Aktuálně: Nový finanční systém - SPDR nabízí doživotní měsíční rentu, oddlužení. financování vlastních projektů. Více zde... Město Krnov - Přímá pomoc jedné domácnosti postižené povodní.Více zde...
Jim68 píše:Já pánové dřevem topil a nikdy (doufám) už se do toho nenechám zatáhnout. Jestli je tu někdo, kdo chce za pár kaček krb Luž 8kW (do vody + 4 kW do vzduchu), tak jsem připraven o tom jednat..... Za zimu veme tak 25m3 dřeva...když je lehká zimka...
Jo souhlasím s tebou, že dřevo je dřina a dřina. Jenže co na vesnici v "Horní , Dolní"?
Tady plyn nebude nikdy a jiné alternativy?
Co dělat?
A Kapanadze zatím nejede a nejede.
Topení dřevem jedině kvalitním tvrdým,buk,dub,nejlepší alternativa obou je akát.Je ho všude plno a je to tzv plevel.Jen se musí zpracovávat za mokra jinak se dotyčný udře A nějaký moderní krb poslat ke všem čertům,raději investovat do pořádných kachláků jak za našich babiček.Ty plechový ,,jakokrby" jsou jen žrouti s pěkným vizuálním efektem.
Věřím že v jednoduchosti bude ta pravá příčina neúspěchu dosavadního bádání,jelikož se bastlíme (a to i já) ve vymýšlení složitých mechanismů.
Akát na topení je opravdu vynikající.
Co se týká "jakokrbů", tak tam je situace přece jenom trochu nepřehledná, protože se může jednat o různé úrovně konstrukce.
On totiž plášť ze silnějšího plechu může uvnitř skrývat třeba "vyzdívku" z mastku - a potom se jedná o skutečnou kvalitu. Příkladem mohou být krbová kamna Nordpeis, která přes zhruba poloviční cenu mohou úspěšně soupeřit se stejně výkonnými Jotuly. Přitom ten jejich "plech" je docela solidní litina.
Takže pro seriozní posouzení doporučuji seznámit se důkladně s materiály i použitými technologiemi a vychytávkami konkrétního modelu a nejraději se s ním seznámit někde "za provozu". On je dost velký rozdíl mezi tím, co je na modelu skutečně použito a co nablábolí prodavač a nebo prospekt.
U kamen, krbů nebo hořáků se často zmiňuje nějaký vzduch, nejčastěji primární nebo sekundární a také někdy terciální. Mám pocit, že nebude od věci udělat si trochu jasno v tom, co který z nich vlastně je a k čemu slouží.
Při hoření dřeva máme vespod vrstvu "žhavého", nad ní je vrstva odhořívajícího dřeva, nad ní plameny a nad nimi kouř a nebo spaliny.
Pro náš příklad umístíme vrstvu "žhavého" na rošt, pod který přivádíme první, tedy primární vzduch. Ten zvyšuje výrazně teplotu nad roštem a zvyšuje i rychlost hoření, tedy i výkon. Škrcením primárního vzduchu se také dá celkem jednoduše výkon regulovat, ovšem za cenu snížení kvality spalování a tudíž i využití paliva. U otevřeného ohně se primární vzduch prakticky nepoužívá, takže dole vzniká vrstva dřevěného uhlí.
Do vrstvy odhořívajícího dřeva je přiváděn se stran druhý, tedy sekundární vzduch. Ten se mísí se vznikajícím dřevoplynem na směs, která při správné teplotě hoří jasnými nepříliš kouřícími plameny, při nedostatečné teplotě stoupá jako hustý dým. Otevřený oheň je "živen" pouze sekundárním vzduchem, takže kvalita jeho hoření je závislá na velikosti ohně, síle větru a na "tahu" stoupajících spalin, jímž je sekundární vzduch se stran přisáván.
Pro čisté hoření bez kouře ve spalinách, což se značí zkratkou CB, se používá třetí neboli terciální vzduch. jeho úlohou je vytvořit hořící směs i se zbytkem kouře, který se i při dobrém hoření s předešlými "vzduchy" přece jen vytvoří. Terciální vzduch má některá svoje "špecifiká", bez jejichž dodržení správně nefunguje. Do horního konce plamenů musí být "vstřikován" pod určitým minimálním tlakem a nesmí plameny ochlazovat. To je splněno tím, že je nasáván na spodku kamen a obchází v tenké vrstvě vnější strany topeniště - tím je ohříván a současně i urychlován. Injektování plamenů v celém jejich průřezu je docíleno tím, že plameny jsou šikmou horní stěnou odkláněny v tenké vrstvě, do které ústí postupně po sobě několik řad relativně tenkých trysek/otvorů.
Pro správnou funkci kterýchkoli kamen je nutné docílit jejich optimálního zahřátí, které bývá někde před jejich maximálním výkonem. To je nutné zvláště u kamen s terciálním vzduchem, které je teprve potom možné převést do úspornějšího režimu.
Tímto možná až zbytečným přehledem jsem se snažil docílit toho, aby bylo jasné, o kterém že "vzduchu" bude právě řeč. A že třeba při vynechání primárního a terciálního vzduchu se bude jednat o oheň sice s jedním jediným, nicméně přece jenom sekundárním vzduchem, což by bez tohoto pojednání mohlo někomu připadat přinejmenším podivné.
Jak jsem již zmiňoval, prostý otevřený oheň je sice tím nejjednodušším způsobem spalování dřeva, ovšem zcela určitě se nejedná o spalování optimální. Což je způsobeno hlavně tím, že je využíván jenom sekundární vzduch a to ještě jenom zčásti a neefektivně.
Ještě raději rovnou upřesním, že pojednávám o "takovém tom domácím" ohni, u kterého si chceme posedět a na kterém si případně opékáme buřty či jiné pochutiny. Tedy ohni, ke kterému se můžeme přiblížit na dosah a na který také musíme v potu tváře chystat dříví. Pomíjím zde ohně vatrovité, jejichž smyslem a účelem je spálit co největší množství dřeva a hlavně ukázat okolí, že kam se na nás hrabou. U jakéhokoli ohně je to vždycky jenom o vzduchu a o teplotě!
Oheň nerozděláváme jen tak na holé zemi, ale ohraničujeme ho kruhem z kamení, kterémužto místu potom hrdě přezdíváme ohniště. Častějším používáním a občasným odstraňováním popela se místo mezi kameny miskovitě prohlubuje, což je docela příznivé pro oheň, ale v prohlubni se zdržuje dešťová voda, což zase pro oheň příznivé moc není, protože zpravidla prší nejčastěji právě tehdy, kdy by se nám oheň nejvíce hodil a nebo těsně před tím. Docela dobrým řešením je od středu ohniště vykopat úzkou strouhu se dnem skloněným od ohniště a ústící do trochu hlubší vsakovací jámy - vše vyplněné drobným štěrkem nebo hrubým pískem a na povrchu zasypané hlínou.
Kamenný kruh kolem ohniště je vhodné dělat o daleko větším průměru, než se nám zdá vhodné vzhledem k předpokládanému průměru ohně a hlavně s ohledem na spotřebu kamení. Do většího ohniště nemusíme chystat tak krátká dřeva a dá se v něm udělat i větší "táborák". Nejdůležitější je ovšem to, že umožní lepší přísun vzduchu se stran. Horký vzduch a spaliny stoupající přímo nad ohněm totiž vytvářejí "tah", kterým se k ohni přisává se stran čerstvý vzduch. Z tohoto důvodu je vhodnější široké a mělké miskovité ohniště.
Další cestou, jak zlepšit přístup vzduchu k hořícímu dříví, je přikládání jednotlivých polen křížem, aby se zlepšilo provzdušnění. Trochu to pomáhá, ale lepším řešením je obdoba krbových kozlíků, což jsou dvě silnější železa vodorovně nad dnem ohniště, na něž se polena pokládají nad žhavou vrstvu, do které se časem propadají. Dlouhá železa přes celé ohniště se příliš neosvědčují, protože se žárem brzo pronesou, takže jsou lepší krátká na nožičkách.
Použil jsem i poněkud sofistikovanější zařízení, kterým je jakýsi řídký válcový "koš" na nožičkách, který stojí v ohništi. Oheň se rozdělá v něm a pak se horem přikládají polena, která v ohni šikmo stojí. Toto zařízení se opravdu osvědčilo - oheň je mnohem čistší, vše daleko lépe prohoří na sypký popel a spotřeba dřeva je na srovnatelný oheň zhruba poloviční až třetinová.
V další fázi vývoje jsem se rozhodl ještě přidat k hoření i primární vzduch tím, že bych hoření přenesl na rošt, tedy pár centimetrů nad dno ohniště, kam by mohl propadávat popel. Do stávajícího zařízení rošt pouze zasouvám na nejnižší patro, jinak vše zůstává beze změny.
V zatím pouze uvažovaném dalším typu bych rád vyřešil skládání pro snazší skladování a také bych přikládání raději řešil se stran, aby bylo případně možné používat nahoře položenou plotnu, na které by se dalo vařit.
Praktické vyzkoušení přidaného roštu plně potvrdilo předpokládané zlepšení hoření, ba nebál bych se ani tvrzení, že spíš ještě předčilo všechna očekávání. Došlo opravdu k daleko čistšímu hoření s minimem popela, který byl čistý a sypký. Také spotřeba dřeva je znatelně nižší, takže tato cesta se jeví jako skutečně perspektivní a tak i další vývojový typ bude pracovat na stejném principu.
... z podobných roštů mají zdejší nepřizpůsobivý hned celý grily ... někdy i s kolečkama ... ...
"Nákupní vozík z Kauflandu, Cikánům je jen pro srandu ...
... hned potom, co si v něm nákup až domů přivezou,
na gril v hodnotě bůra ho okamžitě proměňujou ..."
... ...
Někdo má z vlastních mindráků těžký dilema, ... já však ne (neb na to mám Ilema ) ...... (by Anri, reakce na ilemův podpis ) ...
... mmch, d-Ilemku, fakt už raději nikdy více nepoužívej cizích slov (když neznáš jejich skutečný význam) ...
Aby to nevypadalo, že jsem s raketovým vařičem usnul na vavřínech - po vyzkoušení bylo zřejmé, že není na čem spát.
Takže znova na trať a s chutí do dalších změn.
Mastková komora je nyní bez dna a obě "okénka jsou prořezána až dolů. Zhruba ve výšce původního dna je přidán perforovaný plech jako rošt a primární vzduch je pod něj přiváděn zepředu pod přikládacím vodorovným žlábkem dolů zvětšeným výřezem v přední stěně. Větší množství sekundárního vzduchu vyřešilo zvětšení otvorů v zadní stěně.
Pro docílení čistšího hoření bylo ještě nutné vyřešit solidní promíchávání spalin s terciálním vzduchem, což jsem vyřešil poměrně snadno "rozehnáním" spalin ze středu dohořívací komory k jejím stěnám - docílil jsem toho prostým zasunutím běžného keramického květináčku vhodného průměru.
Poslední verze má také změněnou konstrukci skládacích noh.
Po vyzkoušení této poslední varianty mám dojem, že na tomhle už by se dalo pro rodinu případně i běžně vařit. Spotřeba dřeva je minimální, dalo by se říci, že překvapivě - a ani nutnost průběžného "přikládání", které je spíše postupným přišoupáváním, příliš neobtěžuje. Při suchém dříví jsou spaliny čisté, mírné kouření je jenom při zatápění.
Časem ještě přidám nějaké fotky a na podzimním srazu vařič předvedu v provozu.
V dalším vývoji, zatím spíše jen teoretickém, je rozpracováván další vařič či sporák, ovšem tentokrát podle trochu odlišné filozofie. Zatímním vývojem jsem sice došel k názoru, že pro každý typ spalování je nutné mít kamna se zcela specifickými podmínkami, které jsou pro jiný typ spalování zcela nevhodné, ale přece jenom se ještě nevzdávám té myšlénky, že by bylo dobré mít kamna, ve kterých by bylo možné spalovat různé druhy a typy dříví, a to takovým způsobem, který by danému typu dříví nejlépe vyhovoval. Moje představa je asi taková, že by se kamna skládala z několika "modulů", jejichž skládáním různým způsobem by se měnil způsob hoření. Zatím je celkem jasné, jak toho docílit, ale ještě je potřebné vyřešit zdroj vhodných polotovarů pro snadnou výrobu.
Až bude něco bližšího, tak se zase ozvu.
Zdravím
pooto přidáváš stále nové a zajímavé informace
a já mám potom hlavu v péru z toho, jak tyto informace co nejlépe zužitkovat při stavbě klasických zděných kamen...
jak třeba vystavět spalovací komoru pomocí různě upravených šamotek tak, aby dobře fungovala????hmmmm.
Ještě že jsem ze stavbou zatím nezačal.
Ale, zkoumal sem starej sporák (kterej sem zničil utopením v masti )
a zjistil že i ten měl už vychytanej přívod sekundárního vzduchu z prostoru pod roštem, pomocí navrtaných děr v obložení z litiny, kteréž to díry byly vyvedeny nad spalovací rošt asi 15cm vysoko, a teoreticky podle mě tam mohl fungovat i ten tercialní vzduch, protože pláty na sporáku mají vyvrtaný tři díry asi 8mm velký v místě nad topeništěm....
je to možný?
Takže už před mnoha léty měli toto asi zmáklí....
Jsem svobodný, protože dělám to co chci a ne to co musím......
laik píše:.. jak tyto informace co nejlépe zužitkovat při stavbě klasických zděných kamen...
U těch kamen je nejdůležitější vědět, jakým způsobem je chceš používat - jestli v nich topit pořád a nebo na nich jenom jednou nebo dvakrát denně uvařit. Pochopitelně v obou případech předpokládám. že budeš chtít mít stálé teplo ve dne i v noci. Další důležitou věcí je stanovit jejich správný výkon. Většina lidí si pořídí kamna, která jsou schopná vytopit požadovaný prostor i při velkých mrazech. Zní to sice rozumně, ale je to velká chyba. Většinu zimy jsou mrazy mnohem menší, takže kamna běží na zlomek výkonu a tudíž krom zanášení i značně nehospodárně. Daleko rozumnější řešení je pořídit topidla dvě o zhruba polovičním výkonu - a topit v obou najednou jenom když je to opravdu nutné, jinak topit pouze v jednom. Dalším problémem je také komín a připojení k němu.
laik píše:Ale, zkoumal sem starej sporák ...
Samozřejmě, že je to možný. Oni ti naši "staří" nebyli žádní blbci, to jenom my si myslíme, že pouze to nejmodernější je taky nejlepší. Ona totiž zrovna u kamen je o technické informace velká bída. Výrobci je nezveřejňují, takže k dispozici jsou většinou jenom informace marketingové, podle kterých je úplně jedno, co si koupíš, protože všechno je nejlepší. Případně se dozvíš, že za kvalitu se platí, takže čím dražší, tím lepší. A že bys mohl přijít někam, kde by sis mohl různá kamna prohlédnout při provozu, tak to ani náhodou. Takže jsme odkázáni na praktické zkušenosti sousedů a nebo známých, kteří si už nějaký typ pořídili. Právě proto se tu snažím z lidí vydyndat jejich zkušenosti s různými typy komerčně dostupných kamen - zatím dost marně .
Postavit svépomocí kvalitní kamna bez předchozích zkušeností hned napoprvé považuji osobně za nemožné. Ono se to nemusí pokaždé povést ani profesionálnímu kamnáři. Abych nechodil daleko, tak ty svoje mini raketové potvory jsem jednou přestavěl téměř kompletně a potom ještě dvakrát upravoval, abych s nimi mohl být jakž takž spokojen. On totiž ani teoreticky dokonalý návrh nemusí v praxi fungovat ani zdaleka tak dobře, jak to vypadá "v hlavě" a nebo na papíře.
Ahoj
přikládám fotky těch kamen které sem popisoval.....
Na té třetí fotce jsou zřetelně vidět vzadu a vpravo malí dírky, které vedou vzduch z prostoru pod roštem a jsou to také jediné dvě části ve spalovacím prostoru které jsou z litiny, to taky nemusí být jen ta náhodné, buď neuměli, nebo by bylo komplikované vrtat dírky do šamotu, nebo je to z litiny proto, aby se nasávanej vzduch pěkně předehřál od té žhavé litiny????.....
Nemáte oprávnění prohlížet přiložené soubory.
Jsem svobodný, protože dělám to co chci a ne to co musím......
Zdravím,
moc toho tady nenakecám, spíš sem vobčas nakouknu pro nějakou inspiraci. Takže je čas to napravit.
Před nějakým časem jsem začal uvažovat nad raketovejma kamnama a jejich principem, tak aby to bylo aplikovatelný i v našich podmínkách a umělo to vo trochu víc než jen topit. Všechny principy na netu jsou vlastně furt vo jednom, co vymyslel nějakej šikula. Problém byl ale asi v tom, že v tý době měl k dispozici jen 200l sud vod voleje, pár cihel, lavór na mytí a hlínu. Další problém byl v tom, že to všichni začali tupě kopírovat, až se z toho vlastně stal takovej kánon. Tendle sudovej systém je vlastně geniálně jednoduchej a levnej. Bohužel má ale taky hromadu nevýhod. Namátkou...malý topeniště-častý přikládání, nenarveš tam pořádný klády, sud v provozu je fakt horkej a motat se kolem něj třeba vožralej nebude dobrej nápad. Pak jsem ale našel ruský stránky nějakejch kamnářů, kde teoreticky trochu rozebrali tendle raketovej princip, včetně nějakejch pokusů s měřením teploty a spalin. Nejvíc inspirace jsem ale našel na ...asi holanským ekofóru...."děkuju strýčku Google" Chlapík tam velmi elegantně modifikoval ten prastarej šikulův raketovej pokus. Princip spočíval v tom, že kamnům vytvořil normální dospělý topeniště, přivedl další vzduch nad oheň (sekundární, ale vlastně terciální ve způsobu využití), celej raketovej komín začíná až za topeništěm a ústí do spalovací komory, kde dohořej zbylý plyny, co neblafly už v raketovým komíně. Komory je možný přidávat, podle toho jakej máme prostor a jakou akumulaci požadujeme. Jediný citlivý místo je konstrukce vnitřního raketovýho komína. Když bude čas rád bych jí modifikoval tak, aby vratná přepážka byla vytvarovaná pro co nejpřirozenější vytvoření následnýho víru v raketovým komíně. Teď k mému projektu....požadavek byl topení, sporák a trouba. Sporák nebyl problém, snížený strop topeniště dostatečně nažhaví litinový pláty. Trouba byl už kompromis. Pro nedostatek místa nemohla bejt umístěná tak, aby horký zbytky obtékaly celou troubu, ta je umístěná na šamotový desce přímo nad raketovým komínem. Otvory okolo umožňujou jakous cirkulaci horkýho vzduchu, takže litinová trouba se nahřívá i v horní části, protože chování horkýho vzduchu v kamnech má stejný pravidla jako chování vody v jezeře. Jelikož rakeťáky nejsou asi úplně typický atmosférický kamna, tak si myslím, že není potřeba skoro nic počítat. Stačí cit a stejnej průřez v raketovým komíně. V případě složitějších konstrukcí s více komorama je asi možný použít klasický poměry k dýlce spalinový cesty a přůřezu. Pro výpočet hypotetickýho výkonu takovejch mastodontů může sloužit zase něco klasickýho v podobě objemu topeniště a celkový akumulační hmoty. Takovejch aproximačních vzorců je v knížkách vo kamnech hromada. Mě se vtom ale nebaví vrtat a když, tak to hned zapomínám. Jedinej problém vidím v případě, když budu chtít takový kamna postavit v domě s difuzně uzavřenou konstrukcí. Což jsou dneska skoro všechny eko-ovčíny podporovaný celou EU. Tam bude potřeba separátní venkovní přívod čerstvýho vzduchu včetně nějakýho výpočtu. Rakeťáky toho spolknou dost. V případě baráku ze sedmnáctýho století, což je tendle případ, takovej problém nehrozí.
Teď ještě nejaký údaje z prvních testů.
Zatopeno suchým dřívím. Od patnácti minut jsou litinový pláty připravený k vaření. Teplota v kamnech je dostatečná vod necelý hodiny tak, aby se dalo futrovat i mokrý dřevo. Hoření a ani výhřevnost se už nemění, shoří všechno. Test vaření...v průběhu třech hodin topení kamna zvádla 2x vodu na špagety (2x půl kila špaget) a sugo pomodoro z čerstvejch rajčat.... komplet a trouba jedno kilo a půl těžký kuře. Spotřeba dřeva na ty tři hodiny plnýho futrování byla asi dvě plný náruče. Po třech hodinách konec a zavřená klapka do komína. Kamna byla dalších šest hodin furt dost horká na to, aby dostatečně akumulovala celou místnost.
Použitý materiály:
starý šamotky z keramickejch pecí
vobič plný pálený cihly
starý pálicí desky z keramický pece
kamnářský lepidlo Rudomal a Hafťák (Hafťák možná lepší)
jakákoliv futrovací malta...na díry a výmazy
litinová touba z e-shopu
litinový secesní dvířka ze skládky
litinový pláty tamtéž
ocelovej kouřovod s klapkou a límec (150mm) z předešlejch kamen
ještě bude po záběhu potřeba nějakej límec kolem plátů a celý kamna nahodit. To až se kamna pořádně nadechnou, bude to Marockej štuk, takže hydraulický vápno, pár blbostí a draselný mejdlo.
Další raketový kamna, úplně jiný konstrukce, jsou už na papíře a půjdou do dílny....takže možná bude i pokračování
U raketových kamen či sporáků je problém v tom, že se pod tímto názvem prezentují čtyři různé základní konstrukce, takže v tom vzniká trošku guláš.
- Podle mého názoru skutečně "raketová" jsou jenom kamna s vnitřním komínem, tedy konstrukce vyznačující se delší svislou rourou, kolem které se spaliny vrací dolů. Tím dochází ke zvýšení teploty spalin procházejících tímto komínem a výsledkem je čisté spalování bez kouře. Vnitřní komín vytváří tah, díky kterému je možné mít ohniště relativně vzdálené stranou a dokonce do něj přikládat i shora otevřeným otvorem. Tah je dostatečný i na to, aby se spaliny odváděly dlouhými vodorovnými sopouchy až ven, přičemž čistota hoření umožňuje ochlazení spalin bez rizika dehtování. Výhodou tohoto řešení je menší spotřeba dřeva a lepší využití získaného tepla, které se většinou akumuluje ve větší hmotě. Tím stačí topit na kratší dobu, například uvaření - a teplo je potom po delší dobu, kdy se topit nemusí. Výhodou je také odvod spalin ven bez komína.
- Za raketová se vydávají kamna, která mají nad ohništěm kratší či delší svislou rouru, která vede plameny na nádobu. Roura se často tepelně izoluje pro zlepšení hoření a také se pro zlepšení tahu prodlužuje, čímž vznikají problémy s umístěním nádoby. Ohniště se řeší většinou jako vodorovná roura se strany, která ústí pod svislou rouru. Většinou zhruba ve třetině výška otvoru je vložený vodorovný plech, pod kterým se nasává primární vzduch a na plechu se přisouvá postupně palivo, kolem kterého se nasává sekundární vzduch. U tohoto typu je obtížné docílit dokonale čistého hoření zvlášť při přiložení, takže nádoba bývá očouzená. Jsou vhodná na vaření v otevřeném a nebo dobře větraném prostoru.
- Problém čistého hoření a také spalování ne zcela suchého dřeva se řeší dalším typem, který se vydává za turbo raketový. Řešení spočívá ve zvýšení přísunu primárního vzduchu bateriovým větrákem, což zvyšuje teplotu v ohništi. Závislost na bateriích je poměrně nepříjemná.
- Jiným řešením čistoty spalování je přidání terciálního vzduchu způsobem, který se osvědčil u zplynovacích kamen. Kolem vnitřní roury je umístěna ještě roura vnější a mezikružím mezi nimi je tento vzduch přiváděn nad okraj vnitřní roury. Nasáván je zvnějšku otvory u spodního okraje a cestou je mezi rourami ohříván a urychlován. Mezikruží je nahoře překryto víčkem se středním otvorem a vzduch prochází mezerou mezi víčkem a horním okrajem vnitřní roury. Tato konstrukce bývá nazývána kombinovaná raketová kamna. Aby se vzduch se spalinami dobře promíchával, používají se místo mezery drobné otvory a nebo větší množství šikmých mezer, které byly k dokonalosti přivedeny u zplynovacích kamen typu "Lucia". Získaný plamen je čistý, ale k jeho využití je vhodné nádobu stavět ještě na alespoň krátký nástavec/komínek.
- Za raketová se vydávají i kamna, která převádějí spaliny do komína vodorovným širokým sopouchem, jehož horní plochu tvoří plotna, na které se vaří.
K raketovým kamnům, ať již pravým či jejich odvozeninám, a vlastně vůbec ke všem typům - dosažené vlastnosti záleží na použitém palivu, a to mnohem víc, než by nám bylo milé.
Při použití kvalitního tvrdého a suchého dřeva, naštípaného na tenká polínka se sice docílí optimálního spalování, ale veškeré nadšení se rozplyne při pokusu spalovat dřevo vlhké nebo kousky větví nasbírané v nejbližším okolí. Zatímco v prvním případě se voda začne vařit třeba už za sedm minut, v tom druhém si na totéž množství vroucí vody počkáme třeba dvacet minut i déle. Pokud hodláme vařit stále na stejném místě, není problém si vhodné dříví připravit předem v odpovídající kvalitě a dostatečném množství, takže není co řešit. Jiná situace u kamen přenášených pokaždé někam jinam a odkázaných na palivo, které se na daném místě a v nejbližším okolí podaří sehnat. Vím, že nepíšu nic nového nebo světoborného, ale myslím, že je dobré na to upozornit. Hlavně proto, že z různých videí odkoukaná, stejně vyrobená a doma i k dokonalé spokojenosti pracující kamna mohou potom v "ostrém" nasazení ve volné přírodě velice snadno zklamat či přímo zradit.
Na palivo jsou ještě daleko citlivější systémy pracující se zplynováním, kde se mění nejenom kvalita plamene, ale i doba hoření - a ta se může zkrátit i dost výrazně. Snadno potom dojde k tomu, že kamna, která s kvalitním palivem hoří ještě půl hodiny po dosažení varu, když dostanou krmivo z okolí, tak zhasnou dřív, než se voda začne vařit. Řešením je sice vysypání ještě žhavého "spodku" na nehořlavou misku, naplnění kamen dalším palivem, nasypání toho žhavého navrch a nové roztopení, ale i tak je to komplikace, která dokáže člověka dost rozladit.
. Za zimu veme tak 25m3 dřeva...když je lehká zimka...
A nějaký moderní krb poslat ke všem čertům,raději investovat do pořádných kachláků jak za našich babiček.Ty plechový ,,jakokrby" jsou jen žrouti s pěkným vizuálním efektem.
... 
) ...... (by Anri, reakce na ilemův podpis 
. 
