Efektivní elektrolýza

[E_man]

V souvislosti s tím, co tady píše Ilem jsem narazil na dokument "WATER FUEL SECRETS REVEALED" (Tajemství vodních palivových článků odhaleno) viz http://www.docdroid.net/a0fo/stephenjon ... 9.pdf.html .
Ne že by to byl "Holy Grail" elektrolýzy a spíše by tento dokument z roku někdy okolo 2008-2009 měl patřit do vlákna o "Joe Cell", domnívám se, že vzhledem k podstatným rysům Joe Cell s elektrolýzou jej lze snad i lépe zkoumat zde než ve vlákně Joe Cell a navíc se mi nechce sledovat příliš mnoho vláken s podobnou tématikou.
Bohužel je tento dokument v angličtině ve formě naskenované kopie.
Přesto vykazuje podstatné rysy s výzkumy Mayera a jiných a podle mého hlubokého přesvědčení mají všechny tyto výzkumy společného jmenovatele, kterým je (jak jinák) Hydrino Randyho Millse.
Sám se teď věnuji malinko odlišné tématice, ale pokud by tento článek mohl pomoci něco objasnit, byla by škoda o něm nevědět.

[Slavek Krepelka]

V souvislosti s tím, co tady píše Ilem jsem narazil na dokument "WATER FUEL SECRETS REVEALED" ...

Dík za odkaz. Velice príma praktické poznatky o J.Cell. Škoda, že to pdf je skoro 50 mega. Doporučuju stahnout a uložit si to, než to zmizí. Docela jsem se pobavil, když jsem došel na to, jak nakoumal přípravu vody. V podstatě jde o "přehnanou" živou a mrtvou vodu během procesu. Že by léčivé hydrino?

No nic. Článek je z praktického hlediska velíce pěkným doplněním toho, co vím od jiných. Chlapec si hodně pohrál a pokoumal a to se mi velice líbí.

S laskavým pozdravem, Slávek.

[Slavek Krepelka]

Hele Emane, s tím hydrinem. Vemu to kam až můžu ve vědistickém pojetí, aby to snad bylo srozumitelné alespoň do té míry, aby to bylo prakticky použitelné.

Víš, jak fachá laser? Nabudí se atomy, tedy prý elektrony, které poskočí na vyšší atomový orbit. Jak padaj po přesně určených krocích po danných orbitech dolů, lezou z toho monochromatické fotony. Poučení z toho plyne, že není "elektron" jako "elektron" a že záleží na tom, jak moc je energeticky nabuzený. ( ježíšmarjá, ta teorie je na hovno, ale co mi zbývá?) Jenže s tím se taky nutně mění stupeň nabuzení jádra atomu, specielně prý protonu. Jde o to, že se navyšuje atomový náboj nejen negativní, ale i pozitivní, jinak by nutně z čpavkové laserové trubice, nebo z rubínového krystalu, nebo z diody, lítaly hromy a blesky.

To v podstatě znamená, že mluvíme o dvou elektrických polaritách (plus a mínus), které se na sebe vážou v podobě jednotlivých miniaturních polí atomů. Tohle nabuzení je elektricky nezjistitelné, protože pico-pole nemají žádnou celkovou polaritu, anžto ta minipolíčka jsou elektricky symetrická. Každá pozitivní siločára váže jednu negativní siločáru. Jinak také mluvíme o principu struktury gravitace a její "piko-geometrie" stejně jako makro geometrie. To je taky důvod, proč je vyzářený foton elektricky neutrální, dokud jeho symetrický náboj nerozdělí nějaký detektor a polarita se pak neprojeví v elektrickém obvodu foto-elektrického jevu. Už i obyčejný elektrický obvod by měl naznačit, že napětí ve vodiči je stejně dipolární, jako napětí řekněme mezi šišoulí (hlavní koule) a koulí (menší koule) Van De Gráfu (VDG), i když VDG pole je běžně lokálně asymetrické, protože nejsou použity dvě ekvivalentní (velikost a tvar) šišoule.

Takže, například elektrolýza sice jasně hovoří o tom, že rozklad vody (množství) je závislý na proudu a nezávisí na napětí, což je sice hezké, ale je to neúplné, protože tento přístup nebere v potaz stav a stupeň nabuzení atomární struktury vyprodukovaného plynu. Je to v principu ekvivalentní tomu, že můžeš stejné Watty dodat do spořebiče danného výkonu při 100V/1000A, jako obráceně při 1000V/100A. Takže u elektrolýzy nejde jen o to, kolik se vyvine vodíku a kyslíku, ale také o to, v jakém stavu energetického nabuzení jsou atomy vyprodukovaného vodíku a kyslíku, což má samozřejmě stejně veliký vliv na tepelnou energetickou účinnost směsi při sloučení, jako její množství. V podstatě mluvíme o tom, co je známo jako výhřevnost, která očividně není zdaleka danná, jak nám je lháno, stejně jako o bordelu v odvozování parních tabulek a stejně tak se jedná o latentní teplo vody při změně skupenství a mnoho dalšího.

Počítání bublinek a objemu produkovaného plynu je zavádějící vědistickou polovičatostí, která se samozřejmě odráží v tom, jaký je ohledně elektrolytických buněk a jejich použití a hlavně výkonnosti zmatek. Napětí při elektrolýze sice nedá víc plynu, ale dá výkonější plyn, což se projevuje už i u Ufek. No a samozřejmě se zde dostáváme k tomu, že čím vyšší napětí a nižší proud, tím jsou menší zráty ve vedení, což se týče jak elektrolytu buňky, tak trubek J. Cell, a dá se prakticky použít především vnitroatomárního napětí, které pro všechny praktické účely není měřitelné žádným voltmetrem, protože i celkové pole je pak lokálně symetrické, tedy polárně vyvázané.

Pokud se poučíme z principu Jin a Jang, který bohužel nikdo nechápe ve všech jeho důsledcích, jde o to, že každý atom a molekula májí nikoliv vědistický "žádný náboj", ale symetrické pole obou nábojů, které se s dalšími molekulami symetricky prolínají, takže výsledkem není běžná elektrická asymetrická a měřitelná polarita, ale symetrická a vedisticky neměřitelná. (Tohle zase není kompletně pravda, protože atomy mají jednak magnetický moment a jednak elektrický moment, které určují orientaci atomů ve vnějších polích. Ale není to měřitelné jako napětí řekněme voltmetrem.)

Síla a orientace převládajícího pole, síla a orientace, se dá ale vychytat buďto virgulí, nebo různými jinými metodami. Například vlákno natažené na hranici prasknutí ti v dobře orientovaném gravitačním poli prdne, anžto se mění jeho pevnost. Také se to projevuje jako gravitační anomálie a je to zjistitelné do nějaké míry aj gravitometrama.

Takže pokud se člověk podívá na Meyera atd., ačkoliv tomu sám teoreticky v principu nejspíše nerozuměl, pokusnictvím došel na to, že napětí pod kterým dochází k elektrolýze je neméně důležité, než množství produkovaného vodíku, ale zároveň je potřeba splnit podmínky symetričnosti atomárních polí, což se nejspíše daří trubkovými elektrodami alespoň pokud se podíváme jak na Meyera, tak na J.Cell. Také je nutné vyvinout takovou metodu, aby nedocházelo k vyzařovacím ztrátám (jako u laseru), takže tepelným. Zajímavým krokem by asi bylo do toho nějak ještě zamontovat helicitu, tedy spirálovité tvary. Zatím mne ale neosvítilo jak na to. Pokud se ale člověk podívá na vykopávky "Russcrew" (Ruské šroubovice, círka 100 000 let vykopávky), které se jeví jako mnohapramenné cívky naruby, takže dva zkroucené kabely ze slinutých dutých drátů, jejichž průřez zároveň neomylně připomíná kavitační komory, možná by se člověk někam dopracoval.

Joe Cell se ani nebudu pokoušet tímto způsobem vysvětlovat, protože mne absolutně nenapadá jak to pomocí těch vědistickejch pitomostí provést, a zrovna tak mi to nejde pomocí nějakých hydrin, které jsou stejně naivní berličkou jako elektrony o fixním náboji jednoho elektronvoltu.

Jsem dal a napadlo mne, jak si ten problém názorně představit. Představ si okurkáč plný skleněnek, které jsou nastřídačku nabité pozitiv a negativ. Kolik elektriky máš pocit, že na tom naměříš, s elektrodama velikosti majáku?

S laskavým pozdravem, Slávek.

Doplněno.

Co na tom ale naměříš je jedna legrácka. Čím víc nabité, tedy čím větší napětí mezi těma kuličkama, tím ostřeji a v tím větší vzdálenosti se Ti kolem okurčáku (kusu materiálu, třeba drátu) bude lámat světlo (Podle zákona: "Hůl do vody ponořená, vypadá jak nalomená".). Dokonce stačí drát přihřát. No a to je Van der Waals force pole (přilnavost), tedy blízké gravitační pole materiálů. osobně otestováno.

Takže tuto energii lze vlastně přesně měřit i úhlem lomu světla v dané vzdálenosti od materiálu .... a dá se z toho udělat do jisté míry i přesně měřitelný vědismus. To ještě navíc má svůj půvab v tom, že ty lomy půjdou více méně po jakýchsi Bohrových odstupech, i když ne atomárních, které jsou u každého materiálu jiné, protože rozpínavost pole přilnavosti jde s teplotou různě u různých matrošů (opět osobně otestováno). Měd a nerez daleko znatelněji než železo. S těmi odstupy to zase vím z dojebané interpretace Youngova dvouštěrbinového experimentu, který fachá i kolem třeba hřebíku v černé komoře a bez jakýchkoliv štěrbin. Jde o refrakční záležitost a nikoliv o nějakou kvantovou záhadu a o další dojebanou teorii.

[django1]

Pleteš dokopy energetickou hladinu a náboj. Jsou to odlišné věci.
Přechodem na jinou hladinu se náboj nemění a tedy se nemusí měnit ani náboj protonu.

[Slavek Krepelka]

Pleteš dokopy energetickou hladinu a náboj.

Jenom ty vztahy vidím hodně jinak než kdejaký



To tobě nedochází, že náboj je asymetrickou situací jinak elektricky symetrické gravitace a že zatímco vědismus nevidí spojitost, já ji vidím. Stejně jako má asymetrický elektrický náboj své energetické hladiny, má je i symetrická gravitace a Van der Waals pole. Vyzkoušej si refrakci světla kolem studenýho a horkýho drátu a pak mi sem přiď vysvětlovat svý naučený, sto padesát let starý mumie nesmyslných vědismů. Vysvětli mi nějak racionálně kde se skrývá latentní teplo a pak se můžeme bavit o tom, co pletu a co ne.

Slávek.

[django1]

Jelikož je elektron nepředstavitelný, zkusím ti to připodobnit k něčemu, co pravděpodobně znáš.

Vezmi obyčejný kámen a hoď s ním o zem.
Kámen váží pořád stejně - elektron má stále stejný náboj.
Ale můžeš hodit větší, nebo menší silou a podle toho kámen vyhloubí větší, nebo menší díru. - elektron má různou energetickou hladinu.

[E_man]

Slavku, já jsem ti dál ocenění za šířku záběru, se kterým k tomu přistupuješ a na kterou já, kvůli své omezenosti vůbec nemám a nebudu mít. Každý z nás prochází určitým stádiem vývoje a díky rozmanitosti života pak každý právě prožívaný okamžik je jakousi tečnou, po které pokračuješ tak dlouho, než tě nejaká síla přinutí měnit směr. Ta síla může být vnější stejně jako vnitřní při vstřebávání poznatků z vnějšího světa. To všechno by bylo samoúčelné, kdyby jsi z toho nevyvozoval závěry a nekonal dobro pro sebe A dobro druhých s důrazem na to "A", protože sám dlouho nepřežiješ.
A kdo jsou "ti druzí"?
V prvé řadě tvá rodina a tví nejbližší. Pak sousede, obec a blízká komunita. Pak jazyková a kulturně historická ke které patříš. Pak třeba partájní komunita, náboženská.....a mohl by jsi pokračovat na spoustu dalších kategorií, většinou ale záleží vždycky na tom, jaké postavení ve společnosti právě zaujímáš a do jaké míry je to postavení v souladu se tvými opravdovými schopnostmi a cíli.
A zase, ty cíle mohou být veřejně známé, skryté, vlastní, převzaté, vynucené,.... vždycky se však nějak nakonec projevují při vzajemné interakci s okolím při jejich realizací. A do toho spadají i kategorie a témata probírané na tomto fóru. Já nevím a nepátrám po skrytých důvodech tohoto fóra, ale jen po tom, co toto fórum může přinést mým blízkým a podle pravidla ber-dej také "těm ostatním". Spousta lidí tady koncentrovala a koncentruje své názory a své pohledy, které supluji oblasti poznávání jinde stále z nějakých důvodů zakazované. Ať mají, či nemají pravdu, každopádně je to něco, co pomáhá zase jiným, aby efektivněji zkoumali nové poznatky a vyvozovali nové závěry a pokud to nevede k jejich sebezničení, tak aby se o ty nové poznatky podělili.

Hele Emane, s tím hydrinem. Vemu to kam až můžu ve vědistickém pojetí, aby to snad bylo srozumitelné alespoň do té míry, aby to bylo prakticky použitelné.

Já tady nechci přesvědčovat, že hydrino je všelék, ale snažím se na to upozornit proto, že zatím (z mého pohledu) nejlépe vystihuje hodně anomálních jevů, které se v posledním čtvrt století vyskytovaly a protože se to snaží už někdo (R.Mills) vážně zkoumat a dokazovat a také už to pravděpodobně dokázal.
Protože, už takřka vůbec nepochybuju o funkčnosti E-catu, Hyperionu a dalších, soustřeďuju se teď ne na jejich prokázání (to, pokud to opravdu funguje, udělaji daleko lépe povolanější osoby), ale na jejich využití. A opět nejdříve u svých nejbližších, pak sousedech pak.....
Nevím, jestli se mi to povede, ale každopádně jsem se i v tom nejen na tomto fóru poučil.

Víš, jak fachá laser? Nabudí se atomy, tedy prý elektrony, které poskočí na vyšší atomový orbit. Jak padaj po přesně určených krocích po danných orbitech dolů, lezou z toho monochromatické fotony. Poučení z toho plyne, že není "elektron" jako "elektron" a že záleží na tom, jak moc je energeticky nabuzený. ( ježíšmarjá, ta teorie je na hovno, ale co mi zbývá?) Jenže s tím se taky nutně mění stupeň nabuzení jádra atomu, specielně prý protonu. Jde o to, že se navyšuje atomový náboj nejen negativní, ale i pozitivní, jinak by nutně z čpavkové laserové trubice, nebo z rubínového krystalu, nebo z diody, lítaly hromy a blesky.

Tak tady snad opět udělal obrovský posun pan R.Mills se svým GUT-CP, který se vysmívá současnému bodovému pojetí elektronu se svým současným výskytem tu i onde. A to s žádnými opravnými koeficienty, a velice přesně predikuje jeho chování v atomech i molekulách s přesnosti, na kterou žádný z těch stávajících modelů elektronu nemá. Ne, já tady nemam na to abych tvrdil, že on má absolutní pravdu (to budou muset prokázat jiní), ale určitě se mi již začíná rysovat idea, která by to mohla funkčně použit. Proto se ke tvým názorům budu vyjadřovat jen do té míry, do jaké jim rozumím, protože na víc už asi v tomto životě nebudu mít.

....Takže, například elektrolýza sice jasně hovoří o tom, že rozklad vody (množství) je závislý na proudu a nezávisí na napětí, což je sice hezké, ale je to neúplné, protože tento přístup nebere v potaz stav a stupeň nabuzení atomární struktury vyprodukovaného plynu. Je to v principu ekvivalentní tomu, že můžeš stejné Watty dodat do spořebiče danného výkonu při 100V/1000A, jako obráceně při 1000V/100A. Takže u elektrolýzy nejde jen o to, kolik se vyvine vodíku a kyslíku, ale také o to, v jakém stavu energetického nabuzení jsou atomy vyprodukovaného vodíku a kyslíku, což má samozřejmě stejně veliký vliv na tepelnou energetickou účinnost směsi při sloučení, jako její množství. V podstatě mluvíme o tom, co je známo jako výhřevnost, která očividně není zdaleka danná, jak nám je lháno, stejně jako o bordelu v odvozování parních tabulek a stejně tak se jedná o latentní teplo vody při změně skupenství a mnoho dalšího.

To máš asi pravdu s tím nabuzením. Základem tady bude přizpůsobení dodávané energie na příjímač té energie (molekul a atomů), což je základem nejen v elektrotechnice a fyzice, ale i v životě při výuce, při výchově vzdorovitých děti, při zapojení těch nepřízpusobivých do "našeho života"..... Na rozdíl od těch životních příkladů by ti to v té fyzice v konečném důsledku nemělo dát více, než jsi do toho vložil, kdyby....
Kdyby tady pravděpodobně neexistovaly ještě další až doposud neznámé děje

Počítání bublinek a objemu produkovaného plynu je zavádějící vědistickou polovičatostí, která se samozřejmě odráží v tom, jaký je ohledně elektrolytických buněk a jejich použití a hlavně výkonnosti zmatek. Napětí při elektrolýze sice nedá víc plynu, ale dá výkonější plyn, což se projevuje už i u Ufek. No a samozřejmě se zde dostáváme k tomu, že čím vyšší napětí a nižší proud, tím jsou menší zráty ve vedení, což se týče jak elektrolytu buňky, tak trubek J. Cell, a dá se prakticky použít především vnitroatomárního napětí, které pro všechny praktické účely není měřitelné žádným voltmetrem, protože i celkové pole je pak lokálně symetrické, tedy polárně vyvázané.

"Počítání bublínek" je jen částečný ukazatel a musí být samozřejmě při přesném měření doplněn o kalorimetrické metody, případně jiné. Ufko mi prokazatelně funguje, i když se ještě chystám na jeho náhradu bukovým špalíkem o stejném rozměru, jestli není jeho význam ve změně průtoku v sacím potrubí.

...Takže pokud se člověk podívá na Meyera atd., ačkoliv tomu sám teoreticky v principu nejspíše nerozuměl, pokusnictvím došel na to, že napětí pod kterým dochází k elektrolýze je neméně důležité, než množství produkovaného vodíku, ale zároveň je potřeba splnit podmínky symetričnosti atomárních polí, což se nejspíše daří trubkovými elektrodami alespoň pokud se podíváme jak na Meyera, tak na J.Cell. Také je nutné vyvinout takovou metodu, aby nedocházelo k vyzařovacím ztrátám (jako u laseru), takže tepelným. Zajímavým krokem by asi bylo do toho nějak ještě zamontovat helicitu, tedy spirálovité tvary. Zatím mne ale neosvítilo jak na to. Pokud se ale člověk podívá na vykopávky "Russcrew" (Ruské šroubovice, círka 100 000 let vykopávky), které se jeví jako mnohapramenné cívky naruby, takže dva zkroucené kabely ze slinutých dutých drátů, jejichž průřez zároveň neomylně připomíná kavitační komory, možná by se člověk někam dopracoval.

Až, a jestli se někomu podaří prokázat funkčnost Mayerových patentů, určitě Maroš ztratí svoji "bramborovou", anžto Mayer se u mne umístí před Flaischmann-Ponsem.

Joe Cell se ani nebudu pokoušet tímto způsobem vysvětlovat, protože mne absolutně nenapadá jak to pomocí těch vědistickejch pitomostí provést, a zrovna tak mi to nejde pomocí nějakých hydrin, které jsou stejně naivní berličkou jako elektrony o fixním náboji jednoho (elektronvoltu) elektronu- opravil E_man. (...není zač).

[poota]

Mimo téma (offtopic)

Ufko mi prokazatelně funguje, i když se ještě chystám na jeho náhradu bukovým špalíkem o stejném rozměru, jestli není jeho význam ve změně průtoku v sacím potrubí.

Jakákoli bádání o UFku samozřejmě vítám, ale se změnou průtoku v sacím potrubí jeho účinek nesouvisí. Mám to ověřené zkoušením různých rozviřovadel nasávaného vzduchu, která stejného účinku nedosahovala, a pak i tím, že UFko funguje i u dvoutaktních motorů. U těch ústí sací potrubí do klikové skříně, kde se nasátina promíchává ještě klikovou hřídelí, vysráží se z ní olej pro mazání ložisek a teprve potom se přefukuje úzkými kanály do válce. Navíc UFko funguje stejně i při umístění před filtr sání, který případné změny průtoku vyhladí.
Za pravděpodobnější princip považuji elektrický rozdíl mezi vnější spirálou a středovým jádrem, nejspíš kombinovaný s magnetohydrodynamickým principem - ale jsou to pouhé dohady.

Zdravím - poota

[Ilem]

Mimo téma (offtopic)

Slavku, já jsem ti dál ocenění za šířku záběru, se kterým k tomu přistupuješ a na kterou já, kvůli své omezenosti vůbec nemám a nebudu mít.

Slávek má skutečně úctyhodnou šíři záběru, před kterou se hluboce skláním. Když jsem četl jeho první přispěvky, říkal jsem si" To je bedna. A ty neotřelé přístupy". Bohužel později zabrousil do oblastí, kde mám znalosti hlubší a já zjistil, že buď pomíjí nebo nepochopil některá jednoznačná fakta. Poslední příklad je zde, kdy hází do jedné kupy náboj s energetickou hladinou. Podobné výstřelky ho bohužel v mých očích natolik poškodily, že teď nevím, jestli není mimo i v oblastech, kterým nerozumím a kde jsem od něj čerpal informace a inspiraci. Je to škoda. Slávek je nepochybně hodně chytrá hlava a kdyby upřednostnil hloubku poznání před šířkou, určitě by z něj něco prospěšného pro lidstvo vypadlo. Takhle nevím. Připomíná mi jednoho pána, který je protipólem energie upramene - Doc. Heřt. Taky rozumí naprosto všemu, ale pouze povrchně a někdy naprosto zcestně.

[Ilem]

Vysvětli mi nějak racionálně kde se skrývá latentní teplo a pak se můžeme bavit o tom, co pletu a co ne.

Slávek.

Asi se opět nepovede ti něco vysvětlit, ale zkusím to. Teplo, jak víme je druh energie. Latentní teplo je v obvyklém pojetí energie, která je potřeba, nebo se uvolní, aby se změnilo skupenství nějaké látky. Snad je jasné, že například molekula vody má jinou energii v kostce ledu, nebo ve sklenici, nebo rozptýlená ve vzduchu. Například pokaždé svírají vodíky jiný úhel. No a rozdíl těch energií je latentní teplo. Všechny látky ve vesmíru se teoreticky mohou nacházet v jednom z pěti skupenství. Na jedné straně je absolutní nula, kdy vše existuje pouze ve skupeství tuhém a kdy úplně ustává tepelný pohyb (asi se budeš ptát, jak na to vědmové přišli, když ji neumějí dosáhnout - je to běžná matematická metoda a říká se jí extrapolace). Na druhé straně je vysokoteplotní plazma, kde už není rozdíl mezi jednotlivými atomy a molekulami. Je to směs elektronů, protonů a neutronů, které mají tak vysoký tepelný pohyb, že už je nic neudrží v nějaké obvyklé formaci. Mezi tím jsou naše 3 obvyklá známá skupenství, při kterých se molekuly látky snaží zaujmout pro ně energeticky výhodnou polohu pro daný rozsah teplot. Mezi těmito pěti skupenstvími existují přechodné fáze, kdy se dodává, nebo uvolňuje latentní teplo, aby částice mohly zaujmout pro ně novou - výhodnější polohu. Jen ještě nikdo nezměřil měrné skupenské teplo absolutní nuly, nebo plazmy. Jinak v tom nevidím rozdíl. Nevím, jak racionálněji to vysvětlit, mě to připadá naprosto bez diskuzí. Hlubší rozbor by klidně vydal na knihu, ale necítím se natolik erudovaný, abych ji psal.

Ale zkusím to ještě jinak. Hodně obecně:
Normální teplo - dodávám tepelnou energii... zvyšuje se teplota
latentní teplo - dodávám tepelnou energiii... teplota se nezvyšuje ale děje se něco jiného. Například se mění skupenství, nebo se posouvá píst parního stroje.

Takže odppvěď na tvou otázku: Latentní teplo se skrývá v práci, kterou je potřeba vykonat dodáváním tepelné energie ke změně nějakého stavu. Tím stavem je cokoli jiného, než teplota objektu.

mimochodem, energi potřebnou ke změně skupenství lze dodat i jinak, než teplem. Například tlakem. Když stlačíte dostatečně led, roztaje, ikdyž bude třeba -10 stC. Díky tomu se nám tak snadno bruslí. Ve žlábku brusle vzniká vysokým tlakem tenoučká vrstvička vody, po které jedeme. Ta zase hned za bruslí zamrzá.

[Magneto]

Zdar Ileme,
podle toho, co v předchozím příspěvku píšeš o tom latentním teple a snažíš se to podat pro selský rozum, tak mám pocit, že máš talent, podávat složité věci jednoduchým způsobem. Tohle uměl Richard Feynman a proto ho lidi milovali, že si i přes nedostatek znalostí vzorců a "nelidové" terminologie nemuseli připadat za blbce a dokázali zůstat během jeho přednášek nebo četby při věci. Píšeš, že se necítíš dost erudovaný. Ale tam, kde seš doma, bys mohl pro popularizaci naší milé a všudypřítomné fyziky v klidu vypustit něco do světa. A věř mi, že lidi to mají rádi, protože přesně tohle je to rozhraní, na kterém se pohybuje naše fórum a oficiální věda, kdy prostý člověk hodně chápe, ale ne všemu rozumí.
Máš talent, tak o tom uvažuj!!!
Zdraví )
Magneto

[Slavek Krepelka]

Asi se opět nepovede ti něco vysvětlit,...
Ale zkusím to ještě jinak. Hodně obecně: ...
latentní teplo - je něco jiného. Například se mění skupenství, ...
Latentní teplo se skrývá v práci, kterou je potřeba vykonat dodáváním tepelné energie ke změně nějakého stavu. Tím stavem je cokoli jiného, než teplota objektu.

Jako zatím vždy, nepovedlo. Dokonce očividně ani nechápeš otázku. Vzhledem k tomu, že to, co nazýváš stavem, je progresivní záležitost, je nad slunce jasné, že například molekula (tekutiny) vody absorbuje tepelnou energii do energetické formy, která je vědismem neměřitelná, dokud absorbce tepelné energie nedosáhne nějakého kritického bodu, při kterém se stane molekulou plynu. Otázkou tedy není jakým termínem "latentní" vědismust zakrývá svou ignoranci, to už vím skoro 50 let a nepotřebuju na to tvé papouškování pitomostí z devítky, ale v jaké formě se dodávaná tepelná energie skrývá v molekule vody, než dojde k náhlé změně skupenství, řekněme k odparu.

Zkusím ti to podat ještě polopatičtěji. Situace je přirovnatelná k huštění vzduchu do ocelové nádoby do bodu, kdy nádoba prdne, zatímco pokusník není schopen nijak zjistit jak se buduje tlak v nádobě a kam se poděla energie potřebá k prdnutí nádoby., načež ve své neskonalé moudrosti prohlásí tlakový potenciál za latentní elektrickou energii pocházející z drátů, způsobenou kompresorem.

Když stlačíte dostatečně led, roztaje, i když bude třeba -10 stC. ...

Skutečně Ilemíre? Pokud led stlačíš pomalu, takže energie potřebná ke stlačení stačí odcházet do prostředí, žádné tání ledu pod tlakem se nekoná, což Ti doloží už to, že mrznoucí voda a ochlazující se led rozškubnou prakticky jakkoliv pevnou nádobu. Nejde tedy o tlak, ale o přeměnu energie vložené do stlačování na tepelnou energii. Proto například existuje i teorie smršťování Země (prý cca 3cm za rok), která se pokouší vědisticky vysvětlit, proč se Země zahřívá a proč vydává víc tepelné energie do meziplanetárního prostoru než dostává ze slunečního záření.

To nemluvě ani o tom, že si očividně nejsi vědom, že i ofiko fyzika už tuhle teorii bruslení dávno opustila. Jde o to, že energie stlačení ledu bruslí není zdaleka dostatečná na to, aby ohřála led natolik, aby se potavil a mazal coby voda a pokud (při mírných mrazech), aniž okamžitě ještě pod bruslí zase nemrzla. I ten vědismus už přijal led za samomaznou tuhou látku, jakou je například grafit a mnoho jiných.

No a nakonec Ileme, jestli se do mne osobně nepřestaneš zoufale jebat, jako to děláš už pár let i po SZ, specielně při tvé hloubce znalostí, která by nestačila ani na Mississipský parník, asi mi nezbyde než se pustit do tvé maličkosti. Ale to už budeme v Boxovárně a nepředpokládal bych, že to bude a body.

Slávek.

[E_man]

Já se Slávkovi omlouvám za klukovinu s jakou jsem kritizoval jeho přeřeknutí. Samozřejmě si vzpomínám, s jakým taktem mě Martin upozornil na moje přeřeknuti či na spravedlivý kopanec od Jovy vloni (ale to nebylo přeřeknutí, ale můj systémový minel-Jovo díky).
Slavek si to ale podle mne zasloužil svou první části věty ve které říká "....protože mne absolutně nenapadá jak to pomocí těch vědistickejch pitomostí provést, a zrovna tak mi to nejde pomocí nějakých hydrin, které jsou stejně naivní berličkou jako elektrony...". Sice se tak argumentovat dá, ale podle mne se tak argumentovat nesmí, proto moje rozladěná reakce!
Tak děvčata, konec hašteření a alou do postele!
A aby se (nejen) Vám dobře usínalo, tak ještě ukolébavku na dobrou noc:

[Slavek Krepelka]

Já se Slávkovi omlouvám za klukovinu s jakou jsem kritizoval jeho přeřeknutí.

A to ještě nevíš, že nešlo o přeřeknutí, či překlepnutí, ale že jsem tím jenom poukázal na pošetilost stanovování minimálních jednotek čehokoliv, specielně pak jednotky "elektronvolt", která jesti ještě stále většinou vědů i polovědů považována za základní neměnnou jednotku elektrického náboje elektronu, což už stejně bylo dávno překonáno náměry hodnot nižších než jeden elektronvolt, za což byl dokonce udělen Nobel. Akorát mi ta Tvá "oprava" jaksi nestála za připomínky.

S laskavým pozdravem, Slávek.

[E_man]

Slavku, Já ti už teda vůbec nerozumím. Elektronvolt je jednotkou energie, tedy energie elektronu urychleného ve vákuu elektrostatickým polem mezi dvěma body s rozdílem potenciálu 1 volt. (1eV = 1,602E-19Joule)
Samozřejmě můžeš mít i zlomkové energie milielektronvolt, mikroelektronvolt.
Ale náboj elektronu je 1 elektron a tedy = -1,602176565E-19 Coulombů, ale mně není znám zlomkový stav náboje elektronu. Tobě ano?