Magnetická Detekce, Simulace a Vizualizace

[Magneto]

Zdarec Adame,
já oceňuji Tvoji snahu, ale trochu nechápu logiku... Na první krůčky OK, ale chtělo by to trochu rozchodit do reálu.
Máš tam trojici, kdy jeden dipól je nahoře a dva po stranách (levý trochu blíž než pravý).
Proč se ty pole z postranních magnetů nesvazují s tím středním stejně, jen s odlišnou intenzitou?
A proč se obě postranní pole nespojují (aspoň slaboučce) spodními okraji k sobě?
Postrádám tam trošku realitu všedního dne obyčejných magnetů...
Asi tam budeš muset zapsat nějaké další parametry, ale tady je myslím zásadní kámen úrazu:
1. to nejmenší - každé magnetické pole, nějakým způsobem detekované, už je od začátku ovlivněné (samotným pozorováním - to platí pro celou fyziku)
2. to horší - sebelepší parametrizace jakéhokoliv programu postihuje jen to, co už víme...
3. a to nejhorší - ...a tudíž nás připravuje o možný moment překvapení a objevu něčeho, co ještě nevíme...
Nechci Tě nijak podceňovat, ale každý vizualizační program je jenom tak dobrý, jako jeho programátor - a na tom přece (při vší úctě k Tobě) nemůžeme stavět.
Zdraví
Magneto

[adam.benda]

Koukám, že stále frčí onen vyčpělý starý způsob kreslení pole pomocí spojitých "siločar" a asi i způsob nějakého zvláštně jiného podbarvování intenzity pole... Docela mne překvapilo, že pro leckteré z vás je mé podání takto obtížně stravitelné. Přesto však se mohu zaručit celou svou odborností v magnetismu, že výsledná vizualizace je zcela v pořádku, přesněji v pořádku, co se týče znalostí fyziky.

Já jsem jako tvůrce programu zvýhodněn tím, že to dělám takřka na míru sobě, tedy se s výsledným obrázkem plně ztotožňuji. Chápu ale, že pro někoho jiného to může být zcela nové a možná i podivné, nebo nedejbože chybné.

Slávku, nejsem si jistý, co přesně Ti na tom nesedí. Možná to způsobuje to, že nejde o pilinky, které by se skládaly za sebou pro vznik spojité čáry, ale jde o "střelkový rastr", tedy, jak řekl poota (čímž mu zároveň děkuji za podporu), jedná se o samostatné střelky kompasu, které ukazují směr magnetické indukce, ale přitom střelky se vzájemně neovlivňují. Vidím velkou výhodu v tom, když je pole zobrazeno takto diskrétními střelkami namísto spojitých čar. Na tomhle si, pánové, můžete zapřemýšlet o tom, jak moc skutečné pilinky zkreslují pole tím, že se vzájemně ovlivňují. A já vám garantuji, že to zkreslení je dost velké.

Magneto, samozřejmě "rozchozené do reálu" to dávno je, nic jiného bych veřejně nedistribuoval. Nedělej si ze mě legraci... Evidentně jsem vám asi měl udělat nějaký úvod k tomu, co na obrázku vůbec je, protože jsi to asi nějak nevydedukoval. Musíš se podívat na ty drobné čárky, kterými je celý obrázek posypaný. Pak uvidíš, jak se pole standardně uzavírá skrze všechny tři magnety. To podbarvení celého obrázku je pouze intenzita pole bez ohledu na směry indukce atp. Směry magnetické indukce v jednotlivých bodech naznačují pouze ty čárky.
Vyjmenoval jsi tři body toho, co je "kamenem úrazu". Já ty Tvé tři body přeformuluju do tohoto: Můj program není vševědocí ani absolutně přesný, stejně jako nic a jako nikdo v našem běžném světě. Zároveň je ale zřejmě nejlepším nástrojem (a zároveň velmi přesným nástrojem), který ztělesňuje mé znalosti a zkušenost v této oblasti.
Zároveň, program velmi pracně tvořím především pro své vlastní vědecké účely, ani mě nenapadlo nutit někomu důvěru v něj. Takže stavět na tom programu (a na mých znalostech) nemusíš. Ani nebudeš mít možnost. Dal jsem do programu tolik sil, že ho vnímám jako určitou vzácnost a neuvažuji tedy o tom, že bych ho rozdával. Nejsi-li spokojen s jeho výsledky, jdi vlastní cestou - udělej lepší.

Protože je tu vedle nelibostí alespoň částečné uvítání mých vizualizací, občas možná nějaký obrázek přiložím, pokud mi přijde zajímavý. Skeptici si ho nemusejí prohlížet, nemusejí mu důvěřovat. A těm ostatním pokud to pomůže v lepší představě o magnetismu, bude mi ctí.

Zároveň platí: Kdo by potřeboval vizualizaci pro nějaký svůj konkrétní případ, ozvěte se. Program umí pracovat i s vodiči elektrického proudu (zjistí pole kolem průřezu(ů)) a brzo bude hračka do něj zadat rovnou i nějakou cívku. Zatím tedy pouze zobrazení pole. Kinetické/dynamické/energetické bilance až později...

[poota]

...trochu nechápu logiku... Na první krůčky OK, ale chtělo by to trochu rozchodit do reálu.

Málokomu se podaří "chápat logiku" nějakého nového způsobu znázornění, když k tomu nedostane nějaký návod, co co znamená, takže z toho si nic nedělej.
"Rozchodit do reálu" - jejej, to by se mi taky moc líbilo, ale na to by to chtělo nejspíš nějakou trojrozměrnou obdobu té magnetočivné fólie, tedy nějaký čirý roztok do kterého by se daly ty magnety a on se podle nich nějak zabarvoval. Tenhle způsob by byl proti tomu počítačovému jednodušší o to, že by pracoval s už "hotovým" a navíc skutečným magnetickým polem, které by jenom zviditelňoval.

Máš tam trojici, kdy jeden dipól je nahoře a dva po stranách (levý trochu blíž než pravý).
Proč se ty pole z postranních magnetů nesvazují s tím středním stejně, jen s odlišnou intenzitou?
A proč se obě postranní pole nespojují (aspoň slaboučce) spodními okraji k sobě?
Postrádám tam trošku realitu všedního dne obyčejných magnetů...

Když dostaneš informaci, že sytost barvy znamená jenom intenzitu pole a čárečky indikují jeho směr, tak zjistíš, že:
- se ty pole z postranních magnetů svazují s tím středním stejně, jen s odlišnou intenzitou
- obě postranní pole se spojují slaboučce spodními okraji k sobě
Čili se dá říct, že tam ta realita všedního dne obyčejných magnetů přece jenom je, ovšem ne hned a na první pohled snadno pochopitelná.

Asi tam budeš muset zapsat nějaké další parametry, ale tady je myslím zásadní kámen úrazu:
1. to nejmenší - každé magnetické pole, nějakým způsobem detekované, už je od začátku ovlivněné (samotným pozorováním - to platí pro celou fyziku)
2. to horší - sebelepší parametrizace jakéhokoliv programu postihuje jen to, co už víme...
3. a to nejhorší - ...a tudíž nás připravuje o možný moment překvapení a objevu něčeho, co ještě nevíme...

1. platí pouze v reálném pozorování, v tom "počítačovém" lze ovlivnění čehokoli čímkoli libovolně nastavit nebo "vypnout"
2. třeba pro výpočet vektoru síly známe "jenom" přesné vzorečky, takže nic jiného naprogramovat nemůžeme - ovšem zadáním směru a velikosti několika těchto sil nám může program rovnou "ukázat" směr a velikost výsledné síly, a to třeba i dynamicky v závislosti na změnách výchozích sil
3. program nám sice neukázal nic nového, protože o tom, že se síly skládají, víme už dávno a dokonce víme jakým způsobem - ale "ukázal" nám to rychle, názorně a bez naší zdlouhavé práce. Jestli nám to umožní přijít na něco nového a jak moc nás to překvapí - tak to už nezávisí na tom programu, ale jenom výhradně na nás.

Zdravím - poota

[Slavek Krepelka]

... Slávku, nejsem si jistý, co přesně Ti na tom nesedí. Možná to způsobuje to, že nejde o pilinky, které by se skládaly za sebou pro vznik spojité čáry, ...

Je to hlavně otázka osobního náhledu na, či vlastně spíš do geometrie polí a já ho mám velice vyhraněný, což samozřejmě neznamená že správný, ale můj. Ten mi říká, že struktura magnetického pole jde po jakýchsi vrstevnicích a to bez ohledu na piliny. Mluvil jsem dřív o silošlupkách magnetického pole, ale ony jsou dle mne tvořeny přeci jen jakýmisi provázky (strunami, pojmenovat se dá to různě). Mám pokoumáno, že energie "siločáry" (magnetické struny) je tím vyšší, čím je bližší magnetu. Má větší pnutí.

Jak jsem psal, celkem nepochybuju, že to máš maticky v pořádku, ale grafika mne prostě mate, protože je to jak "potrhané plachty". Určitě se dá naučit to vidět tak, jak to vidíš Ty, ale je to jako naučit se nový jazyk, aby to člověk dokázal správně interpretovat. Je to stejné jako rozdíl v chápání dráhy letu dělové koule vizualizací a souborem matických vzorců. Ukaž mi tu matiku bez jakéhokoliv komentáře a nebudu vědět, na co zírám. Namaluj parabolu a budu vědět spoustu příkladů chování dynamiky v přírodě, ke kterým se vztahuje, včetně dráhy dělové koule. Parabola dráhy dělové koule je ta výstižná a lehce postřehnutelná a kdekomu stravitelná grafika matiky, kterou ve Tvé visualisaci vzhledem ke struktuře pole postrádám. Ono to tam jaksi je, ale pro mne je to velice nepřehledné.

S laskavým pozdravem, Slávek.

[adam.benda]

... Ten mi říká, že struktura magnetického pole jde po jakýchsi vrstevnicích a to bez ohledu na piliny. Mluvil jsem dřív o silošlupkách magnetického pole, ale ony jsou dle mne tvořeny přeci jen jakýmisi provázky ...

Slávku, provázky pro Tebe nemám, ale program umí různé barevné škály a zároveň není nutné zapínat to "moje vrstevnicování". Lze si vyžádat hladké navazování barev podle intenzity bez vrstev. Je to takhle lepší?

[Magneto]

Zdar Adame,
stále máš můj obdiv za snahu (řekněme IT řemeslnou), ale stejně nechápu, jak se můžeš spokojit s tím, že při pobytu v prostoru Tvého programu se pohybuješ pouze známým a předvídatelným prostředím. K čemu nám pak je celé to bádání a hledání neznámého a netypického, když už předem víme, že náš detektor ho neuvidí?
Tohle je přece blbost... Vysvětli mi to prosím Tě. Měl jsem Tě vždycky za garanta toho "Nic není nemožné", ale tímhle se tomu nějak zpronevěřuješ, aspoň to tak cítím.
No a taky Poota napsal (teď to řeknu nepřesně - omlouvám se), že ovlivnění fyzikální reality pozorováním platí "pouze" pro reálná pozorování, zatímco pro ta počítačová se dá vypnout... Tohle mě teda dostalo - žijeme teda v Matrixu anebo je nám realita méně milá než Photoshop?
Chlapci, nezklamte mě a trochu mi to vysvětlete (...ať na mě nepadne smutek...)
Zdraví Magneto

[Slavek Krepelka]

... Je to takhle lepší?

Ty barvy vidím jen jako doplněk. Mám problém zcela srozumitelně interpretovat, jak a kudy se pole vzájemně vážou. Je to danné především tím, že obrázek je nejspíš produkován rastrovým grafickým programem, který mi kolem magnetů převážně podstrkuje jakési vodorovné a svislé, rovné linie, i když místy poskládané ze šikmých čárek. Jinými slovy, sklony čárek nesouhlasí s liniemi, či vrstevnicemi. Zatímco sklony čárek jsou v podstatě rozhodující, ty neadekvátně tvarované vrstevnice jejich návaznost orientace a polohy, ať již skutečnou, nebo domalovanou mozkem, velice přehlušují.

Na piliny si můžeš stěžovat jak chceš, ale faktem je, že tvar pole v danném místě popisují velice dobře a vezmeme-li v potaz vzájemnou vzdálenost siličar v tom kterém místě, tak do značné míry i lokální hustotu a intenzitu pole. Samozřejmě ti však piliny nedají žádný vektor přitažlivosti, či odpudivosti nějakého standartu, umístěného v nějaké lokalitě pole, nebo vzájemně nějaké sestavy magnetů, nemluvě o jejich krutných momentech.

Co se týče jakékoliv dynamické analýzy, to už je další ne kapitola, ale kniha, protože pokud budou magnety ve vzájemném pohybu, v závislosti na jejich relativní rychlosti a vzdálenosti, jejich vodivosti, orientaci, nasycení atd., se v nich nutně indukují vířivé proudy, působící proti statickému vektoru přitažlivosti a asi do nějaké míry i odpudivosti a to je pro modelování magnetického motoru docela kritické.

Našel jsi si zábavu na dlouhá leta a fandím Ti. Moc se omlouvám za upřímnost, ale tam, kde to je dnes (jak zatím presentováno) mi ta vizualizace připadá prakticky méně použitelná než staré dobré piliny.

S laskavým pozdravem, Slávek.

[Slavek Krepelka]

... No a taky Poota napsal (teď to řeknu nepřesně - omlouvám se), že ovlivnění fyzikální reality pozorováním platí "pouze" pro reálná pozorování, ...

To se dle mých zkušeností Poota dost sekl. Pokud bychom za pozorovatele považovali operátora a pokud přítomen, tak i kibice, pak věz, že někteří dovedou ovlivnit nejen výsledek v kompu, ale aj ten komp totálně kousnout, stejně jako jiní ho dovedou opět rozběhnout, aniž o kompech cokoliv věděli. To platí i pro silnoproudá elektrická zařízení. Tento jev je však relativně vyjímečný.

Běžnou praxí však je, že při úrovni našich znalostí nelze naprogramovat komp tak, aby zachytil všechny proměnné a aby ty známé zachytil přesně, protože o spoustě vlivů máme velice vágní a omezené představy, o některých naprosto zcestné a o některých ani nevíme, nebo o nich aspoň neví programátor. To ani nemluvě o opomenutích a dobrém zvyku teoretiků spoustu vlivů považovat za zanedbatelné. Proto se na kompech dělají modely, kteroužto činnost lze velmi často přirovnat k činnosti "Cargo Kultů", kdy si "divoši" začnou stavět model "Hromového Ptáka" (kdysi přiletivší a odletivší nákladní letadlo) z toho, co jungle dá, doufaje, že ho jednou daj dohromady dostatečně dobře a že poletí. Proto jsme taky zaplaveni lavinou totálně nesmyslných teorií, byť i matematicky odvozených a tím matematicky potvrzených.

S laskavým pozdravem, Slávek.

[adam.benda]

... jak se můžeš spokojit s tím, že při pobytu v prostoru Tvého programu se pohybuješ pouze známým a předvídatelným prostředím. K čemu nám pak je celé to bádání a hledání neznámého a netypického, když už předem víme, že náš detektor ho neuvidí?
Tohle je přece blbost... Vysvětli mi to prosím Tě. Měl jsem Tě vždycky za garanta toho "Nic není nemožné", ale tímhle se tomu nějak zpronevěřuješ, aspoň to tak cítím. ...

Málokrát jsem mluvil o tom, že matematika, fyzika a analýzy řešené pomocí IT jsou v měřítku veškerého vědění a veškeré moudrosti vlastně velmi zoufalé a neschopné, ale že přesto mohou být velmi schopnými nástroji, se kterými se napřed musíme naučit pracovat, abychom mohli jít dál, abychom mohli jít v myšlenkách "výš"? Nepodsouvej mi nějaké přístupy k magnetismu a k vědě všeobecně, které sis vymyslel sám a já s nimi nemám nic společného. Můj program se má stát významným pomocníkem. Nemá se stát konečnou tečkou za vším. Je to jen začátek. Jako bys vůbec nechápal, proč ho dělám... Ty si snad umíš z fleku a podobně sofistikovaně jen tak v mysli představit finální magnetické pole kolem různě poskládaných magnetů, vodičů, cível atp.? Já to uměl jen trochu. A teď, po pár obrázcích z tohodle nového programu mám pocit, že to vidím (v mysli) zase o něco líp. Účelem programu je rozšíření obzorů a případně poskytnutí docela přesných čísel, které bys jinak sám počítal třeba půl roku. Další vývojová fáze programu bude o silových účincích. Tobě se zřejmě nehodí znát poměry sil mezi jednotlivými magnety a jinými prvky magnetismu. Nevadí, zkrátka evidentně každý jdeme svou cestou. Já se snažím co nejopatrněji používat znalosti současné fyziky, abych s pomocí ní prohlédl věci do takové hloubky, kam až jen to půjde. Pak si budu muset posvítit něčím jiným, ale napřed se musí perfektně zvládnout ta první část cesty.

Jinak myslím, že na úrovni tvaru pole, intenzity pole a velikosti silových účinků se (třeba pro mne) opravdu žádné velké překvapení konat nebude. Mám to docela dobře ověřené, že moje výpočetní metody pro tyto základní věci v magnetismu fungují velmi spolehlivě. (Koneckonců, fungují spolehlivě kdekoliv jinde - ať už ve staré TV obrazovce, nebo v Cernu pro zakřivování letu částic.) Garantem hesla "nic není nemožné" jsem nadále, ale nemá cenu to hledat na úrovni těhle základních vlastností pole. Až se budu chtít alespoň trochu zorientovat v nějakém překvapení nebo v nějaké prazvláštní anomálii, tyhle základní informace o poli mi buďiž lucerničkou na té cestě temnotou-černotou.

... No a taky Poota napsal (teď to řeknu nepřesně - omlouvám se), že ovlivnění fyzikální reality pozorováním platí "pouze" pro reálná pozorování, zatímco pro ta počítačová se dá vypnout... Tohle mě teda dostalo - žijeme teda v Matrixu anebo je nám realita méně milá než Photoshop?

Já také oceňuji Tvou snahu a úsilí ve vodách magnetismu. Je ale vidět, že na spoustu věcí se koukáš tak nějak úplně opačným pohledem. Jde o to, že když znaš podstatu nějaké věci, tak si uvědomíš, jak se ta daná věc chová za různých okolností. Zkusím trochu výstřední přirovnání: Máš louku, na které máš společně krávy i bejky. Máš to tak celou věčnost a pozoruješ, jak se to celé chová. Díky znalostem (prakticky díky přírodopisu) však zároveň víš, jak by to vypadalo, kdyby krávy a bejci byli zvlášť. Podobné je to třeba s pilinami a s IT magnetickými střelkami v programu. Víš, jak se to chová v praxi, když se piliny/střelky navzájem ovlivňují. Díky znalostem fyziky bys však taky měl vědět, jak se chová každá střelka sama o sobě, když by nebyla v blízkosti dalších střelek.

Magneto, seš sympaták a magnetářsky dokážeš taky máknout, ale narovinu, jsem z té konverzace trochu unavený a radši bych pokračoval ve vývoji programu. Podstatné je, aby z každé tvorby si sám autor i jeho přihlížející vzali to, co vnímají za podstatné a užitečné. Když Ti něco u kolegy nepřijde košer, nenech se tím zdržovat a rozptylovat.

[poota]

... No a taky Poota napsal (teď to řeknu nepřesně - omlouvám se), že ovlivnění fyzikální reality pozorováním platí "pouze" pro reálná pozorování, ...

To se dle mých zkušeností Poota dost sekl.

Ne že bych se někdy nesekl, dokonce častěji než by mi bylo milé, ale v tomhle případě se přece jenom ozvu.
Mluvil jsem o rozdílu indikování magnetických siločar pomocí železných pilin, které se při ní stávají každá samostatným magnetem, který ovlivňuje i sousední piliny - a indikování těmi "čárečkami", které se mezi sebou nijak neovlivňují, tedy asi tak, jako kdyby se zaznamenávaly jednotlivé polohy jedné jediné magnetické střelky, která by se postupně přesouvala těmi polohami.
Je docela možné, že to tak nevyznělo, ale bylo to tak myšleno:

Ty "čárečky" zase označují směr magnetického pole v daném místě, tedy asi tak, jak by se tam nastavila na ostatních nezávislá "ministřelka". U pilin tím, že se ovlivňují navzájem, dochází ke zkreslení.

Zdravím - poota

[adam.benda]

... obrázek je nejspíš produkován rastrovým grafickým programem, který mi kolem magnetů převážně podstrkuje jakési vodorovné a svislé, rovné linie, i když místy poskládané ze šikmých čárek ...

Jistě, to jsem, doufám, zmínil, že jde o rastrový princip rozmístění těch "vektorků" pole. Myslím, že chápu, co se Ti na tom nelíbí, ale já to osobně vidím jako naopak do jisté míry osvobozující a v určitém smyslu čistčí způsob, než vedení indukčních čar. Ty mi přijdou čím dál víc zavádějící a zkreslující.

... Na piliny si můžeš stěžovat jak chceš, ale faktem je, že tvar pole v danném místě popisují velice dobře a vezmeme-li v potaz vzájemnou vzdálenost siličar v tom kterém místě, tak do značné míry i lokální hustotu a intenzitu pole. ...

Promiň, Slávku, ale v tohle je bota. Piliny jsou zlé. Nejen, že přímo ovlivňují sami sebe, zároveň z nich tvořené provazce mají tendenci se posouvat blíže k magnetu, než aby zachovaly odstup původně hledané indukční čáry. Pole z pilin je deformované až to není hezké. (Za upřímnost se neomlouvej. Dobrou upřímnost ocením. Ale musíš počítat s tím, že k Tobě budu podobně štědrý. )

... Co se týče jakékoliv dynamické analýzy, to už je další ne kapitola, ale kniha, protože pokud budou magnety ve vzájemném pohybu, v závislosti na jejich relativní rychlosti a vzdálenosti, jejich vodivosti, orientaci, nasycení atd., se v nich nutně indukují vířivé proudy...

Tak tohle by bylo opravdu šílené a možná i dost těžko realizovatelné. Půjde o síly analyzované vždy ve statickém (nepohyblivém) stavu. Na mnoho věcí to nevystačí a nepůjde to použít. Stejně tak to ale na spoustu věcí nasadit půjde.

[poota]

S tou dynamickou analýzou to zase až tak divoce nevidím.
Nemusí jít přímo o plynulý "pohyb" magnetů, ten se dá snadno nahradit rozfázováním do jednotlivých statických poloh nepříliš od sebe vzdálených. Ty vířivé proudy vzhledem k nevodivosti feritu i neodymu a nepatrné tloušťce pokovení se zas až tak moc zásadně nejpíš neprojeví.
Malá technická - co takhle nahradit "čárečky" "dvojtečkami", tedy jenom koncovými body té čárky - odstranila by se tak jejich občasná schodovitost a byl by jasnější směr.

Zdravím - poota

[Slavek Krepelka]

... železných pilin, které se při ní stávají každá samostatným magnetem ...

Už to, že se všechny piliny nezbytně nepřicucnou na magnet jasně hovoří o tom, že se z nich samostatné magnety nestávají stejně jako se nestávají z kusu železa, které magnetické pole pouze vede daleko lépe než kde co jiného díky tomu, že se dokáže doménově vnějšímu poli přizpůsobit. Co se týče opět pilin, jsou jedinnou praktickou indikací, ne důkazem, struktury pole a změn struktury pole pokud použijeme proměnlivé pole řekněme cívky pod proměnlivým SS proudem. Avšak, neexistuje jedinná praktická indikace, která by naznačovala, že by tomu mohlo být nějak jinak.

Ty "čárečky" zase označují směr magnetického pole v daném místě, tedy asi tak, jak by se tam nastavila na ostatních nezávislá "ministřelka".

V tomto s Tebou mohu jen souhlasit. Avšak

U pilin tím, že se ovlivňují navzájem, dochází ke zkreslení.

S tímto jsem velice na štíru. Jak to víš? Co Tě k tomuto výroku vede? Máš sice do jisté míry pravdu, ale to zkreslení u pilin stále následuje strukturu pole. Vem si to takhle. Pokud do země natlučeš do řady železné tyče řekněme 1m od sebe v orientaci řady, která je řekněme o 10° odchylná od současné orientace lokálního geomagnetického pole, tedy přibližně S-J, můžeš se doměřit, že GEOsiločáry se jednak zhustí na lajně tyčí, a jednak se řadou tyčí lokálně odkloní (usměrní) přesně ve směru řady tyčí. Totéž platí obráceně, kdy piliny se orientací svých řetězců přizpůsobují orientaci struktury magnetického pole magnetu. Tím, že pole magnetu dokáží piliny na své lajně (siločáře) zahustit také vznikají mezery mezi "siločárami" pilin, prakticky prosté magnetického pole, jejichž šířka je danná jednak energií pole v danné vzdálenosti a jednak velikostí zrna pilin, které obě ovlivňují stupeň saturace každé piliny a tím její schopnost stažení a svázání určité sekce magnetického pole do siločar na úkor prostoru mezi siločárami.

Osobně vidím podstatně větší potenciál ke zkreslení v modelu, který sice definitivně není závislý na vzájemném působení pilin, ale je definitivně závislý na představách programátora, nebo snad lépe řečeno na stylu grafického znázornění pole programátorem, vycházejícím z výsledné matiky, které v tomto případě považuji za nedostatečně věrné skutečnosti, či názorné.

S laskavým pozdravem, Slávek.

[Slavek Krepelka]

... Piliny jsou zlé. Nejen, že přímo ovlivňují sami sebe, zároveň z nich tvořené provazce mají tendenci se posouvat blíže k magnetu, než aby zachovaly odstup původně hledané indukční čáry.

Ne tak zcela. Dělal jsem si pokousek s prachem na betonové podlaze v železné dílně a mohu tě ujistit, že piliny (i když se piliny staví ke kabelu kolmo, i tak tvoří byť málo zřetelné siločáry) kolem kabelu SS svářečky se pohybují při zachování siločar ke kabelu se zesilovaným proudem a od kabelu se snižovaným proudem v kabelu. Je pro to i racionální vysvětlení.

S laskavým pozdravem, Slávek.

[poota]

U pilin tím, že se ovlivňují navzájem, dochází ke zkreslení.

S tímto jsem velice na štíru. Jak to víš? Co Tě k tomuto výroku vede?

Inu, asi to teda budu přece jenom nechat proláknout
Takže: osobně na nějaké siločáry nebo silošlupky vůbec nevěřím a jsem toho názoru, že tato veskrze mylná představa je pouze a právě výsledek toho, jak se chovají ty železné piliny!
Pole kolem magnetu má zcela plynule proměnnou intenzitu, na čemž si troufnu i docela trvat!
Čili kdyby se ty piliny neovlivňovaly navzájem, tak by se měly kolem magnetu víceméně pravidelně rozprostřít, tu hustěji a onde pak řidčeji.
Což ony neudělají - a pročpak asi se nastaví do jakýchsi linií?
Inu právě proto, že každý kus železa do sebe obrazně řečeno vcucne to okolní pole, takže "v něm" je to pole hustší a kolem "něj" se tomu úměrně zředí.
Čímž se ona železná pilina začne chovat jako magnet se dvěma póly, kterými bude přitahovat sousední podobně postižené piliny.
Takže nikoli že by v tom původním magnetickém poli byly nějaké siločáry, ale ty siločáry jsou jako "provazce" hustšího magnetického pole těmi pilinami skutečně vytvořené.
Bez pilin nejsou siločáry, ale plynule slábnoucí pole.
Nicméně - pokud věříš jenom tomu, co na vlastní bulvy vidíš, měj si klidně dál za to, že tam ty siločáry opravdu jsou

Zdravím - poota