Hudba a zdraví

[alfka]

.... Zamýšlela jsem nad tou rozdílností, nad tím vkusem každého z nás a co že to vlastně znamená. ...

Nojo, jenže co s takovejma, o kterých je známo, že poslouchaj skoro vše? Ahoj, Slávek.

Ahoj Slávku

nad tím jsem přemýšlela taky, ovšem vubec nevím jestli správně, jsou to pouze moje úvahy...
Sama se řadím do kategorie, poslouchá skoro vše, dá se říct, že ve všem si dokážu najít to hezké, až na určité vyjímky.
Ale ne právě u všeho člověk prožívá totožné, možná by mohla být důležitým vodítkem ta rytmika té které písně prolínající se ve více žánrech.
Když budu pozorovat sama sebe, u všech možných žánrů se mnou dělá divy v oblasti energie rychlejší pulsující rytmus, a ve stejném momentě kdy hudba vygraduje ,vygraduje i energie mého těla na úroveň blaha
Ale možná to každý máme jiné..

Ještě mě napadla jedna věc a to , že by hudba v sobě mohla mít určitý kód.
Jde o to, že podvědomě hledáme kolem sebe lidi, kteří stejně prožívají hudbu, která se nám libí nám.
Velice častou otázkou při seznámení je " Jakou posloucháš hudbu ?" , pokud najdeme člověka, který je na stejné vlně, automaticky ho řadíme do skupiny nám blízkých, tudíž se jedná o stejné vibrace těla.
Tyto jemnohmotné vibrace našeho těla sdělují mnoho informací a jednou z nich je i zdraví, stav imunitního systému atd., tedy stav prožitku na jehož základě pracuje fyzické tělo.
Naopak pokud by nám někdo naši oblíbenou hudbu poplival, umí se nás to hluboce dotknout, přitom pokud se na ten moment podíváme racionálně nejde o žádnou urážku hrubšího zrna.

U hudby nejde jenom o rytmiku, ale také o tóny.
Pokud bych se na věc dívala z pohledu enegrie, jde o to, že nám správné tóny otevírají čakry, a v rytmu hudby se rozvibrují.
Naše tělo se v tento moment nachází v tom nám známém příjemném pocitu, v momentě kdy nám přejede přes záda ten krásný pocit mrazení a stojí nám chlupy jde o naprosté souznění a harmonii čaker, kdy nám vyvěrá síla kundaliny - tzv. hadí síla neboli životní energie. Tato energie je svinuta v dolním konci páteře každého člověka a pocitově ji lze zaznamenat, tedy prožít právě pouze při naprosté harmonii všech ostatních čaker.
Při naprosté harmonii všech čaker dochází k uplné regeneraci našeho těla.
No a do toho látky které se automaticky vyplavují, jako je ten dopamin.

Cílem meditace je také harmonie všech čaker, kdy dochází k tomuto užasnému pocitu - aktivuje se hadí síla...

Ale aby z toho nevyznělo, že máme celý den poslouchat hudbu, která nám tento pocit dává.
Tělo a naše mysl potřebuje určitě i stavy klidu a ticha, kdy zpracovává prožité..., jde tedy o jakousi rovnováhu.

pa Alfka

[alfka]

no tak mě napadlo podívat se na net, co se o tom píše
blik, cvak..., ale alespon ze ten nápad přišel, no jo, ženská.....

http://cs.wikipedia.org/wiki/Muzikoterapie

[Slavek Krepelka]

... nad tím jsem přemýšlela taky, ovšem vubec nevím jestli správně, jsou to pouze moje úvahy...

Dokud jsem o tom nezačal přemýšlet, vyskočil mi jako obvykle do makovice J.S. Bach, pokud možno zahraný Vargou. Pak už jsem jsem se dal do přemýšlení a leze mi z toho různá klasika, i když musím přiznat, že než poslouchat takového Janáčka, radši vyčistím holýma rukama městskou stoku. Opery mi povětšinou drásaj nervy, i když zde je pár světlých vyjímek. Pak je tu kde co, ale na konci řady, či spíš daleko za ním je cosi, čemu někteří lidi sice taky říkají hudba, ale co mi hudbu ničím nepřipomíná a ani to do té klasifikace podle mne teoreticky nepatří a to je rap, v mém slovníku crap.

Jenže ono ještě taky záleží na příležitosti, kam co padne. Polka a podobně z rádia přes den mi vždycky lezla silně na nervy, zato 4 dědci na vesnickým candrbálu s dvěma trumpetama, bubnem a basou byli vždy perfektní s kdejakou odrhovačkou. V autě mi to bývalo skutečně skoro buřt, to jsem si poslechnul sem tam i pop (populární skvár), i když teď už řadu let si radši přemítám o kde čem jenom za svištění gum a za jízdy mne dnes ruší každá hudba.

Nicméně, skoro mne ta diskuze svádí k tomu, abych šel koupit nový struny na španělu, starý zrezly a popraskaly. Ne, že bych kdy byl nějak dobrý, ale zahrát si své a po svém má svůj půvab. Hádám, že by mohlo jít o autofonii

S laskavým pozdravem, Slávek.

[alfka]

heheeee že než poslouchat takového Janáčka, radši vyčistím holýma rukama městskou stoku...

Škoda že tu dlouho nebyl Jayo, ten by nám mohl říct co a jak.
Naposled psal, jak pomocí hudby a tance likviduje parazity..., což by mělo v tom případě fungovat na všechno.

Já jdu nacucat vitamín D, venku je krásně

cau.

[Slavek Krepelka]

... Škoda že tu dlouho nebyl Jayo, ten by nám mohl říct co a jak. ...

To mi připomělo mou diskusi s matinkou. Byla poněkud vysazená na známosti a blízkost k společensky významným osobám. Kdysi poklízela jistému akademickému malíři Josefu Jírovi a ve slabé chvilce nám "mladým" věnovala jeden z jeho obrazů, který jsme pro klid v rodině vyvěsili v ložnici http://www.artbohemia.cz/Jira-josef Asi po půl roce se ten obrázek sám od sebe zřítil za postel a my jsme si ženou oddechli a učinili okamžité rozhodnutí ho tam nechat, než jsme ho eventuelně sami věnovali dál.

No a matinka se mi jednou vytáhla, že byla pozvána na vernisáž obrazů pana Jíry, seděla při tom vedle paní Chňoupkové, poslouchaly Janáčka a při tom si spolu dojetím poplakaly. Jsem jí na to řekl, že si dovedu docela živě představit, že kdybych měl být na vernisáži obrazů pana Jíry, sedět vedle paní Chňoupkové a poslouchat Janáčka, budu určitě plakat taky Dva roky se mnou nemluvila.

Ahoj, Slávek.

[poota]

Když ono s Janáčkem je to složitější - na první poslech je to takové neladící a svévolné. Ale když si to člověk poslechne víckrát za sebou, tak najednou zjistí, že je to naopak velice melodické a že to prostě "nemůže být jinak". Jenomže většinu lidí už po prvním poslechu nenapadne žádný důvod, proč by to měli poslouchat ještě podruhé, natož pak několikrát.

Zdravím - poota

[Slavek Krepelka]

... Ale když si to člověk poslechne víckrát za sebou ....

Osobně se dívám na hudbu jako na člověka a spoléhám se na intuici. To co říkáš jsem mnohokrát slyšel a vcelku nenamítám, aby si to někdo do hlavy nechal nahrát. Osobní zkušenost však je, že jak mi něco, někdo nesedí, udělám líp, když se obrátím jinam. Nechápu, proč bych se měl něco učit "poslouchat" a je jedno, jestli je to politická propaganda, muzika, báseň atd. Jak bych se v tom měl nějak pitvat, radši to pošlu dál ať se tím obšťastní někdo jiný, komu to třeba sedne. Trochu bych to přirovnal ke rčení nevím koho: "Na ženě, která se nám líbí na první pohled, není třeba hledat chybu." Vidím to jako záležitost okamžitého citu a oslovení a to se u mě týká jakéhokoliv umění, i projevu. Jakmile dojde na pitvání, končí to pro mne vždy funusem.

S laskavým pozdravem, Slávek.

[alfka]

... Škoda že tu dlouho nebyl Jayo, ten by nám mohl říct co a jak. ...

To mi připomělo mou diskusi s matinkou. Byla poněkud vysazená na známosti a blízkost k společensky významným osobám. Kdysi poklízela jistému akademickému malíři Josefu Jírovi a ve slabé chvilce nám "mladým" věnovala jeden z jeho obrazů, který jsme pro klid v rodině vyvěsili v ložnici http://www.artbohemia.cz/Jira-josef Asi po půl roce se ten obrázek sám od sebe zřítil za postel .....

lol ty kaňoure....

já vím, sám od sebe, ale stejně mě to pobavilo

[alfka]

Ahoj všem,

lidi to je úžasné kolik v sobě má tato skladba pozitivních informací pro léčbu....
nejde jenom o to, že se to jmenuje Vltava...


speciálně pro Dancaa a jejího malého synka

pa Alfka

[poota]

Nechápu, proč bych se měl něco učit "poslouchat" ..

Na první pohled je správné nezatěžovat se něčím, co Ti na první nástřel nesedí.
Jenomže situace se krapet změní, když po několikerém poslechu zjistíš, že to vůbec není "marné" a že teda nebyla chyba v autorovi, ale spíš v Tobě. A že se nakonec vyplatilo nevykašlat se na něj rovnou, že Tě to posunulo o kousek dál a že třeba nemusí být pitomost všechno, co tak na první pohled nebo poslech vypadá. Akorát to zabere trochu víc času a taky ne vždycky jenom zbytečně nepromarněného.

Zdravím - poota

[Slavek Krepelka]

... Na první pohled je správné nezatěžovat se něčím, co Ti na první nástřel nesedí. ...

Naprosto a bezvýhradně souhlasím, pokud jde o rozumové záležitosti. Pokud jde o citové, vidím to jinak. Tam mi zkušenost bez vyjímky říká: "nebrat", a to se týká i lidí. Co se týká hudby specielně, má poslední příšerná zkušenost byla s Rigoletem, na kterého mne kdysi přes týden ukecávala a nakonec ukecala matinka. O přestávce, které jsem se nemohl dočkat, jsem ze Smetanova divadla vypadl na ulici a počkal na ni venku, protože mi z toho velkolepého díla třeštila hlava až mi oči slzely a ještě dva dny jsem si užíval dunihlavu, jaký jsem nezažil po žádné chlastačce a že jich bylo. Děkuju pěkně, to radši tu stoku. Nikdy více.

S laskavým pozdravem, Slávek.

[milda]

[youtube][/youtube]

[Fox_25]

Jsem rád že se téma rozjelo nejspíše správným směrem. alfka to krásně vysvětlila za mě a mnohokrát jí za to děkuji. Mám něco nastudováno i o Kundalini, ale v poslední době mi to moc nemyslelo, natož abych něco na toto téma sepsal. Naštěstí se to už zlepšuje.

Ti co poslouchají skoro všechno to možná mají jednodušší. Já už to mám tak vyhraněné že až na pár světlých výjimek nesnesu nic jiného než klasiku. Pop mě neuvěřitelně pobuřuje, rock nudí, metal je moc agresivní a hip hop snad ani není hudba. Z části je to hodně otravné, z části za to děkuji bohu.
K tomu ten vtíravý pocit že neustále objevuji to co už dávno vím a znám. Jako by se aktivovalo nadvědomí a hledalo nějaké informace v universu, byť zatím jen velmi povrchně. Nicméně je to pro mě velmi cenná zkušenost.
Celé mi to přijde jako by mozek byl "jen" přijímač a vysílač, něco jako radiostanice a my jej pouze ladíme na správné frekvence abychom dostali informace. Otázka je kam až to může zajít, ale začínám věřit že je možné "zbavit" se těla a být jako energie i když to zní jako hloupost, přece když vodu vylijeme z nádoby tak se neztratí. Celé je to tak zajímavé že to člověka nutí jít dál.

Tam mi zkušenost bez vyjímky říká: "nebrat", a to se týká i lidí. Co se týká hudby specielně, má poslední příšerná zkušenost byla s Rigoletem, na kterého mne kdysi přes týden ukecávala a nakonec ukecala matinka. O přestávce, které jsem se nemohl dočkat, jsem ze Smetanova divadla vypadl na ulici a počkal na ni venku, protože mi z toho velkolepého díla třeštila hlava až mi oči slzely a ještě dva dny jsem si užíval dunihlavu, jaký jsem nezažil po žádné chlastačce a že jich bylo. Děkuju pěkně, to radši tu stoku. Nikdy více.

S laskavým pozdravem, Slávek.

Vidím to stejně, mě trvalo roky než jsem se ke klasice dostal a je zbytečné, spíš škodlivé to uspěchat. Chce to čas a pomalu hledat co komu vyhovuje. Rigoletto není špatné, ale do divadla na něj by mě nedostali ani párem volů, něco jiného je soustředěný poslech doma kde se na to člověk "připraví" a může to vypnout kdy chce.

[jarda ovčák]

No, prý se ve vstahu k hudbě zrcadlí vstah k lidem..... Naštěstí mne obdařil bůh schopností se domluvit i s úplným blbem, a vím, že i zde mám mezery, tak i v hudbě mám pár achilovek, ale tolerance mi velí.... žít a nechat žít.
Sám sebe pozoruju, jak mi ta hudba během mnoha let zraje v hlavě a čekám, až mi dechovka a eva a vašek začnou znít jako andělské varhany a..... pořád nic.
Když potřebuju porovnat ty čakry, tak mi pomůže
nebo..

Je děsně fajn, že jsme každej nastavenej jinak, páč kdybychom byli všichni stejný, bylo by to šílený.
Říkal jsem si, že až mi bude stářím sračkovatět mozek, že přijde i ta dechovka, a... dechovka furt nic.. Pouštějte co chcete, hlavně když vám to dělá dobře....

[alfka]

Ahoj všem

Foxi no jsem ráda, že jsou ty moje myslenkové pochody pro nekoho přínosem
Človek furt neco v životě hledá, až nakonec zjistí že největší poklad je umění žít a to přítomností, že to je to, co dává smysl života.
Když je telo a mysl nemocné, je težké si to uvedomit, protože se pořád patláme v minulosti a furt se nám dějou v přítomnosti samé nepříjemné veci a ne a ne s tím hnout a jeste k tomu pridáme chmurné představy o budoucnosti a dílo je hotové..
Takové to moje domácí vesmírné cestováníčko, to je super vec, ale je důležíté dál žít svůj život, pro který jsme se sem narodili..a to je to hlavní, je parádní umet komunikovat s Universem, ale človek by nemel být vytržený z bežného života..
Ale to už není o hudbě

Jardo tak to máš jeste do Evy a Vaska hodne daleko, duchem stále mladý.., a to je naprosto úžasné

pa Alfka