Jsem zde poprvé a Ž a M vodu jsem si dělal kdysi před 25 léty jen tak ze zvědavosti jako študák. Po tom co si pročítám vaše příspěvky mě napadla náhrada květináče na který si stěžujete, kvůli ovlivňování chuti. Já jsem tehdy použil jako přepážku skleněnou filtrační fritu. Je to v podstatě mikroporézní sklo. Ta by šla podomácku nahradit přepážkou ze silikagelu. Nádobu ve tvaru květináče bez dna (v podstatě trubku)
stačí postavit do nádoby s rovným dnem, potom do ní nalít cca 10mm vodního skla a velice opatrně (nejlépe po tyčince) přelít přebytkem octa.
V nádobě se vysráží silikagel. Silikagel nemá přílišnou pevnost ale po promytí čistou vodou a usušení bude jeho pevnost dostatečná.
bohužel teď nemám žádný volný čas na experimenty ale jakmile bude určitě to půjdu zkusit ověřit.
Přidávám ještě citaci z wikipedie -
Silikagel (anglicky silica gel) je granulovitá, pórovitá forma oxidu křemičitého (SiO2) vyráběná synteticky z křemičitanu sodného. Má vysokou porezitu, kolem 800 m2/g, která umožňuje snadno absorbovat vodu, což činí silikagel použitelný jako pohlcovač vlhkosti (desikant) (např. při sušení bioplynu). Silikagel může snížit relativní vlhkost uzavřeného systému až na 40 %. Po nasycení vodou může být regenerován (vysušen) ohřátím na 150˚ C. Silikagel je netoxický, nehořlavý a chemicky vysoce inertní.
V tomto případě sice nic vysušovat nebudeme ale dá se využít právě jeho poréznost. Čím bude koncentrace vodního skla větší, tím hustší bude struktura silikagelu. Myslím si, že je to snadno realizovatelné v domácích podmínkách a není to ani drahé. Flaška vodního skla stojí cca 40 Kč, ocet má doma každý. Pokud jsem to popsal někde nejasně, klidně se ptejte. Vyráběl jsem takto dřív kostky ze silikagelu, právě pro jeho hygroskopické vlastnosti. Pak jsem ho sušil v troubě.
e-mail
meganissi@seznam.cz
!
, Hanka.
