Psychické příčiny nemocí a jejich odstraňování.

[hanka]

Stres

Jedna z nejběžnějších a nejznámějších slabin naší doby se nazývá stres. Stres znamená napětí.
Být se stresu, což je jakási nemoc dneška, znamená žít v napětí. V nervovém napětí, vyplývajícím z toho, že člověk považuje život za snadnější, ale on není snadnější než kdysi. Samozřejmě modernizace životního stylu práci usnadnila a zjednodušila, ale rozhodně ne natolik, aby byl každý den odpočinkem bez napětí. Se zdánlivou snadností je spojená jiná námaha.
Člověk, který se stal obětí stresu (neboli je stresovaný), očekával od usnadnění moderního života příliš mnoho a naložil si na svá bedra více, než unese. Myslel si, že dnes mu už čas stačí na všechno, a přitom ho nemá více, než kdysi. Každodenní život je opravdu snadnější, ale člověk chce stihnout stále více, rychleji plnit úkoly. A když jsme nuceni konstatovat, že čas je stále naším pánem a je ho stejně málo jako před rozvojem pokroku, zmocňuje se nás úzkost. Stres je často nedostatek času spojený s přehnaným pocitem odpovědnosti.
Nikdo však není nucen stres a jeho následky snášet a v tom vám pomůže autohypnóza. Zklidní a zabrání „onemocnění“ z každé malé potíže, což je psychický jev, charakteristický pro oběti stresu.

Iluze o času, který máme k dispozici
Příklad: Vypracovala jsem si přísný rozvrh času, který musím rozdělit mezi rodinu, rodiče, manžela, děti a domácnost, tedy péči, kterou musím věnovat svému obydlí, aby bylo stále příjemným a pohodlným pro všechny, mezi své povolání, a malé radovánky, na něž už moc času nezbývá. Zbytečně nepropadat panice. Všechno evidentně stihnout nemohu.
Na každý úkon si odhadem rezervuji určitý čas a zpoždění se během dne zvětšuje každou minutu. Tak např., až dnes skončím v kanceláři, sejdu se s manželem a půjdeme navštívit přátele. Doufáme, že toto rozptýlení zmírní napětí, v němž oba žijeme. Pohovoříme si o tom, postěžujeme si a snad nás to uklidní.
Návštěva není moc důležitá a tak přetížený člověk jako já by snad neměl takovým způsobem ztrácet čas. Ale už se nemohu omluvit. Jsem ve skluzu a nestihnu se zastavit doma, abych se upravila, převlékla, a dala se trochu do pořádku. Tento pocit mě strašně zlobí. Cítím, jako by se mi nějaká smyčka utahovala kolem krku. Je to skutečná úzkost a to z důvodu, který za to zjevně nestojí. Cítím, jak celá moje bytost protestuje proti zbytečné a nemístné úzkosti. Bouřím se proti tomuto nervovému stavu. Proč by se člověk nemohl klidně smířit s něčím, co je v podstatě jen malá mrzutost, na kterou brzy zapomene?
A jsem přesně v situaci která nás dneska tak znepokojuje, a jíž říkáme stres.

Fyziologické účinky stresu
Náš organismus je od počátku existence lidstva obrněn proti nebezpečí tělesného ohrožení. Když se pračlověk ocitl tváří v tvář nebezpečí, uvolnilo jeho sympatické nervstvo velké množství hormonů, ovlivňujících svalová vlákna tak, že reagovala energicky a rychle. Pak se systém vrátil do klidové pozice.
V současné době už nehrozí jenom fyzické, ale především duševní nebezpečí. Hodně přemýšlíme a přemýšlení je rozčilující. Vědomí nedostatku času vzbuzuje obavu, ale přitom není důvod ke všeobecné mobilizaci fyzických sil. U většiny lidí však k této mobilizaci dojde, fyzické síly jsou v pohotovosti a to má známé fyziologické důsledky. Ale protože je obava bezdůvodná a mobilizace sil zbytečná, výsledek tvoří zmatek, vyplývající z tohoto střetu. To je stres.

Stresem můžeme tedy nazvat neschopnost našeho organismu reagovat odpovídajícím způsobem na psychické nebezpečí. Stres je možno ovlivnit. Perfektně účinná je autohypnóza. V procesu jde o to působit na parasympatické nervstvo, jehož funkcí je zklidňování, a naučit je vyrovnávat vzrušující působení sympatiku.

pokračování...

[hanka]

Protistresový program

Proces odstranění stresu autohypnózou má pět částí:

1. Je třeba se ponořit do autohypnózy pravidelně jednou denně. Tak se vytvoří v souvislém běhu rušných hodin ostrůvky klidu, kdy se regenerují síly.
Zvyk věnovat během dne několik okamžiků úplnému klidu odstraní některé zdravotní problémy, jejich příčinou je přílišné napětí. Ve chvíli, kterou si každý den pro autohypnózu vyhradíte, se můžete pokusit zaměřit svou energii na omezení sekrece adrenalinu. Právě tato látka, kterou produkují nadledvinky v situaci krize nebo násilí, je původce nezbytné obranné reakce. Obrana je ve skutečnosti zbytečná, protože jejím výsledkem je tělesná energie, a my potřebujeme energii duševní.
Soustředíte psychickou energii a technika zklidnění po vzrušení může vycházet třeba z vizualizace, o níž jsme mluvili. Co máme vizualizovat? Prostě nějaké symboly podle vlastního výběru, abychom omezili vylučování adrenalinu. V hypnotickém stavu je nitro velmi přístupné sugesci. Představte si, že jste rychlík, vjíždějící do nádraží.
Když se ve vás zase rozhostí víceméně klid, vytvořte si představy klidu, především se přeneste v představách do takového období v minulosti, kdy jste byli klidnější a méně přepracovaní.
Jinak řečeno, je třeba se vrátit k určité naivitě. Neříkejte si globálně:“Nehoň se, zůstaň v klidu.“ Rozdělte si tento problém na dílčí úkony, plňte postupně každý zvlášť a zklidňujte se.
Všechny tyto postupy mají za cíl návrat vašeho parasympatického systému k normálu.
Jakmile se parasympatické nervstvo dostane do normálního režimu, následuje prakticky okamžitě přerušení jeho reakce na stres.

2. Je třeba věnovat větší pozornost každodennímu životu, způsobu jeho naplňování a zvláště způsobu stravování. Správný chod „motoru“ závisí na mnoha faktorech, z nichž jeden je kvalitní „palivo“, od něhož tolik vyžadujete. Podle tohoto druhého bodu musíte tedy věnovat náležitou pozornost stravě.
Jsou látky, které stres podporují, např. kofein a potraviny, které jej obsahují. Cukr podporuje vylučování adrenalinu. Jen vyloučením těchto dvou potravin z jídelníčku dosáhnete výrazného snížení hladiny adrenalinu, který stres vyvolává.
Pro odstranění stresového stavu je dobré přejít na co nejpřírodnější dietu.
Připomeňme si nutnost jíst pomalu. Hlavně věnujte pozornost svému organismu, který vám občas dá signál, byste nejedli. Naslouchejte mu. A hlídejte přísun vitamínů. Jejich nedostatek ovlivňuje náladu a může být důvodem vaší úzkosti nebo strachu.

3. Cvičte alespoň jednoduché a základní cviky. Braňte se pocitu úzkosti tak, že nepřipustíte, aby svaly zůstaly bez pohybu. Musejí se hýbat a vy pak budete činorodí a pružní.

4. Nežijte hloupě. Dejte životu smysl, najděte si opravdovou hodnotu. Pak se vás stres tolik nedotkne.

5. Když chcete využít autohypnózu k relaxaci a k potlačení vnitřního napětí, musíte nejdříve zorganizovat vizualizaci. V duchu si vytvořte představu vyvolávající uvolnění, poddajnost a pohodu. Např. si vybavte krajinu, kterou jste pozorovali a obdivovali uvolnění, klidní a šťastní. Když se vám v duchu znovu vybaví, přinese vám i stejné pocity.
Není bez zajímavosti, že i když se na první pohled opak zdá být pravdou, stres není výsledkem ani tak vnějších životních podmínek jako spíše fyziologického stavu, v němž se člověk nachází.
A hlavně nesmíte zapomínat, že příčiny stresu jsou především v člověku.

...pokračování....

[lajos]

Milá Hanko, celý den neděláme všichni nic jiného, než splňujeme těch pět bodů a zbytek času, co nám zbyde si vybíráme papú, co si můžeme polknout, bez obav přežití z jednoho dne na druhý.
Tebou uváděné idee jsou krásné a zřejmě jsou idee nesplnitelné v šíři a rozsahu. Takových věcí je tady u nás jen od tebe takových hafo že bych se nemohl zastavit každý den ani na pivo.
Vypadá to tak že tvé dobré rady, teorie a předpoklady k správnému životu zlechčuji. To nemám v ůmyslu.
Jenže si uvědom co tady vše píšeš k správnému životu, životosprávě+psychologie. Kdyby jsme to všichni nedodržovaly, tak jsme všichni dávno na psychyatrii, chirurgii, neurologii a bůh ví kde všude ještě.
Jako staré zlobidlo tohoto fóra, jsem to musel vyjádřit. Proč? Kdo ví? Asi ty souhrny jsem už nemohl číst bez připomínky.
Žíjte zdravě podle rad na netu a jsem zvědav kolik hodin by musel mít den aby jste to všechno stihli.
Dalo by se udělat plán, podle sestavení žití, podle rad, třeba na měsíc, pokaždé podle jiného systému sestavené z jiného úhlu pohledu z netu.
Mé rady jsou nulové, mé připomínky jsou maximálně mínusové. Přeberte si to.

[hanka]

Milý lajoši, moje informace jsou popisovány sice poměrně rozsáhle, ale to proto, aby se pochopila podstata věci. Bohužel bez té omáčky to nejde, mohla bych sice stručně napsat dělá se to tak a tak, pak by jsi mi ale asi napsal, proč že se to má dělat a nebyl by jsi sám, kdo by nechápal důvody. "Omáčka" slouží k pochopení důvodu, a jestli na základě toho usoudím, že by se mi autohypnóza mohla v životě hodit, vlastní provádění je už otázkou pár minut. Její výhodou je, že ji můžeš dělat kdykoliv a kdekoliv - třeba i u piva , v autobuse, v čekání ve frontě, na procházce v přírodě je přímo ideální...Samozřejmě nejde ji dělat, když je člověk maximálně rozčilený, ale je dobré vědět, že je metoda, která pomůže zklidnit. To, že může podráždit i některé jídlo, které provokuje nadledvinky ke zvýšené činnosti, je taky dobré vědět - kolikrát jsme nervózní a nevíme proč, a ono to může být tím, že jsme vypili hodně kávy, nebo se cpeme sladkostmi. Já sama sladkostem těžko odolávám, ale pak se nemůžu divit, že nejsem v pohodě, že . A trochu protáhnout tělo přece nezabere několik hodin, aby z toho musel člověk šílet - 15 minut na protáhnutí stačí a jako bonus je pak i lepší fyzička.
Píšeš, že jsem toho napsala hafo, ale nehledej v tom vědu, píšu vlastně pořád o jednom a tomtéž, jenom jinými slovy a trochu jiným způsobem. Jako červená nit se vším táhne rada o důležitosti psychiky při tělesných potížích, o ničem jiném to není. Kdo chce, přečte si to a buď si něco vybere, nebo nechá tak - zrovna tak to můžeš udělat i Ty, nebo tohle vlákno nečti a máš klid .
Jenom ještě krátce můj postřeh: Tvůj příspěvek prozrazuje, že jsi člověk, který žije skutečně ve stresu - proto to podráždění ohledně nedostatku času na provádění bodů a vnímání složitosti.
Měj se hezky.

[lajos]

Vedle jak ta jedle, žiju v úúplné pohodě a vyrovnán s tímto světem-si myslím.
Prosím popis té autohypnózi při pivě (nebo čemkoliv jiném).
Díky za obsáhlé vysvětlení, snad nejenom pro mně.

[hanka]

...Prosím popis té autohypnózi při pivě (nebo čemkoliv jiném)...

Jsem jedině ráda, jestli jsem vedle jak ta jedle, ale stejně si myslím své... K té autohypnóze přece směřuji, ale bez té "omáčky" to fakt nejde. Kdyby se to uspěchalo, určitě by to vedlo k tomu, že by se to provádělo špatně, nebo v tom lepším případě by to nefungovalo. Člověk prostě musí vniknout do podstaty a aspoň z počátku tomu nějaký ten čásek dát, aby se naučil, jak na to a jak to má udělat, aby se do autohypnózy dostal. Ostatně radu dávám pokaždé. Nejde to ale rychleji, protože mám i osobní život a přes léto bývám často mimo byt a čas na internet si doslova kradu - ale musím přiznat, že to dělám se zálibou, takže si nestěžuji .
Dobrá, můžu slíbit, že to nebudu dlouho protahovat a v dalších příspěvcích půjdu rovnou k věci. Ale i tak to nebude v bodech, musí se vědět, co a proč se dělá.
Hezký den.

[lajos]

Jasně, systém musí být. Budu se tvářit že jsem trpělivý

[hanka]

Technika vizualizace

Někteří autoři navrhují představovat si, jak nadledvinky vystřikují adrenalin a pak jeho tvorbu zastaví. To by mělo navodit uvolnění.

V naší představivosti stačí, když si dostatečně důrazně představíte, že jste v klidu a bezpečí a že máte jistotu, jak vám všechno dění bude nakloněno.
Intenzivně si vybavte dobu bezstarostnosti. Ať už byl váš osud jakýkoliv, všichni jsme prožili okamžiky štěstí, i když šlo třeba jen o štěstí relativní. Izolujte z těchto vzpomínek vaše tehdejší pocity a přeneste se v představách do stejného stavu. Těžké, řeknete si, ale zase ne tolik.

Udělejte následující pokus: pohovořte si o všem možném se známým, o němž víte, že má problémy a žije ve stresu. Všimněte si, jak se během rozhovoru hlas vašeho partnera postupně mění – z původně napjatého a matného se vrátí ke své obvyklé živosti. Váš hlas probíhá po stejné křivce. Za čtvrt hodinky budete oba vypadat bezstarostně.

To, co se vám podaří při rozhovoru se známým, se pokuste zopakovat večer, což je pro autohypnózu nejpříhodnější čas. Zjistíte, že vás celá vaše osobnost poslouchá, opouští ji úzkost, i ta, kterou si nejen představujete, ale která má reálný základ, a zaměřuje se na klidnější a ve vzpomínkách šťastnější minulost. Celou bytostí ve skutečnosti toužíte po takovém klidu.

Jakmile se vám jednou podaří uvolnit spoušť šťastných vzpomínek, zjistíte, že je snadné postup opakovat. Budou to světlé zastávky.
Jak prohlásil Émile Coué, naší největší silou je představivost. Po celodenní práci, plnění povinností a řešení četných a vážných problémů si dopřejte okamžik uvolnění o samotě a v klidu se svými hezkými vzpomínkami a příjemnými pocity z minulosti. Nemyslete si, že jde o plané snění – jde o autohypnózu.
Zatímco intenzívně myslíte na krásné okamžiky, vaše tělo se fyziologicky vrací do stavu, v jakém se nacházelo tehdy a blahodárné účinky těchto šťastných chvil se ve vašem organismu projeví i dnes. To není žádný výmysl, lékařsky se dá změřit, k jakým změnám v jednotlivých orgánech pod tímto vlivem dochází.

Pokud si myslíte, že ve vaší minulosti nejsou tak šťastné okamžiky, abyste znovu získali vyrovnanost, nic vám nebrání si je vymyslet. Jste jen sami se sebou, a může-li vám představa štěstí pomoci zlepšit momentální stav, zkuste to. V autohypnóze vám nemůže vymyšlená vzpomínka uškodit. Můžete si třeba vybrat jen krásnou krajinu a během hypnózy se do ní přenést.

Vynikajícím zdrojem inspirace jsou květiny. Zajděte si do květinářství a vyberte si tu nejkrásnější květinu. Doneste si ji domů a při seanci autohypnózy si ji dejte před sebe. V následujících dnech si v duchu vybavíte tuto květinku do všech podrobností a právě ona ve vás bude spouštět hypnotický fenomén, i když už tam nebude.

[Batles]

Jojo Hanko, jen pokračuj. Každý další tvůj příspěvek si vychutnám, pomalilinku pročtu i dvakrát a najednou zjistím, že se mi zastavilo vnímání času
Tomu se říká "soustředění", že?
Nikdy neškodí zopakovat si dávno zapomenuté věci a zase nějaký čas praktikovat

[hanka]

Díky, Beatlesi, Tvůj zájem mě těší . Tvoje "soustředění" by se asi dalo nazvat i jinak.... .


Nevím, co si představujete pod pojmem "Hypnóza", ale mohu všechny ujistit, že již mnohokrát jste byli v hypnotickém stavu, aniž by jste o tom věděli. Dostali jste se do ní stokrát nebo tisíckrát, záleží na věku. Všichni občas během dne upadneme do transu či polospánku, i když tyto spontánní stavy obvykle nebývají označovány jako hypnóza.

Snění s otevřenýma očima není nic jiného, než hypnotický stav, někdy lehký, jindy hluboký. Jestliže se úmyslně na něco soustředíme, například na četbu knihy, sledování filmu či televizního programu, nebo i na práci, máme tendenci upadnout do transu. Je dokonce pravděpodobné, jak zdůraznil Estabrooks, že k tomu dochází, i pokud prožíváme nějaké silné emoce, jakými jsou strach či hněv.

Během jakéhokoliv náboženského obřadu, zvláště při použití hudby a rituálů, upadá velká část diváků spontánně do hypnózy. Téměř každý, kdo jezdí autem, si vzpomene na situace navozující hypnózu - jedete po prázdné silnici, ruce uvolněně spočívající na volantu, oči upřené na bílou čáru před vámi, monotónní hukot motoru, a náhle si uvědomíte, že jste projeli nějakým městem a vůbec si na to nevzpomínáte. Byli jste v hypnóze, prodělali jste ztrátu paměti a pak se sami probudili.

Uvědomění si těchto běžných spontánních stavů, které všichni zažíváme, by mělo rozptýlit veškeré obavy z hypnózy či autohypnózy. Stav transu je docela běžný, normální jev.

[lajos]

Stav, nevím čeho na silnici znám. Je to trochu nepříjemné. Jedeš, jedeš, na něco myslíš, pořád jedeš správně a za chvili si uvědomíš že jsi projel kus cesty a při tom si málem na nic nevzpomínáš, jen že jsi neudělal žádnou řidčskou chybu. Podobá se to možná mikrospánku, jenže u té paměťové mezery jsi nespal-byl jsi vzhůru, jen si nemůžeš uvědomit jak jsi ten úsek cesty projel.
Jinak mám smůlu, ledvinky znám, nadledvinky ne . Nebo s tím uvolňováním adrenalínu mám jiné zkušenosti.
Musím s tebou souhlasit co se týče hypnózy, že to asi souvysý s věkem. Plus k tomu, nemáš rodinné, pracovní, finanční (bůh ví jaké ještě?)problémy. Málem nevíš kdy jsi v hypnóze nebo jen v pohodě? Pokud jseš v pohodě, málem hypnózu ani nepotřebuješ, jaký rozdíl je mezi autohypnózou a pohodou? Nic si nepřipouštět, neboli vlastně není co?!
Pak můžeš někomu vykládat o autohypnóze kterou pořád prožíváš, neboli málem to ani nepotřebuješ.

[hanka]

CO BYSTE MĚLI VĚDĚT O SVÉM PODVĚDOMÍ

Stavba vnitřní mysli
Téměř každý z nás ví, že existuje vnitřní část mysli. Bývá nazývána „nevědomím“, „subjektivním duchem“, „id“ a různými dalšími názvy. V psychiatrii se nejčastěji používá označení „nevědomá“ mysl. Nevědomí má dva významy, z nichž jeden představuje vnitřní mysl. Může však také znamenat období bezvědomí, nebo například když člověk spí, je pod vlivem anestetik, nebo ztratí vědomí díky prudkému úderu. V našem případě budeme používat výraz „podvědomí“, který bude asi nejvýstižnější a nejpřijatelnější.
O skutečné stavbě a způsobu fungování toho bohužel dosud mnoho nevíme. Přitom je známo, že mnoho nemocí má emocionální a psychické příčiny (až 80%).
Podle Freuda se mysl jako celek se mysl sestává ze tří hlavních částí. Vědomí, tedy tu část, pomocí které myslíme a logicky uvažujeme, nazval „ego“. Další část vědomé mysli , označil „superego“. Níže pak je část, kterou nazval „id“ sídlo paměti a základních instinktů. Později vyvinul Freud teorii, podle které mezi „id“ a „egem“, těsně před hranicí vědomí, leží další část, takzvané „předvědomí“. Pojem podvědomí, které jsme se rozhodli používat zde, zahrnuje Freudovo „id“, „předvědomí“ a „superego“.Dr. Carl Jung, slavný švýcarský psychiatr, se domníval, že superego není jen součástí vědomí, nýbrž jde o nejduchovnější část mysli. Nazýval ji „nadvědomím“. Jung byl přesvědčen, že je součástí vesmírného vědomí a je v přímém spojení s Bohem, nebo je součástí nejvyššího bytí.

Automatické psaní
Automatické psaní je fascinující záležitost. Jestliže držíte v ruce pero nebo měkkou tužku, podvědomí může ovládat svaly vaší ruky a psát, aniž byste vy sami věděli, co píšete. Je zajímavé, že několik takových „automatů“ bylo schopno vědomou myslí vnímat, co čtou, zatímco pravou rukou psali o nějakém tématu a levou rukou zároveň psali o něčem jiném. Tři mentální aktivity tak probíhají současně! Podobně jako automatické psaní lze použít i spiritistickou tabulku.
Dr. Muhlová tvrdila, že čtyři z pěti lidí se mohou naučit automaticky psát, i když to vyžaduje několik hodin nácviku. Lidé, kteří si bezmyšlenkovitě kreslí, se obvykle rychle učí, protože se jedná o stejný typ činnosti.

[hanka]

Podvědomí řídí veškeré procesy v našem těle.

Jednou z povinností vnitřní mysli je řízení tělesného mechanismu prostřednictvím mozku. Je to něco jako termostat. Určitá část mozku reguluje autonomní nervový systém a jeho prostřednictvím ovládá veškeré orgány a žlázy. Podvědomí pravděpodobně kontroluje i chemické a elektrické reakce. Hypnotické pokusy vědecky prokázaly, že podvědomí skutečně řídí mnohé tyto procesy.
V hypnóze lze pomocí sugesce ovlivnit krevní oběh, zpomalit nebo zrychlit tep, zasahovat do činnosti orgánů a žláz, podstatně urychlit hojení ran, zvýšit nebo snížit tělesnou teplotu a lze navodit celou řadu dalších změn.

Jak podvědomí myslí a uvažuje.

Chceme-li využít podvědomí ve svůj prospěch, je důležité, abychom pochopili, jak funguje. Všechno bere doslova. Často neříkáme, co si skutečně myslíme. Vezměme si například obecně rozšířenou frázi „to jsem blázen“. Slouží k vyjádření údivu, ale ve skutečnosti říkáme, že jsme duševně nemocní.
V hypnóze vystupuje podvědomí více na povrch a někdy dokonce převládne nad vědomím, jako v případě automatického psaní. Když se člověka v bdělém stavu zeptáte: „Můžete mi říci, kde jste se narodil?“, téměř vždy vám odpoví názvem místa. V hluboké hypnóze by vám odpověděl „ano“, nebo by pouze přikývl. To je ta správná doslovná odpověď. Ano, může vám to říci. Na tomto příkladu jsme si ukázali, jak podvědomí bere všechno doslova.

Tato vlastnost podvědomí může vyvolat různé nežádoucí následky. I v bdělém stavu vnímáme nejrůznější podněty. Tak například lékař, zaskočený tím, že se mu nepodařilo vyléčit určitou nemoc, řekne svému pacientovi: „Obávám se, že vám není pomoci. Budete se muset naučit žít se svojí nemocí.“ Co to doslova znamená? Lékař tak vlastně říká, že pacient zemře, pokud se zbaví symptomu! Takový výklad zabrání pacientovi, aby se uzdravil a zbavil se příznaků své nemoci. Mohl by pak totiž zemřít. Lékař pochopitelně svoji poznámku nemyslel tak, jak byla přijata.

Všichni rosteme, učíme se a dospíváme a naše vědomé názory se časem mění. Podvědomí může také měnit názory, ale většinou si uchovává ty, které si vytvořilo v dětství. Jestliže se vám v šesti letech něco přihodilo, podvědomí má tendenci to nadále hodnotit z pohledu šestiletého dítěte. Když vás například v dětství vystraší had, může se u vás vyvinout fobie, která bude přetrvávat, a vy pak propadnete panice při pohledu na neškodnou užovku. Přestože budete vědět, že všichni hadi nejsou nebezpeční, budou vám odporní.
V rámci terapie je třeba změnit vztah podvědomí k některým věcem, které se vám přihodily v minulosti.

[hanka]

Vina a trest.

U každého z nás se občas objeví nutkavé chování, inspirované podvědomím. Obvykle si neuvědomíme, že jde o nutkavé chování, pokud není zcela nelogické a neadekvátní. Někdy se přistihneme při nutkavém jednání a budeme se ptát, proč to děláme. Některé nutkání může být velmi škodlivé a může nás výrazně handicapovat.
Jedna pacientka, učitelka, cítila denně naléhavou potřebu si tři až čtyři hodiny mýt ruce. Měla je od soustavného drhnutí rozedřené do krve. Nedokázala s tím přestat a přitom neměla ponětí, co ji k tomu vede. Příčinou bylo pochopitelně něco, co v minulosti provedla svýma rukama a za co se cítila vinna. Neustále se bez úspěchu snažila smýt svoji vinu.
Silné pocity viny mohou vyvolat potřebu sebepotrestání. Nazývá se to masochismus.
Všichni se občas ve skutečnosti nebo v myšlenkách dopustíme něčeho, kvůli čemu se pak cítíme provinile. To patří k lidské přirozenosti. Velké procento nehod vzniká vlastně z podvědomé potřeby potrestat sám sebe. Je zvláštní, že někdy jedna část podvědomí donutí jedince, aby udělal něco špatného, a jiná část, například nadvědomí, jej pak za to potrestá.

Jak pracuje paměť.

Vnitřní mysl je zároveň zásobárnou paměti. Jen velmi malou část toho, co nás v životě potká, si dokážeme vybavit vědomě. Nicméně všechno, k čemu během našeho života dojde, je zaznamenáno v podvědomé paměti do nejmenších detailů. Vědomě můžeme zapomenout, ale podvědomí nezapomene nikdy. Mnoé z toho, co vědomě zapomeneme, nás dál po mnoho let ovlivňuje.
Velmi často mají naše emocionální problémy svoje kořeny v dětství. Vzpomínky na nepříjemné zážitky potlačujeme. Vytlačujeme je z vědomí, protože na ně nechceme myslet. Moou však hlodat v podvědomí a způsobit později mnoho problémů.
Vyvolání raných nebo potlačovaných vzpomínek může významně pomoci v překonávání emocionálních potíží, v uskutečňování charakterových změn a v léčbě psychosomatických chorob.

Jak nás vnitřní mysl chrání.

Důležitou povinností vnitřní mysli je naše ochrana. Tato část mysli je vždy bdělá a bez přestání pracuje, ať jsme vzhůru, nebo spíme.
Matka malého dítěte může tvrdě spát, avšak jakmile dítě zakňourá nebo začne plakat, okamžitě se probudí. Její podvědomí jí řeklo:“Probuď se! Dítě asi něco potřebuje.“
Když se neúmyslně dotknete něčeho žhavého, vaše podvědomí okamžitě vyšle pokyn svalům na ruce a vy ucuknete dřív, než si stačíte cokoliv pomyslet a zhodnotit situaci. Podvědomí je neustále na stráži, aby vás chránilo před nebezpečím a zraněním. Je to paradox, že na druhé straně může zapříčinit nemoc, nebo dokonce sebezničení.

Máme jednu mysl, která připomíná ledovou kru, plující v moři. Vědomá mysl vyčnívá nad hladinu, podvědomí představuje větší část, skrytou pod vodou.
Duše i tělo člověka tvoří jednotný celek a obě části se navzájem ovlivňují. Vnitřní část mysli prostřednictvím mozku kontroluje a řídí všechny tělesné pochody.

[hanka]

JAK MŮŽETE PŘÍMO KOMUNIKOVAT SE SVÝM PODVĚDOMÍM.

Musíme si uvědomit, že podvědomí ví přesně, co vyvolává naše emocionální problémy a psychosomatická onemocnění. A my tuto informaci potřebujeme získat.

Více o automatickém psaní

Ideální cestou k získání informací z podvědomí je automatické psaní. Pomocí automatického psaní se můžeme ptát svého podvědomí a dostaneme písemnou odpověď. Slova obvykle splývají a nejsou mezi nimi mezery. Rukopis bývá čitelný, i když někdy nemají písmena správný tvar a pak lze napsané přečíst jen s obtížemi. Někdy se ruka pohybuje pomalu, jindy doslova letí po papíře. Většinou píše normálně zleva doprava, může se však stát, že píše obráceně, hlavou dolů nebo zrcadlově, zřídka se vyskytne i kombinace těchto způsobů.
Často dochází ke zkracování slov a k používání číslovek místo některých slabik. Nač se obtěžovat s psaním zbytečných písmen?

Metoda kyvadla.

Jako kyvadlo nám poslouží jakýkoliv malý lehký předmět, jako např. prstýnek nebo kovová podložka. Předmět zavěsíme na 20 až 25 cm dlouhé vlákno. Ideální kyvadlo představuje kulička z netříštivého skla ne krátkém řetízku.
Kyvadlo bylo po celá staletí používáno k pokusům o předpovídání budoucnosti. Pro nás je pouhým prostředkem k získávání informací z podvědomí. Je to zdaleka nejsnazší a nejrychlejší způsob zjišťování příčin emocionálních onemocnění a podobných stavů.

Při použití kyvadla byste měli držet nit nebo řetízek mezi palcem a ukazováčkem, s loktem opřeným o opěradlo židle nebo o stůl, případně o koleno. Závaží nesmí nic bránit v pohybu.

Kyvadlo se může pohybovat čtyřmi základními směry. Buď krouží po směru, nebo proti směru, nebo se kývá ze strany na stranu, či dopředu a dozadu. Můžete požádat podvědomí, aby si samo určilo význam jednotlivých pohybů. Jeden by měl znamenat „ano“, druhý „ne“, třetí „nevím“ a čtvrtý „na tuto otázku nechci odpovídat“. Poslední odpověď vyjadřuje odpor, a je proto důležitá.
Můžete si jednotlivé pohyby určit sami, ale je lepší nechat na podvědomí, aby se rozhodlo. Zdá se, že to vede k lepší spolupráci v této oblasti. Zároveň se přesvědčíte, že podvědomí myslí a uvažuje.

Uchopte kyvadlo a zkuste s ním pohybovat všemi čtyřmi směry, pak je držte nehybně a zeptejte se, který pohyb znamená „ano“. Obvykle není nutno otázku vyslovit nahlas. Stačí si ji jen pomyslet. Kyvadlo bude lépe fungovat, když je budete soustředěně sledovat.
Obvykle se začne pohybovat během několika sekund, ale někdy může chvíli trvat, než se „motor zahřeje“. Když se nezačne rychle kývat, vyslovte několikrát v duchu „ano“. Dávejte pozor, abyste kyvadlem nepohybovali vědomě, Snažte se je držet nehybně. Brzy zjistíte, že se pohybuje o své vůli. Pokud nereaguje, požádejte někoho jiného, aby se ptal a pomohl vám tak stanovit význam jednotlivých pohybů.
Když jste se naučili kladnou odpověď, požádejte, aby podvědomí vybralo signál, který bude znamenat „ne“, a dále jeden ze dvou zbývajících pohybů pro odpověď „nevím“. Čtvrtý směr pohybu bude vyjadřovat neochotu odpovídat.

Tato hra vás pravděpodobně brzy zaujme. Mnozí lidé vykřiknou údivem, když se kyvadlo rozhoupe. Jeho pohyby mohou být někdy slabé, většinou však opisuje velmi dlouhý a výrazný oblouk.

Nejsou v tom žádná kouzla. Pouze to přesvědčí i ty největší skeptiky, že vnitřní mysl logicky uvažuje a myslí a že je schopna řídit i pohyb svalů. Zatímco čtete tyto řádky, podvědomí řídí vaše dýchání. Když se procházíte, nepřemýšlíte o všech pohybech, které je třeba vykonat a koordinovat, i když jako dítě jste se to museli naučit. Museli jste se dlouho cvičit, mnohokrát jste upadli, až jste si vytvořili podmíněný reflex a podvědomí převzalo kontrolu nad všemi zúčastněnými svaly. Vaše pohyby při chůzi probíhají mimovolně, aniž byste na ně museli myslet. Stejné je to i s psaním na stroji.

Téměř každý zjistí, že se mu kyvadlo pohybuje. Pokud se vám to nedaří, je to znamení odporu. Vaše podvědomí cítí, že se chcete dozvědět něco, co vám není ochotno sdělit.