A(&F) píše: ... jak to vypadá, karty máme rozdány již od narození ... alespoň co se týče TG ...
...
Ne až tak docela. Za předpokladu, že jedinec má RH negativní, musí se vyhnout kočkovitým. To je zrovna tak prevence jako dát loď s posádkou napadenou tyfusem do karantény. Samozřejmě, že to je u RH blbost a pouze teorie, protože kolik z nás ví. Zde tedy se dostáváme k problému přímo Darwinovskému, a to k přirozenému výběru, který však funguje také velice rozmarně. Dokonce bych zde mohl připomenout, že veškeré léčení, které nevychází z nás samotných, přispívá k degeneraci imunního systému a stejně tak k degeneraci populace a s tím k čím dál tím většímu výskytu chronických chorob. Je to jeden z faktorů šíření chronických chorob. Nicméně, podíváme-li se nezaujatě na lidstvo jakožto na živočišný druh, ačkoliv úmrtí jedince je dozajista osobní tragedií pro nejbližší pozůstalé, je degenerace druhu tragedií pro celý druh, ale toho si málo kdo povšimne, protože košile je bližší než kabát, nicméně v této krizi se jako lidstvo nacházíme.
Viz výše, nejde o to zda se léčit, či neléčit, ale jak léčit. Problém vidím v pasivním léčení, tedy jakýmkoliv způsobem, který přichází zevně. Léčíme téměř výhradně tím, co je nám cizí a historicky to sice funguje do nějaké míry, ale v důsledku jsme, my lidstvo, čím dál tím nemocnější. To se samozřejmě týče i těch novorozenců. Máme v hlavě představy, že novorozenec, pokud nemá viditelné známky nějaké nemoci, je zdravým jedincem. Toto je naprosto mylná představa a čím dál tím víc se provaluje, kolik problémů si vlastně do života skutečně přinášíme.
Pokud začnu genetickými problémy, spousta z nich se začíná jevit jako parasitická zátěž, chemická zátěž atd. kteréžto vlivy je jeví jako zapříčiněné nikoliv přímou dědičností poškozených DNA, ale jako patologickou dědičností buďto přímo nákaz, nebo DNA poškození patologiemi, kde patogen byl sice imunním systémem matky, či dítěte, či kombinací odstraněn, ale následky zbyly. Tyto následky, či patogeny a následky jejich přítomnosti v našem organismu pak v dalším životě ovlivňují naši náchylnost k tomu kterému onemocnění.
Leze mi z toho, že sice není nic nerozumného na tom poléčit i zevně, řekněme bylinama, chemií či biologií, ale pokud nenásleduje odstraňování příčin, jako je špatná životospráva, prostředí, chování se, přístupu k sobě samému atd, je takové vnější léčení pouze údržbou patogenního stavu na snesitelné úrovni. To samozřejmě ještě také znamená, že je třeba přihlédnout k tomu, jaký druh vnějšího léčení je použit a k tomu, jak odstranit případné následky takového léčení, například kritického vymlácení důležité flóry ve střevech a kdo ví, jestli ne i jinde v organismu. Například v urinoterapii jsme narazili na to, že v močovém měchýři také existuje ochranná a symbiotická flóra, o které se začíná literatura zmiňovat až v dnešní době, že vůbec existuje, což bylo donedávna vědou vehementně popíráno. Že například antibiotika ničí střevní flóru je dnes jasné, ale co dělají s flórou močového systému nemá nikdo tuchu a můj odhad je, že nadělaj stejnou paseku jako ve střevech a kdo ví, jaký mají vliv i na množení a usmrcování kmenových buněk v těle. Hmm, podívám se, jestli se tím vůbec kdy kdo zabýval, ale samotný fakt, že antibiotika potlačují přirozenou imunitu naznačuje, že zde je docela pravděpodobně taky pěkný průšvih.
Například jakási Švédská klinická studie prokázala, že Crohnova nemoc (doposavad nevyléčitelná podle farma) je vyléčitelná implantací doslova zdravého hovna od zdravého dárce klystýrem do střeva pacienta. To je ještě otázka, jak bylo zdravé hovno posuzováno a zda skutečně zdravé bylo, zda nebylo pouze zdravější. Už jsem se tu zmiňoval i jinde o klystýrech dávných kultur vodou z pobřežních a tudíž zdaleka ne čistých vod. Jde o naprosto tentýž princip a to zanést do střeva symbiotické bakteriální kultury a střevní flóru obnovit. Pokud tedy mluvím o prevenci, samozřejmě je třeba nejdříve dostat tělo do velice dobré fyzické kondice, ale zároveň je třeba se věnovat i psychice a zároveň je třeba se obrátit přesně k tomu, co je vlastní nám lidem, ne k tomu, co je vlastní kde čemu jinému.
U Toxoplasmy mluvíme o vlivu, jaký má nákaza na chování a zdravotní stav vůbec a rozdílnost působení na lidi s RH+ a RH-. Tohle je ale jiná kapitola než nákaza samotná. Nakazí se očividně oba RH. Je tedy jasné, že RH+ nechrání před nákazou. Před tou chrání imunní systém (IS). RH+ pouze omezuje následky a projevy nákazy oproti RH-. Pokud tedy IS pracuje fajnově, není třeba se zabývat RH faktorem v případě kontaktu s toxoplasmou, protože nedojde k nákaze. De facto se dá říct, že ochrana proti působení toxoplasmy na organismus poskytnutá RH+ faktorem není podstatná, ale symptomatická. Proto je dost buřt, jestli je jedinec RH+ nebo RH- alespoň vzhledem k toxoplasmě, pokud ji nemá šanci dostat.
S laskavým pozdravem, Slávek.
Je-li tvá přítomnost ve výhni okolností, vyuč se kovářem své budoucnosti.
... 
... Anri ...
m11 
...
) ...... (by Anri, reakce na ilemův podpis 
) ... 
... ono je to zřejmě ještě jinak ... jak to vypadá, karty máme rozdány již od narození ... alespoň co se týče TG ... 
... 
...