Po zkušenostech s lihovými hořáky jsem dospěl k tomu, že k jejich provozu je potřeba nad ně umístit nádobu a zároveň je zaclonit proti větru. Obě tyto funkce může zastat větrná clona, která je natolik bytelná, aby unesla i plnou nádobu.
Jak už je snad mým osudem, tak taková jednoduchá clona mě příliš neuspokojila.
Transport jsem vyřešil tak, že se vešla do nádoby a do clony se vejdou i oba hořáky, náplň i zapalovač. Dva hořáky proto, aby se dalo vařit i déle, než na kolik stačí jedna náplň - plnění rozpáleného hořáku nedoporučuji vůbec nikomu
jak jsem zmiňoval už dříve.
Citlivost na vítr jsem vyřešil nasávacími otvory pouze v jedné třetině spodního okraje a jejich natočením na závětrnou stranu.
Zbyl mi ovšem ještě jeden problém - samotný hořák hoří sice čistými žlutými plaménky, ale když se nad ně umístí poměrně chladný hrnec, tak se teplota plamenů sníží natolik, že oheň začne přece jenom kouřit
Takže znova na trať.
Další clonu jsem tedy vytvořil jako "dvoustěnku" - vnitřní plechovka je od kompotu, průměr 8,5 a výška 12 cm, ve dně otvor 5,5 cm. Ve stěně u dna nepočítaně otvorů svisle proříznutých a šroubovákem šikmo natvarovaných stále stejným směrem.
Vnější plechovka je od ředidla, průměr 10 a výška 16 cm, víko odříznuté a ve dně otvor 4,5 cm s půlcentimetrovými nástřihy. Kousek od volného okraje opět nepočítaně obdobných otvorů. Plechovky se složí otvory na sebe a přehnutím nastříhaného okraje vnější plechovky dovnitř se spojí. Tři šrouby kolem otvoru zajišťují hlavně mezeru pode dnem ohřívané nádoby.
Zapálený lihový hořák se postaví na nehořlavou podložku, clona se postaví "kolem" něj a na clonu se postaví nádoba. Pokud se podařilo otvory pro nasávání i pro výdech sešikmit stejným směrem, tak volné plameny jsou po rozehřátí tři až čtyřikrát delší, rotují kolem středu a pod nádobou viditelně nekouří.
Protisměrně sešikmené otvory jsem bohudík netestoval
Zdravím - poota
Nemáte oprávnění prohlížet přiložené soubory.