Psychické příčiny nemocí a jejich odstraňování.

[lajos]

Dokonce i mně to funguje

[hanka]

A proč by ne, když je to tak?

Kyvadlo je můj velký pomocník, používám ho léta a na různé věci. Když něco potřebuji zjistit, vždycky mi pomůže najít odpověď. Dokonce i na technické věci - když nám nefungoaly elektrické zásuvky v bytě a chlapi proměřovali kde co a ne a ne najít poruchu, vzala jsem kyvadlo a zeptala se ho. Všichni se náramně bavili a smáli se mému způsobu hledání, ale smích je přešel, když jsem jim ukázala přesně místo kde porucha je a oni tam tu závadu skutečně našli !
A kolikrát mi pomohlo najít ztracené věci, to ani nepočítám. Zdraví dovede velmi dobře diagnostikovat - jenom musí dostat správné otázky, na které může odpovědět "ano" nebo "ne".

[hanka]

Pohyby prstů.

Podobně lze používat k odpovědi i mimovolných pohybů prstů. Tato metoda je poněkud obtížnější a v bdělém stavu vyžaduje více času.

Položte si ruce do klína nebo na opěradlo židle. Prsty by měly být natažené a nic by jim nemělo bránit v pohybu. Pak požádejte podvědomí, aby vybralo kterýkoliv ze všech deseti prstů, který zvedne při odpovědi „ano“. Pokud některý prst zareaguje, požádejte o další, který bude odpovídat „ne“, a tak dále. Dávejte pozor, abyste prsty nepohybovali vědomě.
Když žádáte o pohyb, pečlivě svoje prsty sledujte. Pravděpodobně ucítíte lehký záchvěv ve svalech na prstu, který se bude pohybovat, a svaly jej začínají zdvíhat. Měl by se vztyčit do stejné polohy, jako když ukazuje. Nepochybně zjistíte, že se při zvedání chvěje. Zpočátku se pohybuje pomalu, ale s přibývající praxí se jeho pohyb zrychluje. Někdy se zvedne jen trochu, jindy se vztyčí do ukazovací polohy.

Při práci s kyvadlem nebo s pohyby prstů dávejte pozor, abyste nevyvíjeli žádné vědomé úsilí, a když se ptáte, nesnažte se vědomě předvídat odpověď.

[hanka]

Jak se ptát podvědomí.

Správná formulace otázek vyžaduje určité znalosti a zkušenosti. Otázka musí být jasná, nikoli vágní nebo dvojznačná. Nezapomínejte, že podvědomí bere vše doslova. Musíte formulovat otázky tak, abyste říkali skutečně to, co máte na mysli.

Při odpovědích na některé otázky vás může překvapit, že se kyvadlo začne pohybovat po diagonále, nebo se zvedne neoznačený prst. Vaše podvědomí se vám snaží cosi sdělit. Může to znamenat „možná“ nebo „snad“. Může tím naznačit, že vaše otázka je nejasná, a nemůže na ni tudíž řádně odpovědět.

Pokud použijete tuto metodu při autoterapii, je nejlépe si otázky napsat, protože tím získáte jistotu, že jsou jasné a správně formulované. Pak si můžete zaznamenat odpovědi tak, jak přicházejí. Kromě autoterapie lze této metody využít k získání dalších informací z podvědomí. Pokud potřebujete učinit nějaké rozhodnutí, vaše vnitřní mysl má přístup k mnohem většímu množství údajů, uložených ve vaší paměti, než můžete využít vědomě. Může vám poradit, jakou cestu zvolit.
Pokud věříte v intuici a máte nějakou „předtuchu“, můžete si ji ověřit v podvědomí. Pokud něco ztratíte a nemůžete to najít, vaše podvědomí vám pomůže předmět lokalizovat. Jistě najdete sami další možnosti využití, až se blíže seznámíte se způsoby komunikace s podvědomím.

Vřele vám doporučuji, abyste se ubránili pokušení nahlédnout prostřednictvím podvědomí do budoucnosti.
Existují některé doklady o tom, že tato část mysli může občas o budoucnosti cosi vědět, ale není to vědecky doloženo. Vaše podvědomí vám pravděpodobně zodpoví vaše otázky, týkající se budoucnosti, pokud je ochotno spolupracovat a chce vás uspokojit, ale nejspíš půjde o pouhé dohady nebo výplody fantazie. Vaše snahy zjistit, který kůň vyhraje dostih, by vás mohla přijít draho!

Podle zkušeností mých i mnoha dalších, kteří se naučili pracovat touto technikou, jsou odpovědi obvykle správné. U většiny lidí podvědomí neuvede chybnou informaci, občas však řekne, že nechce odpovídat. Někteří lidé mají nutkání lhát, a pak může dojít k dezinformaci. Odpovědi je nutno brát poněkud s rezervou, dokud si ji neověříte, ale většinou se na ně lze spolehnout. Patologický lhář nebo člověk, který si zvykl často lhát, může zjistit, že se na odpovědi získané z podvědomí nemůže spolehnout, ale to se stává jen zcela výjimečně.
Pokud se domníváte, že jste dostali chybnou odpověď, je nejlepší jinak formulovat otázku. Pravděpodobně nebyla dostatečně jasná. Autor se často setkal s tím, že kyvadlo nebo prsty odpovídaly kladně, zatímco pacient prohlašoval, že odpověď na tuto otázku je zaručeně „ne“. Odpověď podvědomí byla bez výjimky správná.

Nabízejí se zde i diagnostické možnosti, zatím však nebyly dostatečně vědecky probádány. Podvědomí dokáže pochopitelně říci, zda je určitá nemoc ryze organického nebo tělesného původu, či zda ji způsobily emocionální či psychické příčiny. Také je možné, že by mohlo vědět, který orgán nebo které orgány nebo části těla nemoc postihla. Lékař, který použije tuto metodu ke stanovení diagnózy, bude pochopitelně více věřit svým medicínským znalostem a nespolehne se na informace získané z pacientova podvědomí. Tuto variantu může použít v případě, že má určité pochybnosti a potřebuje si ověřit správnost svého názoru. Někteří to zkusili a později se ukázalo, že odpověď podvědomí byla správná.

Při aplikaci dotazů je velmi důležité nechat věcem volný průběh, jinak do hry může vstoupit naše přání a odpovědi mohou vycházet spíš z vědomého základu než z podvědomí. Pokud dotazovaný jedinec vědomě ovládá svoje pohyby, je pohyb ruky výraznější a houpání kyvadla zřetelnější. U prstů se prst zvedá bez chvění, plynule a mnohem rychleji a také výše.

V rámci vašich svépomocných cvičení budete někdy používat autosugesce. Aby byla účinná, musí být vaše představa pro vnitřní mysl přijatelná, jinak vaše pokyny nevykoná. Dotazováním zjistíte, zda je podvědomí ochotno vaše představy splnit.

[lajos]

Pohyby prstů.

Podobně lze používat k odpovědi i mimovolných pohybů prstů. Tato metoda je poněkud obtížnější a v bdělém stavu vyžaduje více času.
...

Koukám že nám to s těma prstama trochu stěžuješ, ale má se vyzkoušet všechno.
Při opravě elektriky, ty máš určitě nárok na kyvadlo. Já bych to v práci v případě bezradnosti bych těžko mohl provozovat, jedině že bych ostatní přihlížející vykázal jako při elektricky nebezpečném úkonu.

[jeff]

někdy na přelomu 70 a 80 let minulého století. Kyvadlo celkem fungovalo, i když slaběji, než některým jiným. Tak jsem zkoušel několikrát natipovat čísla do sportky, i výsledky sazky, jenom tak, tikety jsem nevyplňoval a tudíž ani nepodával. Bylo docela zajímavé, že to vždy vyšlo úplně správně, ale jenom tak, abych nic nevyhrál. Sazka tenkrát měla 12 řádků a i když jsem se o nějaké fotbaly nikdy nezajímal, 9 řádků bylo vždy správně a zbytek blbě, akorát abych náhodou nevyhrál ani tu třetí, která tehdy byla pár korun. Podobně to bylo i se sportkou, ale tam už byl rozptyl větší.
Tohle se nemá dělat, pokud by se takhle něco vyhrálo, staví se proti takovému člověku energie a o svůj malý takto získaný prospěch brzy přijde a ještě zaplatí navíc pěkné úroky. Nemusí to být v penězích, ale v čemkoliv jiném. Tak mi přijde, jako by to vlastně to podvědomí předem všechno vědělo a schválně zkreslilo informace, aby zabránilo možným negativním následkům. Nemá ono taky nějaké emoce? Nebo je to výsada jen našeho vědomí?

Jeff

[lena]

ja pouzivam radeji tenzor, drive kyvadlo, ale tenzor je me milejsi, i kdyz kyvadlo ukaze hodne zajimavosti, musis byt ale u kazde otazky zcela neutralni. nejlepe to pracuje v dobe ranni, ihned pokud vstanes, to jsme jeste ve vnitrnim klidu a odpovedi jsou opravdu velmi dobre. jakmile jsme ale v komunikaci a styku s lidma a okolim, pote nemusi byt odpovedi vzdy spravne. uz nas to muze velmi ovlivnit, pozitivne nebo negativne.

take je vzdy lepsi pro nekoho jineho tenzorem pracovat, jako pro sebe sameho, nebot si muzeme nektere veci prilis prat nebo ne. zde zustaneme neutralni a odpovedi trefi vzdy do cerneho. ja takhle hledam s tenzorem kuprikladu negativni ci patogenni zony v dome ci byte, abych mista energeticky zlepsila ci vyrovnala.

pokud se ptas na veci, ktere jsou v souladu prirody, pak dostanes i pravdive odpovedi, neco jineho je ptat se jak to tu pises, cislo sportky, nebo budoucnost atd. uz to nemusi souhlasit, pokud vsadis.

jinak by jsme meli same vyhry, ale hodilo by se

[hanka]

někdy na přelomu 70 a 80 let minulého století.
...

Já se o kyvadle dozvěděla až po r. 90, tehdy se pomalu rozbíhala literatura na tohle téma... Jednu dobu jsem se pokoušela používat kyvadlo na loterii, ale ani jednou mi neukázalo žádný los, i sportku jsem zkoušela, mně neukázalo ani jedno číslo, vždycky ukazovalo, že nechce odpovídat - zpětně si myslím totéž, co Ty, zřejmě by mi to nepřineslo užitek.
Věřím tomu, že dopředu ví následky a chrání nás. Když jdeme proti sobě, dává nám to najevo v podobě nepříjemných pocitů a nechuti udělat určitou věc, když nás přesto chladný rozum přesvědčí abychom to udělali, obvykle litujeme. Myslím, že kdyby podvědomí mělo svoje emoce, to by jsme někdy pěkně kňučeli, jak by bylo naštvané !

To lajoš: No jo, to bys je musel napřed vyhnat . Anebo si doma nakreslit plánek a kyvadlem zjistíš totéž, jako na místě samém . Asi by to ale chtělo více cviku, aby jsi se s kyvadlem dobře sžil.
Anebo to zkus s pohyby prstů - znala jsem jednu paní, která s námi seděla u stolu a bavila se s ostatními, ruku měla položenou na stole, občas na chvíli ztichla, jenom tak jemně poškrabkávala prsty po ubruse - pak jsem se dozvěděla, že diagnostikovala člověka, který seděl naproti ní (a který ji o to požádal). Vůbec to nebylo nápadné, klidně bys to mohl dělat u piva .

[hanka]

AUTOHYPNÓZA VÁM NABÍZÍ KLÍČ KE ŠŤASTNĚJŠÍMU ŽIVOTU.

Nyní, když znáte potřebná fakta o hypnóze, jste připraveni se naučit, jak zhypnotizovat sami sebe k vlastnímu prospěchu. V hypnotickém stavu můžete mnohem pohotověji ovlivňovat svoje podvědomí. Dosáhnete tak toho, že vaše vnitřní mysl bude pracovat pro vás.

Většina lidí zvládne autohypnózu poměrně snadno. Některým může připadat obtížná, druzí uspějí na první pokus. Pravděpodobně bude vyžadovat určitou praxi, než se s ní naučíte pracovat. Možná bude zapotřebí několika pokusů.

Nejsnazší a nejrychlejší způsob, jak se naučit autohypnóze, je navštívit psychologa, který s hypnózou pracuje. Někdy stačí jedno sezení, jindy je zapotřebí dvou nebo tří. (Vyhněte se lidem, kteří inzerují, že jsou hypnotizéři!) Po zhypnotizování vám terapeut může poskytnout posthypnotickou sugesci, abyste se do tohoto stavu dokázali uvést sami. Navrhne nějakou formuli, díky které si dokážete navodit a prohloubit hypnotický stav. Když použijete tuto formuli, vlastně uskutečníte posthypnotickou sugesci a snadno upadnete do hypnózy.

[hanka]

Jak si navodit autohypnózu.

Pokud nemáte možnost nechat se zpočátku zhypnotizovat někým jiným, použijte následující metodu, která vám ukáže, jak se můžete zhypnotizovat sami.

Abyste se to naučili, je dobře zpočátku použít nějaký předmět, na který budete fixovat pohled. Až získáte určitou zběhlost, nebudete nic takového potřebovat. Můžete použít cokoliv – květinu, obraz na stěně, skvrnu na stropě, cokoliv, na co se můžete pohodlně dívat. Nejlépe k tomu účelu poslouží zapálená svíčka, umístěna na talířku nebo svícnu tak, že se na ni můžete pohodlně dívat. Třepotající se plamen svíčky má hypnotický účinek. Účinné je rovněž sledování ohně v krbu. Kyvadlo tvořené skleněnou kuličkou je také vynikající objekt, na který se můžete soustředit. Je dobré pustit si nějakou pomalou, tichou hudbu.

Zaujměte pohodlnou pozici vsedě nebo si lehněte. Dívejte se na plamen svíčky (nebo cokoliv jiného) a třikrát nebo čtyřikrát se zhluboka nadechněte, abyste se lépe uvolnili. Není třeba mluvit nahlas. Dávejte si pokyny v myšlenkách.
Můžete si například říkat:“Při pohledu na svíčku jsou moje víčka těžší a těžší. Za chvíli budou tak těžká, že je neudržím otevřená. Brzy budu v hypnóze.“ Můžete se vyjádřit vlastními slovy a opakovat si myšlenku několikrát, zatímco se díváte do plamene. Ucítíte-li, že vaše víčka těžknou, zavřete oči, až budete chtít. Stačí minuta nebo dvě. Delší zírání do plamene není nutné.

Až se vám zavřou oči, měli byste mít připraveno klíčové slovo nebo frázi, která poslouží vašemu podvědomí jako signál, aby vás uvedlo do hypnotického stavu. Dobře poslouží např. pokyn: “teď se uvolni“, ale stejně lze použít cokoliv jiného. Slovo teď je v této frázi důležité, protože to znamená okamžitě, ne až někdy později. Tuto větičku byste si měli třikrát pomalu zopakovat.

Pak byste měli začít s uvolňováním svalů. Začněte od nohou. Uvolněte svaly pravé nohy od prstů nahoru až ke kyčli. Pak postupujte stejně u levé nohy. Nejprve zahýbejte prsty na nohou a napněte svaly a pak je uvolněte a nechte je zvláčnět. Pak uvolněte žaludek a vnitřní svaly, po kterých budou následovat hrudní a dýchací svaly.
Nyní zjistíte, že se vaše dýchání zpomalilo a vychází spíše z dolní partie plic – je to břišní dýchání. Když se dostáváte do hypnózy, dýchání se nejprve zrychlí, stejně tak i tep. Až se ponoříte hlouběji, dech i tep se poněkud zpomalí.
Poté uvolněte zádové svaly, pak ramena a krk. V této oblasti je často velké napětí, Pokračujeme pažemi od ramen po špičky prstů. Jak se propadáte hlouběji, vaše obličejové svaly se také uvolní a samovolně ochabnou. Jedním z příznaků hypnózy je vyhlazení obličeje a jeho bezvýraznost, jako by vám zdřevěněly rysy.

Nyní jste připraveni ponořit se ještě hlouběji. Řeknete si: „Nyní jdu hlouběji a hlouběji“ a několikrát to opakujte. Pokud vám nevadí jízda na eskalátoru, představte si, že stojíte na jeho vrcholu. Sledujte vnitřním zrakem , jak se schody před vámi pohybují a vizualizujte si zábradlí. Počítejte pomalu pozpátku od desíti do nuly a představujte si, že na začátku počítání vstupujete na eskalátor a s rukama na madlech pozorujete schody, které vás unášejí hlouběji a hlouběji.
Když dopočítáte do nuly, vystoupíte z eskalátoru. Při prvních pokusech o autohypnózu si vizualizujte sami sebe, jak sjíždíte postupně po třech různých eskalátorech a pokaždé znovu počítejte. Až získáte větší praxi, postačí pouze jedno patro.
Jezdící schody můžete nahradit výtahem nebo normálním schodištěm.

Nyní byste měli být přinejmenším v lehké hypnóze. Pokud si přejete dostat ještě hlouběji, představte si, že se nacházíte na nějakém příjemném místě, kde si můžete odpočinout a oddat se příjemným pocitům (u jezera, u moře, vysoko v horách, můžete chytat ryby, jezdit na lodi, nebo sedět doma v obývacím pokoji apod.), pomůže vám to jít hlouběji.

Při počátečních pokusech nepřemýšlejte o tom, jestli jste úspěšní. Pokud možno se vyhněte úporné snaze – snažení zdržuje. Nejlépe je být pasivní a nedělat si starosti.

[hanka]

Jak lze určit hloubku hypnózy.

Člověk v hypnóze nezůstává v nějaké určité hloubce. Dochází zde ke kolísání. V hlubokém stadiu můžete vnímat jakési pravidelné vlnění. Klesáte do prohlubně vlny a pak velmi pomalu stoupáte na její vrchol. Jestliže to pocítíte, dosáhli jste bezpochyby velké hloubky.

Někteří z vás budou zvědaví, jak hluboko se dostali. Na prvním půltuctu cvičných sezení se o to nestarejte. Později se můžete dozvědět od svojí mysli, jak hluboko jste. Pokud poskytnete podvědomí měřítko, pomocí kterého může hodnotit, pak vám tuto informaci poskytne.
Podvědomí může pracovat s imaginárním měřítkem o délce 90 cm. Lehké stádium hypnózy je 3 – 30 cm, střední stadium je mezi 30 – 60 cm a hluboká hypnóza je mezi 60 – 90 cm. Po probuzení můžete z podvědomí otázkami zjistit, jak hluboko jste se dostali.

Otázky mohou být formulovány například takto: „Jaké byla největší hloubka, do které jsem se dnes dostal? Byl jsem hlouběji než 50 cm na mém měřítku?“ Pokud odpověď zní „ne“, zeptáte se „Byl jsem v hloubce 40 cm, nebo hlouběji?“Pokud je první odpověď kladná, zeptejte se na 60 cm. Takovým způsobem zjistíte přesnou hloubku, ale pro praktické účely postačí tolerance v rozmezí 10 cm.

Probudíte se svěží a odpočatí.

Když se chcete probudit, stačí si pomyslet: „Nyní se probudím.“ Pak počítejte pomalu do tří nebo do pěti. Zjistíte, že se vždy probudíte svěží a odpočatí a budete se cítit nezvykle dobře. Pro jistotu je dobré, dát si takový pokyn.

V hypnóze vám může čas ubíhat velmi rychle. Někdy zjistíte, že jste byli v transu půl hodiny, a vám to připadalo jako krátká chvilička. Pokud jste při navozování hypnózy unavení, může se stát, že normálně usnete. Tomu můžete předejít pokynem, abyste zůstali v hypnóze, dokud se sami neprobudíte. Rovněž si můžete určit čas, po který si přejete v hypnóze zůstat. Když pozorujete svíčku, nebo než začnete s relaxací, dejte si pokyn, že se chcete spontánně probudit za tolik a tolik minut nebo v určitou dobu. Pak se skutečně probudíte.

V hluboké hypnóze podlehnete značné letargii, tělesné i duševní. Jakýkoliv pohyb nebo myšlenka vyžaduje příliš mnoho námahy. Těžko se soustředíte na jakoukoliv činnost. Proto když si dáváte pokyny, je lepší nezacházet hlouběji než do středního stadia. I v lehké hypnóze můžete leccos dokázat. Za nejlepší lze považovat střední stadium.

Když jste tuto myšlenku sdělili svému podvědomí a třikrát ji zopakovali, můžete se ponořit poněkud hlouběji, protože to umožní podvědomí, aby pozorněji a důkladněji zpracovávalo vaše sugesce. Zatímco se tomu věnuje, můžete se nezávisle na sugescích zabývat v myšlenkách něčím jiným.

[hanka]

Nácvik navozování autohypnózy a kontrola výsledků.

Z počátku věnujte půl hodiny nebo aspoň 20 minut navození hypnózy a jejímu prohloubení. Během prvních čtyř nebo pěti pokusů byste neměli zjišťovat, jak hluboko jste se dostali. Kdybyste se dozvěděli, že jste uspěli málo, nebo vůbec ne, mohlo by vás to odradit. Po osmi nebo deseti sezeních pravděpodobně dosáhnete maximální možné hloubky, i když to není pravidlem. Po pátém sezení můžete provést některé testy. Pokud jste v testech uspěli, můžete začít s vyvoláváním některých zajímavých a často oceňovaných jevů.

První test se nazývá levitace ruky. Provádí se poté, co jste se zhypnotizovali. Položte si paži podél těla nebo na postranní opěradlo židle a úplně ji uvolněte. Praváci pracují s pravou rukou, leváci s levou. Budete mít pocit, že vaše paže je těžká. Přikažte, aby tíha zmizela. Představujte si, že váha paže pomalu odtéká.
Pak si říkejte: „Moje paže je čím dál lehčí a lehčí. Její váha se postupně zmenšuje. Brzy bude lehká jako pírko. Moje ruka se začne zvedat do vzduchu. Paže se ohne v lokti a ruka se bude vznášet výš a výš. Brzy se moje ruka dotkne mé tváře.“
Zároveň s navozováním těchto sugescí začnete mít v paži pocit lehkosti. Stává se, že než se ruka zvedne, pocítíte, že se vám pohybují prsty a po nich se začíná vznášet vzhůru celá ruka. Opakujte si pokyny. Dávejte si pozor, abyste rukou nepohybovali sami a zároveň jí nebraňte v pohybu. Bude se pohybovat samovolně a její pohyb bude řízen podvědomím.
Čas, který ruka potřebuje, aby se zvedla až k obličeji, se u jednotlivých lidí liší. Měže to trvat několik minut, většinou ale vše proběhne rychleji. Poprvé se ruka bude zvedat trhaně a velmi pomalu. Čím výše se zvedá, tím je pohyb plynulejší a rychlejší (můžete dát takový pokyn). Jestliže se ruka dotkla tváře, nechte ji klesnout do nějaké pohodlné polohy. Pokud jste byli úspěšní, dosáhli jste lehkého stadia hypnózy. Pokud jste neuspěli, pokuste se o to znovu při příštím sezení.

Test s očními víčky a sepjatýma rukama.

Můžete zkusit i další test. Zavřete pevně oči a vsugerujte si, že až napočítáte do tří, nebudete moci oči otevřít. Opakujte pokyn s myšlenkou, že „čím více se budu snažit oči otevřít, tím pevněji budou moje víčka spojená“. Pak pokračujte následujícími pokyny:
„Jedna – oči se mi klíží, moje oční víčka jsou pevně slepená. Dvě – je to jako by se spojila v jediný kus, jsou spojená a nemohu je otevřít. Tři – nyní jsou sevřená, pevně zamknutá.“

Znovu a znovu si opakujte slovo „zamknutá“ a nyní zkuste otevřít oči. Jestliže byl test úspěšný, oči zůstanou zavřené, ať se snažíte sebevíc. Když totiž vaše podvědomí dostane takovéto pokyny, zabrání nervovým impulzům, aby dosáhly svalů očních víček, takže se víčka nemohou pohnout. Pokyny by se měly dávat pomalu, aby mohly nabýt účinnosti. Nesnažte se nic uspěchat.

Další podobný test je test se sepjatýma rukama. Sepnete ruce před sebou nebo nad hlavou s prsty směřujícími od vás. Stisknete pevně prsty a klouby a použijete stejných sugescí jako v případě očí, ale oční víčka nahradíte ve formulaci slovem ruce. Pokud držíte ruce před sebou, dávejte pozor, abyste měli dlaně pevně přitisknuté k sobě.

Pokud jste neuspěli, pokuste se o to znovu při příštím sezení.

[hanka]

Pokyny pro autohypnózu.

Pokud máte problémy s navozením hypnózy pomocí výše uvedené jednoduché metody, bude zapotřebí delší přípravy. Můžete použít více sugescí . Opakujte třikrát klíčovou větu, a než použijete fiktivní eskalátor dejte si následující sugesce:

„Ležím pohodlně a s každým dalším nádechem se víc a víc uvolňuji. Zavírám oči a cítím, jak se mě zmocňuje příjemná apatie. Poddávám se tomuto pocitu. Odpočinek je tak příjemný. Moje paže a nohy jsou čím dál těžší. Odplouvám do hypnózy a čím dál více se uvolňuji. Jako by všechny problémy zmizely a nic mi nevadí. Zažívám příjemný pocit pohody. Nořím se hlouběji a hlouběji, s každým nádechem pronikám hlouběji. Zatímco počítám pozpátku a představuji si eskalátor (příp. výtah nebo schodiště), pronikám s každým číslem hlouběji.“

Tuto řeč je možné se naučit nazpaměť nebo ji přestylizovat podle svého, ale základní význam by měl zůstat zachován. Když jste si ji řekli, použijte eskalátor k dalšímu prohloubení stavu.

Některé možnosti využití autohypnózy.

Autohypnóza je užitečná v mnoha směrech. Je to nejlepší prostředek k překonání nespavosti. Pokud jí trpíte, zhypnotizujte se, když večer uléháte. Pomocí sugesce pak dosáhnete toho, že hypnóza přejde v přirozený spánek.
Svůj pokyn můžete formulovat následovně: “Postupně se víc a víc uvolňuji, jsem čím dál ospalejší a ospalejší. Během několika vteřin tvrdě usnu a budu dobře spát celou noc.“ Poté přeorientujte svoje myšlenky na něco příjemného a na spánek již nemyslete. To je důležité. Přemýšlení o spánku zabraňuje vašemu podvědomí, aby vás uspalo. Ráno byste se měli probudit svěží a odpočatí.
Nespavost je někdy hluboce zakořeněný neurotický syndrom. Pokud jej nepřekonáte pomocí sugesce budete muset hledat jeho příčiny. Metod, kterých můžeme u nespavosti používat, je více.

Autohypnóza má i mnohé další přednosti. Zjistíte, že jste v běžném životě mnohem uvolněnější. Hypnotická sugesce může zabránit únavě. Pokud se naučíte používat hypnotickou anestezii, jistě vám to mnohokrát v životě pomůže. Schopnost „vypnout“ bolest může být velmi užitečná při návštěvě zubaře nebo po bolestivém úrazu. Bolest má vždycky nějaký důvod a je třeba vždy velmi uvážlivě zhodnotit, zda je dobré ji vypínat. Například bolesti v břiše mohou signalizovat zánět slepého střeva a ignorovat je by mohlo být nebezpečné.

Hlavním smyslem autohypnózy je pomocí sugesce ovlivnit vnitřní mysl. Výrazně se tak zkrátí doba potřebná k dosažení vašich cílů v jakékoliv autoterapii.

[hanka]

Omezení příjmu potravy – snížení váhy

Vezměme si nyní člověka s nadváhou, pro něhož je správný stravovací režim zdrojem obav, nepříjemností a mrzutostí. Jeho problém upraví autohypnóza.

Kompenzace

Je potřeba se nejdříve krátce zamyslet nad tím, proč jíme přes míru. Nejčastěji tkví kořeny v nejútlejším dětství. Dítě začalo bezdůvodně vztekle vřískat, zrudlo v obličeji a plakalo. Maminka, nebo jiná osoba, která se o miminko starala, mu tedy dala něco dobrého „k papání“. Jídlo se tak v podvědomí dítěte stalo útěchou. V dospělosti se člověk utěšuje: „Mám problémy. Dám si něco dobrého, ať mám aspoň nějakou radost.“

Později však reflex není odůvodněný. Zemřela mi drahá bytost, nemůžu pořád plakat, ale trápím se. Dnes večer půjdu do restaurace, ať se trochu dostanu ze své samoty. Ve skutečnosti vám ale jde o jídlo. Člověk si to pravděpodobně takhle otevřeně nemyslí, ale cosi škodolibého v nás ano, aniž by to jasně sdělovalo. Jídlo se stává útěchou, kterou už nerozpoznáváme a nepojmenováváme pravým jménem.
„Vy vlastně jíte pro útěchu.“
„Ale vůbec ne! Musíme přece jíst, ne? Hladovka mi nevrátí, co jsem ztratil.“

Jídlo je v zásadě kompenzace nějakého strádání, ale my to nevidíme, zůstává to skryto uvnitř. Kdykoliv se nám pak přihodí nějaká nepříjemnost nebo mrzutost, utěšíme se cukrem a tukem, tedy dortíčky. Nebo se zármutkem a problémy cítíme oslabeni a jídlo nám dodává nové síly.

Rituál

Je tu ještě jedna věc. Stravování má většinou rituální charakter. Zasednutí ke stolu je součástí určitého životního rytmu.
- Prostírá se za úsvitu ke snídani.
- Prostírá se uprostřed dne, aby se přerušil monotónní běh všech povinností a abychom se najedli, protože to je nutnost.
- Prostírá se na závěr dne, na znamení odpočinku a uvolnění.

Z toho jasně vyplývá, že jídlem uspokojujeme jiné potřeby než hlad. Předešlé jídlo bylo např. velmi bohaté anebo jsme si interval mezi jednotlivými chody trochu zpestřili svačinkou či jinou dobrotou. Tento pravidelný obřad nás nutí jíst, i když nemáme hlad. Představte si, že jídla v určitý stanovený čas zrušíte. Potravu budete přijímat jen v případě potřeby, když budete mít hlad, bez ohledu na čas. Rytmus se tak naruší a život se bude zdát nevyrovnaný. A tak se dostáváme ke stejné motivaci jako při návyku na nikotin.
Řešení bude stejné.

Šaty pro vaše ideální rozměry

Až se vám podaří slovně a vizuálně formulovat své přání, budete mít za sebou velký kus práce. Učinili jste pokrok, s nímž můžete být spokojení. Cítíte, že jste se vydali správnou cestou a vaše problémy s nadváhou se vyřeší. V budoucnu si budete užívat života bez váhového přebytku.
I když nejste zvyklí na duševní představy, musíte se snažit je v sobě vyvolat. Je to jasný, velmi detailní, barevný a pohyblivý výraz imaginace. Zkrátka vaše soukromé kino.

Generální ředitel ani herec by nemohli dobře vykonávat svou práci, kdyby si neuměli představit sebe sama a svůj úspěch dříve, než budou funkcí či rolí pověřeni. Mladý začínající technik se už v duchu vidí na řídícím místě. Je jisté, že život je takový, jaký je. Ale stejně jisté je i to, že správně a konstantně užívané duševní představy vaši současnou osobnost nahradí takovou, jakou se rozhodnete být.

Nás tedy zajímá jeden z vašich cílů – o několik přebytečných kilogramů zhubnout a znovu je nepřibrat. Nejdůležitější je, abyste měli v duchu jasný obraz osoby, jakou se chcete stát. Vzpomínka na tuto duševní představu bude ve vaší mysli přítomna od chvíle, kdy se pustíte do léčení autohypnózou, a bude vám pomáhat vydržet dietu, dokud se vaše motivace na zhubnutí dobře nezačlení do vašeho podvědomí a vaše odpovědi nebudou automatické.

Abyste si v duchu vytvořili představu člověka, jakým se chcete stát, můžete si vzít na pomoc třeba svou fotografii z doby, než jste ztloustli. Nejlepší způsob pro ty, co byli vždycky silní, je najít si obraz někoho přibližně stejně velkého, jako jste vy, ale …štíhlého!
Koketní ženě, která se chce líbit a dbá o svou postavu, doporučuji zvlášť elegantní a drahé šaty, které by si strašně ráda oblékla. Musíte si ovšem pečlivě vybrat velikost, která by vám padla, nebýt přebytečných kilogramů. Budete šaty pozorovat a představovat si, že jste natolik štíhlá, že se do nich vejdete. To může vytvořit motivaci a usnadnit vám vytvoření duševní představy.
U mužů, kterým „roste bříško“, jde v podstatě o totéž. Mějte pořád ve skříni oblek vašich snů, který by vám ve vašich snech měl padnout. Snažte se, aby se tato krásná iluze stala skutečností. V duchu budete mít silnou představu a motivace bude plná dynamické energie.

Když se chystáte na každodenní hypnotickou pětiminutovku, podívejte se na ten oblek či šaty a na fotografii postavy, kterou byste chtěli mít. Velmi se tím posílí sugesce. Nebudete úpět a stěžovat si, ale ujistíte se, že tak vypadat můžete a budete. Bez námahy, bolesti, smutku, ale rádi a dobrovolně, protože jste se tak rozhodli. Získali jste jistotu, že vaše přání zhubnout je reálné, užitečné a upřímné. Už nechcete patřit mezi tlusté, byť by to byli sebehodnější tlouštíci.

Před skončením každé seance si představte, že příští relaxace bude ještě hlubší než ta dnešní a představa bude ještě jasnější, živější a dostupnější.
Důležité je, aby se vám už předem líbil váš budoucí vzhled. Čím silnější tento pocit vnutíte svému podvědomí při seancích, tím větší budete mít šanci, že dojdete k cíli, a tím větší bude vaše sebedůvěra.

Podvědomí neuvažuje. Proto si také neuvědomuje, že vaše představy, jak už máte elegantní postavu, ačkoliv teprve začínáte s dietou a novým duševním přístupem, jsou pouhé iluze. Musíte mít co nejvíce důvěry v sebe sama a v konečný výsledek. V podvědomí máte pocit, že jste výsledku již dosáhli, i když teprve s novým režimem začínáte. Právě tento podvědomý pocit je znamení, že začínáte přijímat přelom ve svém životě, změnu ve vašem způsobu bytí. Podvědomí vaši představu bere jako hotovou věc a vzbuzuje ve vás úctu k vlastní osobě, která vám velmi usnadní uskutečnění vašeho předsevzetí.
Když si něco dostatečně dlouho představujete, stane se to skutečností.

Když vnímáte představu toho, jaký chcete být a jaký budete, přesvědčujete se, že už takový jste a vaše chování se tomu přizpůsobuje. Vy „víte“, že jste dosáhli cíle, a protože jste jej dosáhli, nebyl nedosažitelný. Proto se vám to podaří. To je počátek úspěchu.

[hanka]

Jak použít částečnou věkovou regresi.

Ve svém sebezdokonalovacím programu budete občas potřebovat použít věkovou regresi. Nesnažte se z a tímto účelem navodit hlubokou hypnózu, protože pak byste neměli možnost pochopit, jak vás ovlivnily zážitky z minulosti. K regresi stačí i velmi lehká hypnóza. Poprvé byste se měli pokusit vrátit k nějaké nedůležité zkušenosti z poslední doby. Je to více než pouhá vzpomínka. Měli byste se snažit prožít znovu svůj zážitek za spolupráce všech pěti smyslů.

Zkuste si v hypnóze například vybavit poslední jídlo, které jste jedli ve společnosti jiné osoby. Předpokládejme, že to byla snídaně s manželkou. Dejte si pokyn: „Vracím se nyní v čase ke své dnešní snídani a znovu ji prožiju. Vracím se v čase, zpátky v čase k mé dnešní snídani.“ Opakujte si tuto sugesci. Pokuste se vizualizovat si situaci. Zpočátku bude vše poněkud zamlžené. Postupně se bude obraz vyjasňovat a bude čím dál živější.
Snažte se vidět stůl před vámi a podívejte se na svoji ženu. Podívejte se, co má na sobě. Všimněte si barvy, a střihu jejího oblečení. Snažte se postupně rozeznat další detaily. Uvědomte si svoji polohu. Vnímejte židli nebo sedadlo pod sebou.
Nyní přejděte k momentu, kdy jste pili kávu. Podívejte se na šálek. Všimněte si jeho barvy. Vezměte jej do ruky a vnímejte prsty jeho dotek. Zvedněte jej k ústům a ucítíte příjemnou vůni. Napijte se a vnímejte chuť kávy.
Pak položte šálek a podívejte se na jídlo, které máte před sebou a uvědomte si jeho barvu a tvar. Pak přejděte k momentu, kdy vám žena něco řekla. Pokuste se poslouchat, co říká. Většinou uslyšíte její hlas. Snažte se zbystřit sluch a poslouchat, co vám říká.

Tímto postupem se z pouhého vzpomínání stane skutečné znovuprožití příhody. Po krátké době byste se měli naučit bez problémů vracet se k nedávným zážitkům. Začnou se vám vybavovat detaily, na které byste si normálně nevzpomněli. Pokud nebudete sami schopni regrese, požádejte někoho jiného, aby na vás mluvil, až budete v hypnóze. Dejte mu přečíst pokyny, které jsou zde uvedeny, a on vás pak může podle nich vést.

Při dalším sezení se můžete naučit vrátit se k nějakému zážitku z dětství, na který jste již úplně zapomněli. Každý z nás jako dítě někdy upadl, pořezal se, udělal si modřinu nebo se zranil. Vaše sugesce by měla znít tak, že se vrátíte do doby, kdy čtyři, pět nebo možná šest let, do doby, kdy jste utrpěli nějaké drobné zranění, nic vážného. Děti v takové situaci začnou obvykle plakat a někdo je utěšuje, pravděpodobně jejich matka. Nejspíš bude říkat: „ Neplač, neplač, to nic není“, nebo něco podobného. Opakujte tyto věty několikrát nahlas, tak, jako byste utěšovali dítě. Pokud máte pocit, že byste to raději řekli jinak, udělejte to. Podvědomí vám napoví správná slova, která byla skutečně řečena. Asociace znění těchto slov a jejich významu pomůže navodit regresi.

Nyní se rozhlédněte svým vnitřním zrakem a vytvořte si celkový dojem z výjevu. Jste doma, nebo venku? Pokuste se vidět jasněji. Řekněte si, že je to těsně předtím, než jste se lehce poranili, a všimněte si, co děláte. Pak se přeneste do momentu zranění a prožijte všechno, co následovalo, a poslechněte si všechno, co bylo řečeno. Pravděpodobně skutečně ucítíte, že jste se zranili, ale ne se skutečnou intenzitou.
Když jste to dokázali, řekněte si, že se vrátíte do přítomnosti.

Většina lidí se naučí pohybovat se tímto způsobem v čase bez nejmenších potíží. Pokud si nedokážete vzpomenout na příhodu s malým zraněním, může to znamenat, že si podvědomě nepřejete vzpomínat na žádné nepříjemné záležitosti. Pak byste se měli pokusit vrátit k nějakému výjimečně příjemnému nebo zajímavému zážitku ve zhruba stejném věku, na který jste už úplně zapomněli. Řekněte si: „Je mi nyní zhruba pět let. Dnes se stalo něco velmi příjemného. Třeba jsou vánoce nebo mám narozeniny a dostal jsem moc hezký dárek. Nyní se k tomu vracím“. Pak shledáte, že sledujete výjev a znovu jej prožíváte. Když skončí, dejte si sugesci, že se vracíte do přítomnosti.

Pokud se vám regrese nezdaří, zkuste to jindy. Možná by vám pomohlo, kdybyste dokázali jít o něco hlouběji, aniž byste to přehnali.
Regrese k důležitým zážitkům v minulosti, které ovlivňují vaše současné chování je velmi významnou součástí autoterapie.

Pokud provádíte regresi, o jaké jsme zde hovořili, prožíváte svoje zážitky znovu jako přímý účastník. Jestliže se jedná o nepříjemnou zkušenost, je někdy lehčí ji prožívat z pozice pozorovatele, než se jí přímo účastnit. Takže pokud zjistíte, že se vám regrese nedaří, zkuste sugesci, že budete scénu a všechno, co se přihodí, sledovat jako pozorovatel a že uvidíte sami sebe . Tím byste mohli překonat odpor k návratu k něčemu nepříjemnému, protože role pozorovatele je mnohem jednodušší než role přímého účastníka.