Dostal jsem svolení od Pavla Karpetky ( http://www.ragauian.cz ) publikovat zde jeho seriál, který vycházel na webu http://www.matrix-2001.cz a jmenuje se Existují dvě cesty vedoucí k pochopení dění v naší pozemské realitě. Postupně uveřejním všech 7 dílů a pokud se vše zadaří, budeme moci následně s autorem prodiskutovat jeho myšlenky přímo v tomto vláknu. Takže právě teď začínáme, přeji příjemné a inspirativní počtení...
1/7
Jako životní zónu oněch dnes už téměř sedmi miliard lidí v inkarnaci si označme v rámci našeho zjednodušeného modelu stvoření dno onoho oceánu obklopující zemský globus. A nyní si ujasněme, co se stane ve chvíli, kdy někdo z oněch dnes již téměř sedmi miliard lidí přijde o své tělo / odhodí svou skořápku / ? Pružná stříbrná páska spojující jeho duši s fyzickým tělem se definitivně přeruší a jeho vědomí přejde do duše. A duše je v pozici samostatné / proto od ostatní vody izolované / jednotky na dně oceánu. Ale v této samostatné jednotce je rozpuštěn vzduch ducha, který činí tuto jednotku vody mnohem lehčí než je okolní voda oceánu jemnohmotnosti / obr. 03 / .
...... široká cesta, kterou jdou dnes prakticky všichni a která nikam nevede, úzká cesta, kterou nejde dnes téměř nikdo a která přesto jediná vede k cíli. JE JEN NA VÁS, KTEROU ZVOLÍTE.
Ježíš Kristus jako proroky předvídaný syn boží. Fenomén táhnoucí se dnes již dvěma tisíciletími dějin západní civilizace a tohoto lidstva jako celku. Církev, která nese jeho jméno, natolik dnes a v kdykoli minulosti svými činy zpochybnila jeho odkaz lidstvu, že se jím dnes nikdo vážně nezabývá. Tanečky nejrůznějších skupin a sekt kolem Kristova jména a strnulý a reálnému životu velmi vzdálený výklad církevních autorit diskreditoval vše, co do tohoto odkazu patří a tak kdokoliv, kdo dnes mimo výše zmíněné skupiny touží být „in“, toto téma považuje za tabu.
A tak kromě teologických disputací a neustálého omílání stále stejných frází o Kristově božství, jeho utrpení a očekávaném druhém příchodu jsem se dosud nesetkal s žádnou skutečnou prací zabývající se rozborem obecně známých Kristových tezí a jejich možnými přínosy do oblasti lidského bytí tady a teď. A to ani mezi autory stojícími na opačné straně spektra, kteří mnohdy originálně prosvěcují svým vhledem pasáže starých biblických i nebiblických textů a hledají v nich i jinde pochopení dalšího vývoje lidstva v souvislosti s děním kolem roku 2012.
Dovolím si proto přispět dnes svým pohledem právě do onoho podle mne dosud mylně stranou ponechávaného prostoru. Jako „osobnostní poradce“ podle živnostenského zákona spolupracuji se svými klienty při celkové rekonstrukci jejich psychiky a vnitřního nastavení jejich multidimenzionality zde na Zemi. Poznání i těch nejtemnějších zákoutí hlubin lidské duše, které tuto práci provází, mi umožňuje představit vám nezvyklý pohled na naši lidskou existenci zde.
V mých řádcích nehledejte vědecky přesnou terminologii či případně odkazy na písemné či jiné podklady odjinud. Osobně věřím, že mé texty některým z vás ukáží směr, kterým se mohou vydat.
Nahlédněme spolu do oblasti, která je a vždy byla obestřena závojem tajemství a která právě dnes nabývá pro nás všechny na obzvláštní důležitosti. Podívejme se bez zbytečných iluzí na to, kým vlastně tady na Zemi skutečně jsme, proč je něco v našem životě tak, něco zase jinak a proč se nám tady na Zemi děje to, co se nám děje. Pojďme spolu pochopit něco, co ve svých důsledcích bude mít a taky má pozitivní význam pro náš každodenní život a jeho kvalitu. A řekněme si, zda vůbec a jaké máme možnosti my osobně právě teď a tady pro zvýšení kvality našeho života nejen v této inkarnaci něco udělat.
Ke svým závěrům jsem dospěl uplatněním opakovaných poznatků a zkušeností z vlastní práce s lidmi, které za ta léta představují bohatý reprezentativní vzorek a přímo vybízí k hlubšímu zpracování a zevšeobecnění. Pohledy, které vám předkládám, si nekladou za cíl polemizovat s tím či oním nebo jinak zpochybňovat cokoli, co bylo v dané oblasti řečeno jinými. .
Jen málo kdo z nás v pozici člověka této země dosud neprožil či právě neprožívá nějaký typ životní krize. Vy, kdož jste snad měli dosud to štěstí a životní krizi jste dosud nepotkali, se pravděpodobně k té první již blížíte mílovými kroky. Životní krize jsou svým způsobem kořením života a neměli bychom z nich být vůbec smutní.
Chci vás hned v úvodu ujistit, že ani ta sebevětší životní krize z pohledu mých praktických zkušeností není skutečnou hrozbou pro existenci kohokoliv z nás. Je jen signálem z okolního světa, že bychom se měli zastavit a zamyslet nad směřováním svého života. Je signálem o tom, že něco v nás brání / a možná už po léta / našim vlastním životním energiím volně proudit. Každá osobní krize by se měla proto stát pro nás výzvou k hledání něčeho, co bychom ve svém životě měli pochopit a změnit. Rozhodně bychom ji neměli vnímat jako něco, z čeho bychom si měli zoufat. Dovolme jí, aby se pro nás stala velikou a nádhernou příležitostí k práci na sobě. Protože vždy jen prací na sobě uvnitř a změnou vlastních energetických strukturních vzorců je možno jakoukoliv krizi zdolat jednou provždy. Každé jiné řešení je jen iluzí a působí dočasně.
Možná již jste slyšeli o tom, že je dnes možno ze zárodečných kmenových buněk vypěstovat jakýkoliv orgán lidského těla a jednou se jím snad podaří nahradit ten právě vadný v našem fyzickém těle. Něco od prvopočátku podobně prostého leží i u základů zvládání krizí lidské psychiky. Existují poměrně jednoduchá neměnná základní pravidla, při jejich dodržení je možno jakýkoliv problém ve sféře lidské psychiky otevřít a postupně se dobrat jeho řešení. Pro jejich uplatnění je však zapotřebí si vzpomenout na mnohé, co je v nás zasuto naším civilizačním vývojem a je nutno strhnout závoj iluzí a mylných představ o sobě a o tom, čím lidský život tady na zemi je. Pojďte si mnou cestu vedoucí k poznání řešení krizí lidské psychiky prohlédnout. Právě na ní totiž v sobě máte šanci objevit sílu, která je zcela určitě ve vás skryta a s její aktivací získáte nečekanou moc si se svou krizí poradit.
Prosím, pro účely mého výkladu si představme ve velikém zjednodušení model tohoto stvoření. Nikoli model jen tohoto vesmíru, ale stvoření jako celku. A udělejme to tak, aby to bylo zcela jasné nám jako člověku této Země, kterým právě nyní tady a teď jsme. Protože jen to, co můžeme pochopit, můžeme také přijmout, aniž bychom se toho báli.
Představme si tedy toto zjednodušené stvoření pro náš případ jako prostorový útvar velikého vejce, v jehož spodní široké části na samém dně tohoto vejce umístíme pevnou kouli zemského globu obklopenou rovnoměrně jedním tisícem metrů vody světového oceánu / obr. 01 /. Na vrcholu tohoto vejčitého útvaru stvoření / ve vzdálenosti shodné se vzdáleností středu Slunce od zemského povrchu / umístěme něco jako bílou díru, kterou do našeho zjednodušeného modelu stvoření proudí oživující energie z vibračně o jeden stupeň vyššího, pro nás božského prostoru. Neuvažujme prosím o žádných jiných hvězdách, planetách či měsících a kometách v tomto modelu zjednodušeného stvoření. Jen ona bílá díra a jí proudící oživující energie, prostor mezi onou bílou dírou a hladinou oceánu, samotný oceán a pevná zemská koule.
Spojíme-li střed zemského globu „D“ s oním bodem „A“, kudy vniká do fiktivního vejce našeho stvoření shora oživující energie vyššího vesmíru, pak průsečík úsečky této spojnice s hladinou pozemského oceánu si nazvěme „B“ a průsečík úsečky s povrchem globu pak „C“.
Pak prostor mezi body „A“ a „B“ v celé jeho délkové / a přeneseně tedy i vibrační / vzdálenosti nazvěme „duchovními světy“. Duchovní světy v tomto případě zcela až na úzké rozhraní atmosféry modelu s hladinou oceánu stojí mimo oblast naší pozornosti a proto si o nich řekněme jen to, že v bodě „A“ nahoře jsou energie duchovních světů nejjemnější a tudíž nejžhavější, v bodě „B“ pak nejhrubší a nejméně žhavé.
Prostor mezi body „B“ a „C“, tedy hladinou oceánu a dnem oceánu nazvěme „jemnohmotnými světy“. Pro upřesnění ale uveďme, že v tomto případě se jedná jen o tu část jemnohmotných světů, z níž je dovoleno jednotlivým duším se vtělovat na současnou planetu Zemi. Těchto jemnohmotných světů si budeme naopak všímat hodně. Dole je přirozeně prostor pro svět hrubohmotný, tady pevnou zemi.
K dalšímu výkladu vyslovme pro jednoduchost předpoklad, že na každičkém metru hloubky oceánu / jemnohmotných světů / existuje jeden samostatný kompletní svět na dané vibrační rovině jemnohmotnosti. Samostatný svět se vším všudy, přesně podle zásady „jak dole, tak nahoře“. Právě v těchto jemnohmotných světech naprostá většina nás, kdož žijeme zde jako pozemští lidé, tráví dobu mezi svými inkarnacemi zde na zemi. Řekněme si proto v tomto přiblížení, jaké zákonitosti platí pro to, ve kterém z těchto světů ten či onen člověk svůj pobyt mezi dvěma zrozeními realizuje.
K tomu je důležité, abychom si nejdříve přiblížili fakt, že člověk v inkarnaci má tři základní energetická těla. Tělo vibračně nejníže umístěné, tedy tělo hmotné / ego /, dále tělo energeticky umístěné uprostřed ve vibracích, to nazvěme tělem jemnohmotným / dále jen „duše“ / a poté tělo umístěné ve vibracích nejvýše, které nazvěme duchovním tělem / s velkým zjednodušením hovořme o tomto těle dále jako o „duchu“ /.
Pro vaši představu doplňme, že tělo hmotné je tvořeno z živlových energií sféry pevné země / zemského globu /, duše pak z živlových energií sféry jemnohmotné / tedy v našem případě vody / a duch z živlových energií nejnižšího duchovna / tedy ze vzduchu nad hladinou vody /. Jen pro srovnání : pokud se podíváte na své vlastní tělo, analogicky v něm objevíte pevnou kostru, orgány naplněné vodou v části břicha i vzduchem naplněné plíce. Jak u ruské panenky matrjošky vše do jednoho těla zasunuto.
Platí tedy, že člověk tady na Zemi žije z pohledu našeho případu jako samostatně zformovaná jednotka vody onoho oceánu jemnohmotnosti / duše /, která má v sobě rozpuštěného svého ducha / ze vzduchu těsně nad hladinou oceánu /. To vše je vloženo do pevné skořápky hmotného těla / ega /.
Jako životní zónu oněch dnes už téměř sedmi miliard lidí v inkarnaci si označme v rámci našeho zjednodušeného modelu stvoření dno onoho oceánu obklopující zemský globus. A nyní si ujasněme, co se stane ve chvíli, kdy někdo z oněch dnes již téměř sedmi miliard lidí přijde o své tělo / odhodí svou skořápku / ? Pružná stříbrná páska spojující jeho duši s fyzickým tělem se definitivně přeruší a jeho vědomí přejde do duše. A duše je v pozici samostatné / proto od ostatní vody izolované / jednotky na dně oceánu. Ale v této samostatné jednotce je rozpuštěn vzduch ducha, který činí tuto jednotku vody mnohem lehčí než je okolní voda oceánu jemnohmotnosti / obr. 03 / .
Takže ona samostatná jednotka duše se chová na dně onoho fiktivního oceánu jako korková zátka na dně sudu. Prosycena vzduchem ducha je hnána vztlakem vody směrem vzhůru. Výše, kam až v oceánu / tedy v jemnohmotných světech / vystoupá, je ovšem limitována. Je limitována tím, že proti vztlaku vody působí tíha několika mála, více či mnoha drobných rybářských „olůvek“, která v našem pohledu představují ať již hříchy, karmu, nevyrovnané žádosti a potřeby či cokoli jiného, co daná duše v sobě ještě nemá v rovnováze.
A protože oněch olůvek může být a samozřejmě individuálně bývá různý počet, dochází k tomu, že každá duše nakonec doputuje do jednotlivého konkrétního světa v takové hloubce oceánu, do které přesně svojí tíží náleží. Prostě každá jednotlivá duše se zastaví tam, kde se síla vztlaku a tíha olůvek vyrovnává.
Vezměme jako předpoklad, že vrstva jemnohmotnosti / oceánu vody / je 1000 metrů. Z tohoto pohledu si řekněme, že například v jemnohmotném světě na úrovni mínus deset metrů pod hladinou oceánu budou žít všichni ti, kdož na sobě po odložení svého hmotného těla mají pouhých deset olůvek. A například v jemnohmotném světě na úrovni mínus tří set metrů budou zase žít všichni ti, kdož mají na sobě pěkně zatěžujících tři sta olůvek.
Přirozeně podobně platí pro celou hloubku oceánu, že všichni ti, kdož odešli z inkarnace a mají totožný počet na své duši zavěšených „olůvek“, se spolu dostanou do téhož jemnohmotného světa. Obecně platí, že čím vyšší je stupeň probuzení ducha ponořeného v duši, tím výše ve vibracích a tedy blíže k hladině oceánu / a duchovním světům vůbec / duše člověka v jemnohmotnosti směřuje. / obr. 02 /
Pro dokreslení představy o kvalitě života v daných jemnohmotných světech si uveďme tento příměr.
Představme si, že v onom světě mínus deset metrů panují podmínky k životu, které můžeme přirovnat úrovni moře deset metrů pod hladinou v Chorvatsku. Poměrně nízký tlak vody, hodně světla, ještě hodně proteplená voda, plovoucí ryby a mořská flóra. Jinak řečeno : krásný svět, úrodná půda, příjemné klima, optimální podmínky k životu.
K posouzení podmínek k životu v onom světě mínus tři sta metrů si představme odpovídající úroveň pod hladinou oceánu v Atlantiku. Drtivý tlak vody, málo světla, chlad. Jinak řečeno : nehostinný hornatý kraj a obtížné podmínky k životu. Takže bytost žijící mezi inkarnacemi v onom vyšším světě prožívá více kvalitní existenci v příjemné společnosti bytostí jí podobných, v jemnohmotných tělech, ve kterých je již téměř naplno projeven duch a jeho pozitivní stránky / láska, světlo, radost /. Bytost z onoho nižšího světa prožívá svou existenci v problematické společnosti jí podobných bytostí, ještě jsou ještě značně zatíženy egem, v prostředí, kde je málo úrodná půda a které tu trochu plodin pěstovaných k vlastní obživě musí před okolo žijícími chránit klackem.
Takže shrnuto : na rozdíl od Země, kde žijí po přijetí lidského těla všichni ze všech jemnohmotných světů dohromady a mohou se setkávat, vnímat a stýkat se a na sebe působit ve společné realitě, tam nahoře tomu je zcela jinak. Tam je vše seřazeno podle stupně pročištění ducha v duši a bytosti různých sfér jsou od sebe zásadně dokonale izolovány.
Takže proto se možná dočtete ve starých textech, že tato Země je koncipována jako místo střetávání civilizací. A že je proto něčím jako skautským táborem pro výchovu duší. Tam v onom jemnohmotném světě, kde je vám dáno žít mezi inkarnacemi, žijí s vámi jen duše stejných vibrací jako vy. Ale jen tam. S příchodem na Zemi se to radikálně změní. To má pro vaši existenci tam i tady dalekosáhlé důsledky.
Za prvé vezměte v úvahu, že tady dole zapomínáte při příchodu do těla, jak to vypadá nahoře, stejně tak po příchodu „nahoru“ zapomínáte, jak to vypadá dole. Zůstává vám jen ve vaší duchovní části stále existující silná touha jít stále výše k Bohu. Pro vás, kteří dáte přednost jinému vysvětlení, tedy touha po postupu do stále vyšších a stále krásnějších světů.
Za druhé vezměte jako fakt, že „tam“ nahoře mezi těmi, kdož vám jsou svými vibracemi rovnocenní, příležitost k dalšímu podstatnému duchovnímu pročištění nenajdete. Vezměte to prostě tak, že vás tam nikdo neštve, nikdo neprovokuje, nikdo nezlobí. Prostě se tam nemusíte učit milovat své bližní ani své nepřátele. Zejména proto, že vaši bližní a vy se rádi máte a nepřátelé tam nemáte žádné. Takže šance na další pročištění vaší duchovní podstaty je tam nahoře velmi nízká. Proto jste si vědomi jediného : když chcete vzhůru, musíte dolů. Dolů na Zemi, dále na sobě pracovat.
Proč bychom měli na sobě pracovat ? To je snadno pochopitelné. Hmotné tělo a sílu ega v něm si pro život tady na zemi utváříte k obrazu svému. Tedy k obrazu toho, kým jste v jemnohmotných světech, tedy k obrazu své duše.
Jste-li z mínus deseti metrů pod hladinou oceánu, tvoříte si ke svému obrazu tělo s přiměřeně nízkým egem. Jste-li z oněch mínus tří set metrů, tvoříte si k tomu ke svému obrazu tělo s egem mnohem silnějším. Jinak řečeno, jako člověk této země, pokud přicházíte z vysokých světů, uchováváte si díky nízkému egu v sobě schopnost i tady na zemi všechny milovat, touhu všemi být milován a obrazně řečeno, na každém kroku máváte před sebou mírovou ratolestí lásky tak, jak jste tomu zvyklí z pobytu tam „nahoře“. A zcela zákonitě tvrdě narážíte na odpor těch třeba z oněch mínus tří set metrů, kteří jsou zvyklí si to své tam nahoře / a tudíž i to zde dole / chránit pomocí úderů klacku a proto tímto klackem tlučou i tady na zemi každého, kdo jim šlápne do teritoria, které považují za své. A tak spolu ti shora i ti zdola svázáni rodinnými, partnerskými, pracovními či obecně lidskými svazky neustále na Zemi zápolí a vyučují se navzájem.
Vy shora, kdož přicházíte z výšin jemnohmotných světů, se máte učit / podle Kristových slov / ty své méně duchovně dokonalé „bližní“ i ty docela málo duchovně dokonalé „nepřátele“ milovat a odpouštět jim jejich přístup k sobě i ke světu, protože / opět řečeno slovy Kristovými / dosud nevědí, co činí. Prostě ještě nedorostli ve svém poznání do výšin vibrací, ve kterých jste vy už doma. A ti z těch spodních světů zase až tady na Zemi třeba právě v souvislosti s vámi prožijí opakovaně zkušenost, že existují lidé, kteří neodpovídají na úder klackem rovněž násilím.
Když vše dobře půjde a vaše zápolení povede k žádoucímu cíli, může se vám podařit, že při návratu do jemnohmotných světů jako duše odhodíte pár „olůvek“ a pak při výstupu vzhůru samozřejmě minete vibrační bránu do světa, ze kterého jste do inkarnace odešli. A budete uvedeni do světa o řád, dva či tři vyššího. Čímž samozřejmě naplníte smysl svého pobytu zde na Zemi. Že se vám to ovšem nemusí podařit pokaždé, to je nasnadě.
Již jsem se zmínil o tom, že člověk žijící na Zemi má tři základní energetická těla. Hmotné tělo / ego /, jemnohmotné tělo / duši / a duchovní tělo / ducha /. Po příchodu zde a po přijetí hmotného těla jste se dostali částí sebe sama do hrubohmotného světa, který je postaven na bázi duality / dvojnosti /. A ta je zde obsažena ve všem / obr. 03 /. Vše tady na zemi má svůj opačný pól. Počínaje těmi póly zeměpisnými, přes póly magnetické až po dualitu dne a noci či dualitu muže a ženy. Nebo třeba lásku a nenávist, akce a reakce, sucho a vlhko. Další možné dvojice si jistě doplníte sami.
Je-li ale tady na zemi pravidlem dualita /dvojnost /, co to pro nás osobně znamená ? Máte-li za to, že by bylo nenormální, kdybychom my jako člověk této země byli zde jako jediná a tudíž jednolitá bytost, jste na správné stopě. Protože člověk této Země skutečně jednolitou bytostí není. Jen si vzpomeňte na biblický výrok o tom, který přichází shora, aby se spojil s tím, kdo přichází zdola ! Má životní praxe naprosto dokonale potvrzuje, že člověk skutečně dvojnou bytostí je.
Jsme-li tedy dvojnými bytostmi, vynořuje se zde řada otázek. Kdo jsou ti dva v nás, o kterých mluví bible ? Kdo jsou ti dva v nás, kteří by podle všeho měli žít v jediném těle po dobu našeho pozemského života ? kdo je ten, kdo přichází shora a kdo je ten, kdo přichází zdola ? A co to znamená, že se spolu spojují ? Podívejme se na to blíže.
Definujme si, že samostatná bytost v našem pojetí je organizovaná energetická entita určitého pásma vibrací, která je schopna samostatné existence v dané vibrační realitě a vyznačuje se samostatným vědomím. Již výše jsme konstatovali, že v nás jako v oné ruské matrjošce jsou do sebe vložena celkem tři těla, tedy ego, duše a duch. Podívejme se, která z nich a jak vyhovují naší definici samostatné bytosti.
Všimněme si hmotného těla / ega /. Ano, u svého hmotného těla skutečně můžeme reálně identifikovat konkrétní samostatné vědomí. Bývá spojováno s oblastí sluneční pleteně a třetí čakrou jako takovou. Sluneční pleteň je silně prostoupena nervovými uzlinami, které jsou vývojově příbuzné s nervovým centry ostatních tvorů živočišné říše. Toho nervové centrum tvoří základ jakéhosi živočišného počítače, jehož počítačová síť se v podobě nervových vláken vine celým naším fyzickým tělem do jeho každičké buňky. A dohromady tvoří dokonalý počítač spravující životní funkce fyzického těla.
Kdo řídí procesy trávení, přechodu živin do krve a poté vyživování buněk a orgánů vašeho těla ? Kdo řídí procesy vylučování, složení krve, dýchání či chod srdce ? A kdo se, milé dámy, postará o to, že ze spojení dvou pohlavních buněk ve vašem těle se nakonec po devíti měsících narodí nádherné dítě ? Vy ? Městský úřad v místě vašeho bydliště ? Určitě ne. O to se stará právě vědomí vašeho fyzického těla, živočišné vědomí, jinak také psychology zvané „ego“. Protože ego jako dokonalý počítač řídící dokonalý biologický subjekt fyzického těla je si přirozeně „vědomo sebe“, je samostatnou bytostí v nás v pásmu vibrací hmotného světa a jeho vibrační úroveň a inteligence jeho vědomí odpovídá těmto vibracím. Mimochodem, není nijak vysoká.
Nyní duchovní tělo / duch /. Ano, u svého duchovního těla můžeme rovněž reálně identifikovat konkrétní samostatné vědomí. Bývá spojováno s oblastí srdce a čtvrtou čakrou jako takovou. Vědomí ducha je odvozeno od působení božské jiskry v nás. Z praktického pohledu si představce jiskru božského světla jako individualizovanou část původně celistvého oceánu Světla dané sféry vibrací, která odpovídá svojí svítivostí etapě vývoje oceánu božského světla, ve které vešla do individuálního bytí.
Tato jiskra božského světla je umístěna ve vysokých vibračních sférách lidského srdce a vyzařuje svojí sílu do krve, která jím prochází. Krev tak získává něco, co nazvěme „duchovním vyzařováním krve“. Srdce jako zdroj onoho duchovního vyzařování proto představuje jakési centrum „duchovního“ samostatného počítače, jehož počítačová síť se v podobě cév, cévek a krevních vlásečnic dostává opět až do každičké buňky našeho fyzického těla. Dohromady i zde tvoří dokonalý počítač spravující duchovní funkce bytosti zvané člověk. A jeho jádrem je vysoké vědomí „Já“, jedině skutečné vědomí v nás.
Právě jsme si řekli, kdo jsou ony dvě skutečné bytosti v nás. Jsou to tedy hmotné tělo se svým vědomím ega / „já“ / a duch se svým vědomím ducha / „Já“ /. Řekli jsme si ale taky, že člověk má ještě třetí, jemnohmotné tělo / duši /.
Už ze samotné podstaty tohoto zjednodušeného zobrazení skutečnosti vyplývá, že jemnohmotné tělo / duše / je středním tělem propojujícím ve vibracích tělo ona dvě skutečná těla se samostatným vědomím v nás. Řekněme si také, že právě proto je tohle jemnohmotné tělo / duše / se svým tzv. denním vědomím“ námi samotnými tak, jak zde na Zemi myslíme, cítíme a vnímáme sebe i naše bezprostřední okolí. A ono „denní vědomí / vědomí duše / je možno označit jako jakési vědomí fiktivní, součtové, byť reálné. Čili není původní, není ze sebe sama samostatné jako ty dvě ostatní.
Protože to, jak tady na zemi myslíme, cítíme a vnímáme tento svět, sebe i ostatní kolem nás je dáno tím, nakolik se v našem „denním vědomí duše“ prosazují programy oněch dvou skutečných vědomí v nás, tedy vědomí těla a vědomí ducha / obr. 03 /.
Vědomí duše je prostě ve chvíli narození něco jako téměř prázdný počítač, jež je vybaven schopností přijímat, zpracovávat a poté do svého hmotného okolí emitovat takto namixované citové a myšlenkové podněty oněch dvou dříve zmíněných skutečných počítačů v nás. Takže vědomí duše je jakýmsi průsečík sil ducha a ega v nás a proto jsme každý naprosto jedinečný a svůj již od prvních dnů svého života zde na Zemi.
Pro pochopení toho, jakým způsobem vědomí duše mixuje citové a myšlenkové podněty v nás, jsou důležité ještě dvě základní informace.
Tou první je upozornění na existenci jakéhosi „filtru“, který si s sebou do dané inkarnace přinášíme z inkarnací předchozích a který je ukazatelem produchovnění duše narozeného člověka v závislosti na úspěších v tomto směru v předchozích inkarnacích. Úplně zjednodušeno, tento filtr prostě nastaví v naší duši a tedy v celém životě v této inkarnaci to, nakolik v ní jako v součtovém počítači / denním vědomí / budeme přijímat programy ega a nakolik programy ducha.
Druhou věcí, kterou musíme vzít v úvahu, jsou vlivy okolí, které spolupůsobí na onu součtovou duši z našeho okolí. Tady si zatím poznamenejme jen to, že tyto vlivy okolí dnes jednoznačně v nás podporují naše vlastní ego.
Po tom všem, co jsme si výše nastínili, se jistě nebudete divit tomu, když vás nyní ujistím o tom, že váš vlastní život, jak ho denně prožíváte s jeho chvilkami pohody a mnohdy s dlouhými chvílemi nepohody, závisí nikoli na vnějších podnětech okolí, ale na vnitřní reakci těch dvou ve vás na tyto vnější podněty.
Obě skutečné bytosti ve vás reagují na vnější podněty po svém a jejich reakce jsou obvykle s výjimkou skutečně krátkých okamžiků souznění plny rozporuplného prožívání strachu, depresí a hmotně laděných tužeb ega a nechuti ducha se těmito problémy týkajících se hmotného těla, vlastního života a tohoto světa vůbec zabývat.
Proto se obvykle mimo oněch vzácných chvilek oboustranné pohody těch dvou ve vás děje to, co se vám děje : jste vnitřně rozpolceni, rozhodujete se a o svých rozhodnutích pochybujete, děláte něco a vzápětí toho litujete, jste nejistí a lavírujete mezi pocity víry a nevíry v sebe, svůj život a tento svět.
Napadlo vás někdy zajímat se o příčiny toho, proč je váš život v čase podoben vlně sinusoidy s vysokými stavy euforie a hlubokými propady beznaděje ? Tohle vše se děje ve vás podle toho, kdo z těch dvou skutečných ve vás právě teď a tady prosadil svůj program do součtového vědomí vaší duše. Možná se zeptáte : dá se s tím něco dělat ? Má odpověď zní : ano ! Možná se zeptáte jak ? To si řekneme příště.
-pokračování-
Aktuálně: Nový finanční systém - SPDR nabízí doživotní měsíční rentu, oddlužení. financování vlastních projektů. Více zde...
Město Krnov - Přímá pomoc jedné domácnosti postižené povodní. Více zde...
Město Krnov - Přímá pomoc jedné domácnosti postižené povodní. Více zde...
Pavel Karpetka - Existují dvě cesty vedoucí k pochopení...
-
rival
- Hlavní admin - živý člověk
- Příspěvky: 1379
- Registrován: stř 16 lis 2005 9:44
- Bydliště: severní čechy
- Dal: 14 poděkování
- Dostal: 227 poděkování
- Pohlaví:
- Kontaktovat uživatele:
Pavel Karpetka - Existují dvě cesty vedoucí k pochopení...
- Přílohy
-
-
-
- Obrázek 2.jpg (11.65 KiB) Zobrazeno 10190 x
rival - živý člověk - suverén
-
rival
- Hlavní admin - živý člověk
- Příspěvky: 1379
- Registrován: stř 16 lis 2005 9:44
- Bydliště: severní čechy
- Dal: 14 poděkování
- Dostal: 227 poděkování
- Pohlaví:
- Kontaktovat uživatele:
2/7
A váš duch přestanete v okamžení mít rád své tělo a s ním i svůj život zde, tento svět i lidi kolem sebe. Prostě jeho čisté energie jsou tímhle sousedstvím mnohem nižších energií atakovány, hrubě napadány, zraňovány a vaše duchovní Já touto situací velice trpí. A váš duch se od světa odvrací. Kdo z vás, kteří čtete tyto řádky, v dětství v jistých okamžicích nestál v tomto světě podobně jako já občas ve chvíli, kdy byl ve svém okolí svědkem výronu zvláště nízkých energií s pocitem, který by se dal popsat slovy: Proboha, co tady dělám? Proč já tady vlastně jsem? Tohle přece není svět, ve kterém chci být!
Tělo, duše, duch a jejich působení v nás, jejich vzájemné vztahy, rivalita, láska či neláska mezi nimi. Myslíte, že je to spíše námět pro disputace věřících, či vhodný předmět úvah esoteriků? Nebo možná máte za to, že tohle je přesně to pravé ořechové téma pro práce filosofů, nebo do pracoven specialistů v Bohnicích?
Mohu vás ujistit, že ať chceme nebo nechceme, toto téma je nesmírně blízké každému z nás a mělo by stát v centru vědomé pozornosti nás všech. Vše, co jsem měl možnost za léta praxe poznat, totiž nasvědčuje tomu, že naše duální bytí skrze vzájemné vztahy, rivalitu a soupeření a lásku či nelásku vědomí těla a vědomí ducha mají pro náš život vezdejší zcela mimořádný význam. Bohužel aniž by naprostá většina z nás o tom cokoli tušila.
Věřte, nebo nevěřte, každičký okamžik prožívání našeho života je prodchnut vzájemnou sympatií či antipatií těch dvou částí nás samotných, ega / já / a ducha / Já /. Každičký okamžik prožívání našeho života je naplněn důsledky lásky či nelásky těch dvou v nás. Pokud se vaše ego a váš duch nedokáží spolu smířit a rozumně po dobu vašeho života spolupracovat zde na Zemi, vy, jako ona součtová duše, člověk tohoto světa, tím dnes a denně trpíte a doslova si s tím nevíte rady. Tím spíše, když o tom, že právě jejich neporozumění k sobě navzájem a neláska je příčinou vašeho trápení, nic netušíte. A když o tom nic netušíte, samozřejmě s tím nedokážete nic udělat.
Pokud se ti dva ve vás nepropojí vzájemnou láskou, do vaší duše a tím i do prožívání vašeho života zde na Zemi se vám bude trvale vkrádat pocit vědomí vašeho těla, že je nemilováno a nepřijímáno svým okolím. A tenhle vnitřní pocit bude pronikat i vaším okolním světem a vy si budete přitahovat z vnějšího světa vše, co bude potvrzovat to, čím žije vaše nitro. A pokud se ono prožívání ve vás nezmění, skutečné prožívání lásky uvnitř a proto i navenek se vám bude na hony vyhýbat.
Stejně tak platí, že pokud ti dva ve vás nebudou spolu šťastni, trvalé štěstí vás ve vnějším světě nepotká. Jen si vzpomeňte, kolikráte v životě se vám zdálo, že vám ku prožívání lásky a štěstí ve vnějším světě stačí maličkost: ještě ten či onen aby vás začal mít rád či ráda, ten či ta aby vás více netrápil či netrápila, to či ono kdyby se ve vašem životě změnilo k lepšímu! A kolikráte se prchavý pocit štěstí při dosažení daného cíle brzy změnil ve zklamání nebo zmizel neznámo kam? Kolikráte se vůbec nedostavil?
Lásku a štěstí nikdy trvale nenajdeme ve vnějším světě. Skutečná láska a štěstí je výhradně vnitřním stavem, který naše duše prožívá, když duch / Já / miluje a přijímá své tělo / ego = já / a oba jsou spolu / sami se sebou / v klidu a pohodě. Pak a jedině tehdy, když je duše takto dokonalou spoluprací těch dvou v sobě skvěle naladěna, přitáhne si podobné za čas i ve svém hmotném okolí.
SVĚT KOLEM NÁS NÁM POUZE ZRCADLÍ VNITŘNÍ DĚNÍ V NÁS SAMOTNÝCH.
Platí tedy, že láska a štěstí v nás, v naší součtové duši, kterou tady na zemi jsme, je přímo úměrná tomu, jak se navzájem milují a jsou spolu šťastni ti dva v nás. Prosím, chcete-li sledovat dále můj výklad, doporučuji nejdříve číst text č. 1 mého seriálu. Pokud jste s ním seznámeni, pojďte se na problém lásky a soužití těch dvou skutečných bytostí v našem těle podívat trochu blíže. Řekneme si, o čem to vlastně je a jak to tam uvnitř všechno vlastně funguje.
Přicházejí ke mně klientky, které se náhle a dokonce opakovaně setkávají s tím, že se rozpadá jejich manželský či partnerský vztah. Netuší, proč tomu tak je, a hledají pomoc u psychologů, kartářek, vědem, organizátorů rodinných konstelací či jiných specialistů na partnerské vztahy. Téměř všichni, kdo ke mně přicházejí, mají za sebou kratší nebo delší období hledání pomoci ve světě kolem sebe. Mnozí možná i tam mnohé pochopili či v mnohém se k pochopení přiblížili.
Ale nedokáží sami překročit svůj vlastní stín. Jsou připraveni vidět opět a stále chyby všude kolem, jen ne u sebe. A neradostně tak pokračují v prožívání iluze o tom, kým jsou oni, čím je tento svět a ti ostatní v něm. Již dříve jsem se zmínil, že z mého pohledu hledání příčin našich problémů ve vnějším světě znamená kráčet onou širokou cestou podle Krista, kterou jdou již po dva tisíce let mnozí či dnes téměř všichni, ale která nikam nevede.
Správná cesta vede přesně opačným směrem. Ježíš Kristus o ní hovoří jako o úzké cestě, po níž jdou nemnozí, ale která k cíli vede. Tou cestou je cesta vnitřní změny.
Řešení problému těch, kdo mají problémy s láskou a cítí se nemilováni, je tedy v nich samotných. Obvykle netuší, že jejich ústřední problém je v tom, že nemilují sami sebe. A tak, ač žijí v iluzi, že touží po lásce, svým nastavením podvědomých niterných energií do okolí vysílají signál o tom, že milováni být nechtějí. A proto ani milováni nebudou. Mnohdy ve svých vztazích i opakovaně.
Buďme k sobě upřímní: který muž by vydržel stále milovat ženu, která nemá ráda sama sebe či se dokonce přímo nenávidí? Který muž by vydržel milovat ženu, u níž při objetí narazíte v auře na podvědomé energetické ježčí bodliny nelásky k sobě a celému světu? Totéž samozřejmě platí i opačně. Doporučení při potížích ve vztazích proto zní: podívejte se, zda vlastně máte rádi sami sebe.
NIKDY NEZMĚNÍTE SVŮJ ŽIVOT JINAK NEŽ TAK, ŽE ZMĚNÍTE SAMI SEBE.
Mít rád sám sebe. Tolik se dnes o tom všude hovoří! Přesto se setkávám s tím, že téměř nikdo neví, o čem ta láska k sobě samému vlastně je. Na svém webu jsem již několikrát tuto oblast pootevřel. Dnes ji tedy spolu otevřeme dokořán.
Zaposlouchejte se, prosím, do slov „mít rád sám sebe“. Čeština je nádhernou řečí a dokáže věrně vystihnout i to, čemu my jsme už dávno zapomněli rozumět. Zkuste větu „mít rád sám sebe“ hluboce procítit ve svém nitru. Podařilo se vám upřít pozornost na onu dvojici slov „sám sebe“ ?
Pokud vám to říká, že nutně ve vás musí existovat nějaký „sám“, který by měl mít rád nějakého „sebe“, pak jste téměř u cíle. Ono slovní spojení „mít rád sám sebe“ je totiž dávno zapomenutým odkazem na skutečnost naší dvojnosti v tomto duálním světě.
Vy, kdo jste si prošli můj předchozí text, velmi dobře víte, že já i vy máme v sobě dvě samostatné naprosto rozdílné bytosti Jsou jimi ego / vědomí těla / a duch / vědomí duchovního těla /. A vy sami, tak jak se tady a teď jako člověk této Země cítíte, myslíte a vnímáte sami sebe, ty kolem vás a okolní svět, jste duší. Tedy tím třetím, do jisté míry součtovým tzv. „denním vědomím“, do něhož ty dvě skutečná v nás v každém okamžiku vkládají své vlastní programy / obr. 1 /.
Měj rád sám sebe. To vám dnes řekne vaše kartářka, váš léčitel, dokonce občas i psycholog či psychiatr. Určitě jste to už nejednou slyšeli. A jistě máte představu, jak by jste měli ono „mít rád sám sebe“ realizovat. Můžete své poznatky a zkušenosti v tomto směru porovnat s mými pohledy na věc, které vám předložím. Nepochybuji, že vás alespoň zaujmou a povedou k zamyšlení.
Pohleďme na to, jak se tedy ti dva ve vás k sobě mají. Pokud prožíváte svůj život s tím, že jste nemilováni nebo máte lásky poskrovnu, není pravou příčinou to, že váš partner a lidé kolem vás nemají rádi. Je to proto, že jedna z oněch dvou samostatných bytostí ve vás se cítí nemilována a energie nelásky vámi vnitřně prožívané vám přinášejí podle zákona „podobné podobnému“ zvenčí od lidí kolem vás to, co si takto sami přitahujete. Pokud se cítíte nemilováni, je to proto, že někdo z těch dvou ve vás, duch / Já / nebo tělo / já /, nemá rád toho druhého. A naopak, ten druhý se cítí nemilován.
A vy jako součtová bytost, člověk této Země, prožíváte pocity nelásky jednoho k tomu druhému a současně depresi toho, kdo se vás cítí nemilován. A je vám pěkně mizerně. Prožíváte smutek, strach a pocity nemilovanosti svého ega i nechuť k životu, odmítání světa i života ze strany svého ducha. A tyto pocity se přenášejí zpětně do vztahů k vašemu životu, lidem i světu kolem. Již několikráte jsem ve svých textech poukázal na to, že dnešní člověk žije v závoji iluzí o sobě i světě kolem. I zde vám iluze namlouvá, že příčiny vašeho strádání jsou mimo vás, třeba v nelásce či nevěře partnera. Opak je pravdou.
VÁŠ PARTNER REAGUJE NA VAŠE VNITŘNÍ ENERGIE A JE VEDEN VE SVÉM CHOVÁNÍ K VÁM PODVĚDOMĚ TAK, JAK SI DÍKY SVÉMU VNITŘNÍMU NASTAVENÍ ZASLOUŽÍTE
Kdo ve vás vlastně nemá rád toho druhého? Tělo / já / nemá rádo ducha / Já / nebo duch nemá rád tělo? Již jsem v textu několikráte dříve poukázal na to, že duch nemá rád tělo. Možná je pro vás šokující, že duch, obecně považovaný za vzor čistoty a krásy a lásky, nemá rád své vlastní fyzické tělo.
Ale to je jednoznačný praktický poznatek z několika stovek kontaktů s klienty v různých stadiích osobní krize. Nikdo z nich se neměl rád. U nikoho z nich duch nemiloval své tělo. Osobně nepochybuji o tom, že podobně jsou na tom dnes doslova všichni lidé tohoto světa.
Prosím, nezapomeňme, že jako o duchu zde pro zjednodušení hovoříme o jeho nejvíce živlovými obaly zastřené energetické podobě, tedy o duchovním těle z energií nejnižšího duchovna. Proč ale nemá duch v této své pro život na Zemi klíčové podobě rád hmotné tělo ? To tělo, která si při svém rozhodnutí k sestupu do hrubé hmoty této Země k obrazu své jemnohmotné duše sám vytváří ?
Duch přece přichází shora a pohybuje se ve vysokých vibracích. Měl by tedy být z této pozice dostatečně naladěn na vibrace lásky k tělu, životu, světu, bližním svým a nakonec k nepřátelům svým. Proč tomu tak není ?
Všimněte si, že v biblických textech najdeme Kristův výrok „miluj bližního svého jako sebe sama“. Podíváme-li se na citát blíže, můžeme ho trochu převrátit do podoby : „kdo nemiluje sebe sama, nemiluje ani své bližní“. Osobně jsem přesvědčen, ač o to tom možná nesvědčí nic v písemných záznamech, že tomuto Kristovu výroku muselo nutně předcházet vyzvání lidí, aby měli rádi sami sebe. Je jen věcí pátrání historiků, proč tohle tehdy a ani později nikdo z těch, kdo prováděl písemné záznamy z Ježíšových dob, nezaznamenal. Jedno bez druhého totiž nemá smysl. Je velmi pravděpodobné, že první křesťané byli tak uchváceni vizí království nebeského, že pobytu v těle a všemu tomu, co bylo k pozemskému životu z Kristova učení směrováno, nepřikládali důležitost.
Pro praktické účely práce se svými klienty jsem vytvořil jakési podobenství, které má vysvětlit příčiny nelásky ducha k tělu. Podívejte se na ně se mnou.
Máme tady onen jemnohmotný svět na kótě mínus deset metrů pod mořskou hladinou / obr. 2 /, který jsme si přiblížili již v prvním textu tohoto seriálu. V tomto jemnohmotném světě velmi vysokých vibrací žijete podle mých zkušeností tak zhruba v průměru 30 až 40 pozemských let v době mimo inkarnaci a je vám tam opravdu skvěle. Máte na sobě pouhých deset olůvek zátěže a vaše duše, tedy jemnohmotné tělo, které vás tam jako nejhrubší obal vašeho ducha nosí, je již jím samotným, duchem, vysoce prozářeno.
A vy v něm žijete láskou. Lásku jako energii vyzařujete, přijímáte a vyměňujete si navzájem s těmi, kteří v této sféře vibraci vysokého jemnohmotného světa s vámi žijí a jsou stejně dokonalí jako vy. Máte jen malinký, ale velmi podstatný problém. Máte ve svém hodně probuzeném duchovním „Já“, kterým vlastně jste, stálou a neutuchající touhu jít do ještě vyšších světů. Blíž k Bohu, chcete-li. Ale sebedelší pobyt v tomto vysokém jemnohmotném světě vám tento další duchovní vzestup nezajistí.
Prostě tady můžete žít tisíc let a neposunete se tolik ve svém duchovním vývoji jako za jediný rok na Zemi. Proč ? Protože vás tady nikdo nezraňuje, nikdo nenapadá, nikdo energeticky vyčerpává. Nemusíte se učit milovat své bližní, protože je už milujete. A nemusíte tu se učit milovat své nepřátele, protože tady žádné nemáte.
A TAK SE ROZHODNETE S TÍM NĚCO DĚLAT.
Jednoho dne ohlásíte u službu konajícího anděla a řeknete mu : hele, brácho, je mi tu sice fajn, moc fajn. Ale já už musím se sebou zase něco dělat. Potřebuji na sobě zase trochu zapracovat. Pusť mne prosím na Zemi. Anděl na vás koukne, jestli to myslíte vážně a zavolá šéfovi nahoru. Šéf, pokud je mi známo, nikdy nebývá proti, protože respektuje vaši svobodnou vůli.
Ještě moment, řekne vám anděl, před odchodem tam dolů ještě musíme splnit nějaké formality. Za prvé je nutné dát dohromady váš životní plán a za druhé vám musíme vybrat rodiče tak, aby vaše nová inkarnace na Zemi splnila svůj účel.
Často se diskutuje o tom, nakolik má člověk ve svém bytí tady a teď možnost uplatnit svou svobodnou vůli a nakolik je vše, co zde na Zemi prožívá, dáno jednou provždy. O tom je onen životní plán. Představte si ho jako cestu po železnici. Na každém větším nádraží si můžete směr jízdy změnit. Ale mezi těmito většími nádražími musíte brát to, co vám zvolená cesta přinese. Když nenasloucháte své intuici a vydáte se cestou, která běží pásmem povodní, popadaných stromů či kde se srazí s tím vaším jiný vlak, je to vždy již důsledek vaší volby v onom předchozím větším nádraží.
A volba rodičů ? Poslouchejte, budoucí člověče, řekne vám anděl. Já vám nemohu dát maminku ani tatínka, který mezi inkarnacemi žije ve stejném nebo dokonce vyšším jemnohmotném světě než vy. Protože pak by se vám dostalo z hlediska vaší potřeby energií v dětství příliš dobrého zacházení a to přece není cílem vaší cesty tam dolů. Vy potřebujete rodiče s nižší vibrační kvalitou energií, s více „olůvky“ než máte vy !
Ti pak udělí vaší dětské psychice tolik ran a úderů, kolik jich máte zapotřebí a kolik jich v tomto životě dokážete zpracovat. A že jich bude pěkný balík, si buďte jist. A když tak půjdete s tím balíkem dospělým životem, budou se na něj nabalovat další a další problémy, které si podle zákona podobného budete přitahovat ze svého okolí.
A až toho už bude na vás moc, ti shora, co se o vás tam dole budou starat, speciálně pro vás zorganizují životní krizi, aby vám pomohli se probudit. No nekoukejte tak udiveně, kdyby té krize nebylo, vykašlal by jste se na svůj životní plán a jenom žil a chrochtal zahrabán do hmoty a nikdy by vás nenapadlo se byť jen podívat nahoru. Ale když vám přijde ta krize, vy si jednou pod tíhou toho, co se s vámi děje, řeknete : tak to ne, s tím už žít dál nechci ! S tím musím něco udělat ! No a pak se poodvrátíte od svého totálního zaujetí hmotným světem a začnete hledat řešení jinde. A začnete poznávat věci mimo pozemskou realitu, o které jste dosud nic netušil. A jednou se objeví přesně podle vašeho životního plánu někdo, kdo vám vysvětlí, o čem to vlastně je. A pak nastává nejdůležitější chvíle vašeho života !
Protože pokud se skutečně rozhodnete pro cestu vnitřní změny sebe sama, máte dobře nakročeno. Bude vás to stát ještě mnoho úsilí, ale na konci své cesty tímto životem s určitostí odhodíte pár dalších olůvek, kterých jste byl před příchodem na tuto zemi hrdým majitelem. A až se budete vracet jednou tady k nám nahoru, pak už se nebudete hlásit na vrátnici u mne, ale u některého z kolegů ve vyšších jemnohmotných světech. Jak vysoko ? Jó, to se mne moc ptáte. To přece záleží už jen a jen na vás. Na tom, co s tím uděláte tam dole. Řekne vám ten anděl.
JEN JEDNÍM SI NEJSEM JIST : ZDA VÁM BUDE VYKAT ČI TYKAT.
A pak vás jako duši hodí do lehké narkózy a po čtyři měsíce se zdržujete v auře budoucí matky. Někdy mezi čtvrtým a pátým měsícem těhotenství naváží ti, kdož se o vás starají, zatím volný konec oné stříbrné pásky přetržené při posledním odchodu z inkarnace k tělíčku plodu vyvíjejícího se v děloze budoucí matky.
A TADY NASTÁVÁ KRITICKÝ ZLOM A KLÍČOVÝ OKAMŽIK !
Ptáte se proč ? Odpověď je velmi jednoduchá. Vaše duše se spolu s v ní hodně probuzeným duchem dostane zase po dlouhé době příležitost přijímat energie ze zdejší pozemské reality. Vyvíjející se tělíčko v děloze budoucí matky se totiž stává něčím jako přijímačem, skrze který po oné stříbrné pásce veškeré dostupné energie této pozemské reality proudí skrze duši až k vašemu duchu.
A váš duch, zvyklý na tu krásu prožívání tam nahoře, se nestačí divit a je zděšen. Na mnohé z těch energií nízkých vibrací, které v sobě mají ti, kdož přišli ke zrození tady na Zemi z jemnohmotných světů na kótě oněch mínus tří set metrů a světů ještě nižších, je vaše duše a duch do ní ponořený doslova alergický !
A drží se obrazně řečeno za hlavu : proč já jsem sem chodil ! Protože vy, nesmírně čistá duše a duch se tak po dlouhé době najednou bez varování opět dostanete do přímého kontaktu s energiemi, které k vám proudí od všech vtělených duší pozemské sféry. Té sféry, ve které navíc setkáte i s energiemi lidských bytostí mimo inkarnaci í s těmi, o nichž říci, že jsou ne - lidské , je přesným vyjádřením jejich skutečné podstaty. A vy jako duše a duch máte pocity podobné pocitům člověka, který vleze do sklepa plného krys, hadů a švábů. Fuj, ty hnusný světe ! Právě to jsou pocity vašeho ducha v prvních chvílích jeho napojení na vlastní, byť ještě ne zcela vyvinuté tělo zde.
A váš duch přestanete v okamžení mít rád své tělo a s ním i svůj život zde, tento svět i lidi kolem sebe. Prostě jeho čisté energie jsou tímhle sousedstvím mnohem nižších energií atakovány, hrubě napadány, zraňovány a vaše duchovní Já touto situací velice trpí. A váš duch se od světa odvrací. Kdo z vás, kteří čtete tyto řádky, v dětství v jistých okamžicích nestál v tomto světě podobně jako já občas ve chvíli, kdy byl ve svém okolí občas svědkem výronu zvláště nízkých energií s pocitem, který by se dal popsat slovy : Proboha, co tady dělám ? Proč já tady vlastně jsem ? Tohle přece není svět, ve kterém chci být !
Ale je dokonáno jest : vaše šance své rozhodnutí vzít zpět jsou minimální. I když občas některá z právě vtělených duší nepřijít sem dolů uspěje. Proč myslíte, že se dítě občas v děloze přetočí před porodem nevídaným způsobem ? Proč je dítě při porodu někdy škrceno pupeční šňůrou nebo se dokonce narodí mrtvé ? A co lékaři dosud nezvládnutý syndrom zastavení dechu u novorozenců ?. Ovšem doba těm, kdo se chtějí na poslední chvíli inkarnaci vyhnout, příliš nepřeje. Porodníci pro to nemají pochopení a zachraňují pro tento svět všechny, seč můžou.
Pokud vám přesto podaří se z vlastní vůle nenarodit, je to pro vás pěkně karmické a bude to zohledněno ve vibracích jemnohmotného světa, kam vám po tomto aktu nepokory bude dovoleno vzestoupit. A těch pár olůvek navíc při vašem příštím zrození může znamenat, že ztratíte do jisté míry kontrolu nad dobrovolností svého dalšího sestupu zde a může se to projevit ve zhoršení podmínek pro kvalitu vašeho příštího života. Patříme prostě pod karmický zákon, který nikdo z nás nedokáže obejít.
O tomtéž je i to, když svůj vlastní pokus o odchod z inkarnace nedotáhnete do konce a pak se narodíte v důsledku tohoto pokusu s nějakým typem poškození svých životních funkcí. Pak si svou karmu vyberete okamžitě a třeba si budete v dospělosti zbytečně lámat hlavu nad tím, proč právě vy máte v životě smůlu.
Takže už víte, proč váš duch nemá rád své hmotné tělo ? Faktem je, že by se to po narození mohlo začít lepšit. Duch / Já / ve vás po svém spojení se svým hmotným tělem v duši by si mohl pomalu začít na energie tohoto světa zvykat a začít tělo, život, svět i lidi kolem postupně přijímat a mít rád. Ale bohužel to se nestane.
Nestane se to právě proto, že si člověk vybírá rodiče z o něco nižších jemnohmotných světů. Ti žijí svými méně dokonalými vibračními energiemi a jsou obvykle již tak dokonale zapleteni do vlivů okolního světa podporujících jejich ega, že vám v mnohém a mnohdy ještě více nedokáží pro váš život zde na Zemi v dětství vytvořit podmínky, které byste vzhledem k úrovni svých dosud nádherně čistých dětských osobních vibrací potřebovali.
Proč, to vám vysvětlím letem světem na příkladu svých klientek, které ještě chtějí mít děti. Říkávám jim : prosím, nedělejte od prvního přiložení dítěte k prsu tomu malému človíčkovi nic, co by jste vy sama nechtěla, aby vám dělalo samo, kdyby se vaše role obrátily. Buďte si prosím v každičkém okamžiku vědoma toho, že za tím maličkým zatím bezmocným tělíčkem nyní a kdykoli v jeho dětském věku stojí sebe úplně sebe-vědomý nádherný duch, který je pravděpodobně ještě dokonalejší než ten váš. Prosím, nemanipulujte se svým dítětem ! Respektujte prosím v každičké chvíli jeho potřebu svobody jednání a konání ve všem, co už jako dítě je schopno si samo rozhodnout a udělat. Jinak ho zablokujete tak, jako zablokovali vaši rodiče vás !
Léta dětství běží jako voda a vy se v patnácti šestnácti letech postavíte do života. Jako základní vklad z dětství si přinášíte hluboký vnitřní problém : váš duch nemiluje své tělo. Podívejme se na tuto situaci opět v jakémsi podobenství. Dochoval se Kristův výrok o tom, že tělo je chrám duše. Držme se při zemi a řekněme si, že tělo je dům. A v tom domě bydlí dva, ego / já / a duch / Já /. Již jsme si řekli, že každý má jinou úroveň vibrací. Duch samozřejmě mnohem vyšší než tělo.
Pro názornost si zohledněme vibrační rozdíly mezi vědomím ducha a vědomím ega a nebraňme se představě, že v onom domě tedy žije vědomí ducha jako člověk a vědomí těla jako pejsek. Vibrační podobnost mezi egem a duchem na straně jedné a pejskem a člověkem na straně druhé je téměř dokonalá.
A tak se ve vašem společném domě vědomí ducha / člověk / konečně postaví na vlastní nohy a zaujme místo u rovnou u okna. A hledí stále jen ven, do vnějšího světa. Vůbec nedbá o to, že s ním v tom domě žije jeho vědomí fyzického těla / pejsek /.
A vy jako duch v oněch šestnácti letech, protože toho pejska nemáte rádi a je vám do odporný skrze energie, které přes něj k vám proudí, jste se postavili k oknu a od této chvíle u něj stojíte a koukáte ven. A koukáte ven po celý život, pokud se něco mimořádného nestane.
Dovnitř se vám koukat nechce. A s tím zdola se bavit, to už vůbec ne ! Je přece tak nízký, tak nedokonalý, tak protivný, nic neumí, nemá úroveň ! Přece se s ním nebudu špinit. Fuj !
OPRAVDU VÁM JSOU TYHLE POCITY CIZÍ ?
Všimněte si také, že podobnost ke Kristem zmíněné široké cestě směrem ven při onom stálém pohledu z okna ven je tady dokonalá a nijak náhodná.
A ten pejsek ve vás ? No, především si řekněme, že ten dům vlastně patří jemu, protože on se o něj stará. On v něm vaří, pere, smaží, myje nádobí, uklízí, stele. Protože on řídí všechny základní funkce těla. Dělá to samozřejmě pro sebe, ale i pro vás. Protože vy jako duch jste u něj jaksi v podnájmu.
Touží po vaší lásce podobně jako fyzický pejsek po lásce člověka, svého pána. A nechápe, proč ho nemáte rádi. Nechápe, proč ho nepřijímáte. Vždyť jste ho tím, že jste původně chtěli sejít dolů, vlastně vyvolali k životu. Vyslali jste do oblasti hrubohmotného světa astrální matrici své duše, která byla k vašemu obrazu poctivě postupně vyplněna hmotnými prvky a oživena vědomím těla, které je odrazem vědomí vašeho ducha. Tedy vědomím vás samotných, kterými jste.
A vy se nyní s ním nebavíte a tváříte se, že neexistuje. Proč to dělá, ptá se vědomí toho, který je zde na zemi taky vámi. A je hodně, hodně smutný.
Říká si, ten pejsek : přece svému druhému Já v sobě půjčuji ruce, aby mohl tvořit, co ho baví. Půjčuji mu nohy, aby mohl běhat a tančit. A co hlavu, tu přece taky mu půjčuji, aby mohl myslet a třeba na ní nosit klobouk. Nemluvě o tom, že mu dávám k dispozici i ostatní části těla k výkonu některých specifických činností, které mne, ale i jeho naplňují radostí a uspokojením. Proč mne tedy nemá rád ? Proč si mne nevšímá ? Proč mu nejsem dost dobrý ?
A pak se stane, že je mu / tělu / dvacet, třicet, čtyřicet, padesát, šedesát a vy jako duch pořád koukáte jen ven. A vaše fyzické tělo, ten váš pejsek, si začíná zoufat. Brzy umřu a nedočkám se od toho, pro koho tady na zemi žiji, možná ani slova uznání. Ani pohlazení, ani slůvka hřejivé lásky za to vše, co jsem pro něj za ta léta udělal. To je přece k zbláznění ! To je šílené ! To je nespravedlivé !
A cítí se, ten pejsek, vaše tělo, hodně zklamáno a unaveno soužitím s vámi. A vy jako člověk této Země stárnete a nabíráte stále další a další nemoci. Už jen proto, že se pejskovi chce stále méně pod dojmem oné nelásky o svůj / a tedy i váš dočasný / dům starat. Už dlouho pro nedostatek energie nemá sílu vše čistit a uklízet v onom domě tak, aby dům byl v naprostém pořádku.
Vaše láska, pokud by ji měl, by pro něj byla nezanedbatelným přídavkem žrádýlka do misky, které by přetavil v čištění těch svých orgánů, kde mu již jeho síly k údržbě nestačí ! A navíc je soužitím a léty nelásky ze strany vás jako ducha pořádně rozhozen a znechucen.
Žijí spolu tak trochu jako v manželství, váš duch a tělo. Z tohoto pohledu ruku na srdce, děvčata. Kterou z vás by bavilo celý život udržovat dům pro manžela, který si vás ani nevšimne a když vás vidí, odvrací od vás zrak ? Ano, přesně tak, jak odvracíte svůj zrak ve svých třeba padesáti letech vy / a mnohdy i mnohem dříve /, když zahlédnete obraz vlastního těla ve vyleštěném skle vstupních dveří nějakého supermarketu.
Vím, že nejsem svým pohledem na svět a věci kolem něj v záplavě informací o všem kolem roku 2012 příliš naladěn na módní vlnu. Mnoho moderních guru dnešních dnů kolem vás je připraveno vést vás, své věrné, k pocitu, že zasáhne vyšší moc a zajistí váš bezproblémový přestup z dimenze „3D“ do „4D“ a když budete hodně hodní, ještě lépe do „5D“. Pokračuje silná tendence k přednostní orientaci na ducha a stálá snaha o to vstoupit do sfér ducha již za života zde na zemi.
Role našeho pravého „Já“ jako nádherné bytosti sestupující shora je prostě ve vědomí duchovních lidí dnes silně posilována a je všemi dostupnými způsoby zdůrazňována správnost jeho upřednostňování před starostí o vědomí těla. Propaguje se jeho dokonalé uvolnění se od ega. Se slovy o nutnosti milovat své tělo se nesetkáte prakticky nikde. S tělem - egem - se doporučuje bojovat. Ego se prosvěcuje a rozpouští. Pro mne je to jen další doklad o tom, jak si lidé málo jsou si vědomi toho, že se svého vědomí těla / ega / štítí a jak ho nemají rádi. A mnohdy ho až nenávidí jako údajnou přítěž na cestě vzhůru. Živlová magie nás učí, že optimálním stavem energií je rovnováha. Hledejme ji.
Jednostranné posilování vztahu duše - duch nic neřeší. Prosím, nezapomínejme, že tady na Zemi jsme tělem, duší a duchem. Nezapomínejme také, že každý řetěz je tak silný, jak silný je jeho neslabší článek. Existuje-li určitá laťka vibrací, kterou můžeme označit jako limit pro vibrace biblického spasení či dokonce vytržení v povětří, je to mez, kterou musíme zdolat jako lidé žijící na této Zemi právě vibracemi svého nejslabšího článku, tedy těla !
Píšu tyhle řádky, abych postavil před vás reálnou a srozumitelnou variantu k obvyklé dnešní duchovní praxi. Bůh, pokud existuje jako onen starý pán tam někde na nebesích, vám prostřednictvím anděla při vašem sestupu dolů zcela jistě dal najevo, že si přeje, aby jste ve svém těle v tomto světě žili rádi a milovali jak své tělo, tak tohle všechno tady a teď kolem vás. Určitě si nepřál, aby jste z vlastního těla jako duchové unikali do oněch vysokých světů, kde vlastně jste doma mezi inkarnacemi a kde se za pár let budete moci zase běžně pohybovat, aniž by jste své hmotné tělo zanedbávali.
Myslím, ba jsem o tom přesvědčen, že spoléhal na to, že prozáříte svá hmotná těla těmi nádhernými a skvělými energiemi tak, že je stáhnete do svých těl a beze zbytku je začnete vědomě a s láskou k tělu a této Zemi tady žít. A uděláte vše pro to, aby jste své padlé „já“, své ego, svým ponořením se do sebe, jeho přijetím a láskou nasměroval k návratu do stále vyšších a vyšších vibrací.
PROTOŽE NEPŘIJETÍM TĚLA JSTE STÁLE TAM, KDE VÁS CHTĚLA UŽ KDYSI CÍRKEV MÍT !
Vaše ego, přesněji vaše „vědomí těla“, to jste totiž z mého pohledu vy sami. Z hlediska své praxe a intuitivního vhledu do souvislosti věcí vezdejších ho vidím jako vaše vlastní „padlé“ Já, které je v podobě „já“ ponořeno do jemnohmotných a hmotných světů. Na cestě k návratu domů do duchovních světů ho proto nutně potřebujete uvést na trajektorii vzestupu vibrací. A jak jinak to chcete udělat než přijetím a láskou k němu ? Nemůžete mířit vzhůru a svoji legitimní část od sebe odhazovat se slovy : to není moje, to mi nepatří ! Jste s ní prostě spojeni a jednou se důrazně přesvědčíte o tom, že možnost své ego nebrat v úvahu či je odhodit vás spolehlivě udrží dole. Více si o tom řekneme v příštím textu.
Konkrétní návod, jak dosáhnout dokonalé lásky mezi svým duchem a tělem, není součástí těchto řádek. Existuje, mám ho pro vás k dispozici a je obsahem prvního ze šesti sezení zaměřených na komplexní rekonstrukci vaší psychiky.
Dovolte mi vám něco navrhnout : pojďte na kompromis. Naučte se milovat své tělo a pak mu případně dopřejte ony hluboké meditace prožívat s vámi. Teprve pak ono samo, vaše ego, zcela dobrovolně otevře každičkou buňku svého těla té nádheře, kterou se mu rozhodnete seslat v meditacích.
Ale za krátký čas budete překvapeni tím, že zcela nenásilně pochopíte, že nejkrásnější meditativní činností je vědomé láskyplné prožívání každodenního života v dokonalém soužití vlastního ducha a ega tady a teď.
-pokračování-
Tělo, duše, duch a jejich působení v nás, jejich vzájemné vztahy, rivalita, láska či neláska mezi nimi. Myslíte, že je to spíše námět pro disputace věřících, či vhodný předmět úvah esoteriků? Nebo možná máte za to, že tohle je přesně to pravé ořechové téma pro práce filosofů, nebo do pracoven specialistů v Bohnicích?
Mohu vás ujistit, že ať chceme nebo nechceme, toto téma je nesmírně blízké každému z nás a mělo by stát v centru vědomé pozornosti nás všech. Vše, co jsem měl možnost za léta praxe poznat, totiž nasvědčuje tomu, že naše duální bytí skrze vzájemné vztahy, rivalitu a soupeření a lásku či nelásku vědomí těla a vědomí ducha mají pro náš život vezdejší zcela mimořádný význam. Bohužel aniž by naprostá většina z nás o tom cokoli tušila.
Věřte, nebo nevěřte, každičký okamžik prožívání našeho života je prodchnut vzájemnou sympatií či antipatií těch dvou částí nás samotných, ega / já / a ducha / Já /. Každičký okamžik prožívání našeho života je naplněn důsledky lásky či nelásky těch dvou v nás. Pokud se vaše ego a váš duch nedokáží spolu smířit a rozumně po dobu vašeho života spolupracovat zde na Zemi, vy, jako ona součtová duše, člověk tohoto světa, tím dnes a denně trpíte a doslova si s tím nevíte rady. Tím spíše, když o tom, že právě jejich neporozumění k sobě navzájem a neláska je příčinou vašeho trápení, nic netušíte. A když o tom nic netušíte, samozřejmě s tím nedokážete nic udělat.
Pokud se ti dva ve vás nepropojí vzájemnou láskou, do vaší duše a tím i do prožívání vašeho života zde na Zemi se vám bude trvale vkrádat pocit vědomí vašeho těla, že je nemilováno a nepřijímáno svým okolím. A tenhle vnitřní pocit bude pronikat i vaším okolním světem a vy si budete přitahovat z vnějšího světa vše, co bude potvrzovat to, čím žije vaše nitro. A pokud se ono prožívání ve vás nezmění, skutečné prožívání lásky uvnitř a proto i navenek se vám bude na hony vyhýbat.
Stejně tak platí, že pokud ti dva ve vás nebudou spolu šťastni, trvalé štěstí vás ve vnějším světě nepotká. Jen si vzpomeňte, kolikráte v životě se vám zdálo, že vám ku prožívání lásky a štěstí ve vnějším světě stačí maličkost: ještě ten či onen aby vás začal mít rád či ráda, ten či ta aby vás více netrápil či netrápila, to či ono kdyby se ve vašem životě změnilo k lepšímu! A kolikráte se prchavý pocit štěstí při dosažení daného cíle brzy změnil ve zklamání nebo zmizel neznámo kam? Kolikráte se vůbec nedostavil?
Lásku a štěstí nikdy trvale nenajdeme ve vnějším světě. Skutečná láska a štěstí je výhradně vnitřním stavem, který naše duše prožívá, když duch / Já / miluje a přijímá své tělo / ego = já / a oba jsou spolu / sami se sebou / v klidu a pohodě. Pak a jedině tehdy, když je duše takto dokonalou spoluprací těch dvou v sobě skvěle naladěna, přitáhne si podobné za čas i ve svém hmotném okolí.
SVĚT KOLEM NÁS NÁM POUZE ZRCADLÍ VNITŘNÍ DĚNÍ V NÁS SAMOTNÝCH.
Platí tedy, že láska a štěstí v nás, v naší součtové duši, kterou tady na zemi jsme, je přímo úměrná tomu, jak se navzájem milují a jsou spolu šťastni ti dva v nás. Prosím, chcete-li sledovat dále můj výklad, doporučuji nejdříve číst text č. 1 mého seriálu. Pokud jste s ním seznámeni, pojďte se na problém lásky a soužití těch dvou skutečných bytostí v našem těle podívat trochu blíže. Řekneme si, o čem to vlastně je a jak to tam uvnitř všechno vlastně funguje.
Přicházejí ke mně klientky, které se náhle a dokonce opakovaně setkávají s tím, že se rozpadá jejich manželský či partnerský vztah. Netuší, proč tomu tak je, a hledají pomoc u psychologů, kartářek, vědem, organizátorů rodinných konstelací či jiných specialistů na partnerské vztahy. Téměř všichni, kdo ke mně přicházejí, mají za sebou kratší nebo delší období hledání pomoci ve světě kolem sebe. Mnozí možná i tam mnohé pochopili či v mnohém se k pochopení přiblížili.
Ale nedokáží sami překročit svůj vlastní stín. Jsou připraveni vidět opět a stále chyby všude kolem, jen ne u sebe. A neradostně tak pokračují v prožívání iluze o tom, kým jsou oni, čím je tento svět a ti ostatní v něm. Již dříve jsem se zmínil, že z mého pohledu hledání příčin našich problémů ve vnějším světě znamená kráčet onou širokou cestou podle Krista, kterou jdou již po dva tisíce let mnozí či dnes téměř všichni, ale která nikam nevede.
Správná cesta vede přesně opačným směrem. Ježíš Kristus o ní hovoří jako o úzké cestě, po níž jdou nemnozí, ale která k cíli vede. Tou cestou je cesta vnitřní změny.
Řešení problému těch, kdo mají problémy s láskou a cítí se nemilováni, je tedy v nich samotných. Obvykle netuší, že jejich ústřední problém je v tom, že nemilují sami sebe. A tak, ač žijí v iluzi, že touží po lásce, svým nastavením podvědomých niterných energií do okolí vysílají signál o tom, že milováni být nechtějí. A proto ani milováni nebudou. Mnohdy ve svých vztazích i opakovaně.
Buďme k sobě upřímní: který muž by vydržel stále milovat ženu, která nemá ráda sama sebe či se dokonce přímo nenávidí? Který muž by vydržel milovat ženu, u níž při objetí narazíte v auře na podvědomé energetické ježčí bodliny nelásky k sobě a celému světu? Totéž samozřejmě platí i opačně. Doporučení při potížích ve vztazích proto zní: podívejte se, zda vlastně máte rádi sami sebe.
NIKDY NEZMĚNÍTE SVŮJ ŽIVOT JINAK NEŽ TAK, ŽE ZMĚNÍTE SAMI SEBE.
Mít rád sám sebe. Tolik se dnes o tom všude hovoří! Přesto se setkávám s tím, že téměř nikdo neví, o čem ta láska k sobě samému vlastně je. Na svém webu jsem již několikrát tuto oblast pootevřel. Dnes ji tedy spolu otevřeme dokořán.
Zaposlouchejte se, prosím, do slov „mít rád sám sebe“. Čeština je nádhernou řečí a dokáže věrně vystihnout i to, čemu my jsme už dávno zapomněli rozumět. Zkuste větu „mít rád sám sebe“ hluboce procítit ve svém nitru. Podařilo se vám upřít pozornost na onu dvojici slov „sám sebe“ ?
Pokud vám to říká, že nutně ve vás musí existovat nějaký „sám“, který by měl mít rád nějakého „sebe“, pak jste téměř u cíle. Ono slovní spojení „mít rád sám sebe“ je totiž dávno zapomenutým odkazem na skutečnost naší dvojnosti v tomto duálním světě.
Vy, kdo jste si prošli můj předchozí text, velmi dobře víte, že já i vy máme v sobě dvě samostatné naprosto rozdílné bytosti Jsou jimi ego / vědomí těla / a duch / vědomí duchovního těla /. A vy sami, tak jak se tady a teď jako člověk této Země cítíte, myslíte a vnímáte sami sebe, ty kolem vás a okolní svět, jste duší. Tedy tím třetím, do jisté míry součtovým tzv. „denním vědomím“, do něhož ty dvě skutečná v nás v každém okamžiku vkládají své vlastní programy / obr. 1 /.
Měj rád sám sebe. To vám dnes řekne vaše kartářka, váš léčitel, dokonce občas i psycholog či psychiatr. Určitě jste to už nejednou slyšeli. A jistě máte představu, jak by jste měli ono „mít rád sám sebe“ realizovat. Můžete své poznatky a zkušenosti v tomto směru porovnat s mými pohledy na věc, které vám předložím. Nepochybuji, že vás alespoň zaujmou a povedou k zamyšlení.
Pohleďme na to, jak se tedy ti dva ve vás k sobě mají. Pokud prožíváte svůj život s tím, že jste nemilováni nebo máte lásky poskrovnu, není pravou příčinou to, že váš partner a lidé kolem vás nemají rádi. Je to proto, že jedna z oněch dvou samostatných bytostí ve vás se cítí nemilována a energie nelásky vámi vnitřně prožívané vám přinášejí podle zákona „podobné podobnému“ zvenčí od lidí kolem vás to, co si takto sami přitahujete. Pokud se cítíte nemilováni, je to proto, že někdo z těch dvou ve vás, duch / Já / nebo tělo / já /, nemá rád toho druhého. A naopak, ten druhý se cítí nemilován.
A vy jako součtová bytost, člověk této Země, prožíváte pocity nelásky jednoho k tomu druhému a současně depresi toho, kdo se vás cítí nemilován. A je vám pěkně mizerně. Prožíváte smutek, strach a pocity nemilovanosti svého ega i nechuť k životu, odmítání světa i života ze strany svého ducha. A tyto pocity se přenášejí zpětně do vztahů k vašemu životu, lidem i světu kolem. Již několikráte jsem ve svých textech poukázal na to, že dnešní člověk žije v závoji iluzí o sobě i světě kolem. I zde vám iluze namlouvá, že příčiny vašeho strádání jsou mimo vás, třeba v nelásce či nevěře partnera. Opak je pravdou.
VÁŠ PARTNER REAGUJE NA VAŠE VNITŘNÍ ENERGIE A JE VEDEN VE SVÉM CHOVÁNÍ K VÁM PODVĚDOMĚ TAK, JAK SI DÍKY SVÉMU VNITŘNÍMU NASTAVENÍ ZASLOUŽÍTE
Kdo ve vás vlastně nemá rád toho druhého? Tělo / já / nemá rádo ducha / Já / nebo duch nemá rád tělo? Již jsem v textu několikráte dříve poukázal na to, že duch nemá rád tělo. Možná je pro vás šokující, že duch, obecně považovaný za vzor čistoty a krásy a lásky, nemá rád své vlastní fyzické tělo.
Ale to je jednoznačný praktický poznatek z několika stovek kontaktů s klienty v různých stadiích osobní krize. Nikdo z nich se neměl rád. U nikoho z nich duch nemiloval své tělo. Osobně nepochybuji o tom, že podobně jsou na tom dnes doslova všichni lidé tohoto světa.
Prosím, nezapomeňme, že jako o duchu zde pro zjednodušení hovoříme o jeho nejvíce živlovými obaly zastřené energetické podobě, tedy o duchovním těle z energií nejnižšího duchovna. Proč ale nemá duch v této své pro život na Zemi klíčové podobě rád hmotné tělo ? To tělo, která si při svém rozhodnutí k sestupu do hrubé hmoty této Země k obrazu své jemnohmotné duše sám vytváří ?
Duch přece přichází shora a pohybuje se ve vysokých vibracích. Měl by tedy být z této pozice dostatečně naladěn na vibrace lásky k tělu, životu, světu, bližním svým a nakonec k nepřátelům svým. Proč tomu tak není ?
Všimněte si, že v biblických textech najdeme Kristův výrok „miluj bližního svého jako sebe sama“. Podíváme-li se na citát blíže, můžeme ho trochu převrátit do podoby : „kdo nemiluje sebe sama, nemiluje ani své bližní“. Osobně jsem přesvědčen, ač o to tom možná nesvědčí nic v písemných záznamech, že tomuto Kristovu výroku muselo nutně předcházet vyzvání lidí, aby měli rádi sami sebe. Je jen věcí pátrání historiků, proč tohle tehdy a ani později nikdo z těch, kdo prováděl písemné záznamy z Ježíšových dob, nezaznamenal. Jedno bez druhého totiž nemá smysl. Je velmi pravděpodobné, že první křesťané byli tak uchváceni vizí království nebeského, že pobytu v těle a všemu tomu, co bylo k pozemskému životu z Kristova učení směrováno, nepřikládali důležitost.
Pro praktické účely práce se svými klienty jsem vytvořil jakési podobenství, které má vysvětlit příčiny nelásky ducha k tělu. Podívejte se na ně se mnou.
Máme tady onen jemnohmotný svět na kótě mínus deset metrů pod mořskou hladinou / obr. 2 /, který jsme si přiblížili již v prvním textu tohoto seriálu. V tomto jemnohmotném světě velmi vysokých vibrací žijete podle mých zkušeností tak zhruba v průměru 30 až 40 pozemských let v době mimo inkarnaci a je vám tam opravdu skvěle. Máte na sobě pouhých deset olůvek zátěže a vaše duše, tedy jemnohmotné tělo, které vás tam jako nejhrubší obal vašeho ducha nosí, je již jím samotným, duchem, vysoce prozářeno.
A vy v něm žijete láskou. Lásku jako energii vyzařujete, přijímáte a vyměňujete si navzájem s těmi, kteří v této sféře vibraci vysokého jemnohmotného světa s vámi žijí a jsou stejně dokonalí jako vy. Máte jen malinký, ale velmi podstatný problém. Máte ve svém hodně probuzeném duchovním „Já“, kterým vlastně jste, stálou a neutuchající touhu jít do ještě vyšších světů. Blíž k Bohu, chcete-li. Ale sebedelší pobyt v tomto vysokém jemnohmotném světě vám tento další duchovní vzestup nezajistí.
Prostě tady můžete žít tisíc let a neposunete se tolik ve svém duchovním vývoji jako za jediný rok na Zemi. Proč ? Protože vás tady nikdo nezraňuje, nikdo nenapadá, nikdo energeticky vyčerpává. Nemusíte se učit milovat své bližní, protože je už milujete. A nemusíte tu se učit milovat své nepřátele, protože tady žádné nemáte.
A TAK SE ROZHODNETE S TÍM NĚCO DĚLAT.
Jednoho dne ohlásíte u službu konajícího anděla a řeknete mu : hele, brácho, je mi tu sice fajn, moc fajn. Ale já už musím se sebou zase něco dělat. Potřebuji na sobě zase trochu zapracovat. Pusť mne prosím na Zemi. Anděl na vás koukne, jestli to myslíte vážně a zavolá šéfovi nahoru. Šéf, pokud je mi známo, nikdy nebývá proti, protože respektuje vaši svobodnou vůli.
Ještě moment, řekne vám anděl, před odchodem tam dolů ještě musíme splnit nějaké formality. Za prvé je nutné dát dohromady váš životní plán a za druhé vám musíme vybrat rodiče tak, aby vaše nová inkarnace na Zemi splnila svůj účel.
Často se diskutuje o tom, nakolik má člověk ve svém bytí tady a teď možnost uplatnit svou svobodnou vůli a nakolik je vše, co zde na Zemi prožívá, dáno jednou provždy. O tom je onen životní plán. Představte si ho jako cestu po železnici. Na každém větším nádraží si můžete směr jízdy změnit. Ale mezi těmito většími nádražími musíte brát to, co vám zvolená cesta přinese. Když nenasloucháte své intuici a vydáte se cestou, která běží pásmem povodní, popadaných stromů či kde se srazí s tím vaším jiný vlak, je to vždy již důsledek vaší volby v onom předchozím větším nádraží.
A volba rodičů ? Poslouchejte, budoucí člověče, řekne vám anděl. Já vám nemohu dát maminku ani tatínka, který mezi inkarnacemi žije ve stejném nebo dokonce vyšším jemnohmotném světě než vy. Protože pak by se vám dostalo z hlediska vaší potřeby energií v dětství příliš dobrého zacházení a to přece není cílem vaší cesty tam dolů. Vy potřebujete rodiče s nižší vibrační kvalitou energií, s více „olůvky“ než máte vy !
Ti pak udělí vaší dětské psychice tolik ran a úderů, kolik jich máte zapotřebí a kolik jich v tomto životě dokážete zpracovat. A že jich bude pěkný balík, si buďte jist. A když tak půjdete s tím balíkem dospělým životem, budou se na něj nabalovat další a další problémy, které si podle zákona podobného budete přitahovat ze svého okolí.
A až toho už bude na vás moc, ti shora, co se o vás tam dole budou starat, speciálně pro vás zorganizují životní krizi, aby vám pomohli se probudit. No nekoukejte tak udiveně, kdyby té krize nebylo, vykašlal by jste se na svůj životní plán a jenom žil a chrochtal zahrabán do hmoty a nikdy by vás nenapadlo se byť jen podívat nahoru. Ale když vám přijde ta krize, vy si jednou pod tíhou toho, co se s vámi děje, řeknete : tak to ne, s tím už žít dál nechci ! S tím musím něco udělat ! No a pak se poodvrátíte od svého totálního zaujetí hmotným světem a začnete hledat řešení jinde. A začnete poznávat věci mimo pozemskou realitu, o které jste dosud nic netušil. A jednou se objeví přesně podle vašeho životního plánu někdo, kdo vám vysvětlí, o čem to vlastně je. A pak nastává nejdůležitější chvíle vašeho života !
Protože pokud se skutečně rozhodnete pro cestu vnitřní změny sebe sama, máte dobře nakročeno. Bude vás to stát ještě mnoho úsilí, ale na konci své cesty tímto životem s určitostí odhodíte pár dalších olůvek, kterých jste byl před příchodem na tuto zemi hrdým majitelem. A až se budete vracet jednou tady k nám nahoru, pak už se nebudete hlásit na vrátnici u mne, ale u některého z kolegů ve vyšších jemnohmotných světech. Jak vysoko ? Jó, to se mne moc ptáte. To přece záleží už jen a jen na vás. Na tom, co s tím uděláte tam dole. Řekne vám ten anděl.
JEN JEDNÍM SI NEJSEM JIST : ZDA VÁM BUDE VYKAT ČI TYKAT.
A pak vás jako duši hodí do lehké narkózy a po čtyři měsíce se zdržujete v auře budoucí matky. Někdy mezi čtvrtým a pátým měsícem těhotenství naváží ti, kdož se o vás starají, zatím volný konec oné stříbrné pásky přetržené při posledním odchodu z inkarnace k tělíčku plodu vyvíjejícího se v děloze budoucí matky.
A TADY NASTÁVÁ KRITICKÝ ZLOM A KLÍČOVÝ OKAMŽIK !
Ptáte se proč ? Odpověď je velmi jednoduchá. Vaše duše se spolu s v ní hodně probuzeným duchem dostane zase po dlouhé době příležitost přijímat energie ze zdejší pozemské reality. Vyvíjející se tělíčko v děloze budoucí matky se totiž stává něčím jako přijímačem, skrze který po oné stříbrné pásce veškeré dostupné energie této pozemské reality proudí skrze duši až k vašemu duchu.
A váš duch, zvyklý na tu krásu prožívání tam nahoře, se nestačí divit a je zděšen. Na mnohé z těch energií nízkých vibrací, které v sobě mají ti, kdož přišli ke zrození tady na Zemi z jemnohmotných světů na kótě oněch mínus tří set metrů a světů ještě nižších, je vaše duše a duch do ní ponořený doslova alergický !
A drží se obrazně řečeno za hlavu : proč já jsem sem chodil ! Protože vy, nesmírně čistá duše a duch se tak po dlouhé době najednou bez varování opět dostanete do přímého kontaktu s energiemi, které k vám proudí od všech vtělených duší pozemské sféry. Té sféry, ve které navíc setkáte i s energiemi lidských bytostí mimo inkarnaci í s těmi, o nichž říci, že jsou ne - lidské , je přesným vyjádřením jejich skutečné podstaty. A vy jako duše a duch máte pocity podobné pocitům člověka, který vleze do sklepa plného krys, hadů a švábů. Fuj, ty hnusný světe ! Právě to jsou pocity vašeho ducha v prvních chvílích jeho napojení na vlastní, byť ještě ne zcela vyvinuté tělo zde.
A váš duch přestanete v okamžení mít rád své tělo a s ním i svůj život zde, tento svět i lidi kolem sebe. Prostě jeho čisté energie jsou tímhle sousedstvím mnohem nižších energií atakovány, hrubě napadány, zraňovány a vaše duchovní Já touto situací velice trpí. A váš duch se od světa odvrací. Kdo z vás, kteří čtete tyto řádky, v dětství v jistých okamžicích nestál v tomto světě podobně jako já občas ve chvíli, kdy byl ve svém okolí občas svědkem výronu zvláště nízkých energií s pocitem, který by se dal popsat slovy : Proboha, co tady dělám ? Proč já tady vlastně jsem ? Tohle přece není svět, ve kterém chci být !
Ale je dokonáno jest : vaše šance své rozhodnutí vzít zpět jsou minimální. I když občas některá z právě vtělených duší nepřijít sem dolů uspěje. Proč myslíte, že se dítě občas v děloze přetočí před porodem nevídaným způsobem ? Proč je dítě při porodu někdy škrceno pupeční šňůrou nebo se dokonce narodí mrtvé ? A co lékaři dosud nezvládnutý syndrom zastavení dechu u novorozenců ?. Ovšem doba těm, kdo se chtějí na poslední chvíli inkarnaci vyhnout, příliš nepřeje. Porodníci pro to nemají pochopení a zachraňují pro tento svět všechny, seč můžou.
Pokud vám přesto podaří se z vlastní vůle nenarodit, je to pro vás pěkně karmické a bude to zohledněno ve vibracích jemnohmotného světa, kam vám po tomto aktu nepokory bude dovoleno vzestoupit. A těch pár olůvek navíc při vašem příštím zrození může znamenat, že ztratíte do jisté míry kontrolu nad dobrovolností svého dalšího sestupu zde a může se to projevit ve zhoršení podmínek pro kvalitu vašeho příštího života. Patříme prostě pod karmický zákon, který nikdo z nás nedokáže obejít.
O tomtéž je i to, když svůj vlastní pokus o odchod z inkarnace nedotáhnete do konce a pak se narodíte v důsledku tohoto pokusu s nějakým typem poškození svých životních funkcí. Pak si svou karmu vyberete okamžitě a třeba si budete v dospělosti zbytečně lámat hlavu nad tím, proč právě vy máte v životě smůlu.
Takže už víte, proč váš duch nemá rád své hmotné tělo ? Faktem je, že by se to po narození mohlo začít lepšit. Duch / Já / ve vás po svém spojení se svým hmotným tělem v duši by si mohl pomalu začít na energie tohoto světa zvykat a začít tělo, život, svět i lidi kolem postupně přijímat a mít rád. Ale bohužel to se nestane.
Nestane se to právě proto, že si člověk vybírá rodiče z o něco nižších jemnohmotných světů. Ti žijí svými méně dokonalými vibračními energiemi a jsou obvykle již tak dokonale zapleteni do vlivů okolního světa podporujících jejich ega, že vám v mnohém a mnohdy ještě více nedokáží pro váš život zde na Zemi v dětství vytvořit podmínky, které byste vzhledem k úrovni svých dosud nádherně čistých dětských osobních vibrací potřebovali.
Proč, to vám vysvětlím letem světem na příkladu svých klientek, které ještě chtějí mít děti. Říkávám jim : prosím, nedělejte od prvního přiložení dítěte k prsu tomu malému človíčkovi nic, co by jste vy sama nechtěla, aby vám dělalo samo, kdyby se vaše role obrátily. Buďte si prosím v každičkém okamžiku vědoma toho, že za tím maličkým zatím bezmocným tělíčkem nyní a kdykoli v jeho dětském věku stojí sebe úplně sebe-vědomý nádherný duch, který je pravděpodobně ještě dokonalejší než ten váš. Prosím, nemanipulujte se svým dítětem ! Respektujte prosím v každičké chvíli jeho potřebu svobody jednání a konání ve všem, co už jako dítě je schopno si samo rozhodnout a udělat. Jinak ho zablokujete tak, jako zablokovali vaši rodiče vás !
Léta dětství běží jako voda a vy se v patnácti šestnácti letech postavíte do života. Jako základní vklad z dětství si přinášíte hluboký vnitřní problém : váš duch nemiluje své tělo. Podívejme se na tuto situaci opět v jakémsi podobenství. Dochoval se Kristův výrok o tom, že tělo je chrám duše. Držme se při zemi a řekněme si, že tělo je dům. A v tom domě bydlí dva, ego / já / a duch / Já /. Již jsme si řekli, že každý má jinou úroveň vibrací. Duch samozřejmě mnohem vyšší než tělo.
Pro názornost si zohledněme vibrační rozdíly mezi vědomím ducha a vědomím ega a nebraňme se představě, že v onom domě tedy žije vědomí ducha jako člověk a vědomí těla jako pejsek. Vibrační podobnost mezi egem a duchem na straně jedné a pejskem a člověkem na straně druhé je téměř dokonalá.
A tak se ve vašem společném domě vědomí ducha / člověk / konečně postaví na vlastní nohy a zaujme místo u rovnou u okna. A hledí stále jen ven, do vnějšího světa. Vůbec nedbá o to, že s ním v tom domě žije jeho vědomí fyzického těla / pejsek /.
A vy jako duch v oněch šestnácti letech, protože toho pejska nemáte rádi a je vám do odporný skrze energie, které přes něj k vám proudí, jste se postavili k oknu a od této chvíle u něj stojíte a koukáte ven. A koukáte ven po celý život, pokud se něco mimořádného nestane.
Dovnitř se vám koukat nechce. A s tím zdola se bavit, to už vůbec ne ! Je přece tak nízký, tak nedokonalý, tak protivný, nic neumí, nemá úroveň ! Přece se s ním nebudu špinit. Fuj !
OPRAVDU VÁM JSOU TYHLE POCITY CIZÍ ?
Všimněte si také, že podobnost ke Kristem zmíněné široké cestě směrem ven při onom stálém pohledu z okna ven je tady dokonalá a nijak náhodná.
A ten pejsek ve vás ? No, především si řekněme, že ten dům vlastně patří jemu, protože on se o něj stará. On v něm vaří, pere, smaží, myje nádobí, uklízí, stele. Protože on řídí všechny základní funkce těla. Dělá to samozřejmě pro sebe, ale i pro vás. Protože vy jako duch jste u něj jaksi v podnájmu.
Touží po vaší lásce podobně jako fyzický pejsek po lásce člověka, svého pána. A nechápe, proč ho nemáte rádi. Nechápe, proč ho nepřijímáte. Vždyť jste ho tím, že jste původně chtěli sejít dolů, vlastně vyvolali k životu. Vyslali jste do oblasti hrubohmotného světa astrální matrici své duše, která byla k vašemu obrazu poctivě postupně vyplněna hmotnými prvky a oživena vědomím těla, které je odrazem vědomí vašeho ducha. Tedy vědomím vás samotných, kterými jste.
A vy se nyní s ním nebavíte a tváříte se, že neexistuje. Proč to dělá, ptá se vědomí toho, který je zde na zemi taky vámi. A je hodně, hodně smutný.
Říká si, ten pejsek : přece svému druhému Já v sobě půjčuji ruce, aby mohl tvořit, co ho baví. Půjčuji mu nohy, aby mohl běhat a tančit. A co hlavu, tu přece taky mu půjčuji, aby mohl myslet a třeba na ní nosit klobouk. Nemluvě o tom, že mu dávám k dispozici i ostatní části těla k výkonu některých specifických činností, které mne, ale i jeho naplňují radostí a uspokojením. Proč mne tedy nemá rád ? Proč si mne nevšímá ? Proč mu nejsem dost dobrý ?
A pak se stane, že je mu / tělu / dvacet, třicet, čtyřicet, padesát, šedesát a vy jako duch pořád koukáte jen ven. A vaše fyzické tělo, ten váš pejsek, si začíná zoufat. Brzy umřu a nedočkám se od toho, pro koho tady na zemi žiji, možná ani slova uznání. Ani pohlazení, ani slůvka hřejivé lásky za to vše, co jsem pro něj za ta léta udělal. To je přece k zbláznění ! To je šílené ! To je nespravedlivé !
A cítí se, ten pejsek, vaše tělo, hodně zklamáno a unaveno soužitím s vámi. A vy jako člověk této Země stárnete a nabíráte stále další a další nemoci. Už jen proto, že se pejskovi chce stále méně pod dojmem oné nelásky o svůj / a tedy i váš dočasný / dům starat. Už dlouho pro nedostatek energie nemá sílu vše čistit a uklízet v onom domě tak, aby dům byl v naprostém pořádku.
Vaše láska, pokud by ji měl, by pro něj byla nezanedbatelným přídavkem žrádýlka do misky, které by přetavil v čištění těch svých orgánů, kde mu již jeho síly k údržbě nestačí ! A navíc je soužitím a léty nelásky ze strany vás jako ducha pořádně rozhozen a znechucen.
Žijí spolu tak trochu jako v manželství, váš duch a tělo. Z tohoto pohledu ruku na srdce, děvčata. Kterou z vás by bavilo celý život udržovat dům pro manžela, který si vás ani nevšimne a když vás vidí, odvrací od vás zrak ? Ano, přesně tak, jak odvracíte svůj zrak ve svých třeba padesáti letech vy / a mnohdy i mnohem dříve /, když zahlédnete obraz vlastního těla ve vyleštěném skle vstupních dveří nějakého supermarketu.
Vím, že nejsem svým pohledem na svět a věci kolem něj v záplavě informací o všem kolem roku 2012 příliš naladěn na módní vlnu. Mnoho moderních guru dnešních dnů kolem vás je připraveno vést vás, své věrné, k pocitu, že zasáhne vyšší moc a zajistí váš bezproblémový přestup z dimenze „3D“ do „4D“ a když budete hodně hodní, ještě lépe do „5D“. Pokračuje silná tendence k přednostní orientaci na ducha a stálá snaha o to vstoupit do sfér ducha již za života zde na zemi.
Role našeho pravého „Já“ jako nádherné bytosti sestupující shora je prostě ve vědomí duchovních lidí dnes silně posilována a je všemi dostupnými způsoby zdůrazňována správnost jeho upřednostňování před starostí o vědomí těla. Propaguje se jeho dokonalé uvolnění se od ega. Se slovy o nutnosti milovat své tělo se nesetkáte prakticky nikde. S tělem - egem - se doporučuje bojovat. Ego se prosvěcuje a rozpouští. Pro mne je to jen další doklad o tom, jak si lidé málo jsou si vědomi toho, že se svého vědomí těla / ega / štítí a jak ho nemají rádi. A mnohdy ho až nenávidí jako údajnou přítěž na cestě vzhůru. Živlová magie nás učí, že optimálním stavem energií je rovnováha. Hledejme ji.
Jednostranné posilování vztahu duše - duch nic neřeší. Prosím, nezapomínejme, že tady na Zemi jsme tělem, duší a duchem. Nezapomínejme také, že každý řetěz je tak silný, jak silný je jeho neslabší článek. Existuje-li určitá laťka vibrací, kterou můžeme označit jako limit pro vibrace biblického spasení či dokonce vytržení v povětří, je to mez, kterou musíme zdolat jako lidé žijící na této Zemi právě vibracemi svého nejslabšího článku, tedy těla !
Píšu tyhle řádky, abych postavil před vás reálnou a srozumitelnou variantu k obvyklé dnešní duchovní praxi. Bůh, pokud existuje jako onen starý pán tam někde na nebesích, vám prostřednictvím anděla při vašem sestupu dolů zcela jistě dal najevo, že si přeje, aby jste ve svém těle v tomto světě žili rádi a milovali jak své tělo, tak tohle všechno tady a teď kolem vás. Určitě si nepřál, aby jste z vlastního těla jako duchové unikali do oněch vysokých světů, kde vlastně jste doma mezi inkarnacemi a kde se za pár let budete moci zase běžně pohybovat, aniž by jste své hmotné tělo zanedbávali.
Myslím, ba jsem o tom přesvědčen, že spoléhal na to, že prozáříte svá hmotná těla těmi nádhernými a skvělými energiemi tak, že je stáhnete do svých těl a beze zbytku je začnete vědomě a s láskou k tělu a této Zemi tady žít. A uděláte vše pro to, aby jste své padlé „já“, své ego, svým ponořením se do sebe, jeho přijetím a láskou nasměroval k návratu do stále vyšších a vyšších vibrací.
PROTOŽE NEPŘIJETÍM TĚLA JSTE STÁLE TAM, KDE VÁS CHTĚLA UŽ KDYSI CÍRKEV MÍT !
Vaše ego, přesněji vaše „vědomí těla“, to jste totiž z mého pohledu vy sami. Z hlediska své praxe a intuitivního vhledu do souvislosti věcí vezdejších ho vidím jako vaše vlastní „padlé“ Já, které je v podobě „já“ ponořeno do jemnohmotných a hmotných světů. Na cestě k návratu domů do duchovních světů ho proto nutně potřebujete uvést na trajektorii vzestupu vibrací. A jak jinak to chcete udělat než přijetím a láskou k němu ? Nemůžete mířit vzhůru a svoji legitimní část od sebe odhazovat se slovy : to není moje, to mi nepatří ! Jste s ní prostě spojeni a jednou se důrazně přesvědčíte o tom, že možnost své ego nebrat v úvahu či je odhodit vás spolehlivě udrží dole. Více si o tom řekneme v příštím textu.
Konkrétní návod, jak dosáhnout dokonalé lásky mezi svým duchem a tělem, není součástí těchto řádek. Existuje, mám ho pro vás k dispozici a je obsahem prvního ze šesti sezení zaměřených na komplexní rekonstrukci vaší psychiky.
Dovolte mi vám něco navrhnout : pojďte na kompromis. Naučte se milovat své tělo a pak mu případně dopřejte ony hluboké meditace prožívat s vámi. Teprve pak ono samo, vaše ego, zcela dobrovolně otevře každičkou buňku svého těla té nádheře, kterou se mu rozhodnete seslat v meditacích.
Ale za krátký čas budete překvapeni tím, že zcela nenásilně pochopíte, že nejkrásnější meditativní činností je vědomé láskyplné prožívání každodenního života v dokonalém soužití vlastního ducha a ega tady a teď.
-pokračování-
- Přílohy
-
-
-
-
-
rival - živý člověk - suverén
-
rival
- Hlavní admin - živý člověk
- Příspěvky: 1379
- Registrován: stř 16 lis 2005 9:44
- Bydliště: severní čechy
- Dal: 14 poděkování
- Dostal: 227 poděkování
- Pohlaví:
- Kontaktovat uživatele:
3/7
V průběhu posledních dvaceti let své práce na vlastním vzestupu osobních vibrací jsem dostával opakovaně určitou vizi. Nekonečný a mnohačetný zástup lidských bytostí kráčí stále v obrovském kruhu s hlavami skloněnými směrem k zemi a je v poslušném útvaru a v neustálém pohybu udržován „pastýři“ zjevně mimozemského původu, kteří zahánějí náhodně z řady vybočující jedince zpět dotykem jakýchsi holí udělujícími postiženým intenzivní psychické šoky. Hůl, pastýř, stádo. Nic vám to nepřipomíná ? Někdy se usmívám ironii osudu, která na dvacet let učinila Vlka pastýřem našeho byť značně prořídlého stáda katolických oveček.
V lásce k sobě samému či k sobě samé tak, jak jsme si ji představili v prvním a druhém textu, je skryta hluboká magie energií našeho nitra. Je to o nádherné příležitosti skutečného vtažení vibrací čisté lásky do oblasti našeho každodenního života. Praktické prožití lásky k sobě a pak i postupně i schopnost trvalého prožívání lásky k vlastnímu tělu jako k duálnímu partneru ducha, kterým jsme, otevírá před námi netušené možnosti.
Vede přímou cestou k poznání fenoménu Kristovy bezpodmínečné lásky. Se skutečným přijetím hmotného těla vaším duchem se totiž spouští ve vaší psychice jemné energetické pochody, které vedou zcela automaticky k definitivnímu přijetí života tady na zemi, k přijetí tohoto světa, lásky k bližnímu svému i vašim nepřátelům.
Uvádím pro vaši informaci obvyklý průběh vývoje lásky k sobě tak, jak jsem ji získal vyhodnocením záznamů z práce s poslední asi stovkou klientů, muži i ženami. Jen v šesti případech byla před zahájením práce úroveň přijetí vlastního ega / vědomí těla / mimo hodnotu –100 %, ale ani v jediném případě nedosahovala plusových hodnot. / obr. 1 /
Poté, kdy se vám podaří přijmou své ego / vědomí těla / láskou svého ducha, na úrovni „denního vědomí“ konečně naplno pochopíte, že skutečně jste opravdu pro sebe samotné nejdůležitějším člověkem na Zemi vy sami. Ptáte se proč až teď ? To proto, že přijmete jako fakt, že nejdůležitějším pro vás je ten člověk, který vám jako duchu tady na Zemi pronajímá své tělo. Nebo myslíte, že nemít tohle tělo, toho nejdůležitějšího člověka pro sebe, byli by stále pro vás nejdůležitějšími lidmi vaši nejbližší ? Asi ne. Bez spolupráce vás ducha a vašeho těla byste tu totiž rozhodně nebyli a rodiče, partnera či děti byste ani nemohli mít. Natož aby někdo z nich mohl být tím nejdůležitějším pro vás. .
Těm z vás, kdo nejste seznámeni s úvodními texty tohoto seriálu, doporučuji je vyhledat a přečíst dříve, než se dáte do čtení zde. V obou jsme se uvedli do obrazu toho, proč by měl člověk jako duch dát lásku vědomí svého těla / egu /. Dnes si ukážeme, že láskou ke svému vědomí těla / egu /, tedy vlastně k sobě samému, nenaplňujeme jakýsi vzdálený mystický cíl, ale realizujeme zcela konkrétní krok, který nám umožní rozsáhlé změny v našem životě tady a teď na Zemi.
A ukážeme si, jakým způsobem je možno skrze přijetí sebe sama nastartovat takové změny v našem nitru, které vedou ve svých důsledcích i onomu zatím ještě vzdálenému cíli. Tedy k návratů domů do duchovních světů. K návratu, který každý z nás může realizovat nezávisle na lidech kolem sebe či čemkoliv, co se děje kolem nás.
Podívejme se s odstupem dvou tisíc let na to, co to vlastně ta energie lásky zde na zemi je a jak se projevuje. Je nutné, abychom si uvědomili, že i projevy lásky jako všechno zde na Zemi podléhají zákonu duality. Láska je zde proto přítomna ve dvou podobách.
Na straně jedné jako Kristova bezvýhradná láska bezpodmínečná a na straně druhé jako lidská pozemská láska podmíněná. Přirozeně i tady je to o tom, který z programů těch dvou skutečných bytostí / viz texty 01 a 02 / v nás má právě teď a tady při konkrétním prožívání lásky v nás hlavní slovo.
Nic však není tak jednoduché, jak to možná vypadá. I ti z nás, kteří jsme se zrodili na této Zemi v minulém století a kteří máme v sobě vloženy vysoké dispozice k preferencí programů ducha oproti programům ega, jsme ve svém dětství přijímali extrémně silné vlivy svého okolí, které nás přes naši snahu o odpor s téměř stoprocentní účinností dotlačily pro tento život k přijetí energie lásky jako té lidské pozemské podmíněné.
Teprve vlastním poznáním v průběhu svého života dostáváme šanci to změnit. Řekněme si, proč tak tomu je a rozšiřme si tak dále soubor informací o tom, proč dát sami sobě příležitost s tím něco udělat.
Všichni jsme totiž výchovou v rodině i ve společnosti generačně vázáni na vžité představy o lásce a jejích obecně přijatelných podobách výchovou ze strany generací našich rodičů, prarodičů a praprarodičů do bůhví až jakého kolena. Prostě názory na to, co láskou je a co láskou není a co je přípustné a co nikoli, sajeme již s mateřským mlékem a dále je zcela zákonitě stále stejným směrem rozvíjíme rok za rokem až do své dospělosti. Ve chvíli, kdy se sami stáváme rodiči, tuto mnohdy jen nepatně zkušenostmi pozměněnou šablonu lásky předáváme opět další generaci.
A právě v oné existenci dlouhé časové linie předávání naprogramovaného chování ve věcech prožívání a uplatňování lásky v životech mnoha generací možno vidět naprosto nezastupitelnou roli temného a velmi dobře promyšleného působení zejména katolické církve v minulosti. Protože těmto nesprávným představám právě díky přežívající tradici zakotvené v obecném povědomí jsou dnes stále vystaveni nejen lidé dosud věřící, ale i ti, kdož si pro sebe často hrdě nárokují označení již zcela „ateisticky“ myslící generace. Prostě svoboda prožívání lásky a pozitivních emocí vůbec nás všech tady na Zemi je silně poznamenána stále aktivními energiemi daleké minulosti a silně se zde uplatňují ony letité negativní energetické vzorce zakotvené v našem podvědomí přenosem mezi generacemi.
Kristova bezpodmínečná láska k sobě, k životu i k lidem kolem vždy visela na vývěsním štítu katolické církve. Byla a je hlásána z kazatelen kostelů, v katedrálách i v přímých přenosech ze Svatopetrského náměstí v Římě. Ovšem skutečné působení katolické církve po staletí i dnes směřovalo a směřuje přesně opačným směrem, než bylo a je deklarováno.
Do lidských myslí byl zaséván cílevědomě pocit vlastní lidské malosti a nedokonalosti před všemocným Bohem na nebesích. Byla nám všem zcela vědomě a úmyslně implantována představa, že se již rodíme obtíženi tzv. dědičným hříchem a jsme vybaveni jediným životem bez možnosti opravy. Bylo nám vnuceno přesvědčení, že jsme zcela závislí na boží milosti a je zbytečné se o cokoli snažit. Byli pronásledováni a upalováni mnohdy ti nejlepší z nás v každé generaci. A byli pronásledováni a upalováni právě ti, kdož v rámci dobových možností hledali svoji cestu k pravdě o tom, co jest. Pravda o životě zde byla vždy našim duchovním pastýřům v každé generaci nepříjemná ze všeho nejvíce.
Cílem tohoto staletí a tisíciletí trvajícího vymývání mozků nebylo nic menšího než ovládnutí našeho kolektivního a tudíž i osobního myšlení v zájmu získání moci nad námi jako celkem i jednotlivci.
Proto učili nás všechny z generace na generaci nemilovat a odmítat naši údajně nízkou lidskou pozemskou přirozenost a potlačovat přirozené potřeby těla. Byl vyvyšován duch a zatracováno tělo / ego /. Bylo upřednostňováno utrpení a potírána radost ze života. To církev postavila vaše tělo / ego / na pranýř a mnozí z vás jste dosud její hru neprohlédli a hrajete ji s sebou dál. Jste si vědomi, že právě odmítání vašeho těla / ega / jako něčeho nízkého a zavrženíhodného vás staví proti sobě samému či sobě samé ? Přesně tak : vás samotného proti tomu, kým také jste ! Rozděl lidské nitro, vraz do něj nelásku a strach a pak si s ním můžeš dělat co chceš ! Rozděl a panuj, to je heslo všech, kteří touží po moci nad osudy ostatních.
Vy, kdož jste připraveni pochopit, že jisté veskrze ve své podstatě lidstvu nepřátelské organizace parazitující na Kristově tradici jsou po většinu své historie nástrojem konkrétních entit mimozemských civilizací k ovládnutí lidstva, udělejte to.
Do našeho nitra mezi ducha a ego tak byl vražen klín, který ve svých důsledcích srážel a dále sráží naše ego do nižších a nižších vibračních rovin existence. Postupně pod tlakem církve v minulých tisíciletích naše vědomí hmotného těla stále více „padalo“ do hmoty a stahovalo s sebou i naši součtovou duši / obr. 2 /
A my jsme postupně více a více omezovali komunikaci se svým nižším „já“, až jsme nakonec docela ztratili kontakt s ním a tedy i sami se sebou. Když hovořím o ztrátě kontaktu, je to přesně o tom, že se z našeho života vytratila jakákoli pozitivně laděná komunikace mezi duchem a egem a byla nahrazena nevědomým a mnohdy i vědomým odporem.
O příčinách tohoto odporu jsme si řekli už dříve. Prostě jsme zapomněli, že se naše vlastní Já“ a „já“ jsou dvěmi částmi téže mince v nás. Dokonce jsme zapomněli, že naše ego je v nás naší vlastní svébytnou částí a má své vlastní vědomí sebe sama. Setkávám se s duchovně založenými lidmi, kteří praktikují lásku k určitým částem svého těla tím, že na ně s poděkováním zaměřují např. při józe svoji vědomou pozornost. Vědomí těla / ego / ale touží být milováno jako bytost, nikoli třeba pro krásu či užitek svých nohou či rukou. Touží být milováno jako samostatná bytost v nás a touží být milováno vědomě.
Máte rádi u své partnerky stehna, ňadra nebo její něžné bříško ? Jistě, i ona je ráda, že tomu tak je. Ale když nemilujete JI, když její stehna, ňadra či bříško jen užíváte, jak se asi ONA cítí ? Je totiž bytostí a ne věcí k užívání ! I vaše vědomí těla JE vaším partnerem. Je partnerem vás jako ducha, kterým jste. A nechce být užíváno, touží být vámi, tedy duchem, milováno proto, že JE !
Milujte své ego, protože ten snad nejhlubší prošleh mé intuice mne vede k příměru, že:
Máte samozřejmě možnost tento pohled na sebe sama přijmout nebo odmítnout. Ale již nikdy nemůžete jako dosud říci, že vám o tom nikdo ve vašem životě nic neřekl. Možná si jednou ve svém životě nebudete sami se sebou vědět rady. Pak se prosím v prvé řadě spojte s těmito svými dvěma v sobě existujícími bytostmi a jako člověk, z energetického pohledu ta součtová duše, je uveďte do souladu. Protože se velmi pravděpodobně nemají rádi a jejich vzájemná neláska je pravou příčinou vašeho pádu do hmoty a vašich potíží tady a teď. / obr. 2 /
Soudruzi faráři a další funkcionáři totalitní organizace s tisíciletou tradicí nám všem postupně vzali pravého Krista a jeho bezpodmínečnou lásku a vnutili nám Krista zcela jiného. A uvěznili nás v hlubinách vibrací nelásky k sobě a podmíněné lidské lásky.
Donutili nás přijmout nelásku k hmotnému tělu jako takovému a tohle lidstvo jim to sežralo i s navijákem. Dosáhli postupně toho, že skrze odmítání těla duší, kterou zde na zemi jsme, nás stahovali stále níže a níže do stále nižších vibračních rovin, až okolní energie kolem nás našeho nádherného ducha rovněž přiměly ono údajně nečisté a opovrženíhodné tělo / ego / nemilovat. Z nelásky k tělu / egu / se tak postupně stala přirozená norma spolužití našeho ducha s tělem / egem / v nás. A tak se podařilo skvěle rozdělit a znepřátelit naše obě skutečná vědomí, vědomí těla a vědomí ducha. Dostali nás prostě tam, kde nás chtěli mít.
V průběhu posledních dvaceti let své práce na vlastním vzestupu osobních vibrací jsem dostával opakovaně určitou vizi. Nekonečný a mnohačetný zástup lidských bytostí kráčí stále v obrovském kruhu s hlavami skloněnými směrem k zemi a je v poslušném útvaru a v neustálém pohybu udržován „pastýři“ zjevně mimozemského původu, kteří zahánějí náhodně z řady vybočující jedince zpět dotykem jakýchsi holí udělujícími postiženým intenzivní psychické šoky. Hůl, pastýř, stádo. Nic vám to nepřipomíná ? Někdy se usmívám ironii osudu, která na dvacet let učinila Vlka pastýřem našeho byť značně prořídlého stáda katolických oveček.
Naprostá většina z nás nic netuší o tom, že jsme se přijetím nelásky k sobě a v důsledku duálního odcizení obou bytostí „Já“ a „já“ v sobě stali tvárnou hlínou poslušnou energetickému diktátu cizích myslí a předmětem naprosto dokonalé manipulace. Pravda o tom, kdo jsme, byla skryta našemu pohledu a byli jsme omotáni závojem iluzí o tom, kdo jsme my a čím je tento svět kolem nás.
Mají nás do dnešního dne v rukou tak dokonale, že koncem dvacátého století nás jejich ateističtí souvěrci vedou cílevědomě k šipkám do náruče ega a velí popírat ducha. Jen to ne, aby ti dva se spolu mohli dorozumět, jen to proboha ne !
A ty z nás, kdo přesto po svém hledáme cestu ven ze sevření hmoty, odchytávají aktivisté New Age a další a další nositelé jedině správné cesty k duchu, pro něž stejně jako pro klasické církve hraje naše ego trochu zastřeněji, ale přece jen roli otloukánka, ne-li přímo nepřítele na cestě vzhůru k nádherným energiím tam někde nahoře.
A přirozeně si lásku zasloužíme také jen tehdy, když ctíme matku svou a otce svého, miluje bližní své a nepřátele své. A také tehdy, když nastavíme kdykoli svou druhou tvář, když máme to štěstí, že jsme uhozeni do té první. Prostě můžeme milovat sami sebe, když se rozpustíme v těch druhých kolem nás a přestaneme být sami sebou. Protože být sám sebou a mít rád sám sebe je přece sobecké a zavrženíhodné.
A tak je dnes naprosto normální, že v naší západní civilizaci je v ateisticky údajně přísně vedené škole při výchově dětí stále zdůrazňována zásada, že člověk se může mít rád až tehdy, když ho budou mít rádi ti kolem něj a splní vůči okolí vše, co se od něj očekává. V rodinné a školní výchově se láska k sobě samému či sobě samé staví automaticky na roveň egoismu a sobectví. Všichni jsme byli v dětství vedeni k podvědomému návyku vyhovět a zalíbit se všem kolem sebe, a to často na úkor sebe sama a svých oprávněných potřeb.
Byli jsme a jsme vedeni k přístupu k ostatním podle schématu : já ti dám lásku a ty mi za ni dáš vděčnost, abych se taky mohl/a/ mít rád/a/ za to, jak jsem skvělý/á. Byli jsme také vedeni k přístupu k ostatním podle schématu : dám ti lásky co jen mohu a ty mne za to taky budeš mít hodně rád/a/, ať můžu mít ze sebe dobrý pocit.
Je ve vás prostě zakořeněno přesvědčení, že se můžete milovat až tehdy, když se přesvědčíte o tom, že si lásku zasloužíte, protože vás za vaši dobrotu, obětavost a lásku, kterou jim projevujete, mají rádi všichni kolem vás.
Sami ovšem víte, jaká je praxe. Výsledky takovéhoto přístupu jsou povětšinou mírně řečeno k ničemu. Nikdy totiž nemáte a nebudete mít dost důkazů zvenčí o tom, že si zasloužíte milovat sami sebe za to, jak jste nádhernou bytostí. Protože tu ten či onen vám lásku, o níž stále svými činy žadoníte, z toho či onoho důvodu odmítne. To vzápětí raní vaše ego, protože vy reakci toho druhého nutně považujete na projev vlastního selhání a vnímáte ji negativně. A vaše ego takto zasaženo se i vůči těm nejvíce blízkým lidem byť na pár okamžiků uzavře do pocitu nelásky.
A tak pořád dokola znovu a znovu hledáte ve vnějším světě potvrzení toho, že se můžete mít rádi a toho pravého potvrzení se vám nikdy nedostane. A tak to vzdáte a přijmete jako fakt, že si lásku nezasloužíte. A nemáte se rádi a tak se stane to, co vyhovuje těm, kdo vás mají pod kontrolou. Bez lásky k sobě vám totiž zůstává spolehlivě uzavřen klíčový zdroj vašich osobních energií k multidimenzionálnímu vzestupu.
Věřte prosím tomu, že mezi noční můry církevních a jiných dnes velmi aktivních specialistů na ovládání mas patří sny, v nichž vy jako lidé této země se vydáváte směrem vzhůru ve vibracích zapovězenou úzkou cestou každý do svého nitra. Protože tam, při hledání lásky a štěstí těch dvou ve vašem vlastním nitru nad vámi zcela přirozeně ztrácejí kontrolu. Děsí je, když tuší, že se byste se mohli dopracovat jednou uvnitř sebe sama k tomu, jak se zbavit strachu, depresí a obav tím, že budete žít tady a teď sjednoceni láskou k sobě samým . A objevíte sílu své vlastní multidimenzionality, která jejich moc nad vámi smete.
Zapomeňte pro tuto chvíli na ty, kdož jsou kolem vás. Odhoďte to, co po často již mnohá léta vašeho života považujete za dané a pokuste se pochopit, že láska k sobě samému, tady k egu, stojí úplně na počátku všeho. A že k tomu, abyste se začali a pak i měli rádi, nepotřebujete nikoho ve vnějším světě. Protože si úplně vystačíte sami. Prostě přijměte jako fakt, že ti dva ve vás nežijí spolu dobře a vy jako duše s nimi promluvte a udělejte si v sobě pořádek. / obr. 3 /
A přijměte fakt, že chcete-li změnit cokoli ve svém životě či chcete-li změnit svůj život jako takový, je láska k vlastnímu egu prvním krokem na oné úzké cestě dovnitř, která vede k cíli. Nechte si ukázat cestu k pravé lásce ke svému egu a začněte se mít tím pravým způsobem rádi. Pak postupně najdete sílu změnit své vnitřní energetické nastavení, zbavíte se manipulativních energií vnesených do vašeho nitra dříve a odjinud a vyrazíte postupně cestou vzestupu vlastních vibrací všech svých vědomí do sfér, v nichž na vás ti temní zdola už nemají páku. Tohle nemůže udělat nikdo za vás. A budou se dít věci. / obr. 3 /
Po trošce teorie se pojďme podívat, o čem je tahle hmotná láska v praxi. Kdo z vás například nezažil jako dospívající, kterak jeho rodiče vedeni svojí hmotně pojímanou láskou chránit svého potomka vám brání v něčem, o čem jste přesvědčen, že už můžete a proto i chcete zvládnout sami. Vy samozřejmě postavíte na zadní a chcete prosadit svou.
A se zlou se potážete. Dočkáte se rodičovského výroku, který hraničí s psychickým vydíráním. Třeba takhle : tak já to myslím dobře, starám se, abys měl všechno nejlepší, co můžeš mít, obětuji se a ty takhle ! Provázeno příslušnou dávkou v lepším případě jen verbální negativity je tento přístup dokonalou ukázkou překmitnutí hmotně podmíněné lásky do chvilkové / ale i podle okolností déletrvající / nelásky.
A ta kapička nelásky k sobě zapadá k dalším podobným kapičkám ve vašem nitru. Přece se nemůžete mít rádi, když vám jeden či oba z vašich nejbližších dali právě teď a tady najevo, mnohdy pak opakovaně, že si svým chováním a přístupem k nim a k životu jejich lásku nezasloužíte ! A kolik takových situací za patnáct šestnáct let svého dětství takhle prožijete ? Nepočítaně ! Divíte se, že se pak v dospělosti nemáte rádi ?
Vezměme partnerský vztah. Často řešeným případem v mé praxi je rozpad manželství po řadě let fungujícího vztahu. Muž se po třeba třicetiletém soužití zvedne a zmizí za jinou. Nevěřte tak zcela na pohádky sexuologů o druhé míze. Obvykle bývá tou pravou příčinou léta letoucí trvající chování ženy, která prožila velmi emocionálně v dětství těžký vztah vlastních rodičů a má hrůzu z toho, že by to mohla prožít znovu na vlastní kůži.
Vkládá proto do svého partnerského vztahu vysokou potřebu jistoty a svého partnera přesycuje pozorností a tím, co ze svého pohledu považuje za láskyplné chování. Aplikací hmotně podmíněné lásky se dopouští nepovolené pozitivní manipulace s partnerem a prostě ho nenechá ve vztahu doslova dýchat. Jako důkaz o nesprávném pojetí léta přehnaně uplatňované lidsky podmíněné lásky můžete vyhodnotit skutečnost, že ve chvíli, kdy není splněna podmínka návratnosti oné hmotně podmíněné lásky ze strany muže, končí žena psychicky rozvrácena v kotrmelcích zklamání, hněvu a nenávisti vůči partnerovi. A veliká láska tak překmitne ve velikou nenávist.
Zkusme se podívat na rozdíl mezi láskou hmotnou podmíněnou a bezpodmínečnou ještě z jednoho úhlu : znal jsem jednu paní, která podle svého přesvědčení pracovala na své duchovní lásce a starala se jako jediná ze tří dětí o svého otce žijícího samostatně na vesnici tak osmdesát kilometrů daleko od jejího domova. Jezdila k němu tak jednou měsíčně a byly to hodiny těžké nikým nezaplacené práce. Šlo o to pravidelně rekultivovat životní prostředí muže, který ve svých takřka osmdesáti letech tvrdil, že už nic nepotřebuje. Byl mnohdy na ni hodně zlý, hodně. Sloužila mu, ale po návratu domů se jí ještě pár dnů objevovaly v očích slzy a bolest. A než zase měla za tatínkem vyrazit, byla z toho již dva tři dny předtím špatná.
Proč to děláš, říkám jednou ? Co jako, zněla odpověď. Proč tam jezdíš a necháváš se psychicky ničit ? Protože ho miluji a Bůh chce, abych lidi kolem sebe milovala. Ano, říkám, ale bůh chce, abys lidi, tedy své bližní, milovala Kristovou bezvýhradnou láskou. A copak ho tak nemiluji ? Copak nedělám všechno pro to, abych se o něj postarala, přes to všechno, co s ním prožívám ?
Ne, ty ho opravdu nemiluješ bezvýhradnou láskou. Svojí nervozitou před odjezdem k němu a pláčem po příjezdu se z toho sama usvědčuješ. Tvé reakce na jeho chování jsou jasným příznakem zranění způsobeného tím, že není naplněna tvá touha, aby za to, co pro něj děláš, tě i on miloval. A to je hmotně podmíněná láska, která s tou nepodmíněnou nemá nic společného. Protože kdyby tvá láska byla láskou bez podmínek, usmívala by ses a snášela to vše skvěle. Nebo se mýlím ?
Zamyslela se a říká : a jak tedy podle tebe vypadá ta nepodmíněná láska ? Jednoduše, já na to. Nevěř vašim církevním demagogům v tom, že člověk, který dostane úder do jedné tváře, má nastavit i druhou. To je cílevědomá manipulace s tvým vědomím. Opak je pravdou. Až jednou dozraješ k pojetí nepodmíněné lásky ke svému otci, pochopíš, že můžeš udělat jediné : ve chvíli, kdy se ti opět dostane nenávisti za tvou lásku, neváhej, všeho nech, polib svého otce na čelo a řekni mu : a stejně tě mám ráda. A odjeď a uvidíš, co se stane.
Trvalo to dvanáct měsíců, než to dokázala. Pak byl osm týdnů klid. Pak táta přijel a dvě hodiny spolu proplakali v obýváku. Ty další dva roky do jeho smrti byl jejich vztah již pln vzájemného respektu.
Kdo žije Kristovou bezpodmínečnou láskou, ten je v dávání na hmotné rovině velmi opatrný. Respektuje to, že jeho děti jsou sice podle těla plodem partnerské lásky dvou lidí, ale duchem dětmi božími a často jsou dokonalejšími duchy než jejich rodiče. Děti mají před sebou prožití svého života podle jejich vlastního životního plánu a do něj nepatří jen události šťastné a příjemné. Proto jim rodiče připravují v každičkém jejich věku šance, aby svojí byť zatím nepatrnou silou zvládli zatím drobné úkoly, které je jim možno svěřit.
Člověk milující své okolí bezvýhradnou láskou nikdy nevytýká podrážděně dítěti, že to či ono nezvládlo. Vkládá slovy, ale hlavně svojí tichou energetickou podporou pohlazením či láskyplným gestem dítěti do jeho duše důvěru v sebe a ve své vlastní síly. Nerozdává do svého okolí po kubících svoji vlastní životní energii pro řešení věcí, které by si měl a také musí pro své vlastní poučení ten druhý vyřešit sám.
Pokud vaše dítě do svých patnácti let něco nezvládne a narazí si při tom nos, rána se zahojí a ono si příště už dá pozor. Pokud mu budete umetat do nekonečna cestičku, aby neupadlo, pak jako dospělý netuše, jak se v podobném případě zachovat, si místo naražení nosu si třeba může ve třiceti čtyřiceti téměř zlomit vaz.
A to vše prosím klidně vztáhněte na všechny lidi ve svém okolí. A nechte proto každému kolem sebe bez rozdílu prostor pro to, aby se naučil své věci řešit si sám. A neomezujte svévolnými, byť dobře míněnými zásahy svobodnou vůli každého z lidí kolem vás třeba dělat i vlastní chyby. Opusťte běžnou lidskou praxi pozitivní manipulace svými blízkými a vůbec lidmi okolo. Vše, co děláte navíc, je jen vaše svévole a krok špatným směrem pro vás i ty kolem vás. O tom je pojetí oné bezvýhradné lásky.
Pojďme se spolu podívat na netušené možnosti úpravy vlastní psychiky v obtížných situacích, kterými si můžete pomoci docela snadno vy sami skrze praktikování lásky k sobě samému. Ty vám přináší právě prožití a přijetí vlastní duality.
Kdo z nás neprožívá často či alespoň občas chvíle strachu, obav, depresí či úzkosti ? Někdy k tomu máme s ohledem na dění ve vnějším světě docela dobrý důvod, někdy ani netušíme, proč se nám to děje. A tak běží den za dnem, týden za týdnem, měsíc za měsícem. Setkávám se s lidmi, kteří žijí v depresích pod sedativy i léta. A řešení existuje.
Využijeme praktické zvládnutí lásky k sobě samému právě k vymazání pocitů strachu, depresí či úzkosti, které mnohdy prožíváte. Vraťme se k přirovnání vědomí ducha v nás jako člověka a vědomí těla v nás jako pejska / viz texty 01 a 02 /. Představte si, kterak obě samostatné bytosti ve vás v podobě člověka / ducha / a pejska / ega / kráčí společně krajinou vašeho života vpřed. Je hezky, slunce svítí, na obzoru ani mráček. Člověk si cestou píská a je mu fajn. Pejska sice trápí, že si ho jeho pán nevšímá a nekomunikuje s ním, ale je taky celkem spokojen a kráčí svému pánu těsně u nohy. Kdybychom dokázali nějakým způsobem snímat jejich emoce do nějakého směšovače pocitů, který nám pro tento případ nahradí onu naši součtovou duši / tedy nás samotné /, vnímali bychom určitý typ celkem harmonického souznění a pohody.
Představme si ale situaci, kdy těm dvěma přijde do života nějaký vážnější problém. Najednou se krásná krajina života, kterou oba kráčí, zatáhne obtížnou přízemní mlhou. Pro lidského ducha to nepředstavuje až takový problém. Jeho hlava spočívá bezpečně ve světle nahoře a proto vidí, že cesta vpřed není zatarasena ničím, čím by se měl znepokojovat. Ale onen pejsek, který kráčí vedle něho, se dostane celý do oné mlhy. A je si hodně nejistý, začíná se bát, začíná si nevěřit, o sobě pochybovat a být zoufalý. Nic nevidí, neví, kam vlastně šlape, co se v oné mlze skrývá, jeho představivost vykresluje barvitě nejrůznější hrozby, které se v mlze skrývají / obr. 04 / .
Pokud máte za to, že tohle přesně jsou mnohdy vaše vlastní pocity v obtížných situacích vašeho života, podobnost není vůbec náhodná. Prostě ten pejsek, vědomí vašeho těla, vnáší tyhle pocity do onoho směšovače duše, kterou jste tady na zemi právě vy, tak jak tohle všechno vnímáte. A vám je mizerně. A netušíte, že tenhle problém má jen jedna část z vás jako duální bytosti.
Bojí se totiž jen vědomí vašeho těla / ego /. Ovšem váš duch, pokud nemá rád své tělo, místo pomoci svému „vnitřnímu dítěti“ jen kroutí nad něho pocity hlavou a možná myslí si něco o malém pitomečkovi. Přece se z roviny svých prosvětlených výšin nebude zabývat stavy nějakého přízemního tvora, že ano ! A vy jako člověk, ona součtová duše, jste zmítán strachy i odporem k sobě a touto pro vás nevědomou nespoluprací obou trpíte.
Všechno může být úplně jinak. Tady a teď v řádu dní a týdnů jinak. Chcete se naučit dělat něco pro to, abyste podobné situace ve svém životě zvládali mnohem lépe ? Pak se naučte mít svého pejska, své vědomí hmotného těla, rádi. A přijměte ho konečně jako svého žádoucího životního partnera a pravidelně s ním komunikujte. A pak kdykoli si vy jako člověk této země / tedy ona součtová duše / uvědomíte, že prožíváte strach, obavy či depresi z čehokoli, vězte, že ony pro vás jako duši obtížné stavy prožívá pouze vědomí vašeho hmotného těla. A přesuňte své vědomí duše do vědomí ducha a promluvte si s oním pejskem.
Posaďte si ho ve vlastní mentální představě proti sobě do křesla a hovořte s ním. Uklidněte ho a dejte mu najevo, že není sám, že jste na to dva a vy už ho takříkajíc nenecháte ve štychu. Řekněte mu prostě, že z vašeho pohledu ducha se celkem nic neděje, že nahoře nad mlhou stále svítí slunce a každá mlha se musí jednou vytratit. Řekněte mu, že ho máte rádi a budete s ním ve zlém i dobrém. Vyzvěte ho, ať vám podá packu a že ho touto mlhou provedete. A taky mu vysvětlete, že si svým případným negativním myšlením a strachy a depresemi přesně přitahuje to, čeho se bojí. A že pokud vám uvěří a přes nepříznivě zvenčí vypadající stav vašich věcí vezdejších zachová klid a pohodu v sobě / a tedy i ve vás jako součtové duši /, mlha zmizí, špatné pomine a vrátí se mu pohoda.
A vy budete překvapeni tím, jak se téměř vzápětí pejsek / ego / zklidní a vy jako součtová duše se zklidníte spolu s ním. Zpočátku jen na chvíli. Ale ty chvilky se budou prodlužovat tím více, čím více se mu budete věnovat a častěji si s ním budete takto povídat. A váš život se změní. Vaše myšlenky a city člověka této Země se přestanou pohybovat po oné nepříjemné sinusoidě typu jednou dole, jednou nahoře. Pomalu budou mizet z vašeho života typické příznaky nezvládnuté duality. Tak například pokud si při rozhodování o nějaké věci přenesete své vědomí do svého ducha a popovídáte si o daném problému se svým egem, nedostaví se stavy pochyb o tom, zda jste se rozhodli dobře či nikoli. Protože to vždy byl on, ten pejsek / ego / ve vás, který se dříve bál všeho, k čemu jste se vy jako duch rozhodli. Proto o tom ve vás pochyboval.
Tuším, že mnohým z vás tohle zní jako nadsázka a něco, čemu je jen obtížné věřit. Je to samozřejmé, protože právě teď jste ještě stále nastaveni na jinou rovinu bytí. Již první zkušenost, kterou vám pomohu prožít na vaší úzké cestě dovnitř, vám dá nikoli jen pochopit, ale procítit, co je tady ve hře. Svobodné prožívání sebe sama a vlastních radostných emocí je to, co vám chybí. Duch ve vás je mysl a tělo ve vás jsou emoce. A je to vědomí těla / ego /, které se ve vás bojí radostně projevit. Tak ho to v dětství rodina, škola a společnost naučili. Proč, to už víte. Zvedněte hlavu, vypněte hruď a odmítněte jít v onom nekonečném mnohačetném zástupu těch, kdož se sklopenou hlavou chodí stále dokola. Přijměte konečně své tělo i s jeho emocemi ! Naučte ho prožívat pozitivní emoce. Pokud to nedokážete sami, ozvěte se, zvládneme to spolu.
Respektuji vaše právo na svobodu názoru a rozhodnutí. Jsem rád, pokud jste při svém čtení došli až sem. Protože pokud budete postaveni do situace, že tohle budete potřebovat, budete vědět, kde to máte najít. Pojďme dál.
S pojetím lásky k sobě a spolupráce ducha a ega je spjato další veliké tajemství, do něhož teď koutkem oka nahlédněme. Týká se přijetím naší duality probuzeného vědomí multidimenzionality.
Říkají vám, že jste „padlí“ andělé. Že žijete na této bohem údajně zapomenuté Zemi a musíte hodně trpět, abyste vůbec měli šanci se dostat do nebe. Kdo si nedá pozor, půjde rovnou do pekla. Ani slovo o možnosti odvolání, ani slovo o faktu reinkarnace a právu na opakovaný pokus. Mnoho lidí tomu věří. Ale i vy, kdož reinkarnaci třeba připouštíte, si mnohdy nejste svým názorem jisti. Tak vás a nás všechny za ony dva tisíce let křesťanského temna zmátli, že už vůbec netušíte, jakou sílu a moc pomoci sami sobě tady a teď v sobě máte.
Máte duchovní tělo, máte duši a máte hmotné tělo. Již jsme si dříve o nich vyprávěli. Setkávám se s názory, že zásahy mimozemských bytostí došlo v minulosti k dalekosáhlé manipulaci v jednotlivých sektorech lidské psychické anatomie. Hovoří se o vložení určitých implantačních struktur, které znemožňují úspěšnou komunikaci mezi jednotlivými vrstvami naší bytosti. A že je velmi nesnadné a snad i bez jakési pomoci zvenčí i nemožné provést / cituji / : „opětovnou kristovskou reintegraci“ nás samotných v bytosti Světla. Naděje jsou vkládány do tzv. „transformačního procesu“, v němž prý nám bude určitě pomoženo. Přirozeně zvenčí.
Nevěřte tomu. Proč by někdo zachraňoval zvenčí naprostou většinu tohoto lidstva proti jeho vůli a bez jeho vlastního přičinění ? Již jednou přišel podle našich vlastních teologů Ježíš Kristus, aby nám sdělil, co máme dělat. Je dva tisíce let po Kristu a my z toho všeho, co nám bylo řečeno, mnozí víme dokonce ještě méně než jeho vrstevníci. Dva tisíce let jsme se rádi nechali klamat příslibem o tom, že právě Kristus na sebe naše hříchy vzal a proto za nás zemřel. Přesně tak se chovají ale i ti, kdož dali církvi vale. Jen místo na církev spoléhají na dobré mimozemšťany či na paprsky Světla v meditacích, kteří a které je pokud možno bez jejich osobní vědomé účasti změní a oni se stanou jinými. Je to prostě pohodlnější než bolestivě měnit své nitro.
A tak se mnozí chystají na příchod transformačních energií podobným způsobem jako na trochu většího Silvestra. Hurá, brzo to už bude, těšme se, užijeme si to. Nastane nový den a my budeme jiní.
Mám vážné a svojí praxí podložené obavy, že takhle to prostě v tomto vesmíru a v tomto stvoření nefunguje. Vysvobození ze zajetí hmoty není věcí okolního světa a nikdy nepřijde zvenčí. Což už najednou neplatí, že bez práce nejsou koláče ?
Cesta, která vede do nového života, existuje. Je to ta cesta, kterou máte jít dovnitř sebe. Úzká cesta, která vede k cíli a stále jí ještě nejde skoro nikdo. Protože kdo z vás je ochoten tady a teď přiznat, že svými problémy si je vinen on sám tím, že má binec ve svém nitru ? Kdo z vás je ochoten začít na sobě pracovat a tím připustit, že není dokonalý ? Kdo z vás je ochoten nahlédnout do své dosud temné duše a uvědomit si, že to tolik odmítané a nenáviděné ego jste vy po pádu do hmoty ? Kdo z vás je ochoten přestat vidět třísku v očích lidí kolem sebe a tohoto světa jako celku a uvědomit si břevno v oku svém ?
Všimněte si prosím, kterak počty těch, kdo čtou mé texty, budou postupně klesat. Mnozí z vás čtenářů je přestanou číst. Jejich aktuální nízké vibrace je odradí. Nebudou se cítit při čtení dobře. Mnozí se upnou k čemukoli, jen ne dívat se do svého nitra. I tak se projevuje nechuď ducha k vědomí těla. Ego si pak přirozeně ve svém pocitu nemilovnosti dělá co chce.
Jen zlomek procenta lidí z vás je dnes připraveno se touto cestou vydat. Vy, kdož jste narazili na tato řádky a stále ještě čtete, k nim zcela jistě patříte. Ale v této zemi žije deset milionů lidí. Dva nejčtenější weby na internetu, Matrix a Osud, mají měsíčně dejme tomu osmdesát tisíc návštěv. Mnozí z vás na ně vcházejí opakovaně, takže to přestavuje dejme tomu dvacet či třicet tisíc lidí. Jak nemnoho procent lidí touží po skutečném poznání !
Ale další dostanou šanci tu cestu hledat či dokonce najít, až vývoj v tomto světě strhne z jejich zraku závoj iluzí o nekonfliktním postupném vývoji ke stále dalšímu a dalšímu nikdy nekončícímu pohodlnému noření se do hmoty. Teprve pak si připustí otázky a budou chtít znát odpovědi. Přijmou je pak ve spěchu ? Nepřijmou ? To je otázka, která bude zodpovězena až pak.
Krize hmotného pojetí světa je už tady všudypřítomná a je dokonale plánována těmi, kdož po tisíciletí připravují den „D“, v němž vás připraví i o tu iluzi svobody, kterou dnes ještě máte. Čtete o tom jen na tomto webu mnohé. Věřte mému vhledu do těchto věcí, skutečnost je ještě horší, než mnozí z autorů i zde předpokládají.
Převážná většina dnes žijících lidí to ani pak prostě nebude řešit jinak než postaru. Neláskou, nenávistí a obviňováním čehokoliv a kohokoliv ve vnějším světě kolem sebe. Proč myslíte, že bible předvídala to, co se dnes tady i děje ? Že v oné době zde bude mnoho falešných proroků a že slovo Bůh se zase jednou stane frekventovaným slovem. Nebudou mu totiž mnozí moci přijít na jméno. Budou ho proklínat. Protože nic nepochopili a nejspíše už nepochopí.
Skutečná cesta k oné „opětovné kristovské reintegraci“ a tudíž k vlastní transformaci je v nitru každého z vás. V sobě máte nástroje, jak ji otevřít a jak se na ní orientovat. Informační manuál k trase té cesty je ale u většiny lidí této Země zaházen balastem natolik, že už pro ně nikdy nebude čitelný. Šanci mají ti, u nichž je onen pokryv balastu o něco nižší nebo jen malý. Onen manuál je ukryt ve vašem vědomém přístupu k vaší dualitě a multidimenzionalitě.
Naprosto zjednodušeně řečeno : ano, vy jste ten padlý anděl, který potřebuje pomoci. Ale jste i ten, kdo má ve vlastních rukou nástroje na provedení oné reintegrace. Jste spolu v tomto těle, jeden jako duch projevující se vědomím „Já“ a druhý jako tělo projevující se vědomím „já“. A vaše „kristovská reintegrace“ je věcí vaší společné práce, radostné spolupráce a láskyplné komunikace.
Vše má v rukou váš duch. To neznamená absolutně nic jiného, než že vše máte v rukou vy sami ! Je věcí vašeho vědomého pochopení, abyste přijali své vlastní padlé „já“ / ego / se všemi jeho chybami, nedostatky a s celou jeho nedokonalostí. Je věcí vašeho vědomého pochopení, abyste přijali potřebu láskyplné komunikace vašeho ducha s egem, která ego postupně zbaví jeho strnulých postojů plných iluzí o tom, čím je ono, čím je duch, čím je život a svět a všichni kolem něj. Je věcí láskyplné komunikace s egem, kterou ho vy jako duch zbavíte strachu, depresí, úzkosti a návyků na negativní myšlení a pohled na svět.
Každým gramem z mnoha desítek tun lásky, kterou se jednou rozhodnete dát svému egu, tohoto představitele svého padlého „já“ pozvednete ve vibracích o jeden milimetr směrem vzhůru. Tím se vaše ego, které představuje doslova vás samotné po vašem pádu do hmoty a jímž jste drženi v zajetí jemnohmotných a hrubohmotných světů, vydá na trajektorii vzestupu ve vibracích a bude se vám jako duchu už nikoli vzdalovat jako dosud, ale postupně blížit. / obr. 03 /
A vibrační vzdálenost mezi vámi a vaším egem se bude postupně zkracovat. Vaše ego pod nádherným láskyplným vedením svého ducha bude přicházet k vám jako duchu stále blíž a blíž a blíž. Hádejte, co se stane, až se vámi, tedy duchem milované a proto vibračně vzhůru pozvedané ego s oním duchem, tedy vámi, zcela vibračně sladí ? Kde pak budou ony implantační struktury vložené do vás nejen církvemi a mocnými tohoto světa, které údajně znemožňují úspěšnou komunikaci mezi jednotlivými vrstvami vaší bytosti ?
Po dvou tisíci letech k vám v době informačního boomu západní i celosvětové civilizace znovu v celé své plnosti pronikají návody po staletí pečlivě před vámi ukrývané. A občas padne semeno i na úrodnou půdu. A jak je to s tou vaší půdou ? Je úrodná ?
Nezapomeňte, že nejdůležitějším člověkem pro sebe sama jste vy sami. Proto nechť pro vás platí že není důležité, co bude s tímto lidstvem a touto zemí. Udělejte vše pro to, abyste obstáli v událostech příštích let svými vibracemi těla, duše a ducha vy sami !
Ano, tato doba je připravena energeticky na transformaci lidstva. Ano, jsou připraveny podmínky. Ale dát impuls k cestě transformace svého nitra, jít po ní a dojít k cíli s touto maximální možnou pomocí je čistě vaší věcí.
Váš pejsek, vaše vlastní „padlé“ já čeká na vaši lásku vás samotných jako ducha, která jeho / a přirozeně i vás / vyvede ke Světlu znovuzrození v duchu bez pomoci zvenčí. Je to na vás.
Můj také dosud stále ještě „padlý“pejsek, který se za pomoci svého Já pořád ještě hrabe z jámy lvové, vám k tomu drží tlapky. A má vás rád.
-pokračování-
V lásce k sobě samému či k sobě samé tak, jak jsme si ji představili v prvním a druhém textu, je skryta hluboká magie energií našeho nitra. Je to o nádherné příležitosti skutečného vtažení vibrací čisté lásky do oblasti našeho každodenního života. Praktické prožití lásky k sobě a pak i postupně i schopnost trvalého prožívání lásky k vlastnímu tělu jako k duálnímu partneru ducha, kterým jsme, otevírá před námi netušené možnosti.
Vede přímou cestou k poznání fenoménu Kristovy bezpodmínečné lásky. Se skutečným přijetím hmotného těla vaším duchem se totiž spouští ve vaší psychice jemné energetické pochody, které vedou zcela automaticky k definitivnímu přijetí života tady na zemi, k přijetí tohoto světa, lásky k bližnímu svému i vašim nepřátelům.
Uvádím pro vaši informaci obvyklý průběh vývoje lásky k sobě tak, jak jsem ji získal vyhodnocením záznamů z práce s poslední asi stovkou klientů, muži i ženami. Jen v šesti případech byla před zahájením práce úroveň přijetí vlastního ega / vědomí těla / mimo hodnotu –100 %, ale ani v jediném případě nedosahovala plusových hodnot. / obr. 1 /
Poté, kdy se vám podaří přijmou své ego / vědomí těla / láskou svého ducha, na úrovni „denního vědomí“ konečně naplno pochopíte, že skutečně jste opravdu pro sebe samotné nejdůležitějším člověkem na Zemi vy sami. Ptáte se proč až teď ? To proto, že přijmete jako fakt, že nejdůležitějším pro vás je ten člověk, který vám jako duchu tady na Zemi pronajímá své tělo. Nebo myslíte, že nemít tohle tělo, toho nejdůležitějšího člověka pro sebe, byli by stále pro vás nejdůležitějšími lidmi vaši nejbližší ? Asi ne. Bez spolupráce vás ducha a vašeho těla byste tu totiž rozhodně nebyli a rodiče, partnera či děti byste ani nemohli mít. Natož aby někdo z nich mohl být tím nejdůležitějším pro vás. .
Těm z vás, kdo nejste seznámeni s úvodními texty tohoto seriálu, doporučuji je vyhledat a přečíst dříve, než se dáte do čtení zde. V obou jsme se uvedli do obrazu toho, proč by měl člověk jako duch dát lásku vědomí svého těla / egu /. Dnes si ukážeme, že láskou ke svému vědomí těla / egu /, tedy vlastně k sobě samému, nenaplňujeme jakýsi vzdálený mystický cíl, ale realizujeme zcela konkrétní krok, který nám umožní rozsáhlé změny v našem životě tady a teď na Zemi.
A ukážeme si, jakým způsobem je možno skrze přijetí sebe sama nastartovat takové změny v našem nitru, které vedou ve svých důsledcích i onomu zatím ještě vzdálenému cíli. Tedy k návratů domů do duchovních světů. K návratu, který každý z nás může realizovat nezávisle na lidech kolem sebe či čemkoliv, co se děje kolem nás.
Podívejme se s odstupem dvou tisíc let na to, co to vlastně ta energie lásky zde na zemi je a jak se projevuje. Je nutné, abychom si uvědomili, že i projevy lásky jako všechno zde na Zemi podléhají zákonu duality. Láska je zde proto přítomna ve dvou podobách.
Na straně jedné jako Kristova bezvýhradná láska bezpodmínečná a na straně druhé jako lidská pozemská láska podmíněná. Přirozeně i tady je to o tom, který z programů těch dvou skutečných bytostí / viz texty 01 a 02 / v nás má právě teď a tady při konkrétním prožívání lásky v nás hlavní slovo.
Nic však není tak jednoduché, jak to možná vypadá. I ti z nás, kteří jsme se zrodili na této Zemi v minulém století a kteří máme v sobě vloženy vysoké dispozice k preferencí programů ducha oproti programům ega, jsme ve svém dětství přijímali extrémně silné vlivy svého okolí, které nás přes naši snahu o odpor s téměř stoprocentní účinností dotlačily pro tento život k přijetí energie lásky jako té lidské pozemské podmíněné.
VĚDOMÍ EGA MILUJE LIDSKOU PODMÍNĚNOU LÁSKU
VĚDOMÍ DUCHA MILUJE LÁSKU BEZVÝHRADNOU
VĚDOMÍ DUCHA MILUJE LÁSKU BEZVÝHRADNOU
Teprve vlastním poznáním v průběhu svého života dostáváme šanci to změnit. Řekněme si, proč tak tomu je a rozšiřme si tak dále soubor informací o tom, proč dát sami sobě příležitost s tím něco udělat.
Všichni jsme totiž výchovou v rodině i ve společnosti generačně vázáni na vžité představy o lásce a jejích obecně přijatelných podobách výchovou ze strany generací našich rodičů, prarodičů a praprarodičů do bůhví až jakého kolena. Prostě názory na to, co láskou je a co láskou není a co je přípustné a co nikoli, sajeme již s mateřským mlékem a dále je zcela zákonitě stále stejným směrem rozvíjíme rok za rokem až do své dospělosti. Ve chvíli, kdy se sami stáváme rodiči, tuto mnohdy jen nepatně zkušenostmi pozměněnou šablonu lásky předáváme opět další generaci.
A právě v oné existenci dlouhé časové linie předávání naprogramovaného chování ve věcech prožívání a uplatňování lásky v životech mnoha generací možno vidět naprosto nezastupitelnou roli temného a velmi dobře promyšleného působení zejména katolické církve v minulosti. Protože těmto nesprávným představám právě díky přežívající tradici zakotvené v obecném povědomí jsou dnes stále vystaveni nejen lidé dosud věřící, ale i ti, kdož si pro sebe často hrdě nárokují označení již zcela „ateisticky“ myslící generace. Prostě svoboda prožívání lásky a pozitivních emocí vůbec nás všech tady na Zemi je silně poznamenána stále aktivními energiemi daleké minulosti a silně se zde uplatňují ony letité negativní energetické vzorce zakotvené v našem podvědomí přenosem mezi generacemi.
Kristova bezpodmínečná láska k sobě, k životu i k lidem kolem vždy visela na vývěsním štítu katolické církve. Byla a je hlásána z kazatelen kostelů, v katedrálách i v přímých přenosech ze Svatopetrského náměstí v Římě. Ovšem skutečné působení katolické církve po staletí i dnes směřovalo a směřuje přesně opačným směrem, než bylo a je deklarováno.
Do lidských myslí byl zaséván cílevědomě pocit vlastní lidské malosti a nedokonalosti před všemocným Bohem na nebesích. Byla nám všem zcela vědomě a úmyslně implantována představa, že se již rodíme obtíženi tzv. dědičným hříchem a jsme vybaveni jediným životem bez možnosti opravy. Bylo nám vnuceno přesvědčení, že jsme zcela závislí na boží milosti a je zbytečné se o cokoli snažit. Byli pronásledováni a upalováni mnohdy ti nejlepší z nás v každé generaci. A byli pronásledováni a upalováni právě ti, kdož v rámci dobových možností hledali svoji cestu k pravdě o tom, co jest. Pravda o životě zde byla vždy našim duchovním pastýřům v každé generaci nepříjemná ze všeho nejvíce.
Cílem tohoto staletí a tisíciletí trvajícího vymývání mozků nebylo nic menšího než ovládnutí našeho kolektivního a tudíž i osobního myšlení v zájmu získání moci nad námi jako celkem i jednotlivci.
Proto učili nás všechny z generace na generaci nemilovat a odmítat naši údajně nízkou lidskou pozemskou přirozenost a potlačovat přirozené potřeby těla. Byl vyvyšován duch a zatracováno tělo / ego /. Bylo upřednostňováno utrpení a potírána radost ze života. To církev postavila vaše tělo / ego / na pranýř a mnozí z vás jste dosud její hru neprohlédli a hrajete ji s sebou dál. Jste si vědomi, že právě odmítání vašeho těla / ega / jako něčeho nízkého a zavrženíhodného vás staví proti sobě samému či sobě samé ? Přesně tak : vás samotného proti tomu, kým také jste ! Rozděl lidské nitro, vraz do něj nelásku a strach a pak si s ním můžeš dělat co chceš ! Rozděl a panuj, to je heslo všech, kteří touží po moci nad osudy ostatních.
Vy, kdož jste připraveni pochopit, že jisté veskrze ve své podstatě lidstvu nepřátelské organizace parazitující na Kristově tradici jsou po většinu své historie nástrojem konkrétních entit mimozemských civilizací k ovládnutí lidstva, udělejte to.
Do našeho nitra mezi ducha a ego tak byl vražen klín, který ve svých důsledcích srážel a dále sráží naše ego do nižších a nižších vibračních rovin existence. Postupně pod tlakem církve v minulých tisíciletích naše vědomí hmotného těla stále více „padalo“ do hmoty a stahovalo s sebou i naši součtovou duši / obr. 2 /
A my jsme postupně více a více omezovali komunikaci se svým nižším „já“, až jsme nakonec docela ztratili kontakt s ním a tedy i sami se sebou. Když hovořím o ztrátě kontaktu, je to přesně o tom, že se z našeho života vytratila jakákoli pozitivně laděná komunikace mezi duchem a egem a byla nahrazena nevědomým a mnohdy i vědomým odporem.
O příčinách tohoto odporu jsme si řekli už dříve. Prostě jsme zapomněli, že se naše vlastní Já“ a „já“ jsou dvěmi částmi téže mince v nás. Dokonce jsme zapomněli, že naše ego je v nás naší vlastní svébytnou částí a má své vlastní vědomí sebe sama. Setkávám se s duchovně založenými lidmi, kteří praktikují lásku k určitým částem svého těla tím, že na ně s poděkováním zaměřují např. při józe svoji vědomou pozornost. Vědomí těla / ego / ale touží být milováno jako bytost, nikoli třeba pro krásu či užitek svých nohou či rukou. Touží být milováno jako samostatná bytost v nás a touží být milováno vědomě.
Máte rádi u své partnerky stehna, ňadra nebo její něžné bříško ? Jistě, i ona je ráda, že tomu tak je. Ale když nemilujete JI, když její stehna, ňadra či bříško jen užíváte, jak se asi ONA cítí ? Je totiž bytostí a ne věcí k užívání ! I vaše vědomí těla JE vaším partnerem. Je partnerem vás jako ducha, kterým jste. A nechce být užíváno, touží být vámi, tedy duchem, milováno proto, že JE !
Milujte své ego, protože ten snad nejhlubší prošleh mé intuice mne vede k příměru, že:
NÁŠ DUCH JE NAŠÍM PRAVÝ JÁ
EGO JE JEHO DO HMOTY "PADLÝM" OBRAZEM
EGO JE JEHO DO HMOTY "PADLÝM" OBRAZEM
Máte samozřejmě možnost tento pohled na sebe sama přijmout nebo odmítnout. Ale již nikdy nemůžete jako dosud říci, že vám o tom nikdo ve vašem životě nic neřekl. Možná si jednou ve svém životě nebudete sami se sebou vědět rady. Pak se prosím v prvé řadě spojte s těmito svými dvěma v sobě existujícími bytostmi a jako člověk, z energetického pohledu ta součtová duše, je uveďte do souladu. Protože se velmi pravděpodobně nemají rádi a jejich vzájemná neláska je pravou příčinou vašeho pádu do hmoty a vašich potíží tady a teď. / obr. 2 /
Soudruzi faráři a další funkcionáři totalitní organizace s tisíciletou tradicí nám všem postupně vzali pravého Krista a jeho bezpodmínečnou lásku a vnutili nám Krista zcela jiného. A uvěznili nás v hlubinách vibrací nelásky k sobě a podmíněné lidské lásky.
Donutili nás přijmout nelásku k hmotnému tělu jako takovému a tohle lidstvo jim to sežralo i s navijákem. Dosáhli postupně toho, že skrze odmítání těla duší, kterou zde na zemi jsme, nás stahovali stále níže a níže do stále nižších vibračních rovin, až okolní energie kolem nás našeho nádherného ducha rovněž přiměly ono údajně nečisté a opovrženíhodné tělo / ego / nemilovat. Z nelásky k tělu / egu / se tak postupně stala přirozená norma spolužití našeho ducha s tělem / egem / v nás. A tak se podařilo skvěle rozdělit a znepřátelit naše obě skutečná vědomí, vědomí těla a vědomí ducha. Dostali nás prostě tam, kde nás chtěli mít.
V průběhu posledních dvaceti let své práce na vlastním vzestupu osobních vibrací jsem dostával opakovaně určitou vizi. Nekonečný a mnohačetný zástup lidských bytostí kráčí stále v obrovském kruhu s hlavami skloněnými směrem k zemi a je v poslušném útvaru a v neustálém pohybu udržován „pastýři“ zjevně mimozemského původu, kteří zahánějí náhodně z řady vybočující jedince zpět dotykem jakýchsi holí udělujícími postiženým intenzivní psychické šoky. Hůl, pastýř, stádo. Nic vám to nepřipomíná ? Někdy se usmívám ironii osudu, která na dvacet let učinila Vlka pastýřem našeho byť značně prořídlého stáda katolických oveček.
Naprostá většina z nás nic netuší o tom, že jsme se přijetím nelásky k sobě a v důsledku duálního odcizení obou bytostí „Já“ a „já“ v sobě stali tvárnou hlínou poslušnou energetickému diktátu cizích myslí a předmětem naprosto dokonalé manipulace. Pravda o tom, kdo jsme, byla skryta našemu pohledu a byli jsme omotáni závojem iluzí o tom, kdo jsme my a čím je tento svět kolem nás.
Mají nás do dnešního dne v rukou tak dokonale, že koncem dvacátého století nás jejich ateističtí souvěrci vedou cílevědomě k šipkám do náruče ega a velí popírat ducha. Jen to ne, aby ti dva se spolu mohli dorozumět, jen to proboha ne !
A ty z nás, kdo přesto po svém hledáme cestu ven ze sevření hmoty, odchytávají aktivisté New Age a další a další nositelé jedině správné cesty k duchu, pro něž stejně jako pro klasické církve hraje naše ego trochu zastřeněji, ale přece jen roli otloukánka, ne-li přímo nepřítele na cestě vzhůru k nádherným energiím tam někde nahoře.
TAK NÁS VŠICHNI VEDOU RUKU V RUCE K ŽIVOTU BEZ SÍLY,
KTEROU NÁM DÁVÁ JEDINĚ SPOLUPRÁCE DUCHA A EGA
Jedním z důsledků působení církve v minulosti i dnes je obecné povědomí mezi lidmi o tom, že člověk si lásku musí zasloužit. Že láska je bonus, který získáváme pouze bezchybným životem v bázni boží a tím, že ve všem dobrovolně upřednostňujeme před potřebami svými potřeby Boha a svého pozemského vládce.KTEROU NÁM DÁVÁ JEDINĚ SPOLUPRÁCE DUCHA A EGA
A přirozeně si lásku zasloužíme také jen tehdy, když ctíme matku svou a otce svého, miluje bližní své a nepřátele své. A také tehdy, když nastavíme kdykoli svou druhou tvář, když máme to štěstí, že jsme uhozeni do té první. Prostě můžeme milovat sami sebe, když se rozpustíme v těch druhých kolem nás a přestaneme být sami sebou. Protože být sám sebou a mít rád sám sebe je přece sobecké a zavrženíhodné.
A tak je dnes naprosto normální, že v naší západní civilizaci je v ateisticky údajně přísně vedené škole při výchově dětí stále zdůrazňována zásada, že člověk se může mít rád až tehdy, když ho budou mít rádi ti kolem něj a splní vůči okolí vše, co se od něj očekává. V rodinné a školní výchově se láska k sobě samému či sobě samé staví automaticky na roveň egoismu a sobectví. Všichni jsme byli v dětství vedeni k podvědomému návyku vyhovět a zalíbit se všem kolem sebe, a to často na úkor sebe sama a svých oprávněných potřeb.
Byli jsme a jsme vedeni k přístupu k ostatním podle schématu : já ti dám lásku a ty mi za ni dáš vděčnost, abych se taky mohl/a/ mít rád/a/ za to, jak jsem skvělý/á. Byli jsme také vedeni k přístupu k ostatním podle schématu : dám ti lásky co jen mohu a ty mne za to taky budeš mít hodně rád/a/, ať můžu mít ze sebe dobrý pocit.
Je ve vás prostě zakořeněno přesvědčení, že se můžete milovat až tehdy, když se přesvědčíte o tom, že si lásku zasloužíte, protože vás za vaši dobrotu, obětavost a lásku, kterou jim projevujete, mají rádi všichni kolem vás.
Sami ovšem víte, jaká je praxe. Výsledky takovéhoto přístupu jsou povětšinou mírně řečeno k ničemu. Nikdy totiž nemáte a nebudete mít dost důkazů zvenčí o tom, že si zasloužíte milovat sami sebe za to, jak jste nádhernou bytostí. Protože tu ten či onen vám lásku, o níž stále svými činy žadoníte, z toho či onoho důvodu odmítne. To vzápětí raní vaše ego, protože vy reakci toho druhého nutně považujete na projev vlastního selhání a vnímáte ji negativně. A vaše ego takto zasaženo se i vůči těm nejvíce blízkým lidem byť na pár okamžiků uzavře do pocitu nelásky.
A tak pořád dokola znovu a znovu hledáte ve vnějším světě potvrzení toho, že se můžete mít rádi a toho pravého potvrzení se vám nikdy nedostane. A tak to vzdáte a přijmete jako fakt, že si lásku nezasloužíte. A nemáte se rádi a tak se stane to, co vyhovuje těm, kdo vás mají pod kontrolou. Bez lásky k sobě vám totiž zůstává spolehlivě uzavřen klíčový zdroj vašich osobních energií k multidimenzionálnímu vzestupu.
Věřte prosím tomu, že mezi noční můry církevních a jiných dnes velmi aktivních specialistů na ovládání mas patří sny, v nichž vy jako lidé této země se vydáváte směrem vzhůru ve vibracích zapovězenou úzkou cestou každý do svého nitra. Protože tam, při hledání lásky a štěstí těch dvou ve vašem vlastním nitru nad vámi zcela přirozeně ztrácejí kontrolu. Děsí je, když tuší, že se byste se mohli dopracovat jednou uvnitř sebe sama k tomu, jak se zbavit strachu, depresí a obav tím, že budete žít tady a teď sjednoceni láskou k sobě samým . A objevíte sílu své vlastní multidimenzionality, která jejich moc nad vámi smete.
Zapomeňte pro tuto chvíli na ty, kdož jsou kolem vás. Odhoďte to, co po často již mnohá léta vašeho života považujete za dané a pokuste se pochopit, že láska k sobě samému, tady k egu, stojí úplně na počátku všeho. A že k tomu, abyste se začali a pak i měli rádi, nepotřebujete nikoho ve vnějším světě. Protože si úplně vystačíte sami. Prostě přijměte jako fakt, že ti dva ve vás nežijí spolu dobře a vy jako duše s nimi promluvte a udělejte si v sobě pořádek. / obr. 3 /
A přijměte fakt, že chcete-li změnit cokoli ve svém životě či chcete-li změnit svůj život jako takový, je láska k vlastnímu egu prvním krokem na oné úzké cestě dovnitř, která vede k cíli. Nechte si ukázat cestu k pravé lásce ke svému egu a začněte se mít tím pravým způsobem rádi. Pak postupně najdete sílu změnit své vnitřní energetické nastavení, zbavíte se manipulativních energií vnesených do vašeho nitra dříve a odjinud a vyrazíte postupně cestou vzestupu vlastních vibrací všech svých vědomí do sfér, v nichž na vás ti temní zdola už nemají páku. Tohle nemůže udělat nikdo za vás. A budou se dít věci. / obr. 3 /
TAHLE CESTA VÁM MŮŽE BÝT UKÁZÁNA,
JÍT PO NÍ JE UŽ VĚCÍ VAŠEHO SVOBODNÉHO ROZHODNUTÍ
JÍT PO NÍ JE UŽ VĚCÍ VAŠEHO SVOBODNÉHO ROZHODNUTÍ
Po trošce teorie se pojďme podívat, o čem je tahle hmotná láska v praxi. Kdo z vás například nezažil jako dospívající, kterak jeho rodiče vedeni svojí hmotně pojímanou láskou chránit svého potomka vám brání v něčem, o čem jste přesvědčen, že už můžete a proto i chcete zvládnout sami. Vy samozřejmě postavíte na zadní a chcete prosadit svou.
A se zlou se potážete. Dočkáte se rodičovského výroku, který hraničí s psychickým vydíráním. Třeba takhle : tak já to myslím dobře, starám se, abys měl všechno nejlepší, co můžeš mít, obětuji se a ty takhle ! Provázeno příslušnou dávkou v lepším případě jen verbální negativity je tento přístup dokonalou ukázkou překmitnutí hmotně podmíněné lásky do chvilkové / ale i podle okolností déletrvající / nelásky.
A ta kapička nelásky k sobě zapadá k dalším podobným kapičkám ve vašem nitru. Přece se nemůžete mít rádi, když vám jeden či oba z vašich nejbližších dali právě teď a tady najevo, mnohdy pak opakovaně, že si svým chováním a přístupem k nim a k životu jejich lásku nezasloužíte ! A kolik takových situací za patnáct šestnáct let svého dětství takhle prožijete ? Nepočítaně ! Divíte se, že se pak v dospělosti nemáte rádi ?
Vezměme partnerský vztah. Často řešeným případem v mé praxi je rozpad manželství po řadě let fungujícího vztahu. Muž se po třeba třicetiletém soužití zvedne a zmizí za jinou. Nevěřte tak zcela na pohádky sexuologů o druhé míze. Obvykle bývá tou pravou příčinou léta letoucí trvající chování ženy, která prožila velmi emocionálně v dětství těžký vztah vlastních rodičů a má hrůzu z toho, že by to mohla prožít znovu na vlastní kůži.
Vkládá proto do svého partnerského vztahu vysokou potřebu jistoty a svého partnera přesycuje pozorností a tím, co ze svého pohledu považuje za láskyplné chování. Aplikací hmotně podmíněné lásky se dopouští nepovolené pozitivní manipulace s partnerem a prostě ho nenechá ve vztahu doslova dýchat. Jako důkaz o nesprávném pojetí léta přehnaně uplatňované lidsky podmíněné lásky můžete vyhodnotit skutečnost, že ve chvíli, kdy není splněna podmínka návratnosti oné hmotně podmíněné lásky ze strany muže, končí žena psychicky rozvrácena v kotrmelcích zklamání, hněvu a nenávisti vůči partnerovi. A veliká láska tak překmitne ve velikou nenávist.
Zkusme se podívat na rozdíl mezi láskou hmotnou podmíněnou a bezpodmínečnou ještě z jednoho úhlu : znal jsem jednu paní, která podle svého přesvědčení pracovala na své duchovní lásce a starala se jako jediná ze tří dětí o svého otce žijícího samostatně na vesnici tak osmdesát kilometrů daleko od jejího domova. Jezdila k němu tak jednou měsíčně a byly to hodiny těžké nikým nezaplacené práce. Šlo o to pravidelně rekultivovat životní prostředí muže, který ve svých takřka osmdesáti letech tvrdil, že už nic nepotřebuje. Byl mnohdy na ni hodně zlý, hodně. Sloužila mu, ale po návratu domů se jí ještě pár dnů objevovaly v očích slzy a bolest. A než zase měla za tatínkem vyrazit, byla z toho již dva tři dny předtím špatná.
Proč to děláš, říkám jednou ? Co jako, zněla odpověď. Proč tam jezdíš a necháváš se psychicky ničit ? Protože ho miluji a Bůh chce, abych lidi kolem sebe milovala. Ano, říkám, ale bůh chce, abys lidi, tedy své bližní, milovala Kristovou bezvýhradnou láskou. A copak ho tak nemiluji ? Copak nedělám všechno pro to, abych se o něj postarala, přes to všechno, co s ním prožívám ?
Ne, ty ho opravdu nemiluješ bezvýhradnou láskou. Svojí nervozitou před odjezdem k němu a pláčem po příjezdu se z toho sama usvědčuješ. Tvé reakce na jeho chování jsou jasným příznakem zranění způsobeného tím, že není naplněna tvá touha, aby za to, co pro něj děláš, tě i on miloval. A to je hmotně podmíněná láska, která s tou nepodmíněnou nemá nic společného. Protože kdyby tvá láska byla láskou bez podmínek, usmívala by ses a snášela to vše skvěle. Nebo se mýlím ?
Zamyslela se a říká : a jak tedy podle tebe vypadá ta nepodmíněná láska ? Jednoduše, já na to. Nevěř vašim církevním demagogům v tom, že člověk, který dostane úder do jedné tváře, má nastavit i druhou. To je cílevědomá manipulace s tvým vědomím. Opak je pravdou. Až jednou dozraješ k pojetí nepodmíněné lásky ke svému otci, pochopíš, že můžeš udělat jediné : ve chvíli, kdy se ti opět dostane nenávisti za tvou lásku, neváhej, všeho nech, polib svého otce na čelo a řekni mu : a stejně tě mám ráda. A odjeď a uvidíš, co se stane.
Trvalo to dvanáct měsíců, než to dokázala. Pak byl osm týdnů klid. Pak táta přijel a dvě hodiny spolu proplakali v obýváku. Ty další dva roky do jeho smrti byl jejich vztah již pln vzájemného respektu.
Kdo žije Kristovou bezpodmínečnou láskou, ten je v dávání na hmotné rovině velmi opatrný. Respektuje to, že jeho děti jsou sice podle těla plodem partnerské lásky dvou lidí, ale duchem dětmi božími a často jsou dokonalejšími duchy než jejich rodiče. Děti mají před sebou prožití svého života podle jejich vlastního životního plánu a do něj nepatří jen události šťastné a příjemné. Proto jim rodiče připravují v každičkém jejich věku šance, aby svojí byť zatím nepatrnou silou zvládli zatím drobné úkoly, které je jim možno svěřit.
Člověk milující své okolí bezvýhradnou láskou nikdy nevytýká podrážděně dítěti, že to či ono nezvládlo. Vkládá slovy, ale hlavně svojí tichou energetickou podporou pohlazením či láskyplným gestem dítěti do jeho duše důvěru v sebe a ve své vlastní síly. Nerozdává do svého okolí po kubících svoji vlastní životní energii pro řešení věcí, které by si měl a také musí pro své vlastní poučení ten druhý vyřešit sám.
Pokud vaše dítě do svých patnácti let něco nezvládne a narazí si při tom nos, rána se zahojí a ono si příště už dá pozor. Pokud mu budete umetat do nekonečna cestičku, aby neupadlo, pak jako dospělý netuše, jak se v podobném případě zachovat, si místo naražení nosu si třeba může ve třiceti čtyřiceti téměř zlomit vaz.
A to vše prosím klidně vztáhněte na všechny lidi ve svém okolí. A nechte proto každému kolem sebe bez rozdílu prostor pro to, aby se naučil své věci řešit si sám. A neomezujte svévolnými, byť dobře míněnými zásahy svobodnou vůli každého z lidí kolem vás třeba dělat i vlastní chyby. Opusťte běžnou lidskou praxi pozitivní manipulace svými blízkými a vůbec lidmi okolo. Vše, co děláte navíc, je jen vaše svévole a krok špatným směrem pro vás i ty kolem vás. O tom je pojetí oné bezvýhradné lásky.
Pojďme se spolu podívat na netušené možnosti úpravy vlastní psychiky v obtížných situacích, kterými si můžete pomoci docela snadno vy sami skrze praktikování lásky k sobě samému. Ty vám přináší právě prožití a přijetí vlastní duality.
Kdo z nás neprožívá často či alespoň občas chvíle strachu, obav, depresí či úzkosti ? Někdy k tomu máme s ohledem na dění ve vnějším světě docela dobrý důvod, někdy ani netušíme, proč se nám to děje. A tak běží den za dnem, týden za týdnem, měsíc za měsícem. Setkávám se s lidmi, kteří žijí v depresích pod sedativy i léta. A řešení existuje.
Využijeme praktické zvládnutí lásky k sobě samému právě k vymazání pocitů strachu, depresí či úzkosti, které mnohdy prožíváte. Vraťme se k přirovnání vědomí ducha v nás jako člověka a vědomí těla v nás jako pejska / viz texty 01 a 02 /. Představte si, kterak obě samostatné bytosti ve vás v podobě člověka / ducha / a pejska / ega / kráčí společně krajinou vašeho života vpřed. Je hezky, slunce svítí, na obzoru ani mráček. Člověk si cestou píská a je mu fajn. Pejska sice trápí, že si ho jeho pán nevšímá a nekomunikuje s ním, ale je taky celkem spokojen a kráčí svému pánu těsně u nohy. Kdybychom dokázali nějakým způsobem snímat jejich emoce do nějakého směšovače pocitů, který nám pro tento případ nahradí onu naši součtovou duši / tedy nás samotné /, vnímali bychom určitý typ celkem harmonického souznění a pohody.
Představme si ale situaci, kdy těm dvěma přijde do života nějaký vážnější problém. Najednou se krásná krajina života, kterou oba kráčí, zatáhne obtížnou přízemní mlhou. Pro lidského ducha to nepředstavuje až takový problém. Jeho hlava spočívá bezpečně ve světle nahoře a proto vidí, že cesta vpřed není zatarasena ničím, čím by se měl znepokojovat. Ale onen pejsek, který kráčí vedle něho, se dostane celý do oné mlhy. A je si hodně nejistý, začíná se bát, začíná si nevěřit, o sobě pochybovat a být zoufalý. Nic nevidí, neví, kam vlastně šlape, co se v oné mlze skrývá, jeho představivost vykresluje barvitě nejrůznější hrozby, které se v mlze skrývají / obr. 04 / .
Pokud máte za to, že tohle přesně jsou mnohdy vaše vlastní pocity v obtížných situacích vašeho života, podobnost není vůbec náhodná. Prostě ten pejsek, vědomí vašeho těla, vnáší tyhle pocity do onoho směšovače duše, kterou jste tady na zemi právě vy, tak jak tohle všechno vnímáte. A vám je mizerně. A netušíte, že tenhle problém má jen jedna část z vás jako duální bytosti.
Bojí se totiž jen vědomí vašeho těla / ego /. Ovšem váš duch, pokud nemá rád své tělo, místo pomoci svému „vnitřnímu dítěti“ jen kroutí nad něho pocity hlavou a možná myslí si něco o malém pitomečkovi. Přece se z roviny svých prosvětlených výšin nebude zabývat stavy nějakého přízemního tvora, že ano ! A vy jako člověk, ona součtová duše, jste zmítán strachy i odporem k sobě a touto pro vás nevědomou nespoluprací obou trpíte.
Všechno může být úplně jinak. Tady a teď v řádu dní a týdnů jinak. Chcete se naučit dělat něco pro to, abyste podobné situace ve svém životě zvládali mnohem lépe ? Pak se naučte mít svého pejska, své vědomí hmotného těla, rádi. A přijměte ho konečně jako svého žádoucího životního partnera a pravidelně s ním komunikujte. A pak kdykoli si vy jako člověk této země / tedy ona součtová duše / uvědomíte, že prožíváte strach, obavy či depresi z čehokoli, vězte, že ony pro vás jako duši obtížné stavy prožívá pouze vědomí vašeho hmotného těla. A přesuňte své vědomí duše do vědomí ducha a promluvte si s oním pejskem.
Posaďte si ho ve vlastní mentální představě proti sobě do křesla a hovořte s ním. Uklidněte ho a dejte mu najevo, že není sám, že jste na to dva a vy už ho takříkajíc nenecháte ve štychu. Řekněte mu prostě, že z vašeho pohledu ducha se celkem nic neděje, že nahoře nad mlhou stále svítí slunce a každá mlha se musí jednou vytratit. Řekněte mu, že ho máte rádi a budete s ním ve zlém i dobrém. Vyzvěte ho, ať vám podá packu a že ho touto mlhou provedete. A taky mu vysvětlete, že si svým případným negativním myšlením a strachy a depresemi přesně přitahuje to, čeho se bojí. A že pokud vám uvěří a přes nepříznivě zvenčí vypadající stav vašich věcí vezdejších zachová klid a pohodu v sobě / a tedy i ve vás jako součtové duši /, mlha zmizí, špatné pomine a vrátí se mu pohoda.
A vy budete překvapeni tím, jak se téměř vzápětí pejsek / ego / zklidní a vy jako součtová duše se zklidníte spolu s ním. Zpočátku jen na chvíli. Ale ty chvilky se budou prodlužovat tím více, čím více se mu budete věnovat a častěji si s ním budete takto povídat. A váš život se změní. Vaše myšlenky a city člověka této Země se přestanou pohybovat po oné nepříjemné sinusoidě typu jednou dole, jednou nahoře. Pomalu budou mizet z vašeho života typické příznaky nezvládnuté duality. Tak například pokud si při rozhodování o nějaké věci přenesete své vědomí do svého ducha a popovídáte si o daném problému se svým egem, nedostaví se stavy pochyb o tom, zda jste se rozhodli dobře či nikoli. Protože to vždy byl on, ten pejsek / ego / ve vás, který se dříve bál všeho, k čemu jste se vy jako duch rozhodli. Proto o tom ve vás pochyboval.
Tuším, že mnohým z vás tohle zní jako nadsázka a něco, čemu je jen obtížné věřit. Je to samozřejmé, protože právě teď jste ještě stále nastaveni na jinou rovinu bytí. Již první zkušenost, kterou vám pomohu prožít na vaší úzké cestě dovnitř, vám dá nikoli jen pochopit, ale procítit, co je tady ve hře. Svobodné prožívání sebe sama a vlastních radostných emocí je to, co vám chybí. Duch ve vás je mysl a tělo ve vás jsou emoce. A je to vědomí těla / ego /, které se ve vás bojí radostně projevit. Tak ho to v dětství rodina, škola a společnost naučili. Proč, to už víte. Zvedněte hlavu, vypněte hruď a odmítněte jít v onom nekonečném mnohačetném zástupu těch, kdož se sklopenou hlavou chodí stále dokola. Přijměte konečně své tělo i s jeho emocemi ! Naučte ho prožívat pozitivní emoce. Pokud to nedokážete sami, ozvěte se, zvládneme to spolu.
Respektuji vaše právo na svobodu názoru a rozhodnutí. Jsem rád, pokud jste při svém čtení došli až sem. Protože pokud budete postaveni do situace, že tohle budete potřebovat, budete vědět, kde to máte najít. Pojďme dál.
S pojetím lásky k sobě a spolupráce ducha a ega je spjato další veliké tajemství, do něhož teď koutkem oka nahlédněme. Týká se přijetím naší duality probuzeného vědomí multidimenzionality.
Říkají vám, že jste „padlí“ andělé. Že žijete na této bohem údajně zapomenuté Zemi a musíte hodně trpět, abyste vůbec měli šanci se dostat do nebe. Kdo si nedá pozor, půjde rovnou do pekla. Ani slovo o možnosti odvolání, ani slovo o faktu reinkarnace a právu na opakovaný pokus. Mnoho lidí tomu věří. Ale i vy, kdož reinkarnaci třeba připouštíte, si mnohdy nejste svým názorem jisti. Tak vás a nás všechny za ony dva tisíce let křesťanského temna zmátli, že už vůbec netušíte, jakou sílu a moc pomoci sami sobě tady a teď v sobě máte.
Máte duchovní tělo, máte duši a máte hmotné tělo. Již jsme si dříve o nich vyprávěli. Setkávám se s názory, že zásahy mimozemských bytostí došlo v minulosti k dalekosáhlé manipulaci v jednotlivých sektorech lidské psychické anatomie. Hovoří se o vložení určitých implantačních struktur, které znemožňují úspěšnou komunikaci mezi jednotlivými vrstvami naší bytosti. A že je velmi nesnadné a snad i bez jakési pomoci zvenčí i nemožné provést / cituji / : „opětovnou kristovskou reintegraci“ nás samotných v bytosti Světla. Naděje jsou vkládány do tzv. „transformačního procesu“, v němž prý nám bude určitě pomoženo. Přirozeně zvenčí.
Nevěřte tomu. Proč by někdo zachraňoval zvenčí naprostou většinu tohoto lidstva proti jeho vůli a bez jeho vlastního přičinění ? Již jednou přišel podle našich vlastních teologů Ježíš Kristus, aby nám sdělil, co máme dělat. Je dva tisíce let po Kristu a my z toho všeho, co nám bylo řečeno, mnozí víme dokonce ještě méně než jeho vrstevníci. Dva tisíce let jsme se rádi nechali klamat příslibem o tom, že právě Kristus na sebe naše hříchy vzal a proto za nás zemřel. Přesně tak se chovají ale i ti, kdož dali církvi vale. Jen místo na církev spoléhají na dobré mimozemšťany či na paprsky Světla v meditacích, kteří a které je pokud možno bez jejich osobní vědomé účasti změní a oni se stanou jinými. Je to prostě pohodlnější než bolestivě měnit své nitro.
A tak se mnozí chystají na příchod transformačních energií podobným způsobem jako na trochu většího Silvestra. Hurá, brzo to už bude, těšme se, užijeme si to. Nastane nový den a my budeme jiní.
Mám vážné a svojí praxí podložené obavy, že takhle to prostě v tomto vesmíru a v tomto stvoření nefunguje. Vysvobození ze zajetí hmoty není věcí okolního světa a nikdy nepřijde zvenčí. Což už najednou neplatí, že bez práce nejsou koláče ?
Cesta, která vede do nového života, existuje. Je to ta cesta, kterou máte jít dovnitř sebe. Úzká cesta, která vede k cíli a stále jí ještě nejde skoro nikdo. Protože kdo z vás je ochoten tady a teď přiznat, že svými problémy si je vinen on sám tím, že má binec ve svém nitru ? Kdo z vás je ochoten začít na sobě pracovat a tím připustit, že není dokonalý ? Kdo z vás je ochoten nahlédnout do své dosud temné duše a uvědomit si, že to tolik odmítané a nenáviděné ego jste vy po pádu do hmoty ? Kdo z vás je ochoten přestat vidět třísku v očích lidí kolem sebe a tohoto světa jako celku a uvědomit si břevno v oku svém ?
Všimněte si prosím, kterak počty těch, kdo čtou mé texty, budou postupně klesat. Mnozí z vás čtenářů je přestanou číst. Jejich aktuální nízké vibrace je odradí. Nebudou se cítit při čtení dobře. Mnozí se upnou k čemukoli, jen ne dívat se do svého nitra. I tak se projevuje nechuď ducha k vědomí těla. Ego si pak přirozeně ve svém pocitu nemilovnosti dělá co chce.
Jen zlomek procenta lidí z vás je dnes připraveno se touto cestou vydat. Vy, kdož jste narazili na tato řádky a stále ještě čtete, k nim zcela jistě patříte. Ale v této zemi žije deset milionů lidí. Dva nejčtenější weby na internetu, Matrix a Osud, mají měsíčně dejme tomu osmdesát tisíc návštěv. Mnozí z vás na ně vcházejí opakovaně, takže to přestavuje dejme tomu dvacet či třicet tisíc lidí. Jak nemnoho procent lidí touží po skutečném poznání !
Ale další dostanou šanci tu cestu hledat či dokonce najít, až vývoj v tomto světě strhne z jejich zraku závoj iluzí o nekonfliktním postupném vývoji ke stále dalšímu a dalšímu nikdy nekončícímu pohodlnému noření se do hmoty. Teprve pak si připustí otázky a budou chtít znát odpovědi. Přijmou je pak ve spěchu ? Nepřijmou ? To je otázka, která bude zodpovězena až pak.
Krize hmotného pojetí světa je už tady všudypřítomná a je dokonale plánována těmi, kdož po tisíciletí připravují den „D“, v němž vás připraví i o tu iluzi svobody, kterou dnes ještě máte. Čtete o tom jen na tomto webu mnohé. Věřte mému vhledu do těchto věcí, skutečnost je ještě horší, než mnozí z autorů i zde předpokládají.
Převážná většina dnes žijících lidí to ani pak prostě nebude řešit jinak než postaru. Neláskou, nenávistí a obviňováním čehokoliv a kohokoliv ve vnějším světě kolem sebe. Proč myslíte, že bible předvídala to, co se dnes tady i děje ? Že v oné době zde bude mnoho falešných proroků a že slovo Bůh se zase jednou stane frekventovaným slovem. Nebudou mu totiž mnozí moci přijít na jméno. Budou ho proklínat. Protože nic nepochopili a nejspíše už nepochopí.
Skutečná cesta k oné „opětovné kristovské reintegraci“ a tudíž k vlastní transformaci je v nitru každého z vás. V sobě máte nástroje, jak ji otevřít a jak se na ní orientovat. Informační manuál k trase té cesty je ale u většiny lidí této Země zaházen balastem natolik, že už pro ně nikdy nebude čitelný. Šanci mají ti, u nichž je onen pokryv balastu o něco nižší nebo jen malý. Onen manuál je ukryt ve vašem vědomém přístupu k vaší dualitě a multidimenzionalitě.
VAŠE EGO NENÍ VÁŠ SOUPEŘ ČI NEPŘÍTEL !
VAŠE EGO JSTE VY !
VAŠE EGO JSTE VY !
Naprosto zjednodušeně řečeno : ano, vy jste ten padlý anděl, který potřebuje pomoci. Ale jste i ten, kdo má ve vlastních rukou nástroje na provedení oné reintegrace. Jste spolu v tomto těle, jeden jako duch projevující se vědomím „Já“ a druhý jako tělo projevující se vědomím „já“. A vaše „kristovská reintegrace“ je věcí vaší společné práce, radostné spolupráce a láskyplné komunikace.
Vše má v rukou váš duch. To neznamená absolutně nic jiného, než že vše máte v rukou vy sami ! Je věcí vašeho vědomého pochopení, abyste přijali své vlastní padlé „já“ / ego / se všemi jeho chybami, nedostatky a s celou jeho nedokonalostí. Je věcí vašeho vědomého pochopení, abyste přijali potřebu láskyplné komunikace vašeho ducha s egem, která ego postupně zbaví jeho strnulých postojů plných iluzí o tom, čím je ono, čím je duch, čím je život a svět a všichni kolem něj. Je věcí láskyplné komunikace s egem, kterou ho vy jako duch zbavíte strachu, depresí, úzkosti a návyků na negativní myšlení a pohled na svět.
Každým gramem z mnoha desítek tun lásky, kterou se jednou rozhodnete dát svému egu, tohoto představitele svého padlého „já“ pozvednete ve vibracích o jeden milimetr směrem vzhůru. Tím se vaše ego, které představuje doslova vás samotné po vašem pádu do hmoty a jímž jste drženi v zajetí jemnohmotných a hrubohmotných světů, vydá na trajektorii vzestupu ve vibracích a bude se vám jako duchu už nikoli vzdalovat jako dosud, ale postupně blížit. / obr. 03 /
A vibrační vzdálenost mezi vámi a vaším egem se bude postupně zkracovat. Vaše ego pod nádherným láskyplným vedením svého ducha bude přicházet k vám jako duchu stále blíž a blíž a blíž. Hádejte, co se stane, až se vámi, tedy duchem milované a proto vibračně vzhůru pozvedané ego s oním duchem, tedy vámi, zcela vibračně sladí ? Kde pak budou ony implantační struktury vložené do vás nejen církvemi a mocnými tohoto světa, které údajně znemožňují úspěšnou komunikaci mezi jednotlivými vrstvami vaší bytosti ?
Po dvou tisíci letech k vám v době informačního boomu západní i celosvětové civilizace znovu v celé své plnosti pronikají návody po staletí pečlivě před vámi ukrývané. A občas padne semeno i na úrodnou půdu. A jak je to s tou vaší půdou ? Je úrodná ?
Nezapomeňte, že nejdůležitějším člověkem pro sebe sama jste vy sami. Proto nechť pro vás platí že není důležité, co bude s tímto lidstvem a touto zemí. Udělejte vše pro to, abyste obstáli v událostech příštích let svými vibracemi těla, duše a ducha vy sami !
Ano, tato doba je připravena energeticky na transformaci lidstva. Ano, jsou připraveny podmínky. Ale dát impuls k cestě transformace svého nitra, jít po ní a dojít k cíli s touto maximální možnou pomocí je čistě vaší věcí.
Váš pejsek, vaše vlastní „padlé“ já čeká na vaši lásku vás samotných jako ducha, která jeho / a přirozeně i vás / vyvede ke Světlu znovuzrození v duchu bez pomoci zvenčí. Je to na vás.
Můj také dosud stále ještě „padlý“pejsek, který se za pomoci svého Já pořád ještě hrabe z jámy lvové, vám k tomu drží tlapky. A má vás rád.
-pokračování-
rival - živý člověk - suverén
-
rival
- Hlavní admin - živý člověk
- Příspěvky: 1379
- Registrován: stř 16 lis 2005 9:44
- Bydliště: severní čechy
- Dal: 14 poděkování
- Dostal: 227 poděkování
- Pohlaví:
- Kontaktovat uživatele:
-
rival
- Hlavní admin - živý člověk
- Příspěvky: 1379
- Registrován: stř 16 lis 2005 9:44
- Bydliště: severní čechy
- Dal: 14 poděkování
- Dostal: 227 poděkování
- Pohlaví:
- Kontaktovat uživatele:
4/7
Seriál mých textů se dnes ocitá v polovině. Děkuji vám, čtenářům tohoto internetového magazínu, že jim věnujete svou pozornost. Příznivé jsou i ohlasy, které ke mně nejrůznějšími cestami putují. Ozývají se i krajané ze zahraničí. Hodně zájmu pozoruji na Slovensku, kde připravuji vydání svého seriálu v překladu se svým spolupracovníkem a vzácným člověkem, který je tam domovem. Po tomto testu zájmu budu uvažovat o knižním vydání v rozšířené verzi pro širší veřejnost.
Je fakt, že to dlouho zvládal na jedničku. Rozhodně nebyl žádné béčko. Tak do čtyřicítky se bráškovi pejskovi dařilo skvěle a já mohl být celkem v klidu. Aby ne. Když jsem mu někdy nabízel, že sejdu dolů a trochu mu s tím tady pomůžu, odbyl mne, že se nemám starat. Že prý to zvládne. Ať se mu do toho nepletu, že to je jeho parketa, je tu prý doma. A zdálo se, že to zvládá. Tak jsem byl docela rád, že se v té špíně tady dole nemusím hrabat. Ale říkal jsem si, sakra tenhle život je můj život, nemůže mi ho vzít. Moc klidu mi to nepřidalo.
Kolegové nahoře mi ale říkali : hele, nic si z toho nedělej. Teď tě nemusí, to je fakt. Cítí se pánem nad vaším společným životem a odmítá tě do něho pustit. Ale žádný strom neroste do nebe. Jednou si musí mladej rozbít čumák a pak s ním bude řeč, uvidíš. Tak jsem obvykle moc v tom domku s ním nebýval, seděl jsem s kolegy nahoře, popíjel kafe a koukal na holografické projekce ze stvoření světa.
A pak se to stalo. Až z toho bylo nevolno i mně. Najednou bum bác a hrad ze sirek, který můj brácha pejsek považoval za své životní dílo, se mu sesypal během chviličky. Byl z toho nejdříve pěkně v šoku a hezky zoufalý. Nevěděl si moc rady.
Využil jsem toho, slezu dolů k němu a říkám mu : hele pojďme do toho spolu. Půl napůl. Pomůžu ti s tím ! To ho naštvalo. Že mu jako nevěřím. že si myslím, že to nezvládl. Absolutně že nechce, prý ještě uvidím, co dokáže. Ale bylo na něm vidět, že se cítí pěkně blbě, že má pocit, že ho svět a lidi kolem zklamali a podrazili. No, stalo se z něj pěkně naštvané a zuřivé psisko. A ten dům byl jeho a já v něm jen podnájemník. Co jsem měl dělat ?.
Nezbylo než ho ještě chvíli nechat řádit, vždyť by mne to mohl pohrýzt vzteky. Řeknu vám, nikdy jsem ho neměl nějak extra rád a po tom všem jsem už vážně uvažoval, že to tady na Zemi zapíchnu a na všechno se vykašlu. Podrželi mne kolegové tam nahoře. Seď, my to zmáknem, říkali, uvidíš, co se bude dít.
A neměli to v těch asi deseti letech do jeho padesátky lehké. To psisko bylo v tom čase velmi vzpurné a svéhlavé. Cenilo zuby na všechny strany. Opravdu mi bylo trapně, když mým kamarádům tady nahoru vyštěkávalo, že se jim na to tady může v...., ať si to příště tady dole dělá někdo jiný. Našlo totiž někde v tom našem domě nějaké moje záznamy a nějaké duchovní dary, které jsem tam měl schované a leccos mu už docházelo.
A byl najednou velice chytrý ! Prý, že to by uměl každý, sedět tam někde pěkně s kafíčkem v klimatizovaném prostředí nějakého dispečinku a dívat se, jak se našinec tady dole trápí ! Takhle to říkával, ten pejsek, a myslel tím mne.
Ale zklidňoval se. Pomalu, ale přece. Začal s těmi dary experimentovat a viděl, co dříve neviděl. A jak šel rok za rokem, pochopil, že to pískoviště, které považoval za celý svět, je jen zanedbatelným zrnkem v písku ostatních pískovišť. Přestal si prostě myslet, že mu patří svět a že si s ním udělá, co chce. Nouze přece jen naučila i Dalibora housti.
A on prý na mně najednou, ať si to vezmu zpátky, co tam v tom domě objevil, že z toho jde strach. A ať prý se s ním o to tady dole i o ty ostatní starosti podělím, že už mu není dvacet a že na to sám nestačí. Prý to není pro jednoho, povídá. Na to by měli být dva. Nestačil jsem koukat. Dobře, říkám.
A začali jsme se pravidelně vídat a zvykat si na sebe. Byl k nepoznání, skromný, tichý, ten kdysi zlý hafan. Hledal jsem způsob, jak na něj. Podívej, cos udělal, říkám mu. Kdo to má teď uklízet, peskoval jsem ho. Čím více jsem ale strkal výsledky jeho řádění před oči, tím míň s ním byla řeč. Vrčel a říkal, že mu můžu… A tak to šlo pořád dokola. Bylo jasné, že to takhle nepůjde. Viděl jsem, že je nešťastný, cítí se provinile, má zlost na sebe a proto i na mne a na celý svět. Tak takhle s ní nehnu, to bylo jasné.
A pocítil jsem lítost a něco jako lásku. Poprvé v životě. Možná jsem měl být dřív přísnější a nebát se jeho vyceněných tesáků. Pak to nemuselo to dojít tak daleko. Kdysi z něj ale opravdu šla hrůza. Ale dnes je to nešťastný psí kluk, který vlastně neví kudy kam. Něco jako můj mladší brácha.
A tak jsem ho objal a řekl jsem, že už mu nikdy nebudu nic připomínat. Že mu odpouštím, jak se choval ke mně a že ty, kterým ublížil, poprosíme za odpuštění spolu. A že ho mám rád. A že s ním tady dole zůstanu. A ten svinčík uklidíme spolu, nabídl jsem mu. Ale už to nebude půl na půl. Vezmu to celý do svých rukou. A budeme všechno dělat spolu, ano ? A že… a taky, že… Hodně jsme si toho řekli.
Chvíli to trvalo. Už si nevěřil a byl rád, že mně má. Už nikdy sám, říkal. A měknul a nechal už hladit, ten psí brácha. A pak si to začal už docela užívat. Zajistil jsem, aby měl každý den dost žrádýlka do misky a aby mu ho žádný energetický vampýr nekradl. A začal jsem mu z kožichu vybírat kus po kuse blechy různých chybných emocionálních a mentálních vzorců, které mu tam nalezly v dětství z křovin, ve kterých se k dospělosti musel prodírat. A že jich tam bylo ! Dělalo mu to moc dobře a díval mi to najevo. I mně se lépe hladilo ho po srsti, když už tam ten humus neměl.
A tak jsme spolu pořád a baví nás to oba. Makáme i bavíme se, blbneme a smějeme. Přestal se bát a užívá si. Jsme úplně v pohodě a pohodu si tím přitahujeme i z okolního světa. Klukům v dispečinku jsem řekl, že se mi tady dole líbí a že je mi tu s ním konečně dobře. Že se vrátím, až jeho čas vyprší. Jen občas tam nahoru zaskočím na kus řeči a hup zase dolů. Potřebuje mne, můj pejsek. I já jeho potřebuji.
Ano, nakonec jsme k sobě našli cestu. On i Já. Našli jsme k sobě cestu právě způsobem, který vám v těchto textech přibližuji. Já jako duch ho mám rád, kluka pozemského, dříve tak uštěkaného. Bez něho bych přece přišel o tu srandu být tady. A on už mně taky může. Tak mu každý den mu posílám náklaďák své lásky za to, že na mne nezanevřel, dále se mnou spolupracuje a po této zemi nosí. A on mi snížil nájem a vytvořil mi ve svým domě nadstandardní podmínky. Díky ti, brácho pejsku !
Ani dnes není mým cílem, abych kohokoli z vás něco učil či o něčem přesvědčoval. Opět vám jen chci poskytnout jen potřebné informace k tomu, aby jste nalézali a pokud možno našli sami sebe. Zmínil jsem se vám někdy o tom, že si svou práci představuji jako práci restaurátora v chrámu vašeho multidimenzionálního bytí ? Protože jen lehce, škrabkou či štětečkem, mám-li štěstí, že chcete spolupracovat, odkrývám to nejvzácnější, co je ve vás skryto. A víte, co je tam skryto ? Vy sami a pravda o tom, kým vlastně jste.
Hluboce respektuji vaše právo volby. Kliknutí myší je naprosto snadným aktem svobodné vůle pro ty z vás, kteří tajemství svého nitra znát nechcete.
Dnes vás zavedu do oblasti, která bývá v centru pozornosti mnoha různých doporučení z úst či pera lidí zabývajících se esoterikou a prací s energiemi. Protože rad a návodů, jak si vlastní energie chránit, jak energii udržet, jak vlastní auru energií naplnit, je mnoho přemnoho. Nechci je hodnotit. Kdo je vyzkoušel, ví své. Jen vám představím tu, která má svůj původ v hluboké znalosti možností živlové magie. Té magie, která mi byla před lety odkryta jako dar, který jsem si přinesl z hlubokých eonů své „nekonečné cesty“ tímto stvořením.
Protože právě starost o vlastní životní energie je druhou důležitou oblastí práce na oné úzké vnitřní cestě dovnitř sebe a je podmínkou dlouhodobé stabilizace vzájemné duální lásky obou skutečných bytostí v nás, tedy ega a ducha. Naše lidská aura je totiž vítaným zdrojem lehce nabyté energie pro ty z našeho okolí, kteří si z nějakého důvodu nechtějí či nemohou zajistit její dostatek pro svoji každodenní potřebu vlastní aktivitou.
Pro pochopení odstavců níže v tomto textu je nutno znát skutečnosti uvedené v textech 01 až 03 tohoto seriálu, které byly zde na webu uveřejněny již dříve. Doporučuji těm z vás, kdo je dosud neviděli, se k nim vrátit a seznámit se s nimi.
O energetickém vampýrismu hovoříme v případech, kdy se jedná o dlouhodobé jednostranné a nedobrovolné proudění energií z aury dané osoby ve prospěch energetického vampýra. Tento sice poměrně známý, ale z hlediska lidské psychiky obecně hodně podceňovaný problém je jednou z hlavních příčin řady v dnešní době rozšířených poruch psychického zdraví / sociální fóbie, depresivní stavy a migrény aj. /.
Četnost potřeby ochrany před energetickým vampýrismem je podle mé osobní zkušenosti z praktické práce s klienty prakticky stoprocentní. Dá se tedy říci, že po zvládnutí lásky k sobě samému či samé je druhou nezbytnou podmínkou pro další úspěšné řešení krizových životních stavů v životě lidském. Samozřejmě se ale ochrana před energetickým vampýrismem se skvěle uplatní u každého člověka, který dokáže pozitivně myslet a žít a je proto lovnou zvěří v hledáčku vampýrů ve svém okolí.
Pro úplnost je třeba se ještě zmínit o energetickém vampýrismu spojeném s fenoménem napojování se lidských duší bez těla na auru žijícího člověka. Tyto případy jsou rovněž časté a snad není člověka, u kterého by bez použití speciální vlastní ochrany několik i více těchto bytostí energeticky neparazitovalo. Je nutno ovšem říci, že celkově se jedná oproti klasickému energetickému vampýrismu o zatížení zanedbatelné a řeší se jen tehdy, když výše odběru životní energie přesahuje z nějakého důvodu únosnou mez. Sem patří například případy oficiální lékařskou vědou zvané jako „posttraumatický syndrom“ a jiné.
Speciálním případem pak jsou projevy energetického parazitismu bytostí hmotných a jemnohmotných úrovní nízkého spektra vibrací. Mnohdy je možno jejich energetické působení ztotožnit s působením skupin negativních mimozemských entit nacházejících se v našem hmotném a jemnohmotném okolí. V rovině kolektivního vědomí lidstva je jejich organizované působení již po tisíciletí pro nás vskutku fatální záležitostí. Lidstvo jako celek stojí vůči těmto subjektům v pozici jakéhosi chovného stáda v nevědomosti udržovaných jedinců, které je neustále podněcováno k produkci nízkovibračních kvant energií, jež jsou pak stahovány a k vlastní potřebě využívány těmi, kdož stojí v pozadí tohoto dění. Zní to neskutečně tvrdě, ale zatím je tomu stále ještě tak.
Na rovině vědomí jednotlivce je jejich působení v našich podmínkách z hlediska mých zkušeností naštěstí poměrně zřídkavé. Ale pokud existuje, je o to více pro psychiku, energetiku a zdraví daného člověka zdrcující. Nemám rád tyto případy, většinou je za nimi extrémně silná karma a možnost účinného zásahu je v případě zohlednění theurgického přístupu omezena. Tato oblast by stála za samostatný seriál a proto se jí zde zabývat nebudeme.
Dovolte mi ještě poznámečku k modernímu typu vampýra, který se do svých obětí naváží například na internetu. Tito lidé si vyberou nějakou skupinu lidí na dostupném serveru a úmyslně vchází do diskuse s názory, které mají ostatní tam zúčastněné šokovat, urazit či jinak rozhodit. Jejich jediným cílem je radostně shromaždovat energie rozhořčení, smutku a zklamání z rušení sváteční pohody podobně smýšlejících lidí v této skupině.
Vy, kdož tomu věnujete pozornost, víte, že je těchto lidí napadajících podobným způsobem ostatní je stále více a více. Jediná šance, jak o energii v tomto případě nepřijít a vampýra nesytit, je nenechat se tím v daném kolektivu rozhodit a nijak na tyto vstupy nereagovat. Pachatel, nezíská-li vaši pozornost a tím vaši energii, toho zanechá v souladu s působením jedinečného fenoménu uplatňujícího se v lidské psychice, o kterém níže hovořím jako o „zákonu magického odrazu“.
V popředí zájmů lidských vampýrů je životní energie. Skutečný vampýr může být člověk z našeho bezprostředního okolí, se kterým se stýkáme denně nebo v pravidelných intervalech. Tedy manžel, manželka, matka, tchyně, otec, tchán, jiný člen rodiny či šéf nebo někdo ze spolupracovníků v zaměstnání. Hovoříme o nich jako o tzv. „kontaktních vampýrech“.
Dalším typem vampýra, který nás s chutí připraví o energii, může být i člověk z davu v dopravním prostředku či při nákupech v supermarketu. O nich hovoříme jako o „anonymních vampýrech“. Anonymním vampýrem těžkého typu jsou dále trvale negativně naladění jedinci, kterým zásadně nikdo a nic nevyhoví. Nenávidí slunce za to, že svítí, déšť za to, že padá shůry, žádná houska není dost propečená a slyšíte je u televize řvát, že parlament stojí za h…. a je ho třeba rozpustit. Drží prostě po dvacet čtyři hodiny denně pomyslnou nůši s kuličkami negativity a rozhazují je do svého okolí na všechny, kdož mají tu smůlu nacházet se v jejich blízkosti.
Spektrum provedení útoku energetického působení vampýra na naši auru je značně široké. U kontaktních vampýrů od přímého verbálního nebo jemu na roveň postavenému výronu silné krátkodobé emocionální a myšlenkové negativity vůči nám jako osobě či skupině osob, ke které patříme, po tenounký stálý pramínek nevůle a zášti vůči nám emitovaný podvědomě po mnohdy celých dvacet čtyři hodin denně. U anonymního vampýra od jednorázového, ale intenzivního působení při náhodném setkání až po střádání drobků našich energií přes ony rozhazované kuličky.
U „kontaktních vampýrů“ jde mnohdy o kombinaci obou způsobů a v podstatě nezáleží na vzdálenosti, která vás od něj dělí.
Energetický vampýrismus kvete mezi lidmi jako květy šeříku v máji. Jenže na rozdíl od šeříku vampýrismus kvete plný počet dnů v roce. Oč tedy vlastně jde a co se s tím dá dělat ?
Začněme schematickým pohledem na základní energetiku člověka. Žijící člověk v inkarnaci má dva zdroje, ze kterých čerpá energii k životu. Má k dispozici jakýsi „chemický reaktor", jak bychom mohli přeneseně nazvat žaludek a celý trávicí trakt fyzického těla. To je první a základní zdroj naší energie. Pak je tu druhý, jemnější zdroj. Tím jsou energie prostředí, ve kterém žijeme, tedy zejména energie Slunce, přírody a záření hvězd.
Tuto energii nazvěme energií „radosti ze života“. Je všude kolem nás. Jsme v této energii stále ponořeni jako ryby v oceánu. Pokud ji chceme přijímat, děje se to tak, že pozitivně naladěni si ji vědomě / ale i nevědomě / necháváme za příznivých okolností proudit svojí aurou a přijímáme ji svými čakrami. Podíl každého tohoto druhu energetické "výživy" na celkovém "jídelníčku" u jednotlivého člověka je různý a souvisí s parametry „filtru“ duše a z toho se odvíjejícího vztahu k lásky sobě, přírodě a životu a lidem kolem sebe vůbec.
Hodně přízemní lidé si vystačí z větší části s hmotnou stravou, lidé více duchovně ladění potřebují zase pravidelný vyšší přísun oné jemné energie druhého typu. Potřeba toho kterého druhu energetického příjmu v průběhu života je dána stupněm probuzení ducha v duši a je dále v určitém rozmezí závislá na věku, způsobu života a konkrétní životní situaci člověka v daném životním období. Ale ani plně hmotný člověk si zdaleka nevystačí jen s energií svého "chemického reaktoru". Bez energií „radosti ze života“ prostě není možno ani v krátkodobém výhledu kvalitně žít.
Nepochybuji, že v mém popisu lidí více či méně náchylných k praktikování energetického vampýrismu zřetelně opět vidíte onu linii rozvrstvení lidí kolem nás podle toho, nakolik se v jejich „denním vědomí“ prosazuje vědomí ducha nebo vědomí ega. Pokud tomu rozumíte tak, že se energetičtí vampýři rekrutují převážně z řad těch, kdož mají mnohem blíže k egu, rozumíte tomu správně. Ale samozřejmě suchá je teorie a nádherně rozvitá je skutečnost každodenního života.
Ideálními typy energetických vampýrů se stávají lidé bez rozdílu pohlaví, kteří přicházejí do inkarnace z jemnohmotných sfér, v nichž je poměrně vyšší počet zatěžujících „olůvek“ na duši běžnou normou. Těžký energetický vampýr je obvykle stále nespokojený, často zlostný, mrzutý člověk s poměrně omezenými hmotnými zájmy, pro něhož je získávání energií vyšších vibrací pro vlastní potřebu z jeho vlastního pohledu zbytečnou ztrátou času. Je jich mezi námi dnes neskutečně mnoho.
Lze mezi ně zařadit mnohé nezaměstnané obávající se svého příštího údělu, lidi sice zaměstnané, ale strachující se o svou práci, lidi obtížně snášející stárnutí a stáří, lidi v partnerských, zdravotních a finančních problémech. Ale i lidi dobře situované, kteří žijí neustále ve strachu z toho, aby o nastřádané majetky nepřišli a kteří se svojí negativitou vůči okolí snaží chránit svoji pozici ve společnosti.
Jsou to prostě lidé jakkoli nespokojení se svým životem a hlavně : lidé, kteří se nemají rádi a proto mají velké výhrady k životu, který je jim dáno vést, ke světu, ve kterém žijí a k lidem, kteří je obklopují.
Jsou ovšem chvíle, kdy kdokoli i z těch normálně energeticky fungujících lidí cítí potřebu „cucat“ cizí energie. Tendence stát se alespoň na chvíli vampýrem na úkor energetických rezerv lidí v našem okolí zesiluje vždy, pokud se člověk právě setkává s nepříznivými životními podmínkami, jakými jsou nemoc, finanční nouze, osamělost, ztráta práce či společenského postavení. Za těchto okolností se tato tendence s vysokou pravděpodobností prosadí i u duchovně poměrně vyspělých, „olůvky“ nijak zvlášť nezatížených lidí.
I zde je příčinou absence lásky k sobě samému daná pocitem selhání, který je obvykle promítán alespoň zčásti do okolního světa a prezentován dosud nekultivovaným lidským egem jako vadné chování okolí vůči sobě. Neláska k sobě je pro energetický vampýrismus signifikantní s prakticky stoprocentní účinností.
Lidé propadlí energetickému vampýrismu se uzavírají do sebe a kladou mezi sebe a okolní svět a jeho pozitivní energie vlastní myslí a cítěním vybudovanou hráz. Hráz, skrze kterou k nim ony energie „radosti ze života“ nedokáží proniknout: Tato hráz je budována pocity strachu, nespokojenosti, ublíženosti, zklamání, ponížení, často i arogance, zlosti a vzteku vůči sobě, životu, světu a okolí. Jsou přítomny i silné pocity nelásky a často i podvědomé touhy uniknout z reality tohoto světa.
Jako příklad obvykle uvádím rozdíl v přístupu k energiím okolí u dvou mužů, který mohou realizovat při cestě do hospody. Potřeba vypít si pivo je sice spojuje, ale jinak mohou tuto nádhernou mužskou potřebu naplňovat zcela rozdílným způsobem.
Ten, který si chce k pivu dát chuťovku v podobě nádherných energií radosti ze života, od prvního kroku vypouští své denní starosti a na své cestě vnímá pozitivně své okolí. Nechává jeho energie do sebe vstupovat a ve svém nitru je prožívá s radostí. Ptáček, kočička, kvetoucí keř, ztepilý smrk či pozadí hezké dívky a svit hvězd nad hlavou na zpáteční cestě mu přináší do jeho energetického systému nádheru, o kterou je ochuzen jeho kolega od vedlejšího stolu.
Ten kolega, který pojal cestu na pivo nikoli jako radostnou příležitost, ale jako sice nutnou, ale obtížnou záležitost, se kterou se musí smířit. A kráčí celou cestu jakoby uzavřen v tunelu svého nezájmu o okolí a energie, které mu toto okolí může poskytnou. I pozadí krásné dívky nevnímá jako radostný zážitek, ale mrzuté připomenutí skutečnosti, že jeho žena doma má své pozadí již násobně větší a proto méně krásné.
Nutně temně zabarvená a hutná psychika takového člověka, který se svému okolí uzavírá, jemné energie ze Slunce, přírody a z hvězd nepřijímá a musí je něčím nahradit. Takový člověk se proto zaměří se na své okolí a nutí na vybraný objekt, aby se vzdal určité dávky svých vlastních vysokých energií pro potřebu energetického vampýra.
A tak tento vampýr z nezbytí / ovšem podloženého vlastním nesprávným přístupem k sobě a světu kole / začíná zneužívat energií lásky, soucitu či touhy pomoci ze strany blízkých osob, které jsou vůči němu energeticky otevřeny, protože vampýra jako bytost buď milují, jsou na něm závislí nebo jinak se pohybují v jeho blízkosti. Je ironií života, že nejčastěji doplácí na útoky energetického vampýra ti lidé, kteří se nevědomky díky určité citové vazbě jejich energetickému vampýrství otevírají ve víře, že dají-li ze sebe co nejvíce dobrého, vše se vyřeší. Opak bývá pravdou.
Mnohdy bývá našemu vampýrovi takto získané energie málo a napadá stále širší okruh lidí kolem sebe. Právě proto je téměř pravidlem, že k nejtěžším projevům vampýrismu dochází v rámci rodiny mezi jejich rodinnými příslušníky, na pracovišti, případně v úzkém okolí známých a sousedů.
Pokud přirovnáme spektrum energií potřebných k našemu život zde na Zemi k barvám duhy, pak energie větší části spektra / červená, žlutá, zelená, tmavě modrá / je přítomna v hmotné stravě. Energie nejjemnější, světlounce modrá a fialová, tu ve stravě nenajdete.
Tuto energii rozhodně nemůže člověk nahradit např. dvěma kuřecími či vepřovými řízky denně navíc. Energetický vampýr prostě hladoví po oné energii a dobře ví, jak to udělat, aby ji dostal právě v té podobě, jak ji potřebuje. Prostě na nás zaútočí v osobním styku, písemně či telefonem nebo jinak určitou dávkou verbální či myšlenkové negativity a srazí nás z výšin naší pohody a dobré nálady dolů.
Řekněme si, co se v takovém případě děje. Vampýr nás, svou vyhlédnutou oběť ve chvíli, kdy to obvykle nejméně čekáme, zasáhne slovem, větou, ošklivým činem. Protože se v naprosté většině případů jedná o opakované útoky, my jen nevěřícně koukáme a divíme se tomu, kde se to v tom druhém pořád bere a proč to dělá. Naše dobrá nálada je pryč a zmocňuje se nás zděšení. Co se to zase děje, co zas ten druhý proti nám má, co mu vadí, proč to vlastně dělá ? Copak jsem zase neudělal/a/ dobře, co mi zase vyčítá, copak to nikdy neskončí ? Kde je láska, která nás spojovala ? Kde je normální lidská slušnost ?
A zalije nás lítost nad tím, proč se to vlastně děje a jak s tím máme žít. A smutek a nepochopení toho, jak může někdo být tak zlý a nepřející. Naprosto jasným příznakem úniku naší energie je situace, kdy se cítíme chováním vampýra takzvaně rozhozeni.
A to je chvíle, na kterou energetický vampýr čeká. Naše krásné energie pod tlakem vampýrovy negativity sníží své vibrace a tím se pro něj stávají žádoucí potravou. Protože ve chvíli, kdy jsme takto zasaženi a rozhozeni, pod tlakem nám vnucených negativních pocitů klesají vibrace oněch nádherných energií, které v sobě máme a my je začínáme ze své aury vylučovat jako temnější a hutnější energie zklamání, zármutku, nepochopení, mnohdy i naštvání a zlosti.
A tyto energie nám vytékají z aury v hojném množství a energetický vampýr natahuje svá nehmotná chapadla a saje a saje.
Protože energetický vampýr je v nízkých vibracích jako doma, jsou pro něj přesně tím ořechovým, čím se vyživuje a čím dále podporuje svůj sobecký přístup ke svému okolí. Samozřejmě, vše se to děje na jemnějších úrovních reality a ani vy ani on si toho obvykle nejste vědomi. Prostě ani oběť, ani upír si na vědomé úrovni neuvědomuje, že jeden je zneužíván a druhý to, že zneužívá. Ale děje se to a funguje to přímo skvěle.
To, že ten, kdo se sytí naší energií, je již nasycen, poznáme lehce. Celou dobu se na nás zlobí, útočí, doráží, až dosáhne svého a pořádně nás rozhodí. Pak se nasytí a najednou šmytec, jako když utne. Třeba se i usměje a dělá, že ho to už přešlo a snaží se být zase dobrý.
A dělá to proto, aby na těch pár chvil, po které je energeticky nasycen, nám dal možnost se trochu energeticky zregenerovat. Aby poté, kdy opět zaútočí, mohl dostat svou novou dávku. Energetický vampýr nás nechce zničit a nechce také o nás přijít. Využívá nás jen jako snadno dostupný zdroj své oblíbené vibračně upravené energie k vlastnímu použití. Nenapíná proto naši trpělivost nad únosnou míru, abychom se nerozhodli odejít z jeho dosahu. Protože by si musel pracně hledat jiný zdroj energie.
A tak se to opakuje stále dokola. Když je energetický vampýr nasycen, nastává pauza. A my se ulehčením vracíme na nějakou dobu ke své lepší náladě s nadějí, že to zlé je pryč. Vrátíme se ke své sluníčkové náladě, opět se plníme energií Slunce, přírody a vesmíru, které máme po jeho útoku hodně zapotřebí. Čerpáme to čisté a doufáme, že už bude klid. A vampýr na nevědomé rovině sleduje náš energetický stav a když zjistí, že nastal jeho čas, pak si nás otevře zase nějakým způsobem sobě vlastním podobně jako energetickou konzervu.
Uvědomte si prosím, že vaše vědomí ducha je zodpovědné za vše, co se děje ve vašem společném domě. Vy jako duch svému egu / pejskovi / svojí energií lásky, kterou mu již dáváte, konečně sypete plnou misku granulí nejlepší kvality, aby vám nestrádal hlady. Ale zároveň je vaší povinností jako ducha se postarat o to, aby váš společný dům měl uzamčené dveře a nebyly někde rozbité okenní tabulky. Protože těmi mu vlastně do vašeho domu lezou cizí pejsci / ega jiných lidí / a kradou mu žrádýlko z misky / jeho životní energii /. Takže ochrana vlastních životních energií je vaším výsostným právem a vaší povinností !
Ještě vás chci upozornit na určitý aspekt dějů ve vztazích mezi vampýrem a tím, kdo je jeho obětí. Totiž ten, kdo je léta energetickým vampýrem zneužíván, může být veden v případě neřešení situace k tomu, že se sám vampýrem stane. Závislost toho, kdo nám stahuje naši energii, na stahované energii totiž narůstá jako u každé závislosti. Energetický vampýr na nás útočí stále častěji a ve stále kratších intervalech. Postupně nám dává stále méně možností k regeneraci našich vlastních sil.
Až nakonec i my ve svém zoufalství z nedostatku vlastních energií si případně najdeme ve svém okolí nějakou slabou na sobě závislou bytost a zahájíme činnost směřující k odebrání životní energie této bytosti. A ty z obětí energetického vampýra, které nejdou cestou takto vyvolaného vlastního sekundárního vampýrismu, na to doplácejí vlastním zdravím. Chybějící energie se dlouhodobě v těle někde zcela jistě projeví.
Jak se můžeme před energetickým vampýrem chránit ? Pokud identifikujeme svého partnera nebo jiného blízkého člověka ze svého okolí jako energetického vampýra, musíme si uvědomit, že nemá cenu třeba s vytištěnými stránkami tohoto povídání mu dělat přednášku o škodlivosti či nevhodnosti energetického vampýrismu.
Každý energetický vampýr je jako narkoman, který je zvyklý na svůj příděl vašich energií a ty jsou pro něj drogou. Třeba by i slíbil změnu svého chování, svůj slib nedodrží. Jediná cesta, jak ho léčit, je jako u každého narkomana : vzít mu jeho drogu, nedopustit, aby se dostala do jeho dosahu. To ovšem znamená, že mu my sami nesmíme dát šanci se k naší energii dostat. Tudíž se musíme začít chovat jinak než dosud.
Tady totiž platí pravidlo, které má váhu jednoho ze základních zákonů lidské psychiky : k zastavení energetického vampýra či k jeho vyléčení nemůžeme nikdy změnit jeho. Takhle to prostě nefunguje. Musíme změnit přístup k sobě samým a svůj přístup k vlastním energiím. Pokud se vám podle poslední věty zdá, že jsme opět u nutnosti provést vlastní vnitřní změnu a začít láskou k sobě, máte pravdu.
Uveďme si konkrétní příklad na vzorovém případu princip fungování ochrany před energetickým vampýrem. Třináctiletá dívka se ve škole stane obětí šikany ze strany spolužáka. Prostě se mu líbí a on nevěda, jak jí to dát najevo, sáhne k náhradnímu řešení, jak její pozornost získat. Donese si z domu dětskou bambitku a naláduje do ní černou pryžovou kuličku. A když si ona dívka otočená k němu zády povídá se spolužačkami, vystřelí a zasáhne ji někam do oněch půvabných míst, kde její záda přestávají mít slušný název a kde to hezky zabolí.
Dívka se k němu v šoku otočí a vyčítavě s výčitkou v hlase říká : au, proč to prosím tě děláš ? Je z jeho chování rozhozena a energie jí bezpečně uniká. A onen spolužák si mne ruce radostí nad zdarem svého počínání a jeho radost je z nevědomé roviny způsobována právě přijímáním dívkou ztracené energie. Divíte se, že své pokusy bude opakovat, kdykoli pocítí energetický hlad po pozornosti té dívky ? Jakou má ta dívka možnost se chránit ?
Doporučil bych dívce pořídit si z domu velkou pokličku na nádobí a mít ji neustále při sobě. Když ji kamarádky upozorní, že se onen opět chlapec chystá k výstřelu, rychle se otočí a nastaví onu pokličku. Kulička se odrazí a trefí útočníka do nosu. Když se to útočníkovi stane i podruhé nebo potřetí, jak dlouho ještě bude mít chuť za cenu vlastního zranění svůj čin opakovat ?.
Magie je prastará věda o energiích a zacházení s nimi. Výraz „zákon magického odrazu“ se týká právě situace, kdy negativita útočníka / ona černá kulička z dětské bambitky / naráží na připravenou ochranu / poklička / a zpětně se vrací k útočníkovi, aby ho odrazem zranila. Přirozeně samotná metoda fungující spolehlivě v praktickém životě musí pokrýt ochranu celé aury po dvacet čtyři hodiny denně, protože nikdo nemá tolik informací ze svého okolí, aby mohl předpokládat, kdy a odkud negativní energie k němu směřuje.
Pravá magická bariéra, která je zcela funkční, musí splňovat určité předpoklady, které nejsou součástí tohoto textu. Funguje stoprocentně a mohu její používání všem víc než doporučit. Při zajištění její funkčnosti je třeba detailně pochopit a respektovat způsoby práce se živlovými energiemi do všech důsledků a nepodcenit žádný ze tří základních prvků, který tuto bariéru tvoří. Vše patří do oblasti tzv. „bílé magie“ a zárukou transparentnosti vašeho počínání vůči zákonům Univerza je vám vaše právo a povinnost chránit energie toho, kdo je pro vás tím nejdůležitějším člověkem na světě.
Jsem si naprosto jist, že vy, kdož již víte nebo tušíte, že tím nejdůležitějším člověkem pro vás je ten, který hostí v tomto životě vašeho ducha v sobě, nebudete mít o správnosti svého počínání žádných pochyb.
Řekněme si něco obecně o nutných podmínkách, který při používání magické ochranné bariéry musí uživatel k její dokonalé funkci naplnit. Uvedené zásady můžete vy, kdož jim správně porozumíte, využít i v běžné denní praxi bez znalosti tvorby bariéry k zvýšení odolnosti své psychiky před únikem energií v kontaktu s okolím.
Základním předpokladem pro fungování bariéry je myšlenková kázeň. O vlastní schopnosti tuto bariéru vytvořit tak, aby dokonale splnila svůj účel, nesmíte pochybovat. Pochybnosti odstraníte ale jen tehdy, když před touto prací na sobě zvládnete stejně dokonale lásku k sobě v její pravé podobě. Protože pochybnosti o čemkoli ve vás má vždy vědomí hmotného těla, pokud s ním své záměry jako duch nekonzultujete a necháte ho v pochybnostech o účelu celé akce / viz texty 01,02,03 /.
Samotnou bariéru musíte s sebou také „nosit“ a být si jí v každém okamžiku vědomi, jakož i pevně přesvědčeni, že vás v jakékoliv situaci před tušeným či netušeným útokem ochrání.
Samotné „nošení“ bariéry představuje nutnost uvědomovat si alespoň okrajově v každém okamžiku existenci bariéry a vyžaduje víru v její schopnost nás ochránit. Má to přirozenou souvislost se silou naší myšlenky. Neškolená lidská mysl navíc zmítána rozpory mezi nemilujícím duchen a nemilovaným tělem tuto koncentrační schopnost nemá a mít nemůže. Proto jen výjimečně může dokonale bariéra fungovat tomu, kdo se dříve nenaučí mít rád sám sebe.
Další podmínkou je, že se definitivně odnaučíte zlozvyku přejatému z praktikování hmotné podmíněné lásky nechat se vtahovat do emocí jiných lidí kolem vás. Při zatažení do emoci někoho jiného vystupujete z existující bariéry a stáváte se opět zranitelnými. Pro práci s ochrannou energetickou bariérou vám také doporučím dnes již zapomenuté mentální postupy pro běžné životní situace, které jsou nesmírně účinné a z pohledu vaší energetiky velmi úsporné.
Z existující bariéry také není dovoleno emitovat negativní energii vůči okolí. Pokud jste vůči komukoli negativní, tj. vypadnete ze stavu lásky k sobě a tudíž i bližnímu svému, bariéra se po dobu tohoto excesu rozpadá a ponechává vás bez ochrany.
Pokud si onu bariéru neděláme a setkáme se s člověkem, který nám obvykle stahuje energie, jsme si toho vědomi a očekáváme či se dokonce obáváme, že se to opět může opakovat. A to, že to svojí myslí a citem očekáváme, čili vysíláme tuto myšlenku do svého okolí a k našemu vampýrovi, vede k tomu, že se nám to s vysokou pravděpodobností stane. Pokud ale ve chvíli setkání s vampýrem ještě zesílíme soustředění na fakt, že bariéru máme a že nás chrání, naše myšlenkové nastavení působí právě jako hráz proti negativitě vampýra a v případě, že přesto svůj útok realizuje, zvládáme ho snadno a s úsměvem.
Podobně je to s nutností chovat se tak, abychom se nenechali vtahovat do emocí jiných lidí. Kolikráte v našem životě lidském se opakuje podobná situace ! Přibližme si obvyklý průběh, který si můžete rozšířit na celé spektrum podobných případů vztahů mezi lidmi. Vaše kamarádka se pohádá doma s manželem a oba na sebe nahází ošatku negativní energie. Muž s ní odejde podle své letory k mamince či do hospody a tam se jí nějak zbaví.
Kamarádka ale vezme telefon a zavolá právě vám. A pozve se k vám na kafe. Tak sedíte proti sobě v křesílcích a na stolečku mezi vámi stojí vedle dvou kouřících šálků kávy i ošatka s onou negativní energií. A hraje se hra o to, zda ji přijmete a zda se jí tedy vaše kamarádka zbaví. Zatím jste většinou tuto hru prohrávala. Ponořila jste se cele do líčení průběhu konfliktu ze strany kamarádky a do návrhů, jak to vyřešit, že jste si ani nevšimla, že ve chvíli, kdy ona kamarádka posílena a uklidněna odchází, ošatka s negativitou se stala vašim majetkem. A vy pak po zbytek dne zpracováváte onu negativitu a váš klid a pohoda a s ní u odpovídající množství vaší cenné životní energie je nenávratně pro tento a mnohdy i pro další dny pryč.
Tohle prostě myslí nepochopíte. Tohle si musíte dát příležitost prožít. A tohle dokáží lidé, jejichž vibrace vědomí se mimo inkarnaci již hodně blíží oné hladině oceánu, jak se o ní v minulých textech zmiňuji.
Vzpomínám si na případ paní, která do mé poradny přišla o berličkách. Měla doporučení od své známé, že jí mohu pomoci. Po krátkém rozboru situace bylo zřejmé, že dlouholeté soužití s manželem, silným energetickým vampýrem, ji vzalo za ta léta tolik energie, že se to začalo u ní projevovat na jejím schopnosti normálního pohybu. Neměla prostě sebe, svůj život ani tento svět ráda a její vědomí těla / ego / trpící neláskou vlastního ducha a tím i silnou energetickou podvyživeností v důsledku manželova vampýrismu přestalo vkládat svoji pozornost do udržování kosterního a svalového aparátu, který ji po téhle nemilované Zemi nosil.
Nastínil jsem jí možnou cestu jak z toho ven. Když jsem ji upozornil na nutnost zvládnout lásku k sobě, naslouchala, ale bylo vidět, že jí to celkem neoslovilo. A když jsem jí naznačil, že pak zvládne bariéru a skryta za ní začne zvládat manželovo chování a zůstane při jeho výpadech v klidu a tyto výpady naopak ustanou, nevydržela dále poslouchat a říká : víte, co vy po mně vlastně chcete ? Vy chcete, abych ho měla ráda a nerozčilovala se s ním ! Ale to já nechci ! Já se s ním musím hádat, to jinak nejde, rozumíte ?
Omluvil jsem se jí a navrhl, abychom spolu strávený čas považovali za příjemnou výměnu názorů. Nebyla ještě připravena jít cestou vnitřní změny. Stále ještě příliš toužila si prožívat své emoce a nechtěla se jich vzdát.
Bude vás zajímat jakýsi vedlejší účinek uplatnění bariéry u žen, které si přišly ke mně vyřešit své problémy a shodou okolností byly učitelkami na úrovni základní školy. Spontánně uvádějí jako vedlejší účinek praktikování své bariéry to, že děti v jejich hodinách zlobí mnohem méně a takřka vůbec. Dokonce tak, že se to stává předmětem závisti okolí a dobrého hodnocení nadřízených. Důvody takovéto změny chování dětí si jistě odvodíte sami.
Bude vás zajímat můj pohled na tolik rozšířenou vážnou chorobu, jakou bezpochyby nádorové onemocnění obecně je. Pokud své vědomí těla / ego / po léta nemilujete a až příliš svou energií plýtváte pro jiné na úkor toho, kdo je vaším nejdůležitějším člověkem, stane se vám, že onen pro vás nejdůležitější člověk dojde k názoru, že je lépe sama sebe zničit než dále trpět s tím pitomcem duchem, který na něj kašle. A vědomí těla samo spustí sebedestrukční program.
Případů, kdy naprosto nevědomky, ale při zcela dobrovolně sponzorujete energeticky své okolí, bych vám mohl uvést na tucty. V každém případě se postupně můžete dostat, pokud již nejste, do energetické nouze a problémů se svým psychickým a později i fyzickým zdravím v důsledku „podvyživenosti“ vlastní životní energií.
Změňte své chování a uvědomte si, že energii, s kterou tak marnotratně zacházíte, potřebuje právě ten, kdo je pro vás nejdůležitějším člověkem. Tedy vaše vlastní fyzické tělo, ten člověk, který vás po této zemi jako ducha nosí. A chraňte mu ji, tu energii. Budete překvapeni, kterak se váš život ze dne na den změní.
Doslova ze dne na den poznáte, jak je krásné žít, když na vás nikdo neútočí a vy svůj život zvládáte s úsměvem. Pokud budete skutečně důslední, stane se tento stav trvalým.
Dostávám dotazy mladých žen, které jsou v práci terčem energetických útoků svých nadřízených. Ptají se, zda uplatnění bariéry v jejich vztahu k šéfovi nepovede ke zhoršení jejich osobního hodnocení a nakonec ke ztrátě práce. Rozhodně nikoli, tohle riziko je vyloučeno.
Způsob uplatnění bariéry je naprosto spolehlivý a účinný. Energetický vampýr vnímá svoji neschopnost prorazit silou své negativity vaši bariéru jako důkaz vaší síly a naučí se vás prostě respektovat.
Ego útočníka vždy respektuje sílu, nemluvě o tom, že v případě opačného postoje je zraňováno vlastní negativitou, což je pro něj bolestné. Dokonale to funguje i vůči životnímu partnerovi, tchyni či rodičům.
Pokud je vaše aura nechráněna proti útokům energetických vampýrů, je v ní neustále přítomna energie negativity. Pokud je v auře přítomna negativita, vaše čakry se sice částečně uzavírají, aby do nich negativita neproudila ve velkém. Ale čakry nedokáží dokonale odfiltrovat ony potřebné energie „radosti ze života“ od oněch negativních a tak se ona „temná“ energie v čakře hromadí a proniká do orgánů fyzického těla s čakrou spojených. I to je jeden z důvodů, proč po letech naše tělo začíná být psychicky a později i fyzicky nemocné.
Zavírání čaker má přirozeně dopad do energetické rovnováhy člověka a mnohdy silně ovlivňuje jeho psychiku. Například klesá intuice, rovněž tvůrčí schopnost skrze šestou čakru, jakož i uzavírání páté čakry nese s sebou problémy v komunikaci s okolím.
Vynikající výsledky praktikování této ochrany před útoky energetických vampýrů je možno proto prakticky zdvojnásobit stahováním vysoce pozitivních energií do aury bez nebezpečí, že nám budou z ní při realizované ochraně bariérou nějak zcizovány. Svým klientům doporučuji mentální stahování některého typu energií, nejlépe energií Světla. Mentální způsob stahování má nespornou přednost oproti jiným způsobům v tom, že akumuluje za neuvěřitelně krátkou dobu cca 30 sekund v auře člověka naprosté maximum dané energie.
Samotná přítomnost energií Světla ve vaší auře vede k tomu, že každá z čaker z něj čerpá sobě vlastní energetické spektrum a postupně ho natahuje do orgánů fyzického těla, odkud vytlačuje po troškách tam dříve uložené negativní energie. Přímý, byť v čase pozvolný důsledek na naše zdraví je nasnadě.
Stahování Světla do vaší aury má další příznivé důsledky pro váš život. Prvním z nich je obecně vyzařování energie Světla z vaší aury. Pokud si pravidelně stahujete Světlo a chráníte ho před rozkrádáním, stanete se jeho nositelem tady na Zemi. Světlo ve vaší auře dále odradí od pokusů o kontakt ty ve vašem okolí, kdož by byli dříve, než jste začali praktikovat bariéru, v pozici možných energetických vampýrů. Podobně jako když havěť hemžící se pod zvednutým kamenem vystavíte přímému světlu, se vampýři, zvyklí na temné energie nižších vibrací, dále od vás odtáhnou. Naopak ti, kdož touží po Světle, budete k sobě silně přitahovat.
Energii Světla stažené mentálně do aury jednou denně také máte možnost bez problémů transformovat na vlastní životní energii a spotřebovávat ji v průběhu dne pro své životní aktivity. Na nasycení životními energiemi si rychle zvyknete a zvládnete v průběhu dne věci, o kterých se vám dříve ani nezdálo.
Třetím způsobem použití stahované energie Světla je pomoc lidem kolem vás. Prostě všude tam, kde jste dříve dávali svoji vlastní životní energii na úkor vlastního psychického a fyzického zdraví, budete předávat určitou mentální praktikou právě energii Světla. Tento způsob pomoci je naprosto z hlediska zákonů Univerza legální, protože respektuje svobodu vámi energií dotovaného člověka přetvořit vaše Světlo ve vlastní životní energii a pomocí té si pak vyřešit své problémy ve vlastní režii.
Mnozí z vás pracují v občanském životě způsobem, který jim přináší velmi vysoké riziko ztráty jejich vlastních životních energií. Během své praxe mám možnost registrovat četné pozitivní příklady z uplatňování vlastní ochrany energií v kombinaci se stahováním Světla do aury. Platí to jak pro práci pokladní v supermarketu, která je energeticky ze strany svého okolí nesmírně silně energeticky napadána, tak např. pro práci úřednice magistrátu za přepážkou či masérky v kontaktu se svými klienty. Způsob využití je nesmírně flexibilní a umožňuje důslednou ochranu v těchto i v řadě dalších případů.
Nasazením bariéry si dokážete vymezit správným způsobem své hranice vůči partnerovi a postupně touto vlastní vnitřní změnou změníte i jeho přístup k sobě a rodině. Nevytočí vás ani útoky vaší tchyně a po krátkém zácviku přestanete odcházet od vlastní maminky či obou rodičů s pocitem, že vás jedině včasný odchod zachránil před úplným energetickým kolapsem. Nepříjemný šéf či zákeřná a pomlouvačná kolegyně se vedle vás změní k nepoznání. V tramvaji, autobuse, metru a na ostatních veřejných místech se budete pohybovat s klidem a v pohodě.
Vy, kdož vlastníte onu dnes už ne až tak zřídkavou schopnost vidění vnitřním zrakem, budete zpočátku šokováni tím, jak nádherně a spolehlivě vše kolem bariéry a stahování Světla funguje. A určité rituály, které k praktickému provádění budete každodenně provádět, se vám stanou radostí a potěšením. Ale stejně spolehlivě to bude fungovat i vám, kteří tuto schopnost vhledu do jiných energií nemáte.
Ten z vás, kdo projde pod mým vedením zasvěcením na oné úzké cestě do vlastního nitra v rozsahu uvedeném v mých textech zde 01 až 04, se velmi přiblíží stavu, o němž esoterikové informují jako o schopnosti si svůj život řídit sám.
A vy, kdož si dáte příležitost se nejdříve seznámit a poté poznat praktické kroky při rekonstrukci vlastní psychiky tak, jak vám je přiblížím v textech 05 až 07, si svojí schopností svůj život vést podle svých představ budete jisti.
-pokračování-
ZÁVĚREM K PRVNÍM TŘEM TEXTŮM VÁM CHCEME S TROCHOU HUMORU PRÁVĚ TEĎ
JÁ A MŮJ PEJSEK VYPRÁVĚT NÁŠ SPOLEČNÝ PŘÍBĚH
NEBRAŇTE SE NADSÁZCE, PROSÍM
TŘEBA JE PRAVDIVÁ
O tom, že jsme dva, už víte. Od jisté doby jsme už pořád spolu. Dnes a denně myslíme Já a můj bráška pejsek v dobrém rozmaru na všechny mé kolegy tam nahoře, kteří nám právě pomáhají s opravami toho domu, který je naším společným bydlištěm zde na Zemi. Klouby, záda a tak. Vůbec to nemají jednoduché. Protože když jsme se dříve se my dva neměli rádi, malý bráška si ve svém domě dělal, co chtěl a na jeho údržbu kašlal. Byl mladý a silný a šel z něho respekt a já neměl tehdy odvahu se mu do života motat. JÁ A MŮJ PEJSEK VYPRÁVĚT NÁŠ SPOLEČNÝ PŘÍBĚH
NEBRAŇTE SE NADSÁZCE, PROSÍM
TŘEBA JE PRAVDIVÁ
Je fakt, že to dlouho zvládal na jedničku. Rozhodně nebyl žádné béčko. Tak do čtyřicítky se bráškovi pejskovi dařilo skvěle a já mohl být celkem v klidu. Aby ne. Když jsem mu někdy nabízel, že sejdu dolů a trochu mu s tím tady pomůžu, odbyl mne, že se nemám starat. Že prý to zvládne. Ať se mu do toho nepletu, že to je jeho parketa, je tu prý doma. A zdálo se, že to zvládá. Tak jsem byl docela rád, že se v té špíně tady dole nemusím hrabat. Ale říkal jsem si, sakra tenhle život je můj život, nemůže mi ho vzít. Moc klidu mi to nepřidalo.
Kolegové nahoře mi ale říkali : hele, nic si z toho nedělej. Teď tě nemusí, to je fakt. Cítí se pánem nad vaším společným životem a odmítá tě do něho pustit. Ale žádný strom neroste do nebe. Jednou si musí mladej rozbít čumák a pak s ním bude řeč, uvidíš. Tak jsem obvykle moc v tom domku s ním nebýval, seděl jsem s kolegy nahoře, popíjel kafe a koukal na holografické projekce ze stvoření světa.
A pak se to stalo. Až z toho bylo nevolno i mně. Najednou bum bác a hrad ze sirek, který můj brácha pejsek považoval za své životní dílo, se mu sesypal během chviličky. Byl z toho nejdříve pěkně v šoku a hezky zoufalý. Nevěděl si moc rady.
Využil jsem toho, slezu dolů k němu a říkám mu : hele pojďme do toho spolu. Půl napůl. Pomůžu ti s tím ! To ho naštvalo. Že mu jako nevěřím. že si myslím, že to nezvládl. Absolutně že nechce, prý ještě uvidím, co dokáže. Ale bylo na něm vidět, že se cítí pěkně blbě, že má pocit, že ho svět a lidi kolem zklamali a podrazili. No, stalo se z něj pěkně naštvané a zuřivé psisko. A ten dům byl jeho a já v něm jen podnájemník. Co jsem měl dělat ?.
Nezbylo než ho ještě chvíli nechat řádit, vždyť by mne to mohl pohrýzt vzteky. Řeknu vám, nikdy jsem ho neměl nějak extra rád a po tom všem jsem už vážně uvažoval, že to tady na Zemi zapíchnu a na všechno se vykašlu. Podrželi mne kolegové tam nahoře. Seď, my to zmáknem, říkali, uvidíš, co se bude dít.
A neměli to v těch asi deseti letech do jeho padesátky lehké. To psisko bylo v tom čase velmi vzpurné a svéhlavé. Cenilo zuby na všechny strany. Opravdu mi bylo trapně, když mým kamarádům tady nahoru vyštěkávalo, že se jim na to tady může v...., ať si to příště tady dole dělá někdo jiný. Našlo totiž někde v tom našem domě nějaké moje záznamy a nějaké duchovní dary, které jsem tam měl schované a leccos mu už docházelo.
A byl najednou velice chytrý ! Prý, že to by uměl každý, sedět tam někde pěkně s kafíčkem v klimatizovaném prostředí nějakého dispečinku a dívat se, jak se našinec tady dole trápí ! Takhle to říkával, ten pejsek, a myslel tím mne.
Ale zklidňoval se. Pomalu, ale přece. Začal s těmi dary experimentovat a viděl, co dříve neviděl. A jak šel rok za rokem, pochopil, že to pískoviště, které považoval za celý svět, je jen zanedbatelným zrnkem v písku ostatních pískovišť. Přestal si prostě myslet, že mu patří svět a že si s ním udělá, co chce. Nouze přece jen naučila i Dalibora housti.
A on prý na mně najednou, ať si to vezmu zpátky, co tam v tom domě objevil, že z toho jde strach. A ať prý se s ním o to tady dole i o ty ostatní starosti podělím, že už mu není dvacet a že na to sám nestačí. Prý to není pro jednoho, povídá. Na to by měli být dva. Nestačil jsem koukat. Dobře, říkám.
A začali jsme se pravidelně vídat a zvykat si na sebe. Byl k nepoznání, skromný, tichý, ten kdysi zlý hafan. Hledal jsem způsob, jak na něj. Podívej, cos udělal, říkám mu. Kdo to má teď uklízet, peskoval jsem ho. Čím více jsem ale strkal výsledky jeho řádění před oči, tím míň s ním byla řeč. Vrčel a říkal, že mu můžu… A tak to šlo pořád dokola. Bylo jasné, že to takhle nepůjde. Viděl jsem, že je nešťastný, cítí se provinile, má zlost na sebe a proto i na mne a na celý svět. Tak takhle s ní nehnu, to bylo jasné.
A pocítil jsem lítost a něco jako lásku. Poprvé v životě. Možná jsem měl být dřív přísnější a nebát se jeho vyceněných tesáků. Pak to nemuselo to dojít tak daleko. Kdysi z něj ale opravdu šla hrůza. Ale dnes je to nešťastný psí kluk, který vlastně neví kudy kam. Něco jako můj mladší brácha.
A tak jsem ho objal a řekl jsem, že už mu nikdy nebudu nic připomínat. Že mu odpouštím, jak se choval ke mně a že ty, kterým ublížil, poprosíme za odpuštění spolu. A že ho mám rád. A že s ním tady dole zůstanu. A ten svinčík uklidíme spolu, nabídl jsem mu. Ale už to nebude půl na půl. Vezmu to celý do svých rukou. A budeme všechno dělat spolu, ano ? A že… a taky, že… Hodně jsme si toho řekli.
Chvíli to trvalo. Už si nevěřil a byl rád, že mně má. Už nikdy sám, říkal. A měknul a nechal už hladit, ten psí brácha. A pak si to začal už docela užívat. Zajistil jsem, aby měl každý den dost žrádýlka do misky a aby mu ho žádný energetický vampýr nekradl. A začal jsem mu z kožichu vybírat kus po kuse blechy různých chybných emocionálních a mentálních vzorců, které mu tam nalezly v dětství z křovin, ve kterých se k dospělosti musel prodírat. A že jich tam bylo ! Dělalo mu to moc dobře a díval mi to najevo. I mně se lépe hladilo ho po srsti, když už tam ten humus neměl.
A tak jsme spolu pořád a baví nás to oba. Makáme i bavíme se, blbneme a smějeme. Přestal se bát a užívá si. Jsme úplně v pohodě a pohodu si tím přitahujeme i z okolního světa. Klukům v dispečinku jsem řekl, že se mi tady dole líbí a že je mi tu s ním konečně dobře. Že se vrátím, až jeho čas vyprší. Jen občas tam nahoru zaskočím na kus řeči a hup zase dolů. Potřebuje mne, můj pejsek. I já jeho potřebuji.
Ano, nakonec jsme k sobě našli cestu. On i Já. Našli jsme k sobě cestu právě způsobem, který vám v těchto textech přibližuji. Já jako duch ho mám rád, kluka pozemského, dříve tak uštěkaného. Bez něho bych přece přišel o tu srandu být tady. A on už mně taky může. Tak mu každý den mu posílám náklaďák své lásky za to, že na mne nezanevřel, dále se mnou spolupracuje a po této zemi nosí. A on mi snížil nájem a vytvořil mi ve svým domě nadstandardní podmínky. Díky ti, brácho pejsku !
TAK TOHLE JE O NÁS UŽ VŠECHNO. SNAD VÁM TO K NĚČEMU BUDE.
ALE POJĎME DÁLE, MÁME PRÁCI !
ALE POJĎME DÁLE, MÁME PRÁCI !
Ani dnes není mým cílem, abych kohokoli z vás něco učil či o něčem přesvědčoval. Opět vám jen chci poskytnout jen potřebné informace k tomu, aby jste nalézali a pokud možno našli sami sebe. Zmínil jsem se vám někdy o tom, že si svou práci představuji jako práci restaurátora v chrámu vašeho multidimenzionálního bytí ? Protože jen lehce, škrabkou či štětečkem, mám-li štěstí, že chcete spolupracovat, odkrývám to nejvzácnější, co je ve vás skryto. A víte, co je tam skryto ? Vy sami a pravda o tom, kým vlastně jste.
Hluboce respektuji vaše právo volby. Kliknutí myší je naprosto snadným aktem svobodné vůle pro ty z vás, kteří tajemství svého nitra znát nechcete.
Dnes vás zavedu do oblasti, která bývá v centru pozornosti mnoha různých doporučení z úst či pera lidí zabývajících se esoterikou a prací s energiemi. Protože rad a návodů, jak si vlastní energie chránit, jak energii udržet, jak vlastní auru energií naplnit, je mnoho přemnoho. Nechci je hodnotit. Kdo je vyzkoušel, ví své. Jen vám představím tu, která má svůj původ v hluboké znalosti možností živlové magie. Té magie, která mi byla před lety odkryta jako dar, který jsem si přinesl z hlubokých eonů své „nekonečné cesty“ tímto stvořením.
Protože právě starost o vlastní životní energie je druhou důležitou oblastí práce na oné úzké vnitřní cestě dovnitř sebe a je podmínkou dlouhodobé stabilizace vzájemné duální lásky obou skutečných bytostí v nás, tedy ega a ducha. Naše lidská aura je totiž vítaným zdrojem lehce nabyté energie pro ty z našeho okolí, kteří si z nějakého důvodu nechtějí či nemohou zajistit její dostatek pro svoji každodenní potřebu vlastní aktivitou.
Pro pochopení odstavců níže v tomto textu je nutno znát skutečnosti uvedené v textech 01 až 03 tohoto seriálu, které byly zde na webu uveřejněny již dříve. Doporučuji těm z vás, kdo je dosud neviděli, se k nim vrátit a seznámit se s nimi.
O energetickém vampýrismu hovoříme v případech, kdy se jedná o dlouhodobé jednostranné a nedobrovolné proudění energií z aury dané osoby ve prospěch energetického vampýra. Tento sice poměrně známý, ale z hlediska lidské psychiky obecně hodně podceňovaný problém je jednou z hlavních příčin řady v dnešní době rozšířených poruch psychického zdraví / sociální fóbie, depresivní stavy a migrény aj. /.
Četnost potřeby ochrany před energetickým vampýrismem je podle mé osobní zkušenosti z praktické práce s klienty prakticky stoprocentní. Dá se tedy říci, že po zvládnutí lásky k sobě samému či samé je druhou nezbytnou podmínkou pro další úspěšné řešení krizových životních stavů v životě lidském. Samozřejmě se ale ochrana před energetickým vampýrismem se skvěle uplatní u každého člověka, který dokáže pozitivně myslet a žít a je proto lovnou zvěří v hledáčku vampýrů ve svém okolí.
Pro úplnost je třeba se ještě zmínit o energetickém vampýrismu spojeném s fenoménem napojování se lidských duší bez těla na auru žijícího člověka. Tyto případy jsou rovněž časté a snad není člověka, u kterého by bez použití speciální vlastní ochrany několik i více těchto bytostí energeticky neparazitovalo. Je nutno ovšem říci, že celkově se jedná oproti klasickému energetickému vampýrismu o zatížení zanedbatelné a řeší se jen tehdy, když výše odběru životní energie přesahuje z nějakého důvodu únosnou mez. Sem patří například případy oficiální lékařskou vědou zvané jako „posttraumatický syndrom“ a jiné.
Speciálním případem pak jsou projevy energetického parazitismu bytostí hmotných a jemnohmotných úrovní nízkého spektra vibrací. Mnohdy je možno jejich energetické působení ztotožnit s působením skupin negativních mimozemských entit nacházejících se v našem hmotném a jemnohmotném okolí. V rovině kolektivního vědomí lidstva je jejich organizované působení již po tisíciletí pro nás vskutku fatální záležitostí. Lidstvo jako celek stojí vůči těmto subjektům v pozici jakéhosi chovného stáda v nevědomosti udržovaných jedinců, které je neustále podněcováno k produkci nízkovibračních kvant energií, jež jsou pak stahovány a k vlastní potřebě využívány těmi, kdož stojí v pozadí tohoto dění. Zní to neskutečně tvrdě, ale zatím je tomu stále ještě tak.
Na rovině vědomí jednotlivce je jejich působení v našich podmínkách z hlediska mých zkušeností naštěstí poměrně zřídkavé. Ale pokud existuje, je o to více pro psychiku, energetiku a zdraví daného člověka zdrcující. Nemám rád tyto případy, většinou je za nimi extrémně silná karma a možnost účinného zásahu je v případě zohlednění theurgického přístupu omezena. Tato oblast by stála za samostatný seriál a proto se jí zde zabývat nebudeme.
Dovolte mi ještě poznámečku k modernímu typu vampýra, který se do svých obětí naváží například na internetu. Tito lidé si vyberou nějakou skupinu lidí na dostupném serveru a úmyslně vchází do diskuse s názory, které mají ostatní tam zúčastněné šokovat, urazit či jinak rozhodit. Jejich jediným cílem je radostně shromaždovat energie rozhořčení, smutku a zklamání z rušení sváteční pohody podobně smýšlejících lidí v této skupině.
Vy, kdož tomu věnujete pozornost, víte, že je těchto lidí napadajících podobným způsobem ostatní je stále více a více. Jediná šance, jak o energii v tomto případě nepřijít a vampýra nesytit, je nenechat se tím v daném kolektivu rozhodit a nijak na tyto vstupy nereagovat. Pachatel, nezíská-li vaši pozornost a tím vaši energii, toho zanechá v souladu s působením jedinečného fenoménu uplatňujícího se v lidské psychice, o kterém níže hovořím jako o „zákonu magického odrazu“.
V popředí zájmů lidských vampýrů je životní energie. Skutečný vampýr může být člověk z našeho bezprostředního okolí, se kterým se stýkáme denně nebo v pravidelných intervalech. Tedy manžel, manželka, matka, tchyně, otec, tchán, jiný člen rodiny či šéf nebo někdo ze spolupracovníků v zaměstnání. Hovoříme o nich jako o tzv. „kontaktních vampýrech“.
Dalším typem vampýra, který nás s chutí připraví o energii, může být i člověk z davu v dopravním prostředku či při nákupech v supermarketu. O nich hovoříme jako o „anonymních vampýrech“. Anonymním vampýrem těžkého typu jsou dále trvale negativně naladění jedinci, kterým zásadně nikdo a nic nevyhoví. Nenávidí slunce za to, že svítí, déšť za to, že padá shůry, žádná houska není dost propečená a slyšíte je u televize řvát, že parlament stojí za h…. a je ho třeba rozpustit. Drží prostě po dvacet čtyři hodiny denně pomyslnou nůši s kuličkami negativity a rozhazují je do svého okolí na všechny, kdož mají tu smůlu nacházet se v jejich blízkosti.
Spektrum provedení útoku energetického působení vampýra na naši auru je značně široké. U kontaktních vampýrů od přímého verbálního nebo jemu na roveň postavenému výronu silné krátkodobé emocionální a myšlenkové negativity vůči nám jako osobě či skupině osob, ke které patříme, po tenounký stálý pramínek nevůle a zášti vůči nám emitovaný podvědomě po mnohdy celých dvacet čtyři hodin denně. U anonymního vampýra od jednorázového, ale intenzivního působení při náhodném setkání až po střádání drobků našich energií přes ony rozhazované kuličky.
U „kontaktních vampýrů“ jde mnohdy o kombinaci obou způsobů a v podstatě nezáleží na vzdálenosti, která vás od něj dělí.
Energetický vampýrismus kvete mezi lidmi jako květy šeříku v máji. Jenže na rozdíl od šeříku vampýrismus kvete plný počet dnů v roce. Oč tedy vlastně jde a co se s tím dá dělat ?
Začněme schematickým pohledem na základní energetiku člověka. Žijící člověk v inkarnaci má dva zdroje, ze kterých čerpá energii k životu. Má k dispozici jakýsi „chemický reaktor", jak bychom mohli přeneseně nazvat žaludek a celý trávicí trakt fyzického těla. To je první a základní zdroj naší energie. Pak je tu druhý, jemnější zdroj. Tím jsou energie prostředí, ve kterém žijeme, tedy zejména energie Slunce, přírody a záření hvězd.
Tuto energii nazvěme energií „radosti ze života“. Je všude kolem nás. Jsme v této energii stále ponořeni jako ryby v oceánu. Pokud ji chceme přijímat, děje se to tak, že pozitivně naladěni si ji vědomě / ale i nevědomě / necháváme za příznivých okolností proudit svojí aurou a přijímáme ji svými čakrami. Podíl každého tohoto druhu energetické "výživy" na celkovém "jídelníčku" u jednotlivého člověka je různý a souvisí s parametry „filtru“ duše a z toho se odvíjejícího vztahu k lásky sobě, přírodě a životu a lidem kolem sebe vůbec.
Hodně přízemní lidé si vystačí z větší části s hmotnou stravou, lidé více duchovně ladění potřebují zase pravidelný vyšší přísun oné jemné energie druhého typu. Potřeba toho kterého druhu energetického příjmu v průběhu života je dána stupněm probuzení ducha v duši a je dále v určitém rozmezí závislá na věku, způsobu života a konkrétní životní situaci člověka v daném životním období. Ale ani plně hmotný člověk si zdaleka nevystačí jen s energií svého "chemického reaktoru". Bez energií „radosti ze života“ prostě není možno ani v krátkodobém výhledu kvalitně žít.
Nepochybuji, že v mém popisu lidí více či méně náchylných k praktikování energetického vampýrismu zřetelně opět vidíte onu linii rozvrstvení lidí kolem nás podle toho, nakolik se v jejich „denním vědomí“ prosazuje vědomí ducha nebo vědomí ega. Pokud tomu rozumíte tak, že se energetičtí vampýři rekrutují převážně z řad těch, kdož mají mnohem blíže k egu, rozumíte tomu správně. Ale samozřejmě suchá je teorie a nádherně rozvitá je skutečnost každodenního života.
Ideálními typy energetických vampýrů se stávají lidé bez rozdílu pohlaví, kteří přicházejí do inkarnace z jemnohmotných sfér, v nichž je poměrně vyšší počet zatěžujících „olůvek“ na duši běžnou normou. Těžký energetický vampýr je obvykle stále nespokojený, často zlostný, mrzutý člověk s poměrně omezenými hmotnými zájmy, pro něhož je získávání energií vyšších vibrací pro vlastní potřebu z jeho vlastního pohledu zbytečnou ztrátou času. Je jich mezi námi dnes neskutečně mnoho.
Lze mezi ně zařadit mnohé nezaměstnané obávající se svého příštího údělu, lidi sice zaměstnané, ale strachující se o svou práci, lidi obtížně snášející stárnutí a stáří, lidi v partnerských, zdravotních a finančních problémech. Ale i lidi dobře situované, kteří žijí neustále ve strachu z toho, aby o nastřádané majetky nepřišli a kteří se svojí negativitou vůči okolí snaží chránit svoji pozici ve společnosti.
Jsou to prostě lidé jakkoli nespokojení se svým životem a hlavně : lidé, kteří se nemají rádi a proto mají velké výhrady k životu, který je jim dáno vést, ke světu, ve kterém žijí a k lidem, kteří je obklopují.
Jsou ovšem chvíle, kdy kdokoli i z těch normálně energeticky fungujících lidí cítí potřebu „cucat“ cizí energie. Tendence stát se alespoň na chvíli vampýrem na úkor energetických rezerv lidí v našem okolí zesiluje vždy, pokud se člověk právě setkává s nepříznivými životními podmínkami, jakými jsou nemoc, finanční nouze, osamělost, ztráta práce či společenského postavení. Za těchto okolností se tato tendence s vysokou pravděpodobností prosadí i u duchovně poměrně vyspělých, „olůvky“ nijak zvlášť nezatížených lidí.
I zde je příčinou absence lásky k sobě samému daná pocitem selhání, který je obvykle promítán alespoň zčásti do okolního světa a prezentován dosud nekultivovaným lidským egem jako vadné chování okolí vůči sobě. Neláska k sobě je pro energetický vampýrismus signifikantní s prakticky stoprocentní účinností.
Lidé propadlí energetickému vampýrismu se uzavírají do sebe a kladou mezi sebe a okolní svět a jeho pozitivní energie vlastní myslí a cítěním vybudovanou hráz. Hráz, skrze kterou k nim ony energie „radosti ze života“ nedokáží proniknout: Tato hráz je budována pocity strachu, nespokojenosti, ublíženosti, zklamání, ponížení, často i arogance, zlosti a vzteku vůči sobě, životu, světu a okolí. Jsou přítomny i silné pocity nelásky a často i podvědomé touhy uniknout z reality tohoto světa.
Jako příklad obvykle uvádím rozdíl v přístupu k energiím okolí u dvou mužů, který mohou realizovat při cestě do hospody. Potřeba vypít si pivo je sice spojuje, ale jinak mohou tuto nádhernou mužskou potřebu naplňovat zcela rozdílným způsobem.
Ten, který si chce k pivu dát chuťovku v podobě nádherných energií radosti ze života, od prvního kroku vypouští své denní starosti a na své cestě vnímá pozitivně své okolí. Nechává jeho energie do sebe vstupovat a ve svém nitru je prožívá s radostí. Ptáček, kočička, kvetoucí keř, ztepilý smrk či pozadí hezké dívky a svit hvězd nad hlavou na zpáteční cestě mu přináší do jeho energetického systému nádheru, o kterou je ochuzen jeho kolega od vedlejšího stolu.
Ten kolega, který pojal cestu na pivo nikoli jako radostnou příležitost, ale jako sice nutnou, ale obtížnou záležitost, se kterou se musí smířit. A kráčí celou cestu jakoby uzavřen v tunelu svého nezájmu o okolí a energie, které mu toto okolí může poskytnou. I pozadí krásné dívky nevnímá jako radostný zážitek, ale mrzuté připomenutí skutečnosti, že jeho žena doma má své pozadí již násobně větší a proto méně krásné.
Nutně temně zabarvená a hutná psychika takového člověka, který se svému okolí uzavírá, jemné energie ze Slunce, přírody a z hvězd nepřijímá a musí je něčím nahradit. Takový člověk se proto zaměří se na své okolí a nutí na vybraný objekt, aby se vzdal určité dávky svých vlastních vysokých energií pro potřebu energetického vampýra.
A tak tento vampýr z nezbytí / ovšem podloženého vlastním nesprávným přístupem k sobě a světu kole / začíná zneužívat energií lásky, soucitu či touhy pomoci ze strany blízkých osob, které jsou vůči němu energeticky otevřeny, protože vampýra jako bytost buď milují, jsou na něm závislí nebo jinak se pohybují v jeho blízkosti. Je ironií života, že nejčastěji doplácí na útoky energetického vampýra ti lidé, kteří se nevědomky díky určité citové vazbě jejich energetickému vampýrství otevírají ve víře, že dají-li ze sebe co nejvíce dobrého, vše se vyřeší. Opak bývá pravdou.
Mnohdy bývá našemu vampýrovi takto získané energie málo a napadá stále širší okruh lidí kolem sebe. Právě proto je téměř pravidlem, že k nejtěžším projevům vampýrismu dochází v rámci rodiny mezi jejich rodinnými příslušníky, na pracovišti, případně v úzkém okolí známých a sousedů.
Pokud přirovnáme spektrum energií potřebných k našemu život zde na Zemi k barvám duhy, pak energie větší části spektra / červená, žlutá, zelená, tmavě modrá / je přítomna v hmotné stravě. Energie nejjemnější, světlounce modrá a fialová, tu ve stravě nenajdete.
Tuto energii rozhodně nemůže člověk nahradit např. dvěma kuřecími či vepřovými řízky denně navíc. Energetický vampýr prostě hladoví po oné energii a dobře ví, jak to udělat, aby ji dostal právě v té podobě, jak ji potřebuje. Prostě na nás zaútočí v osobním styku, písemně či telefonem nebo jinak určitou dávkou verbální či myšlenkové negativity a srazí nás z výšin naší pohody a dobré nálady dolů.
Řekněme si, co se v takovém případě děje. Vampýr nás, svou vyhlédnutou oběť ve chvíli, kdy to obvykle nejméně čekáme, zasáhne slovem, větou, ošklivým činem. Protože se v naprosté většině případů jedná o opakované útoky, my jen nevěřícně koukáme a divíme se tomu, kde se to v tom druhém pořád bere a proč to dělá. Naše dobrá nálada je pryč a zmocňuje se nás zděšení. Co se to zase děje, co zas ten druhý proti nám má, co mu vadí, proč to vlastně dělá ? Copak jsem zase neudělal/a/ dobře, co mi zase vyčítá, copak to nikdy neskončí ? Kde je láska, která nás spojovala ? Kde je normální lidská slušnost ?
A zalije nás lítost nad tím, proč se to vlastně děje a jak s tím máme žít. A smutek a nepochopení toho, jak může někdo být tak zlý a nepřející. Naprosto jasným příznakem úniku naší energie je situace, kdy se cítíme chováním vampýra takzvaně rozhozeni.
A to je chvíle, na kterou energetický vampýr čeká. Naše krásné energie pod tlakem vampýrovy negativity sníží své vibrace a tím se pro něj stávají žádoucí potravou. Protože ve chvíli, kdy jsme takto zasaženi a rozhozeni, pod tlakem nám vnucených negativních pocitů klesají vibrace oněch nádherných energií, které v sobě máme a my je začínáme ze své aury vylučovat jako temnější a hutnější energie zklamání, zármutku, nepochopení, mnohdy i naštvání a zlosti.
A tyto energie nám vytékají z aury v hojném množství a energetický vampýr natahuje svá nehmotná chapadla a saje a saje.
Protože energetický vampýr je v nízkých vibracích jako doma, jsou pro něj přesně tím ořechovým, čím se vyživuje a čím dále podporuje svůj sobecký přístup ke svému okolí. Samozřejmě, vše se to děje na jemnějších úrovních reality a ani vy ani on si toho obvykle nejste vědomi. Prostě ani oběť, ani upír si na vědomé úrovni neuvědomuje, že jeden je zneužíván a druhý to, že zneužívá. Ale děje se to a funguje to přímo skvěle.
To, že ten, kdo se sytí naší energií, je již nasycen, poznáme lehce. Celou dobu se na nás zlobí, útočí, doráží, až dosáhne svého a pořádně nás rozhodí. Pak se nasytí a najednou šmytec, jako když utne. Třeba se i usměje a dělá, že ho to už přešlo a snaží se být zase dobrý.
A dělá to proto, aby na těch pár chvil, po které je energeticky nasycen, nám dal možnost se trochu energeticky zregenerovat. Aby poté, kdy opět zaútočí, mohl dostat svou novou dávku. Energetický vampýr nás nechce zničit a nechce také o nás přijít. Využívá nás jen jako snadno dostupný zdroj své oblíbené vibračně upravené energie k vlastnímu použití. Nenapíná proto naši trpělivost nad únosnou míru, abychom se nerozhodli odejít z jeho dosahu. Protože by si musel pracně hledat jiný zdroj energie.
A tak se to opakuje stále dokola. Když je energetický vampýr nasycen, nastává pauza. A my se ulehčením vracíme na nějakou dobu ke své lepší náladě s nadějí, že to zlé je pryč. Vrátíme se ke své sluníčkové náladě, opět se plníme energií Slunce, přírody a vesmíru, které máme po jeho útoku hodně zapotřebí. Čerpáme to čisté a doufáme, že už bude klid. A vampýr na nevědomé rovině sleduje náš energetický stav a když zjistí, že nastal jeho čas, pak si nás otevře zase nějakým způsobem sobě vlastním podobně jako energetickou konzervu.
Uvědomte si prosím, že vaše vědomí ducha je zodpovědné za vše, co se děje ve vašem společném domě. Vy jako duch svému egu / pejskovi / svojí energií lásky, kterou mu již dáváte, konečně sypete plnou misku granulí nejlepší kvality, aby vám nestrádal hlady. Ale zároveň je vaší povinností jako ducha se postarat o to, aby váš společný dům měl uzamčené dveře a nebyly někde rozbité okenní tabulky. Protože těmi mu vlastně do vašeho domu lezou cizí pejsci / ega jiných lidí / a kradou mu žrádýlko z misky / jeho životní energii /. Takže ochrana vlastních životních energií je vaším výsostným právem a vaší povinností !
Ještě vás chci upozornit na určitý aspekt dějů ve vztazích mezi vampýrem a tím, kdo je jeho obětí. Totiž ten, kdo je léta energetickým vampýrem zneužíván, může být veden v případě neřešení situace k tomu, že se sám vampýrem stane. Závislost toho, kdo nám stahuje naši energii, na stahované energii totiž narůstá jako u každé závislosti. Energetický vampýr na nás útočí stále častěji a ve stále kratších intervalech. Postupně nám dává stále méně možností k regeneraci našich vlastních sil.
Až nakonec i my ve svém zoufalství z nedostatku vlastních energií si případně najdeme ve svém okolí nějakou slabou na sobě závislou bytost a zahájíme činnost směřující k odebrání životní energie této bytosti. A ty z obětí energetického vampýra, které nejdou cestou takto vyvolaného vlastního sekundárního vampýrismu, na to doplácejí vlastním zdravím. Chybějící energie se dlouhodobě v těle někde zcela jistě projeví.
Jak se můžeme před energetickým vampýrem chránit ? Pokud identifikujeme svého partnera nebo jiného blízkého člověka ze svého okolí jako energetického vampýra, musíme si uvědomit, že nemá cenu třeba s vytištěnými stránkami tohoto povídání mu dělat přednášku o škodlivosti či nevhodnosti energetického vampýrismu.
Každý energetický vampýr je jako narkoman, který je zvyklý na svůj příděl vašich energií a ty jsou pro něj drogou. Třeba by i slíbil změnu svého chování, svůj slib nedodrží. Jediná cesta, jak ho léčit, je jako u každého narkomana : vzít mu jeho drogu, nedopustit, aby se dostala do jeho dosahu. To ovšem znamená, že mu my sami nesmíme dát šanci se k naší energii dostat. Tudíž se musíme začít chovat jinak než dosud.
Tady totiž platí pravidlo, které má váhu jednoho ze základních zákonů lidské psychiky : k zastavení energetického vampýra či k jeho vyléčení nemůžeme nikdy změnit jeho. Takhle to prostě nefunguje. Musíme změnit přístup k sobě samým a svůj přístup k vlastním energiím. Pokud se vám podle poslední věty zdá, že jsme opět u nutnosti provést vlastní vnitřní změnu a začít láskou k sobě, máte pravdu.
Uveďme si konkrétní příklad na vzorovém případu princip fungování ochrany před energetickým vampýrem. Třináctiletá dívka se ve škole stane obětí šikany ze strany spolužáka. Prostě se mu líbí a on nevěda, jak jí to dát najevo, sáhne k náhradnímu řešení, jak její pozornost získat. Donese si z domu dětskou bambitku a naláduje do ní černou pryžovou kuličku. A když si ona dívka otočená k němu zády povídá se spolužačkami, vystřelí a zasáhne ji někam do oněch půvabných míst, kde její záda přestávají mít slušný název a kde to hezky zabolí.
Dívka se k němu v šoku otočí a vyčítavě s výčitkou v hlase říká : au, proč to prosím tě děláš ? Je z jeho chování rozhozena a energie jí bezpečně uniká. A onen spolužák si mne ruce radostí nad zdarem svého počínání a jeho radost je z nevědomé roviny způsobována právě přijímáním dívkou ztracené energie. Divíte se, že své pokusy bude opakovat, kdykoli pocítí energetický hlad po pozornosti té dívky ? Jakou má ta dívka možnost se chránit ?
Doporučil bych dívce pořídit si z domu velkou pokličku na nádobí a mít ji neustále při sobě. Když ji kamarádky upozorní, že se onen opět chlapec chystá k výstřelu, rychle se otočí a nastaví onu pokličku. Kulička se odrazí a trefí útočníka do nosu. Když se to útočníkovi stane i podruhé nebo potřetí, jak dlouho ještě bude mít chuť za cenu vlastního zranění svůj čin opakovat ?.
Magie je prastará věda o energiích a zacházení s nimi. Výraz „zákon magického odrazu“ se týká právě situace, kdy negativita útočníka / ona černá kulička z dětské bambitky / naráží na připravenou ochranu / poklička / a zpětně se vrací k útočníkovi, aby ho odrazem zranila. Přirozeně samotná metoda fungující spolehlivě v praktickém životě musí pokrýt ochranu celé aury po dvacet čtyři hodiny denně, protože nikdo nemá tolik informací ze svého okolí, aby mohl předpokládat, kdy a odkud negativní energie k němu směřuje.
Pravá magická bariéra, která je zcela funkční, musí splňovat určité předpoklady, které nejsou součástí tohoto textu. Funguje stoprocentně a mohu její používání všem víc než doporučit. Při zajištění její funkčnosti je třeba detailně pochopit a respektovat způsoby práce se živlovými energiemi do všech důsledků a nepodcenit žádný ze tří základních prvků, který tuto bariéru tvoří. Vše patří do oblasti tzv. „bílé magie“ a zárukou transparentnosti vašeho počínání vůči zákonům Univerza je vám vaše právo a povinnost chránit energie toho, kdo je pro vás tím nejdůležitějším člověkem na světě.
Jsem si naprosto jist, že vy, kdož již víte nebo tušíte, že tím nejdůležitějším člověkem pro vás je ten, který hostí v tomto životě vašeho ducha v sobě, nebudete mít o správnosti svého počínání žádných pochyb.
Řekněme si něco obecně o nutných podmínkách, který při používání magické ochranné bariéry musí uživatel k její dokonalé funkci naplnit. Uvedené zásady můžete vy, kdož jim správně porozumíte, využít i v běžné denní praxi bez znalosti tvorby bariéry k zvýšení odolnosti své psychiky před únikem energií v kontaktu s okolím.
Základním předpokladem pro fungování bariéry je myšlenková kázeň. O vlastní schopnosti tuto bariéru vytvořit tak, aby dokonale splnila svůj účel, nesmíte pochybovat. Pochybnosti odstraníte ale jen tehdy, když před touto prací na sobě zvládnete stejně dokonale lásku k sobě v její pravé podobě. Protože pochybnosti o čemkoli ve vás má vždy vědomí hmotného těla, pokud s ním své záměry jako duch nekonzultujete a necháte ho v pochybnostech o účelu celé akce / viz texty 01,02,03 /.
Samotnou bariéru musíte s sebou také „nosit“ a být si jí v každém okamžiku vědomi, jakož i pevně přesvědčeni, že vás v jakékoliv situaci před tušeným či netušeným útokem ochrání.
Samotné „nošení“ bariéry představuje nutnost uvědomovat si alespoň okrajově v každém okamžiku existenci bariéry a vyžaduje víru v její schopnost nás ochránit. Má to přirozenou souvislost se silou naší myšlenky. Neškolená lidská mysl navíc zmítána rozpory mezi nemilujícím duchen a nemilovaným tělem tuto koncentrační schopnost nemá a mít nemůže. Proto jen výjimečně může dokonale bariéra fungovat tomu, kdo se dříve nenaučí mít rád sám sebe.
Další podmínkou je, že se definitivně odnaučíte zlozvyku přejatému z praktikování hmotné podmíněné lásky nechat se vtahovat do emocí jiných lidí kolem vás. Při zatažení do emoci někoho jiného vystupujete z existující bariéry a stáváte se opět zranitelnými. Pro práci s ochrannou energetickou bariérou vám také doporučím dnes již zapomenuté mentální postupy pro běžné životní situace, které jsou nesmírně účinné a z pohledu vaší energetiky velmi úsporné.
Z existující bariéry také není dovoleno emitovat negativní energii vůči okolí. Pokud jste vůči komukoli negativní, tj. vypadnete ze stavu lásky k sobě a tudíž i bližnímu svému, bariéra se po dobu tohoto excesu rozpadá a ponechává vás bez ochrany.
Pokud si onu bariéru neděláme a setkáme se s člověkem, který nám obvykle stahuje energie, jsme si toho vědomi a očekáváme či se dokonce obáváme, že se to opět může opakovat. A to, že to svojí myslí a citem očekáváme, čili vysíláme tuto myšlenku do svého okolí a k našemu vampýrovi, vede k tomu, že se nám to s vysokou pravděpodobností stane. Pokud ale ve chvíli setkání s vampýrem ještě zesílíme soustředění na fakt, že bariéru máme a že nás chrání, naše myšlenkové nastavení působí právě jako hráz proti negativitě vampýra a v případě, že přesto svůj útok realizuje, zvládáme ho snadno a s úsměvem.
Podobně je to s nutností chovat se tak, abychom se nenechali vtahovat do emocí jiných lidí. Kolikráte v našem životě lidském se opakuje podobná situace ! Přibližme si obvyklý průběh, který si můžete rozšířit na celé spektrum podobných případů vztahů mezi lidmi. Vaše kamarádka se pohádá doma s manželem a oba na sebe nahází ošatku negativní energie. Muž s ní odejde podle své letory k mamince či do hospody a tam se jí nějak zbaví.
Kamarádka ale vezme telefon a zavolá právě vám. A pozve se k vám na kafe. Tak sedíte proti sobě v křesílcích a na stolečku mezi vámi stojí vedle dvou kouřících šálků kávy i ošatka s onou negativní energií. A hraje se hra o to, zda ji přijmete a zda se jí tedy vaše kamarádka zbaví. Zatím jste většinou tuto hru prohrávala. Ponořila jste se cele do líčení průběhu konfliktu ze strany kamarádky a do návrhů, jak to vyřešit, že jste si ani nevšimla, že ve chvíli, kdy ona kamarádka posílena a uklidněna odchází, ošatka s negativitou se stala vašim majetkem. A vy pak po zbytek dne zpracováváte onu negativitu a váš klid a pohoda a s ní u odpovídající množství vaší cenné životní energie je nenávratně pro tento a mnohdy i pro další dny pryč.
Tohle prostě myslí nepochopíte. Tohle si musíte dát příležitost prožít. A tohle dokáží lidé, jejichž vibrace vědomí se mimo inkarnaci již hodně blíží oné hladině oceánu, jak se o ní v minulých textech zmiňuji.
Vzpomínám si na případ paní, která do mé poradny přišla o berličkách. Měla doporučení od své známé, že jí mohu pomoci. Po krátkém rozboru situace bylo zřejmé, že dlouholeté soužití s manželem, silným energetickým vampýrem, ji vzalo za ta léta tolik energie, že se to začalo u ní projevovat na jejím schopnosti normálního pohybu. Neměla prostě sebe, svůj život ani tento svět ráda a její vědomí těla / ego / trpící neláskou vlastního ducha a tím i silnou energetickou podvyživeností v důsledku manželova vampýrismu přestalo vkládat svoji pozornost do udržování kosterního a svalového aparátu, který ji po téhle nemilované Zemi nosil.
Nastínil jsem jí možnou cestu jak z toho ven. Když jsem ji upozornil na nutnost zvládnout lásku k sobě, naslouchala, ale bylo vidět, že jí to celkem neoslovilo. A když jsem jí naznačil, že pak zvládne bariéru a skryta za ní začne zvládat manželovo chování a zůstane při jeho výpadech v klidu a tyto výpady naopak ustanou, nevydržela dále poslouchat a říká : víte, co vy po mně vlastně chcete ? Vy chcete, abych ho měla ráda a nerozčilovala se s ním ! Ale to já nechci ! Já se s ním musím hádat, to jinak nejde, rozumíte ?
Omluvil jsem se jí a navrhl, abychom spolu strávený čas považovali za příjemnou výměnu názorů. Nebyla ještě připravena jít cestou vnitřní změny. Stále ještě příliš toužila si prožívat své emoce a nechtěla se jich vzdát.
Bude vás zajímat jakýsi vedlejší účinek uplatnění bariéry u žen, které si přišly ke mně vyřešit své problémy a shodou okolností byly učitelkami na úrovni základní školy. Spontánně uvádějí jako vedlejší účinek praktikování své bariéry to, že děti v jejich hodinách zlobí mnohem méně a takřka vůbec. Dokonce tak, že se to stává předmětem závisti okolí a dobrého hodnocení nadřízených. Důvody takovéto změny chování dětí si jistě odvodíte sami.
Bude vás zajímat můj pohled na tolik rozšířenou vážnou chorobu, jakou bezpochyby nádorové onemocnění obecně je. Pokud své vědomí těla / ego / po léta nemilujete a až příliš svou energií plýtváte pro jiné na úkor toho, kdo je vaším nejdůležitějším člověkem, stane se vám, že onen pro vás nejdůležitější člověk dojde k názoru, že je lépe sama sebe zničit než dále trpět s tím pitomcem duchem, který na něj kašle. A vědomí těla samo spustí sebedestrukční program.
Případů, kdy naprosto nevědomky, ale při zcela dobrovolně sponzorujete energeticky své okolí, bych vám mohl uvést na tucty. V každém případě se postupně můžete dostat, pokud již nejste, do energetické nouze a problémů se svým psychickým a později i fyzickým zdravím v důsledku „podvyživenosti“ vlastní životní energií.
Změňte své chování a uvědomte si, že energii, s kterou tak marnotratně zacházíte, potřebuje právě ten, kdo je pro vás nejdůležitějším člověkem. Tedy vaše vlastní fyzické tělo, ten člověk, který vás po této zemi jako ducha nosí. A chraňte mu ji, tu energii. Budete překvapeni, kterak se váš život ze dne na den změní.
Doslova ze dne na den poznáte, jak je krásné žít, když na vás nikdo neútočí a vy svůj život zvládáte s úsměvem. Pokud budete skutečně důslední, stane se tento stav trvalým.
Dostávám dotazy mladých žen, které jsou v práci terčem energetických útoků svých nadřízených. Ptají se, zda uplatnění bariéry v jejich vztahu k šéfovi nepovede ke zhoršení jejich osobního hodnocení a nakonec ke ztrátě práce. Rozhodně nikoli, tohle riziko je vyloučeno.
Způsob uplatnění bariéry je naprosto spolehlivý a účinný. Energetický vampýr vnímá svoji neschopnost prorazit silou své negativity vaši bariéru jako důkaz vaší síly a naučí se vás prostě respektovat.
Ego útočníka vždy respektuje sílu, nemluvě o tom, že v případě opačného postoje je zraňováno vlastní negativitou, což je pro něj bolestné. Dokonale to funguje i vůči životnímu partnerovi, tchyni či rodičům.
Pokud je vaše aura nechráněna proti útokům energetických vampýrů, je v ní neustále přítomna energie negativity. Pokud je v auře přítomna negativita, vaše čakry se sice částečně uzavírají, aby do nich negativita neproudila ve velkém. Ale čakry nedokáží dokonale odfiltrovat ony potřebné energie „radosti ze života“ od oněch negativních a tak se ona „temná“ energie v čakře hromadí a proniká do orgánů fyzického těla s čakrou spojených. I to je jeden z důvodů, proč po letech naše tělo začíná být psychicky a později i fyzicky nemocné.
Zavírání čaker má přirozeně dopad do energetické rovnováhy člověka a mnohdy silně ovlivňuje jeho psychiku. Například klesá intuice, rovněž tvůrčí schopnost skrze šestou čakru, jakož i uzavírání páté čakry nese s sebou problémy v komunikaci s okolím.
Vynikající výsledky praktikování této ochrany před útoky energetických vampýrů je možno proto prakticky zdvojnásobit stahováním vysoce pozitivních energií do aury bez nebezpečí, že nám budou z ní při realizované ochraně bariérou nějak zcizovány. Svým klientům doporučuji mentální stahování některého typu energií, nejlépe energií Světla. Mentální způsob stahování má nespornou přednost oproti jiným způsobům v tom, že akumuluje za neuvěřitelně krátkou dobu cca 30 sekund v auře člověka naprosté maximum dané energie.
Samotná přítomnost energií Světla ve vaší auře vede k tomu, že každá z čaker z něj čerpá sobě vlastní energetické spektrum a postupně ho natahuje do orgánů fyzického těla, odkud vytlačuje po troškách tam dříve uložené negativní energie. Přímý, byť v čase pozvolný důsledek na naše zdraví je nasnadě.
Stahování Světla do vaší aury má další příznivé důsledky pro váš život. Prvním z nich je obecně vyzařování energie Světla z vaší aury. Pokud si pravidelně stahujete Světlo a chráníte ho před rozkrádáním, stanete se jeho nositelem tady na Zemi. Světlo ve vaší auře dále odradí od pokusů o kontakt ty ve vašem okolí, kdož by byli dříve, než jste začali praktikovat bariéru, v pozici možných energetických vampýrů. Podobně jako když havěť hemžící se pod zvednutým kamenem vystavíte přímému světlu, se vampýři, zvyklí na temné energie nižších vibrací, dále od vás odtáhnou. Naopak ti, kdož touží po Světle, budete k sobě silně přitahovat.
Energii Světla stažené mentálně do aury jednou denně také máte možnost bez problémů transformovat na vlastní životní energii a spotřebovávat ji v průběhu dne pro své životní aktivity. Na nasycení životními energiemi si rychle zvyknete a zvládnete v průběhu dne věci, o kterých se vám dříve ani nezdálo.
Třetím způsobem použití stahované energie Světla je pomoc lidem kolem vás. Prostě všude tam, kde jste dříve dávali svoji vlastní životní energii na úkor vlastního psychického a fyzického zdraví, budete předávat určitou mentální praktikou právě energii Světla. Tento způsob pomoci je naprosto z hlediska zákonů Univerza legální, protože respektuje svobodu vámi energií dotovaného člověka přetvořit vaše Světlo ve vlastní životní energii a pomocí té si pak vyřešit své problémy ve vlastní režii.
Mnozí z vás pracují v občanském životě způsobem, který jim přináší velmi vysoké riziko ztráty jejich vlastních životních energií. Během své praxe mám možnost registrovat četné pozitivní příklady z uplatňování vlastní ochrany energií v kombinaci se stahováním Světla do aury. Platí to jak pro práci pokladní v supermarketu, která je energeticky ze strany svého okolí nesmírně silně energeticky napadána, tak např. pro práci úřednice magistrátu za přepážkou či masérky v kontaktu se svými klienty. Způsob využití je nesmírně flexibilní a umožňuje důslednou ochranu v těchto i v řadě dalších případů.
Nasazením bariéry si dokážete vymezit správným způsobem své hranice vůči partnerovi a postupně touto vlastní vnitřní změnou změníte i jeho přístup k sobě a rodině. Nevytočí vás ani útoky vaší tchyně a po krátkém zácviku přestanete odcházet od vlastní maminky či obou rodičů s pocitem, že vás jedině včasný odchod zachránil před úplným energetickým kolapsem. Nepříjemný šéf či zákeřná a pomlouvačná kolegyně se vedle vás změní k nepoznání. V tramvaji, autobuse, metru a na ostatních veřejných místech se budete pohybovat s klidem a v pohodě.
Vy, kdož vlastníte onu dnes už ne až tak zřídkavou schopnost vidění vnitřním zrakem, budete zpočátku šokováni tím, jak nádherně a spolehlivě vše kolem bariéry a stahování Světla funguje. A určité rituály, které k praktickému provádění budete každodenně provádět, se vám stanou radostí a potěšením. Ale stejně spolehlivě to bude fungovat i vám, kteří tuto schopnost vhledu do jiných energií nemáte.
Ten z vás, kdo projde pod mým vedením zasvěcením na oné úzké cestě do vlastního nitra v rozsahu uvedeném v mých textech zde 01 až 04, se velmi přiblíží stavu, o němž esoterikové informují jako o schopnosti si svůj život řídit sám.
A vy, kdož si dáte příležitost se nejdříve seznámit a poté poznat praktické kroky při rekonstrukci vlastní psychiky tak, jak vám je přiblížím v textech 05 až 07, si svojí schopností svůj život vést podle svých představ budete jisti.
-pokračování-
Naposledy upravil(a) rival dne stř 02 bře 2011 20:09, celkem upraveno 1 x.
rival - živý člověk - suverén
-
1220
- Zasloužilý člen
- Příspěvky: 1719
- Registrován: úte 09 led 2007 12:49
- Bydliště: Praha
- Dal: 1 poděkování
- Dostal: 20 poděkování
- Kontaktovat uživatele:
doporučuji
seriál uvádět také v doc, lepší by se se s tím pracovalo po vytištění pro mnohé to může třeba být překážka .
Z obrazovky podobné texty studovat dává mnohem méně než z papíru
K.
Z obrazovky podobné texty studovat dává mnohem méně než z papíru
K.
-
rival
- Hlavní admin - živý člověk
- Příspěvky: 1379
- Registrován: stř 16 lis 2005 9:44
- Bydliště: severní čechy
- Dal: 14 poděkování
- Dostal: 227 poděkování
- Pohlaví:
- Kontaktovat uživatele:
Re: doporučuji
Dobrá myšlenka. Po zveřejnění kompletního seriálu vytvořím pdf nebo doc soubor.
rival - živý člověk - suverén
Re: Pavel Karpetka - Existují dvě cesty vedoucí k pochopení.
existuje už nová, lepší :-) aktualizovaná verze tohoto důležitého textu o podstatě bytosti zvané člověk...
http://www.ragauian.cz/category/dualita-lidskeho-byti/
http://www.ragauian.cz/stvoritel-satan- ... svetech-1/
http://www.ragauian.cz/category/dualita-lidskeho-byti/
http://www.ragauian.cz/stvoritel-satan- ... svetech-1/