K termolýze podľa Ekolistu

[la]

Skvělý výsledek a ukazuje na zajímavé použití například v solární energetice.

[Návštěvník]

Skvělý výsledek a ukazuje na zajímavé použití například v solární energetice.

Účinnost asi nebude moc velká. Odhaduji asi 40%. Pro použití v autě ale bezvadné.
P.

[poota]

To Akord: upřímně řečeno, není mi vůbec jasné, co to je, ani co to umí.
To P.: účinnost bude podstatně nižší. Účinnost benzínového agregátu benzín -> elektřina je do 30ti %!

Zatím mám dojem, že při správné (rozuměj jiné, než jsem použil já) konstrukci je to schopné vyrábět z tepla rovnou elektřinu. Napětí nic moc, ale snad se dá zvednout dostatečným počtem elektrod, nebo měničem, případně obojím.
Při "obojživelné" konstrukci je to schopné vyrábět elektřinu i plyn.
Dnes jsem použil stejné elektrody, ale se vzájemným propojením a na hliníkovém stojánku, abych se mohl dostat až k bodu varu. Termolyt 2,3 litru vody + lžíce síranu hlinitého.
Při pokojové teplotě termolytu se nic nevyvíjí. Nad 30 stupňů se začaly objevovat drobné bublinky, těsně před bod varu jsem se dostal za 20 minut. Hladina stoupla o 3 mm, takže se dá říci, že objem bublinek v termolytu byl asi 7 ccm. Při varu se dá objem bublinek odhadnout na 30 ccm. Teplotu jsem snížil zpět pod bod varu a udržoval na zhruba stejné úrovni. Za 5 minut se hladina dostala na značku původní hladiny. Za dalších 18 minut klesla o 1 cm, což odpovídá úbytku 22 ccm. V této fázi jsem nádobu odstavil a nechal chladnout. Za necelých 40 minut, přesněji za hodinu a dvacet minut od začátku, klesla hladina o další centimetr, což je dalších 22 ccm; teplota zhruba něco málo nad 40ti stupni. Za 2 hodiny 30 minut vlažný termolyt, téměř bez bublinek a do této chvíle celkový úbytek cca 50 ccm.
Je možné, že se z toho dá spočítat nebo odhadnout účinnost. Upozorňuji zároveň na to, že mi není jasné, jakého plynu či směsi jakých plynů jsou bublinky zdrojem! Zrovna tak netuším, jestli se tento "plyn" dá nějak rozumně zužitkovat. Což je prozatím tak asi vše - poota

[Návštěvník]

Velmi to připomína Linnardove pokusy s koloidními kovy.
P.

[Akord]

mám dojem, že při správné (rozuměj jiné, než jsem použil já) konstrukci je to schopné vyrábět z tepla rovnou elektřinu.

Cesta složitá. Pročel jsem si dávneji literaturu o článcích s tepelnou regenerací, je toho jako šafránu. Vše okolo však dost nasvedčuje tomu, že prímá efektivní premena tepla na elektrinu možná takhle jednoduše není. Je nutná částečná nebo doplňující investice energie buď ve forme elektriny, nebo materiálu elektrod. Takže zustává podoba tepelného čerpadla s účinností jednotek procent. Pokud by melo jít o galvanický článek s tepelnou regenerací, tak je obtížné najít materiály umožňující regeneraci pod 500 Celzia, pritom o neco vyšší teploty už prináší problém s konstrukčními materiály. Myslím hydrid litia pracuje pri teplote regenerace 800 Celzia. Jiná možnost je využít Nernstova vztahu pro potenciál elektrody kde je závislý i na teplote. Napetí takového článku je však v desítkách milivoltu a obrovský problém s tepelnou vodivostí elektrod pri jejich potrebné ploše. Porád je to ale jen tepelné čerpadlo. Všechny tyhle prípady se od tepelného čerpadla liší asi tímto: Bežné tepelné čerpadlo potrebuje rekneme tretinu až čtvrtinu elektriny jako vstupní investice. Pokud má však bežet jako tepelné čerpadlo elektrochemický článek, pak potrebuje investici ve forme elektriny(nebo palivové elektrody) pres 90 procent, a zbytek si vezme z nízkopotenciálního tepla. Prímá premena jako pri skutečném treba kovovém termočlánku nehrozí, kdyby prece, pak potrebuje ten elektrochemický článek taky odvod tepla stejne jako prívod.

[Návštěvník]

http://www.zpenergy.com/modules.php?nam ... nt&sid=729
P.

[poota]

Akord nadhodil zajímavou myšlenku, zkusit pouze elementární článek. Což jsem zrealizoval, navíc jsem zkusil spojit dva tyto články do série. Pro pořádek: katoda Al plech 5x10 cm, anoda Cu plech 5x10 cm, termolyt roztok síranu hlinitého ve vodě, mezery kolem 2 mm. Dvojčlánek jsem realizoval tak, že mezi katodu a anodu jsem vložil jednu dvojitou elektrodu - anodu a katodu, které jsem slepil dohromady a pronýtoval k zajištění elektrického propojení. Slepením jsem docílil toho, že mezi navzájem propojené elektrody se nedostane termolyt. Výsledky byly překvapivé.
Samostatný i dvojitý článek se nejenže chovají stejně, ale dávají i tytéž hodnoty, a to nejen navzájem, ale dá se říci, že prakticky tytéž, které jsem docílil s termočlánkem 20+20 elektrod! Naměřené rozdíly jsou tak nepatrné, že je lze přičíst spíš nepřesnému měření, než rozdílnému chování. Takže nebudu zdržovat podrobným popisem a shrnu výsledky:
zahříváním termolytu nad okolní teplotu se docílí velice rychle napětí naprázdno kolem 1V, které se drží do zhruba 40ti stupňů. Při vyšší teplotě se zvýší na 1,2V a na této hodnotě setrvá až k bodu varu, při němž stoupne na 1,4V. Trvalý proud do zkratu stoupá s teplotou - 1V/30 až 45 mA, 1,2V/47 až 90 mA, při varu 1,4V/95 až 100mA.
Což se zdá být sice zajímavé, ale je tu ještě bohužel jedno ale:
nemůžu souhlasit s tvrzeními článku v Ekolistu, který tvrdí, že "termolyt zabraňuje chemickým reakcím obou elektrod", "na katodě se vylučuje vodík a na anodě kyslík", "oba plyny vznikají pouze z vody, obsažené v termolytu".
Podle toho, co jsem pozoroval já, se jedná o chemickou reakci, která ke svému průběhu potřebuje zvýšenou teplotu a také snad nějaké teplo spotřebovává. Jak při výrobě jenom elektřiny, tak při výrobě plynu se zkratovanými elektrodami i ve smíšeném režimu se vzhled a vůně termolytu mění (degustaci jsem neprováděl). Anody sice zůstávají bez zřetelnějších změn, ale katody se reakce zúčastňují a nejspíš se budou spotřebovávat. Vzniklá směs plynů se nad hladinou nedá zapálit, naopak plamen zapalovače v ní spolehlivě uhasíná. Bude se tedy jednat spíš o vodík(?) a nějaký oxyd, tedy něco na způsob generátorového plynu. Do termolytu se vylučuje cosi jako bílý nerozpustný prášek.
Podle Ekolistu by se mělo k procesu spotřebovávat pouze teplo, a při vývinu vodíku s kyslíkem ještě voda, takže zařízení by mělo pracovat pouze s přívodem tepla a čisté vody. Podle mně by se navíc musel ještě dodávat hliník a síran hlinitý se současným odstraňováním zplodin, čímž tento způsob ztrácí půvab. Bylo to sice docela zajímavé, ale doufám, že tímto ušetřím někomu zbytečně promarněný čas, a nebo alespoň bude vědět, do čeho se pouští. Díky za trpělivost - poota

[Návštěvník]

Zkusil jsem tento článek také pouze však v malém testovacím měřítku a nemohu souhlasit s tvrzením že by se hliník spotřeboval článek běží už 23 dní a jediné co ubylo je množství roztoku jež průběžně dolévám pouze však vodou. Z chemického hlediska je tento článek v pořádku odebírá teplo a vytváří proud neb plyn dle zapojení.
dvojelektrodu jsem zkusil formou hliníku galvanizovaného mědí do prostupného filmu a zdá se že vývoj plynu je podobný. Osobně myslím že je to velmi zajímavý objekt bádání

[Akord]

Zkusil jsem tento článek také pouze však v malém testovacím měřítku a nemohu souhlasit s tvrzením že by se hliník spotřeboval článek běží už 23 dní a jediné co ubylo je množství roztoku jež průběžně dolévám pouze však vodou. Z chemického hlediska je tento článek v pořádku odebírá teplo a vytváří proud neb plyn dle zapojení.

Co znamená, že beží ? Baterie bez odberu vydrží nekolik let. Hliníkový článek bez odberu se zaizoluje a napetí na nem muže držet bez toho, že by se neco spotrebovalo. Pokud však teče proud, tak je spotreba materiálu nevyhnutná. Orientačne hodinový prutok proudu 1mA by mel oxidovat asi 1mg Al, tedy hodne málo (pro 1A asi 1g), ale mužu to nekdy spočítat presne, pokud by vznikl problém. Není divu, že se to nikomu nechce vážit a radši rekne, že to beží. Nutno doplnit, že pri proudu článku 1mA je proud vygenerovaný v dusledku premeny tepla velký asi 0.01mA, takže drvivá vetšina pripadá na účet spalování(oxidace) hliníku.

[poota]

To Anonymní: každý názor, i odlišný o mého, vítám, pokud se zakládá na něčem ověřitelném. To znamená, že obsahuje alespoň základní technické informace a možnost komunikace pro případné upřesnění. Je snadné si vycucat z prstu celkem libovolný blábol a potom jej bez jakékoli odpovědnosti anonymně zveřejnit. V této souvislosti se pro mne anonym jako bytost řadí až daleko za šakala a za medúzu. Pokud chceš diskutovat a argumentovat věcně, zkus to pod registrovaným nickem, který ostatně dle mého názoru na tomto fóru již nějakou dobu máš - poota

[Návštěvník]

To Anonymní: každý názor, i odlišný o mého, vítám, pokud se zakládá na něčem ověřitelném. To znamená, že obsahuje alespoň základní technické informace a možnost komunikace pro případné upřesnění. Je snadné si vycucat z prstu celkem libovolný blábol a potom jej bez jakékoli odpovědnosti anonymně zveřejnit. V této souvislosti se pro mne anonym jako bytost řadí až daleko za šakala a za medúzu. Pokud chceš diskutovat a argumentovat věcně, zkus to pod registrovaným nickem, který ostatně dle mého názoru na tomto fóru již nějakou dobu máš - poota

Vzhledem k tomu, že už několik týdnů mám ponořené elektrody v roztoku síranu hlinitého snad můžu něco k tomu napsat.
Dle mého názoru se nespotřebovává hliník. Hliníková elektroda je poměděná, takže předpokládám, že se spotřebovává měď.
Vzhledem k tomu, že zatím nikdo, včetně mne nedělal pokus s přesně definovaným elektrolytem, není možno vyvozovat žádné definitívní závěry.
Pokud posuzuješ příspěvky dle jména přispěvatele a ne dle obsahu příspěvku, tak ani tvoje závěry nemůžu brát jako objektívní.
Pokud vystupuješ jako léčitel a přistupuješ k anonymnímu člověku jako k medúze, nebo k šakalu, co dle tvého vyjádření je něco méněcenného, lituji všechny tvé pacienty (nebo spíš klienty. Není to právně napadnutelné).
P.

[Akord]

Páni, myslím, že se vlastne všichni známe, a se celkem dobre doplňujeme. Dokonce všichni veci meríme, i když vznikla určitá žertovná pochybnost.

Jak muže poskytovat pomedená elektroda a medená v jakémkoli roztoku poskytovat napetí? Jsou to stejné elektrody, a napetí na nich se tvorí jenom rozdílem koncentrací iontu pri elektrodách a teplotou. Napetí, které tomu odpovídá je však v rádu desítek mV. To mužeme rovnou použít elektrody Cu-Cu+, se stejným výsledkem. Fungovat budou i dvojice jiných kovu, které s vodou nereagují, a lze taky použít i jiné soli. Proces fungovat muže, ale účinnost je hodne nízká, a navíc článek bude velký, protože to do velikosti dožene špatná vodivost elektrolytu. Podléhá navíc Carnotove účinnosti. Napetí lze spočítat pres Nernstuv vztah.

[jarda ovčák svitavy]

Já četl jako dítě, že s tím kapitán Nemo poháněl Nautilus. Jakýsi článek.....a jak jim to frčelo pod vodou. Celých dvacet tisíc mil. A já chtěl článek na rezervní pohon oběhového čerpadla a.... nic.

[poota]

Anonymní P. je již mnohem lepší, než jenom Anonymní, i když možnost komunikace je i tak značně omezená. Pro mne se to dá v tomto případě nahradit pouze konkrétními a ověřitelnými údaji. Stále trvám na tom, že vágní tvrzení nějakého anonyma pro mne není faktem, na kterém bych byl ochoten bez ověření stavět.
K článku vlastnímu - pokud bych se byl přesvědčil, že skutečně má deklarované vlastnosti, velice rád bych pokračoval v jeho vývoji. To, k čemu jsem při jeho zkoušení došel, je pro mne stále ještě značným zklamáním, takže by mne jen potěšilo, kdyby se mé závěry přece jen ukázaly být mylnými. Obdobné zkušenosti jsem ovšem měl možnost zaznamenat i přes SZ, takže se bohužel zřejmě nejedná jen o můj dojem.
Zatím tedy dávám za pravdu Akordovi. K jeho názoru, že by se snad dalo použít samostatných článků, propojovaných vnějším vedením, chci ještě dodat, že pro odběr pouze elektrického proudu nejspíš nebude použitelný, protože se stoupajícím odběrem bude stoupat i vývoj plynu.
Pokud mne kdokoli, tedy třeba i anonym, přesvědčí o tom, že má smysl se tímto článkem dál zabývat, velmi rád se k němu vrátím - poota