*MMS-2*

[lena]

vyzkousej si to, ber nejaky cas rozdrcene a pote zase ne.

urcite ziskas informaci co ti dela dobre a co ne.

zdravim

[Palo]

Někdo tu mám dojem už pokus dělal (Denny?) a došel k závěru, že se práškové MMS2 rozpouští delší dobu, než nedrcené.

Asi se fakt naštvu a tento pokus udělám, natočím to na kameru a dám na Youtube

Tzn. jedna tobolka s drceným MMS2 a druhá s nedrceným. Můžeme se klidně vsázet: Já se vsázím, že se rozpustí MMS2 granulát rychleji než nadrcený.

[SVĚTLUŠKA]

Já tě slyším, nic drtit nebudu a ty nic nezkoušej. Děláš pokusy na sobě a to není dobré. Já ti věřím, to víš, takže se držím nedrcených, tak jak to je a hotovo. Děkuji moc!

[Palo]

Šlo by po pokus ve skleničkách, nikoliv na jedinci

[muflon]

Já ti věřím, to víš, takže se držím nedrcených

Ono to neni jen o te lenosti to drtit (nebo duverivosti ).....ale gewo to zduvodnoval ze se drcenim predejde davicimu reflexu pri moznem styku MMS2 se zaludecni stenou...nebo tak neco...presnou citaci si modre najdete myslim ze to je v tomto vlakne nekde drive...

[Palo]

Tak mám pokus za sebou.

Udělal jsem si tobolku s nadrceným MMS2 a jednu obyč. Vhodil s dvouvteřinovým rozdílem do skleniček s teplou vodou. Nedrcený granulát v tobolce byl o něco lehčí, tak zůstala tobolka u hladiny. Druhá tobolka s nadrceným granulátem byla zhruba v půlce skleničky. Jako první se začla rozpouštět po minutě a pěti vteřinách tobolka s nedrceným granulátem s tím, že zůstala nahoře a "sypala" granulát dlouhou cestou dolů, takže granulát padal od zhora až dolů, přičemž udělal hezkou mlhu, velmi znatelnou cca 30% ode dna. Druhá tobolka s nadrceným granulátem se začala rozpouštět až po 2 minutách a 20 vteřinách s tím, že to málo, co se uvolňovalo, padalo krátkou vzdálenost ke dnu, takže se mlha prakticky žádná neutvořila. V prvním případě zůstala téměř celá vyprázdněná tobolka na hladině, ve druhé případě se ani né z půlky vyprázdněná tobolka sesunula na dno.

Na dně sklenice po 15 minutách v prvním případě zůstalo trochu granulátu, ve druhém případě zůstal váleček pasty z chlornanu vápenatého, poloviční velikosti oproti původní tobolce.

Výsledek v tomto případě byl jasný. V prvním případě se rozpustilo něco přes 60 % chlornanu vápenatého, ve druhém sotva polovina. Jen otázka, jestli to v žaludku bude fungovat podobně...

Tak a teď ještě doufejme, že se pasta, uložená na dně žaludku nedostane tak jak je do dvanáctníku, jelikož předpokládám, že tam nemá co dělat.

Když se tam nedostane, pak sice bude na dně, ale zřejmě o hodně déle, než v nedrceném případě. V nedrceném případě budou tak akorát zrna na dně, ale nespojená dohromady, takže opět se rychleji granulát rozpustí.

Co mě ještě tak napadá, tak je celkem možné, že dojde ke zmíněnému dávicímu efektu jen tehdy, když není tobolka úplně naplněná. Takže pokud chcete plnit tobolku do půlky, tak si radši sežeňte menší velikost tobolek...


P.S. Pokud se s tím někdo nespokojí, tak očekávám, že tento pokus udělá sám a popíše ho alespoň podobně.

[Palo]

A ještě napíšu k tomu jeden poznatek...

Když jsem drtil granulát, tak ikdyž jsem ho měl v pytlíku, tak se mi ho podařilo proděravět.
Po celé této akci smrděl celej stůl, měl jsem od toho zadělaný ruce a smrdělo to po celým bytě...

Kdyby se to rozpouštělo líp jako prášek, pak by z toho přece nedělali granulát, nebo ne?

[SVĚTLUŠKA]

Myslím, že tvůj pokus je dost výmluvný na to, PROČ NEDRTIT! Jsi úžasný v tom, jak si vše ověříš a nic nenecháš "náhodě" jedna paní povídala.. Super!

[milda]

Laboratoř by Palo:

Já používám nedrcený, ale spíš z pohodlnosti, než z uvědomnělosti. Že se dýl bude rozpouštět by mě nenapadlo.

[Deane]

Ja ho mám namletý v starom kafemlýnku.
Jak môžete takto porovnávať? Však v žalúdku je iné prostredie (chemické) než v sklenici. A žalúdok neni v kľude ako tá sklenička na stole, takže sa to aj premieša.
V žalúdku sa musí logicky ten drcený skôr rozpustiť, vlastne tam aj chemicky reaguje, nielen sa rozpúšťa.

Jde o to, aby se zrnka nerozpouštěla na žaludeční stěně. To u mnohých lidí může vyvolat dávicí reflex, nehledě na možnost narušení sliznice. Žaludek skutečně není sklenice postavená na stůl a po vypití dostatečného množství vody před polknutím kapsle se uvolněný prášek rychle rozptýlí, zreaguje a nevytvoří zmíněnou "hromádku". Možná by k pochopení podstaty problému pomohlo nasypat obě verze do vody přímo a krátce promíchat. Uvedený pokus, tak jak byl proveden, nemá žádnou vypovídací hodnotu.

[Palo]

Ve své podstatě je to tak, ale pořád se dostává tobolka s nadrceným granulátem do žaludku - tedy není do žaludku nasypána.
Řekl bych, že by mělo smysl granulát trochu zmenšit, ale určitě ne na prášek. A taky předpokládám, že tam snad šlo jen o to, aby tobolka byla těžší - tedy klesla na dno žaludku a neotvírala se u stěny žaludku. A zas když klesne, tak je celkem velká šance, že bude přilepená na dno a stejně zpastovatí, ikdyž je tam "průvan".

No je to celé dost nešťastné...

[aragonit]

dÍk za pokus, je super že tím takhle žiješ a rozděluješ se se svými poznatky s druhými..
jen, budu ted zasejc za hlupáka...četl jsem to prohlášení od pana jimhumble.biz/biz-mms2intro.htm)
a není tam moc konkrétně popis jak přijít k MMS2!Koupit modrý šíp ano a pak koupit co?Nějaké želatynové kapsle(nějak nepopsáno v původním článku vyčteno ve foru)taky nechápu proč to tam nepopsal podrobněji..?
A pak se to jen do těch kapslí nasype..ale v jakém množství a s ničím se to nesmíchává..?
Je tady na foru nějaký konkrétní, ale skutečně podrobný popis?
Díky

[SVĚTLUŠKA]

Nechala jsem se vyhecovat (v dobrém!) a udělala také pokus. Žaludeční šťáva není voda, tedy dobrá, dala jsem do dvou skleniček po 5 kapkách kyseliny citronové, odměřila přesné panáky, a kyselinu s vodou zalila. Do každé znich jsem vysypala po přesném odměření po jednom gramu rozdrcený a nerorozdcený. Protože žaludek pracuje, nestojí, tak jsem s obsahama průběžně vždy zamíchala.
Ve sleničce s rozdrceným práškem se voda s kyselinou téměř okamžitě začala kalit do mléčna.
Ve skleničce s nerozdrceným to šlo pomaleji.
Obě skleničky jsem nechala "pracovat" 5 minut, a potom obsah okyselené vody z obou vylila.
Na dně zůstalo k mému překvapení stejné množství jak celých, tak rozdrcených kristalků. V obou zůstal stejný množstevní obsah. Divné, ne? Člověk by fakt myslel, že se rozdrcený prášek rozpustí rychleji..

Prášek se každopádně neuhnízdí ve sliznici a nezačne do ní vypalovat dírku, jako se může stát v případě objemově mnohem větší granule. Navíc by se to nikdy nemělo brát nalačno. Podle mých zkušeností se psy – pokud podám v kapsli granulát, téměř pravidelně to vyvrhnou. Rozdrcený prášek nikdy. Zmíněné krystalky jsou patrně zbytky vápníku, které zůstávají i po plném rozpuštění granulátu na dně bazénu.

[isabel]

chtěla jsem se poradit jestli někdo neví zda můžu na žlučník po menším záchvatu-žlučníkové kameny -užívat MMS2 anebo i MMS1.
Nevím co to může udělat,tak jestli to třeba někdo už nezkoušel.moc děkuji

[Palo]

...protože žaludek pracuje, nestojí, tak jsem s obsahama průběžně vždy zamíchala.

Viděli jste někdy, jak pracuje žaludek? Jestli tohle chcete nasimulovat, pak nalijte do balónku teplou vodu o 38 stupních Celsia, vhoďte tobolku a balónek libovolně pomačkávejte různě ze stran. Samozřejmě, že obsah žaludku nestojí, ale míchání je zas moc

Mimochodem, mohl bys Merline vysvětlit, proč někteří lidé z drceným granulátem brkají "chlornan" i 45 minut po požití tobolky? Proč je u nich tento problém, když se tobolka s obsahem rozpustí podle Tebe rychleji? Není to náhodou tím, že se z obsahu tobolky udělá pasta, která leží přilepená v žaludku někde na dně? Podle Tebe ne, čím to tedy je?

Můžeš vysvětlit, proč vůbec někteří lidé brkají, a jiní nikdy ne? A proč jsou někteří tmavovlasí a jiní blonďáci? Někteří dokonce mají i pihy. Člověk není sériový výrobek, tím to bude.
Co se mne týče, polykej si to třeba v kostkách, je to jen tvoje věc.
Dojímá mne, že jsi viděl pracovat žaludek. Viděl jsi jej někdy na "studené míse" v pitevně? Já ano a nejeden... Slyšel jsi někdy pojem "svírání žaludku"? Asi ne, protože Ty asi jsi z jiného druhu.. takového, co má v břiše ne elastický zevnitř zvrásněný orgán, opatřený z obou stran mocnými svaly, ale primerosní balonek v němž všechno padá hned na dno... a v kebuli rentgenové oči a regál plný zaručených rad. No, jak říkám, každý jsme jiný a nikdo není dokonalý.