Magnetismus - Teorie

[vonQ]

Dobry den.

Barevne oznacene konce necht jsou skutecne jen pomuckou. Skutecnost je takova, ze zadne silove magneticke pole bez interagujici latky neexistuje. Vychazime li z overeneho predpokladu, ze magnetizmus je relativisticky odpad
transformovaneho elektricke pole obecne, zakonite musime obdrzet nesouhlasne polarity magnetickeho pole. Z
těchto duvodu neni interpretace na modelu pumpy popripade silocar vhodna. Predstavu nestaticnosti vysledneho
magnetickeho pole v pritomnosti interagujici latky zastoupene napriklad meridlem a subjektivniho vytvareni spojnic
mezi jednotlivymi meřenimi zastoupene jednoduchou prostorovou orientaci dipolu, muze tento pocit uzavreneho
pseudo magnetickeho toku zesilit. V podstate je zmerena divergence vysledneho pole meridla a magneticke latky.
Merici dipol zaujme takovou polohou, ktera odpovida vyslednici vzajemnych pritazlivych a odpudivych sil v danem
bode prostoru mylne oznacovanou za vektor smeru. Omlouvam se pohorsenym. Magneticky monopol , bez ohledu na
teoreticke predpovedi, nemuze vzniknout z elektrickeho naboje. Kyzeneho bychom docilili pouze hypotetickym
magnetickym nabojem.

[Magneto]

Zdarec Adame,
Napsal jsi Slávkovi ohledně shodně orientované šachovnice:

"V případě poskládání magnetů stejným pólem k jedné straně se Ti všechna pole vytlačují, přetlačují, chtějí se od magnetu prodrat někam dál, do větší dálky, kde by mohly okolní pole nějak obejít a vrátit se zase do svého rodného magnetu. Proto ten větší dosah. A při troše představivosti je tohle tak trochu i ilustrační nitro magnetu."

Přesně takhle si ten vnitřní život magnetu představuju Jednotlivé elementární dipóly, tedy rotující elektrony, tvoří ve směru magnetizace řady SJSJSJSJ. Ty pak stojí paralelně vedle sebe (nucené mřížkou) jako několik front na více pokladen. V každé rovině příčného řezu a tedy i na obou koncích jsou pak oblasti SSSSSSSS a JJJJJJJJJJJ, kterým nezbývá než, jak píšeš, se "prodrat někam dál, do větší dálky... a vrátit se zase do svého rodného magnetu" a tedy vytvořit uzavřený obvod přesahující hranice materiálu. Dalo by se snad i říct, že to je vlastně náhradní způsob, jak se vůbec spojit, když už to nejde nakrátko, dipól k dipólu. Celý permanentní magnet tak vlastně představuje znásilněný stav v důsledku extrémních podmínek vzniku - díky němu máme ale možnost pracovat s jeho poli mimo jejich fyzickou schránku.

Jinak ten Tvůj článek samozřejmě znám stejně jako Tvé stránky a na monopóly si nehraju. Byla to jen řečnická otázka v reakci na to, že odpudivá síla je údajně "historický omyl".

Zdar a sílu

Magneto

[Slavek Krepelka]

Ahoj Slávku, .... Nemohu souhlasit s tím, že při doteku jde o jedno pole. Pouze stlačíš siločáry obou magnetů (obou, protože pole je nesloučené) do vzduchové mezery široké pár desítek mikrometrů. .... Určitě by to například pro mne nemohlo být důkazem, že při doteku "odpuzujících se" magnetů se pole spojuje.

Ale to já taky netvrdím. Tady to máš černé na bílém.

http://www.upramene.cz/forum/viewtopic. ... 86#p103886 Znásilnímeli orientaci SJ-SJ na SJ-JS, opačné orientace magnetických polí se pouze vzájemně vytěsňují z prostoru mezi magnety, ale po dosažení nějaké specifické vzdálenosti, která nutně záleží na hustotě pole (síle magnetů a ploše pólů), se siločáry dvou magnetů nutně musí znovu začít do nějaké míry deformovat a vázat mezi dvěma magnety dohromady.

Mluvíš Adame o SJ-JS, nebo JS-SJ. Naprosto souhlasím, že v orientaci SJJSSJJSSJJSSJJS se pole skoro 100% vytěsňují, ale nějaká složka ho přeci jenom nepatrně deformuje a snaží se spřahnout do přitažlivé orientace. Nicméně, až uvidím, že někdo vybalancoval dva magnety SJ-JS s tím, že alespoň jeden není nijak v této orientaci přidržovaný, milerád uznám, že jsem se mýlil a že žádná část pole SJ-JS se neslučuje

Postupným štosováním magnetů Ti výsledné pole roste pořád míň a míň proto, že přikládané magnety jsou stále dál od toho výchozího čela, kde zřejmě někde tu intenzitu pole měříš. Určitě by to například pro mne nemohlo být důkazem, že při doteku "odpuzujících se" magnetů se pole spojuje.

Přesně. Mluvě o slučování pole štosovaných magnetů, mínil jsem pouze o orientaci SJSJSJSJSJSJ. SJJSSJJSSJJS se 99.99...% vytěsňuje.

U šachovnice se všechna polata hystericky radují, že mohou přes sousední magnety utéct zase pěkně do zadní strany svého magnetu. Siločáry dychtivě přes sousední magnety utíkají pryč, proto je pole v okolí slabé.

No právě. Akorát bych neřekl, že utíkají, ale vracejí se, tedy cirkulují.

V případě poskládání magnetů stejným pólem k jedné straně se Ti všechna pole vytlačují, přetlačují, chtějí se od magnetu prodrat někam dál, do větší dálky, kde by mohly okolní pole nějak obejít a vrátit se zase do svého rodného magnetu. Proto ten větší dosah. A při troše představivosti je tohle tak trochu i ilustrační nitro magnetu.

Do větší dálky musí, protože těsná boční vzdálenost mezi jednotlivými magnety nedovolí příliš velké části složek polí jednotlivých magnetů návrat k opačnému pólu skrzevá štěrbiny. Ta pole vykazují, že jde o nějakou rovnováhu mezi přitažlivostí svých složek a přitom že ty složky mají objem, který nedovolí, aby se pole smrsklo na "nic" tedy nulový objem. Proto naprostá většina pole u poskládané desky musí kolem desky a tím pádem taky do podstatně větší vzdálenosti nad póly desky.

Na rozdílu mezi šachovnicí a deskou je nejspíše celkem velice názorně vidět ve velkém, jak se chová i pole celistvého magnetu v malém. (Jak to tak vše kontroluju, Ty to vlastně taky říkáš ) Absolutně nemáme jedinný důkaz, že i v celistvém magnetu nejsou jakési zbytkové "štěrbiny", jako u té desky, kterými se část složek pole možná vrací skrzevá materiál, spíše než kolem materiálu magnetu. Na permanentní magnety se kde kdo dívá jako na cosi homogenního, ale ony zas tak homogenní strukuru nemají. Pokud se nemýlím, a k tomuto dochází, je také nasnadě, že se skutečně nějaká nepatrná část pole magnetů v SJ-JS orientaci váže přitažlivě, zatímco naprosto valná většina pole se v této orientaci vytěsňuje.

Co se týče štosování SJSJSJSJSJS, Ilem vznesl názor, že přitažlivost (řekněme pól štosu k železu) štosováním narůstá pouze omezeně díky rostoucí vzdáleností vzdálenějšího pólu štosu od železa. Nikoliv. Každý permanentní magnet je saturovaný na úroveň remanence. To znamená, že rozdíl mezi schopností vést magnetické pole nad hodnotou remanence ale pod hodnotou saturace je otevřen dalšímu vedení vnějšího pole stejné orientace. Jinými slovy, jednotlivý vyrobený permanentní magnet je schopen stahovat do svého materiálu do nějaké míry externí magnetické pole stejné orientace a stává se kromě premanentního magnetu také vodičem magnetického pole, jako je třeba železo. Nicméně, tato vodivá kapacita se eventuelně vzájemně nasycuje štosováním magnetů SJSJSJ a v momentě, kdy dochází k saturaci ve štosu už další přidávání magnetů do štosu pole nenavyšuje. Pole to ani nemá zapotřebí, protože řekněme doménám magnetů je naprosto jedno, jestli je jejich soubor složek pole jim vlastní, nebo jestli je jim jaksi cizí. Nerozeznají to a chovají se jak korále na "nitích" složek pole. Je jim jedno, jestli jsou každá na své vlastní smyčce "nitě" pole, nebo jestli sdílejí smyčku "nitě" pole s jinými doménami, ať už ve stejném magnetu, nebo v dalších přiložených magnetech štosu.

Tady je nutné ještě také přihlédnout k tomu, že při štosování se přeci jenom přitažlivá síla dokáže do nějaké míry zvyšovat. To znamená, že se nutně mění do nějaké míry i fyzická struktura magnetů do té doby, dokud není štos rozebrán. Pořád jsem mluvil o SJSJSJSJ štosu. Nicméně pro SJJSSJJS štos tohle přeskupování také do jisté míry platí. Něco se v magnetech momentálně strukturálně a fyzicky mění.

S laskavým pozdravem, Slávek.

[django1]

Zeptám se asi v blbém oddělení ( on už to někdo přesune )

Máme sever a jih u magnetu
máme plus a mínus u elektřiny
máme jedna u gravitace a kde je mínus jedna ???????????

[Slavek Krepelka]

Máme sever a jih u magnetu
máme plus a mínus u elektřiny
máme jedna u gravitace a kde je mínus jedna ???????????

Všude. Podívej se výše na magnetickou šachovnici. V principu jde podle mého soudu u těch zdánlivě nepolarizovaných sil jako je gravitace a přilnavost o promíchanou polaritu složek pole a to nejen plošně. Ahoj, Slávek.

[adam.benda]

Tak se mi zdá (a nebylo by to poprvé), kdy oba mluvíme prakticky o tom samém, jen jiným způsobem interpretace, Slávku.

Ještě ale k tomuto...:

v momentě, kdy dochází k saturaci ve štosu už další přidávání magnetů do štosu pole nenavyšuje. Pole to ani nemá zapotřebí, protože řekněme doménám magnetů je naprosto jedno, jestli je jejich soubor složek pole jim vlastní, nebo jestli je jim jaksi cizí. Nerozeznají to a chovají se jak korále na "nitích" složek pole. Je jim jedno, jestli jsou každá na své vlastní smyčce "nitě" pole, nebo jestli sdílejí smyčku "nitě" pole s jinými doménami, ať už ve stejném magnetu, nebo v dalších přiložených magnetech štosu.

S tímhle ale zřejmě nebudu schopen souhlasit. Docela dost se mi osvědčilo, přistupovat k doménám jednotlivě. Každá magnetická doména v magnetu přispívá svým mikro-příspěvkem pole do výsledného pole (do výsledného pole všech dílčích domének), které měříme venku u magnetu. Bohužel ale ty vzdálenější domény v objemu magnetu přispívají díky té vzdálenosti od bodu měření méně a méně. Že okolní domény a feromag. materiál magnetu přispívá k průchodu siločáry od nějaké té vzdálené domény až skoro k místu měření, to bych do toho nemíchal, protože bysme mohli ošklivě narazit.

Dneska se hodně rozšiřuje tvrzení, že feromagnetické materiály lépe vedou magnetické pole. Je to ale skutečně takhle, nebo je to tak trochu jinak? Já bych řekl, že ve "vodivosti" to není. Řekl bych, že ve feromagnetickém materiálu po přiložení magnetu dochází napřed k natočení pár nejbližších domén pod povrchem a pak k jakési nákaze, kde další domény se přizpůsobují a natáčejí se všechny podle těch k magnetu nejbližších. Pak nám trčí z druhého konce železné tyčky taky siločáry a můžeme přichytit nějaký jiný bazmek, např. minci. Nemusí to být nutně pravda nebo to může platit jen přibližně, ale kloním se k tomuto vysvětlení o dost víc než k nějaké významově "prázdné" veličině vodivosti...

při štosování se přeci jenom přitažlivá síla dokáže do nějaké míry zvyšovat. To znamená, že se nutně mění do nějaké míry i fyzická struktura magnetů do té doby, dokud není štos rozebrán.

Je Ti nevím, Slávku, nevidím v tom nutnost přímé souvislosti. Řekl bych, že fyzická struktura se v magnetu může měnit zkrátka tím, že od okolních magnetů dochází k ovlivnění vnitřního magnetického pole a tím pádem dochází v nitru magnetu k odlišným silovým účinkům, ale neviděl bych v tom přímou souvislost se stále menším zvyšováním intenzity pole při štosování magnetů (v případě SJSJ).

S přáním pěkného dne
Adam

[adam.benda]

Přesně takhle si ten vnitřní život magnetu představuju

Tak výborně, na tohle osobně docela sázím. Kdysi jsem pro zdejší magnetáře namastil tento obrázek (viz níže). Když se chci v magnetismu propočítat k nějakým číslům, často používám tuto analogii jako základ pro výpočty. Moc jiných použitelných možností, jak perm. magnety zanést do výpočtových vztahů, totiž zřejmě není...

Analogie magnetu a sady pomyslných proudových smyček:
###

[adam.benda]

Zeptám se asi v blbém oddělení ( on už to někdo přesune )

Máme sever a jih u magnetu
máme plus a mínus u elektřiny
máme jedna u gravitace a kde je mínus jedna ???????????

Řekl bych, že není vždy na místě napasovat naší zoufalou matematiku a její "zrcadlové" hodnoty na tyto problémy.
Kdybych to přesto dělat chtěl, nemohl bych říct, že u gravitace je 1... Gravitaci vnímám jako důsledek přítomnosti hmoty. Nebo jako "pole hmoty". Ale to už pak patří do vlákna Gravitace...

[Slavek Krepelka]

Ještě ale k tomuto...:

S tímhle ale zřejmě nebudu schopen souhlasit. Docela dost se mi osvědčilo, přistupovat k doménám jednotlivě. ..... protože bysme mohli ošklivě narazit.

Hmm, podívej na piliny kolem železného magnetu a kolem feritu magnetu. Strukturálně se dost podstatně. Ze železa leze pole dost stranou oproti feritu, kde leze podstatně koncentrovaněji z pólů. Další bych se podíval na sestavu T kdy vertikála je tyčka magnet a horizontála železná tyčka. Pomůže si vyzkoušet několik různých tlouštěk a délek železných tyček, a počíst si to na pilinách. Při tom si eventuelně taky vyzkoušej, jak dobře se lepí další kouda feromagnetu na konce té horizontály Tohle je jedna z největších potíží s používáním železných nástavců. ono to funguje ale jenom pokud je mezera mezi nástavci o dost menší, než délka magnetu, nebo elektromagnetu, pokud se použije tvar H, kde horizontála představuje magnet, nebo cívku a vertikály železné nástavce. To souvisí i s:

Dneska se hodně rozšiřuje tvrzení, že feromagnetické materiály lépe vedou magnetické pole. Je to ale skutečně takhle, nebo je to tak trochu jinak? ....

Protože toto se neděje. Zkus si to téčko. Železná horizontála T ve skutečnosti magnetické pole do jisté míry stahne na pólu, na kterém je přilepena. Žádné, že to vede na konce. Přilep si pak tu horizontálu na pól magnetu jako nástavec ! a uvidíš, že železo Ti pole neprodlouží, ale opět sevře na pólu, na kterém je tyčka přilepena. To pro to, že solidní a dost tlustá železná tyčka se na feritu nenasytí (s neodymem už to začíná být trochu jinak, ale při dostatečně dlouhé železné tyčce zjistíš, že ani zde nedoleze magnetické pole na konec tyčky.

Pokud totéž uděláš se špendlíkama visícíma z pólu magnetu, vypadá to jako prodloužení pole, ale jenom pro to, že špendlíky se nasytí a nevedou celý objem magnetického pole pólu a gravitace jim brání se ohnout kolem magnetu.

Dále, abych Ti trochu více zamotal hlavu Podívej se na transformátory a co se děje s magnetickým polem u traf, s jeho účinností transformace, u kterých se nechává mezi laminacemi z rozličných důvodů, například kvůli ochraně před přetížením u speciálů, tedy použití jádra C a ne O. Eventuelně mi z toho totiž leze, že magnetické pole, nebo chceš-li flux, slábne poněkud úměrně se zvětšující se vzdálenosti mezi konci C. Pokud to není dost, podívejse na rozdíl v indukčnosti mezi trafama s železným jádrem a vzduchovým jádrem a co jsem Ti SZ před rokem. Ono je to totiž s tou vodivostí železa ještě trochu jinak. Jde nejenom o vodivost, ale i o to, že díky té vodivosti dostaneš z cívek daleko víc účinného pole, než bez železa. Nedovedu si představit, že by to vypadalo jinak se železem, pokud je přibližováno k permanentnímu magnetu. Vidím to jako jeden z důvodů. proč žádná formule ani zdaleka nevystihuje skutečné chování síly přitažlivosti magnetu a jde to od čtvercew vzdálenosti přes krychli a dál.

Do jisté míry bych zde mohl dát za pravdu vonQ interpretaci, že magnetické pole je jakýsi potenciál, který teprve v přítomnosti feromagnetu nabývá na síle, i když nesouhlasím s tím, že by neexistoval kolem permanentního magnetu i řekněme ve vakuu. To kdyby mělo být faktem, nedostane člověk ze dvou cívek pod střídavým žádnou transformaci ve vakuu, což se neslučuje s empirickým faktem.

Nicméně, nejsem si tím potenciálem samo o sobě vůbec jistý. Pokud si uděláš dost citlivou torzní váhu a mázneš železo na jeden konec té váhy zjistíš, že magnet váhu otočí na překvapivě velikou vzdálenost. Díky tomu si nejsem jistý, jestli železo pouze nestáhne (jako že je to velice možná druhá interpretace pokusu s torzní váhou) siločáry magnetu, které bez přítomnosti železa okupují podstatně větší objem prostoru ve vzduchu, než ho okupují v železe. Osobně mi z toho leze, že obě interpretace jsou dílčí a jdou ruku v ruce. Ta druhá už i pro to, že železo skutečně odstíní magnetické pole.

Dál už snad jenom to, že pokud je pouze druhá interpretace správná, nebo i pokud jsou obě interpretace správné, ale dílčí, nutně dochází ke změně parametlů složek magnetického pole jak v železe, tak ve vzduchu kolem magnetu, kde železo není přítomno. Pokud zůstaneme u fotonů jako nosiče magnetického pole (což je podle mne misinterpretace a jde o soustavu snad nejlépe přiřaditelnou něčemu, čemu by se dalo říkat elektro-positronium, tedy souvislé pole sítě elektronů a pozitronů, které existují v podobě vzájemně protichůdných smyček probíhajících přibližně póly magnetu (v podstatě vlnových siločar - nití, jakýchsi jemných jednotlivých vláken pole a nutně dochází ke změně některého parametru vlnové charakteristiky těchto složek magnetického pole, tudíž možná frekvence a vlnové délky (což bych se velice divil), ale definitivně vlnové výšky, která dává magnetickému poli různou charakteristiku objemu ve vzduchu bez přítomnosti železa a za přítomnosti železa, nemluvě o tom, jak to s tím objemem vlnové výšky nutně vypadá v železe, nebo v magnetu. Jde o velice pružnou existenci. Navíc vůbec nemůže jít o nějaké plošné vlnění, ale nutně musí jít o spirálové, jinak by se zase ten objem nemohl chovat tak, jak se chová.

Takže díky za opozici Adame, zase jsi mne donutil něco domyslet o kouda dál a hlavně důkladněji

S laskavým pozdravem, Slávek.

[adam.benda]

Buď zdráv, Slávku.

Hmm, podívej na piliny kolem železného magnetu a kolem feritu magnetu. Strukturálně se dost podstatně. Ze železa leze pole dost stranou oproti feritu, kde leze podstatně koncentrovaněji z pólů. Další bych se podíval na sestavu T kdy vertikála je tyčka magnet a horizontála železná tyčka. Pomůže si vyzkoušet několik různých tlouštěk a délek železných tyček, a počíst si to na pilinách. Při tom si eventuelně taky vyzkoušej, jak dobře se lepí další kouda feromagnetu na konce té horizontály

Tohle může úplně jednodušše vyplývat z toho, jak "kvalitně" bylo možné provést magnetizaci, resp. výrobu takového magnetu. Uvnitř magnetu působí neskromně veliké protisíly a pnutí a u různých druhů magnetů může snaha o jejich výrobu dopadnout různě - a sice s různými malými odchylkami, řekl bych. Já Ti nevím, Slávku, nějak mi to nestačí, pomocí pilin a míry schopnosti přichycení posuzovat tyhle hluboce-niterní orgány magnetu...

Dneska se hodně rozšiřuje tvrzení, že feromagnetické materiály lépe vedou magnetické pole. Je to ale skutečně takhle, nebo je to tak trochu jinak? ....

Protože toto se neděje. Zkus si to téčko. Železná horizontála T ve skutečnosti magnetické pole do jisté míry stahne na pólu, na kterém je přilepena. Žádné, že to vede na konce. Přilep si pak tu horizontálu na pól magnetu jako nástavec ! a uvidíš, že železo Ti pole neprodlouží, ale opět sevře na pólu, na kterém je tyčka přilepena. To pro to, že solidní a dost tlustá železná tyčka se na feritu nenasytí (s neodymem už to začíná být trochu jinak, ale při dostatečně dlouhé železné tyčce zjistíš, že ani zde nedoleze magnetické pole na konec tyčky.

Tohle bych vysvětlil tím, že ta moje "magnetizační nákaza", kterou jsem zmiňoval minule, má jen nějaké omezené schopnosti. V malé hloubce přiloženého železa k magnetu dochází k magnetizaci především vlivem toho blízkého magnetu. Jak se ale v objemu magnetu vzdaluješ dál od té přichycené strany, kromě již poměrně slabého pole magnetu se snaží další vzdálené domény přetočit (zmagentovat) i již nakažené (zmagnetované) domény železa. Tato schopnost ale není nekonečná - s postupným vzdalováním se od přichyceného magnetu schopnost přetočit další domény slábne, až dojde k tomu, že natočeny nejsou a na druhém konci tyčky, Téčka či jiného železného tvaru se pak pole téměř neprojevuje. Záleží na tloušťce železa, délce.., ale to jsi všechno zmínil. To je to moje segregační přemýšlení nad magnetismem. Abych v tom měl pořádek, musím brát pole magnetu a pole zmagnetovaného železa jaksi zvlášť...

Dále, abych Ti trochu více zamotal hlavu Podívej se na transformátory a co se děje s magnetickým polem u traf, s jeho účinností transformace, u kterých se nechává mezi laminacemi z rozličných důvodů, například kvůli ochraně před přetížením u speciálů, tedy použití jádra C a ne O. Eventuelně mi z toho totiž leze, že magnetické pole, nebo chceš-li flux, slábne poněkud úměrně se zvětšující se vzdálenosti mezi konci C.

Určitě, tomu by tak mělo být. Mezera byť i malá, šeredně snižuje schopnosti transformátoru. Otázka je, co přesně tam slábne. Nad tímhle jsem až tak zdlouhavě nedumal, ale teď mě napadá, jestli to nemá co dělat spíš s hysterézní smyčkou.

Do jisté míry bych zde mohl dát za pravdu vonQ interpretaci, že magnetické pole je jakýsi potenciál, který teprve v přítomnosti feromagnetu nabývá na síle, i když nesouhlasím s tím, že by neexistoval kolem permanentního magnetu i řekněme ve vakuu. To kdyby mělo být faktem, nedostane člověk ze dvou cívek pod střídavým žádnou transformaci ve vakuu, což se neslučuje s empirickým faktem.

A co empirický fakt vychylovacích cívek v televizi? Tam pracujeme téměř s vákuem, železo to ani nevidělo. Nenechat se zmást tím, jak dobrý dokáže magnet s feromagnetikem udělat na kůži mozoly a štípance. To pole má potenciál Titánů všude, ať už se chce sblížit s feromagentikem nebo ohnout střelbu elektronů na obrazovku, abychom konečně viděli tu vysněnou telenovelu.

nutně dochází ke změně parametlů složek magnetického pole jak v železe, tak ve vzduchu kolem magnetu, kde železo není přítomno.

Možná jo. Tady si myslím, že to spíš stojí na tom, jak se na situaci "více magnetických polí" díváme. Když máš jeden magnet je to nějak a když přiblížíš kus železa nebo jiný magnet, všude už může být všechno jinak. Já osobně dělám vždy superpozice výsledného pole u obou objektů. A pak se skutečně u obou objektů pole víc nebo míň mění.


Se srdečným pozdravem,
Adam

[adam.benda]

Slávku, někde jsem zahlédl, jak ses podivoval nad vztahem pro magnetické pole, kde je vzdálenost od vodiče umocněna na druhou.
Zřejmě jsi mluvil o vztahu, který se taky občas nazývá jako Biotův-Savartův-Laplaceův zákon. Zapsán v diferenciálním tvaru je tento zákon zřejmě nejuniverzálnějším vztahem pro popis pole v okolí vodiče. Lze z něj pak například odvodit vztah pro intenzitu pole kolem přímého / kruhového / různě vzdáleného / nebo jinak zkrouceného vodiče. Domnívám se, že vztahy odvozené z Bi-Sa-La zákona dnes docela dobře fungují, a to od urychlovače a vychylovače v televizi až do hraček na podobném principu, které mají jen v trochu větším měřítku v Cernu.

Sám nejlíp víš, jak moc je matika plná čarovných podvodů a tak zřejmě to r² (ve jmenovateli) jen zaklíná ten vektor r, který je v čitateli zlomku. Výsledné vztahy pak už mívají ve jmenovali r neumocněné na nic, co by nebylo nezávadnou jedničkou.

[Slavek Krepelka]

Zřejmě jsi mluvil o vztahu, který se taky občas nazývá jako Biotův-Savartův-Laplaceův zákon. ... Sám nejlíp víš, jak moc je matika plná čarovných podvodů

Pokud jsem o tom zákonu mluvil, nevím o tom. S mým matickým vzděláním jsem na tom dost špatně. Co ale vidím je u čtverce vzdálenosti jednoduchý vztah jako například u radiace světla, a to ten, že prostorově nutně radiace světla musí u nezrcadleného zdroje slábnout právě se čtvercem vzdálenosti. To je v pořádku. Co ale není v pořádku je použití téhož vztahu u polí, které nejsou vyloženě radiační řekněme z jednoho bodu po radiálách do prostoru, jako je to především s magnetickým polem. Tam je vše jinak a tento vztah bez dalších úprav plati nemůže. Ty další "podvody" nejsou ani podvody, ale berličky, které upravují jakýsi základní koncept podle empirických znalostí (obvykle zvané "konstanta") za kterými se skrývá naprostá nevědomost příčinnosti. Že to maticky funguje je velmi užitečné a fajn, ale vůbec to neznamená, že taková formule něco vysvětluje. Jedna věc je zručně mlátit kladivem do hřebíku a druhá věc je si uvědomovat přesně o co a proč jde.

Jinak s těma magnetickýma doménama a podobně se prosím Tě podívej alespoň na kouda videa které sem včera plácnul Roners http://www.upramene.cz/forum/viewtopic. ... 68#p104068 Nejdříve nevěda o co jde jsem to hodlal přehodit ze samostatného nového vlákna do "Co Kde na Netu", ale juknul jsem na vide abych neudělal botu a oči by mi bičem ušvácnout mohl. Takže nové vlákno to jest.

Připíšu tam pro neangličtináře stručně o co jde jen jak tohle dopíšu. Včera jsem to chytil už hodně pozdě a neměl jsem na to sílu. Podívej se jenom abys viděl, jak se to chová, dál to dostaněš z mého komentáře, či výcucu podstatného. Osobně jsem tím nesmírně potěšen, protože mi to dává za pravdu, když jsem už leta zpátky tvrdil, že teplo je jenom strukturálně jiným projevem elektrického proudu, ale to je dlouhé vysvětlování, nicméně samozřejmě související i s tím magnetismem a magnetickým polem a kmezirystalickou strukturou atd.

Jdu na to, ahoj, Slávek.

[adam.benda]

Co ale vidím je u čtverce vzdálenosti jednoduchý vztah jako například u radiace světla, a to ten, že prostorově nutně radiace světla musí u nezrcadleného zdroje slábnout právě se čtvercem vzdálenosti. To je v pořádku. Co ale není v pořádku je použití téhož vztahu u polí, které nejsou vyloženě radiační řekněme z jednoho bodu po radiálách do prostoru, jako je to především s magnetickým polem.

Také větřím, že by to takhle nějak mělo být.
Tak tedy pouze pro informaci - tu a tam můžeš najít vztahy třeba pro nějakou tu "neradiační situaci", kde přesto bude vzdálenost umocněna třeba na druhou. A nebo vezmu "radiační situaci", kde bude vzdálenost umocněna dokonce na třetí. Přesto ale není mýlka ani u Tebe a v tomto ani v těch vztacích.

Takovéhe podivné exponenty se totiž mohou snadno vyskytnout ve vztazích, kde nám figurují veličiny brané jako vektory. Nejčastěji je to v případě, kde je ve vzorci uveden vektor vzdálenosti, aby zde jaksi korigoval směr působení výsledné veličiny. (Třeba v magnetismu, v problematice intenzity pole v nějaké vzdálenosti od vodiče - ve vzorci je uveden vektror vzdálenosti, aby potom vyšel správně směr, tedy vektor, magnetické indukce B.) Takto udaný směr bývá ve vzorci nahoře v čitateli a tak vzdálenosti (klasické skalární vzdálenosti) tradičně nacházejíc se dole ve jmenovaleli přibyde o jedno exponování navíc, aby "přebytečná" veličina vzdálenosti nahoře ve jmenovateli byla jaksi "pokrácena", ale tímto vektorem udaný směr se nepoškodí. (Vlastně se tím vyšším exponentem dole vytvoří z vektoru vzdálenosti nahoře pouze jednotkový vektor, který je skutečně vhodný jen pro určení směru působení (pro určení velikosti veličiny nikoliv).

Pro ukázku (rozepsání vztahu vpravo si netřeba všímat):

[A(&F)]

... aneb "Ovládání nanometrových vrstev magnetu světlem" ... http://www.hw.cz/teorie-a-praxe/ovladan ... etlem.html ...

[A(&F)]

citace: ... "vývoj elektroniky narazil na horní hranici stávajících používaných fyzikálních principů ... pokud by se však začalo využívat vlastností spinů, nynější rychlost by se mohla zvýšit až milionkrát ... zároveň by se snížily energetické nároky, čímž by se příznivě změnily požadavky na chlazení při potřebě mnohem menšího prostoru " ...

... rozhovor s českými vědci, Prof. Tomášem Jungwirthem a Doc. Petrem Němcem (což zní skoro jak z Cimrmanovskýho "Dobytí severního pólu" ): ... http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/e ... 0622&flash
(zdroj: ... http://www.ceskatelevize.cz/specialy/hy ... ivilizace/ )

------------------
PeS: ... mmch, pan Doc. Němec docela dobře "ulítl" (se znemožnil) při odpovědi na diváckou otázku "Jak vysoký je vnější tlak, který působí na jimi používanou vakuovou komoru" ... ... jeho odpověď totiž zněla, že "Velmi vysoký" a potom to ještě přirovnával k tlakům působícím na uzavřenou plechovku v nejnižším bodě Mariánského příkopu ...... což je samozřejmě bohapustý vědecký nesmysl, neboť na jejich vakuovou komoru z vnějšku působí běžný atmosférický tlak, ve kterém se všichni normálně pohybujeme (bez ohledu na to, nakolik hluboké je dosaženo vakuum v podtlakové komoře) ... ...