Pramenitá voda

[1220]

pokud jsou tlustý jenom prsty , tak to jěště jde..........
Jo a díky za pokus věřím , že to vyjde až bude muset...........

K.

[poota]

... jeden z nejzákladnějších příkazů, a to SAVE (uložit). ..

Používám takovou náhražku - občas zmáčknu kombinace
[Ctrl]+[Shift]+[a]
[Ctrl]+[c]
a potom to zas můžu vrátit pomocí [Ctrl]+[v], nebo to aspoň najdu někde zaštrachané ve schránce

Zdravím - poota

[poota]

Pokračování „vodních toků“.

Ve výše uvedeném textu jsme diskutovali dva extrémní případy (Švédsko a severní Itálie). Mezi těmito extrémy existuje přirozeně celá řady mezistupňů, jejichž detailní probírání by však bylo příliš rozsáhlé. Je možno se zde stručně zmínit o řekách, jež ústí s pozitivním teplotním spádem do moře (například řeky, ústící do Severního ledového oceánu), vynášejí své usazeniny daleko do moře (a tvoří jazyky pevniny – kosy), zatímco řeky, ústící do moře s negativním teplotním spádem, odkládají své usazeniny ještě před vyústěním (a tvoří takzvanou deltu).
Ty první se stěhují při západovýchodním směru díky neustálému zvětšování podílu specificky těžké vody a díky přemisťování osy svého proudu k severnímu břehu směrem k severu, ty druhé se rozšiřují kolmo ke směru svého proudu úměrně k ubývání své vlečné síly.
Vytvořením výše popsané strany se specificky těžší vodou a strany se specificky lehčí vodou vznikají následkem rozvrstvení vodních mas ve šroubovici (viz záměna strany se specificky těžší vodou a specificky lehčí vodou za vzniku brodu) odstředivé účinky, jež jsou posilovány nebo naopak oslabovány rotací Země – v závislosti na světové straně, k níž odtok vody směřuje. Východozápadní toky mají jiný charakter než západovýchodní, severojižní či jihoseverní toky. V západovýchodním toku se vlečený materiál rozvrstvuje rovnoměrně po celém příčném průřezu. V jihoseverních a severojižních tocích jsou usazeniny vlečeny většinou jednostranně, západovýchodní a východozápadní vodní toky jsou všeobecně oboubřežně porostlé (v tom posledním případě evetuálně také oboubřežně holé), jihoseverní a severojižní toky většinou vykazují jednostranný porost a typicky jednostranné prohloubení říčního koryta.

Při tvorbě říčního profilu, utváření podélného profilu a horizontálního proudění řeky byly rozpoznány tyto hlavní a rozhodující faktory:
vzhled terénu
teplotní spád
geografická poloha
rotace zeměkoule

Vzhled terénu je dán přírodou. Malými vestavbami v místech, kde to je nezbytné k zachování kulturních památek, se dá zajistit určité vylepšení, bylo by však nesprávné chtít provádět regulaci vodních toků prostřednictvím úpravy břehů a bojovat tedy s důsledky a nikoliv s jejich příčinami. Zejména korekce břehů, provedené formou hladkých a přímočarých zdí, jsou velmi nebezpečné, protože hladké stěny napomáhají zvýšení rychlosti proudění, jež je vzhledem k odstartování kruhového pohybu, popsaného k obrázku 3, který způsobí destrukci břehu v místě, položeném o něco dále po proudu. Skutečný úspěch nám při provádění regulace vodního toku může slíbit pouze regulace teplotního spádu jen s mírnou pomocí úpravy břehů, protože s její pomocí – tedy s pomocí regulace teplotního spádu – je do určitých mezí možno omezit vliv geografické polohy.
Při provádění regulace vodního toku je nutno usilovat především o bezeškodní odtok vodních mas, aby byly s jistotou ochráněny lidské životy i kulturní památky před účinky záplav. Při každé regulaci musí být brán ohled na následující pravidla:
a) podélný profil a horizontální tok musí být uvedeny do naprostého souladu.
Jak již bylo zmíněno, nastaví se v každém říčním proudu po čase takový spád koryta, který odpovídá průměrné roční teplotě jakož i střednímu ročnímu průtočnému množství. Zachování respektive vytvoření tohoto středního spádu říčního koryta může být dosaženo nastavením takového teplotního spádu, jenž je přizpůsoben aktuálním teplotním poměrům. Při přizpůsobování podélného profilu konkrétní situaci je nutno dbát na to, abychom zajistili správnou posloupnost křivek a aby například nebyla levotočivá křivka v místě, kde příroda vyžaduje pravotočivou.
b) říční profil musí být utvářen takovým způsobem, aby byl schopen v souladu s místními specifickými podmínkami bez problémů odvést určité maximální množství vody.

Profil koryta musí být přizpůsoben místním poměrům a musí být schopen regulovaně odvést jak nízký, tak i vysoký stav vody. Říkáme-li „přizpůsoben místním poměrům“, myslíme tím asi toto: vodní cesta, jež je preferována přírodou a jež vykazuje po větší část roku přirozený pozitivní teplotní spád, bude mít přednostně jednoduchý korýtkovitý profil. Avšak tam, kde se vyskytují velké teplotní výkyvy, musíme sáhnout po takovém profilu, který svým tvarem zajistí co nejdelší udržení nízké teploty vody v proudící řece. Profilem, disponujícím touto vlastností, je dvojitý profil, přesně přizpůsobený konkrétním podmínkám. V tomto profilu dochází k přirozenému oddělování specificky těžké vody od vody specificky lehké. Tím je vedení vody uspořádáno, odchylování od hlavního středního proudu je redukováno na minimum, protože se přesouvá z hladiny více do hloubky. Vedení vody v křivkách, v nichž je voda přerozdělena podle své hmotnosti do jednotlivých hloubek a nikoliv do šířky, je přizpůsobeno zdravému vodnímu proudu a zabrání změně teplotního spádu v rámci příčného průřezu, jak již bylo popsáno. Specificky těžká voda teče ve spodní části profilu, jenž je přizpůsoben místním podmínkám, specificky lehčí voda teče v jeho horní části. Mezi rychle tekoucí specificky těžkou vodou a pomaleji proudící specificky lehčí vodou se tvoří valivá vlna (vodní válec) v protisměru pohybu proudu s horizontálně nasměrovanou osou (viz obrázek 8 ). Tato valivá vlna vyrovnává vlečený materiál vpravo a vlevo od jádra specificky těžké vody. Specificky lehčí voda tekoucí nad specificky těžkou vodou zaprvé poskytuje vodnímu proudu ochranu před nadměrným přímým ohřevem vody a tím způsobí, že teplotní spád se udrží v tekoucí vodě tak dlouho, jak jen to bude možné. Brždění rychle proudícího jádra specificky těžké vody se uskutečňuje mechanicky: se vzrůstající rychlostí jádra specificky těžké vody se zvětšuje výše popsaný válec valivé vlny a jeho brzdný účinek.

Správná poloha tohoto válce je nesmírně důležitá. Závisi na ní totiž mechanické profilování příčného průřezu. Ve zdravých vodních tocích leží jeho osa vodorovně, nehledě na nepatrné odchylky v křivkách, zatímco při abnormálních poměrech je tato osa silně nachýlena nebo je dokonce nasměrována přímo vertikálně, což je podnětem k vytvoření nepravidelného profilu. Existenci a sílu těchto válců na styčných bodech proudění o různých rychlostech popisuje Forchheimer: „Když je hluboké koryto ohraničeno mělkým pásem, jak tomu často bývá například při záplavách, vytvářejí nestejné rychlosti víry se svislými osami. Tyto víry mohou nedaleko od hrany hlubokého koryta vykopat podélné okopy, které někdy vypadají téměř jako výkop na pokládání potrubí.“ Tak se například vyhloubily při povodni 1913 v Leonhardbachu u Grazu ve vzdálenosti asi 30 cm od hrany hlubokého koryta působením svislého válce delší okopy o šířce 0,3 až 1,5 metrů a hloubce 0,2 až 1,5 metrů (obrázek 9 ).

Pokud není v současné době možno z určitých důvodů zkonstruovat dvojitý profil, například kvůli vysokým nákladům, můžeme pomocí správně fungujících vodních nádrží, o nichž si ještě podrobněji povíme, přinutit vodní proud, aby na dotyčné délce svého toku nastavil teplotní spád na pozitivní nebo jen mírně negativní. V tomto případě bude proudit specificky těžká voda vždy středem toku a usazování vlečeného materiálu bude probíhat rovnoměrně po obou stranách a usazeniny pak budou tvořit břehy. Voda si v tomto případě sama vybuduje potřebný profil a během určité doby si samostatně vytvoří i správně uložený dvojitý profil s předepsanými vlastnostmi, vhodnými pro vedení vody, což si samozřejmě vyžádá určitý čas.
c) Musí být přijata taková preventivní opatření, aby se voda z katastrofálních přívalových srážek v povodí nedostávala hned do povrchových odtokových vod.
d) Je nutno usilovat o takovou regulaci vlečeného materiálu, aby se jeho usazování či naopak odnášení odehrávalo tam, kde to nenadělá žádnou škodu.

Zdravím – poota

[poota]

Tak ještě než mi vychladnete, zkusíme ty toky dobrat.

Pokračování „vodních toků“.

O vlečné síle a vlečení materiálu a o jejich souvislosti s teplotním spádem se hovořilo v rámci tohoto pojednání již poměrně často. Správně směrovanými přítoky (takříkajíc přívodem hluboce temperované energetické vody) může být udržen potřebný teplotní spád a tím i vlečná síla, přičemž tohoto účelu může být dosaženo přísunem hluboce temperované vody ode dna vodní nádrže. Intenzita jejího účinku bude záviset na poměru mezi dodatečně přivedenou vodou k umdlévající vlečné vodě hlavního toku.
Teplotní spád při vyústění přítoku do hlavního toku musí být správně nastaven, protože za určitých okolností může být jeho vliv na hlavní tok nepříznivý, o čemž svědčí příklady nesprávně provedených regulací ve vedlejších tocích, jež vedly k naprostému zpustošení hlavního toku.
V této souvislosti je nutno poukázat ještě na následující jev, související s vlečnou sílou vody a vyskytující se v řekách s nezdravými poměry. Pokud se dostanou chladné vody řeky – jak jsme se o tom zmiňovali v případě Torrente – náhle do teplého údolí, vznikne při existujícím nastavení negativního teplotního spádu spodní podélný profil. Od A do B je teplotní spád negativní, přičemž se začnou silně navršovat usazeniny v B, v tomto místě silného ochabnutí vlečné síly (viz obrázek 10).
Voda v tomto místě dosáhla své nejvyšší teploty. Díky nádrži u B, která vznikla naplavením usazenin, se dole po proudu za místem B vytvoří peřej s tvorbou válců valivých vln a výmolů, v nichž se vytvoří měřitelně nižší teploty (kapsy specificky těžké vody). Při proudění specificky lehčí vody přes tuto chladnější a specificky těžkou vodu je lehčí voda zespodu ochlazována, teplotní spád je po krátký úsek k místu C pozitivní a zde začíná celá hra nanovo.
Při úspěšně provedené regulaci se musí tato změna teplotního spádu uskutečnit na větší vzdálenosti, čímž se zrovnoměrní i pohyb vlečeného sedimentačního materiálu a přestavba dna koryta se uskuteční v jemnější podobě vlny.

Tam, kde to dovolí vlastnosti terénu a kde to nenarazí na právní vodohospodářské problémy, je možno přikročit k účelové stavbě retenční nádrže v nejhořejší oblasti povodí. Při dostatečné hloubce se voda v této nádrži uspořádá podle své specifické hmotnosti; u dna se usídlí hlouběji temperovaná, u hladiny zase výše temperovaná voda. Hráz této nádrže může být uzpůsobena tak, že je z ní vypouštěna voda o potřebné teplotě, přičemž tato temperovaná voda je získávána automatickým mícháním různě temperovaných vrstev retenční nádrže. Toho je možno dosáhnout výškově nastavitelnými vraty, které se automaticky pohybují pomocí plováku, ovlivňovaného přímým slunečním zářením a teplotou okolního vzduchu a uvolňujícího automaticky větší či menší průřez vody, odebírané ode dna – podle potřeby – k povrchové vodě. Plovák je zde nastaven jednou provždy, podle toho, jak se podle zkušeností autora ukáže nezbytné na základě přezkoušení klimatických a jiných poměrů, aby voda opouštěla přehradu s takovou teplotou, která by odpovídala momentální teplotě vzduchu.
Při zohlednění tohoto momentu se teplotní spád ve vodním toku na vzdálenost, která je rozhodující pro celkovou regulaci vodního toku (obvykle na celý jeho horní tok), nastaví pozitivně s postupným nezbytným přechodem k negativnímu teplotnímu spádu. Toto přechodové místo a postup této přeměny přitom může být nasměrován do určitého konkrétního místa, které bude zvoleno tak, aby tam mechanické vlivy zůstaly bez vedlejších účinků a zpětného působení. Ke zvrácení teplotního spádu, které bylo popsáno již v předchozích kapitolách, nedojde v rozmezí krátké vzdálenosti nýbrž v požadované delší vzdálenosti a místo této změny pak není zaneseno vrstvou sedimentu, který je rovnoměrně rozprostřen rovněž na větší vzdálenost. Tímto způsobem dosažená rovnoměrná nivelizace teplotního spádu tedy nedovolí již dříve zmíněné nárazové změny, nýbrž spíše jen mírné změny říčního koryta, přičemž se vytvoří podmínky, jež se velmi blíží průměrnému celoročnímu teplotnímu spádu a tomu odpovídajícímu přírodnímu způsobu vedení vody.
Tam, kde z jakýchkoli důvodů nemohou být zbudovány retenční nádrže, musí být hlavní úsilí nasměrováno na správnou volbu průtočného profilu, který co nejdéle udrží nízkou teplotu vody, rozhodující pro vznik pozitivního teplotního spádu. Horizontální postup vodního proudu (postupná řada na sebe navazujících oblouků) musí být velmi pečlivě ošetřen. Z toho důvodu musí být spodní část dvojitého profilu pečlivě nastavena na stranu a do hloubky, aby osa proudu (hřeben hlavního proudu) a osa výše zmíněného válce valivého proudění byly vždy ve správné poloze. Je-li rozhodující spodní část profilu zkonstruována správně, udrží se ve svém tvaru a poloze i navzdory usazování říčního štěrku, jak dokazují klínové kunety u řek Torrente.

Bylo to trochu delší a notná dávka nových informací, ale pokud se tím někdo opravdu pečlivě prokouše, mělo by mu již být jasné, že bagrováním dna a stavbou regulovaných nábřeží se jenom zbytečně vyhazují peníze, protože povodním se tímto způsobem nezabrání. Podle Viktora si své koryto nejlevněji tvaruje řeka sama, a při znalosti těchto zákonitostí je možné jí připravit takové podmínky, aby si vybudovala koryto, které bude povodním, a nebo škodám z nich, předcházet.
V jeho životopise je zmínka i o tom, že nabízel projekt na úpravu toku Rýna, který by provedl na vlastní náklady, které by mu i se mzdou byly proplaceny, až pokud se koryto Rýna samo prohloubí. Ani za těchto podmínek nebyl jeho návrh přijat. Místo toho se prosadilo drahé bagrování.
Aby si snad někdo nemyslel, že u nás je situace lepší - ještě za Rakousko-Uherska se uskutečnilo stavění kamenných hrází či jezů na všech do Vltavy ústících potocích, které měly zabránit zanášení Vltavy štěrkem. Současně byly rokle těchto potoků osázeny keři a stromy, ovšem většina těchto porostů byla později smetena expanzí akátů.
Pozdější úpravy řek v podobě přehradních kaskád se v praxi proti povodním osvědčily mnohem méně, než se původně teoreticky předpokládalo. Pro ty, co četli jen zběžně - je to tím, že nestačí přebytečnou vodu někde zadržet. Je potřeba ji nechat odtéct správně tvarovaným korytem, které zaručuje pouze pozitivní teplotní spád. Přehrady nejenže jej nevytvářejí ani jeho působení neprodlužují, ony jej naopak velice účinně ruší a nastolují teplotní spád negativní, který celou situaci ještě zhoršuje.
O zhoubném vlivu vysokoobrátkových turbin na kvalitu protékající vody se Viktor zmiňuje v souvislosti s rudě vyzařujícím elektrickým proudem.

Zdravím – poota

[la]

Pěkný čtení.
Jestli můžu k tomu elektrickýmu chování ,něco říct.Tak ta voda se chová podle PH a podle vodivosti docela děsně.Chová se jako plasma.Je kvazineutrální to je může osahovat elektrický náboje oba + i - a navenek se tváří ,jako že nic.Vytváří dvojvrstvu a rychle .Při prudkém rozvíření uvolní si uvnitř el výkon a klidně naleptá povrchy s materiálu si postaví clustry a zase se tváří na venek jako nic,akorát trochu změní vodivost a nebo i PH..A ještě ke všemu ji to nestačí a chce mermomocí obsahovat stejné procento těžké vody ,čehož se konečně ,aspoň v rusku používá při zmlarovacích kůrách.Méně těžké vody v oganizmu znamená rychlejší metabolizmus ,moc s tím nevystrkují růžky údajně proto ,že není nastaven současný sociální systém na vysoký věk.
Třeba pěkný pdf moc matiky ,ale vlny platí zhruba i pro vodu.

[poota]

..Třeba pěkný pdf moc matiky ,ale vlny platí zhruba i pro vodu.

Pdfko je moc pěkný.
Bohužel vzorce nechápu a mimo ně je tam češtiny tak málo, že pro mě to mohlo být stejně dobře i v čínštině.
Ještě, že nejsou všichni tak tupí, jako já

Zdravím - poota

[la]

No autor mohl napsat fouká li vítr ,vytváří el náboj a díky kvazineutralitě kapaliny nebo plazmy to dělá vlny ,ty žerou na co narazí,ale moc pěkně to zdůvodnil,(tohle to zbírám)ušetřil by pdf.

[Ilem]

Pdfko je moc pěkný.
Bohužel vzorce nechápu a mimo ně je tam češtiny tak málo, že pro mě to mohlo být stejně dobře i v čínštině.
Ještě, že nejsou všichni tak tupí, jako já

Zdravím - poota

Péťo, jsme na tom stejně. Mě děsí to, že jsem tomu kdysi rozuměl. Úplně to vyšumělo. Budu-li zapomínat tímhle tempem dál, nebudu za chvíli vědět, jak se jmenuju.

[poota]

.. Mě děsí to, že jsem tomu kdysi rozuměl. ..

Tak nevím, kdo jsme na tom hůř, já jsem tomu nerozuměl nikdy

Zdravím - poota
P.S. Teda nebyl jsem schopen si zapamatovat, co je které písmenko. Možná kdyby se to v těch vzorcích psalo rovnou slovy, pak snad, možná - kdo ví.

[kutil]

Péťo, jsme na tom stejně. Mě děsí to, že jsem tomu kdysi rozuměl. Úplně to vyšumělo. Budu-li zapomínat tímhle tempem dál, nebudu za chvíli vědět, jak se jmenuju.

Ilemku ahój, můžu tě uklidnit že bude hůř
Já nedávno potkal kamaráda z mládí, tykáme si a já si za boha nevzpomněl jak se jmenuje, prostě trapas-grrrr
No a totéž se týká výpočtů atd... To co bylo dříve jednoznačné a jednoduché, tak mi nyní dělá potíže
Musíme enem vydržať
H.
PS- už vím proč v důchodě nemám na nic čas ! Prostě mi vše strášně dlouho trvá

[Slavek Krepelka]

Na posledním fotu je pěkně i na hrotech trávy rosa.
Řekni Slávku, že ne

Možná, že ten hrot předtím přitáhnul prachové zrníčko , náboje se vybily, ale zrníčko zůstalo, a tak tam je pak kapička rosy......

Totéž se ale dá říci i jinak :
Rostlina si svým tvarem zajistila pěkné kapky rosy na špičatých konečkách, skoro se zdá, že ty kapky na konečkách jsou větší ??????
Protože tráva potřebuje větší kapky na konečkách , má špičaté listy ? to už moc nezní, že.
Třeba právě krása přírody spočívá v nepochopitelných detailech
K.

Nazdar Karle

Bouchl jsem to do Wordu aby to zas nešlo kukat.

Kde berou kaktusy vláhu? V písku žádná není, co se na písku srazí jako ranní rosa, (večerní není, na to je písek moc rozehřátý) to se do písku nevsákne ani 5 milimetrů hluboko. Skoro všechna vláha jde kaktusu právě těmi bodlinami. Mluvím o vyloženě horkomilných, pouštních kaktusech. Už jsem se mnohokrát o nich zmiňoval, Ty jsi se vyjádřil, že Ti to snad dochází, takže pokud ano, jde o orgon. Ten kaktus je nezacílený minicloudbuster. Nevím, co se tam děje na celulární úrovni, ale ne nadarmo jsou kaktusy samá voda.

Dále, J Cell nefachá nad ránem, protože si nemá s čím vyměňovat svůj orgon kapalné vody, jenom si ho střádá a totéž platí pro kaktus. V momentě, kdy to dovolí i teplota, začne si vyměňovat ponejvíce s tím, co je nejblíž a začíná se na hrotech ostnů tvořit rosa. Nemůže za to jenom kaktus, musí k tomu být i tepelné podmínky.

Totéž jde pro trávu, listí a jehličí, akorát, že to na nich není z čeho vydedukovat. U těch kaktusů je.

Teďka si vezmeme v potaz další věci, tentokrát Viktorovy plavací šutry a pstruha hore vodopádem. Kdy? V noci. Proč v noci a proč se prameny vyhýbají slunci? Zase jsme u toho akumulováného orgonového pole tekuté vody, pan Provod zde hodně napovídá ve svých pozorováních dolmenů a proutkaření, stejně tak Reichovy orgonakumulátory. Slunce mizí za obzorem a orgonové pole tekuté vody podzemních toků a “louží” se začne hromadit, protože se přestává vyměňovat se sluncem a s atmosferickou suchou parou. Tím se začne jeho “hladina” v zemi zvedat a cpát k povrchu zemskému, samozřejmě vše podmíněno jednak geologickými podmínkami, jednak vegetaci a jednak teplotou. To znamená, že je u povrchu (i nad povrchem) nejsilnější nad ránem, než první paprsky slunce ozáří ionosféru v nadhlavníku. Nyní se začne toto nahromaděné pole vybíjet, či spíše vyměňovat, ale vyjde to nastejno, země si nasává orgon suché páry z atmosféry a eventuelně ze slunečního záření (Slunce-vodík ). Akumulované pole se tedy proměňuje na víceméně neutrální a vyvažuje se a jeho úroveň intenzity na povrchu zemském prudce klesá.

Samozřejmě do toho ještě musí člověk zamotat měsíc v případě plavacích šutrů a asi i toho pstruha, ale to nemám nijak vyřešené, nicméně je známo, že úplněk dokáže přeskupovat molekuly kovů a byla by to zatra náhoda, kdyby to dělal mechanicky, takže zase se do toho ještě motá něco, o čem toho moc nevím, ale co zase dokáže ovlivnit molekuly materiálu a to dost pozoruhodně. V každém případě s tím má co dělat i velikost šutrů a tvar. Je toho dost a pertinentních informací nedostatek, alespoň v mý kouli. Se pstruhem je to ještě trochu jinak, zde se jedná o živého tvora a živí tvorové zase ještě dokáží zajímavosti s organizací, transformací a geometrií polí, tedy jinak řečeno čarovýní. Co však mají jak ty šutry, tak ti pstruzi společné je fakt, že si lezou proti tomu, čemu mi říkáme gravitace, a to vytvořením si svého vlastního, (podezření na supravodivé na úrovni elektřiny, ne magnetismu) pole, tedy antigravitaci, i když ne zcela nezávislou, ale ještě stále se prolínající s tou zemskou, nicméně přetvořenou nejspíše geometricky z orgonového pole tekuté vody. Tady do toho moheme zase zamotat J Cell a její antigravitační charakteristiky, pokud se to skutečně povede.

Pokud to není dost, můžeme do toho ještě zamotat Viktorovy motory, kde si voda díky svému organizovanému proudění toto pole vytváří taky, ať už je v podobě tekuté, nebo v podobě vlhkosti vzduchu. U té vlhkosti se dá z předešlého celkem rozumně předpokládat, ze se vysráží díky jak ochlazování, tak díky struktuře turbulence, zase na tekutou vodu. Zde si můžeme připomenout, že tekuté helium má tu zajímavou vlastnost, že vyleze po stěnách z laboratorního hrníčku, ale ještě zajímavější, že pokud ho necháme propadnout malymi otvory silnější podložky (dna) dále se ochladí. Věděčtí pracovnící to vysvětlují sice tím, že helium ztratilo polohovou energii a tím se ochladilo, ale to by pak musela dělat každá kapalina, neřkuli o tom, že to se to helium snad mělo ohřát, aby došlo ke konversaci energie a jejímu zachování. No a to se neděje. Dělá to tekuté helium a potom voda ve správně vlněném, nebo točivém pohybu.

Vrátím se tedy k těm ostnům a listům. Na těch hranách a hrotech se nejvíce soustřeďuje orgonové pole a taky, stejně jako volné konce Reichova mrakoniče, jsou to materiální body, ve kterých orgon kapalné vody opouští jak mrakonič, tak stromy a trávu a kaktusy. Zde tedy dochází k vybíjení, či lépe řečeno vyrovnávání obou orgonů, tekuté vody a suché páry a slunečního vodíku. Co z toho je DOR a co OR je celkem snadné si vydedukovat z neblahých zdravotních příznaků neopatrného mrakoničení, které jsou naprosto shodné, i když mohou být daleko intenzivnější, s úžehem. Jsme přeci jenom tvorové kapalní, ne plynní (i když si někdy nejsem jistý, hlavně po zelí) a pokud si nasbíráme moc horkého Doru, je nám z toho pěkně šoufl, protože voda, která v nás je a neví o tom teplotou, to velice dobře ví obsahem frekvencí orgonového záření suché páry. Tělo to nedokáže pořádně zvládat.

Jenom zaskočím za polární kruh, který k tomu má take co říci. Smrky a jedle nemrznou ani při –70 C i když zdaleka nejsou suché a obsah minerálů v jejich vodním obsahu není absolutně dostatečný na to, aby zmrznutí zabránil. Zase je to otázka akumulace orgonu (proto to husté jehličí) v kapalné vodě, která nedovolí zmrznutí. Charakteristika orgonového pole je řádově na úrovni statické elektřiny, nebo gravitace, zatímco teplota je na úrovni magnetismu. Rozdíl je řádově stejný jako je řádový rozdíl mezi molekulou a atomovou částicí, řekněme elektronem. Jedno se skládá z druhého, ale to "podřadnější" existuje i samo o sobě pod přezdívkami jako je aether, statická elektřina, gravitace, prostor, vakum, různé tele kromě vize, ve všech případech nějak tušené, nějak vysvětlené, nějak u i neuvěřené ale nikdy to není bráno ve vzájemných souvislostech a staly se z toho specializace které ani jedna nevědí, ktará bije.

Další je namrzání karburátorů u malých letadel, díky tekuté vodě v atmosféře i při – 50 C. Věda na to má sice termín superchladná voda, ale ví úplný kulový, jak to je možné, protože teoretiocky a podle všech laboratorních výsledků má mrznout vice méňe při 0 C. Dali tomu termín a maj vymalováno. Já ne. Zase jde o ty orgonové frekvence tekuté vody ve velice studené vodě, která měla dávno zmrznout, díky malinkaté velikosti kapének a tím silné akumulaci ale tentokrát teplého DORu ze slunce a suché páry. K namrzání dojde teprve výměnou a hlavně ztrátou těchto orgonových frekvencí při doteku s kovem karbesu. Toto je taky důvod, proč Constable může mít neuzemněné mrakoniče na helokpoptéře, i konec konců na zemi, z kovových špon. Ty kovy mají některé frekvence orgonového záření společné s vodou, některé víc a některé míň, a mají s ní své harmonie a za normálních teplot jsou to harmonie tekuté vody. No a zase jsme u Reichových akumulátorů ORu. Co a jak a kdy samozřejmě záleží i na teplotních podmínkách, slunečním svitu, měsíčním svitu, geografické poloze atd.

Nahákuj si mrakoníč do plamene, místo do potoka, a na chvilku si před něj stoupni, něco se dozvíš a nebude se Ti to líbit. Zatoužíš po studené sprše a doporučuji si ji hned dát.

Vše je dvousměrka. Jednosměrky jsou jenom podle zákonů člověka, ne přírody. Dej před to kytku, a taky se jí to nebude líbit, protože toho dobrého, co v tom pro rostlinky je, je příliš mnoho.

No, už přetahuju večerku, takže zas někdy jindy.

Ahoj, Slávek.

[poota]

Slávku +1
ale přece jenom mám dojem, že je to, alespoň pro mě, trochu moc zhuštěné a poněkud napřeskáčku - co to takhle vzít pomaleji a důkladně na spešl vlákně - mám pocit, že o tom máš nasosáno dost, a možná by sis to tím i mohl sám trochu utřídit.
To Tě přímo zištně lákám na nepatrnou možnost nějakého prospěchu i pro Tebe

Zdravím - poota

[Pego]

http://www.fractalfield.com/implodernews/

[poota]

Pěkné a jednoduché.
Kdysi jsem sem někam dával něco podobného, jenom obráceně - zkoušel jsem spojit dvě petky hrdly proti sobě a přelévat mezi nimi vodu vždycky z horní do dolní, ale s rozrotováním, aby se vytvořil vír. Po přelití obsahu do dolní láhve se soulahví otočí tou plnou nahoru. Je lepší nedávat ji úplně plnou. Spojení těch provrtaných šroubovacích špuntů se mechanicky neosvědčilo, takže jsem přešel na PETky třílitrové se širokými hrdly. S vodou to opravdu cosi udělá, ale k soustavnějším pokusům jsem se nedostal.

Zdravím - poota

[Slavek Krepelka]

Pěkné a jednoduché.
Kdysi jsem sem někam dával něco podobného, jenom obráceně - zkoušel jsem spojit dvě petky hrdly proti sobě a přelévat mezi nimi vodu vždycky z horní do dolní, ale s rozrotováním, aby se vytvořil vír. Po přelití obsahu do dolní láhve se soulahví otočí tou plnou nahoru. Je lepší nedávat ji úplně plnou. Spojení těch provrtaných šroubovacích špuntů se mechanicky neosvědčilo, takže jsem přešel na PETky třílitrové se širokými hrdly. S vodou to opravdu cosi udělá, ale k soustavnějším pokusům jsem se nedostal.

Zdravím - poota

Nazdar Petře, jenže on toho je na orgon román. Popřemýšlím, jestli by se mi to podařilo podat od něčeho podobného nějakému začátku. Ono to totiž začátku ani konce nemá. Jedno s druhým a jaksi součastně.

Tady je mezi námi můj první vykoumanec na Clema, který by v nějakých otáčkách pracoval i s vodou, tedy Schaubergera. To jen tak že člověk se musí dívat do přírody a ta věc, na té uvedené komerční reklamě, nebo lépe řečeno její vymyslitel, se tam na rozdíl od Viktora moc nedívali. Zase prý ale umí fraktálně počítat, tak třeba to bude lepčí než ty kudu rohy, definitivně pro mnohé přesvědčivější. Trochu technobáblu (technoblábolení) a hned je 750 doláčů doma za kouda plastiku.

Ahoj, Slávek.

Legenda pro neangliny,

tapered pipes = zužující se trubky
fluid jet out = trysky výtoku tekutiny
bell cap = uzávěr zvonu
geared turbine = zpřevodovaná turbína (pasivní druhotný rotor využívající zbytkové energie)
bell body = tělo zvonu (s připevněnými trubkami)
blank space = dutina (použitelná pro dynamické balancování)
fluid intake = nácuc tekutiny

Poněkud složité na Clema a na olej, ale na Schaubergera definitivně nezbytné. Dal jsem to sem jenom pro představu, jak musí být ty trubky zužované, aby měly vůbec co společného se skutečným vírem. Jinak je ta starodávná malůvka celkem k ničemu. Vodou se dá zavrtět všelijak a vždy to přinese pozitivní výsledek, ale není zavrtění jako zavrtění. Petrovy vodní přesýpačky mne kdysi taky napadly a stavím se, že udělají lepší práco než těch 750 za

Postavte si k ředkvičkám šmirgl stočený do ruličky a chycený třeba gumičkou, a taky vám porostou kolem tý věžičky ředkvičky jak kedlubny (skoro). jednou týdně na ně načurejte, a dostaví se podobný výsledek. Gismo na té komerční steránce definitivně tenhle záklydní tvar víru postrádá. Nějak to ale fungovat bude.

Ahoj, Slávek.

Ahoj, Slávek.