných myšlenek, disharmonie, napětí či nevyváženosti. Navíc, účel světí prostředky.
Chápu sice, že dobré skutky lezou do času i peněz, ale fakt to chce vyzkoušet. Budete mít hubu emeritně od ucha k uchu.
Je to fakt síla.

[hanka]

.....Zkoušeli jste pomoci bezmocnému, potřebnému????....

Ono to není tak jednoduché. Záleží na důvodech, proč někomu pomáháme - litujeme ho, cítíme s ním soustrast, z lásky ...? Jaký cit nás přiměl k tomu, abychom mu pomohli?

[hanka]

"V jemné, podvědomé rovině je každý člověk částí Vesmíru. A nejen člověk, ale jakýkoliv živý tvor, jakýkoliv předmět. Tady jsme si všichni rovni. Všechno v tomto světě je spojeno jedním společným cílem - směřování k Celku, tedy k Bohu, Vesmíru, Vyšší Inteligenci. A každý vnáší svůj unikátní vklad do celkového vesmírného procesu vývoje. My všichni kráčíme jedním směrem, ale každý svou cestou. Je velice důležité, aby člověk pocítil svou hodnotu, významnost a jedinečnost v tomto světě. Ne však prostřednictvím vyvyšování nad ostatními, protože každý člověk a předmět je významný po svém, ale prostřednictvím uvědomění své jedinečnosti v jediném organizmu Vesmíru.

Když odpočívám u moře, rád vítám první paprsky slunce, potom večer se s ním loučím. Jako by to byl stejný proces, avšak pokaždé jej vnímám jinak.
Když jsem jednou vítal úsvit, stál jsem přímo u vody a dlouho jsem se díval na slunečnou cestičku, která se táhla od slunce k mým nohám. Je to okouzlující pohled. Sluneční záblesky a šumění moře přitahují a hypnotizují. Člověku se hned chce vydat se touto cestou až k samotnému slunci. A jen něco uvnitř v tom brání. Zřejmě je to připoutanost k tomuto světu a strach z nějaké ztráty.
Ušel jsem několik metrů podél břehu a znovu jsem se podíval na slunce. Cestička stále byla u mých nohou.
Blízko mě stáli jiní lidé, kteří také vítali slunce. Jak jsem se na ně díval, pomyslel jsem na to, že každý má před sebou tutéž slunečnou cestičku, kterou vnímá po svém.
V životě je to stejné. Každý kráčí svou cestou. Máme ale jeden cíl. A každý nakonec dojde k tomu, co hledal. Hledal intuitivně, podvědomě, procházel určitými životními zkouškami. A jediné, co člověk má na této cestě vždy při sobě a s čím svou cestu končí, je jeho vlastní životní příběh, jeho osud.

Myslím si, že kdyby se lidé naučili přijímat bez agrese všechny životní situace a vnímat události jako ponaučení, ne jako stres, učit se z nich, tedy v jakékoliv situaci dělat pozitivní závěry, život by byl překrásný.
Existuje jeden dobrý cvik, který doporučuji dělat pravidelně.
(Lebeděv, S. R, Lidin, A. S., Karma povsedněvnosti (Moskva, Jauza, 1996)).

Posaďte se co nejpohodlněji, uvolněte se, zklidněte se. Zastavte své myšlenky, přerušte vnitřní dialog. Pomyslně umístěte před očima stejnoměrně zářící, bleděmodré pole. Teď si představte, že tato bleděmodrá barva vás naplňuje zevnitř a postupně se stává zářivější a jasnější. V tento okamžik se v duchu obraťte k Vyšší Moci, Bohu. Není důležité, jestli věříte v Boha nebo ve Vesmírnou Inteligenci, stačí k tomu jakékoliv ponětí o rozumovém počátku Vesmíru. Obraťte se k těmto Vyšším Sílám s neobvyklou prosbou. Nežádejte pro sebe dary, třebaže nejsou materiální, ale duchovní. Jednoduše poproste tuto sílu, aby vešla do vašeho nitra, aby vás vedla a zacházela s vámi v souladu s Vesmírem. Žádejte o jedno - o pomoc najít to jediné místo v harmonii Vesmíru, které je vám souzeno. Stát se přesně takoví, abyste co nejlépe zapadli do systému Světa. Abyste dosáhli té dokonalosti, míru a klidu, které vám pomohou poznat skutečné štěstí a svobodu.
Pokud během této modlitby nebo ihned po ní budete mít potřebu pohybu anebo budete chtít chvíli sedět v nějaké neobvyklé poloze, nebo se projít a dýchat zvláštním způsobem nebo dokonce tancovat, nebraňte se tomu. Je to pokračování vaší meditace, její dynamická část. Vesmír může zareagovat na vaši připravenost k spolupráci prostřednictvím vašeho těla.
Podle odborníků lidé, kteří dosti často praktikovali podobné meditace, mohou přesně napodobovat cvičení a prvky různých sestav, dýchací cviky. Zkrátka vše, co nalezla lidská moudrost v průběhu dlouhověkého hledání dokonalosti ducha přes dokonalost těla.

Existuje ještě jedna stránka pýchy, která často zůstává bez povšimnutí, dokonce náboženskými činiteli. Vždyť pýcha není jen povýšený vztah k okolnímu světu, vyvolávající agresi směřující navenek, ale také ponížení sebe sama, nesprávný vztah k sobě, který taktéž rodí agresi. Různé náboženské školy učí správnému chování vůči jiným lidem, okolnímu světu, ale věnují malou pozornost správnému chování k sobě samému. Mnohé v jejich učení se zakládá na pocitu viny, strachu a potrestání za hříchy. Učí milovat Boha, Prapříčinu všeho existujícího, ale láska k Bohu začíná láskou k sobě samému jako k Jeho části. Bůh se přece nachází v duši každého z nás. A když si člověk například nadává za nějaký skutek, nadává Bohu. To již je projevem pýchy. Ježíš učil: „Miluj bližního svého jako sebe sama."
Proto porozumění okolnímu světu a vesmírným zákonům je třeba začít změnami vztahu k sobě a prostřednictvím sebezměny a sebezdokonalení měnit vztah k okolí."

[jarda ovčák]

Je to úplně jednoduché....
Pokud můžeš pomoci a víš, že to nikdo jinej neudělá, tak prostě musíš.
Jasně že drtivá většina si nalajnuje logický důvod, proč vlastně nemůže pomoci a sama před sebou si to odkejvne, jsa uspokojena a ukonejšena.
Dávno jsme odvykli kmenové vstřícnosti a sounáležitosti.
Žijeme si každej sám pro sebe a čekáme, že nás to nějak naplní, nebo dokonce povznese.
Nečekám proto nějaké souhlasné ovace, páč dobře vím, kde a s kým žiju. Přesto, věř nebo ne se daly dokupy lidi a pomáhají. Je to na hraně zákona , ovšem na to se nehraje.OPRAVDU JE POTŘEBA DŮVOD K TOMU, ABYCHOM DRUHÉMU POMOHLI???Pokud ano, tak jsme ztraceni.....
Jo, a když budete žádat boha,všehomíra, nebo prozřetelnost o cokoli, nezapomeňte před tím poděkovat. Poděkujte za to, že můžete číst, jíst, vidět, cítit......Poděkujte upřímně a od srdce. Neustále cosi žádáme. Neděkujeme. Nelze jen brát a brát.........Ta rovnováha není zadarmo a když to pak jde šejdrem, něco začne drhnout....

[hanka]

Potěšil jsi mě, Jardo ! Úmyslně jsem otázku formulovala takto, a z Tvé reakce mám radost.
Kdyby jsi napsal že ze soustrasti nebo z lítosti, to by nebylo dobré. Lidé takto většinou odpovídají, protože to tak i cítí - neuvědomují si ale, že se nejedná o pozitivní city, a že tím škodí jak sobě, tak i tomu člověku kterého litují. Pomáhat se má, ale bez litování nebo soustrasti. Je fajn vědět, že na světě je dost lidí, kteří nehledí na to, jestli budou mít z pomoci jinému prospěch. Svět na tom ještě není tak špatně, jak se někdy zdá...
Měj se krásně, zasloužíš si to . Hanka

[hanka]

LÍTOST

Je to cit, který používá prakticky každý člověk. Lidé jednoduše netuší, jak velké problémy může vyvolat lítost. Mnozí pokládají lítost za dobrý a ušlechtilý cit. Je to skutečně tak?

V mé ordinaci sedí starší žena. Má mnoho zdravotních a osobních problémů. Nadšeně vypráví o tom, jak moc má ráda lidi, jak jim věnovala celý svůj život. Avšak z nějakého důvodu lidé její lásku neopětují. Žena tvrdí, že se k nim chová s láskou, ale oni k ní - s agresí.
„Jak máte ráda lidi?"ptám sejí.
„Jak to „jak"? Lituji je," odpovídá.
„Proč je litujete?"
„Pane doktore, kladete divné otázky. Proč litujeme lidi? Zřejmé proto, abychom jim pomohli."
„Správně," souhlasím, „ale lítost není dobrý způsob, jak pomáhat lidem. Koho obvykle litujeme? Chudé, žebráky, nešťastné, nemocné, ty, co se trápí. Když litujete člověka, automaticky, na podvědomé úrovni, přivoláváte do svého a také do jeho života všechny tyto nepříjemnosti. Potom se divíte, že se k vám lidé chovají špatně. Právě proto se tak chovají. Vždyť jim posíláte zhoubné myšlenky."
„Cožpak to znamená, že člověka nemůžeme litovat?"
„V žádném případě. Lítost je pro člověka, pro jeho duši škodlivá. Nejsem proti pomoci lidem. Pomáhat lidem je velké umění."
„Ale vždyť takto se můžeme stát bezcitní."
„Ne. Naopak. Po tom, co se člověk zbaví lítosti, bude velice pozorný a citlivý k ostatním lidem. Člověku můžeme a potřebujeme pomáhat prostřednictvím péče, pozornosti, lásky, milosrdnosti. Jen ne lítostí. Když litujete člověka, projevujete nesouhlas s jeho nemocí, neštěstím nebo osudem všeobecně. Tímto jednáte proti silám Vesmíru. Když se staráte o tělo člověka, škodíte jeho duši. Můžete znát přesně podvědomé záměry jiného člověka?"
„Samozřejmě, že ne," odpovídá pacientka. „Je těžké se vyznat v sobě."
„Přesně tak."
„Pane doktore, co mám potom dělat, když někdo přijde a začne si stěžovat?"
„Buďte upřímná ve svém záměru pomoci tomuto člověku. Navenek s ním dokonce můžete soucítit, ale uvnitř dejte najevo, že souhlasíte s jeho utrpením, jeho bolestí. Vytvořil si je sám, podvědomě, jen si to nepřipouští. Přece pokud by si uvědomoval prospěch, který skrývá jeho nemoc nebo nepříjemná situace, potom by nepřišel a nestěžoval si, dávno by se změnil."
Pokuste se pochopit člověka a konkrétně mu pomoci, ale v žádném případě jej nelitujte. Když pomáháte člověku řešit jeho problém, projevujete milosrdnost a soucit, dostáváte svérázné „očkování" proti stejnému problému. Existuje množství způsobů, jak pomoci člověku. Je to pochopení, milosrdnost, dobrotivost, péče. Můžete pomoci materiálně, fyzicky. Můžete poradit, s radami ale buďte opatrní. Váš způsob pomohl vám, může však být bezmocný ve světě jiného člověka. Občas „kopanec do zadku" je také dobrý způsob, jak pomoci. Stává se, že když člověka necháme být nebo řekneme „ne", i to mu bude nápomoc. Nietzsche říkal: ,Miluj bližního, znamená, nech ho na pokoji!'
Nejlepší způsob jak pomoci člověku je přece jen láska. Jinak řečeno, přestaňte vyjadřovat nespokojenost, odsuzovat, kritizovat, opovrhovat, nenávidět a litovat. Posílejte lidem jen dobré, světlé myšlenky. Važte si světa jiného člověka a měňte svůj vlastní. Hromaďte lásku a radost ve své duši, ve svém světě a rozdělte se o tyto pocity s okolím. To je ta láska k lidem.
Jednoduše, kolik je lidí, co potřebují pomoc, tolik je způsobů, jak jim pomoci. Pro každého člověka existuje jiný způsob. Nejdůležitější je váš upřímný záměr pomoci a snaha pochopit svět jiného člověka."

Lítost k lidem rozhodně přitáhne opětovanou lidskou agresi. Vždyť je to agresivní cit. Právě proto člověk, který pokládá lítost za dobrý cit, nijak nemůže pochopit, proč na jeho jakoby dobré činy odpovídají lidé agresí.

V mé ordinaci sedí žena středních let a vypráví o tom, jak má těžký život s manželem pijákem.
„Zanedbal rodinu, nezajímá se o děti, když něco řeknou, může je dokonce zbít."
„Milujete svého manžela?"ptám sejí.
„Teď už ne. Po tom všem, co udělal, už k němu nemám žádné dobré pocity."
„Milovala jste ho dřív?" opět se ptám.
„Samozřejmě."
„Jak jste ho milovala?"
„ Třeba jsem ho vždy litovala, když mu bylo špatně a těžko."
„Pamatujete si, co se říká v nesmrtelném díle? ,Zamilovala si mě pro mé strázně a já ji za to, že jich litovala. ' (pozn. - Shakespeare, W., Othello) Jak skončil tento příběh „lásky", víte sama."

Lítost pociťují ti lidé, kteří nevidí a nechtějí vidět, že žijeme ve spravedlivém a harmonickém světě. Vypadá to, že lítost je produktem pýchy. Je to výsledek nechápání vyšších zákonů a svého místa v tomto světě. Proto hlavní podmínkou toho, jak se zbavit lítosti, je víra ve spravedlivost a harmoničnost Vesmíru.
Z vlastních zkušeností vím, že zbavit se lítosti není jednoduché. Zabralo mi to hodně času. Ale stejně občas propukne. Obzvlášť k blízkým lidem. Funguje tady velice jednoduchý princip: čím více lásky a milosrdenství máte v duši, tím méně místa zůstává pro lítost. Proto střádejte lásku ve své duši. Využívejte tento cit jako prostředek pro poznání světa a řešení životních úkolů, jež stojí před vámi.

[hanka]

SOUSTRAST

Tento cit jde ruku v ruce s lítostí. Lítost a soustrast nemohou bez sebe existovat.
V Daľově výkladovém slovníku se o tomto citu píše takto: „Soustrast a útrpnost znamená společně trpět." Teď popřemýšlejte, zda stojí za to přebírat na sebe cizí utrpení.

Stěžovala si jedna žena:
„Mám kamarádku, která pokaždé ke mně přijde a vypráví o svých problémech a bolestech. Po její návštěvě se cítím zdeptaná a unavená. Zřejmě bude energetickým upírem."
„Samozřejmě ti bere energii, ale jen proto, že ji sama dáváš. Lituješ ji a soucítíš s ní. Tímto přebíráš na sebe její nemoci. Zvykla si na tento „druh pomoci". Tvá přítelkyně tě využívá jako odpadovou jámu, kam může shodit to, co jí není příjemné. Dělá to ale jen proto, že ty sama jí poskytuješ tuto službu."
„Co mám tedy dělat?"
„Přestaň ji litovat a trápit se spolu s ní. Pokud jí chceš pomoct, dělej to jinými způsoby. Pošli jí v duchu lásku, požehnání, popřej jí úspěch."
„Jak?"
„Představ si například, jak by bylo pro tebe příjemné vidět ji zdravou, šťastnou, spokojenou se životem. Tím nic neztratíš, ale naopak, sama hromadíš energii a dělíš se o přebytek s kamarádkou."

V mém chápání soustrast znamená být velice vnímavý a pozorný k utrpení ostatních. Snažte se lidem pomáhat. Když soucítíte a pomáháte člověku vyřešit jeho problém, zbavit se toho či onoho onemocnění, děláte si svérázné „očkování", „pojistku" proti podobnému neduhu. Protože když pomáháte člověku, pomáháte sobě samému.

[Slavek Krepelka]

Je to úplně jednoduché....
Pokud můžeš pomoci a víš, že to nikdo jinej neudělá, tak prostě musíš.

Jardo, zlatá slova. Párkrát v životě jsem tam byl, v krizových situacích, a jedinné co se stalo bylo, že mi tělo jaksi vskočilo do akce a jaképak přemýšlení o důvodech. Jseš tam a pokud to v sobě máš, uděláš a je po žížalách, i kdyby kolem tebe byly stovky přemýšlivců.

Pokud nejde o momentální krizovou situaci, řekněme úrazovou, je to přeci jenom jak říká Hanka. Bližší košile než kabát, první je rodina, pak skuteční přátelé a potom cizí. Tady jde o to v jaké je člověk pozici a kolik si může dovolit. Tady už se stane přemýšlivec z každého, kdo o nějaké pomoci někomu jinému než sobě vůbec uvažuje. Bohužel jsou i takoví, kteří to udělají z vypočítavosti, aby sklidili monohonásobek své "bohulibé" investice.

OPRAVDU JE POTŘEBA DŮVOD K TOMU, ABYCHOM DRUHÉMU POMOHLI??? Pokud ano, tak jsme ztraceni.....

Já bych řekl že ano. V kooperaci je podstatně větší síla než v konkurenci a pomoc druhému je forma kooperace, akorát že kooperace a vzájemná pomoc nefunguje s "kde kým", protože "kde kdo" si vysvětluje pomoc druhého jako slabost. Kdo to tady má o těch perlách a sviních? Nicméně, sem tam se tím dá převychovat svině na Člověka.

S laskavým pozdravem, Slávek.

[hanka]

KRITIKA, NÁROKY A NESPOKOJENOST

„...nejprve vyjmi ze svého oka trám, a pak teprve prohlédneš, abys mohl vyjmout třísku z oka svého bratra."
Matouš (7,5)

Kritika je hodnocení a odhalování nedostatků v čemkoliv, je to negativní úsudek o čemkoliv. Kritika je jeden z produktů pýchy.
Lidé, kteří stále někoho kritizují, chtějí, aby ostatní odpovídali jejich představám o světě a morálce, o životě. Myslí si, že jejich mínění je nejsprávnější. Ale mýlí se. Takoví lidé jednoduše zapomínají nebo nevědí, že žijí jen ve svém světě. A svými kritickými myšlenkami vyjadřují nesouhlas se světem jiného člověka. Na jemné, podvědomé nebo energetické úrovni útočí na ostatní lidi, a tedy na ostatní světy.
Nároky se mohou předkládat komukoliv: blízkým, vládě, sobě, minulosti, osudu, Bohu. Tyto myšlenky spouští program ničení toho, na co jsou směrovány. Odpovídajícím způsobem se ve vašem podvědomí spouští jako odpověď program sebezničení.
No řekněte mi, kdo jim dal právo míchat se do cizího života, do cizího světa?
Nespokojenost, nároky na okolní svět mohou vést k vážným onemocněním.
Je známo, že lidi, kteří mají sklony kritizovat, často bolí klouby a krk. Revmatizmus je nemoc těch, kteří stále vyjadřují nároky a nespokojenost, kritizují sebe a ostatní. Je to tím, že jsou nesmlouvaví, tvrdí ve svých úsudcích a nepřijímají cizí mínění. Pocit vlastní důležitosti je u nich nafouknutý do neuvěřitelných rozměrů.

Pozitivní záměry: Když kritizujeme nějakého člověka, chceme, aby se stal lepším, aby změnil své chování. Když kritizujeme stát, chceme, aby byl dokonalejší. Naše záměry jsou krásné.

Záměry jsou dobré, ale jsou dobré způsoby jejich uskutečnění?
1) Žijete ve svém unikátním světě, ale svět jiného člověka je také unikátní. Když se snažíte změnit jiného člověka, na informačně-energetické úrovni na něj doslova útočíte. Když vyjadřujete svou nespokojenost s jeho chováním, napadáte jej. Fakticky svou agresí na energetické úrovni ničíte jiné světy. A agrese vyvolává opětovanou agresi.

Podívejme se na tento příklad. Když vám něco nevyhovuje u jiného člověka (např. chování manželky/manžela), snažíte se změnit situaci. Projevujete svůj nesouhlas a nespokojenost, kritizujete, tedy snažíte se toho člověka ovlivnit. Na podvědomé úrovni vzniká agrese. Začíná útok. Druhý člověk se musí bránit, a tak vzniká zpětná agrese.
Žena, jejíž manžel má zálibu v alkoholu, přidá do jeho pití nebo jídla lektvar, aniž by o tom věděl. Přičemž nikdo se nesnaží porozumět příčinám alkoholizmu. Nejen to, samotná žena nechce brát na sebe odpovědnost za svůj život, tedy nepřeje si pochopit, jakým chováním přivolala do svého života takového muže. Tak se koná zjevné násilí na světě jiného člověka. Potom se žena diví, proč ji manžel bije.

Jiný příklad: Dívka se zamiluje do muže. Přijde za zaříkávačkou a ta jí dá zaklínadlo „na lásku" anebo „vzácnou bylinku", aby milovaného očarovala. Dívka několikrát čte zaklínadlo, vykoná jiné čarodějnické obřady a „získá" milovaného muže. Ale čas běží a život s ním se stává nesnesitelným. Potom tato dívka nijak nemůže dát do pořádku osobní život. A to všechno kvůli tomu, že na začátku znásilnila svět jiného člověka, a tedy nic dobrého nedostane. Všechny tyto věci jsou natolik zřejmé, až se divím, jak někteří doteď používají čáry, zaříkávání, uhranutí. Vždyť dříve nebo později se to vrátí v podobě nemocí, neštěstí a utrpení.

2) My sami vytváříme svůj svět, a tudíž přitahujeme do svého života určité lidi a situace. Jaké tedy máme právo kritizovat jiné lidi? Pokud se vám něco na někom nelíbí, nahlédněte do svého nitra - tohle chování máte v sobě. Vždyť podobné přitahuje podobné. Vnější situace je odrazem našich přesvědčení, našich myšlenek. Proto, když vyjadřujete nesouhlas s kýmkoliv, jdete proti sobě.
Pokud chcete změnit jiného člověka, aniž byste změnili sebe, nic se vám nepodaří. Nesnažte se měnit svého bližního. Ale pokud vám na něm něco nevyhovuje, hledejte příčinu v sobě.
Všechno je velice jednoduché. Když vyjadřujete nespokojenost s okolním světem (a ten je váš svět), vyjadřujete nespokojenost ohledně sebe. Když vysíláte agresi do okolního světa, posíláte ji na sebe a spouštíte mechanizmus sebezničení.
Pokud chcete změnit jiného člověka, začněte u sebe.
Měňte své chování, tehdy ten člověk bude muset na vás reagovat jinak. Pokud chcete, aby stát nebo svět, v němž žijete, byly dokonalejší, přestaňte je kritizovat a vyjadřovat nespokojenost. Jak jistě chápete, nepřinese to nic dobrého, spíše naopak. Pokud někoho kritizujete, nečekejte od něj nic dobrého.
I v tomto případě začněte u sebe. Vytvořte prostor lásky a harmonie kolem sebe. Když změníte svůj svět, svůj malinký stát, svůj systém myšlení, uděláte svůj pozitivní vklad do společného modelu, do celého Vesmíru. Jste přece částí celku.

Jak se zbavit tak ničivého chování?

Vezměte na sebe odpovědnost! Váš svět je ve vašich rukou. Obviňovat někoho je hloupé a zbytečné, dokonce nebezpečné. Začněte u sebe. Měňte své myšlenky a své chování a okolní svět se změní. Nové myšlenky vytvoří nové situace.
Naučte se přijímat! Přijímat jiné lidi, jiné světy systémy a modely. Buďte pružní ve svém myšlení a chování. Přihlížejte ke všem názorům. Vždyť nejen váš svět je unikátní, ale také svět jiného člověka. Všichni kráčí k jednomu cíli. Jenže každý má svou životní cestu.
Važte si ostatních! Svět je zařízen tak, že jakýkoliv člověk, jehož potkáte v životě, nese pro vás nějakou důležitou a cennou informaci, objev. Jenomže lidé si toho kvůli své pýše často nevšímají. Buďte pozorní a vnímaví! Když projevujete neúctu k jiným, projevujete ji především k sobě.
Naučte se vážit si lidí, s kterými žijete a pracujete, politického systému, zákonů a samotného státu, v němž žijete.
Pamatujte si, svět jiného člověka, jeho city jsou svaté a nedotknutelné. Nikdy se nesnažte měnit jiné lidi. Úcta k okolnímu světu je zárukou vašeho úspěchu!
Naučte se oceňovat a chválit! Snažte se všímat si na lidech jen dobrého, pozitivního, prospěšného. Pamatujte si, že v každém člověku jsou různé hodnoty. A pokud máte čisté úmysly, lidé vám ukáží své lepší stránky.
Projevujte obdiv! Obdivujte lidi, okolní svět. Pamatujte si, že nejen vy jste unikátní, ale i jiní lidé jsou jedineční.

[hanka]

ODSUZOVÁNÍ

„Nesuďte, abyste nebyli souzeni. Neboť jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni, a jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám."
Matouš (7,1)

Když kritizujete, vyjadřujete jen nespokojenost a nesouhlas s někým nebo s něčím. Myslíte si, že vaše vnímání světa je nejsprávnější. Odsuzování je mnohem nebezpečnější. Proniká hlouběji do podvědomí a vede k vážnějším onemocněním.

„Nesuďte, abyste nebyli souzeni..."
Když odsuzujeme člověka, připisujeme mu to, co máme v sobě. Vždyť nekomunikujeme se samotným člověkem, ale s tím obrazem, který jsme si vytvořili ve svém podvědomí.
Představme si takovou situaci. Dlouho jste se s kamarádem neviděli. Během uplynulé doby se možná změnil, hodně se změnil, ale ve vás zatím účinkuje starý obraz. Právě on řídí situaci.
Nejsou špatní nebo dobří lidé. Jsou jednoduše různí lidé. To my je děláme špatnými nebo dobrými, děláme to svými myšlenkami. Potom na to doplácíme. Každý vytváří svůj svět sám. Přitahujeme právě to, čím sami jsme. Když začneme měnit své myšlenky, začneme ve svém životě potkávat vyloženě přívětivé lidi, všude - v dopravě, v tržnicích, ve státních institucích.
Pokud někoho odsuzujeme, vbrzku se sami staneme stejnými.

Můžu vyjadřovat své mínění nebo úvahy o člověku. Bude to jen mé mínění. Ale nemám jej soudit nebo odsuzovat. Vnímejte okolní svět a každého člověka jako bezmezné tajemství, záhadu. I sebe tak vnímejte. A snažte se rozluštit toto tajemství.

Pozitivní záměr:
Odsuzování = Přání změnit (člověka, stát, svět); udělat něco nebo někoho lepším; usilování o dokonalost. Nakonec snaha žít v harmonii, ve spravedlivém světě s překrásnými lidmi.

Záměry jsou dobré, ale způsob špatný. Dříve než budete někoho odsuzovat, popřemýšlejte, zdali je ve vaší duši harmonie. A zda má cenu přitahovat do svého života a do života svých dětí nepříjemnosti a nemoci.
Jak tedy funguje odsuzování a jaké má následky? Pokud odsuzujeme člověka, podvědomě spouštíme program zničení tohoto člověka a ten se k nám potom vrací opětovanou agresí a ničením. Na informačně-energetické úrovni dostáváme opětovanou „ránu" v podobě nějaké nepříjemné situace nebo onemocnění.

Čím duchovnější člověk, tím nebezpečnější je jeho odsuzování. Je nebezpečné především pro něj.
Pokud odsuzujete skupinu lidí, vrátí se obrovská opětovaná agrese nejen k vám, ale i k vašim dětem. Vždyť děti nesou zodpovědnost nejen za činy svých rodičů, ale i za jejich myšlenky. A dospělí jsou zodpovědní za své děti.
Jedni lidé odsuzují narkomany a zločince, druzí - homosexuály. Mnozí odsuzují celé národy a státy. Vždyť ještě úplně nedávno náš lid od raného dětství učili odsuzovat a nenávidět kapitalizmus. Teď mnohé generace budou muset odpykávat tento vztah našich otců a dědů. Jak často starší generace odsuzuje vládu, aniž by chápala, že naše vláda odráží nás, naše kolektivní podvědomí, a proto je pro nás nejlepší.

Jakákoliv myšlenka pracuje. Dobrá - na vás, špatná - proti vám. Dobré, tvořivé myšlenky produkují příjemné prožitky a negativní vytvářejí takové situace, na nichž se je třeba učit myslet pozitivně.
Jsou lidé, kteří odsuzují celé lidstvo, považují jej za nedokonalé a hříšné. Děti takových rodičů jednoduše nejsou životaschopné, jelikož se v nich program zničení celého lidstva mnohokrát násobí. Agrese rodičů se odráží na dětech. Takoví rodiče ani netuší, že svým odsuzováním zabíjejí své dítě, mrzáci jeho duši.

„Pane doktore," řekla mi jedna žena na semináři, „po přečtení vašich knih jsem se začala měnit a všímám si, jak se mění mí blízcí. Jen s maminkou se to zatím nedaří. Nedávno za mnou přijela s mým mladším bratrem. Nemohu s ní dlouho komunikovat. Vychází z ní tolik agrese! Představte si, sleduje v televizi nějaký pořad a doslova se dusí zlobou: ,Podívejte se na toho hlupáka, kdo jen ho sem pustil? No a tato spodina, kam se cpe?' A to je teprve začátek," pokračovala žena, „neslyšel jste jiná její vyjádření. Ted rozumím, proč můj mladší bratr má dětskou mozkovou obrnu."

Jiné příklady. Žena, která odsuzuje alkoholiky, dostane syna alkoholika. Rodiče, kteří odsuzují a nenávidí nemorální a nečestné lidi, dostanou syna narkomana, alkoholika nebo zločince. Muž, jenž opovrhuje ženami, se stává impotentem. Žena, která opovrhuje muži, má nemocnou dělohu anebo je neplodná atd.

Odsuzování na podvědomé úrovni funguje pomalu, ale jistě, a proto způsobuje těžká, takzvaně nevyléčitelná onemocnění. Nejčastěji to jsou onkologické choroby, narkomanie a alkoholizmus.
Vypadá to tak, že nemoci blokují podvědomý program ničení. Ale ne Vesmír a ne Bůh nás trestají těmito nemocemi, ale my sami je vytváříme svými myšlenkami, slovy a skutky. Změňte své myšlenky a nebude potřeba nemoci!

Často slyším své pacienty říkat:
„Pane doktore, tak mi tedy vysvětlete tuto skutečnost. Moje sousedka je alkoholická, každý den pije, kouří, vodí si do domu různé mužské, netrpí však žádnou fyzickou nemocí. Je to zdravá, statná ženská. Já nepiji, nekouřím, za celý život jsem ani jednou nepodvedl manželku. Proč mám potom tak těžké nemoci?"
„Odsuzujete vaši sousedku?"ptám se ho.
„Jisté. Vždyť žije tak parazitickým způsobem života. Jaký je z ní užitek pro společnost? Samá škoda."
„Trápíte se právě kvůli svému odsuzování. Lidé jako vy, kteří jsou připraveni odsoudit kohokoliv za jeho nemorální chování, přinášejí největší škody nejen pro společnost, ale i pro celý Vesmír. Proto jsou také vaše nemoci velmi vážné a smrtelně nebezpečné, aby zabránily podvědomému programu ničení působit dál. Vaše sousedka také není zdravá. Její nemocí je alkoholizmus, který ničí psychiku. Trápí se po svém. Ale napije se kořaličky a ihned zmírní své utrpení. Vy zase svými myšlenkami jste připraven zničit celou skupinu lidí. Pamatujete se, jak se za sovětské vlády likvidovaly miliony lidí jen proto, že neodpovídaly určitým ideálům. Teď jsou tyto ideály v této zemi zničeny. Každý člověk je částečkou Vesmíru a tady na Zemi plní svou funkci. Kdo potom představuje větší nebezpečí pro Vesmír?"
„Vy tedy navrhujete milovat všechny darebáky?"
„Neschvaluji jejich činy, ale ani je neodsuzuji. V každém zločinci, padouchovi a darebákovi je především člověk, tedy částečka Vesmíru, Boha. A pokud na tomto světě existují, znamená to, že jsou k něčemu potřební. Když je odsuzujete, jednáte proti Bohu, Vesmíru. Naučte se přijímat jakoukoliv situaci.
Naučte se vážit si ostatních lidí, ať to bude kdokoliv. Jednoduše nemáte právo odsuzovat jiné. Ať to dělají patřičné státní struktury. Dříve než budete soudit ostatní, udělejte si pořádek ve svém světě, ve svém životě."

„...Neboť jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni, a jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám."

[jarda ovčák]

Jak jsem řekl... Láska vstahy přátelství a čtyři dohody....
Neber nic osobně.
Chvalte. klidně z legrace. Pochvalte policajtovi brygadýrku a charachter, feťákovi rozpíchané žíly, alkoholikovi, jak nádherně je ožralej, lenochovi pochvalte, že je tuze línej jako prase, že to je in..... lehké ženštině pochvalte tučný spis na venerologii a tchýni pochvalte ryzí charachter.Můj tatík mi říkával... když nemůžeš pochválit, drž hubu.
Přestanete to brát osobně a votode. Netrapte se něčím, co nemůžete ovlivnit.
Neupadejte do letargie vlivem sebeuspokojení. Jeďte dál, rychleji, výše a hlouběji. Pracujte na sobě, nebo svých libůstkách. Oddávejte se svým jakýmkoli zábavám, dělejte si radost. Klidně nesmyslama. Vlastně, všechno je nesmysl. Jsme na světě chvíli a my si drtíme hlavu i koule vážnejma věcma, který nás užírají jak rakovina.
Vůbec neberte v potaz věk. Můj velký učitel jezdil v sedmdesáti na motorce jako prase....Jako úúúúplnej šílenec. Před 28 lety. Neberte si z majoritního chování lidí příklad. Chovejte se tak, jak vám je přirozené a pohodlné. I když máte jakoukoli obsesi, a jako že máte, braňte ji.
Je vaše a nikdo ji nesmí znevažovat. Pouze vy. Hlavně ten život neberte vážně. Stejně to je krátká fraška......A dopadne pro všechny stejně.
Hlavně pro lásku boží nebuďte vážní a smutní, bez ohledu na věk, vzdělání či ekonomickou situaci i s přihlédnutím k erektivní situaci.
Moje babička mi říkávala: vesele jen vesele, život musíš brát, když se tváříš kysele, kdo tě má mít rád.

[hanka]

HNĚV A ZLOST

„Zlobíš se na mě, doně Juane? Zeptal jsem se, když se vrátil.
Zdálo se, že ho má otázka překvapila.
„Ne. Nikdy se na nikoho nezlobím. Žádná lidská bytost nemůže udělat něco tak důležitého, abych se rozzlobil. Na lidi se člověk zlobí, když cítí, že jejich činy jsou důležité. Takhle já už dávno neuvažuji."
C. Castaneda. Učení dona Juana

Hněv a zlost jsou city silného pobouření a rozhořčení. Jsou nejvyšším stupněm podrážděnosti. Tyto emoce se projevují tehdy, když člověk ztrácí kontrolu nad situací. Každý člověk chce kontrolovat situaci, cítí se tak klidněji. Ale ne vždy se to daří. Právě tehdy, když se to nedaří, vzniká hněv, jenž může přejít do fyzického násilí proto, aby se situace změnila.
Existuje mnoho lidových aforizmů na téma zlosti:
- Neoplácej zlo zlem.
- Dobro všem, zlo nikomu - to je zákon života.
- Žít ve zlosti znamená být chudý.
- Zlá žena je obránkyní hříchu.
- Zlý nevěří, že existují dobří lidé.

V Bibli se o zlosti říká: „Ať Hospodin odplatí tomu, kdo páchá zlo, podle zla, jež spáchal."
Každý člověk ve svém životě prožíval pocity hněvu a není na tom nic špatného, protože každá lidská emoce plní pro člověka pozitivní funkce. Důležité je pochopit, proč jsou potřebné tyto negativní emoce a jaké cíle sledu pak vytvořit nové způsoby chování a nasměrovat energii do zdravějšího proudu.
Hněv a zlost plní stejnou funkci, jako i podrážděnost.
Pozitivní záměr = Aby okolní svět odpovídal mým požadavkům a očekávání. Přání změnit okolní svět.

Následky jsou také stejné, ale mnohem silnější. Jestli hněv nevyjadřujete otevřeně a potlačujete ho, je to nebezpečné, jelikož hněv, pokud nevyjde ven, zůstává uvnitř člověka. Tato energie začíná ničit organizmus a postupně se transformuje do nemoci. Ale pokud svůj hněv realizujete, vyjadřujete jej otevřeně, tedy projevujete násilí, dostáváte ve svém životě opětované násilí; a nemusí to být od stejného člověka. Podobné přitahuje podobné.
Pokud člověk v sobě stále potlačuje takové emoce jako podrážděnost, hněv, zlost, začínají trpět játra, klouby, dýchací orgány a jiné orgány a systémy organizmu. Nevyjádřené city se začnou hromadit v těch orgánech, které jsou odpovědné za jejich vyjádření.
Tady je příklad. Játra se svou žlučí odpovídají za výbušnost. Potlačený hněv a výbušnost nejdřív vyvolávají zánět žlučníku a městnání žluče, dyskynézii žlučových cest a časem se tyto nevyjádřené hořké pocity ukládají v podobě kamínků. Nahromaděné emoce se přece musí materializovat.
Klouby jsou zodpovědné za převedení těchto agresivních citů do činu. A tohle vyvolává jejich zánět. V důsledku - revmatizmus, burzitida, vykloubení.
Vypadá to, že vyjadřovat svůj hněv je špatné, ale zadržovat jej není o nic lepší. Tak co vlastně máme dělat?
Někteří lidé radí: pokud se ve vás nahromadily zlost, hněv a podrážděnost, začněte tlouct do polštáře. „Vypustíte páru" a bude vám lépe. Jiní si myslí, že je lepší otevřeně sdělit člověku, na kterého se zlobíte, svůj vztah k němu. Tedy pustit se do něj. Nemyslím si, že jsou to nejlepší způsoby práce s hněvem. Jednou jsem se zúčastnil tréninkového semináře, na němž učili lidi otevřeně vyjadřovat svůj hněv: křičet, zlobit se. Přistupovali jeden k druhému a říkali: „Zlobím se na tebe, protože jsi bla-bla-bla..." nebo „Urazil jsem se na tebe, protože jsi bla--bla-bla..." Lidem se řeklo, aby dovolili citům, jimiž překypují, dostat se ven. Ale toto je dobré dělat ve skupině, kde každý ví o těchto pravidlech a je připravený přijmout na sebe hněv jiného člověka. Ale když členové této skupiny vycházeli „mezi lidi" a začínali se takhle projevovat, lidé v okolí je jednoduše nechápali, nechtěli na sebe přijímat cizí hněv. Lidé neznali ta pravidla, která se naučili účastníci semináře. Vždyť ve společnosti existuje mínění, že vyjadřovat hněv otevřeně je špatné. Myslím si, že takové „sebe vyjadřování" nakonec může vést k osamělosti.
Navrhuji produktivnější práci s hněvem, než nesmyslné vyklepávání prachu z polštáře a křičení na své blízké. Jakmile pocítíte, že emocionální výbuch je nablízku, začněte dělat to, co nemáte příliš v lásce, ale co potřebujete udělat. Například, pokud žijete na venkově, můžete začít štípat dříví nebo přerývat zahradu. Bude to realizace nebezpečné energie a zároveň užitek pro hospodářství. Dělejte to tak dlouho, dokud se nebudete cítit klidně. Když přeryjete svou zahradu, pomozte sousedům. Pokud žijete ve městě, můžete se dát do opravování v bytě, do uklízení a vyklepávání koberců. Když všechno uděláte u sebe, pomozte sousedům. Pokud máte nadbytečná kila, začněte cvičit a běhat. Nejenže se zbavíte podráždění, ale také nadbytečných kil, navíc bez různých diet a zadarmo. Již mnozí mí pacienti, kteří používali tuto metodu, dosáhli klidu v rodině.
Samozřejmě lze toho dosáhnout jednodušeji - změnit svůj názor na svět.
Ale to jak je libo. Někdo dává přednost hrubé fyzické síle, někdo práci rozumu. Fungují obě varianty. Není podstatné se jen osvobodit od hněvu, ale transformovat jej. Proto je důležité si uvědomit tu pozitivní funkci, kterou plní pro člověka: aby okolní svět odpovídal mému očekávání. Ale záleží to jen na nás samotných. Proto je nesmyslné nejen vyjadřovat svůj hněv, ale vůbec jej produkovat.
Osobně používat takové zlaté pravidlo: pokud chci něco dostat, musím měnit své chování a myšlenky do té doby, dokud se u člověka neobjeví samovolné přání mi to dát. Již je načase pochopit, že lidé v okolí vám nic nedluží. A pokud si přejete od nich něco dostat, měňte své chování, používejte pokaždé nové způsoby.
Myslím si, že místo plýtvání svou drahocennou energií na negativní emoce je lepší uvést do souladu svá vědomá přání a podvědomé záměry. A tohle je možné udělat jen tehdy, když převezmete odpovědnost za svůj život a svůj svět.

[hanka]

NENÁVIST

Nenávist je největším projevem nepřijetí. Pojďte, rozebereme slovo „nenávidím" na jeho součásti - ne-ná-vidím. Vypadá to, že když člověka nenávidíme, v myšlenkách se jej zbavujeme: „Již té nevidím." Tedy již nejsi. Jak často říkáme: „Kliď se mi z očí" nebo „Nechci tě vidět". To jest nechtění vidět člověka je tatáž nenávist.
Existuje ještě jeden projev nenávisti - lhostejnost a nezájem. Je to stejná nenávist, ale potlačená. Pokud cítíte vůči někomu pocit lhostejnosti, znamená to, že kdysi jste toho člověka nenáviděli, ale neodpustili jste mu, nepoděkovali a neuvědomili jste si, čím jste si jej přivolali do svého života. A teď tato nenávist v podobě lhostejnosti sedí hluboko v podvědomí a otravuje váš život.
Nenávist na energetické úrovni není jen přání smrti, ale již vražda. V prvním Janově listu se říká: „Kdo nenávidí svého bratra, je vrah..." A takový program ničení se rozhodně otočí proti samotnému autorovi a promění se v program sebezničení.
Nenávist vede k velice těžkým onemocněním. Především „útočí" na hlavu a na mozek. Epilepsie, Parkinsonova nemoc, ochrnutí, úrazy hlavy a úrazy vůbec, migrény, oční onemocnění, nádory, těžké kožní choroby mohou být následkem nenávisti. Fakticky se lidé navzájem zabíjejí na podvědomé úrovni a potom se diví, proč je ve světě tolik násilí.
Druh problému nebo nemoci záleží na síle a zaměření nenávisti.
Například, pokud muž nenávidí ženu, trpí jeho „mužská důstojnost". Všechno je velice jednoduché. Vždyť v každém člověku je mužský i ženský princip Vesmíru. A když muž nenávidí ženu, ničí sebe.

V průběhu několika let muž trpí prostatitidou.
Již se projevuje pohlavní slabost. Žádné léky ani procedury nezabírají. Avšak příčina nemoci spočívá v jeho nenávisti a opovržení ve vztahu k manželce, v jeho přání pomstít se za její zradu.

Pokud žena opovrhuje mužem, dostává „ránu" do svých pohlavních orgánů.

Žena se dlouho zlobí na manžela a nenávidí ho za nemorální chování, za urážky. Po nějaké době u ní naleznou děložní nádor.

Děti, které nenávidí své rodiče, trpí rozháraným osobním životem a stejné chování se jim vrací od vlastních dětí.

Dcera odsuzuje a nenávidí otce alkoholika. Otec představuje pro holčičku ztělesnění mužského počátku Vesmíru. Již od dětství v jejím podvědomí působí program ničení mužů.
Dospěje a vdá se. První manželství je nevydařené, končí rozvodem. Z prvního sňatku se narodí holčička (chlapci by jednoduše nebyli životaschopní). Druhé manželství je také nezdařené. Od druhého manžela se též narodí holčička. Žena se snaží vytvořit rodinu s jiným mužem, a dokonce s ním nějakou dobu žije. Ale později se vztahy přeruší.
Mezitím její dcery dospívají a vdávají se již za takové muže, kteří pijí, uráží je a bijí. Program nenávisti k mužům, jejž dívce vštípila matka, působí v podvědomí potomků a vrací se prostřednictvím zpětné agrese.

Pokud člověk nenávidí skupinu lidí, společnost nebo stát, nebude trpět jen sám, ale také jeho děti. Nenávist je silným programem ničení toho, proti komu je směrována. V dětech se tento program mnohokrát zesiluje.

Muž, který nenávidí lotry a padouchy, dostane syna narkomana. Žena, která nenávidí lidi, dostane syna vraha.

Nenávist je způsob chování, které má také pozitivní záměr. Pokud nenávidíte vládu za její činy, svou nenávistí ji chcete zničit, aby na její místo přišla jiná, jež by odpovídala vašim požadavkům. Vždyť chcete žít v spravedlivém, vysoce morálním státě, v kterém by si vás vážili.
Pokud nenávidíte souseda za jeho podlost, chcete jej zničit, aby zavládla spravedlnost.
Pokud se někdo chce zmocnit vašich peněz, začínáte tohoto člověka nenávidět. Chcete uchránit své peníze.
Jestli vám někdo „přebírá" milovaného/milovanou, nenávidíte toho člověka, jste připraveni jej zničit. Pokud nenávidíte blízkého člověka, znamená to, že vás tak silně ponížil, ukřivdil vám nebo se vás dotkl, že jste připraven jej zabít. A také jej zabíjíte. Ale myšlenkami.

Nenávist je produktem pýchy. Je přáním dát své city, mravnost, spravedlnost a slušnost nade vše. Ale čím výš se povznesete, tím bolestivější bude pád. A vůbec, na základě čeho si myslíte, že váš model světa, váš názor na svět je správný? Vždyť je pouze jeden z několika miliard názorů na Realitu. Přičemž každý názor je hoden úcty. A navíc, jak je možno udělat svět lepším a čistším pomocí zabíjení, které rodí nenávist. Je to nesmysl! V tomto světě není nic špatného a špinavého. Bůh stvořil svět čistý a nádherný.
Je třeba přijmout myšlenku, že tento svět je velice harmonický a spravedlivý. A je to skutečně tak. Vždyť každému bude dáno podle jeho myšlenek a skutků, podle jeho víry. Každý člověk vytváří svůj svět sám. Někteří lidé těžko přijímají tuto myšlenku. Je pro ně složité vzdát se svých starých přesvědčení a principů.

Chcete-li být zdraví a mít zdravé potomky, zbavujte se nenávisti.
Pro to přijměte odpovědnost za svůj svět! Začněte u sebe. Měňte své myšlenky a své chování, změní se také okolní svět. Nové myšlenky vytvoří nové situace.
Naučte se přijímat! Přijímat sebe, jiné lidi, svůj život a osud.
Važte si sebe i ostatních! Když projevujete úctu vůči jiným lidem, vážíte si především sebe.
Naučte se oceňovat a chválit! Snažte se všímat si na lidech jen toho dobrého, pozitivního, užitečného. Pamatujte si, že v každém člověku jsou všechny hodnoty. A pokud jsou vaše úmysly čisté, lidé vám ukáží své lepší stránky.
Pokud chcete změnit okolní svět a lidi, můžete použít násilí. Takový způsob existuje. Je to velice dobrý způsob. Dobrý na to, abyste udělali svůj život a život svých dětí nešťastným. A pokud si na sebe vezmete odpovědnost za používání právě tohoto způsobu, pamatujte na následky, které přijdou. Podle jednoho z vesmírných zákonů - podobné přitahuje podobné - vaše nenávist přivolá do vašeho života odvetné násilí.
Navrhuji jinou variantu. Jelikož vnější svět je můj svět a já jej vytvářím sám, tak se změnou svého názoru na svět změním svět svůj i okolní. Lze to vyjádřit jednodušeji: chcete-li změnit lidi, kteří vás obklopují, změňte se sami. Pak se všemi budete spokojení, všechno přece záleží na vás.