Jak "defétistický"? Makal tvrdě už před lety a někam domakal. Začněme s první pitomostí a to kvantovým přeskoke elektronu z orbitu na orbit, k čemuž můžeme přibrat i empirickou valenční strukturu "focenou" scaning-tunelovou mikroskopií. Je evidentní, že valence, které se říká elektron, je spíše jakási niť, než orbit částice. Otázka tedy zní, zda známe, z byť i ne zcela běžné praxe, nějaký princip, který by dokázal měnit frekvenci nějaké nitě nikoliv plynule, ale ve skocích, a to pro to, že ke skokovému jevu dochází, jak je potvrzeno monochromatickým vyzařováním světla, kterému se povětšinou velice nepřesně říká laserové.Magneto píše:Zdar Slávku, trochu mě zaráží tvůj defétistický přístup. ... Když teda víš, jak na to, tak proč na tom nemakáš? ...
Já měl tu kliku, že jsem takový příklad viděl Science Centre v Torontě, kde to měli svého času vystavené. Pokud nějaká "niť" je pouze natahovaná a vibruje pouze placatě, jako třeba kytarová struna, jakákoliv manipulace pnutí mění frekvenci plynule, ale nemění tvar vlny o jednom hrbu. Dá se to sice obejít do nějaké míry tím, jak je vlna na struně vyprodukována a dá se na ní vytvořit i několika hrbová vlna. Pak struna produkuje podstatně vyšší tón (o oktávu) při stejném pnutí, ale další pnutí tvar vlny na struně opět nemění a tón se dalším pnutím zvyšuje opět plynule.
Když si však člověk vezme relativně nepružné bavlněné, nebo konopné, či jakékoliv jiné lano, upne ho mezi dva souhlasně rotující disky s tím, že není natažené, ale volné jak švihadlo, a lano roztáčí, začnou se dít zajímavé věci. V prvním limitu otáček lano vytvoří jeden hrb. Zvyšováním otáček dosáhneme bodu, kdy se z jednoho hrbu náhle stanou dva, pak 4, pak 8 atd. Zároveň to lano netvoří plošnou vlnu, ale do jisté míry prostorovou. Můžeme tedy pozorovat kvantový skok na obyčejném laně (niti, struně), ale jen za specifických podmínek, kdy se energie rotace akumuluje v rotujícím laně v podobě odstředivé síly do momentu, kdy lano náhle vyrovná část odstředivého pnutí tím, že skokem změní vlnovou frekvenci a tím i délku a to po celé délce lana najednou. Popis demonstrovaného experimentu pak tvrdil, že absolutně nezáleží na délce lana v tom smyslu, že vlnová délka a frekvence se takovými skoky mění po celé délce lana najednou a to pěkně "poskočně" geometrickou řadou.
Zde se mi tedy ukázalo, jak nesmyslné je uvažovat o tom, že dvojrozměrné vlnění "struny" lze aplikovat na její chování, pokud je prostorové. Jde o základní výchozí bod podstaty kvantového skoku na rotující podélné entitě, ze kterého se náhle začne nořit mnoho řešení spousty současných teoretických paradoxů. Jako zajímavost, podobně se chová spirálová struktura tornáda, i když zde by člověk musel dokoumat podstatu jeho vzniku a procesu, za kterého je stabilní a trvá. To ovšem také lze najít ve fyzice a to už od dob Faradaye, pokud se člověk nenechá zmást pitomýma výkladama o konvekci, kterýma nás zahrnují meteorologové, a podívá se na homopolární indukci stejnosměrného proudu v souvislosti s rotací materiálních částic (což jsem si původně z jiných důvodů vyexperimentoval sám).
Tady už se dostáváme i k Adamově námitce ohledně eterových teorií. Pokud se Adame podíváš už i do současných představ o valenčních elektronech a elektrickém proudu, zjistíš, že už se dost dlouho vědisticky pokecává o elektronových "mracích", ve kterých naprosto mizí Bohrova představa valenčního elektronu a objevuje se nějaká částicová záležitost (mrak čehosi), která "teče" po nějakých drahách. Z mého hlediska je úplně putna, zda bude člověk mluvit o tekoucích mračnech elektronů za účelem zachování si vědistiké prestiže, nebo o tekoucích mračnech eterových částic. To je pouze slovíčkaření.
Zatím to nechám k popřemýšlení, ať toho není moc najednou, ale minimálně jsou tímto principem vyřešeny tyto paradoxy:
a) Zakázané orbity
b) Nekonečná rychlost elektronu při přestupu z orbitu na orbit.
c) Zmizení elektronu mezi orbity
d) Empirická struktura valencí oproti teoretické
e) Akumulace energie ve valencích bez očividného vnějšího projevu
f) Což je i akumulace latentního tepla v jiné formě energie a stejně tak akumulace energie eventuelně vyzařované jako monochromatické světlo diod, což spolu samozřejmě souvisí mechanicky a řeší i mechanický původ Brownova pohybu.
g) Okamžitý přenos energie a informace na jakoukoliv vzdálenost.
Je toho víc, ale tohle jen tak v rychlosti a z makovice. Eventuelně se tím člověk dostane nejen k podstatě magnetického pole a jeho projevů, ale všech silových polí včetně Kozyrevova torzního pole, tedy ke krutnému projevu a to nejen gravitačního pole, ale i magnetického.
S laskavým pozdravem, Slávek.
Jaké rychlosti šíření? O čem to mluvíš? To jako máš pocit, že to lano někam pádí? Jakého průtahu? Ten je alespoň prvních pár vlnových přechodů zanedbatelný. Fascinuješ mne.
)