Největší chyba v Tvém postupu je to, že je to ten BOJ, že se svým tělem bojuješ. Přitom je Tvoje tělo ten mnohem chytřejší a schopnější z vás dvou. Ono je vlastně chytřejší než celá medicína i s farmacií a umí věci, o kterých se fyzikům, chemikům a vůbec celé vědě ani nezdá. To všechno je schopné a ochotné pro Tebe dělat, je to Tvůj nejlepší přítel a taky Tvůj nejbližší "člověk" - a Ty s ním chceš bojovat. Připadá mi to jako ten nejhorší nevděk a věřím tomu, že Tvoje tělo se na to dívá úplně stejně, což ještě zhoršuje ten fakt, že všechny potíže které máš, sis přivodil sám svým způsobem života.Kov píše:Nicméně se mi podařilo jídelníček upravit celkem slušně. Je to ale boj,který mi zatím přináší víc stresů než radosti.
Tvoje tělo se s Tvými chybami snaží celý Tvůj život vyrovnávat jak nejlépe umí a Ty se za to k němu chováš jako k nepříteli. Tím mu způsobuješ pro Tebe nepředstavitelný stres, s kterým je pro něj těžší se vyrovnávat, než celým tím zbytkem "technických" potíží, které mu dáváš do cesty. Zkus si to představit tak, že ve svém těle bydlíš, ale ne jako ve vlastním bytě, ale jako v hotelu, který Ti zajišťuje všechny služby. Podle tohohle příměru si svůj apartmán zaneřáďuješ krámy, které tam nemají být a na jejichž "pacifikaci" nemá personál prostředky ani kvalifikaci. A k tomu jsi na ten nešťastný personál hrubý a nadáváš mu za něco, za co nemůže, co jsi způsobil Ty.
Myslím, že to není potřeba dál rozvádět.
Chovej se ke svému tělu jako ke svému nejlepšímu příteli a buď mu vděčný za všechno, co pro Tebe dělá. Přijímej ho takové, jaké právě je a pokud se Ti na Tvém současném stavu nelíbí, tak si uvědom, že je to výsledek snažení Tvého a nikoli Tvého těla. Jenom díky práci Tvého těla na tom nejsi daleko hůř. Když s ním přestaneš bojovat a naopak se budeš snažit mu "dělat radost" něčím, co mu prospívá, i když to bude každý den jenom nějaká maličkost, tak bude šťastné a ze všech sil se bude snažit právě o to, co nejvíc chceš aniž bys na to musel nějak myslet. Dokonce čím míň budeš chtít cokoli změnit, tím snadněji Ti to tělo splní, protože "ví" mnohem lépe než Ty, co je pro vás dva optimální.
To, co Ti doporučuji, je nesmírně těžké na správné pochopení, hlavně proto, že je to tak neuvěřitelně jednoduché.
Zdravím - poota
jsem shodil 5 kg, hubu mám scvrklou, že se sám sebe v zrcadle bojím 
, mám skoro denně průjem. Ve stolici vidím, že trávení za moc nestojí.(CDS?) Zatím nemůžu říct,že bych se cítil líp a byl plný energie jak by to mělo správně být. Navíc blbě spím,ale s tím jsem měl problém vždycky. Díky totálnímu omezení cukrů nemám přes den aspoň ty návaly únavy. Utěšuju se,že je to přechodná fáze než si tělo na nový režim zvykne. Chci ale co nejvíc zatočit s tou Candidou a hlavně zničit ty maligní zmetky,co mi našel oberon. Trochu mě ale hlodá,jestli jím tím stresem spíše nenahrávám.
jednoho, vůbec né s hlenem, jen suchý kašel a pak jsem něco cítila v puse - malinký asi 3 mm červík, mám ho nafocený, pak mě bolelo v krku na pravé straně dole. Pořád kontroluji stolici a nic nevidím a pak mi to jde vrchem ?
jak na to ?
Jak jistě mnozí víte...mám RS.V letech 1998-1999 jsem byl na vrcholu svých fyzických sil...k porovnání používám své časy na horském kole při jízdě na svůj oblíbený Beskydský kopec.V roce 2000 jsem měl ošklivou autonehodu... s které jsem jsi odnesl psychické i fyzické trauma. Měl jsem luxaci kyčle a byl jsem pořádně potlučený. Proletěl jsem se vrtulníkem. Na příjmu v nemocnici mi pro jistotu píchli tetanovku 
. Fyzicky jsem se dal do kupy cca za 5. měsíců. Někdy v letech 2002-2003 jsem začal pocitovat jisté změny... při tenise jsem již neskákal při výměně stran přes sít, při fotbálku jsem byl nějaký pomalejší atd./ to vím samozřejmě až ted/. Postupně mne sport i běžná činnost více a více unavovaly. V roce 2009 mi byla vyřčena diagnoza RS. Dnes vím, že ty léta co jsem protrpěl a naštěstí šel k mudrům velmi pozdě, nebyla nadarmo, neb mě Mudri neměli šanci ještě více zdevastovat. Stačilo co předvedli v letech podzim 2009-jaro 2011, než jsem prozřel. Prodělal jsem i borelku a myslím, že mnohé zdravotní problémy se tak prolínají, že nelze zjistit co mne v té době zrovna více otravovalo. Každopádně dnes vím, že očkování je zvěrstvo a plánovaná genocida. Své dva syny se budu snažit ochránit před jakýmkoliv očkováním seč mi budou síly stačit. Naštěstí se již nechala po 3. letech snažení přesvědčit o ,,kvalitách,, zdravotnictví i má drahá polovička a začala taky detoxikovat a musím konstatovat, že ve dvou se to lépe táhne. Momentálně se cítím docela slušně, i když zdaleka není ještě vyhráno. 