Psychické příčiny nemocí a jejich odstraňování.

[hanka]

Už se točí ! Konečně jsem tu pomyslnou kuličku roztočila !!!

Zdravím všechny , Hanka.

[jarda ovčák svitavy]

Myslíš tu v té hlavě? v tý lebeni??

[Slavek Krepelka]

Konečně jsem tu pomyslnou kuličku roztočila Zdravím všechny , Hanka.

No vidis. +1

Ahoj, Slavek.

[hanka]

Myslíš tu v té hlavě? v tý lebeni??

Přesně tu ! To, co Ty jsi hravě zvládl hned napoprvé s obláčkem, mně trvalo s kuličkou hezkých pár dnů . No, pozdě, ale přece!

[poota]

Konečně jsem tu pomyslnou kuličku roztočila !!!

To Ti přeju, ale nejsi sama, on už kdosi kdysi tvrdil:
"A přece se točí!"
Ale nějak u toho moc neskákal, spíš mám dojem, že měl strach, aby si to neodskákal
Zdravím - poota

[hanka]

No vidis. +1

Ahoj, Slavek.

Díky, Slávku, teď se můžu znovu kouknout na toho Bengstona

....Ale nějak u toho moc neskákal, spíš mám dojem, že měl strach, aby si to neodskákal

No jo, "kulička" Galileo Galilea byla ale mnohem větší než ta moje

[Esk]

Hani,

přemýšlela jsem co konkrétně ti ke konstelacím napsat. Na netu je již toho spousta ke čtení. Osobně jsem si z toho udělala takovýto závěr:

KOnstelace pomáhají pomocí prožitých emocí nahlížet na rodiné vazby a situace zvenčí. Umožnují pochopit, proč lidé reagují určitým způsobem a tímto pochopením pak umožnují procesy nápravy. Je to jako přerušit oblíbenou společenskou hru a vydat se jiným směrem.

Nevím, co tě zajímá konrétně, zda průbeh nebo vliv nebo co vlastně. DObré je si je napoprvé okouknout a prožít, protože některé události jsou nepřenosné.

[hanka]

Esk,
díky za nasměrování. Přečetla jsem si na netu pár věcí o konstelacích a už mám představu, o co tady jde. Zajímal mě průběh konstelace a hlavně její smysl. Myslím, že se na zajdu na některou podívat, abych si na kontelace udělala vlastní názor. V našem městě nic takového neprobíhá, budu muset zajet dál - ale zajedu.

Zatím jsem to pochopila tak, že konstelace pomáhají vysvětlit a přijmout problém, který se s člověkem táhne léta, a on neví, proč se tak děje a jak to přerušit.
Tvoje vysvětlení bude ale přesnější . Tak mě napadá, jestli se nemůže stát, že účastník si nepřesně vyloží děj a "přibere" ke svému problému ještě další, který vznikne z informací, které se dozvěděl dodatečně při konstelaci?

[hanka]

Slíbila jsem, že pro ty, kteří si chtějí přečíst ještě něco z "psychologického seriáu", který jsem začala na počátku, tady ještě dám pár příspěvků, které jsem dostala od přítelkyně a které je mi líto nechat si jenom pro sebe.
Protože jsem ale za ně byla "bitá po uších", co že to tady píšu, nechtěla jsem je už zveřejňovat stejnou formou, ale neprovokujícím způsobem - jako přílohu. Teď, když jsem se rozhodla pro jejich zveřejnění, vidím, že bych text musela přepisovat slovo od slova a pak s ním ještě složitě manipulovat...- což by mě hodně zdržovalo a bylo by to zbytečně pracné. Tak jsem se rozhodla pokračovat stejným způsobem jako dřív... .
Prosím, aby příspěvky v tomto vláknu četl jenom ten, koho toto téma skutečně zajímá a kdo je schopen si na věc udělat vlastní názor bez spílání na přispívatele.

Může se povaha člověka změnit? I.

Změna povahy začíná u opravdového chtění.

Základní pravidlo pro změny povahy zní:
- Každý člověk se opravdu může trvale změnit, pokud doopravdy chce.
- Ten, kdo říká: "já jsem takový, já už se nezměním", vlastně říká: "já se nechci změnit". Ale kdyby chtěl, tak se doopravdy změnit může.
- Jsou lidé, kteří říkají: "já se změnit chci, ale nejde to". Tito lidé tvrdí, že zkrátka se nemohou změnit, i když chtějí.

Zastavím u slova "chci" se změnit. Mnoho lidí nezná do hloubky, co znamená pojem "chci se změnit" a dokonce ani nezná, že je rozdíl mezi "chtít (alibisticky)" a "chtít (opravdově)". Ten rozdíl mezi alibistickým a opravdovým chtěním spočívá v projevech člověka.

Projevy alibistického - nepravého chtění se změnit
Ten, kdo se nechce doopravdy změnit:
• chce uvnitř, tedy si přeje, touží, ale dál to nenaplňuje, nedělá, nenásleduje, nenaplňuje to navenek
• nárokuje si odměnu, pochvaly, výhody za změnu povahy
• zůstává pouze u teorie, ale praxe žádná - pouze filozofuje, poučuje o změně a vysvětluje ji, ale nemění se
• je navenek pasivní, nebo vytváří domnělou aktivitu. Navenek je sice ve změně aktivní, ale s odporem. Je aktivní pouze na chvíli, než ho ten odpor přemůže.
• vede silácké řeči o tom, že se chce změnit, ale "skutek utek" - nemění se
• vymlouvá se, proč to nejde - slabá vůle, síla, geny, okolí, stud, nepřízeň, nedostatek času apod.
• omlouvá se, že mu ta změna nejde, ale zůstává pouze u omluv, nepoučuje se z chyb
• nevěří, že dokáže změny, které chce
• nevěří, že by mohl být jiný
• neplní sliby o změně, nebo raději žádné sliby nedává, aby nemusel nic splnit
• nenaplňuje svá slova, vede silácké řeči, zveličuje, zapomíná to, co řekl
• stanovuje termíny
• odkládá termíny
• neupřímně chce - uvnitř to cítí, že nechce doopravdy, ale nepřizná to
• klade si podmínky - až, ať, pokud, jestli...
• je netrpělivý, vzteklý

Projevy opravdového - pravého chtění se změnit
Ten, kdo se chce doopravdy změnit:
• chce nejen uvnitř - v myšlenkách a slovech, ale i tyto změny dělá
• nenárokuje si odměnu, výhody, pochvaly za změnu
• naplňuje změny ve všech situacích. Kdo upřímně chce, nenechá se odradit okolím - řečmi, nepříznivými podmínkami, předsudky ostatních, deptáním, nedůvěrou, zesměšňováním atd.
• nedrží se teorie, nefilozofuje, rovnou to uplatňuje do praxe - tzn. žádné prázdné řeči (mlácení prázdné slámy), dotyčný o změně nemluví půl roku a pak teprve začne, ale začne hned
• je upřímně aktivitní - změny dělá rád a s potěšením, dobrovolně a vědomě
• svoje chtění projevuje nejen ve slovech, ale také ve skutkách, činech - "skutek neutek". Co chce, to také říká a současně také dělá, a to v naprosté shodě.
• se nevymlouvá
• neomlouvá svoje nedostatky, pouze vysvětluje případné zpomalení či zaškobrtnutí, ale pouze na nezbytný čas a pak jede nezlomně dál
• věří v to, že na sobě i v sobě dokáže změnit cokoli, co upřímně chce
• věří, že v sobě to dobro má
• dodržuje své sliby - co slíbí, to také stůj co stůj dodrží
• nezapomíná svá slova a naplňuje je (jeho slovo je slibem), a to aniž by mu to musel někdo připomínat
• nestanovuje termíny - co chce změnit, začne měnit hned a ne až od zítřka rána, od pondělka, od prvního, od nového roku...
• upřímně chce
• neklade si podmínky ke změně - žádné až, ať, pokud, jestli, asi, možná, třeba... Zkrátka nyní a teď, ať se děje, co se děje, "i kdyby trakaře z nebe padaly", tak se mění.
• je trpělivý, shovívavý, jde klidně, jistě za svým cílem

Doopravdy chtít se změnit znamená nejen uvěřit tomu, že se dokáži změnit, ale také to, co chci, naplňuji.
Když člověk nevěří, že se může změnit, tak zůstává pouze u přání a tím vlastně nechce.
Když se člověk doopravdy chce změnit a uvěří v to, že se může změnit, že se dokáže změnit, tak svoje chtění bude následovat a naplňovat bez jakýchkoli podmínek.
Jedině upřímná víra pomůže následovat a naplňovat to, co uvnitř chce.

Ti, co nechtějí doopravdy, se chovají jinak, než mluví a smýšlí, setrvávají na stejných úrovních - nemění se.
Nemění své reakce: zvyky, své projevy, své konání, mimiku, gesta, reakce, jednání, chování, způsoby, návyky...
Nemění se, protože nechtějí doopravdy.

[jarda ovčák]

Nemyslím si, že je třeba měnit povahu člověka. Zvláště, když je mnohdy jedinečná. Většinou stačí změnit dílčí jednotlivosti. Úhel pohledu, osobní vnímání okolí nebo připouštění si problémů, které se nás bezprostředně netýkají.
Třebas: neber nic osobně, netrap se něčím, co nemůžeš nebo neumíš ovlivnit,nechlastej, neber drogy nebo vykašli se na bedýnky.... nebij ženu, nebo dostaneš sám přes držku.
Kdo jsme dokonalej, že jo. Většinou jsme staří hříšníci,takže měnit nějaké parametry pouze tehdy, pokud se tvoří nepřekonatelné problémy, když už to jinak nejde.
Jasně že jsou lidé, co si ve své dokonalosti chrochtají a jejich víra v dokonalost je neotřesitelná. A nevyvratitelná.
Budiž jim přáno. My zcela nedokonalí si to vůbec neberem k srdci.
netřeba se trápit něčím, co nestojí za řeč.Rozhodně je třeba změnit introvertní sebelítost a sebetrýznění ,malichernostmi většinou minulého času.
No a taky, když je někdo neveselej, nebo dokonce smutnej.... To pak je opravdu nutno změnit.
Takže, nelze paušalizovat, nutno rozlišovat...
Jasně že se jedná o výlučně můj úhel pohledu.

[hanka]

...pokračování:

Může se povaha člověka změnit? II.

Povaha člověka není nic jiného než komplex jeho reakcí.
Povaha je tedy to, jak člověk reaguje na okolní podněty, informace, vjemy, situace a děje.
Změní-li tedy člověk svoje reakce na okolní podněty, změní tím také svoji povahu.
A to, zda tyto svoje reakce člověk mění nebo reaguje pokaždé stejným způsobem, si určuje člověk sám.

Povaha člověka se může změnit, pokud člověk chce. Může se změnit úplně a natrvalo.
Povaha se nemění jen tak, např. díky věku. Povahu si člověk mění sám svým rozhodnutím, protože bez jeho rozhodnutí a přičinění se mu jeho povaha nikdy nezmění.
Každý člověk může svoji povahu změnit úplně, pokud doopravdy upřímně chce a věří tomu a také se podle toho chová. Ovšem, tato změna musí trvat delší dobu, aby si dotyčný člověk osvojil svoje nové reakce - změnu povahy.
Tím, že člověk se člověk rozhodl a vydrží dostatečně dlouhou dobu, aby si osvojil svoje nové, změněné reakce, se doopravdy může trvale změnit. Změní tím svoje reakce v podobě zvyků, návyků, mimiky, hlasitosti, mluvy, gest, konání, jednání, chování, pohledů, formy mluvy, výběru slov, sdílnosti, rychlosti mluvy, tónu hlasu, výšky hlasu atd.

Nyní sdělím jednu věc dvěmi způsoby:
• Neexistuje na světě člověk, který by nemohl změnit svoje reakce.
• Neexistuje na světě člověk, který by nemohl změnit svoji povahu.
Není to osvobozující pocit oproti pocitu: svoji povahu nemohu nikdy změnit - je mi daná?

Pokud se jakýkoli člověk rozhodne pro změnu k lepšímu, tak se vlastně přibližuje ke své podstatě, protože podstata každého člověka je uvnitř dokonalá, krásná, čistá.
Člověk, který svoji údajně vulgární, studenou a necitlivou povahu změní a začne být jemný, laskavý a citlivý, ve skutečnosti začíná být sám sebou. Neznamená to, že se přetvařuje, ale znamená to pouze, že se vrací ke své podstatě.
I ten největší necita, který má údajně nesnesitelnou povahu, se může změnit v přiměřeně citlivého, úžasného člověka. A pořád to bude on. Dokonce to bude víc on v té citlivě formě než předtím, kdy byl necitou. Jenom musí vydržet a nesmí se nechat odradit.

Celá změna povahy musí trvat tak dlouho, aby člověk procházel třemi etapami:
• nezvykem
• zvykem
• přirozeností.
Ve třetí etapě má člověk "vyhráno" - změnil se.

První etapa: nezvyk
Pro člověka, který je např. uzavřený, je nezvykem, aby reagoval jiným způsobem, než mlčením - např. aby mluvil o sobě.
Mlčení je také reakce, stejně tak, jako mluvení není nic jiného než jiný druh reakce.
Takovému člověku tedy mluvit o svých pocitech připadá divné, těžké, ale ve skutečnosti je to jenom nezvyk a tak si musí začít hlídat svoje reakce. Ze začátku se musí přemlouvat, hlídat, aby nebyl uzavřeným, aby reagoval jinak než mlčením, aby reagoval mluvou. Pokud překoná tuto etapu a bude mluvit delší dobu o sobě (přiměřeně), tak se dostane z etapy nezvyku do druhé etapy.

Druhá etapa: zvyk
Takovýto člověk už zvyká na to, že reaguje jinak, že přestává být uzavřeným. Svoje reakce však ještě tzv. "nemá v krvi", ale postupně se mění.
V této etapě už není pro něho nezvyklé a divné mluvit o sobě a už si svoje reakce začíná i užívat, už se mu mluvení i líbí. A pokud setrvá v těchto svých reakcích a neuzavře se v této etapě, přichází třetí etapa.

Třetí etapa: přirozenost
V této etapě už se mu ta sdílnost nejen líbí, ale už si ani neuvědomuje, že "musí reagovat jinak". Stává se mu přirozené být sdílným a ne uzavřeným. Je svobodnějším a uvolněnějším. Cítí se i projevuje se spontánně a tím je i přijatelnějším pro sebe i své okolí.
A není to přetvářka, je to jenom přiblížení se k tomu, čím uvnitř je. Tímto se dotyčný člověk změnil v určité oblasti své povahy, respektive ve své povaze jako takové. Protože jakákoli změna v jediné oblasti povahy znamená celkovou změnu povahy.

Toto je jenom jediný z mnoha příkladů, protože změnit svoji povahu (změnit svoje reakce) může člověk v jakékoli oblasti svého života.
Nic v povaze člověka není dané, tedy neměnné. Člověk v ní může změnit všechno, pokud má důvod a doopravdy chce. Dokud člověk nevěří a doopravdy nechce, tak se nezmění.
Tvrzení psychologů, že člověk nemůže změnit svoji povahu je stejně nepravdivé, jako kdyby tvrdili, že člověk nemůže změnit svoje reakce.
Tudíž platí, že může-li člověk změnit svoje reakce, může tímto změnit svoji povahu. Jenom se pro tuto změnu svých reakcí, potažmo svojí povahy, musí upřímně rozhodnout.

Je však důležité, aby si člověk nejdříve před vlastním rozhodnutím připustil nepříjemné prvky svých reakcí, své povahy, které chce změnit a naplno si uvědomil jejich nevhodnost a nepřijatelnost.

[hanka]

Může se povaha člověka změnit? III.

Další názor na otázku:
"Povaha člověka se může změnit, ale i když člověk chce, tak pouze částečně."

Ti, kteří si myslí, že povaha člověka se může změnit jenom částečně, byť člověk chce, vlastně nepřímo říkají: "Nevěřím, že se člověk může změnit úplně. Ať člověk dělá, co dělá, tak se zkrátka úplně změnit nemůže".
Z těchto lidí pravděpodobně mluví neblahá zkušenost z minulosti, kdy kdysi pravděpodobně věřili v to, že se někdo může změnit úplně a ten někdo se změnil jenom částečně.
Nebo prošli zkušeností, kdy se sami chtěli změnit úplně, ale povedlo se jim jenom částečně. A na základě takovýchto i podobných zkušeností mohlo dojít k tomuto názoru.
To, že se v těchto případech změna povahy nepovedla úplně, ovšem neznamená, že povahu nelze změnit, že jsou lidé nepřevychovatelní. Znamená to jenom, že se vloudila chybička.

Pokud celková změna povahy není úspěšná, tak je to způsobeno jednou jedinou základní chybou a tou je nedůslednost.
To znamená, že ti, kteří se nedočkali úplné změny, buď polevili ve svých nárocích vůči určitému člověku (a ten následně polevil vůči sobě také), anebo sami u sebe přestali dbát o tu úplnou změnu.
V obou případech se stalo to, že tu změnu dotyční nedotáhli do konce - byli nedůslední, předčasně to vzdali u dílčího úspěchu, nebo se spokojili s částečnou změnou. Nenásledovali to původní předsevzetí - úplnou změnu.
Je to škoda, protože tím, že byli nedůslednými, tak se nedočkali kýženého ovoce - úplné změny.

Změna reakcí, povahy musí trvat opravdu dostatečně dlouho, aby si ji člověk osvojil, aby se mu jeho nové reakce staly přirozeností.
A pokud člověk není důsledný, tak přestává pracovat na změně, přestává usilovat o změnu dostatečně dlouhý čas a v dostatečné míře. A výsledek je potom takový, jaký je - částečný nebo žádný.
Nedůslednost přináší pouze částečnou (nebo někdy i žádnou) změnu reakcí, povahy. Ale i částečná změna se dá napravit v úplnou, a to i po létech. Člověk však musí být důsledný.

Tímto dávám nenápadně najevo, že by byla škoda změnu povahy znovu nezkusit, a to na rozdíl od předchozích neúspěchů či dílčích úspěchů už s naprosto nesmlouvavou důsledností. Důslednost totiž dělá divy. Důslednost přináší úplnou a trvalou změnu reakcí - povahy. Tato důslednost však musí být neodmyslitelnou a neoddělitelnou součástí tohoto přerodu.

[hanka]

...pokračování..

Může se povaha člověka změnit? IV.

Někteří lidé na tuto otázku odpovídají:
"Povaha člověka se může změnit, ale jenom pod hrozbou, a to pouze na čas."

Ti, kteří se domnívají, že změna povahy je možná, ale jenom pod hrozbou, a to pouze na čas, si to také myslí na základě svých zkušeností.
Tito lidé se museli hodně zklamat v tom, že věřili ve změnu povahy a ta se nekonala.

Obvykle se tak děje u rozhádaných partnerů, kdy hrozí, že ten jeden odejde (či už odešel) a ten druhý zoufale dělá na sobě veškeré změny, které mu byly předloženy jako důvod k odchodu.
Obvykle se již jedná o hodně velké nešvary - nesprávné reakce v údajné povaze člověka, např.: sobeckost, nespolehlivost, neplnění slibů, závislosti (kouření, pití, hry, práce), lhaní, podvádění.

Člověk, který údajně má v povaze tyto nešvary, ve skutečnosti je pouze na tyto nešvary zvyklý - je zvyklý takto reagovat na určité podněty. Ale i od takovýchto reakcí si člověk může i odvyknout a tím se změnit.

Ovšem, takovýto člověk, který chce změnit svoji povahu, musí splnit pět základních podmínek:

• musí mít důvod, proč se změnit
• musí upřímně chtít
• musí věřit, že to dokáže
• musí se pro změnu svých reakcí upřímně rozhodnout
• musí tuto změnu dodržovat dostatečně dlouhou dobu, aby mu ta změna vešla "do krve" - aby se stala jeho součástí, přirozeností.
Pokud dotyčný splní těchto pět podmínek a začne na sobě upřímně pracovat (měnit svoje zlozvyky v jiné zvyky), tak i ten člověk s tou nejnesnesitelnější povahou se může změnit v kvalitního, oblíbeného, příjemného a vyhledávaného a důvěryhodného člověka se skvělou povahou.

Každý člověk má možnost se změnit.
A na každém záleží, zda tuto možnost také využije.
A pokud se člověk rozhodne, že tuto možnost využije, pak si také sám reguluje i to, do jaké míry tuto možnost využije - do jaké míry se změní.
A jestliže člověk tvrdí, že se chce, ale nemůže změnit, tak takovýto člověk ve skutečnosti lže, vymlouvá se a se vlastně změnit nechce. Každý člověk má totiž možnost se změnit. Záleží však na tom, jestli ji chce doopravdy využít.

Zde se ještě zastavím. Moderní psychologie tvrdí, že povaha člověka se nemění. Psychologie například tvrdí to, že když jednou člověk byl alkoholikem, tak jím zůstává do konce života, bez ohledu na to, zda abstinuje či nikoli. Pro tento případ psychologie zavedla termín: abstinující alkoholik.

Velice striktně s tímto nesouhlasím. Takovýto termín je ortel a takovýto názor degraduje člověka. Znevažuje jeho nápravu, jeho novou etapu života a zbavuje ho možnosti stát se lepším. Tím, že psychologie nazývá abstinenta abstinujícím alkoholikem, ho staví do světla: "Dejme si na tebe pozor, protože jsi pokrytec, protože i když abstinuješ, stejně jsi alkoholik. A je jedno, že jsi pil pět let do němoty a že už třináct let jsi naprostý abstinent a na alkohol nemáš ani pomyšlení, ani ti nechybí a že se za to období podlehnutí alkoholu stydíš. Zkrátka to, že nyní abstinuješ, je tvoje přetvářka a basta fidli. Nikdy se nemůžeš změnit. Jednou jsi se takovým stal a už nikdy se nemůžeš stát nikým jiným."

Jak takovému člověku musí být?
Vždyť takovýto názor psychologie je srážením toho dotyčného člověka.
Já být tím alkoholikem, tak si připadám jako pokrytec, který si hraje na lepšího. Vždyť ho takto psychologie označuje. Ve skutečnosti člověk, který již nepije a nemá na alkohol ani pomyšlení a ani ho nepotřebuje a v duchu si ho ani nemusí zakazovat, není žádným abstinujícím alkoholikem. Je to člověk, který alkoholikem byl (to si nikdy neodpáře), avšak už není.

Toto období alkoholismu je pro takového člověka už pouhou minulostí. A pokud tuto minulost už nikdy nezopakuje, stane se pro něho "jen" neblahou, nežádoucí a již nepotřebnou zkušeností - životní etapou, která skončila a která byla součástí jeho přerodu ve vědomější bytost, která už toto nikdy nezopakuje.
Přece pokud jsem lhala a nyní už nelžu, tak mne nemůže moderní psychologie nazývat pravdomluvnou lhářkou. Je to stejně absurdní, jako kdyby psychologie tvrdila o motýlu, že to není motýl, ale že je to létající housenka.

Doporučuji všem, kteří se s takovýmto názorem setkají, aby se jím nenechali jakkoli ovlivnit, odradit, protože tento názor je naprosto scestný a je lživý. A tím, co není pravda, se člověk nemá a nemusí zabývat, řídit se tím a natož se tím trápit...

[hanka]

...pokračování...

Může se povaha člověka změnit? V.

Další názor na tuto otázku:
"Povaha člověka se nemůže změnit, protože je to geneticky dané."

Ti, kteří odpovídají, že povahu člověka nelze změnit, protože je to geneticky dané, prošli přímou či nepřímou zkušeností.

Nepřímá zkušenost
Takovými nepřímými zkušenostmi jsou popsané případy "geneticky" zděděných povah, které popisuje buď psychiatrie či jiní rádoby odborníci, kteří nikdy nezkoumali ani nepřikládali vážnost naprosto určujícímu aspektu - svobodnému rozhodování člověka.

Tito údajní odborníci se nikdy nezabývali tím, že si člověk o své povaze rozhoduje sám, a to na základě svého výběru - ať vědomého či nevědomého.
Ani nikdy nepřikládali význam tomu, že si člověk svoji povahu formoval tím, že si vybíral ve svém životě příklady, které se rozhodl, že je bude či nebude následovat a následně podle tohoto výběru začal ve svém životě reagovat - projevovat se.
Psychiatrie ani jiní údajní odborníci na lidskou duši neberou v potaz, že stačí, aby si člověk změnil svůj vzor, upřímně dodržel další některé podmínky a jeho povaha (byť násilnická apod.) se tím nadobro změní.

Když slyším na soudech, že je někdo "nepřevychovatelný", tak cítím obrovský smutek. Každý člověk je totiž převychovatelný.

Převychovatelný je nejen člověk. Převychovatelná jsou i zvířata, která jsou méně vědomá, než lidi, mají menší rozlišovací schopnost, menší svobodu rozhodovat se a hlavně, nemají takovou emoční inteligenci jako lidi.

Toto dokazuje i následující příklad:
Jeden americký biolog Robert Sapolsky ze Stanfordovy univerzity, pozoroval více let v keňské rezervaci tlupu paviánů. Po létech zkoumání chování paviánů přišel pan Sapolsky v jedné tlupě, poznamenané masivními úmrtími na tuberkulózu, na jeden velice zajímavý fenomén, ze kterého, jak se vyjádřil, měl sám zamotanou hlavu.
V různých jiných paviáních tlupách, které zkoumal, je totiž běžné, že při příchodu cizího samce do nové tlupy si ho samice nevšímají, protože nechtějí riskovat pokousání či jiné projevy agresivity cizího samce.
V této tlupě to však bylo jinak. Samice se tu naučily na příchozího samce "sehrát přesilovku" a od počátku o něj kolektivně velmi intenzivně pečovat. Právě tím jej zřejmě "zkrotí".
Samci toto chování samic nemůže být nepříjemné, protože přestup do nové tlupy je pro něj zřejmě nejděsivějším životním zážitkem. Samec hýčkaný "dámskou suitou" přijme mírumilovný životní styl tlupy a tato tzv. Lesní tlupa prosperuje.
Pan Sapolsky tvrdí, že bez stresové zátěže provázené agresivní střety jsou opice zdravější. V tradičně agresivních tlupách trpí paviáni tak silným stresem, že jim hrozí "civilizační" choroby jako je cukrovka, vysoký krevní tlak, žaludeční vředy, poruchy imunity nebo narušená plodnost.
Pan Sapolsky pátrá po náznacích šíření pacifismu z Lesní tlupy do dalších paviáních společenstev. Mohlo by k němu dojít po příchodu dvou či více pacifistických mladých samců do jiné tlupy. Díky vzájemné toleranci a spolupráci by získali oproti domácím nevraživým a vzájemně soupeřícím samcům významnou výhodu a nakonec by snad zvládli zavést v tlupě pacifistické poměry.
Stejně tak pravděpodobný je ale i návrat agresivity do Lesní tlupy. Možná by k tomu stačil příchod skupiny mladých agresivních samců, které by samice nestačily zpacifikovat.

Tolik zpráva, která vypovídá o tom, že když se dá zvládnout i agresivita zvířat, tak by to mělo jít i u lidí. Toto však psychologie, psychiatrie ani jiné obory neuznávají. Svými výroky totiž popírají to, že se může povaha člověka jakkoli změnit...
Ten, kdo věří takovýmto nepravdám, se pak trápí. Trápí se nejen proto, že nevěří ve změnu ostatních, ale takovýto člověk nevěří ani ve změnu sama sebe. A toto ji vnitřní tragédie každého člověka, který si těmito omezeními znemožňuje být lepším, změnit se trvale a vrátit se ke své vnitřní dokonalé podstatě.

[hanka]

....pokračování...


Přímá zkušenost
Lidé, kteří prošli přímou zkušeností, přímo zažili či viděli někoho v okolí, kdo pil, byl agresivní, nebo měl násilnické sklony, či sklony k depresím, anebo k sebevraždám apod. a kdo měl ve svém rodokmenu někoho z předků, kdo se choval stejně a po celý svůj život se nezměnil.
Věta: "On má tento prvek svoji povahy (obvykle negativní) po otci, dědovi, matce apod. je děsivým ortelem, navíc nepravdivým."
Já slyšet takovýto (negativní) ortel a neznat, že si povahu tvořím sama svými rozhodnutími, tak se složím a budu se chovat přesně podle šablony, kterou mi někdo vštěpil právě takovýmito ortely. Měla bych pocit, že svoji povahu (přesněji řečeno: svoje reakce, kterými tvořím svoji povahu) zkrátka nemohu změnit. Tímto bych udělala na základě tohoto přesvědčení jednu zásadní chybu.

Uvěřila bych v nepravdu: uvěřila bych v to, že zkrátka jsem takto poškozená či poznamenaná ve své povaze a že není v mé moci to změnit, ať dělám co dělám. Uvěřila bych, že proti negativním rysům "své povahy" nic nezmůžu. A následně bych se chovala (reagovala) přesně podle toho, v co jsem uvěřila. Neměla bych tedy potřebu se změnit, být lepší, zůstala bych "na dně" společnosti přesvědčená, že tam nahoru nepatřím a že nemám na to, abych se tam dostala.

Je hrozné prohlásit o někom: "Jsi násilník a násilníkem zůstaneš, protože to máš v genech...". Nebo: "Jsi psychicky labilní a psychicky labilním zůstaneš, protože to máš v genech...", "Jsi výbušná a výbušná zůstaneš, protože to máš v genech...", "Jsi nezodpovědný a nezodpovědným zůstaneš, protože to máš v genech..." apod.
Ten, kdo tomuto lživému a zavádějícímu ortelu uvěří, zalomil nad sebou, či nad tím, nad kým byl ortel vyřčen, hůl. Takovýto odsouzený člověk už rezignuje a díky takovémuto ortelu bude pokračovat v tom, co mu ortel předurčil.
Takovéto ortely vlastně navedou člověka, aby použil svoji víru proti sobě: "Nevěřím, že mohu být jiný, a proto to ani nebudu zkoušet. Budu takovým, jak o mě ortel tvrdí."

Skutečnost je daleko jiná - osvobozující...
Ve skutečnosti má každý člověk v sobě dispozice, aby mohl být takový, jaký chce.
Ve skutečnosti může člověk reagovat jakkoli, jak chce.
Upovídaný člověk se díky opravdovému chtění a dalším podmínkám může stát přiměřeně povídavý, nebo také mlčenlivý.
Aktivní člověk se může stát pasivním, nebo hyperaktivním.
Nedůvěřivý člověk se může stát důvěřivým, nebo také opatrným.
Povrchní člověk se může stát hloubavým, nebo také příliš hloubavým.
Psychicky labilní člověk se může stát psychicky vyrovnaným.
Násilnický člověk se může stát člověkem, který bude mírumilovným nebo až člověkem, který si nechá všechno líbit.
Lhář se může stát člověkem, který říká pravdu.
Nezodpovědný člověk se může stát zodpovědným, neupřímný upřímným, nespolečenský společenským, sobec nesobeckým.